Jezero roste, země mizí. V Keni voda zaplavuje domy a krokodýli přicházejí mezi lidmi

Ještě před několika desetiletími se obyvatelé okolí keňského jezera Baringo obávali především sucha. Dnes voda stoupá tak rychle, že pohlcuje domy, školy, silnice i zemědělskou půdu. Na nově vzniklých březích se objevují krokodýli a hroši, kteří se dostávají stále blíže k lidským obydlím. Od roku 2010 se plocha jezera zvětšila přibližně o 70 procent, co se vlastně přihodilo?

Na střeše někdejšího turistického komplexu, který už téměř celý pohltila voda, odpočívá krokodýl. Kdysi zde lidé přijížděli za krajinou Velké příkopové propadliny, dnes se voda dostává tam, kde bývaly pokoje, cesty a zahrady. Jezero Baringo na severozápadě Keni, přibližně 200 kilometrů od Nairobi, dosáhlo podle aktuálních zpráv úrovně, jakou místní obyvatelé nepamatují nejméně půl století. Desítky tisíc lidí už musely opustit pobřežní oblasti a ti, kteří zůstávají, žijí stále blíže vodě a zároveň stále blíže zvířatům, která v ní po generace žila.

Unikátní oáza uprostřed tektonického zlomu

Baringo leží v jedné z nejpozoruhodnějších částí Afriky. Je součástí keňské Velké příkopové propadliny, obrovské tektonické struktury, která vzniká postupným rozpínáním africké litosféry. Jezero leží mezi Tugen Hills na západě a Laikipia Escarpment na východě a jeho okolí tvoří směs suchých savan, akáciových porostů, mokřadů, sopečných hornin a ostrovů. Právě geologický původ vysvětluje, proč se zde na relativně malém prostoru setkávají tak rozdílné typy krajiny i vodních ekosystémů.

Jezero je navíc mimořádné tím, že jde o sladkovodní jezero v oblasti, kde jsou mnohá další jezera Velké příkopové propadliny výrazně zásaditá nebo slaná. Je bez povrchového odtoku. Vodu do jezera přivádějí především řeky a sezónní vodní toky, významnou část doplňují také přímé srážky a menší množství vody přichází z podzemních zdrojů a pramenů. Přebytečná voda odchází především výparem a podpovrchovým průsakem. Právě tato hydrologická uzavřenost způsobuje, že relativně malé změny přítoku mohou mít na hladinu výrazný dopad.

Baringo je jedno z biologicky nejcennějších míst regionu. Mokřady a otevřená voda poskytují prostředí pro téměř 500 druhů ptáků a oblast je významná pro stěhovavé vodní ptactvo. Nad hladinou lze pozorovat orly, ledňáčky, volavky nebo nebo anhingy africké, v okolní krajině žijí antilopy, paviáni a další savci. Ve vodě žijí ryby včetně místního poddruhu tilapie, který je na Baringo endemický. A potom jsou zde hroši a krokodýli nilští, tedy druhy, jejichž přítomnost je pro zdejší ekosystém přirozená. Jezero je od roku 2002 také mokřadem mezinárodního významu podle Ramsarské úmluvy.

Právě krokodýli se stali symbolem současné situace. Podle představitele keňské služby ochrany přírody nepřibývá počet krokodýlů. Přibývá však jejich kontaktů s lidmi, protože voda rozšiřuje jejich přirozené prostředí směrem k obydlím. Podobně je tomu u hrochů. Větší plocha jezera zároveň znamená úbytek některých travnatých míst, kam se hroši chodili pást, takže se jejich pohyb stále více překrývá s prostorem využívaným lidmi.

Satelitní analýza a socioekonomická degradace regionu

Rozměr současného vývoje je dobře patrný ze satelitních dat. Plocha Baringa mezi rokem 2010 a současností zvětšila ze 138 na 234 kilometrů čtverečních, tedy přibližně o 70 procent. Nejde přitom o jediný případ. V okolní Velké příkopové propadlině se od roku 2010 výrazně zvětšila plocha několika dalších jezer.

Tento dramatický nárůst vodní plochy má pro místní obyvatele zásadní sociální a ekonomické následky. Voda lidem nebere pouze střechu nad hlavou, ale ničí samotné základy komunitního života. V regionu již zaplavila 12 škol, včetně dívčího internátu na ostrově Kokwa, čímž stovky dětí přišly o přístup ke vzdělání. Katastrofální dopad má situace také na místní hospodářství, které bylo dříve závislé na cestovním ruchu.

Stoupající hladina také zničila na 80 procent zdejších přírodních rezervací a hotelových komplexů. Kvůli zaplavení vyhlášených horkých gejzírů na sousedním jezeře Bogoria a následnému úbytku ikonických hejn plameňáků se turistický ruch v oblasti prakticky zhroutil. Roční příjmy z turismu kvůli tomu klesly na pouhou pětinu, což pro region znamená ztrátu stovek tisíc eur a existenční ohrožení pro tisíce rodin.

Dynamika srážkových epizod a bilance vodních ztrát

Odborníci tento vývoj spojují především s hydrologickými změnami. Výzkum vodní bilance Baringa publikovaný na konci roku 2025 ukázal, že v dlouhodobém období přispívaly říční přítoky k zásobování jezera zhruba třemi čtvrtinami a přímé srážky zhruba jednou čtvrtinou. Největší ztrátou vody byl výpar, který představoval přibližně dvě třetiny až čtyři pětiny celkových ztrát. To je důležitý detail. Baringo je nejen bezodtokové ale také mělké a nachází se v relativně ploché části pánve.

Pokud však v krátkém období přijdou mimořádně intenzivní srážky, voda může do jezera přitéct rychleji, než dokáže odpařit nebo prosáknout do podzemí. Hladina potom roste. A právě intenzita srážek je v tomto příběhu možná důležitější než samotný roční úhrn. Studie zaměřená na dvojici jezer Baringo a Bogoria zjistila, že po roce 2010 se průměrné roční srážky v regionu více než zdvojnásobily, zatímco počet dnů se srážkami klesl. Počet dnů s velmi intenzivními srážkami však vzrostl o 318 procent.

Baringo je pro takový proces mimořádně citlivé. I poměrně malý vzestup hladiny proto může znamenat zaplavení rozsáhlých ploch. Výzkumný projekt vídeňské Univerzity přírodních zdrojů a věd, který právě probíhá v letech 2026 až 2027, se zaměřuje na to, jak přesně funguje vodní bilance jezera a jeho povodí. Od roku 2010 podle jeho autorů zaznamenala jezera keňské příkopové propadliny výrazný růst hladin a v celém regionu bylo zasaženo až 80 000 domácností.

Chemická asymetrie a riziko propojení jezer

Ještě podivuhodnější je vztah mezi Baringem a sousedním jezerem Bogoria. Obě vodní plochy od sebe dnes dělí přibližně deset kilometrů. Bogoria je přitom úplně jiným světem. Její voda je silně alkalická a hypersalinní, s vysokou koncentrací rozpuštěných minerálů. Jezero je známé například obrovskými koncentracemi plameňáků a horkými prameny. Baringo je naopak sladkovodní. Pokud by se obě jezera skutečně propojila, nešlo by pouze o vznik větší vodní plochy. Došlo by k zásadnímu promíchání dvou odlišných chemických prostředí a následky pro ryby, bezobratlé, vodní rostliny i další organismy by mohly být značné.

Vědci tuto možnost nepovažují za pouhou fantazii. Hydrologické modely ukazují, že při dostatečně vysoké hladině Bogorie může voda začít přetékat směrem k Baringu. Studie z roku 2024 uvádí, že v roce 2020 chybělo k dosažení přelivového bodu přibližně 0,7 metru. Pozdější pokles hladiny riziko dočasně snížil, ale hydrologické podmínky se mohou znovu změnit. Modely současně ukazují, že pokud by bylo dosaženo přelivové úrovně, mohl by mezi jezery vzniknout významný vodní tok.

Příběh Baringa proto není možné číst pouze jako příběh povodně. Je to příběh o tom, jak se mění fungování celé krajiny. Voda nemizí, jen se přesouvá. Právě zde se stále výrazněji projevuje dopad klimatické změny, která spolu s rostoucí teplotou vzduchu narušuje dosavadní vodní režimy. Tento globální trend v regionu východní Afriky bezprostředně umocňuje klimatický jev El Niño. Ten přináší do oblasti mimořádně silné deště, které střídají dlouhá období horka a sucha. Výsledkem takových intenzivních srážkových epizod je kontrastní situace, kdy stejný region současně čelí vysychání půdy a vodních toků a zároveň ničivým, dlouhodobým povodním.

Zdroj: Ilustrativní obrázek pro vás vytvořil ChatGPT. Pokud jste v tom nepoznali ruku umělé inteligence, vězte, že žádný robot při tvorbě neutrpěl žádnou újmu