Více času na podstatné
Dotace na zelená města, ale kde je skutečný ekologický přínos? NKÚ odhalil slabiny za miliony korun
Evropské a státní dotace mají českým městům a obcím pomáhat s obnovou veřejných prostranství, výsadbou zeleně a zadržováním dešťové vody. Nejvyšší kontrolní úřad však zjistil, že ekologické výsledky těchto investic se často měří nedostatečně, některá prostranství mají minimum zeleně a plánované kapacity pro zachycování srážkové vody zůstávají daleko za očekáváním. Do konce června 2026 bylo na podporované projekty vyplaceno přes 1,26 miliardy korun.
Peníze na obnovu náměstí, parků, ulic a dalších veřejných prostranství patří mezi investice, které mohou výrazně zlepšit každodenní život obyvatel. Stromy poskytují stín, vegetace pomáhá ochlazovat rozpálená města a propustné povrchy umožňují dešťové vodě vsakovat do půdy místo rychlého odtoku do kanalizace. Kvalitně připravené projekty tak mohou současně přispívat k příjemnějšímu prostředí, ochraně přírody i lepšímu přizpůsobení měst klimatickým změnám.
Kontrolní závěr NKÚ č. 25/24 ovšem ukazuje, že mezi deklarovanými cíli dotačních programů a způsobem jejich praktického naplňování existují významné rozdíly. Kontrola se zaměřila na Ministerstvo pro místní rozvoj a třináct vybraných měst a obcí. Prověřila projekty podpořené z Integrovaného regionálního operačního programu, které se týkaly obnovy veřejných prostranství a budování zelené infrastruktury.
V rámci pěti sledovaných výzev ministerstvo schválilo celkem 457 projektů. Do 30. června 2026 na ně vyplatilo 1 268,7 milionu korun z evropských a státních prostředků. Samotná kontrola třinácti projektů se týkala proplacených dotací ve výši 191,6 milionu korun. NKÚ dospěl k závěru, že účelnost podpory snižovala především nedostatečná orientace některých projektů na ekologické přínosy a vysoká míra dotačního financování.
Veřejné peníze mají přinášet více než novou dlažbu
Jedním z podstatných zjištění je způsob, jakým ministerstvo nastavilo podmínky pro podporované investice. U některých projektů může evropská a státní dotace pokrýt až 95 procent způsobilých výdajů. Takto vysoká podpora výrazně snižuje finanční účast samotného příjemce a podle NKÚ zvyšuje riziko, že prostředky nebudou využity s dostatečným důrazem na hospodárnost a skutečný přínos.
Podstatnější než samotná výše dotace je však její výsledný účinek. Programy mají pomáhat řešit problémy, které česká města dlouhodobě trápí. Patří mezi ně nedostatek kvalitní zeleně, přehřívání veřejných prostor, nadměrné množství nepropustných povrchů, zhoršující se podmínky pro biologickou rozmanitost i nedostatečné hospodaření s dešťovou vodou.
Kontrola ukázala, že v některých projektech podpořených v rámci výzvy zaměřené na revitalizaci veřejných prostranství představovala zeleň jen zanedbatelnou část celkové plochy. Z celkových 204 schválených projektů v této výzvě nedosahovala plánovaná plocha zelené infrastruktury u téměř čtvrtiny projektů ani 40 % cílové hodnoty celkové plochy veřejného prostranství. U některých záměrů byl podíl zeleně dokonce nižší než 6 %, v jednotlivých případech nedosahoval ani 1 %.
Takové výsledky vyvolávají otázku, nakolik mohou dané investice naplnit ekologické cíle, kvůli nimž se veřejné prostředky poskytují. Pokud projekt zahrnuje především stavební úpravy a technickou infrastrukturu a zelené plochy zůstávají okrajovou součástí, jeho přínos pro ochlazování města, zadržování vody nebo podporu biodiverzity bude přirozeně omezený.
Zvláštní pozornost věnoval NKÚ také parkovacím místům budovaným s podporou programu. U některých projektů se rozsáhlejší parkovací plochy kombinovaly s nízkým podílem zelené infrastruktury. Podle kontrolorů takové uspořádání omezuje možnost snižovat přehřívání měst a posilovat biologickou rozmanitost. Úřad proto považuje poskytování dotací na budování parkovacích míst za nevhodné s ohledem na očekávané environmentální přínosy programu.
Dešťová voda zůstává promarněnou příležitostí
Ještě výrazněji se nedostatky projevují v hospodaření se srážkovou vodou. Schopnost zachytit a využít vodu, která dopadne na střechy, chodníky a další povrchy, má pro města stále větší význam. Voda může sloužit k zavlažování zeleně a její vsakování pomáhá doplňovat půdní vláhu. Zároveň se tím omezuje rychlý odtok při přívalových deštích a snižuje zatížení kanalizační infrastruktury.
Přesto se této oblasti podle NKÚ věnoval jen malý počet podporovaných projektů. Ministerstvo původně předpokládalo, že opatření zaměřená na hospodaření se srážkovou vodou bude obsahovat téměř každý projekt. Skutečný zájem obcí však byl výrazně nižší. Ministerstvo navíc žadatele k těmto opatřením dostatečně nemotivovalo. Nestanovilo například podmínku, která by jejich realizaci vyžadovala, ani nezvýhodňovalo projekty, které s dešťovou vodou aktivně pracovaly.
Čísla ukazují, jak velký je rozdíl mezi původním očekáváním a skutečně přijatými závazky. Plánovaný objem budovaných retenčních nádrží činil 52 448 metrů krychlových, zatímco závazky příjemců dotací dosahovaly k 30. červnu 2026 pouze 14 612 metrů krychlových. To odpovídá necelým 28 % plánované hodnoty.
Ministerstvo tedy podle dosavadních údajů nesměřuje k naplnění původního cíle ani zdaleka. NKÚ navíc upozornil na nedostatky v samotném vykazování těchto opatření. Jednotliví příjemci totiž nerozlišovali dostatečně přesně retenční nádrže, které vodu dočasně zadržují a regulují její odtok, a akumulační nádrže určené k jejímu uchovávání pro další využití. Výsledná data proto nejsou dostatečně jednotná a spolehlivá.
Problém spočívá také v tom, že ministerstvo nemá k dispozici kvalitní soubor údajů, který by umožnil jednoznačně vyhodnotit, kolik projektů skutečně zlepšilo hospodaření se srážkovou vodou a v jakém rozsahu. Pokud se tento přínos důsledně nesleduje, obtížně se také určuje, které typy investic fungují nejlépe a kam by měly směřovat další veřejné prostředky.
Miliony na lavičky, ale chybí měření skutečných výsledků
Další slabinou dotačního systému je způsob, jakým se hodnotí výsledky podpořených projektů. Ministerstvo sleduje například rozlohu revitalizovaných prostranství a odhadovaný počet obyvatel, kteří mají přístup k nové nebo modernizované zelené infrastruktuře. Takové ukazatele ale samy o sobě nevypovídají o tom, zda se kvalita prostředí skutečně zlepšila.
Počet obyvatel s přístupem k nové zeleni se stanovuje na základě odhadu populace v okolí projektu. Výchozí hodnota přitom nebyla stanovena a použitý ukazatel neumožňuje měřit kvalitativní změnu. Z údajů tedy nelze spolehlivě vyčíst například to, nakolik se zlepšily podmínky pro pobyt ve veřejném prostoru, zda nové stromy přispěly k ochlazení okolí nebo jestli se zvýšila schopnost území zadržovat vodu.
Ministerstvo navíc samostatně nerozlišuje plochy, které vznikly na dříve nevyužívaných místech, od ploch, které pouze prošly obnovou. Chybí tak přehledný údaj o tom, kolik nových veřejných prostranství skutečně přibylo díky dotační podpoře.
Kontrola se zabývala také výdaji na městský mobiliář, tedy lavičky, koše, herní prvky, přístřešky a další vybavení veřejných prostor. NKÚ zjistil, že ministerstvo nestanovilo maximální částky dotace na jednotlivé prvky mobiliáře. U doprovodných výdajů sice platil limit, ten se však nevztahoval stejným způsobem na všechny položky.
Příkladem jsou dvě lavičky se solárními prvky, které jeden z příjemců pořídil za celkem 401 360 korun. Nákup podle NKÚ odpovídal pravidlům programu, úřad však současně konstatoval, že takto nadstandardní vybavení nebylo potřebné pro naplnění účelu projektu a mohlo být financováno z vlastních prostředků obce.
Příští dotační období musí přinést lepší výsledky
Zjištění NKÚ jsou důležitá také pro přípravu dalšího programového období po roce 2027. Úřad doporučil ministerstvu, aby při výběru projektů kladlo větší důraz na vysoký podíl revitalizované zeleně a na opatření zaměřená na hospodaření se srážkovou vodou. Současně doporučil stanovit maximální částky dotace na mobiliář a přehodnotit míru podpory v regionech, které jsou ekonomicky rozvinutější nebo se nacházejí v přechodové kategorii.
Do budoucna by proto mělo být samozřejmostí, že dotační programy budou hodnotit nejen počet dokončených staveb a plochu upraveného území, ale také skutečný přínos pro životní prostředí. U zelené infrastruktury je třeba sledovat její rozsah a kvalitu, u hospodaření se srážkovou vodou objem skutečně zadržované či využívané vody a u revitalizovaných míst také to, zda přinášejí očekávané zlepšení veřejného prostoru.
Dokumentke stažení: