Více času na podstatné
Senát pojmenoval slabá místa procesu posuzování vlivů na životní prostředí
Veřejné slyšení Senátu k záměru spalovny nebezpečných odpadů v Rybitví odhalilo zásadní výzvy českého systému hodnocení dopadů investičních záměrů na životní prostředí. Analýza expertů, zástupců samospráv i občanské veřejnosti upozornila na slabiny legislativy, nejasnosti v rozdělení rolí i nedostatečnou ochranu obyvatel v oblastech. Výsledkem je soubor doporučení směřujících k posílení nezávislosti hodnocení a efektivnější participaci veřejnosti při rozhodování o environmentálně citlivých záměrech.
Dne 20. ledna 2026 se Senát Parlamentu České republiky prostřednictvím svého Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice zabýval závěry 28. veřejného slyšení, jehož tématem byly legislativní změny vycházející ze zkušeností se záměrem zařízení na spalování nebezpečných odpadů v Rybitví u Pardubic a z obdobných investičních záměrů, u nichž proces posuzování vlivů na životní prostředí vyvolává dlouhodobě rozporné reakce. Výsledkem bylo usnesení, kterým výbor doporučil Senátu schválit soubor závěrů formulovaných na základě odborné diskuse vedené mezi zástupci státní správy, samospráv, akademické sféry i občanské veřejnosti .
Veřejné slyšení navazovalo na několikaletou debatu o projektu spalovny nebezpečných odpadů v Rybitví, který se stal jedním z nejvýraznějších příkladů střetu mezi investičním záměrem a obavami dotčeného území o dopady na životní prostředí a veřejné zdraví. Projekt byl posuzován v režimu zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, a zároveň otevřel otázky týkající se aplikace zákona o ochraně ovzduší a zákona o odpadech. Právě průběh a výsledky tohoto procesu se staly impulzem k tomu, aby Senát využil institut veřejného slyšení jako nástroje pro hlubší analýzu fungování stávající právní úpravy.
Závěry, které byly následně schváleny výborem a předloženy plénu Senátu, konstatují, že současná legislativa v oblasti EIA a ochrany ovzduší vykazuje určité systémové nedostatky. Ty se podle Senátu mohou projevovat zejména v nedostatečném oddělení rolí mezi investorem a zpracovateli odborných podkladů, v omezené schopnosti právních předpisů reagovat na technologie s proměnlivým složením vstupních materiálů a v absenci dostatečně silných pojistek ochrany veřejného zdraví v územích s vysokou hustotou obyvatelstva .
V této souvislosti Senát formuloval soubor doporučení adresovaných vládě České republiky. Ta se týkají především úprav zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, kde je navrhováno jasnější vymezení nezávislosti "posudkářů" a posílení role věcného vypořádání připomínek ze strany dotčených orgánů a veřejnosti. Další oblastí je zákon o ochraně ovzduší, u něhož Senát upozorňuje na otázku nezávislosti autorizovaných osob provádějících měření emisí, na potřebu kontinuálního monitoringu u vybraných typů zařízení a na metodické nastavení rozptylových studií. Pozornost je věnována rovněž zákonu o odpadech, zejména ve vztahu k principu regionální soběstačnosti při nakládání s nebezpečnými odpady a k postavení státu a obcí u strategických zařízení tohoto typu.
Z hlediska institucionálního rámce Senát doporučil vládě ustavení meziresortní pracovní skupiny složené ze zástupců relevantních ministerstev, samospráv a odborné veřejnosti. Cílem má být promítnutí závěrů veřejného slyšení do konkrétních legislativních návrhů a metodických změn, které by reagovaly na identifikované problémy v aplikační praxi. Předseda Senátu byl zároveň pověřen, aby s obsahem usnesení seznámil předsedu vlády České republiky.
Dokument ke stažení: