Jeden dolar může přinést patnáct. OSN ukazuje, že čistší ovzduší není náklad, ale investice

Čistší ovzduší, nižší emise a zdravější populace nemusí znamenat ekonomickou oběť. Naopak. Nová globální analýza OSN ukazuje, že pokud státy propojí opatření proti znečištění ovzduší s klimatickou politikou, mohou získat přibližně 15 dolarů ekonomických přínosů za každý investovaný dolar. Do balíku řešení přitom patří také lepší nakládání s odpady a odpadními vodami. Podle autorů by úplné zavedení 25 prověřených opatření mohlo do roku 2050 zabránit 144 milionům předčasných úmrtí souvisejících se znečištěním ovzduší a současně výrazně snížit emise oxidu uhličitého, metanu i dalších škodlivin.

Nová zpráva UNEP a Climate and Clean Air Coalition s názvem Hidden assets: The economic and health case for climate and clean air action přináší jednu z dosud nejkomplexnějších ekonomických analýz společného řešení klimatické změny a znečištění ovzduší. Její hlavní sdělení je pozoruhodně jednoduché. Opatření, která současně snižují emise skleníkových plynů a znečištění ovzduší, mohou přinášet podstatně vyšší ekonomický užitek, než kdyby se oba problémy řešily odděleně. Každý jeden dolar vložený do tohoto integrovaného přístupu podle analýzy přinese přibližně 15 dolarů ekonomických přínosů. I při započtení pouze přímých tržních přínosů, například nižších nákladů na zdravotní péči a vyšší produktivity práce, zůstává návratnost kolem čtyř dolarů na každý investovaný dolar.

Ekonomický význam těchto opatření přitom podle autorů postupně výrazně roste. Roční přínosy by v roce 2035 odpovídaly přibližně 2,8 procenta světového HDP, v roce 2050 už 4,5 procenta a v roce 2100 dokonce 11,4 procenta světového HDP. Samotná realizace navrženého balíku by v příštím desetiletí vyžadovala investice odpovídající přibližně 0,7 procenta světového HDP, přičemž tento podíl by měl v dlouhodobém horizontu klesat. Pro srovnání, explicitní dotace na fosilní paliva představovaly v roce 2022 podle zprávy 2,18 procenta světového HDP a výdaje na zdravotní péči dosáhly v roce 2023 přibližně 9,3 procenta HDP.

Odpadové hospodářství jako klíčová součást řešení

Právě zde se otevírá důležitá souvislost pro odpadové hospodářství. Odpad není v nové analýze vnímán pouze jako problém, který je třeba jen odstranit, ale jako jedna z oblastí, kde lze současně omezovat znečištění ovzduší, emise skleníkových plynů a zdravotní rizika. Odpadové hospodářství je společně s energetikou, průmyslem, dopravou, zemědělstvím a potravinovým systémem nebo vytápěním a vařením součástí šesti sektorů, na které se analýza zaměřuje. Mezi doporučená opatření patří lepší nakládání s tuhými odpady a odpadními vodami.

Významnou roli přitom hrají především látky, které mají současně výrazný dopad na klima i kvalitu ovzduší. Zpráva pracuje například s metanem, černým uhlíkem a hydrofluoruhlovodíky. U metanu je propojení s odpadovým hospodářstvím zvlášť významné. Vzniká mimo jiné při rozkladu biologicky rozložitelného odpadu na skládkách a jeho zachycování nebo předcházení jeho vzniku proto může mít rychlý klimatický efekt. Podobně důležitou roli má omezení spalování odpadů a dalších materiálů v podmínkách, které vedou k emisím částic a dalších škodlivin.

Analýza přitom ukazuje, že nejde pouze o dlouhodobý klimatický efekt. Pokud by bylo všech 25 navržených opatření plně zavedeno, mohlo by podle modelování dojít do roku 2050 k přibližně šedesátiprocentnímu snížení emisí metanu a k redukci významných látek znečišťujících ovzduší, mezi které patří černý uhlík, oxid siřičitý a oxidy dusíku, zhruba o 70 procent. Oxid uhličitý by mohl být oproti základnímu scénáři v roce 2050 přibližně poloviční. Model současně odhaduje, že zavedení opatření by zabránilo přibližně 0,34 °C globálního oteplení do roku 2050 a až 1,4 °C do roku 2100.

Pro odpadový sektor je důležité, že zpráva nepracuje pouze s technologickými investicemi. Lepší nakládání s odpady a odpadními vodami staví vedle opatření, jako je rozvoj obnovitelných zdrojů energie, energetická účinnost, elektrifikace dopravy, snižování úniků ropy a zemního plynu, efektivnější zemědělství nebo omezení spalování zemědělských zbytků. Odpadová politika se tak v modelu stává součástí širšího systému, ve kterém jedno opatření může současně přinášet klimatický, zdravotní i ekonomický efekt.

Miliardové investice zachrání miliony lidských životů

Velmi silným argumentem je zdravotní dopad. Podle analýzy bylo v roce 2025 vystavení člověkem způsobenému venkovnímu znečištění ovzduší spojeno s přibližně 6,4 milionu předčasných úmrtí. Další dva miliony předčasných úmrtí připadaly na znečištění vnitřního ovzduší, z toho přibližně 300 tisíc u dětí. Venkovní znečištění bylo ve stejném roce spojováno také s 5,5 milionu nových případů dětského astmatu a dvěma miliony nových případů demence.

Celkový potenciál je ještě výraznější při pohledu do roku 2050. Úplné zavedení 25 opatření by podle modelu mohlo kumulativně zabránit přibližně 144 milionům předčasných úmrtí způsobených znečištěním ovzduší. Z toho 96 milionů připadá na znečištění venkovního ovzduší. Vedle toho by bylo možné předejít stovkám milionů případů chronických onemocnění.

Institucionální bariéry zbytečně brzdí nutný pokrok

Zpráva zároveň upozorňuje na problém, který je pro evropskou i českou environmentální politiku velmi dobře známý. Největší překážkou často nejsou technologie ani samotná ekonomická návratnost, ale způsob, jakým jsou jednotlivé oblasti veřejné politiky rozděleny mezi instituce a rozpočty. Klimatická politika může sledovat jiné cíle než politika kvality ovzduší, zdravotnictví nebo odpadové hospodářství. Přínos investice do jedné oblasti se přitom může projevit především v jiné. Úspora emisí například nepřinese všechny své ekonomické výnosy přímo provozovateli zařízení, protože část přínosu se projeví ve zdravotním systému, produktivitě práce nebo v nižších škodách způsobených klimatickou změnou.

Tento vztah lze přitom chápat jako určitou pozitivní spirálu. Čistší ovzduší a nižší expozice škodlivinám znamenají zdravější obyvatele, což se následně promítá do menšího zatížení zdravotnického systému a nižší spotřeby zdravotnických služeb. A každá zdravotní péče s sebou nese také materiálovou a odpadovou stopu, od jednorázových pomůcek přes obaly léčiv až po další zdravotnické odpady. Méně nemocných tak neznamená pouze nižší náklady na zdravotnictví, ale potenciálně také méně vznikajícího odpadu, menší spotřebu materiálů a energie a nižší environmentální zátěž. Opatření zaměřené původně na kvalitu ovzduší nebo klima se tak může postupně promítnout do zdraví obyvatel, ekonomiky, fungování zdravotnictví i odpadového hospodářství. Čím více se podaří tyto vazby při rozhodování zohlednit, tím lépe lze zachytit skutečnou hodnotu environmentálních investic.

Právě toto rozdělení přínosů je podle autorů jedním z důvodů, proč se investice s mimořádně příznivou ekonomickou návratností nerealizují rychleji. Institucionální překážky mohou podle analýzy zpomalit úplnou implementaci navržených opatření globálně téměř o osm let. Jejich odstranění by přitom mohlo podle modelu odemknout do roku 2040 až 10 bilionů dolarů dodatečných zdravotních přínosů. Každý rok odkladu zároveň podle zprávy znamená ztrátu více než 1,5 bilionu dolarů ročních ekonomických přínosů.

Pro odpadové hospodářství z toho plyne poměrně zásadní závěr. Investice do prevence vzniku odpadů, lepšího sběru a zpracování, zachytávání emisí ze skládek, efektivnějšího nakládání s biologicky rozložitelnými odpady nebo modernizace čištění odpadních vod nelze hodnotit pouze podle bezprostředních nákladů a výnosů konkrétního zařízení. Jejich skutečná hodnota se může projevit současně v několika systémech. V nižších emisích metanu, menším množství škodlivin v ovzduší, nižší zdravotní zátěži, vyšší produktivitě, úspoře přírodních zdrojů i v omezení budoucích škod způsobených klimatickou změnou.