Jaké budou dopady odkladu jednání o uhlíkové neutralitě v námořní dopravě?

Mezinárodní námořní organizace (IMO) oznámila, že klíčová jednání o zavedení rámce „Net-Zero Framework“, který má zásadně ovlivnit budoucnost emisí skleníkových plynů v mezinárodní námořní dopravě, byla odložena na rok 2026. Tento krok, ačkoliv se může zdát pouhou administrativní záležitostí, nese s sebou mnohem hlubší význam a otevírá prostor pro širší diskusi o udržitelnosti, globálních konsenzích a schopnosti světa reagovat na klimatickou krizi. 

Námořní doprava představuje přibližně 3 % celosvětových emisí CO₂, a přestože tento podíl se může zdát malý, lodní průmysl stojí před výzvou, která je zároveň technickou, ekonomickou i politickou. Každé rozhodnutí IMO se promítá do globálních řetězců, od palivových standardů přes logistiku až po každodenní cenu přepravy komodit. Přes moře se totiž přepravuje přibližně 80–90 % veškerého mezinárodního zboží.

Odklad jednání se týká především revize přílohy VI úmluvy MARPOL, která stanovuje limity emisí a nástroje pro jejich regulaci. Návrh „Net-Zero Framework“ je ambiciózní: kombinuje globální normu pro paliva s mechanismem oceňování emisí skleníkových plynů, jehož cílem je nejen snížit celkové emise, ale také vytvořit jednotný trh, kde se environmentální náklady stanou součástí cenové struktury přepravy. Je to pokus o harmonizaci globálních pravidel, což je v kontextu více než 170 členských států IMO úkol extrémně náročný. Různé státy mají odlišné priority, ekonomické možnosti a přístup k technologiím, a právě to je hlavní důvod, proč byla rozhodnutí odložena: dosažení konsenzu se ukázalo být složitější, než se původně očekávalo.

Historicky nebylo dosažení takto ambiciózních cílů v námořní dopravě jednoduché. V minulosti byly zaváděny různé limity síry v palivech nebo postupné zvyšování energetické efektivity lodí, a vždy se ukázalo, že regulace musí respektovat praktickou a reálnou proveditelnost a rozdílné podmínky jednotlivých regionů. Odklad nyní dává průmyslu i vládám čas přehodnotit technická řešení, investiční strategie a politické kompromisy. Přesto však přináší i riziko: každým dalším odkladem se prodlužuje období, kdy globální lodní flotila operuje s vyššími emisemi, což z hlediska klimatických cílů není zanedbatelné.

Současný kontext je rovněž ovlivněn širšími evropskými a globálními iniciativami. Hlavní mezinárodní regulace, na které se odkazuje IMO, zahrnují především přílohu VI úmluvy MARPOL, která stanovuje limity emisí skleníkových plynů a škodlivých látek z lodí, a globální rámec „Net-Zero Framework“, který kombinuje normy paliv a mechanismy oceňování emisí. Evropská unie plánuje sladit své vlastní emisní strategie, například Směrnici o EU ETS pro námořní dopravu a cíle Evropské zelené dohody, s těmito mezinárodními pravidly, a proto rozhodnutí IMO neovlivňuje pouze lodě registrované v mořských státech. 

Firmy v EU, které využívají mezinárodní přepravu, musí tak počítat s tím, že náklady spojené s emisemi a přechodem na alternativní paliva, jako jsou nízkosirné paliva, bio-plyn nebo syntetická paliva, se promítnou do jejich obchodních modelů. Zároveň jde o příležitost pro inovace: tlak na čistší paliva, efektivnější lodní motory, optimalizaci tras pomocí digitálních technologií či vývoj hybridních pohonů vytváří prostor pro nové technologie a nové hráče na trhu.

Odklad jednání má tedy dvojí tvář. Na jedné straně představuje čas na přípravu, diskuzi a vyjednávání, což může vést k udržitelnějším a realistickým opatřením. Na druhé straně prodlužuje období nejistoty, během něhož průmysl stále funguje podle stávajících emisních limitů, což komplikuje plánování a přechod na čistší technologie. Tento moment je proto zároveň výzvou pro politiku, ekonomiku i společenskou odpovědnost: vyžaduje nejen technická řešení, ale i schopnost globálních aktérů koordinovat své kroky a najít společnou strategii pro budoucnost lodní dopravy s nižšími emisemi. Při pohledu do budoucna bude klíčové sledovat, jaké konkrétní parametry budou navrženy v roce 2026, jak budou definovány standardy paliv, mechanismy oceňování emisí a sankce za jejich nedodržení.