Požáry divoké přírody představují podceňovaný zdroj dlouhodobého znečištění ovzduší

Když se v letních měsících rozhoří požáry v lesích, travnatých stepích či rašeliništích, vnímá většina lidí především viditelnou zkázu. Plameny, kouř, zničená krajina, ohrožená fauna a bezprostřední riziko pro obyvatele okolních oblastí jsou považovány za hlavní problém. Nová studie publikovaná v Environmental Science & Technology však ukazuje, že skutečné nebezpečí sahá daleko za hranice samotného ohně a je z velké části neviditelné.

Emise organických látek uvolňované při požárech divoké přírody mají globální dosah a dlouhodobé dopady na chemii atmosféry, kvalitu ovzduší i lidské zdraví. Tyto dopady byly dosud systematicky podceňovány. Mezinárodní tým vědců analyzoval data z let 1997 až 2023 a sestavil dosud nejkomplexnější globální inventuru emisí z divokých požárů. Výsledky jsou znepokojivé: požáry každoročně uvolňují přibližně 143 milionů tun organických látek, což je o 21 % více, než uváděly předchozí odhady zaměřené pouze na klasické těkavé organické sloučeniny.

Klíčovým zjištěním studie je skutečnost, že emise netvoří jen dobře známé VOCs (těkavé organické látky), které se běžně sledují v modelech kvality ovzduší. Významnou – a dosud opomíjenou – složku představují látky se střední a nízkou těkavostí, označované jako IVOCs a SVOCs. Právě tyto látky hrají zásadní roli při vzniku sekundárních organických aerosolů, tedy jemných částic PM_2,5, které mají prokazatelně negativní vliv na dýchací a kardiovaskulární systém. Studie ukazuje, že emise IVOCs a SVOCs z požárů jsou srovnatelné, nebo dokonce vyšší než emise pocházející z dopravy a průmyslu. Jejich význam byl tak z pohledu znečištění ovzduší dlouhodobě podhodnocen.

Výzkum zároveň odhalil výrazné regionální rozdíly. Nejvyšší emise byly identifikovány v rovníkové Asii, v jižní Africe, v některých částech Jižní Ameriky a v severní Austrálii. V těchto oblastech dosahují emise organických látek až 4,4 tuny na kilometr čtvereční ročně, což je 1,3 až 6,9krát více než v jiných regionech s častými požáry. Znečištění se však neomezuje pouze na místa, kde požáry vznikají. Jemné částice a plyny mohou být přenášeny na velmi velké vzdálenosti a ovlivňovat kvalitu ovzduší i v oblastech, které nejsou požáry přímo zasaženy.

Kouř z požárů obsahuje široké spektrum chemických látek. Vedle VOCs, IVOCs a SVOCs obsahují emise také aldehydy, ketony, aromatické uhlovodíky, organické kyseliny a polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU). Tyto látky vstupují do řady atmosférických reakcí, které vedou k tvorbě sekundárních aerosolů. Právě sekundární aerosol představuje jednu z nejzávažnějších složek znečištění ovzduší, protože vytváří jemné částice PM_2,5 schopné pronikat hluboko do plicních sklípků, přenášet toxické látky a ovlivňovat imunitní i kardiovaskulární systém. Studie upozorňuje, že význam těchto procesů byl navzdory jejich zdravotním důsledkům dlouhodobě přehlížen.

Zdravotní dopady jsou přitom dobře zdokumentované. Expozice PM_2,5 vznikajícím z emisí požárů je spojena se zvýšeným výskytem astmatu, chronické obstrukční plicní nemoci, infarktů, cévních mozkových příhod i celkové mortality. Sekundární organické aerosoly navíc mohou oslabovat imunitní odpověď a přispívat k chronickému zánětu. Obyvatelé regionů s častými požáry tak čelí nejen akutním rizikům, ale i dlouhodobému chronickému zatížení. Autoři studie varují, že v některých klíčových chemických frakcích je dopad požárů srovnatelný, nebo dokonce vyšší než dopad lidských aktivit, což vyžaduje zásadní revizi stávajících modelů kvality ovzduší i regulačních rámců.

Význam emisí z požárů se neomezuje pouze na zdraví obyvatel, ale i na klimatické souvislosti. Organické částice a plyny ovlivňují tvorbu oblačnosti, propustnost atmosféry pro sluneční záření a celkovou energetickou rovnováhu Země. Nové odhady emisí proto představují důležitý vstup pro klimatické modely, které se používají k hodnocení budoucího vývoje klimatu, sucha a extrémních povětrnostních jevů. Podhodnocení těchto emisí může vést k systematickému zkreslení klimatických předpovědí.

Z metodologického hlediska je studie průlomová. Na rozdíl od dřívějších přístupů, které se soustředily převážně na VOCs a primární aerosoly, využívá tzv. full-volatility inventory. Tento přístup zahrnuje celé spektrum organických látek včetně IVOCs a SVOCs a umožňuje detailní rozlišení emisí podle typu vegetace i podmínek spalování. Výsledkem je realističtější obraz, využitelný pro modelování emisí, hodnocení zdravotních rizik i tvorbu politik ochrany ovzduší.

Závěry studie ukazují, že požáry divoké přírody nepředstavují pouze lokální a krátkodobý problém. Jsou zdrojem dlouhodobého a globálně působícího znečištění, které má významné dopady na zdraví lidí i na klimatický systém. Pokud systémy sledování kvality ovzduší a regulační rámce nebudou tyto nové poznatky zohledňovat, zůstane významná část rizik nadále přehlížena. Požáry divoké přírody jsou tichým, ale zásadním faktorem, který ovlivňuje kvalitu života na celé planetě.