Více času na podstatné
Novinky na poli chemické legislativy, kterých není opravdu málo!
Evropská chemická legislativa prochází obdobím zásadních změn, které postupně mění nejen seznamy regulovaných látek, ale i samotnou filozofii řízení chemických rizik. Nařízení REACH se po téměř dvou dekádách existence dostává do fáze hlubší modernizace, jejímž cílem je zrychlit regulační procesy, zpřísnit kontrolu nebezpečných látek a současně snížit administrativní zátěž pro průmysl. Nejnovější změny přinášejí rozšíření seznamu látek vzbuzujících mimořádné obavy, nové restrikce pro vybrané chemické skupiny a přípravu zásadní revize, která může v následujících letech zásadně změnit způsob hodnocení a používání chemických látek v Evropské unii.
Evropské nařízení REACH představuje základní právní rámec pro registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek na území Evropské unie a jeho účinnost sahá do roku 2007. Od té doby se legislativa průběžně vyvíjí a reaguje na nové vědecké poznatky i potřebu posilovat ochranu lidského zdraví a životního prostředí. Aktuální konsolidované znění nařízení z října roku 2025 již obsahuje více než osmdesát novelizací, což odráží mimořádnou dynamiku tohoto právního předpisu a jeho postupné zpřesňování v návaznosti na vývoj chemického průmyslu i regulatorních strategií Evropské unie.
Jedním z nejvýznamnějších nástrojů řízení rizik v rámci REACH je kandidátský seznam látek vzbuzujících mimořádné obavy, označovaných jako SVHC. Tyto látky jsou identifikovány na základě kritérií uvedených v článku 57 nařízení a zahrnují zejména látky karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci, dále látky perzistentní, bioakumulativní a toxické nebo vysoce perzistentní a vysoce bioakumulativní. Do této skupiny mohou být zahrnuty také látky s jinými závažnými vlastnostmi, například látky narušující činnost endokrinního systému nebo látky, pro které existují vědecké důkazy o vážných účincích na lidské zdraví nebo životní prostředí.
V posledních letech dochází k postupnému rozšiřování kandidátského seznamu, což představuje jeden z hlavních trendů současného vývoje legislativy. K únoru roku 2026 obsahoval kandidátský seznam již 253 položek, přičemž některé z nich představují skupiny látek a jejich skutečný počet je tedy ještě vyšší. Z tohoto počtu je již 59 látek zařazeno také do přílohy XIV, což znamená, že jejich použití podléhá režimu povolování a může být na území Evropské unie realizováno pouze na základě uděleného povolení.
V průběhu let 2025 a 2026 bylo na kandidátský seznam doplněno celkem jedenáct nových látek. Mezi nimi se nacházejí například látky používané jako antioxidanty v polymerech, meziprodukty pro výrobu silikonových polymerů, syntetická azo barviva využívaná v textilním průmyslu nebo bromované zpomalovače hoření používané v plastových materiálech pro elektroniku. Významnou skupinu tvoří také látky používané při výrobě plastů a pryží, stejně jako rozpouštědla využívaná při extrakci rostlinných olejů nebo při zpracování textilu. Zařazení těchto látek na kandidátský seznam představuje signál pro průmyslové podniky, že jejich budoucí použití může být omezeno nebo podmíněno povolením, a současně vytváří tlak na hledání bezpečnějších alternativ.
Zařazení látky na kandidátský seznam má významné praktické dopady pro následné uživatele i dodavatelské řetězce. V první řadě je nutné systematicky sledovat další regulatorní vývoj, protože látka může být v budoucnu zařazena do přílohy XIV a její použití se tak stane podmíněným povolením. Pro podniky to znamená nutnost strategického rozhodování o tom, zda je látka pro jejich výrobní proces klíčová, zda existují technicky proveditelné náhrady a zda je ekonomicky reálné vstoupit do procesu žádosti o povolení.
S kandidátským seznamem souvisejí také nové požadavky na poskytování bezpečnostních listů. Pokud směs obsahuje látku uvedenou na kandidátském seznamu v koncentraci vyšší než stanovené limity, musí být bezpečnostní list poskytnut i v případě, že směs není klasifikována jako nebezpečná. Tato povinnost se vztahuje na pevné a kapalné směsi při koncentraci vyšší než jedna desetina procenta hmotnostního a na plyny při koncentraci vyšší než dvě desetiny procenta objemového. Zvláštní pozornost je nutné věnovat látkám, jejichž nebezpečné vlastnosti nejsou přímo klasifikovány, ale které splňují kritéria pro SVHC nebo vykazují vlastnosti perzistence či bioakumulace.
Dalším významným prvkem je oznamovací povinnost pro látky obsažené v předmětech. Pokud předmět obsahuje látku z kandidátského seznamu v koncentraci vyšší než jedna desetina procenta hmotnostního a celkové množství této látky přesahuje jednu tunu za rok na výrobce nebo dovozce, vzniká povinnost oznámit tuto skutečnost Evropské agentuře pro chemické látky. Tato povinnost musí být splněna nejpozději do šesti měsíců od zařazení látky na kandidátský seznam, což vyžaduje rychlou reakci podniků a efektivní monitoring složení výrobků.
Vedle rozšiřování kandidátského seznamu představují zásadní oblast změn také omezení uvedená v příloze XVII nařízení REACH. Tato příloha obsahuje látky, jejichž používání je na území Evropské unie omezeno nebo podmíněno specifickými požadavky. K datu prezentace obsahoval seznam již více než osmdesát položek a patří mezi nejčastěji aktualizované části nařízení. Omezení se přitom netýkají pouze samotného použití látek, ale mohou zahrnovat i dodatečné požadavky na označování obalů nebo specifické podmínky pro uvádění výrobků na trh.
Mezi nejnovější restrikce patří omezení polycyklických aromatických uhlovodíků v hliněných střeleckých terčích. Tyto látky vykazují karcinogenní a perzistentní vlastnosti a jejich uvolňování do životního prostředí představuje významný environmentální problém. Nová regulace stanovuje limit pro obsah těchto látek a vstoupí v platnost v dubnu roku 2026, čímž reaguje na dlouhodobé obavy z jejich kumulace v půdě a vodním prostředí.
Významnou změnu představuje také regulace rozpouštědel N,N dimethylacetamidu (DMAC) a 1-ethylpyrrolidin-2onu (NEP), která jsou široce používána v agrochemickém průmyslu, farmaceutické výrobě a formulaci nátěrových hmot. Tyto látky vykazují toxické účinky na reprodukci a jejich používání bude od konce roku 2026 možné pouze za podmínky prokázání bezpečné úrovně expozice pracovníků a zavedení odpovídajících ochranných opatření. Pro některá specifická použití byla stanovena přechodná období, která umožní průmyslu postupně přizpůsobit technologické postupy novým požadavkům.
Další změny se týkají rozšíření omezení pro látky klasifikované jako karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci. Nové doplňky přílohy XVII rozšiřují seznam látek, jejichž prodej spotřebitelům je zakázán při překročení stanovených koncentračních limitů. Součástí této změny je i řešení legislativních nesouladů, například v případě kumenu, kde byla zavedena specifická výjimka reflektující požadavky jiných právních předpisů.
Zvláštní pozornost je věnována také skupině per a polyfluoroalkylovaných látek, známých pod zkratkou PFAS. Tyto látky se vyznačují mimořádnou stabilitou chemických vazeb mezi uhlíkem a fluorem, což způsobuje jejich dlouhodobou perzistenci v životním prostředí a schopnost šířit se na velké vzdálenosti. Nové omezení se zaměřuje na použití PFAS v hasicích pěnách, kde bude od roku 2030 platit limit pro jejich obsah. Tato regulace představuje první krok k širšímu omezení celé skupiny PFAS, které je dlouhodobě diskutováno na evropské úrovni.
Zdroj: Seminář Průvodce chemickou legislativou 2026, MPO (1.4.2026)
Dokument ke stažení: