Více času na podstatné
Odstíny kobaltu aneb když hračky nejsou už tak nevinné
Na první pohled vypadají hračky jako barevný svět fantazie, radosti a tvořivosti. Jenže pod lesklým povrchem panenek, vláčků, fidget spinnerů nebo dětských kosmetických sad se mohou skrývat látky, které bychom si s dětským světem spojovat nechtěli. Jednou z nich je kobalt – kov, který většina rodičů zná spíš z učebnic chemie než z dětského pokoje.
Kobalt je zvláštní kov. Na jedné straně má řadu užitečných vlastností: používá se v magnetech, slitinách nebo barvivech. Na druhé straně je vědecky klasifikován jako karcinogenní a toxický pro reprodukci. To samo o sobě stačí, aby se stal podezřelým. V hračkách se může objevovat dvojím způsobem. Někdy je tam záměrně – například v magnetických stavebnicích, v barevných pigmentech dětských make-up sadách nebo v práškových barvách. A jindy je jen „příměsí“, která se do materiálu dostane spolu s niklem a objeví se tak v nerezové oceli, ze které se vyrábí třeba součástky modelových vláčků, kovová autíčka nebo kuličková ložiska v stavebnicích. Na první pohled neviditelný detail, ale s velkým významem.
Aby bylo jasné, jak moc rizikový kobalt v hračkách je, obrátila se Evropská komise na vědecký výbor SCHEER. Ten vzal v úvahu šest scénářů, jak se děti mohou s kobaltem setkat: vdechnutím, spolknutím nebo pouhým dotykem. A výsledky? U některých hraček se ukázalo, že riziko je minimální. Například u kovových kolejí modelových železnic nebo nerezových částí stavebnic je kontakt s kobaltem tak zanedbatelný, že nehrozí žádné nebezpečí. Podobně i u větších magnetů, které nejdou spolknout, se riziko hodnotí jako nízké. Rodiče, jejichž děti milují vláčky nebo kovové konstrukční hračky, se tedy mohou cítit klidněji.
Jiná situace je ale tam, kde je kobalt součástí materiálů, které mohou děti vdechnout nebo spolknout. Typickým příkladem jsou barevné křídy, práškové pigmenty, dětské kosmetické sady nebo novinka posledních let – 3D pera a tiskárny. Tam si vědci nedokázali představit scénář, kdy by riziko bylo nulové. Stačí, aby se dítě nadechlo obláčku prášku při malování, nebo aby si malé množství barevné látky olízlo z prstů. Právě proto vědci doporučili, aby se použití kobaltu v těchto hračkách úplně zakázalo.
Evropská komise jejich doporučení vyslyšela a připravila návrh nové směrnice, která přesně vymezuje, kde kobalt zůstane a kde už ne. Povolený bude jen tam, kde jeho přítomnost nepředstavuje pro dítě žádné reálné riziko – tedy v nerezových součástkách, v elektrických spojích hraček nebo ve větších magnetech, které nejdou spolknout ani vdechnout. Naopak v práškových barvách, dětské kosmetice nebo materiálech pro 3D tisk už povolen nebude. To znamená, že rodiče, kteří kupují například sady barevných kříd, se mohou spolehnout, že se jejich dítě nebude nevědomky nadechovat látky, která je klasifikována jako karcinogenní a toxický pro reprodukci.
Co to znamená pro maminky a tatínky v praxi? Především větší jistotu. Dnes už je evropská legislativa v oblasti hraček považována za jednu z nejpřísnějších na světě. Nové nařízení ji posouvá ještě dál a odstraňuje i ta rizika, která se mohou zdát malá nebo okrajová. Nejde o to, že by se každá hračka s kobaltem stala okamžitě nebezpečnou. Jde o to, že u dětí, a zejména u těch nejmenších, které rády strkají všechno do pusy, nechce Evropa riskovat vůbec nic.
Z odborného hlediska je tenhle krok zajímavý ještě z jiného pohledu. Ukazuje, jak rychle se dokážou promítnout vědecké poznatky do legislativy. Ještě před pár lety by málokdo řešil stopové množství kobaltu v nerezové oceli. Dnes se na něj díváme z pohledu možného dlouhodobého rizika a podle toho se mění pravidla pro celý průmysl. Výrobci hraček tak budou muset hledat nové, bezpečnější materiály. A to je vlastně největší poselství celé změny. Kobalt zůstane pro vědce zajímavým kovem, pro průmysl užitečnou surovinou. Ale do dětských rukou se dostane jen tam, kde to nepředstavuje žádné riziko.
Dokument ke stažení: