Jak efektivně ochránit domácnost před věčnými chemikáliemi? PFAS se stávají jednou z největších výzev pro kvalitu pitné vody

Nejsou vidět, necítíme je a běžnými smysly je nelze odhalit. Přesto se nacházejí ve vodě, půdě, ovzduší i lidském organismu a díky své mimořádné odolnosti se jim přezdívá věčné chemikálie. Per a polyfluorované látky známé pod zkratkou PFAS představují jednu z největších environmentálních i zdravotních výzev současnosti. Dobrou zprávou však je, že existují účinné způsoby, jak jejich množství v pitné vodě výrazně snížit přímo v domácnosti.

Per a polyfluorované alkylové látky, označované zkratkou PFAS, tvoří rozsáhlou skupinu několika tisíc syntetických chemických sloučenin, které člověk začal průmyslově vyrábět ve čtyřicátých letech minulého století. Jejich výjimečné vlastnosti spočívají v mimořádně silné vazbě mezi atomy uhlíku a fluoru. Právě tato chemická vazba patří mezi nejstabilnější v celé organické chemii, díky čemuž jsou PFAS odolné vůči vysokým teplotám, vodě, mastnotě, chemikáliím i přirozenému rozkladu v životním prostředí.

Tyto vlastnosti přinesly široké průmyslové využití. PFAS se postupně objevily v nepřilnavém nádobí, obalech na potraviny, textilu odpuzujícím vodu, hasicích pěnách, kosmetice, elektronice, zdravotnických prostředcích i celé řadě průmyslových technologií. To, co bylo po desetiletí považováno za technologickou výhodu, se však postupně ukázalo jako významný environmentální problém. Látky se prakticky nerozkládají, putují vodním prostředím na velké vzdálenosti, ukládají se v půdě, sedimentech i živých organismech a postupně pronikají do potravního řetězce.

V posledních dvou desetiletích přinesly stovky vědeckých studií stále přesnější poznatky o jejich výskytu i možných zdravotních rizicích. Některé nejznámější sloučeniny, například PFOS nebo PFOA, byly spojeny se zvýšenou hladinou cholesterolu, poruchami imunitního systému, sníženou účinností očkování, narušením hormonální rovnováhy, nižší porodní hmotností novorozenců i vyšším rizikem některých nádorových onemocnění. Přestože jednotlivé látky mají rozdílné vlastnosti a míru toxicity, odborníci se stále častěji shodují, že je vhodné posuzovat celou skupinu PFAS jako celek, protože se lidé běžně setkávají se směsí mnoha různých sloučenin současně.

Na rostoucí množství vědeckých poznatků reaguje také Evropská unie. PFAS se postupně dostávají mezi nejvíce sledované chemické látky a jejich regulace se stává součástí dlouhodobé strategie ochrany zdraví obyvatel i životního prostředí. Významným krokem byla evropská Strategie pro udržitelnost v oblasti chemických látek, která je součástí Zelené dohody pro Evropu. Jejím cílem je omezovat používání nejproblematičtějších chemických látek pouze na případy, kdy jsou skutečně nezbytné a neexistuje bezpečnější alternativa.

Evropská komise současně připravuje rozsáhlé omezení výroby a používání celé skupiny PFAS podle nařízení REACH. Návrh, který společně předložilo několik evropských států, představuje dosud největší omezení chemických látek v historii evropské legislativy. Směřuje k postupnému ukončení používání většiny PFAS v průmyslu i spotřebních výrobcích s výjimkou oblastí, kde zatím neexistuje technicky proveditelná náhrada.

Velký význam má také směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2184 o jakosti vody určené k lidské spotřebě, která poprvé zavedla povinnost systematicky sledovat přítomnost vybraných perfluorovaných a polyfluorovaných látek v pitné vodě. Směrnice stanovuje limitní hodnotu 0,10 μg/l pro součet dvaceti vybraných PFAS a alternativně 0,50 μg/l pro součet všech PFAS, přičemž členské státy mohou zvolit, který z těchto ukazatelů budou při kontrole kvality vody uplatňovat. Na základě těchto požadavků vodárenské společnosti rozšiřují monitoring PFAS a podle potřeby modernizují technologie jejich odstraňování. Evropská pravidla byla postupně převzata také do české legislativy, zejména prostřednictvím novely vyhlášky o požadavcích na pitnou a teplou vodu, která stanovuje rozsah monitoringu i hygienické limity pro nové ukazatele kvality vody.

Přestože se kvalita pitné vody ve veřejných vodovodech v České republice dlouhodobě řadí mezi velmi dobrou, odborníci upozorňují, že PFAS mohou představovat problém zejména v okolí průmyslových areálů, letišť, vojenských prostorů nebo míst, kde byly v minulosti používány hasicí pěny obsahující fluorované látky. Zvýšené koncentrace se mohou objevit také u některých soukromých studní, které nejsou pod pravidelným dohledem vodárenských společností. Běžné laboratorní rozbory vody přitom přítomnost PFAS zpravidla automaticky nesledují, proto je v případě pochybností nutné objednat specializovanou analýzu.

Pokud chce domácnost množství PFAS v pitné vodě výrazně snížit, nabízí současný trh několik technologií. Jejich účinnost se však výrazně liší a ne každý filtr, který zlepšuje chuť nebo odstraňuje chlór, dokáže zachytit také fluorované látky.

Za nejúčinnější řešení je dlouhodobě považována reverzní osmóza. Tato technologie využívá speciální polopropustnou membránu, která propouští prakticky pouze molekuly vody a zachytává široké spektrum nežádoucích látek včetně PFAS, těžkých kovů, dusičnanů, mikroplastů nebo některých bakterií a virů. Účinnost odstranění PFAS se podle typu zařízení a konkrétní sloučeniny běžně pohybuje mezi devadesáti a devadesáti devíti procenty. Technologie bývá velmi účinná zejména pro dlouhořetězcové PFAS (například PFOA nebo PFOS), zatímco některé krátkořetězcové PFAS mohou membránou pronikat o něco snadněji. Přesto i zde bývá účinnost vysoká. Systémy se nejčastěji instalují pod kuchyňský dřez, kde filtrují vodu určenou k pití a vaření.

Vyšší pořizovací cena představuje největší nevýhodu této technologie. Kvalitní domácí zařízení stojí zpravidla několik tisíc až desítky tisíc korun. Provoz zahrnuje pravidelnou výměnu sedimentačních a uhlíkových filtrů přibližně jednou ročně, zatímco samotná membrána obvykle vydrží dva až pět let podle kvality vstupní vody a intenzity používání. Roční náklady na údržbu se většinou pohybují mezi patnácti sty a pěti tisíci korunami. Další vlastností reverzní osmózy je vznik odpadní vody, jejíž množství závisí na konstrukci konkrétního zařízení. Moderní systémy jsou však výrazně úspornější než starší generace.

Velmi rozšířenou alternativou jsou filtry s aktivním uhlím. Jejich účinnost spočívá v tom, že na mimořádně porézním povrchu uhlí dochází k zachycování celé řady organických látek včetně některých PFAS. Nejlépe fungují při odstraňování známých sloučenin PFOS a PFOA. Účinnost však závisí na kvalitě použitého uhlí, velikosti filtru, rychlosti průtoku vody i pravidelné výměně filtrační vložky. Levné filtrační konvice mohou nabídnout pouze omezenou ochranu, zatímco kvalitní poddřezové systémy dosahují výrazně lepších výsledků.

Výhodou aktivního uhlí jsou nízké pořizovací i provozní náklady. Údržba spočívá především v pravidelné výměně filtračních vložek podle doporučení výrobce. Pokud se tato výměna zanedbá, filtrační schopnost postupně klesá a filtr může ztratit svou účinnost. Z dlouhodobého pohledu se jedná o ekonomicky velmi dostupné řešení, které může významně snížit množství vybraných PFAS v pitné vodě.

Třetí skupinu představují filtry využívající speciální aniontové iontoměničové pryskyřice, které byly vyvinuty přímo pro odstraňování některých perfluorovaných a polyfluorovaných látek z vody. Ty na sebe vážou molekuly PFAS prostřednictvím chemické výměny iontů a u řady sloučenin dosahují velmi vysoké účinnosti. Na rozdíl od nich běžné iontoměničové pryskyřice používané ke změkčování vody nejsou určeny k odstraňování PFAS a jejich účinnost je zanedbatelná. 

Systémy využívající speciální aniontové pryskyřice jsou v domácnostech zatím méně rozšířené a častěji se používají v průmyslových provozech nebo při úpravě vody ve větších objektech. Vyžadují odbornější návrh, pravidelný servis a vyšší pořizovací investici, jejich dlouhá životnost a vysoká účinnost však mohou představovat vhodné řešení zejména tam, kde laboratorní rozbory prokážou zvýšené koncentrace PFAS.

Naopak běžné mechanické filtry, keramické vložky, ultrafialové lampy nebo změkčovače vody nejsou určeny k odstraňování PFAS. Stejně tak nepomůže ani převaření vody. Fluorované látky jsou vůči vysokým teplotám mimořádně odolné a při odpařování části vody může jejich koncentrace dokonce mírně vzrůst.

Při výběru domácího filtru je proto vhodné sledovat nejen marketingová tvrzení výrobců, ale především výsledky nezávislých laboratorních zkoušek. Kvalitní zařízení obvykle uvádějí certifikace podle mezinárodních norem a výrobce zároveň zveřejňuje konkrétní údaje o účinnosti odstraňování PFAS. Právě ověřené laboratorní výsledky představují nejlepší záruku, že filtr skutečně plní svou funkci.

Vývoj evropské legislativy i pokračující vědecký výzkum naznačují, že význam problematiky PFAS bude v následujících letech dále narůstat. S postupným zpřísňováním požadavků na kvalitu pitné vody lze očekávat širší monitoring těchto látek, modernizaci vodárenských technologií i rozšiřování nabídky domácích filtračních systémů. Pro běžnou domácnost přitom není nutné investovat do úpravy veškeré vody. Ve většině případů dává největší smysl filtrovat pouze vodu určenou k pití a přípravě pokrmů. Právě zde lze při rozumných nákladech dosáhnout největšího přínosu pro ochranu zdraví celé rodiny.

Přestože PFAS představují významnou environmentální výzvu a jejich dlouhodobá přítomnost v životním prostředí si zaslouží pozornost, není důvod propadat obavám nebo okamžitě pořizovat nákladná filtrační zařízení bez znalosti skutečné situace. Domácnosti napojené na veřejný vodovodní řad mohou vycházet z toho, že dodavatelé pitné vody podléhají přísné kontrole kvality a postupně zavádějí také sledování nových ukazatelů včetně PFAS podle evropských požadavků.

Před jakoukoliv investicí do domácí filtrace je proto vhodné nejprve kontaktovat místní vodárenskou společnost, která může poskytnout informace o kvalitě dodávané vody a případném výskytu těchto látek v dané lokalitě. Jiná situace může nastat u vlastní studny, kde majitel nemá k dispozici pravidelný monitoring prováděný provozovatelem vodovodu. V takovém případě by měl být prvním krokem vždy kvalitní laboratorní rozbor vody v akreditované laboratoři.

Při rozhodování o vlastní úpravě vody je zároveň vhodné zachovat zdravou míru obezřetnosti vůči nabídkám, které slibují zázračná řešení všech problémů jedním zařízením. Na trhu se mohou objevit obchodní zástupci, kteří prostřednictvím domácích „testů kvality vody“ nebo dramatických ukázek dokáží u zákazníků vyvolat zbytečné obavy a následně nabídnout velmi nákladnou technologii, jejíž skutečný přínos nemusí odpovídat prezentovaným tvrzením.