Evropa už platí miliardy za klimatické škody. Brusel chce, aby se na další extrémy připravila dříve, než udeří

Požáry, dlouhotrvající vlny veder, sucho a klesající hladiny řek ukázaly, jak rychle mohou klimatické extrémy zasáhnout zdraví obyvatel, zásobování vodou, energetiku i dopravu. Evropská komise proto představila nový rámec klimatické odolnosti, který má přenést předvídání rizik do plánování veřejných investic, infrastruktury i hospodářské politiky. Dosavadní škody dosahují stovek miliard eur a náklady na přípravu Evropy na budoucí podmínky budou vyžadovat dlouhodobé investice.

Evropa se musí připravovat na klimatické podmínky, které budou v příštích desetiletích stále náročnější pro obyvatele, přírodu i ekonomiku. Evropská komise 27. října 2026 představila rámec klimatické odolnosti, jehož součástí je návrh evropského právního předpisu pro posílení schopnosti Evropské unie předcházet klimatickým škodám a lépe řídit rizika. Hlavní myšlenkou je promítnout očekávaný vývoj klimatu do rozhodování o územním plánování, infrastruktuře, veřejných rozpočtech a investicích.

Důvodem jsou mimo jiné ekonomické ztráty, které už klimatické extrémy přinášejí. Podle Evropské komise dosáhly škody související s klimatem v letech 2022 až 2025 přibližně 200 miliard eur, tedy v průměru 50 miliard eur ročně. Léto 2026 navíc přineslo dlouhotrvající vlny veder a sucho, které přispěly k nebezpečným požárům a srazily hladiny některých velkých evropských řek na historická minima. Dopady se promítly do fungování obcí, podniků i kritické infrastruktury.

Klimatická odolnost je také otázkou hospodářské stability. Poškozená infrastruktura, omezená dostupnost vody, výpadky výroby a narušení dopravy mají důsledky daleko za hranicemi míst, která extrémní počasí zasáhne přímo. Pokud se například nízké průtoky řek spojí s vysokou poptávkou po vodě a elektřině, mohou se současně zhoršit podmínky pro průmysl, energetiku i říční dopravu. Právě souběh těchto rizik má evropský přístup pomoci lépe předvídat.

Klimatická rizika mají ovlivňovat investice ještě před vznikem škod

Základem navrhovaného rámce je společný přístup k hodnocení klimatických rizik v jednotlivých členských státech. Evropská komise chce, aby se při rozhodování vycházelo ze srovnatelných předpokladů budoucího oteplování a aby veřejné orgány jasněji určovaly odpovědnost za řízení jednotlivých rizik. Klimatická odolnost se má promítat do rozhodování napříč hlavními oblastmi politiky, nikoli zůstávat jen součástí samostatných adaptačních strategií.

Navrhovaný předpis (Nařízení o klimatické odolnosti) pracuje s výhledovou trajektorií globálního oteplování, podle níž by průměrná teplota Země ve srovnání s předindustriálním obdobím mohla vzrůst o 1,5 stupně Celsia do roku 2030, o dva stupně do roku 2050 a o tři stupně do roku 2100. Tyto hodnoty představují scénář pro plánování a hodnocení rizik, nikoli nový klimatický cíl Evropské unie. Unie nadále směřuje ke klimatické neutralitě do roku 2050 a usiluje o omezení globálního oteplování.

Pro praxi je podstatné, že infrastruktura budovaná dnes bude sloužit desítky let. Při výstavbě silnic, železnic, energetických zařízení, vodohospodářských staveb nebo obytných čtvrtí proto potřebují investoři zohlednit také budoucí teplotní extrémy, nedostatek vody, povodně či další klimatická rizika. Náklady na prevenci je přitom třeba porovnávat s možnými ztrátami během celé životnosti projektu.

Komise odhaduje, že investice potřebné k posílení klimatické odolnosti Evropy budou dosahovat přibližně 70 miliard eur ročně. Zároveň uvádí, že výnos z investic do adaptace může v podobě odvrácených škod přesáhnout desetinásobek vložených prostředků. Konkrétní přínos se samozřejmě bude lišit podle typu opatření, místa a povahy rizika. Dobře navržená ochrana před povodněmi, účinnější hospodaření s vodou nebo přizpůsobení měst vysokým teplotám však mohou snížit budoucí náklady a chránit zdraví i majetek.

Města, voda a zdraví patří mezi hlavní oblasti přípravy

Zvláštní význam má klimatická odolnost pro města a hustě osídlené oblasti. Zastavěné plochy, nedostatek zeleně a vysoký podíl nepropustných povrchů mohou během vln veder zesilovat tepelné zatížení a při intenzivních srážkách zvyšovat odtok vody. Přizpůsobení měst proto zahrnuje promyšlené hospodaření se srážkovou vodou, vhodnou podobu veřejných prostranství, ochranu zeleně a stínění i opatření pro zranitelné skupiny obyvatel.

Stejně důležitá je dostupnost vody. Sucho ovlivňuje zemědělství, ekosystémy, zásobování obyvatel i průmyslové provozy. Nižší průtoky mohou komplikovat také výrobu elektřiny a dopravu po řekách. Evropský přístup proto musí počítat s tím, že vodní zdroje nelze plánovat odděleně od energetiky, zemědělství, ochrany přírody a rozvoje sídel.

Komise chce další přípravu podpořit prostřednictvím evropského plánu pro vlny veder, iniciativy zaměřené na vodu a aliance pro klimatické pojištění. Připravuje rovněž poradní skupinu pro krizovou připravenost v rámci iniciativy PreparEU a záměr určit sto evropských území nejzranitelnějších vůči klimatickým změnám. Samostatně má být v roce 2028 předložen strategický plán Evropské unie pro klimatickou odolnost.

Pojištění má v tomto kontextu významnou úlohu, protože rostoucí škody mohou zvyšovat náklady na pojistné krytí a současně omezovat dostupnost pojištění pro některé domácnosti, podniky nebo oblasti. Pokud část škod není pojištěna, jejich finanční následky často dopadají na vlastníky majetku, podniky a veřejné rozpočty. Lepší předvídání rizik a investice do prevence proto mohou pomoci nejen omezovat samotné škody, ale také stabilizovat financování jejich následků.

Evropská komise sází také na data a digitální nástroje

Součástí rámce jsou nové nástroje, které mají usnadnit přístup k informacím a praktickým řešením. European Climate Viewer má prostřednictvím interaktivní mapy zobrazovat očekávaná klimatická nebezpečí v různých částech Evropy. Uživatelé tak získají podklady pro posuzování místních rizik a plánování investic. Další nástroj, Navigator of Climate Resilience Tools, má pomáhat vyhledávat vhodné nástroje podle konkrétního území, odvětví a typu rizika. Mission Solutions Explorer zase zpřístupňuje praktická adaptační řešení vyvinutá a ověřovaná v rámci evropské mise zaměřené na přizpůsobení se změně klimatu.

Evropská komise počítá také s dalším rozvojem digitálních možností, včetně využití výkonných výpočetních systémů v rámci iniciativy Destination Earth. Ty mohou v budoucnu pomoci přesněji modelovat klimatické podmínky a jejich dopady. Samotná data ovšem škodám nezabrání. Jejich přínos závisí na tom, zda je veřejná správa, projektanti, podniky a další aktéři dokážou využít při konkrétních rozhodnutích.

Pro členské státy má nový rámec znamenat také přehlednější plánování. Komise navrhuje sjednotit příslušné národní plánovací povinnosti do jediného strategického plánu a zlepšit pravidelné hodnocení klimatických rizik. Společná metodika má usnadnit srovnávání výsledků a koordinaci v případech, kdy klimatické dopady překračují státní hranice.

Odolnost jako investice do evropské ekonomiky

Vedle ochrany obyvatel a infrastruktury zdůrazňuje Komise také příležitosti pro evropský průmysl. Celosvětový trh s řešeními pro adaptaci na změnu klimatu a posilování odolnosti by podle jejího odhadu mohl do roku 2050 vzrůst na 3,5 bilionu eur, tedy na čtyřnásobek současné úrovně. Pro evropské podniky to může znamenat prostor pro vývoj technologií, služeb a postupů, které pomohou zvládat nedostatek vody, extrémní teploty, povodně i další klimatická rizika.

Evropa financuje klimatickou odolnost i za svými hranicemi

Evropská klimatická odolnost má také mezinárodní rozměr. Rada EU 29. října 2026 zveřejnila údaje o klimatickém financování za rok 2025, podle nichž Evropská unie a jejích 27 členských států poskytly z veřejných zdrojů na podporu rozvojových zemí 32,3 miliardy eur. Dalších 9,3 miliardy eur soukromého financování se podařilo mobilizovat prostřednictvím veřejných intervencí, například záruk, úvěrových linek nebo přímých investic do podniků.

Veřejné financování přitom zahrnuje jak závazky na dvoustrannou pomoc, tak vyplacené prostředky prostřednictvím mnohostranných finančních mechanismů. Podle údajů Evropské komise směřovalo 48 % veřejného klimatického financování do rozvojových zemí na adaptační opatření nebo projekty spojující přizpůsobení se změně klimatu se snižováním emisí. Granty, tedy prostředky, které příjemci nemusí vracet, představovaly 41 % veřejného příspěvku. Financování pomáhá zemím s omezenějšími možnostmi připravovat se na sucho, povodně a další klimatické dopady a současně rozvíjet nízkoemisní hospodářství.