Více času na podstatné
Krajina bez vody a stát bez strategie. NKÚ odhalil vážné trhliny v miliardových programech proti povodním
Česká republika patří mezi země, které pravidelně čelí extrémům počasí, střídání sucha a ničivých povodní. Stát proto v posledních letech investoval miliardy korun do protipovodňových opatření a projektů na zadržování vody v krajině. Kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu však ukazuje, že část těchto peněz nepřináší očekávané výsledky. Strategie postrádá měřitelné cíle, některé programy neplní své vlastní parametry a v řadě případů dochází k chybám v řízení projektů i v jejich realizaci.
Rozsáhlé povodně zasáhly Českou republiku v posledních desetiletích opakovaně a jejich následky se promítly nejen do života obyvatel, ale také do veřejných financí. Za posledních dvacet sedm let způsobily škody přibližně za 260 miliard korun a připravily o život 140 lidí. V reakci na tyto zkušenosti stát postupně vytvořil systém dotačních programů zaměřených na prevenci povodní a zadržování vody v krajině. Mezi lety 2020 a 2024 vynaložilo Ministerstvo zemědělství na tyto účely přibližně 7,1 miliardy korun. Kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu však ukazuje, že významná část těchto výdajů není provázána s jasnými výsledky a v některých případech jejich efekt zůstává omezený.
Kontrola se zaměřila na to, zda byly veřejné prostředky určené na protipovodňovou ochranu a zvyšování retenční schopnosti krajiny využívány účelně, hospodárně a v souladu s právními předpisy. Prověřeno bylo Ministerstvo zemědělství jako poskytovatel podpory a také sedm vybraných příjemců dotací. NKÚ analyzoval vzorek 46 projektů na úrovni ministerstva v hodnotě téměř 900 milionů korun a dalších 35 projektů u příjemců dotací v celkové hodnotě přibližně 760 milionů korun. Výsledky kontroly ukazují, že systém podpory trpí zásadními koncepčními i realizačními nedostatky, které mohou omezovat skutečný přínos investovaných prostředků.
Jedním z nejvýraznějších problémů je nedostatečné strategické plánování. Ministerstvo zemědělství ve své strategii do roku 2030 sice stanovilo obecné cíle zaměřené na zlepšení prevence před povodněmi a zmírnění dopadů sucha, avšak tyto cíle nejsou doprovázeny konkrétními výsledkovými ani dopadovými ukazateli. Strategie pracuje především s ukazateli vyjádřenými objemem finančních prostředků, které mají být na jednotlivá opatření vynaloženy. Takové ukazatele však neumožňují posoudit, zda skutečně dochází ke zlepšení retenční schopnosti krajiny nebo ke zvýšení ochrany obyvatel před povodněmi. Jinými slovy stát sice sleduje, kolik peněz utratil, ale nikoli to, jaký skutečný efekt tyto výdaje přinesly.
Kontrola rovněž odhalila, že ministerstvo systematicky nevyhodnocuje skutečné potřeby projektů zaměřených na výstavbu či rekonstrukci rybníků a malých vodních nádrží. Neexistuje ani kvalifikovaný odhad objemu finančních prostředků, které by bylo nutné vynaložit, aby byla zajištěna potřebná úroveň ochrany před hydrologickými extrémy. V důsledku toho nelze posoudit, zda cíle jednotlivých programů odpovídají reálným potřebám krajiny ani zda jsou veřejné prostředky směrovány tam, kde by jejich přínos byl největší.
Závažné nedostatky se objevily také při plnění cílů konkrétních dotačních programů. U tří z osmi kontrolovaných programů nebyly naplněny plánované cíle v oblasti zlepšení retenční schopnosti krajiny. Významné problémy se objevily například u programu zaměřeného na opatření na drobných vodních tocích a malých vodních nádržích. Z patnácti sledovaných ukazatelů nebylo dosaženo cílových hodnot u deseti z nich a u sedmi ukazatelů nepřesáhlo plnění ani polovinu plánované hodnoty. To znamená, že například počet odbahněných a rekonstruovaných malých vodních nádrží dosáhl pouze zhruba 44 procent původního plánu a objem odstraněných sedimentů zůstal na přibližně třetině očekávané hodnoty.
Dalším problémem bylo opakované snižování cílových hodnot v průběhu realizace některých programů. Ministerstvo zemědělství upravovalo parametry tak, aby bylo možné formálně vykázat jejich splnění, přestože původně stanovené cíle zůstaly nenaplněny. Typickým příkladem je program zaměřený na prevenci před povodněmi, u něhož byl původně plánovaný retenční objem výrazně snížen. V jednom případě klesla hodnota sledovaného ukazatele z téměř sedmdesáti milionů kubických metrů na pouhých pět milionů. Takové úpravy sice umožňují vykázat administrativní úspěch programu, ale zároveň znamenají, že skutečná schopnost krajiny zadržovat vodu roste mnohem pomaleji, než bylo původně plánováno.
Kontrola dále upozornila na chyby v řízení programů, které komplikují hodnocení účelnosti vynaložených prostředků. Ministerstvo například nestanovilo jednotnou metodiku pro vykazování některých výsledkových ukazatelů. Příjemci dotací tak často pracovali s odlišnými interpretacemi jednotlivých ukazatelů a jejich hodnoty stanovovali buď na základě vlastního odborného odhadu, nebo podle starších posudků. V některých případech ministerstvo přebíralo data z různých zdrojů bez jednotného metodického rámce. Výsledkem je situace, kdy údaje o dosažených výsledcích nejsou vzájemně porovnatelné a neposkytují spolehlivý obraz o skutečném přínosu projektů.
NKÚ zároveň upozornil na riziko nehospodárného vynakládání prostředků v případě projektů, u nichž stát financoval projektovou dokumentaci, aniž by byla následně zajištěna realizace samotné stavby. V některých případech byla dokumentace zpracována a uhrazena ze státních prostředků, ale investiční projekt nebyl následně realizován například kvůli výraznému růstu nákladů. Pokud k realizaci nedojde ani v budoucnu, budou prostředky vynaložené na projektovou přípravu podle kontrolorů fakticky ztraceny.
Kontrola se zaměřila také na projekty realizované příjemci dotací. Většina z nich byla podle NKÚ realizována v zásadě účelně a hospodárně, přesto se objevila řada dílčích nedostatků. U čtyř z pětatřiceti kontrolovaných projektů byla zjištěna snížená účelnost. V některých případech šlo například o nesouvislé řešení protipovodňové ochrany, které omezovalo efekt celého projektu. V jiném případě bylo koryto vodního toku po provedené úpravě zanedbáno a postupně se zanášelo sedimentem a vegetací, což snižovalo jeho schopnost odvádět vodu při zvýšených průtocích.
Nedostatky se objevily také v oblasti hospodárnosti. U tří projektů NKÚ zjistil chyby při zadávání veřejných zakázek nebo překročení limitů stanovených pro způsobilé výdaje. V jednom případě kontrola identifikovala skutečnosti nasvědčující porušení rozpočtové kázně. V jiném projektu se po dokončení stavby objevila vada, která snížila funkčnost vodního díla a vyžádala si další náklady na opravu.
Celkový obraz kontroly tak ukazuje systém, který sice disponuje významnými finančními prostředky a rozsáhlou strukturou programů, ale zároveň trpí nedostatečným strategickým řízením a slabým vyhodnocováním skutečných výsledků. Přestože opatření zaměřená na zadržování vody v krajině a prevenci povodní představují klíčovou součást adaptace na změnu klimatu, protože schopnost krajiny zadržet vodu je jedna z nejdůležitějších linií ochrany obyvatel i ekonomiky, jejich realizace v praxi naráží na nedostatky v plánování, řízení i kontrole.
Dokument ke stažení: