Skleníkové plyny lámou rekordy. I rozvoj obnovitelných zdrojů má významné dopady, o kterých se příliš nemluví

Koncentrace skleníkových plynů v atmosféře dosáhla v roce 2025 historicky nejvyšších hodnot. Oxid uhličitý, metan i oxid dusný se hromadí v množství, které zesiluje oteplování planety a prodlužuje jeho důsledky na desítky až stovky let. Podle Světové meteorologické organizace se navíc mění schopnost přírodních ekosystémů a oceánů pohlcovat oxid uhličitý.

Světová meteorologická organizace (WMO) zveřejnila nové údaje o koncentracích skleníkových plynů, které potvrzují pokračující růst jejich množství v atmosféře. Průměrná globální koncentrace oxidu uhličitého dosáhla v roce 2025 hodnoty 426,8 částice na milion (ppm). Ve srovnání s předindustriálním obdobím, jehož úroveň se vztahuje k roku 1750, jde o 153 % původní hodnoty.

Rekordní úrovně dosáhly také další dva významné dlouhodobě působící skleníkové plyny, metan a oxid dusný. Jejich rostoucí koncentrace společně s oxidem uhličitým zvyšuje množství energie zadržované v klimatickém systému. Důsledkem je další oteplování, které přispívá k častějším a intenzivnějším extrémním projevům počasí a zvyšuje rizika pro lidské zdraví, ekonomiku i fungování společnosti.

Přibližně polovina oxidu uhličitého vypuštěného během roku zůstává v atmosféře. Zbytek pohlcují oceány a suchozemské ekosystémy. Právě jejich schopnost zachytávat uhlík představuje důležitou součást přirozené regulace klimatu. Rostoucí emise však tento systém zatěžují a klimatické změny mohou postupně oslabovat jeho účinnost.

Růst oxidu uhličitého zrychluje

Vývoj koncentrace oxidu uhličitého ukazuje, jak výrazně se proměnila rychlost jeho hromadění v atmosféře. V šedesátých letech minulého století rostla jeho koncentrace v průměru přibližně o 0,8 ppm ročně. V desetiletí mezi lety 2011 a 2020 už průměrný roční přírůstek dosahoval 2,4 ppm. Tempo růstu se tak ve srovnání s šedesátými lety ztrojnásobilo.

V období mezi lety 2024 a 2025 se globální průměrná koncentrace zvýšila o dalších 2,8 ppm. Přírůstek byl sice o něco nižší než během mimořádného nárůstu mezi lety 2023 a 2024, přesto zůstává velmi vysoký.

Podle WMO souvisel mírnější růst mimo jiné s částečným obnovením schopnosti suchozemských ekosystémů pohlcovat uhlík a s nižšími emisemi z požárů v roce 2025. Předchozí období ovlivňoval mimořádně silný klimatický jev El Niño, který přispěl k suchu, vysychání vegetace a rozsáhlým požárům. Tyto podmínky snižovaly schopnost biosféry zachycovat oxid uhličitý a současně zvyšovaly jeho uvolňování do atmosféry.

WMO zároveň upozorňuje, že koncentrace oxidu uhličitého může dále růst i v roce 2026. Přispívat k tomu bude pokračující spalování fosilních paliv a také případný vliv silného El Niña na schopnost suchozemských ekosystémů zachycovat uhlík. S rostoucím oteplováním se navíc zvyšuje riziko, že oceány budou oxid uhličitý pohlcovat méně účinně.

Oxid uhličitý ovlivňuje klima po staletí

Dlouhodobé působení oxidu uhličitého patří k hlavním důvodům, proč se klimatické důsledky emisí projevují ještě dlouho poté, co se samotné emise podaří omezit. Část vypuštěného oxidu uhličitého zůstává v klimatickém systému po velmi dlouhou dobu. Ovlivňuje tak nejen současné podmínky, ale také klima budoucích generací.

Podle WMO patřilo posledních jedenáct let k nejteplejším obdobím v historii přístrojových měření. Rostoucí koncentrace skleníkových plynů přispívá k tomu, že se v atmosféře zadržuje stále více tepla. To zvyšuje pravděpodobnost a intenzitu některých extrémních projevů počasí, včetně vln veder a podmínek podporujících sucho či rozsáhlé požáry.

Významnou informaci přináší také vývoj radiačního působení dlouhodobě přetrvávajících skleníkových plynů, tedy jejich účinku na energetickou bilanci Země. Podle indexu amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) se toto oteplující působení mezi lety 1990 a 2025 zvýšilo o 56 %. Přibližně 81 % tohoto nárůstu připadá na oxid uhličitý.

Metan a oxid dusný přidávají další klimatickou zátěž

Oxid uhličitý není jediným plynem, který ovlivňuje dlouhodobý vývoj klimatu. Metan má na celkovém oteplujícím působení dlouhodobě přetrvávajících skleníkových plynů přibližně 16% podíl. Jeho průměrná globální koncentrace dosáhla v roce 2025 hodnoty 1 948 částic na miliardu (ppb), což odpovídá 267 % úrovně z roku 1750.

Metan se do atmosféry uvolňuje z přírodních i lidských zdrojů. Přibližně 35 % jeho emisí pochází z přírodních zdrojů, například z mokřadů, jejichž produkce metanu je citlivá na klimatické podmínky. Zbývajících přibližně 65 % souvisí s lidskou činností. Patří sem zejména chov hospodářských zvířat, pěstování rýže, těžba a využívání fosilních paliv, skládky odpadu a spalování biomasy.

Dalším významným skleníkovým plynem je oxid dusný. Jeho globální průměrná koncentrace dosáhla v roce 2025 hodnoty 339,1 ppb, tedy přibližně 126 % úrovně z předindustriálního období. Uvolňuje se přirozenými procesy, ale také v důsledku lidské činnosti, zejména používání dusíkatých hnojiv, spalování biomasy a některých průmyslových procesů.

Čistší energetika musí počítat i s méně známými plyny

Transformace energetiky směrem k nízkoemisním zdrojům přináší také potřebu sledovat látky, které se v atmosféře vyskytují v mnohem menších koncentracích, ale mohou mít mimořádně silné klimatické účinky. WMO upozorňuje zejména na fluorid sírový, známý pod označením SF₆, který se využívá především v elektrických zařízeních k izolaci a potlačování elektrických výbojů.

Jeho koncentrace v atmosféře dlouhodobě roste v souvislosti s rozšiřováním elektrických sítí a elektrifikací. V roce 2025 zaznamenala WMO rekordní roční nárůst tohoto plynu. Jeho mimořádnou vlastností je velmi dlouhá životnost v atmosféře, která přesahuje tisíc let. Za období sta let má přibližně 24 300krát vyšší potenciál globálního oteplování než stejné množství oxidu uhličitého.

To je důležité i v souvislosti s rozvojem obnovitelných zdrojů energie, elektrifikací dopravy a modernizací přenosových a distribučních soustav. Tyto změny mohou významně snižovat emise z fosilních paliv, současně však vyžadují pečlivé řízení rizik spojených s používanými technologiemi a látkami.

Zpráva se věnuje také vodíku, jehož koncentrace v atmosféře vzrostla mezi lety 2010 a 2024 o 5,3 %. Vodík sám o sobě není skleníkovým plynem, v atmosféře však ovlivňuje chemické procesy, které mají nepřímý oteplující účinek. Jeho úniky při výrobě, přepravě a skladování proto zasluhují pozornost také z klimatického hlediska. Vodík může pomoci snižovat emise v některých odvětvích, jejichž dekarbonizace je technicky náročná, například při výrobě oceli nebo v námořní dopravě či ukládání energie z obnovitelných zdrojů.

Měření atmosféry pomáhá odhalovat skutečný vývoj

Pravidelné sledování koncentrací skleníkových plynů poskytuje důležitý základ pro vyhodnocování klimatického vývoje i účinnosti opatření ke snižování emisí. Světová meteorologická organizace koordinuje prostřednictvím programu Global Atmosphere Watch mezinárodní síť měření, která umožňuje porovnávat údaje z různých částí světa a sledovat dlouhodobé změny složení atmosféry.

Právě dlouhodobé a vzájemně srovnatelné záznamy umožňují rozlišovat mezi krátkodobými výkyvy a trvalejšími trendy. Pomáhají také lépe porozumět tomu, jak se na vývoji koncentrací podílejí lidské emise, přírodní zdroje a schopnost oceánů a suchozemských ekosystémů uhlík pohlcovat.

Aktuální výsledky WMO představují důležité vědecké podklady pro mezinárodní klimatická jednání. Konference OSN o změně klimatu COP31, která se má konat od 9. do 20. listopadu 2026 v turecké Antalyi.

Obrázek: zdroj AI