Rozmarýn může pomoci chránit obilí bez zbytečné chemie

Pátek třináctého bývá dnem, který si lidé spojují se smůlou. Český výzkum však přináší pravý opak. Vědci ukazují, že rozmarýn, rostlina známá především z kuchyně a středomořských zahrad, může sehrát překvapivě důležitou roli při ochraně skladovaného obilí. Nová metodika, na které vědci pracovali, naznačuje, že aromatický olej z této bylinky dokáže účinně působit proti skladištním škůdcům a snížit tak závislost na syntetických insekticidech.

Ve skladech obilí probíhá každoročně nenápadný, ale ekonomicky velmi významný příběh. Skladištní škůdci dokážou během několika měsíců poškodit zásoby zrna tak, že klesá nejen jejich množství, ale i kvalita. Napadené obilí může být kontaminováno fragmenty hmyzu, ztrácí obchodní hodnotu a zároveň se zvyšuje riziko růstu plísní. Na celém světě je se skladovanými obilovinami spojováno více než šestnáct set druhů škůdců a některé z nich představují pro zemědělce i potravinářský průmysl dlouhodobý problém.

V České republice patří mezi tyto nejvýznamnější druhy například pilous černý, pilous rýžový, korovník obilní nebo lesák skladištní. Některé z těchto druhů se vyvíjejí přímo uvnitř zrna a poškozují ho zevnitř, jiné žijí v mezerách mezi zrny a využívají už narušené obilky. Výsledkem je postupné znehodnocování komodity, které může způsobovat významné ekonomické ztráty v celém řetězci od zemědělce až po potravinářské zpracování.

Tradiční ochrana skladovaného obilí se proto opírá především o syntetické insekticidy nebo fumigační plyny. Ty sice dokážou být velmi účinné, ale jejich dlouhodobé používání přináší několik zásadních problémů. U mnoha populací škůdců se postupně vyvíjí rezistence, takže některé přípravky přestávají fungovat. Zároveň roste tlak na snižování chemických reziduí v potravinách a na omezení látek, které mohou mít negativní dopady na životní prostředí.

Nová metodika českých vědců, která navrhuje využití rozmarýnového esenciálního oleje jako alternativního prostředku ochrany. Na jejím zpracování se podílel tým odborníků z Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu v Praze Ruzyni, konkrétně Radek Aulický, Tomáš Vendl, Ondřej Douda a Václav Stejskal, spolu s Janem Prokopem ze společnosti de Wolf GROUP. Metodika vznikla v rámci výzkumného projektu podpořeného Národní agenturou pro zemědělský výzkum Ministerstva zemědělství a její využití doporučil také Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský.

Základní princip je přitom překvapivě jednoduchý. Esenciální olej z rozmarýnu obsahuje řadu těkavých biologicky aktivních látek, které mohou působit jako přírodní insekticidy. Při aplikaci ve formě aerosolu se tyto látky šíří uzavřeným prostorem skladu a působí na hmyz fumigačním způsobem. Jinými slovy, škůdci jsou vystaveni výparům, které narušují jejich životní funkce.

Laboratorní testy ukázaly, že rozmarýnový olej má toxický účinek na několik významných druhů skladištních brouků. Citlivost jednotlivých druhů se sice liší, ale u některých z nich byla zaznamenána velmi vysoká mortalita i při relativně nízkých dávkách. Zajímavým zjištěním je také skutečnost, že účinnost oleje může ovlivňovat prostředí, ve kterém je aplikován. Přítomnost zrna například část účinných látek absorbuje, takže je někdy nutné použít vyšší koncentraci.

V experimentálních podmínkách byla účinnost testována nejen v laboratorních lahvičkách, ale také v kontejnerech simulujících reálné skladovací prostředí. Rozmarýnový olej byl aplikován do uzavřeného prostoru s cirkulací vzduchu, kde se nacházelo několik desítek kilogramů pšenice a populace skladištních škůdců. Výsledky potvrdily, že tato přírodní látka může fungovat i v podmínkách blízkých praxi.

Zajímavé je také to, že účinnost oleje souvisí s teplotou. Některé druhy hmyzu reagují citlivěji při vyšších teplotách, zatímco při chladnějších podmínkách může být jejich mortalita nižší. Tyto poznatky jsou důležité zejména pro praxi, protože skladovací prostory mohou během roku procházet výraznými teplotními změnami.

Rozmarýn lékařský je přitom rostlina, která má dlouhou historii využití. Ve středomořské oblasti byl po staletí symbolem paměti, věrnosti a ochrany. V tradiční medicíně se používal jako prostředek podporující trávení, krevní oběh nebo koncentraci. Aromatické listy obsahují bohatou směs terpenů a dalších sloučenin, které jsou zodpovědné za charakteristickou vůni i biologické účinky.

Z chemického hlediska je jednou z hlavních složek rozmarýnového oleje látka nazývaná 1,8 cineol, která může tvořit přibližně polovinu jeho obsahu. Spolu s dalšími terpeny vytváří směs látek s antimikrobiálními, antioxidačními a insekticidními vlastnostmi. Právě tato kombinace biologických aktivit činí z rozmarýnu mimořádně zajímavou surovinu nejen pro gastronomii nebo kosmetiku, ale také pro zemědělství.

Další výhodou je skutečnost, že extrakty z rozmarýnu jsou již dnes využívány jako potravinářská přísada a jejich bezpečnost byla posuzována evropskými regulačními orgány. To znamená, že jde o látku, která je z hlediska potravinového řetězce relativně dobře známá a přijatelná.

Ekonomická stránka podobných řešení je samozřejmě zásadní. Skladištní škůdci mohou způsobovat ztráty v řádu několika procent uskladněné produkce, což při velkých objemech obilí představuje významné finanční částky. Ztráty navíc nevznikají jen přímým poškozením zrna, ale také náklady na jeho sanaci, čištění nebo likvidaci.

Použití přírodních látek, jako je rozmarýnový olej, by mohlo v budoucnu představovat doplněk k současným metodám ochrany potravin. V rámci takzvané integrované ochrany skladovaných produktů by mohl pomoci snížit množství používaných syntetických insekticidů a zároveň zpomalit vznik rezistence u škůdců. Význam by mohl mít zejména v ekologickém zemědělství, kde je nabídka účinných prostředků proti skladištním škůdcům velmi omezená.

Samozřejmě je třeba počítat i s určitými limity. Esenciální oleje bývají často dražší než syntetické přípravky a jejich účinnost může záviset na koncentraci nebo podmínkách prostředí. Přesto výzkum ukazuje, že při správném nastavení dávkování a aplikace může být rozmarýn zajímavou součástí budoucích strategií ochrany.

Suma sumárum, opět se ukazuje, že řešení některých problémů může vyrůst doslova na zahradě mezi bylinkami. A někdy prostě stačí jen změnit úhel pohledu, aby se z obyčejné kuchyňské rostliny stal nástroj moderního udržitelného zemědělství.