Rybitví čelí soudnímu sporu, lidé z okolí Temelína se brání peticí. Vzniknout v Česku nové kapacity na nakládání s nebezpečnými odpady?

Plánované projekty na nakládání s nebezpečnými odpady znovu otevírají zásadní otázku, jak má Česká republika vyvážit ochranu životního prostředí, potřeby průmyslu a práva obyvatel dotčených lokalit. Zatímco v Rybitví se spor přesouvá do soudní roviny, na jihu Čech sílí občanský odpor proti záměru u Temelína. Oba případy ukazují, že bez transparentních pravidel, důvěryhodného procesu EIA a otevřené komunikace nelze podobné investice prosadit bez vážných konfliktů.

V obci Rybitví se dlouhodobá debata o možné výstavbě spalovny nebezpečných odpadů proměnila v právní spor. Společnost AVE CZ podala žalobu v souvislosti se změnou územního plánu, kterou obec přijala s cílem omezit možnost realizace zařízení na svém území. Podle firmy je postup samosprávy nezákonný a zasahuje do jejích investičních práv. Obec naopak argumentuje ochranou zdraví obyvatel a snahou zabránit dalšímu environmentálnímu zatížení území, které je historicky spojeno s chemickou výrobou a ekologickými zátěžemi. Spor tak představuje jakýsi test hranic mezi právem obce regulovat své území a právem investora realizovat podnikatelský záměr a současně i testem realizovatelnosti státních koncepcí a plánů.

Napětí kolem zařízení pro energetické využití či spalování nebezpečných odpadů se současně projevuje i v jižních Čechách. V okolí Temelín vznikla petice proti záměru vybudovat spalovnu, kterou iniciovali místní obyvatelé a starostové dotčených obcí. Argumentují především obavami z dopadů na kvalitu ovzduší, zvýšení dopravní zátěže a možného negativního vlivu na reputaci regionu, jenž je dlouhodobě spojován s energetikou a zemědělstvím. Iniciátoři požadují důkladné a nezávislé posouzení všech environmentálních i zdravotních rizik a otevřenou diskusi o alternativách. Investoři naopak poukazují na moderní technologie, přísné emisní limity a potřebu řešit rostoucí objemy nebezpečných odpadů systémově.

Odborné analýzy dlouhodobě upozorňují, že Česká republika nemá dostatečné kapacity pro bezpečné a environmentálně odpovědné nakládání s nebezpečnými odpady. Termické zpracování a stabilizace těchto materiálů kapacitně neodpovídají objemům, které vznikají v průmyslu, zdravotnictví i dalších sektorech. Výsledkem je buď jejich přeprava na velké vzdálenosti, nebo setrvávání v méně vhodných způsobech nakládání, které zvyšují ekologická i ekonomická rizika. Tento deficit nelze obejít politickým prohlášením ani odkladem problému na další volební období.

Jasným signálem reality je i přechodné období pro zákaz skládkování vybraných spalitelných nebezpečných odpadů podle novely vyhlášky č. 273/2021 Sb., které bylo prodlouženo z konce roku 2025 až do konce roku 2027. Nebezpečné odpady tak budou i nadále končit na skládkách nikoli proto, že by se stát vzdal environmentálních ambicí, ale proto, že chybí technické a kapacitní předpoklady pro jejich jiné řešení. Tento krok je tak přiznáním reality na poli nebezpečných odpadů.

Do širšího kontextu zapadá i veřejné slyšení Senátu k záměru vybudování spalovny nebezpečných odpadů v Rybitví. Diskuse odborníků, samospráv i občanské veřejnosti zde odkryla hlubší slabiny českého systému hodnocení dopadů investičních záměrů na životní prostředí. Zazněla kritika nejasného rozdělení rolí, nedostatečné nezávislosti posuzování i omezené ochrany obyvatel v dotčených územích. Výstupem jsou doporučení směřující k posílení důvěryhodnosti procesu a k větší participaci veřejnosti, bez níž se žádné citlivé odpadové projekty neobejdou.

Oba případy spojuje nedůvěra části veřejnosti vůči procesům povolování a hodnocení dopadů na životní prostředí. Přestože legislativa stanoví relativně detailní rámec posuzování, v praxi se často ukazuje, že komunikace s dotčenými obcemi přichází pozdě a je vnímána jako formální. Výsledkem je eskalace konfliktů do právní či politické roviny, což prodlužuje přípravu projektů a zvyšuje jejich náklady. Z pohledu státu přitom jde o infrastrukturu, která má plnit důležitou roli v odpadovém hospodářství a snižovat závislost na skládkování.