Evropa vysychá pod nohama. Nová mapa ukazuje, jak rychle půda ztrácí svou schopnost nás uživit

Evropa má problém, který není na první pohled vidět. Půda mizí ze statistiky dříve, než zmizí z krajiny. Nové hodnocení Evropské komise ukazuje, že dezertifikace už dnes zasahuje přibližně 530 tisíc km² území Evropské unie a dotýká se zhruba 42 milionů lidí. Ještě znepokojivější je výhled do roku 2040. Suché klimatické podmínky se podle modelových scénářů mohou rozšířit o dalších 200 až 400 tisíc km². Ohrožené přitom nejsou pouze tradičně suché oblasti jihu Evropy. Postupně se mění i podmínky ve střední Evropě a nové rizikové oblasti se objevují například v Maďarsku, Rumunsku, Polsku nebo České republice.

Představa dezertifikace často evokuje poušť, písečné duny a krajinu, ve které už téměř nic neroste. Právě toto pojetí však může být zavádějící. V odborném smyslu dezertifikace neznamená přeměnu území v poušť. Jde o proces degradace půdy v suchých oblastech, při němž půda postupně ztrácí schopnost plnit své ekologické a produkční funkce. Evropská komise nyní přichází s podrobnějším způsobem, jak tento proces v evropských podmínkách měřit. Výsledky jsou důležité nejen pro zemědělství a ochranu přírody, ale také pro vodní hospodářství, adaptaci na změnu klimatu, územní plánování a dlouhodobé nakládání s půdou jako se strategickým zdrojem.

Nová studie Společného výzkumného střediska Evropské komise JRC s názvem Towards a better characterisation of land degradation and desertification in the European Union navazuje na doporučení Evropského účetního dvora z roku 2018. Ten upozornil, že Evropská unie potřebuje jednotnou metodiku a relevantní ukazatele, které umožní zjistit rozsah degradace půdy a dezertifikace v jednotlivých členských státech. Dosavadní evropské údaje totiž nebyly dostatečně konzistentní a globální metodika používaná v rámci Úmluvy OSN o boji proti desertifikaci neposkytovala pro evropské podmínky dostatečně podrobný obraz.

Přísnější metr odhalil dvojnásobný rozsah škod

JRC proto upravilo metodiku tak, aby lépe odpovídala evropské krajině a dostupným datům. Významnou roli zde hrají družicová pozorování, evropské databáze využití krajiny a informace o fyzikálních, chemických a biologických vlastnostech půdy. Výsledkem není jediný ukazatel, který by jednoduše řekl, zda je určitá plocha zdravá nebo poškozená. Hodnocení kombinuje několik různých charakteristik a sleduje změny krajinného pokryvu, produktivitu vegetace a stav půdy.

Pro pochopení výsledků je důležitý pojem degradace půdy. JRC ji definuje jako dlouhodobé snižování schopnosti půdy a krajiny podporovat lidský život i ostatní organismy. Nejde tedy pouze o erozi zemědělské půdy. Do obrazu vstupuje například ztráta organické hmoty, úbytek půdní biodiverzity, zhutnění půdy, zasolování, kontaminace, úbytek živin nebo nadbytek některých živin, ztráta organických půd a také zakrývání půdy nepropustnými povrchy při urbanizaci. Půda zajišťuje mimo jiné zadržování vody, koloběh živin, ukládání uhlíku, produkci biomasy a poskytuje životní prostor obrovskému množství organismů.

JRC při hodnocení používá princip označovaný jako „One Out All Out“. Zjednodušeně řečeno to znamená, že pokud území vykazuje degradaci alespoň v jednom ze sledovaných hlavních parametrů, může být v celkovém hodnocení zařazeno mezi degradované plochy. Tento přístup je důležitý, protože půda může být současně produkčně stále využitelná, ale přitom už může vykazovat závažný problém například se ztrátou organického uhlíku nebo zhutněním. Pouhé sledování jednoho parametru by proto mohlo skutečný rozsah problému výrazně podhodnotit.

Tři pilíře zdravé krajiny: Co družice a laboratoře sledují?

První sledovanou oblastí jsou změny krajinného pokryvu. JRC zde využívá evropskou databázi CORINE Land Cover, která prostřednictvím programu Copernicus poskytuje informace o využití a pokryvu území. Nová evropská metodika pracuje s podrobnější prostorovou úrovní než standardní globální přístup a sleduje také změny uvnitř jednotlivých kategorií krajinného pokryvu. To je důležité například v situaci, kdy se na mapě formálně stále nachází stejná kategorie vegetace, ale její biologická kondice se dlouhodobě zhoršuje.

Druhou oblastí je produktivita půdy. Zde JRC využívá časové řady satelitního indexu NDVI. Zkratka znamená Normalized Difference Vegetation Index a jde o ukazatel odvozený z odrazu světla vegetací, který umožňuje sledovat její stav a dlouhodobý vývoj. Jednoduše řečeno lze pomocí NDVI sledovat, jak se v čase mění množství a kondice vegetace. Nejde přitom o přímé měření výnosu zemědělské plodiny, ale o široce používaný indikátor produktivity a vitality vegetačního krytu. JRC uvádí, že při použití této metodiky odpovídá degradované půdě podle tohoto ukazatele přibližně 4,1 procenta území EU.

Třetí a zřejmě nejkomplexnější oblast představuje samotný stav půdy. Evropské hodnocení zde pracuje s informacemi o půdních vlastnostech, které zahrnují fyzikální, chemické i biologické charakteristiky. Sleduje například půdní erozi, ztrátu organického uhlíku, biodiverzitu půdních organismů, zhutnění, zasolování, přebytek dusíku, nedostatek nebo nadbytek fosforu a výskyt vybraných kontaminujících látek. U některých parametrů jsou využívány prahové hodnoty. Například u zhutnění je sledována objemová hustota půdy, zatímco u některých kontaminantů se vyhodnocují koncentrace přesahující stanovené hodnoty.

Právě tento širší pohled je jedním z důvodů, proč nová evropská metodika identifikuje výrazně větší rozsah degradovaných půd než tradiční globální metodika používaná v rámci cíle udržitelného rozvoje SDG 15.3.1. V řadě členských států je podíl degradované půdy podle nového přístupu dvoj- až trojnásobný. JRC upozorňuje, že důvodem není náhlé zhoršení stavu evropské půdy, ale především přesnější zachycení různých forem degradace a využití evropských datových zdrojů s vyšším rozlišením.

Tady je potřeba rozlišit dva pojmy, které se v běžném zpravodajství snadno směšují. Degradace půdy může nastat prakticky kdekoli. Dezertifikace je její specifická forma spojená se suchými oblastmi. JRC proto nejprve stanovuje území, která mají charakter suchých oblastí, a teprve následně v nich hledá degradované plochy.

K tomu slouží Aridity Index, tedy index aridity neboli index suchosti. Jde o poměr mezi dostupnou vodou a potenciálním výparem. Čím je hodnota nižší, tím sušší jsou klimatické podmínky. JRC podle klasifikace UNEP považuje za suché oblasti území s hodnotou indexu pod 0,65. Rozlišují se přitom oblasti suchého subhumidního klimatu, semiaridní oblasti, aridní oblasti a hyperaridní oblasti. Právě kombinace klimatické suchosti a degradace půdy následně vytváří základ pro vymezení území zasažených dezertifikací.

Evropská mapa sucha: Kdo drží nejhorší bilanci?

Výsledné číslo je pozoruhodné. Suché oblasti v současnosti podle metodiky JRC zabírají přibližně 611 tisíc km², tedy asi 15 procent území EU. Z této plochy je podle hodnocení přibližně 530 tisíc km² zasaženo podmínkami dezertifikace. To odpovídá přibližně 12 procentům celého území Evropské unie. Nejde tedy o hypotetický problém vzdálené budoucnosti. Jde o území, na kterém už dnes probíhá kombinace klimatické suchosti a procesů degradace půdy.

Rozložení v Evropě přitom není rovnoměrné. Nejvyšší podíl území zasaženého dezertifikací vykazuje podle nové metodiky Španělsko, kde jde o téměř 53 procent území. Následuje Kypr s přibližně 45 procenty a Řecko s 30 procenty. Portugalsko dosahuje přibližně 27 procent, Rumunsko 27 procent, Bulharsko téměř 33 procent a Maďarsko přibližně 19 procent. Itálie se pohybuje kolem 14 procent.

Zajímavý je český výsledek. Česká republika není podle této metodiky zemí, kterou by dnes bylo možné označit za významně zasaženou dezertifikací. JRC však uvádí podíl přibližně 1,65 procenta území. To je důležité číslo především proto, že současný stav není jediným parametrem, který studie sleduje. Podstatnější otázkou je, kam se bude posouvat klimatická mapa Evropy. A právě zde studie přináší největší varování.

Výhled do roku 2040: Sucho se posouvá na sever

Klimatické scénáře použité JRC naznačují, že v příštích dvou desetiletích může dojít k výraznému rozšíření území s podmínkami suchého klimatu. Plocha oblastí klasifikovaných jako suché subhumidní nebo sušší by se podle modelových scénářů mohla do roku 2040 zvětšit o 5 až 10 procent území EU. V absolutním vyjádření jde přibližně o 200 až 400 tisíc km². Zároveň by se plocha se semiaridními podmínkami mohla zvětšit přibližně o 80 až 200 tisíc km².

Tato čísla je třeba interpretovat správně. Nejde o předpověď, že se do roku 2040 z daného území stane poušť. Jde o modelovou projekci změny klimatických podmínek, která vytváří příznivější prostředí pro další degradaci půdy. Pokud se současně nezmění způsob hospodaření s půdou, vodou a vegetací, může se riziko degradace zvyšovat.

Největší změny se očekávají v jižní Evropě, především ve Španělsku, Itálii, Řecku a na Balkáně. Pozornost však zasluhují také přechodové oblasti ve Francii, Maďarsku a Rumunsku. A právě tady se evropská mapa začíná posouvat směrem ke střední Evropě.

Pro Českou republiku studie uvádí nejen současný podíl území zasaženého dezertifikací, ale také budoucí nárůst plochy s vyšší ariditou. Česká republika se tak objevuje mezi státy, kde bude podle modelového vývoje patrný posun směrem k sušším klimatickým podmínkám. Neznamená to, že by se celé Česko mělo během několika desetiletí proměnit v suchou oblast. Znamená to, že některé části území mohou častěji čelit kombinaci vyšších teplot, nižších srážek během vegetační sezony a vyššího výparu.

To je zásadní zejména pro zemědělství. Vyšší teplota sama o sobě nemusí znamenat degradaci půdy. Problém vzniká tehdy, když se současně snižuje dostupnost vody a půda ztrácí schopnost vodu zadržovat. Organická hmota v půdě funguje mimo jiné jako zásobník vody a zároveň pomáhá udržovat její strukturu. Pokud se půda zhutňuje, eroduje a ztrácí organický uhlík, její schopnost reagovat na období sucha se zhoršuje.

Začarovaný kruh, ze kterého není snadné uniknout

Tím vzniká zpětná vazba. Sucho oslabuje vegetaci, méně vegetace znamená menší ochranu půdy, odkrytá půda je náchylnější k erozi a přehřívání, úbytek organické hmoty snižuje schopnost zadržovat vodu a horší stav půdy následně zvyšuje citlivost krajiny na další období sucha.

Problém přitom není pouze ekologický. JRC odhaduje, že podmínkami dezertifikace je v současnosti dotčeno přibližně 42 milionů obyvatel. To představuje přibližně devět procent obyvatel EU. Nejvyšší podíl obyvatel žijících v územích zasažených dezertifikací vykazuje Kypr, kde jde přibližně o 61 procent obyvatel, dále Řecko se 47 procenty, Španělsko se 43 procenty, Rumunsko s 39 procenty a Bulharsko s 37 procenty. V České republice studie pracuje s přibližně 200 tisíci obyvateli, což odpovídá zhruba dvěma procentům populace.

JRC navíc upozorňuje na sociální rozměr problému. V některých regionech se území zasažená dezertifikací překrývají s oblastmi, kde je vyšší podíl obyvatel ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením. To je důležité pro evropskou politiku, protože schopnost přizpůsobit zemědělství, vodní hospodářství nebo krajinu novým klimatickým podmínkám není ve všech regionech stejná. Degradace půdy tak může postupně zesilovat existující sociální a ekonomické rozdíly.

Neustálý monitoring místo pouhých odhadů

Nová metodika JRC zároveň přichází v okamžiku, kdy Evropská unie dokončila významný legislativní krok v oblasti půdy. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/2360 o monitorování a odolnosti půdy byla přijata 12. listopadu 2025 a vstoupila v platnost v prosinci 2025. Jejím smyslem je vytvořit evropský rámec pro monitorování a hodnocení zdraví půdy a podporovat její dlouhodobou odolnost.

Právě tady se studie JRC a nová evropská legislativa přirozeně propojují. JRC dnes používá dostupná evropská data jako základní podklad pro hodnocení degradace půdy. Do budoucna by však měla být významná část těchto informací pravidelně doplňována prostřednictvím systému monitorování půdy podle nové směrnice. JRC proto očekává, že budoucí evropské hodnocení bude možné postupně aktualizovat na základě kvalitnějších a pravidelně získávaných dat.

To je důležitý posun. Dosud bylo možné o degradaci půdy hovořit především prostřednictvím jednotlivých studií, map a odhadů. Nový evropský přístup směřuje k průběžnému monitoringu. To znamená, že nebude důležité pouze zjistit, kolik půdy je dnes degradováno, ale také sledovat, zda se situace zlepšuje, stagnuje nebo zhoršuje.

Evropská unie tím současně získává nástroj, který může propojit ochranu půdy s dalšími politikami. Stav půdy souvisí s adaptací na změnu klimatu, zemědělstvím, ochranou vody, biodiverzitou, uhlíkovou bilancí i územním plánováním. JRC nyní připravuje také evropský přehledový nástroj, takzvaný EU Desertification Dashboard, který má prostřednictvím map a statistických ukazatelů zpřístupnit údaje o degradaci půdy, dezertifikaci a jejich dopadech na obyvatelstvo.

Zdroj: Ilustrativní obrázek pro vás vytvořil ChatGPT. Pokud jste v tom nepoznali ruku umělé inteligence, vězte, že žádný robot při tvorbě neutrpěl žádnou újmu