Odpadní vody z domovních čistíren čekají přísnější kontroly. Dezinfekce může majitele stát desítky tisíc korun

Novela pravidel pro vypouštění odpadních vod do podzemních vod má přinést přísnější hygienické požadavky, častější kontroly větších zdrojů znečištění a úpravu emisních limitů. Největší finanční dopady pocítí majitelé nemovitostí, kteří vypouštějí vyčištěnou vodu na povrch pozemku. V některých případech budou muset své domovní čistírny dovybavit dezinfekční technologií, například UV lampou. Pořizovací náklady se mohou zvýšit o desítky tisíc korun a přibudou také pravidelné výdaje za laboratorní rozbory.

Vláda měla návrh novely nařízení vlády č. 57/2016 Sb., které stanovuje ukazatele a hodnoty přípustného znečištění odpadních vod a náležitosti povolení k jejich vypouštění do vod podzemních, projednat na svém dnešním jednání. Bod však nakonec přerušila. Připravovaná úprava reaguje na změny vodního a stavebního práva, ale přináší také nové požadavky na provozovatele domovních čistíren odpadních vod. Jejím deklarovaným cílem je především sjednotit pravidla s platnou legislativou, zpřesnit kontrolu kvality vypouštěných vod a lépe chránit podzemní vodní zdroje.

Dezinfekce vyčištěné vody může znamenat investici v řádu desítek tisíc

Nejvýznamnější praktickou změnou je zavedení povinnosti stanovit mikrobiologické ukazatele znečištění při vypouštění odpadních vod na povrch terénu. Požadavek se vztahuje na případy, kdy je tento způsob vypouštění spojen se vznikem aerosolu, tedy drobných kapének vody, které se mohou šířit vzduchem a představovat hygienické riziko pro osoby pohybující se na dotčeném pozemku nebo na sousedních parcelách.

Důvodová zpráva upozorňuje, že při takovém způsobu nakládání s vyčištěnou vodou je nutné zajistit její hygienizaci. V praxi to může znamenat instalaci dezinfekčního zařízení přímo do čistírny odpadních vod. Jednou z možností je použití UV lampy, která omezuje mikrobiologické znečištění vody před jejím vypuštěním.

Finanční dopady nejsou zanedbatelné. Nové domovní čistírny vybavené dezinfekcí jsou podle předkladatele dražší o nižší desítky tisíc korun bez DPH oproti zařízením bez této technologie. U již provozovaných čistíren se náklady na dodatečnou instalaci dezinfekce pohybují od jednotek tisíc do nižších desítek tisíc korun.

K pořizovací ceně je potřeba připočítat také pravidelné laboratorní kontroly. Jeden rozbor odpadní vody zaměřený na mikrobiologické ukazatele vychází přibližně na 1 000 korun. Návrh počítá s minimálně dvěma takovými rozbory ročně, což představuje další pravidelný výdaj nejméně 2 000 korun na jedno zařízení.

Nové požadavky se přitom nebudou vztahovat automaticky na všechny domovní čistírny. Důvodová zpráva rozlišuje dva základní způsoby vypouštění odpadních vod do podzemních vod. Prvním je vypouštění pod povrch terénu, kdy voda prochází vsakovacím zařízením a následně nejméně metrovou vrstvou půdy, která plní další přirozenou čisticí funkci. Druhou možností je vypouštění na povrch terénu, odkud voda následně proniká půdními vrstvami do podzemních vod. Právě u druhého způsobu se mohou uplatnit nové hygienické požadavky.

Podle předkladatele přitom převažuje vypouštění přes půdní vrstvy pod povrchem terénu. Finanční dopady dezinfekce by se proto měly soustředit především na vlastníky nemovitostí, kteří využívají povrchový způsob vypouštění a u jejichž zařízení vzniká aerosol. Konkrétní požadavky se mají odvíjet od odborného posouzení a podmínek stanovených ve vodoprávním povolení, zejména s ohledem na ochranu vodních zdrojů.

V ochranných pásmech mohou přibýt další náklady na čištění

Další finanční dopady se mohou týkat nemovitostí v ochranných pásmech vodních zdrojů a ve zvláště chráněných územích. Vodoprávní úřad zde může stanovit emisní limity také pro další ukazatele znečištění, které mají lépe zohlednit místní podmínky a citlivost podzemních vod.

Důvodová zpráva jako nejpravděpodobnější příklad uvádí celkový fosfor. Pro dosažení požadovaných hodnot může být nutné doplnit čistírnu o technologii chemického srážení fosforu. Rozdíl v pořizovací ceně domovní čistírny vybavené touto technologií oproti zařízení bez chemického srážení se odhaduje přibližně na 10 000 korun.

Zvýší se rovněž provozní náklady. Vedle pravidelných rozborů fosforu bude nutné počítat se spotřebou chemického srážedla, kterým bývá obvykle síran železitý. Celkové dodatečné provozní výdaje předkladatel odhaduje do 1 000 korun ročně na jedno zařízení.

Nejedná se přitom o zcela novou pravomoc vodoprávních úřadů. Možnost stanovit emisní limity pro další ukazatele existuje již v současném znění nařízení. Novela však rozšiřuje okruh situací, ve kterých lze tímto způsobem zohlednit požadavky na ochranu podzemních vod.

Antropogenní fosfor, tedy fosfor pocházející z lidské činnosti, patří mezi významné živiny podporující eutrofizaci vod. Jeho nadměrný přísun do vodních ekosystémů urychluje růst řas a sinic, může vést k jejich masovému přemnožení a následnému zhoršování kvality vody, včetně poklesu obsahu kyslíku při rozkladu organické hmoty. Typickým příkladem problémů spojených s nadbytkem živin je Lipenská přehrada, kde se v teplých obdobích opakovaně objevují rozsáhlé sinicové vodní květy.

Častější odběry vzorků a přesnější pravidla pro domovní čistírny

Novela upravuje také způsob kontroly kvality vypouštěných odpadních vod. U zdrojů znečištění s kapacitou nad 50 ekvivalentních obyvatel se zvyšuje minimální četnost měření ze současné úrovně na čtyři odběry ročně. Jde především o zpřísnění pravidel pro větší zařízení, u nichž je potřeba získávat pravidelnější informace o kvalitě vypouštěné vody.

Změní se také pravidla pro odběr vzorků. Dosavadní úprava ponechávala u čistíren vybavených akumulační nádrží na vodoprávním úřadu, zda stanoví odběr prostého vzorku, nebo dvouhodinového směsného vzorku. Novela má pravidla jednoznačněji rozlišit podle typu sledovaného znečištění.

U mikrobiologických ukazatelů se bude používat vždy prostý vzorek, což odpovídá správné laboratorní praxi. U zařízení s akumulační nádrží a dobou zdržení delší než dvě hodiny bude možné používat prostý vzorek také pro fyzikálně-chemické ukazatele. Předkladatel argumentuje tím, že takový odběr má v těchto podmínkách v zásadě stejnou vypovídací schopnost jako dvouhodinový směsný vzorek.

Určité zjednodušení se týká také menších domovních čistíren do 50 ekvivalentních obyvatel, za nimiž nenásleduje akumulační nádrž. I zde novela umožňuje odběr prostého vzorku. Důvodová zpráva předpokládá, že případné krátkodobé kolísání kvality odtoku z těchto malých zařízení nebude mít významný vliv na kvalitu podzemních vod.

Jiný režim zůstane zachován u větších zdrojů znečištění, kde se nadále počítá s dvouhodinovým směsným vzorkem typu A. Novela současně řeší čistírny s přerušovaným provozem, například technologie SBR (sekvenční biologický reaktor, tedy čistírna, v níž probíhá biologické čištění odpadní vody v časově oddělených cyklech v jedné nádrži), které vypouštějí vyčištěnou vodu pouze v určité fázi provozního cyklu. Protože vypouštění obvykle trvá jen několik desítek minut, nelze u nich standardní dvouhodinový směsný vzorek odebrat. Navrhované řešení se proto přibližuje pravidlům používaným při vypouštění odpadních vod do povrchových vod.

Nově se zohledňuje také vliv nízkých teplot na biologické procesy v čistírnách. Chladné počasí omezuje aktivitu nitrifikačních bakterií, které se podílejí na přeměně amoniakálního dusíku. V zimním období proto nemusí být možné dosahovat stejně nízkých koncentrací amoniakálního a celkového dusíku jako za příznivějších teplotních podmínek. Návrh stanovuje postup, který má chránit kvalitu podzemních vod a současně zohlednit technologické možnosti domovních čistíren.

Přísnější limit amoniakálního dusíku a konec některých duplicitních pravidel

Změny se promítají také do emisních standardů pro amoniakální dusík. U nejmenších zdrojů znečištění do 10 ekvivalentních obyvatel se maximální přípustná hodnota snižuje z 20 na 15 mg/l. Předkladatel však očekává, že při správné funkci čistírny nebo septiku se zemním filtrem nebude mít zpřísnění praktický dopad. Zemní filtr totiž umožňuje oxidaci amoniakálního dusíku na dusičnany a běžně dosahované hodnoty mají být výrazně nižší než nově navrhovaný limit.

U zařízení s kapacitou od 10 do 50 ekvivalentních obyvatel se nově rozlišuje použitá technologie čištění. Jiný přístup se uplatní u čistíren založených na aktivačním procesu a jiný u septiků s navazujícím stupněm čištění bez aktivace. U druhé varianty nelze očekávat stabilní odstraňování celkového dusíku, protože septik odstraňuje dusík jen v omezené míře a navazující nitrifikace a denitrifikace mají své technologické limity. Proto se emisní standardy liší podle toho, zda se sleduje amoniakální, nebo celkový dusík.

Část novely má také odstranit ustanovení, která již neodpovídají současnému právnímu stavu. Od 1. července 2024 totiž není možné povolovat vodní díla určená k čištění odpadních vod do kapacity 50 ekvivalentních obyvatel prostřednictvím ohlášení podle dřívějšího § 15a vodního zákona. Tato možnost zanikla v souvislosti se změnami stavební legislativy. Z nařízení proto mají zmizet související ustanovení a příloha upravující klasifikaci výrobků označovaných CE.

Novela současně zpřesňuje náležitosti povolení k vypouštění odpadních vod. Vodoprávní úřady budou stanovovat vedle ročního také denní množství vypouštěných odpadních vod. Reaguje se tím na vodní zákon, podle něhož celkové množství odpadních vod vypouštěných z jedné nebo několika územně souvisejících staveb pro bydlení nesmí překročit 15 m³ denně. Konkrétní denní a měsíční množství má úřad určovat na základě vyjádření odborně způsobilé osoby a s ohledem na vsakovací poměry v dané lokalitě.

Stát náklady nepocítí, účet zaplatí část vlastníků nemovitostí

Z hlediska veřejných financí předkladatel nepředpokládá žádné dopady na státní rozpočet ani ostatní veřejné rozpočty. Většina navrhovaných změn má podle důvodové zprávy technický a legislativní charakter a nemá zásadně měnit dosavadní povinnosti fyzických a právnických osob. Ekonomické dopady se však projeví u konkrétních vlastníků a provozovatelů čistíren. Návrh počítá s tím, že nové mikrobiologické požadavky se na již povolená zařízení začnou vztahovat až od 1. ledna 2027.