Více času na podstatné
Evropa chce znát pravdu o mikroplastech. Firmy čeká povinné reportování
Evropská agentura pro chemické látky vstupuje do nové etapy regulace mikroplastů — tentokrát takové, která už nevychází pouze ze zákazů, ale z povinné transparentnosti. Po období, kdy se pozornost soustředila hlavně na omezení úmyslného přidávání mikroplastů do výrobků, přichází ECHA s požadavkem, aby firmy doložily, kolik syntetických polymerních mikročástic skutečně uniká do životního prostředí. Od 17. října 2025 vstupují v platnost první informační povinnosti týkající se SPM, tedy mikročástic ve formě pelet, vloček či prášků, které jsou nedílnou součástí plastového průmyslu a mohou snadno proniknout do půdy, vodních toků i ovzduší.
Podniky budou muset odhadnout a nahlásit roční emise těchto mikročástic ze svých výrobních procesů, ale také z produktů uvedených na trh, pokud spadají do regulací stanovených výjimek. Ty se týkají zejména aplikací, kde zatím neexistuje vhodná alternativa — například léčiv pro lidské i veterinární použití, potravinářských aditiv, diagnostických prostředků či některých specializovaných průmyslových technologií. První souhrnné zprávy za rok 2025 bude nutné odevzdat do 31. května 2026. Tento krok představuje posun od jednoduchého zákazu k aktivnímu monitoringu, který má zachytit skutečnou míru úniků.
Nový režim navazuje na omezení uvedené v položce 78 přílohy XVII nařízení REACH, které od října 2023 zakazuje uvolňování mikroplastů tam, kde je to technicky možné. Protože však některé aplikace zůstaly nutně výjimečné, ECHA nyní požaduje, aby právě v těchto oblastech firmy poskytly data o emisích. Teprve na základě reálných hodnot lze posoudit, zda regulační opatření fungují, a identifikovat segmenty, kde je mikroplastová zátěž nejvyšší.
Samotné mikroplasty představují materiálový problém s extrémně dlouhodobým dopadem. Jde o pevné syntetické částice o velikosti do 5 milimetrů, které se v přírodě téměř nerozkládají a mohou v ní přetrvat desítky až stovky let. Po uvolnění do prostředí se kumulují v potravních řetězcích a narušují fungování ekosystémů, což má přímé dopady na biodiverzitu i zdraví člověka. Povinné hlášení proto nelze chápat jako pouhou administrativu, ale jako nástroj, který umožní vůbec poprvé přesněji změřit rozsah problému.
Další informace: