Mazání e-mailů jako záchrana vody? Britská zkušenost ukázala slepou uličku

Velká Británie v uplynulých měsících zažila jedno z nejsušších období od roku 1976. Šest měsíců bez významnějších srážek se podepsalo na hladinách nádrží, vysychajících řekách i na napjaté situaci v zemědělství. Britská Agentura pro životní prostředí proto vyhlásila „národně významnou událost vody“ (nationally significant incident) a spustila kampaň, která měla veřejnost motivovat k úsporám. Vedle osvědčených rad, jako je kratší sprchování, pouštění pračky jen při plné náplni nebo zalévání ze sudů s dešťovou vodou, se objevilo i poněkud nečekané doporučení: mazat staré e-maily, fotografie a další soubory uložené v cloudu.

Logika tohoto opatření se na první pohled zdá být zcela zřejmá a jasná. Každý gigabajt dat někde fyzicky leží na serveru a tyto servery se musejí chladit. A chlazení – zejména v klimatizovaných datových centrech – znamená často spotřebu velkého množství vody. Studie Oxfordské univerzity ukazuje, že i relativně malé centrum o výkonu 1 MW, což odpovídá zásobování elektřinou pro zhruba tisíc domácností, může ročně spotřebovat až 26 milionů litrů vody jen na chlazení. Pokud k tomu připočteme vodu nepřímo spotřebovanou při výrobě elektřiny zejména u fosilních nebo jaderných zdrojů, čísla rostou ještě výrazněji. Zkušenosti některých provozovatelů, například Microsoftu, dokonce ukázaly, že jejich skutečná vodní stopa byla až jedenáctkrát vyšší, než se původně očekávalo, protože se do výpočtů započítala nejen přímá spotřeba vody na chlazení, ale i voda využitá při výrobě elektřiny pro provoz datového centra.

Chlazení serverů je nutné proto, že výkonné procesory při nepřetržitém provozu produkují velké množství tepla. Pokud by se teplota uvnitř datového centra dostala příliš vysoko, došlo by k poškození nebo výpadku techniky. V mnoha datových centrech se proto používají chladicí systémy založené na odpařování vody – podobně jako když se v horkém dni ochladíte u fontány. Voda absorbuje teplo z okolního vzduchu, odpaří se a tím snižuje teplotu v prostoru. Tento způsob je sice energeticky úspornější než čistě mechanické chlazení klimatizací, ale má zásadní nevýhodu: spotřebuje obrovské množství vody. Existují však i technologie, které vodu nepotřebují vůbec. Například tzv. ponořené kapalinové chlazení umisťuje celé servery do speciálního nevodivého oleje nebo syntetické kapaliny, která odvádí teplo mnohem efektivněji než vzduch a zároveň se neodpařuje. 

Jenže právě tady se začíná rozplývat jednoduchá rovnice „méně dat = více vody“. Odborné analýzy ukazují, že mazání dat má na vodní bilanci jen zanedbatelný dopad. Uložení 5 GB dat, což odpovídá desítkám tisíc e-mailů, znamená spotřebu zhruba 0,2 litru vody denně. Pro srovnání – zkrácení sprchy o pouhou jednu sekundu ušetří přibližně 10 až 15 litrů vody. Rozdíl je tedy téměř stonásobný. V reálném měřítku jde spíše o symbolické gesto, které sice může upozornit na problém, ale samo o sobě situaci nevyřeší. A dokonce ani z hlediska energie nemusí být mazání výhodné. Proces odstranění dat vyžaduje aktivní činnost serverů a v některých případech může být náročnější než jejich prosté uchování, zejména pokud jsou servery umístěny v zahraničních datových centrech.

Profesor Chris Preist z Univerzity v Bristolu upozorňuje, že podobné návrhy, pokud nejsou podložené tvrdými daty a zasazené do širšího kontextu, mohou ohrozit důvěru veřejnosti v environmentální politiku. Symbolická opatření mohou mít svou roli – dokážou zaujmout média, vtáhnout téma do veřejné debaty a inspirovat k přemýšlení o neviditelných souvislostech. Ale v okamžiku, kdy se země potýká se suchem v takovém rozsahu, tak jsou potřeba skutečné měřitelné výsledky. Pokud je komunikace postavena vystavěna na efektním, ale neefektivním doporučení, hrozí, že veřejnost začne celé téma zlehčovat.

Britský příklad přináší dvojí poučení. Ano, i datová centra jsou významnými a často přehlíženými spotřebiteli vody a jejich spotřeba by měla být transparentně sledována a systematicky snižována, zvláště v době rychlého rozmachu umělé inteligence. Stejně tak ale platí, že opatření doporučovaná obyvatelům musejí být realistická, účinná a podložená fakty. Pokud má veřejnost měnit své návyky, musí být zřejmé, že každý krok – ať už doma při každodenních činnostech, nebo v pracovním procesu – má smysl a přináší měřitelný užitek.