Jak Česko krotilo vodu v roce 2024? Balanc mezi záplavami a žízní

Každý rok vzniká v gesci Ministerstva zemědělství zásadní dokument, který mapuje stav vodního hospodářství v České republice. Zpráva o stavu vodního hospodářství slouží vládě nejen jako přehled základních faktů, ale i jako podklad pro rozhodování o investicích, legislativě či krizových opatřeních. Zároveň je jedinečným svědectvím o tom, jak česká krajina reaguje na klimatické výkyvy, jak si stojí naše vodní infrastruktura, a také ukazuje, zda se daří držet krok s evropskými závazky. Zpráva schválená vládou 3. září 2025 hodnotí rok 2024, který byl v mnoha ohledech mimořádný. Ukázal, že česká vodní soustava je schopná odolávat velkým tlakům, ale zároveň i to, že extrémy počasí nás staví před nové výzvy, s nimiž jsme se dosud nesetkávali.

Rok 2024 vstoupí do historie meteorologie jako dosud nejteplejší rok, jaký kdy Česká republika zaznamenala. Průměrná roční teplota 10,3 °C byla o celé dva stupně vyšší než dlouhodobý normál a překonala i dosavadní rekordy z let 2018 a 2023. Mimořádně teplé byly zimní i jarní měsíce, kdy únor a březen dosáhly nejvyšších hodnot v historii měření. Na jaře se objevily tropické dny už v dubnu, což dříve nebylo myslitelné. V létě se pak střídaly vlny veder s bouřkami a na konci srpna padl teplotní rekord 37,1 °C. Tyto hodnoty nejsou jen čísly, ale ukazují zásadní proměnu klimatu, která ovlivňuje vodní cyklus v celé zemi – od rychlejšího tání sněhu až po větší výpary v létě.

Jedním z nejvýraznějších jevů roku 2024 byly povodně. Nešlo o ojedinělou katastrofu, ale o sérii událostí, které zasáhly různé části země téměř každý měsíc. Nejničivější byla zářijová povodeň, spojená s rekordními srážkami, které v Jeseníkách překonaly historické maximum z roku 1897. Voda se během několika dnů valila dolní Moravou, Odrou i Dyjí a na mnoha místech dosáhla průtoků odpovídajících stoleté vodě. Přitom ještě v červnu a srpnu probíhaly lokální povodňové situace spojené s bouřkami, které způsobily prudké rozkolísání menších toků. Zpráva upozorňuje, že rok 2024 byl charakteristický tím, že se extrémní události neopakovaly jen jednou za desetiletí, ale nastávaly prakticky v každé sezóně. Česká krajina tak zažila povodně zimní, jarní, letní i podzimní, pokaždé jiného charakteru a rozsahu.

Tentýž rok přinesl i epizody sucha. V létě se ukázalo, že vysoké teploty a nedostatek srážek na východě republiky vyústily v hydrologické sucho, které zasáhlo až třetinu sledovaných profilů. Nejhorší situace byla na přelomu srpna a září, kdy se ještě před příchodem extrémních dešťů toky na Moravě a Slezsku dostaly na historická minima. Tento rychlý sled událostí – od sucha k povodním v rozmezí několika týdnů – dokládá, jak obtížné je hospodaření s vodou v době klimatické změny.

Vodní žíly, jimiž proudí život i miliardové investice

Česká hydrologická síť tvoří téměř sto tisíc kilometrů vodních toků a představuje obrovský organismus, který vyžaduje nepřetržité sledování, údržbu a v případě potřeby rychlou ochranu. V roce 2024 bylo na odbornou správu těchto toků vynaloženo 3,3 miliardy korun. Tyto prostředky směřovaly nejen na odstraňování škod po povodních, ale také na běžnou údržbu břehů, regulaci koryt a realizaci protipovodňových úprav. Podniky Povodí samy investovaly v roce 2024 celkem 2,63 miliardy korun. I když to znamenalo mírný pokles oproti předchozímu roku. Téměř polovina těchto investic byla financována z vlastních zdrojů, například z pronájmu vodních děl nebo poskytování služeb. Tyto prostředky směřovaly nejen do oprav hrází a jezů, ale také do modernizace měřicích systémů a zlepšování ekologických parametrů vodních toků. Vodní hospodářství se opíralo i o podporu státu. Celkem 11,8 miliardy korun z národních a nadnárodních programů bylo určeno na velké projekty, jako jsou rekonstrukce přehrad, stavby nových čistíren odpadních vod nebo posílení retenčních kapacit v krajině.

V roce 2024 činila celková spotřeba vody v České republice přibližně 4,7 miliardy m³. Z toho průmysl spotřeboval přibližně 1,4 miliardy m³, což představuje přibližně 30 % celkové spotřeby. Zemědělství spotřebovalo přibližně 0,5 miliardy m³, tedy přibližně 10 %. Tato čísla ukazují, že průmysl a zemědělství dohromady představují více než 40 % celkové spotřeby vody v zemi. Mezi největší odběratele vody v průmyslu patří odvětví výroby potravin a nápojů, chemický průmysl a energetika. Zemědělství se zaměřuje především na zavlažování plodin a chov hospodářských zvířat. Vzhledem k výkyvům srážek a klimatickým změnám je efektivní využívání vodních zdrojů v těchto sektorech kladeno na vysokou prioritu.

Každý šestý litr za stovku nedoteče

Podle zprávy bylo v roce 2024 z vodovodů zásobováno 95,1 % obyvatel ČR, což představuje 10,35 milionu lidí. Na kanalizaci bylo připojeno 90,3 % obyvatel. Celková výroba pitné vody dosáhla 613 milionů m³. Průměrné vodné činilo 57,79 korun za metr krychlový, stočné 52,10 korun. Česká domácnost tak platila v průměru přes 110 korun za kubík vody, což patří mezi vyšší hodnoty v regionu střední Evropy. 

Velkým tématem jsou ztráty vody. I v roce 2024 činily více než 89 milionů kubíků, tedy přes patnáct procent celkového objemu. To znamená, že každý šestý litr pitné vody se nikdy nedostane ke spotřebiteli. Přestože jsou ztráty nižší než před patnácti lety, jde o dlouhodobý problém, který vyžaduje miliardové investice do obnovy potrubí. Zajímavé je porovnání s Izraelem, který se v nakládání s vodou stal světovým lídrem – díky modernímu monitoringu a systematické obnově sítí dokázal snížit ztráty pod sedm procent, tedy na méně než polovinu české hodnoty. Tento kontrast ukazuje, že i když Česko disponuje dostatkem vodních zdrojů, technologicky i organizačně má stále značný prostor pro zlepšení.

Krajina, která myslí dopředu

Pozemkové úpravy jsou důležitou součástí hospodaření s vodou. Tyto investice mají přitom klíčový význam pro udržitelné zemědělství, ochranu půdy a prevenci hydrologických extrémů. V roce 2024 bylo do pozemkových úprav a melioračních staveb vloženo 1,5 miliardy korun. Z této částky významná část směřovala na opatření proti erozi půdy – například výstavbu teras, zatravňování svahů či revitalizaci koryt menších toků – a na projekty zadržování vody v krajině, mezi které patří rybníky, tůně, mokřady a retenční nádrže. Tyto zásahy, často realizované na úrovni menších obcí či mikroregionů, mají přímý dopad na schopnost krajiny akumulovat srážkovou vodu, zpomalovat povodňové vlny a zároveň zajišťovat vlhkost pro zemědělskou půdu v době sucha. Analýzy ukazují, že správně navržené meliorační systémy mohou prodloužit dobu zadržení vody o desítky dní, což významně snižuje riziko poškození polí extrémními suchy i povodněmi.

Zpráva zároveň upozorňuje na rostoucí podíl tzv. zranitelných oblastí, tedy území, kde je kvalita vody ohrožena nadměrným obsahem živin, zejména dusíku a fosforu. Tyto oblasti nyní tvoří více než 42 % celého území České republiky a zahrnují téměř polovinu zemědělské půdy. Z pohledu vodohospodářství jde o varovný signál: nadbytek živin, často vyplývající z intenzivního hnojení a špatně ošetřených odtoků z polí, ohrožuje nejen kvalitu povrchových vod, ale i zásoby podzemní vody, které jsou pro mnoho regionů klíčovým zdrojem pitné vody. Dlouhodobé překračování limitů živin může vést k eutrofizaci rybníků a toků, tvorbě řasových květů a zhoršení ekosystémových funkcí vodních těles. Tento trend vyžaduje nejen od zemědělské praxe cílené změny, například přesnější hnojení, používání zelených hnojiv nebo tvorbu ochranných pásů podél vodních toků.

Výzkum a vývoj v oblasti vod se stále více soustředí na nové hrozby a adaptivní strategie. Mezi hlavní priority patří zadržování vody v krajině, opatření proti suchu a výzkum mikropolutantů – tedy stopových množství léčiv, pesticidů a chemických látek, které tradiční čistírny odpadních vod často nedokáží odstranit. Česká věda se také zaměřuje na vývoj pokročilých technologií úpravy a recyklace vody, včetně systémů pro opakované využití odpadní vody v zemědělství nebo průmyslu, a na digitální monitorovací nástroje, které umožňují sledovat kvalitu vody v reálném čase. Tyto směry odpovídají globálním trendům a zároveň umožňují českému vodohospodářství rychleji reagovat na změny klimatu, rostoucí sucho a znečištění vodních zdrojů.

Dokument ke stažení:

Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky v roce 2024