Jak se čechům dýchalo v roce 2024?

Jak se žilo v Česku z pohledu kvality ovzduší v roce 2024? Odpověď na tuto otázku je překvapivě optimistická, i když rozhodně ne bez výhrad. Rok 2024 se totiž zařadil k těm lepším v celé moderní historii sledování čistoty vzduchu. Obyvatelé republiky dýchali ovzduší, které bylo v průměru vyhovující, a prodloužila se tak série let od roku 2020, kdy kvalita ovzduší vykazuje stabilní zlepšování. Za tímto trendem stojí nejen technologické změny a přijatá opatření, ale také příroda samotná, která v podobě teplejší zimy a příznivých rozptylových podmínek pomohla snížit koncentrace znečišťujících látek. To, co by se ještě před deseti lety zdálo jako nedosažitelný cíl, se stalo realitou: na řadě míst České republiky vzduch splňuje zákonné limity a obyvatelé mají šanci žít zdravěji.

Jedním z největších úspěchů uplynulého roku je skutečnost, že prachové částice PM₁₀ a PM_2,5, dlouho vnímané jako největší hrozba pro zdraví obyvatel, nepřekročily své roční imisní limity na žádné měřicí stanici. U PM₁₀ šlo už o šestý rok v řadě, u PM_2,5 o druhý v celé historii sledování. Tento vývoj je nejen výsledkem výměny starých kotlů v domácnostech a postupného přechodu k čistším zdrojům tepla, ale i důkazem, že legislativa i dotační programy mají konkrétní dopad na každodenní život. Přesto zůstává v českém ovzduší jeden trvalý problém: benzo[a]pyren. Polycyklický aromatický uhlovodík, úzce spjatý s lokálním topením tuhými palivy, překročil imisní limity na více než třetině stanic a zasáhl území, kde žije přes sedm procent obyvatel. Přestože jde o podíl menší než v minulých letech, benzo[a]pyren stále připomíná, že cestu k úplně čistému ovzduší komplikuje především tradiční vytápění v domácnostech.

Ostravsko, Karvinsko a Frýdecko-Místecko zůstávají i nadále symbolem špatného ovzduší v Česku. Přes zaznamenané zlepšení je zde stále 80 % obyvatel vystaveno nadlimitním koncentracím, což z regionu činí nejzatíženější oblast republiky. Významný pokles však přineslo ukončení hutní prvovýroby ve společnosti Liberty Ostrava, což se okamžitě projevilo na snížení emisí prakticky všech sledovaných látek v městské části Radvanice. Tento příklad ukazuje, jak zásadní vliv mohou mít konkrétní průmyslové provozy a jak rychle se jejich odstavení nebo modernizace promítá do kvality vzduchu.

Rok 2024 ovlivnila i atmosféra sama. Teplá zima s mimořádně vysokými teplotami, více srážek a dobré rozptylové podmínky přispěly k tomu, že koncentrace polétavého prachu i dalších látek byly nižší než obvykle. Nejvýraznější pokles nastal v lednu a únoru, kdy souhra tří klíčových faktorů – vysokých teplot, nadprůměrných srážek a příznivého proudění – přinesla takřka učebnicový příklad toho, jak počasí dokáže ovlivnit čistotu vzduchu. Opačným extrémem byla epizoda na přelomu března a dubna, kdy se nad Českou republiku dostal saharský prach a vynutil si plošné vyhlášení smogové situace. I když šlo o krátkodobý a importovaný jev, připomněl, že kvalita ovzduší není jen otázkou domácích zdrojů, ale i globálních procesů.

Oxid siřičitý, kdysi obávaný symbol průmyslového znečištění, se v roce 2024 vyskytoval převážně na nízkých úrovních. Překročení limitu bylo odhadnuto pouze na 0,03 % území, konkrétně v Litvínově, kde se během havárií a oprav v areálu Chemparku Záluží spalovaly plyny s obsahem sulfanu. Oxid dusičitý rovněž nepřekročil žádný imisní limit, což prodloužilo sérii let, během nichž tato látka zůstává pod kontrolou. Významné zlepšení lze přičíst modernizaci vozového parku a rozvoji alternativních pohonů, i když doprava zůstává hlavním zdrojem NO₂ ve městech s hustou dopravní sítí. Překračování limitů přízemního ozonu se omezilo jen na 0,1 % území a postihlo zanedbatelný zlomek obyvatel. Přesto ozon zůstává proměnlivým prvkem, citlivě reagujícím na letní meteorologické podmínky, a zároveň látkou, která zatěžuje ekosystémy – zejména horské oblasti, kde přesahuje limity pro vegetaci.

Statistiky také ukazují, že emise znečišťujících látek v roce 2024 opět klesly a dosáhly nejnižších hodnot za celé období 2014–2024. Domácnosti však stále dominují emisím benzo[a]pyrenu, pevných částic a oxidu uhelnatého, zatímco energetika má hlavní podíl na emisích síry a těžkých kovů. Doprava je hlavním zdrojem emisí oxidů dusíku a zároveň významně přispívá k prašnosti. Nejde přitom jen o spalování paliva a výfukové plyny – částice vznikají také z opotřebování brzd a pneumatik, takže i když auta jezdí tišeji a mají čistší motory, stále do ovzduší uvolňují nezanedbatelné množství prachu a kovových částic. Atmosférická depozice (usazování látek z atmosféry na zemský povrch) ukázala pokles síry, ale mírný nárůst dusíku a kyselosti srážek, přičemž nejzatíženější zůstávají tradičně Krušné hory a severní pohraničí.

Celkový obraz roku 2024 je tedy složen z kontrastů. Na jedné straně stojí historicky nízké hodnoty prachových částic, oxidů dusíku či oxidu siřičitého, na straně druhé přetrvávající problém benzo[a]pyrenu a regionální disproporce, zejména v Moravskoslezském kraji. Přes všechny zlepšující se ukazatele zůstává významná část obyvatel vystavena zdravotně rizikovým koncentracím. Světová zdravotnická organizace i Evropská unie navíc připravují přísnější limity, které vstoupí v platnost od roku 2030. To znamená, že i když Česká republika splňuje současné požadavky, cesta k udržitelnému a skutečně čistému ovzduší ještě neskončila.

Život v Česku v roce 2024 z pohledu kvality ovzduší se tedy nesl v duchu opatrného optimismu. Data jasně ukazují, že ovzduší je čistší než v minulosti, že průmyslové změny, útlum některých zdrojů a obnova domácích topenišť přinášejí výsledky, a že i příroda dokáže přispět k lepšímu dýchání. Zároveň ale připomínají, že čisté ovzduší není samozřejmost, ale výsledkem neustálé kombinace lidského úsilí, technologického pokroku a přírodních okolností.

Za obsáhlou ročenkou o stavu ovzduší stojí tým odborníků Českého hydrometeorologického ústavu, který provozuje Státní síť imisního monitoringu a spravuje Informační systém kvality ovzduší. Na jejím vzniku se podílejí desítky specialistů – od meteorologů přes chemiky až po modeláře rozptylových studií –, jejichž úkolem je nejen sběr a vyhodnocení dat, ale také jejich interpretace v širším kontextu. ČHMÚ úzce spolupracuje se Státním zdravotním ústavem, krajskými zdravotními ústavy, Českým statistickým úřadem, Centrem dopravního výzkumu či Ředitelstvím silnic a dálnic, a výsledná ročenka tak představuje společné dílo, které stojí na přesných měřeních, laboratorních analýzách i sofistikovaných modelech.

10 perliček z ročenky o ovzduší 2024:

• Rok 2024 byl druhým rokem v historii měření, kdy na žádné stanici nebyl překročen imisní limit pro PM2,5.

• V únoru byla průměrná teplota o 6,1 °C vyšší než dlouhodobý normál, což dramaticky snížilo emise z vytápění.

• Poprvé od roku 2019 byla v Ostravě vyhlášena regulace, trvala ale jen 33 hodin.

• Největší smogovou epizodu nezpůsobily domácí zdroje, ale saharský prach, který zalil téměř celé území ČR.

• Benzo[a]pyren překročil limity na 36 % stanic – nejrozšířenější „problémový“ polutant současnosti.

• V Ostravě-Radvanicích se po ukončení hutní výroby v Liberty Ostrava snížily koncentrace prakticky všech látek.

• Ozon stále trápí ekosystémy – limity pro vegetaci byly překročeny třeba v Krkonoších.

• Nadlimitní koncentrace kadmia nebo arsenu nebyly v Česku naměřeny už víc než deset let.

• Nejčistší vzduch měly v roce 2024 kraje Karlovarský, Jihočeský a Vysočina.

• Překročení imisního limitu pro SO₂ se týkalo jen jediného místa – Litvínova – a to kvůli havarijním pochodním v chemičce.