Klimatický kompromis v Belému: Více peněz pro chudé země, ale bez zmínky o fosilních palivech

Když se delegáti po dlouhých dnech v jednacích sálech Belému konečně dočkali oznámení, že text dohody je hotový, bylo jasné, že kompromis nebude jednoduché vítězství. Summit se protáhl do pozdních hodin a několikrát se ocitl na hraně zhroucení kvůli rozporům mezi státy, které tlačí na rychlejší přechod k čisté energii, a těmi, jejichž ekonomika stále stojí převážně na těžbě ropy či plynu. Výsledkem je dokument, který sice slibuje výrazné finanční navýšení pro země zasažené klimatickými dopady, ale k samotnému snižování skleníkových emisí říká jen velmi málo.

Podle dohody mají bohatší státy poskytnout rozvojovému světu nejméně trojnásobek současných prostředků na adaptaci a podporu odolnosti vůči změně klimatu. Ať už půjde o lepší ochranu pobřeží před stoupající hladinou moří, modernizaci vodního hospodářství v oblastech postižených suchem, nebo posílení systémů včasného varování před extrémními jevy. Pro země, které samy k emisím skleníkových plynů přispívají jen minimálně, ale přesto nesou nejtvrdší následky změny klimatu, představuje tato finanční pomoc zásadní krok a právě proto byla dohoda v této části široce vítána.

Současně se ale ukázalo, jak rozdílné jsou názory států na hlavní příčinu klimatické krize z pohledu emisí fosilních paliv. Evropská unie se ještě před závěrečnou fází jednání snažila prosadit jasnou formulaci o nutnosti postupného odklonu od uhlí, ropy a plynu. Odkazy na fosilní paliva a ochranu lesů se však po sérii ostrých debat vytratily z hlavního textu. Proti vystupovaly zejména státy sdružené v OPEC a jejich spojenci, kteří měli obavu, že by explicitní závazek omezit fosilní zdroje mohl ohrozit jejich hospodářský růst a exportní příjmy.

Tlak byl natolik silný, že EU nakonec ustoupila. I když bylo zřejmé, že ochota přistoupit na slabší text není snadná, evropští diplomaté se nakonec rozhodli, že bude lepší získat aspoň finanční část dohody, než riskovat úplné zhroucení summitu. Přestože část vyjednávačů upozorňovala, že bez jasného pojmenování hlavního zdroje skleníkových emisí jde o polovičaté řešení, k zásadnímu obratu už nedošlo.

Téma fosilních paliv a ochrana lesů se tak vyskytuje jen v doplňkovém textu, který nemá závazný charakter a není součástí oficiálního schváleného dokumentu. Jde spíše o formální snahu některých států alespoň symbolicky upozornit na potřebu řešit energetickou transformaci, než o skutečný krok vpřed. Tento ústupek mnozí pozorovatelé vnímají jako odraz stále silného geopolitického vlivu zemí závislých na těžbě ropy.

Předseda konference André Corrêa do Lago přiznal, že nalezení shody bylo mimořádně obtížné. Podle jeho slov se vyjednávání pohybovala na hranici možného a rozdíly v pohledu na rychlost klimatické transformace byly výraznější než kdykoli dříve. Navzdory kritice je přesvědčen, že dohoda představuje důležitý krok k posílení globální solidarity a vytváří předpoklady pro další finanční mobilizaci v nejbližších letech.

Skeptici však upozorňují, že navýšení financí samo o sobě nestačí. Pokud se nebude řešit i příčina znečištění, budou náklady na klimatické škody dál narůstat. Bez jasnějšího závazku k útlumu fosilních paliv podle nich dohoda spíše jen oddaluje nevyhnutelnou debatu o tom, jak rychle a spravedlivě zvládnout energetickou transformaci. Podle některých expertů je dokonce paradoxní, že se svět dokáže shodnout na tom, kolik bude stát následné uklízení škod, ale nikoli na tom, jak zastavit jejich další vznik.

Výsledná podoba dohody tak odráží realitu současného světa — ochotu pomáhat zranitelným, ale zároveň nechuť otevřeně konfrontovat zájmy států stojících na fosilní energetice. A právě tato dvojkolejnost bude pravděpodobně určovat i tón příštích klimatických jednání. Zda se příště podaří posunout i v otázce fosilních paliv, bude klíčovým testem, zda se globální společenství dokáže skutečně přiblížit k cíli udržet oteplení pod hranicí 1,5 °C.

Zajímavé mezníky z COP30:

• Belém Health Action Plan – oficiálně byl zahájen plán na posílení zdravotnických systémů v kontextu klimatické změny, který má pomoci zemím připravit se na rostoucí dopady extrémního počasí.

• Trojnásobné navýšení podpory pro adaptaci – bohatší státy oficiálně slíbily významně více prostředků rozvojovým zemím, aby mohly lépe čelit dopadům klimatických extrémů.

• Nový rámec pro financování ochrany přírody – na COP30 byl zaveden systém, který umožňuje lépe sledovat dopady investic do přírodních ekosystémů.

• „One Ocean Partnership“ – program byl oficiálně spuštěn s cílem regenerace mořských ekosystémů a podpory modré ekonomiky včetně obnovitelné mořské energie.

• Globální platforma pro udržitelné bydlení – Belém Call for Action byl přijat jako nástroj propojující klimatickou politiku s udržitelným a dostupným bydlením.

• Posílení Koalice pro vysokou ambici (CHAMP) – na COP30 byl představen nový rámec na podporu místních a regionálních iniciativ zaměřených na klimatická řešení.

• Plán pro přechod energie – účastníci summitu přijali dohodu, která připomíná potřebu spravedlivého a postupného odklonu od fosilních paliv a rozvoje nízkoemisních technologií.

• Tropical Forests Forever Facility (TFFF) – fond byl oficiálně spuštěn, aby odměňoval země za zachování tropických lesů pomocí satelitního monitoringu.

• Belém Blue Package – účastníci COP30 přijali kolektivní plán pro moře, který zahrnuje ochranu biodiverzity, rozvoj pobřežních oblastí a podporu modré energie.

• Zvýšená role adaptace v lidské dimenzi – summit zdůraznil, že adaptace se musí propojit se zdravím, infrastrukturou a sociální spravedlností, a tento přístup byl oficiálně doporučen státům.

• Zavedení nového mechanismu pro monitorování klimatických financí – na COP30 byl spuštěn systém, který má zajistit transparentnější a pravidelnou kontrolu přidělených prostředků, aby finanční pomoc skutečně dopadala tam, kde je nejvíce potřeba.