Experimenty s vodíkem ukazují limity teorie v reálném ohrožení

Vědci z Fakulty bezpečnostního inženýrství VŠB – Technické univerzity Ostrava otevřeli dveře do světa, ve kterém se vodík už nejeví jen jako vzdálená energetická vize, ale jako reálná součást moderní mobility a energetiky. Jeho potenciál je obrovský, ale zároveň zcela nevyzkoumaný z hlediska bezpečnosti krizových situací. Právě touhle hranicí nás provádí proděkan proděkan pro vědu a výzkum a koordinátor Centra excelence pro bezpečnostní výzkum na FBI Vojtěch Jankůj, který neváhá jít přímo do epicentra experimentů, aby pochopil chování nových technologií i jejich rizika.

Ve svém výzkumu se tým Fakulty bezpečnostního inženýrství zaměřuje na praktické ověřování vodíkových technologií v situacích, které mohou mít kritické následky v reálném světě. Vodík se stále více objevuje jako alternativní nosič energie, typicky v mobilních aplikacích jako jsou vodíková vozidla, ale i v průmyslových skladovacích systémech. I když tato vozidla a systémy mohou fungovat bezpečně, objevují se situace, které nejsou dostatečně zdokumentované či pochopené – například co se stane, když dojde při požáru k uvolnění vodíku z tlakové láhve nebo jak se fragmenty takové láhve budou šířit po explozivním roztržení.

Velkorozměrové experimenty proto probíhají ve vojenském prostoru Hradiště, který poskytuje unikátní podmínky pro simulaci rizikových událostí. V rámci těchto zkoušek se vědci zaměřují na chování tlakových lahví o různém objemu a tlaku a sledují parametry jako teplota pláště či vnitřní tlak, aby dokázali přesně stanovit destrukční body a vznik nebezpečných zón. V jednom případě půlmetrový fragment urazil až sedm set metrů od místa testu, což zásadně mění představy o bezpečných zónách při zásazích.

Experimenty nejdou jen za hranice standardního měření. Vědci pracují s řadou technik od teplotních senzorů, přes drony s termovizí až po vysokorychlostní kamerové systémy, které umožňují detailní analýzu chování láhví při nestandardních situacích. Výsledky těchto testů slouží nejen pro pochopení fyzikálních procesů, ale přímo vkládají konkrétní poznatky do vzdělávání budoucích specialistů v oboru i do školení složek integrovaného záchranného systému, jako je Hasičský záchranný sbor. Tato spolupráce mezi univerzitou, průmyslem a záchrannými složkami je klíčová nejen pro vytvoření bezpečnostních postupů, ale také pro budoucí standardy a pravidla pro manipulaci, skladování či zásahy u vodíkových technologií.

Zkušenosti z experimentů ukazují, že bezpečnostní rizika spojená s vodíkem jsou velmi specifická a vyžadují hluboké pochopení fyzikálních procesů, které se liší od tradičních fosilních paliv i jiných alternativních systémů. Například existují situace, kdy standardní postupy zásahu, jako hašení ze zadní části vozidla, nemusí být optimální a lze doporučit odlišné taktiky založené na detailním vědeckém poznání. Produkty výzkumu i samotné metody ověřování jsou dnes součástí odborného vzdělávání specialistů i probíhajících workshopů a školení.

Vědci se také připravují na další testy, které budou simulovat náročné scénáře v laboratorních i venkovních podmínkách, včetně testování extrémních tlaků až do 1000 bar. To vše ukazuje, že problematika bezpečnosti vodíku není pouze technickou výzvou, ale je zásadní pro to, aby se vodík mohl stát skutečně běžnou součástí energetické budoucnosti bez kompromisů v ochraně zdraví a majetku.

Závěrem se přirozeně otevírá otázka, kde se podobné poznatky mohou proměnit v konkrétní zkušenost a sdílenou praxi. Právě téma krizového řízení v kontextu nových technologií, energetických přechodů a chemických rizik bude jedním z klíčových motivů odborných diskusí na konferenci APROCHEM, která v rámci Týdne výzkumu a inovací pro praxi a životní prostředí (TVIP) dlouhodobě propojuje průmysl, vědu, státní správu i bezpečnostní experty. Konference se uskuteční již 22. - 23. dubna 2026 v Hustopečích u Brna. Více na www.TVIP.cz.

Zdroj: Text čerpá z rozhovoru s proděkanem pro vědu a výzkum a koordinátorem Centra excelence pro bezpečnostní výzkum na Fakultě bezpečnostního inženýrství VŠB-TUO, který klade důraz na to, že i když vodíkové technologie nabízejí obrovský potenciál pro dekarbonizaci a moderní energetické systémy