Více času na podstatné
Evropská unie vyprodukovala 2,3 milionu tun textilního odpadu, zpracovalo se 63 %

V roce 2024 vzniklo v Evropské unii 2,3 milionu tun textilního odpadu. Domácnosti se na tomto množství podílely více než polovinou. K následnému zpracování se dostalo 1,4 milionu tun, tedy 63 % celkové produkce. Největší množství odpadu vykázala Itálie, Francie a Německo. Statistika Eurostatu současně ukazuje výrazné rozdíly mezi členskými státy v podílu recyklace i ve způsobech nakládání s vyřazeným textilem.
Údaje zveřejněné Eurostatem 12. listopadu 2026 zachycují rozsah nakládání s textilním odpadem v 27 členských státech Evropské unie. Celkových 2,3 milionu tun představuje množství odpadu vzniklého v roce 2024, přičemž více než polovinu tvořil textil vyřazený domácnostmi.
Během sledovaného období bylo zpracováno 1,4 milionu tun. V přepočtu na celkovou produkci jde přibližně o 63 %. Z celkového množství zpracovaného textilního odpadu připadlo 78 % na recyklaci. Dalších 13 % bylo využito energeticky. Na skládkování připadlo 8 % a 1 % představovalo spalování bez energetického využití. Recyklace a energetické využití tak společně tvořily 91 % způsobů nakládání se zpracovaným textilem.
Itálie, Francie a Německo vedou v množství odpadu
Největším producentem textilního odpadu byla v roce 2024 Itálie s 441 736 tunami. Druhá Francie vykázala 339 965 tun a třetí Německo 212 107 tun. Na tyto tři země tak připadlo dohromady téměř jeden milion tun textilního odpadu.
Stejné pořadí se objevilo také v množství zpracovaného textilu. Itálie vykázala 280 680 tun, Francie 258 129 tun a Německo 207 156 tun. Při porovnání množství vzniklého a zpracovaného odpadu však vycházejí mezi těmito státy zajímavé rozdíly. Německo zpracovalo množství odpovídající přibližně 98 % své vykázané produkce, ve Francii to bylo 76 % a v Itálii přibližně 64 %.
Česká republika v roce 2024 vykázala podle grafického přehledu Eurostatu přibližně 100 tisíc tun vzniklého textilního odpadu. Zpracováno bylo přibližně 80 tisíc tun. Poměr zpracovaného a vzniklého množství tak dosahuje přibližně 80 %, což je výrazně více než unijní průměr 63 %. V evropském srovnání se Česko objemem vzniklého textilního odpadu řadí za největší producenty, mezi které patří Itálie, Francie, Německo, Nizozemsko, Španělsko a Polsko.
Podrobnější pohled Eurostatu nicméně ukazuje, že ze zpracovaného textilního odpadu v Česku putovalo na recyklaci jen přibližně 37 %, což je výrazně méně než unijní průměr 78 %. Přibližně 28 % bylo využito energeticky a zbývajících přibližně 35 % skončilo na skládkách.
Rozdíly v podílu recyklace jsou ještě výraznější
Eurostat uvádí také podíly recyklovaného textilního odpadu v jednotlivých zemích. Nejvyšší hodnoty vykázaly Itálie a Francie, v obou případech 98 %. Následovala Litva s 87 % a Slovinsko s 83 %. Na opačném konci statistiky se nachází Lotyšsko s nulovým podílem recyklace a Estonsko s 5 %. Rumunsko vykázalo 23 %, ovšem tento údaj pochází z roku 2022, nikoli z roku 2024.
Při hodnocení mezinárodního srovnání je třeba zohlednit také dostupnost údajů. Eurostat uvádí důvěrný charakter dat za Švédsko a Maltu. Kypr, Irsko a Lucembursko vykázaly nulové množství zpracovaného textilního odpadu. Nulová hodnota v této statistice přitom neznamená, že v dané zemi žádný textilní odpad nevzniká.
Jakou roli má sehrát rozšířená odpovědnost výrobců
Rozdílné výsledky evropských zemí je třeba vnímat také v kontextu systémů rozšířené odpovědnosti výrobců (EPR). Povinný systém pro textil a obuv mají dlouhodobě zavedený Francie (od roku 2009), Maďarsko a Lotyšsko. Nizozemsko spustilo vlastní systém v červenci 2023, přičemž povinnosti výrobců se naplno uplatňují od roku 2025. Nověji se systémy rozvíjejí také ve Španělsku a Řecku. Další státy jejich zavedení připravují. Rozsah výrobků, způsob financování i konkrétní povinnosti výrobců se mezi jednotlivými systémy liší.
Český systém EPR pro textil a obuv je aktuálně v připomínkovém řízení. Jeho zavedení vychází z novely evropské rámcové směrnice o odpadech (EU) 2025/1892, kterou musí členské státy převést do národní legislativy nejpozději do 17. června 2027. Samotné systémy EPR musí být spuštěny nejpozději 17. dubna 2028.

