Máte teplo, světlo, teplou vodu? Pak nejste energeticky chudí… možná

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) stanovilo na základě odborných diskusí v rámci expertní skupiny k energetické chudobě oficiální definici energetické chudoby. Tento krok představuje důležitý milník pro tvorbu veřejných politik v oblasti energetické účinnosti, ochrany zranitelných spotřebitelů a plnění požadavků evropské legislativy.

Definice byla připravena na základě návrhu expertní skupiny zřízené MPO v roce 2024. Skupina byla složena ze zástupců státní správy, akademického sektoru a dalších relevantních stakeholderů.

„Domácnost je energeticky chudá, pokud nemá dostatečný disponibilní příjem a přístup k základním energetickým službám potřebným k uspokojení svých základních potřeb, jako je vytápění, teplá voda, chlazení, osvětlení a energie pro napájení spotřebičů, a to v důsledku alespoň jednoho z následujících faktorů:

•  vysokých výdajů za energie, nebo

•  vysoké energetické náročnosti bydlení.“

Pro účely vykazování úspor energie dle článku 8 směrnice 2023/1791/EU o energetické účinnosti byly stanoveny následující indikátory:

• povinný indikátor: Domácnost s ekvivalizovaným čistým měsíčním příjmem do 3. decilu,

• vysoký podíl výdajů na energie v příjmech domácnosti, tj. podíl na výdajích na energie v příjmech je vyšší než dvojnásobek národního mediánu (2M),

• celkový počet obyvatel žijících v obydlí se zatékající střechou, vlhkými stěnami, podlahami nebo základy nebo s hnilobou okenních rámů či podlahy (EU-SILC).

Stanovená definice bude uvedena ve Strategii renovace budov, kterou MPO připravuje na základě článku 3 směrnice 2024/1275/EU o energetické náročnosti budov. Tato strategie tvoří klíčovou součást strategického rámce dekarbonizace budov v ČR. Přesný podíl domácností v energetické chudobě bude vypočten na základě uvedených indikátorů a zveřejněn ve Strategii renovace budov.

Definice bude zároveň využita v rámci přípravy a realizace Sociálního klimatického fondu (SKF), který připravuje Ministerstvo životního prostředí (MŽP). Pro účely poskytování podpory ze SKF bude definice energetické chudoby zachována, nicméně MŽP si vymezí širší kritéria oprávněnosti tak, aby zahrnovaly všechny dotčeny skupiny zranitelných domácností, jak je upřesněno v nařízení 2023/955 kterým se zřizuje Sociální klimatický fond. 

Jednotná definice energetické chudoby má podle MPO napomoci realizaci cílených opatření na ochranu domácností v obtížné situaci, pro zvyšování energetické účinnosti a pro plnění mezinárodních závazků ČR v oblasti energetické a klimatické politiky.

Zamyšlení: Energetická chudoba tedy není pouze otázkou nedostatku peněz, ale i technických a environmentálních faktorů – například špatná izolace domu nebo zastaralé vytápění mohou vést k vyšší energetické náročnosti, která zatěžuje rodinný rozpočet. Zajímavým otazníkem zůstává, jak přesně měřit uspokojení základních potřeb. 

Existují jednoznačně stanovené limity spotřeby energií či vody, které by jasně vymezily, kolik by měla domácnost denně spotřebovat, aby byla „energeticky zabezpečena“? Je to potřeba 100 nebo 1 000 litrů vody na osobu a den, případně jaká minimální spotřeba elektřiny je považována za nezbytnou? 

Ano, například Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje minimální hygienické minimum vody na osobu a den, stejně tak se už dnes pracuje s pojmem „sociálně únosné ceny vodného a stočného“, který slouží jako referenční hranice při hodnocení dopadů cen vody na domácnosti. 

Z pohledu osobní spotřeby zůstává otazník nad tím, zda může být člověk skutečně energeticky chudý, když zároveň plýtvá? A kde je hranice mezi rozumnou úsporou a neúnosným omezením základních potřeb?