Klimatická legislativa nabírá tempo. Česko připravuje pravidla pro CBAM a Evropa řeší budoucnost emisních povolenek

Evropská klimatická politika přináší další důležité novinky. Česká republika připravuje pravidla pro fungování mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích, který má zajistit stejné podmínky pro evropské výrobce i dovozce ze třetích zemí. Současně se v Evropské unii odehrává debata o budoucnosti systému emisních povolenek, jehož stabilitu považují některé státy za klíčovou podmínku pro pokračování průmyslové transformace.

Česká republika se připravuje na plné fungování evropského mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích známého pod zkratkou CBAM. Poslanecká sněmovna podpořila návrh zákona, který má určit, jakým způsobem bude tento evropský nástroj v tuzemsku spravován a které úřady budou odpovědné za jeho kontrolu. Hlavními institucemi mají být Ministerstvo životního prostředí a Celní správa České republiky.

Samotný mechanismus CBAM nevzniká na základě české legislativy, ale vychází přímo z evropského nařízení, které je závazné pro všechny členské státy. Národní zákon má především stanovit pravomoci jednotlivých úřadů, pravidla kontroly a postupy při řešení případného porušování povinností. Česká republika tak vytváří vlastní administrativní rámec, který umožní praktické uplatňování evropských pravidel.

Ministerstvo životního prostředí má podle návrhu převzít roli hlavního správního orgánu. Bude zajišťovat například registraci oprávněných deklarantů, kontrolu plnění povinností, dohled nad vykazováním emisí spojených s dováženým zbožím nebo ukládání opatření v případě nedodržení pravidel. Součástí jeho činnosti bude také komunikace s evropskými institucemi a zajištění toho, aby český systém odpovídal požadavkům evropské legislativy.

Významnou úlohu získá také Celní správa. Ta bude kontrolovat dovoz výrobků, na které se mechanismus CBAM vztahuje, přímo při vstupu zboží na území Evropské unie. Celníci budou ověřovat, zda dovozci splňují stanovené povinnosti, zda mají potřebná oprávnění a zda se na dovážené produkty vztahují pravidla uhlíkového vyrovnání. Spolupráce mezi oběma institucemi má zabránit situaci, kdy by některé firmy povinnosti obcházely nebo by docházelo k rozdílnému výkladu pravidel.

Důvodem zavedení systému CBAM je snaha Evropské unie omezit riziko takzvaného úniku uhlíku. Evropské podniky, které podléhají přísným klimatickým pravidlům a nákladům spojeným s emisními povolenkami, by totiž mohly být znevýhodněny vůči výrobcům ze zemí mimo EU, kde obdobná opatření neplatí. Výsledkem by mohl být přesun výroby mimo Evropu bez skutečného globálního snížení emisí.

Mechanismus proto zavádí povinnost pro dovozce vybraných emisně náročných výrobků sledovat množství emisí vzniklých při jejich výrobě. Postupně se bude týkat například železa a oceli, hliníku, cementu, hnojiv, elektřiny nebo vodíku. Dovozci budou muset deklarovat uhlíkovou stopu výrobků a podle množství emisí nakupovat příslušné certifikáty CBAM.

První fáze fungování mechanismu již začala prostřednictvím přechodného období, během něhož mají podniky především povinnost poskytovat informace o emisích spojených s dováženým zbožím. Ostrá fáze systému znamená finanční povinnost spojenou s nákupem certifikátů. Evropská unie tím vytváří nový způsob, jak zohlednit uhlíkovou náročnost výrobků vstupujících na evropský trh.

Pro české firmy bude důležitá především schopnost správně získávat data od zahraničních dodavatelů. Pokud výrobce mimo Evropskou unii nebude schopen doložit skutečné emise spojené s výrobou, bude se při výpočtu využívat stanovená metodika Evropské komise. Pro dovozce to znamená potřebu lépe kontrolovat celý dodavatelský řetězec a věnovat větší pozornost původu a výrobním postupům nakupovaných materiálů.

Budoucnost emisních povolenek řeší také evropské státy

Současně s přípravou českého systému pro uhlíkové vyrovnání na hranicích se v Evropské unii řeší další významné téma spojené s klimatickou politikou. Švédsko a Finsko vyzvaly Evropskou komisi, aby zachovala silnou roli evropského systému obchodování s emisními povolenkami EU ETS a nepřistupovala k jeho oslabování.

Podle premiérů obou severských zemí musí EU ETS i nadále zůstat jedním z hlavních pilířů evropského úsilí o snižování emisí. Evropská unie si stanovila cíl snížit do roku 2040 emise skleníkových plynů o 90 procent oproti úrovni roku 1990 a právě systém emisních povolenek má podle Švédska a Finska sehrát při dosažení tohoto cíle zásadní úlohu.

Premiéři upozornili, že každá tuna oxidu uhličitého, kterou se nepodaří odstranit prostřednictvím systému EU ETS, bude muset být řešena jinými nástroji. Mezi ně patří například národní opatření v rámci nařízení o sdílení úsilí ESR, opatření v oblasti využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví známá jako LULUCF nebo využití mezinárodních uhlíkových kreditů. Podle jejich názoru však každá z těchto možností přináší vlastní politické i ekonomické komplikace.

Nařízení ESR stanovuje závazné cíle pro snižování emisí v oblastech, které nejsou přímo zahrnuty do systému EU ETS. Jde například o dopravu, budovy, zemědělství nebo odpadové hospodářství. Zatímco u průmyslu a energetiky vytváří EU ETS jednotný evropský tržní mechanismus založený na ceně uhlíku, sektory spadající pod ESR řeší jednotlivé členské státy prostřednictvím vlastních politik a opatření.

Další část klimatické architektury představuje systém LULUCF, který zohledňuje schopnost krajiny a lesů pohlcovat oxid uhličitý. Do klimatických bilancí se proto nezapočítávají pouze emise, ale také schopnost přírodních ekosystémů uhlík ukládat. Významnou roli mohou hrát také mezinárodní uhlíkové kredity, které umožňují financovat projekty vedoucí ke snižování nebo zachycování emisí mimo území daného státu. Může jít například o obnovu lesů, ochranu tropických pralesů nebo projekty zaměřené na výrobu energie z obnovitelných zdrojů.

Podle Švédska a Finska by však spoléhání na tyto alternativní nástroje místo účinného fungování systému EU ETS znamenalo další komplikace. Emisní povolenky podle nich vytvářejí jasný ekonomický signál pro firmy a motivují podniky k investicím do technologií s nižší uhlíkovou náročností. Právě dlouhodobá předvídatelnost systému je podle obou zemí zásadní pro průmyslové podniky, které plánují rozsáhlé investice do modernizace výroby.

Do budoucnosti systému EU ETS se navíc promítají také úvahy Evropské komise o větší flexibilitě pravidel pro průmyslové podniky. Podle informací ČTK by nejspíš v pátek Komise mohla navrhnout úpravy systému ETS 1, který se vztahuje především na velké průmyslové provozy a energetiku. Jednou z možností je, že firmy by mohly získat více bezplatných emisních povolenek výměnou za konkrétní investice do dekarbonizace výroby. Takové nastavení by mělo pomoci průmyslovým podnikům zvládnout náročný přechod k nízkoemisní výrobě a současně zachovat tlak na snižování emisí.