Než použijete AI, toto byste měli vědět. Za každou odpovědí mizí voda, energie i prostor na Zemi

Umělá inteligence se stala symbolem technologického pokroku a každodenním pomocníkem milionů lidí. Za zdánlivě nehmotným světem chatbotů, generátorů obrázků a chytrých algoritmů však stojí rozsáhlá síť datových center, elektrických sítí a chladicích systémů, které spotřebovávají obrovské množství energie, vody i půdy. Nová zpráva Organizace spojených národů upozorňuje, že skutečné environmentální náklady AI jsou mnohem vyšší, než si většina veřejnosti uvědomuje, a že bez odpovědného přístupu mohou v příštích letech dosáhnout rozměrů srovnatelných se spotřebou celých států.

AI bývá často vnímána jako neviditelná technologie. Uživatel zadá dotaz, během několika sekund obdrží odpověď a celý proces působí dojmem, že se odehrává kdesi v digitálním prostoru bez výraznějších dopadů na okolní svět. Realita je však mnohem složitější. Každý text vygenerovaný jazykovým modelem, každý obrázek vytvořený pomocí generativní AI i každá automatizovaná analýza dat vyžadují výpočetní výkon zajišťovaný tisíci specializovaných procesorů umístěných v rozsáhlých datových centrech. Právě tato infrastruktura představuje podle nové zprávy Institutu Organizace spojených národů pro vodu, životní prostředí a zdraví jednu z nejvíce přehlížených ekologických výzev současnosti.

Autoři studie upozorňují, že dosavadní hodnocení dopadů umělé inteligence se soustředilo především na emise skleníkových plynů. Takový přístup však zachycuje pouze část skutečného obrazu. Každá kilowatthodina elektřiny potřebná pro provoz systémů AI je spojena nejen s uhlíkovou stopou, ale také se spotřebou vody a využitím půdy. Datová centra musí být nepřetržitě chlazena, elektrárny vyrábějící energii často využívají značné objemy vody a samotná infrastruktura zabírá rozsáhlá území. Vedle toho je třeba započítat také těžbu kritických surovin, výrobu čipů, budování přenosových sítí a postupně narůstající objem elektronického odpadu.

Právě přehlížení těchto souvislostí vedlo podle autorů k systematickému podhodnocování skutečných nákladů digitální revoluce. Veřejnost i část odborné sféry často předpokládají, že přechod na nízkouhlíkové zdroje energie automaticky řeší environmentální problémy spojené s umělou inteligencí. Zpráva však ukazuje, že vztah mezi jednotlivými ekologickými ukazateli je mnohem složitější. Zdroj energie s nízkými emisemi nemusí být zároveň šetrný z hlediska spotřeby vody nebo využití krajiny. V některých případech může snížení uhlíkové stopy vést naopak k výraznému růstu nároků na další přírodní zdroje.

Tempo růstu je přitom mimořádné. Podle odhadů uvedených ve zprávě by mohla datová centra podporující umělou inteligenci do roku 2030 spotřebovat přibližně 945 terawatthodin elektřiny ročně. Takové množství představuje téměř trojnásobek současné roční spotřeby elektřiny Pákistánu, Bangladéše a Nigérie dohromady. Pokud by globální síť datových center byla samostatným státem, zařadila by se mezi největší spotřebitele elektřiny na světě. Tento vývoj odráží prudce rostoucí počet uživatelů, stále větší modely umělé inteligence a také skutečnost, že AI proniká do stále širšího spektra ekonomických aktivit.

Zvláštní pozornost věnují autoři vodní stopě. Spotřeba vody vzniká jednak přímo při chlazení serverů, jednak nepřímo při výrobě elektřiny. V mnoha regionech světa se datová centra nacházejí v oblastech, které již dnes čelí problémům s dostupností vody. Podle projekcí by mohla být celková vodní stopa infrastruktury využívané pro umělou inteligenci na konci desetiletí srovnatelná se základními ročními potřebami přibližně 1,3 miliardy obyvatel subsaharské Afriky. Takový údaj neznamená, že by AI přímo odebírala vodu těmto lidem, ukazuje však mimořádný rozsah zdrojů potřebných pro fungování digitální ekonomiky.

Neméně významná je také otázka využívání půdy. Datová centra představují pouze viditelnou část mnohem rozsáhlejšího systému. Elektřina musí být někde vyrobena, přenesena a distribuována. Potřebné jsou rozvodné sítě, výrobní zařízení, sklady energie i těžební provozy zajišťující suroviny pro polovodičový průmysl. Zpráva odhaduje, že celková plocha spojená s energetickým zabezpečením AI může do roku 2030 překročit 14 500 kilometrů čtverečních. Jde o území přibližně dvojnásobně větší než metropolitní oblast Jakarty. Tento rozměr bývá v běžných úvahách o umělé inteligenci téměř neviditelný, přesto představuje důležitou součást jejího ekologický stopy.

Významnou roli hraje také způsob, jakým lidé umělou inteligenci využívají. Environmentální náklady nejsou dány pouze velikostí modelů nebo počtem datových center. Ovlivňuje je i délka generovaných odpovědí, typ vytvářeného obsahu a frekvence používání. Textové dotazy jsou zpravidla méně náročné než generování obrazů nebo videí. Každá nová funkce rozšiřující možnosti AI s sebou přináší další požadavky na výpočetní výkon. To znamená, že budoucí ekologická stopa nebude určována jen technologickými firmami, ale také každodenním chováním stovek milionů uživatelů po celém světě.

Autoři současně zdůrazňují, že cílem jejich práce není odmítání umělé inteligence. AI může přispívat k vědeckému výzkumu, efektivnějšímu využívání energií, lepšímu řízení dopravy, predikci extrémních meteorologických jevů i zlepšování zdravotní péče. Podstatné však je, aby byly její přínosy posuzovány společně s náklady, které vytváří. Bez transparentních dat o spotřebě energie, vody a materiálů nelze odpovědně hodnotit skutečnou udržitelnost jednotlivých řešení.

Zpráva Organizace spojených národů tak přináší důležité upozornění. Umělá inteligence není pouze soubor algoritmů běžících v abstraktním digitálním prostoru. Je to rozsáhlý fyzický systém závislý na elektrárnách, vodních zdrojích, průmyslové výrobě, těžbě surovin a infrastruktuře rozprostřené po celé planetě. S výrobou technologií, elektronických součástek i samotné energetické infrastruktury navíc vznikají značné objemy odpadů včetně nebezpečných složek, které vyžadují odpovědné nakládání v souladu s odpadovou hierarchií do které patří i energetické využití. Čím více se AI stává součástí každodenního života, tím naléhavější je potřeba chápat její skutečné dopady v celé jejich šíři.