Podzemní voda může zdražit až 3,5krát. Legislativní přílepek mění poplatky i tok peněz

Podzemní voda patří k nejcennějším přírodním zdrojům a její ochrana vyžaduje také odpovídající ekonomická pravidla. Poslanec Karel Tureček proto navrhuje výrazně zvýšit poplatek za její odběr, sjednotit sazbu bez ohledu na účel využití a změnit rozdělování vybraných peněz. Výnos by nově směřoval především do státního rozpočtu v kapitole Ministerstva zemědělství, které by prostředky mohlo využít na financování vodního hospodářství. Pozměňovací návrh k novele zákona o rostlinolékařské péči tak vedle původní legislativní úpravy otevírá také významnou změnu vodního zákona, včetně nového systému záloh a pravidel pro jejich placení.

Pozměňovací návrh poslance Karla Turečka rozšiřuje vládní návrh novely zákona o rostlinolékařské péči, vedený jako sněmovní tisk č. 48, také o změnu zákona č. 254/2001 Sb., o vodách. Jeho hlavním bodem je zvýšení poplatku za odebrané množství podzemní vody ze současných dvou korun na sedm korun za metr krychlový při zásobování pitnou vodou a ze tří korun na stejnou sazbu sedmi korun při ostatním využití.

Navrhovaná úprava tak podle navrhovatele odstraňuje dosavadní rozdíl mezi sazbami podle účelu odběru. Za každý metr krychlový podzemní vody by se podle návrhu platilo stejně bez ohledu na to, zda voda slouží k zásobování pitnou vodou, nebo k jinému účelu.

Předkladatel v odůvodnění upozorňuje na dlouhodobý rozdíl mezi poplatkem za odběr podzemní vody a cenou za odběr vody povrchové. Zatímco sazby poplatku za podzemní vodu podle něj zůstávají neměnné, cena povrchové vody postupně roste v návaznosti na náklady spojené se správou povodí, vodních toků a vodních děl ve vlastnictví státu.

Odůvodnění návrhu uvádí, že v době jeho přípravy se cena za odběr povrchové vody pohybovala od 5,26 Kč za metr krychlový v územní působnosti státního podniku Povodí Vltavy do 9,09 Kč za metr kubický v územní působnosti Povodí Moravy. Dosavadní poplatek za podzemní vodu ve výši dvou nebo tří korun tak podle předkladatele vytváří ekonomickou výhodu odběru podzemních zdrojů.

Předkladatel spojuje vyšší sazbu s motivací odběratelů využívat více povrchovou vodu tam, kde je její odběr možný, a tím přispívat k ochraně podzemních zásob. V odůvodnění zdůrazňuje, že podzemní voda je ve srovnání s povrchovou vodou obtížněji obnovitelným zdrojem a její význam spočívá také v kvalitě.

Ochrana vody vyžaduje investice do krajiny i infrastruktury

Ekonomické nastavení poplatků předkladatel propojuje s potřebou financovat vodní hospodářství. Odůvodnění návrhu poukazuje na hydrologické extrémy spojené se změnami klimatu, mezi něž řadí silné a vytrvalé srážky vedoucí k povodním i výrazný srážkový deficit projevující se dlouhodobým hydrologickým suchem.

Mezi oblasti vyžadující investice řadí zmírňování dopadů sucha, posilování vodních zdrojů, obnovu vodních nádrží a revitalizační opatření na vodních tocích. Význam mají také projekty zaměřené na zadržování vody v krajině a zvyšování odolnosti území vůči suchu.

Další část potřebných investic se týká protipovodňové ochrany. Ta zahrnuje výstavbu a další opatření na ochranu sídel před povodněmi, snižování rizika rozlivů a obnovu území i vodohospodářského majetku po povodňových událostech.

Návrh zároveň zmiňuje výstavbu a obnovu vodovodů, kanalizací a čistíren odpadních vod. Tyto investice mají podle odůvodnění přispívat k zajištění kvalitní pitné vody pro domácnosti a ke zlepšování odvádění a čištění odpadních vod.

Předkladatel uvádí také konkrétní vodohospodářské záměry, mezi něž řadí vodní nádrže Nové Heřminovy, Skalička, Vlachovice a Kryry, soustavu Senomaty a Šanov a přípravu propojení bývalého lomu Libouš s vodním dílem Nechranice. U těchto záměrů popisuje víceúčelové využití, od zachycování povodňových vln a podpory průtoků v období sucha až po zemědělské závlahy, zásobování pitnou vodou, rekreaci a výrobu elektrické energie.

Podle odůvodnění nejsou státní podniky Povodí ani Ministerstvo zemědělství schopny pokrýt všechny související náklady z vlastních rozpočtových prostředků. Navrhovaná změna rozdělování poplatků proto představuje jednu z cest, jak pro financování vodního hospodářství zajistit další příjmy.

Většina výnosu by nově připadla Ministerstvu zemědělství

Výraznou změnou je také nové rozpočtové určení vybraných poplatků. Podle současného znění vodního zákona připadá 50 % výnosu kraji, na jehož území se odběr uskutečňuje, a zbývajících 50 % Státnímu fondu životního prostředí České republiky.

Pozměňovací návrh toto rozdělení mění. Jedna sedmina výnosu (tedy 14,3 %) by směřovala do rozpočtu Státního fondu životního prostředí České republiky a šest sedmin (85,7 %) do státního rozpočtu v kapitole Ministerstva zemědělství.

Předkladatel v odůvodnění uvádí, že podíl určený Státnímu fondu životního prostředí by díky zvýšení sazby zůstal zachován. Podíl, který dosud náleží krajům, by se nově stal součástí příjmů Ministerstva zemědělství.

Nový systém záloh má rozložit platby do roku

Pozměňovací návrh zavádí také nový systém placení poplatku za odběr podzemní vody. Poplatníci by nově měli hradit zálohy pro následující poplatkové období, přičemž jejich výše by vycházela z poplatku za rozhodné období.

Pokud by souhrnná výše záloh nepřesáhla 300 tisíc korun, jednotlivá záloha by činila jednu čtvrtinu poplatku za rozhodné období. Platila by se do 25. dne posledního měsíce každého kalendářního čtvrtletí.

Při souhrnné výši záloh přesahující 300 tisíc korun by jednotlivá záloha odpovídala jedné dvanáctině poplatku za rozhodné období. V takovém případě by se zálohy hradily měsíčně, vždy nejpozději do 25. dne kalendářního měsíce.

Návrh současně se týká i administrativní stránky. Státní fond životního prostředí by měl předávat Generálnímu ředitelství cel seznam poplatníků, kterým podle údajů z poplatkového přiznání vznikne povinnost platit zálohy, včetně jejich výše. Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí by mělo vyhláškou stanovit formát a obsahovou strukturu řádného i dodatečného poplatkového přiznání.

Správce poplatku by podle navrhovaného znění musel vydat platební výměr do dvou měsíců od uplynutí lhůty pro podání poplatkového přiznání. Samotná správa placení poplatku a záloh by nadále náležela celním úřadům.

Návrh zároveň výslovně stanovuje, že pokud oprávněný odebírá podzemní vodu na více místech na území jedné obce nebo vojenského újezdu, objem odebrané vody se pro účely stanovení základu poplatku sčítá.

Přechod na nová pravidla má několik etap

Navrhovaná změna počítá s účinností od 1. dubna 2027. Přechodná ustanovení rozlišují několik období, aby se nový systém mohl postupně uplatnit.

U poplatkových povinností za období započatá před 1. lednem 2027 by se nadále používala dosavadní právní úprava. Pro rok 2027 návrh stanovuje zvláštní způsob výpočtu poplatku, který kombinuje dosavadní sazbu pro jednu čtvrtinu základu poplatku a novou sazbu pro zbývající tři čtvrtiny.

Pro poplatkové období roku 2027 se počítá se dvěma zálohami. Jejich výše se odvozuje od skutečně odebraného množství podzemní vody v roce 2026 a od nové sazby. První záloha má být splatná 25. září 2027 a druhá 25. prosince 2027.

Zvláštní způsob výpočtu souhrnné výše záloh má platit také pro poplatková období let 2028 a 2029. V těchto letech se výše záloh bude odvozovat od skutečně odebraného množství podzemní vody v roce 2026 vynásobeného novou sazbou. Od poplatkového období roku 2030 se má navrhovaná právní úprava používat v plném rozsahu.