Více času na podstatné
Hluk může být vyšší. Ústavní soud ale stanovil hranici, za kterou už stát ustupovat nesmí
Hluk z dopravy patří k ceně života ve městech i k jedné z nejcitlivějších překážek při přípravě silnic, dálnic a železnic. Ústavní soud nyní potvrdil, že současné hygienické limity hluku jsou v souladu s ústavním pořádkem a zákonem. Současně však vyslal vládě důležité varování. Každé další uvolnění pravidel bude muset obstát nejen z pohledu rozvoje infrastruktury, ale také ochrany zdraví a práva na příznivé životní prostředí.
Čtrnáct senátorů požadovalo zrušení celého nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, případně alespoň části přílohy upravující korekce pro stanovení hygienických limitů hluku. Senátoři upozorňovali především na postupné změny právní úpravy od roku 2011 (NV č. 217/2016 Sb., č. 241/2018 Sb. a poslední č. 433/2022 Sb.), které podle nich vedly k oslabování ochrany před nadměrným hlukem. Ústavní soud jejich návrh zamítl. Zároveň ale svým nálezem nastavil pravidla, podle kterých bude nutné posuzovat případné další změny.
Současná právní úprava stanovuje hygienické limity hluku pro pracoviště, chráněný venkovní prostor, chráněné venkovní prostory staveb i chráněné vnitřní prostory staveb. Upravuje také limity vibrací a způsob měření a hodnocení hluku v denní a noční době. Právě limity pro hluk z dopravy se v posledních letech staly významným tématem při přípravě dopravních staveb.
Pro pochopení současného nastavení je podstatný také vývoj původních limitů. Před sjednocením přístupu ke všem třídám silnic platil pro silnice III. třídy a účelové komunikace přísný limit 55 dB v denní době a 45 dB v noci. Po změně se pro tyto komunikace začaly uplatňovat limity odpovídající ostatním pozemním komunikacím podle jejich stáří.
U komunikací uvedených do provozu před 1. lednem 2001 činí základní hygienický limit 68 dB ve dne a 58 dB v noci, u komunikací uvedených do provozu od 1. ledna 2001 pak 58 dB ve dne a 48 dB v noci. Vláda změnu odůvodňovala mimo jiné tím, že původní přísné limity komplikovaly rozvoj měst uvnitř jejich stávajících hranic.
Rovnováha mezi rozvojem měst a ochranou zdraví
Podle Ústavního soudu má stát povinnost zajistit takovou kvalitu životního prostředí, která umožňuje člověku dlouhodobě uspokojovat základní životní potřeby ve fungujícím ekosystému. U hluku se tato ochrana vztahuje na situace, kdy jeho intenzita může bránit dlouhodobému poklidnému užívání domova a poškodit fyzické nebo duševní zdraví. Soud přitom dospěl k závěru, že současná úprava tento minimální standard stále splňuje.
Podstatnou část argumentace tvoří vztah mezi ochranou před hlukem a rozvojem infrastruktury. Úprava limitů měla mimo jiné zpřehlednit pravidla pro hluk z dopravy a usnadnit přípravu nových silnic, dálnic a železničních staveb. Vláda současně argumentovala potřebou rozvíjet stávající sídla uvnitř jejich současných hranic, například dostavbou proluk nebo zahušťováním sídlišť, místo dalšího rozšiřování zástavby do volné krajiny. Ústavní soud tento cíl označil za legitimní.
Významnou změnou bylo také odstranění institutu staré hlukové zátěže. Ten byl podle podkladů předložených soudu spojen s komplikovaným a finančně náročným způsobem zjišťování hluku a s rozdílným přístupem jednotlivých institucí. Nová úprava proto pracuje s hygienickými limity podle stáří pozemní komunikace nebo dráhy. Ústavní soud přitom uvedl, že současné limity se z evropského hlediska nijak výrazně nevymykají.
Zdravotní rizika a konec bianco šeků pro uvolňování norem
Zajímavý je také zdravotní rozměr rozhodnutí. Ústavní soud připomněl odborné názory, podle nichž už trvalá legalizace hlukové zátěže na úrovni 70 decibelů ve dne a 60 decibelů v noci postrádala vzhledem k prokázaným kardiovaskulárním rizikům dlouhodobého působení dopravního hluku dostatečné zdravotní opodstatnění. Samotné rozhodnutí však současnou právní úpravu označilo za racionální a ústavně přípustnou.
Ústavní soud současné limity podržel, současně však odmítl chápat své rozhodnutí jako bianco šek pro jejich další uvolňování. Výslovně upozornil, že opakované rozvolňování limitů může vést k postupnému oslabování ochrany před hlukem. Při každé další změně proto bude nutné znovu poměřovat zájem na rozvoji dopravní infrastruktury s právem na ochranu příznivého životního prostředí.
Rozhodnutí tak přináší poměrně přesnou hranici mezi dvěma veřejnými zájmy. Efektivnější výstavba silnic, železnic a další infrastruktury představuje legitimní cíl státu. Stejně legitimní je však požadavek, aby lidé nebyli dlouhodobě vystaveni hluku v míře, která může poškozovat jejich zdraví nebo znemožňovat klidné užívání bydlení. Ústavní soud nyní potvrdil, že současné nastavení tuto rovnováhu podle jeho hodnocení ještě zachovává.
Závazný mantinel pro budoucí legislativu
Pro budoucí změny pravidel je přitom významné, že plénum nerozhodovalo pouze o konkrétní podobě předpisu, ale formulovalo závěry závazné do budoucna. Každé další zvýšení hlukových limitů tak bude muset mít přesvědčivé odůvodnění a obstát ve vztahu k ústavně chráněnému právu na příznivé životní prostředí. Hranice tedy byla posunuta směrem k větší volnosti při přípravě infrastruktury, její další posouvání už však bude podstatně obtížnější obhájit.
Ústavní soud se v nálezu současně zabýval návrhem na předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie. Senátoři upozorňovali na dosud ne zcela vyjasněnou otázku, zda lze z Listiny základních práv Evropské unie odvodit konkrétní pozitivní povinnost omezovat expozici hluku. Ústavní soud však dospěl k závěru, že výklad evropského práva je v tomto případě dostatečně zřejmý, a předběžnou otázku proto nepoložil.
Rozhodnutí pléna přitom nebylo jednomyslné.
Rozhodnutí patnáctičlenného pléna přitom nebylo jednomyslné. K nálezu, jehož přípravu měla na starosti soudkyně zpravodajka Dita Řepková, připojili společné odlišné stanovisko předseda Ústavního soudu Josef Baxa a soudkyně Lucie Dolanská Bányaiová. Jejich nesouhlasný postoj představuje důležitou součást rozhodnutí, protože upozorňuje na odlišné právní hodnocení současného nastavení hlukových limitů a jejich historického vývoje.
Aktuální rozhodnutí navíc představuje další kapitolu v již existující judikatuře Ústavního soudu. Soud se úpravou hluku ze stejných pozic zabýval již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/18 ze dne 18. prosince 2018 a následně také v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 35/23 ze dne 3. dubna 2024.
Dokument ke stažení: