Překvapivě běžné léky mohou představovat samotný lék proti PFAS zátěži v lidském těle

Jsou to látky, které jsme si sami vyrobili, abychom si usnadnili život. Odpuzují vodu, mastnotu i špínu. Jenže zároveň odolávají i času. Per a polyfluorované alkylové látky, zkráceně PFAS, dnes patří mezi nejproblematičtější kontaminanty moderní doby. V lidském těle dokážou přetrvávat roky. Nyní však přichází překvapivý obrat. Klinická studie publikovaná v časopise Environment International ukazuje, že běžně používané léky mohou jejich množství v krvi výrazně snížit. To, co mělo původně léčit cholesterol, může tak pomoci i s chemickou zátěží.

Studie vznikla ve švédském městě Ronneby, kde byla pitná voda v minulosti silně kontaminována PFAS z hasicích pěn používaných na vojenské základně. Obyvatelé této oblasti patří k nejvíce exponovaným populacím v Evropě. Deset dospělých dobrovolníků s vysokými hladinami PFAS v krvi bylo zařazeno do klinického experimentu, který měl odpovědět na jednoduchou, ale zásadní otázku: lze urychlit vylučování těchto látek z lidského těla?

Abychom pochopili význam výsledků, je potřeba si uvědomit, proč jsou PFAS takový problém. Některé z nich, například PFOS, PFHxS nebo PFOA, zůstávají v lidském těle mimořádně dlouho. Organismus je totiž odbourává jen velmi pomalu. Jinými slovy, trvá celé roky, než se jejich množství v krvi přirozeně sníží na polovinu. Pokud by tento proces trval například pět let, znamená to, že i po pěti letech bez další expozice zůstává v těle stále polovina původního množství. To je z hlediska toxických látek mimořádně dlouhá doba, která činí z PFAS tak závažným problémem.

U běžné populace se dnes koncentrace těchto látek v krvi pohybují většinou v jednotkách nanogramů na mililitr. U účastníků studie však byly hodnoty výrazně vyšší. Průměrná koncentrace PFHxS byla přibližně 50 nanogramů na mililitr, PFOS kolem 46 nanogramů na mililitr a PFOA zhruba 2,2 nanogramu na mililitr. To představuje mnohonásobně vyšší zátěž, než je obvyklé.

Výzkumníci zvolili takzvaný cross over design. To znamená, že každý účastník postupně absolvoval více léčebných období a zároveň období bez léčby, takže sloužil sám sobě jako „kontrolní vzorek“. Tento přístup výrazně snižuje vliv individuálních rozdílů a zvyšuje přesnost výsledků. Testovány byly tři léky. Cholestyramin a colesevelam, které se běžně používají ke snížení hladiny cholesterolu, a probenecid, lék ovlivňující vylučování některých látek ledvinami.

Cholestyramin a colesevelam patří do skupiny takzvaných sekvestrantů žlučových kyselin. V praxi to znamená, že ve střevě na sebe vážou žlučové kyseliny a zabraňují jejich zpětnému vstřebávání do krevního oběhu. Organismus je pak musí znovu vytvořit, což vede ke snížení hladiny cholesterolu. Z hlediska PFAS je důležité něco jiného. Tyto látky se totiž částečně vracejí z jater do střeva a zpět do krve v procesu, kterému se říká enterohepatální oběh. Pokud tento koloběh narušíme, můžeme zabránit tomu, aby se PFAS znovu vstřebávaly, a podpořit jejich odchod z těla stolicí.

Právě zde studie přinesla nejvýraznější výsledky. Při podávání cholestyraminu se množství PFOS vyloučeného stolicí zvýšilo přibližně třiadvacetinásobně po zohlednění jeho hladiny v krvi. To je zásadní zjištění, protože nejde jen o to, že čísla v krevních testech klesají, ale že se látka skutečně dostává ven z organismu. Ještě přesvědčivější byla dvanáctitýdenní léčba colesevelamem. Během tohoto období klesla průměrná hladina PFOS v krvi přibližně o 38 procent, zatímco v obdobích bez léčby činil pokles jen kolem dvou procent. U PFHxS byl zaznamenán pokles zhruba o 14 procent a u PFOA přibližně o 11 procent. Vzhledem k tomu, že bez léčby by se tyto látky snižovaly jen velmi pozvolna, představuje tento výsledek výrazné urychlení jejich odstraňování z těla.

Naopak probenecid, který měl teoreticky zvýšit vylučování PFAS močí prostřednictvím ovlivnění transportních mechanismů v ledvinách, významný efekt neprokázal. V některých případech dokonce vedl ke snížení množství PFOS vyloučeného močí po přepočtu na koncentraci v séru. To naznačuje, že hlavní cesta, jak lze dlouhořetězcové PFAS z těla dostat, vede spíše přes střevo než přes ledviny.

Je však nutné zdůraznit jednu důležitou věc. Studie se zaměřila na koncentrace PFAS v krvi, moči a stolici. Nehodnotila, zda rychlejší pokles těchto látek vede ke zlepšení zdravotního stavu. Nevíme tedy, zda snížení koncentrace o desítky procent automaticky znamená nižší riziko srdečních onemocnění, poruch imunity nebo jiných zdravotních komplikací, s nimiž jsou PFAS spojovány. To bude muset potvrdit další výzkum s delším sledováním.

Přesto jde o významný posun. Dosud se diskuse o PFAS soustředila především na prevenci a regulaci, tedy jak omezit jejich používání a zabránit další kontaminaci vody a potravin. Tato studie ukazuje, že existuje i jiný směr. Aktivní snaha snížit již existující zátěž v lidském těle. Léky, které jsou desítky let používány k léčbě poruch lipidového metabolismu, mohou mít zcela nový význam v oblasti environmentální medicíny.

Pokud tedy dokážeme zkrátit biologický poločas vysoce perzistentních látek, měníme tím samotnou dynamiku jejich působení v organismu. Nejde o zázračné řešení ani o univerzální detoxikační pilulku. Jde o první důkaz, že i u látek, které jsme dosud považovali za téměř neodstranitelné, lze proces vylučování cíleně ovlivnit. A to je zpráva, která může mít pro silně exponované komunity zásadní význam.