Sucho, vedro a bouře odhalují slabiny kritické infrastruktury EU

Vyschlá řeka dokáže ochromit chemický průmysl, vlna veder omezit výrobu elektřiny a jediná ničivá bouře připravit miliony lidí o dodávky energie i telekomunikační služby. Extrémní počasí v roce 2026 ukázalo, jak těsně jsou evropská infrastruktura, průmysl a ekonomika propojeny. Evropská agentura pro životní prostředí upozorňuje, že škody se stále častěji šíří daleko za hranice místa, kde přírodní událost původně udeřila. A jejich účet začíná být mimořádně vysoký.

Evropská infrastruktura vznikala v průběhu desetiletí podle technických standardů a klimatických podmínek, které odpovídaly době její výstavby. Železnice, silnice, energetické sítě, vodní cesty nebo elektrárny dnes ovšem čelí prostředí, v němž se stále častěji střídají dlouhá období sucha, mimořádné teploty, přívalové srážky a ničivé bouře. Jejich dopady přitom zdaleka nekončí poškozením konkrétní stavby nebo přerušením provozu. Vzájemná závislost jednotlivých systémů způsobuje, že výpadek jedné služby může postupně zasáhnout další odvětví a přerůst v rozsáhlý hospodářský problém.

Právě tuto souvislost rozebírá nové hodnocení Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) s názvem Europe’s critical infrastructure under climate stress, lessons from 2026. Dokument zachycuje zkušenosti z evropských událostí roku 2026 a ukazuje, jak se klimatická rizika promítají do fungování dopravy, energetiky, zásobování vodou a digitálních sítí. Podle odhadů uvedených v dokumentu dosáhl celkový dopad extrémního počasí na hrubý domácí produkt Evropské unie v roce 2026 nejméně přibližně jednoho procenta. To už představuje hospodářskou ztrátu, kterou nelze považovat za pouhý vedlejší náklad několika mimořádných meteorologických událostí.

Rýn jako tepna evropského průmyslu

Jedním z nejvýraznějších příkladů se stala řeka Rýn. Její význam pro evropskou ekonomiku je mimořádný. Jde o jednu z nejdůležitějších dopravních tepen kontinentu, která propojuje průmyslové oblasti Německa s námořními přístavy a mezinárodními obchodními trasami. V roce 2022 se po Rýnu přepravilo zcela nebo zčásti 86,3 % veškerého zboží přepravovaného po německých vnitrozemských vodních cestách.

Dlouhotrvající sucho a vysoké teploty v létě 2026 však přivedly hladinu řeky na mimořádně nízkou úroveň. Ve stanici Kaub na středním Rýnu klesla 14. srpna pod deset centimetrů. Dosavadní rekord z roku 2018 přitom činil přibližně 25 centimetrů. Pro nákladní lodě, které běžně přepravují stovky až tisíce tun zboží, to znamenalo zásadní omezení ponoru a přepravní kapacity. Koncem července pluly některé lodě pouze s přibližně pětinovou náplní a přepravovaly kolem 250 tun nákladu.

Následky se rychle promítly do cen dopravy. Cena přepravy tankerovými loděmi z Rotterdamu do Karlsruhe vzrostla z přibližně 45 eur za tunu na konci června na 150 až 155 eur na konci července. V polovině srpna se cena přepravy mezi oblastí Amsterdamu, Rotterdamu a Antverp a Basilejí zvýšila z přibližně 35 na 277 eur za tunu.

Přesun nákladů na železnici a silnice nedokázal výpadek vodní dopravy plně nahradit. Německý stavební průmysl odhadoval, že nahrazení jediné nákladní lodě může vyžadovat až 150 kamionů. Situace se promítla také do chemického průmyslu. Společnost Covestro vyhlásila vyšší moc u některých produktů ze svého závodu v Dormagenu, protože omezenou říční dopravu nebylo možné dostatečně nahradit jinými druhy přepravy. Problémy s výrobou zaznamenala také společnost Evonik v Marl. Obchodní společnost RWZ, která běžně v červenci a srpnu expeduje ze svých rýnských terminálů nejméně 50 tisíc tun zboží, přepravila v roce 2026 méně než desetinu obvyklého objemu.

Bouře Kristin ochromila portugalskou infrastrukturu

Podobný mechanismus se projevil také v Portugalsku, tentokrát však v důsledku ničivé bouře Kristin, která zemi zasáhla 28. ledna 2026. V některých oblastech dosahovala rychlost větru přibližně 200 kilometrů za hodinu. Bouře poškodila silnice, železnice, elektrické vedení i telekomunikační infrastrukturu. Portugalské infrastrukturní společnosti zaznamenaly celkem 345 uzavírek silnic a přerušení provozu na jedenácti železničních úsecích. Ani po několika měsících nebyly všechny dopravní trasy obnoveny.

Mimořádně rozsáhlé škody utrpěla energetická síť. Bez elektřiny se ocitlo více než milion odběratelů a poškozeno bylo přes šest tisíc kilometrů distribučního vedení. Na přenosové soustavě bouře strhla 61 stožárů velmi vysokého napětí a vyřadila z provozu 774 kilometrů vedení, což odpovídalo přibližně sedmi procentům portugalské přenosové sítě. Odhadované náklady na obnovu distribuční soustavy dosáhly 110 milionů eur.

Výpadky elektřiny se následně promítly do telekomunikačních služeb. Bez funkčního napájení nemohla část komunikační infrastruktury pokračovat v běžném provozu. Problémy postihly přibližně 200 tisíc pevných síťových přípojek a 300 tisíc uživatelů mobilních služeb. Náklady na obnovu telekomunikační infrastruktury byly odhadnuty na více než 63 milionů eur. Celkové hospodářské škody způsobené bouří dosáhly podle portugalského dohledového orgánu pro pojišťovnictví a penzijní fondy 5,3 miliardy eur. Pojištění přitom pokrylo pouze 26 % ekonomických ztrát a provozní výpadky mělo pojištěno jen osm procent podnikatelských subjektů.

Portugalský případ dobře ukazuje, jak důležitá je vzájemná zastupitelnost jednotlivých infrastrukturních systémů. Přestože poškození přenosové soustavy bylo mimořádné, preventivní opatření, provozní zásahy a existence alternativních tras pomohly zachovat dodávky elektřiny na úrovni celostátní soustavy. Největší problémy se soustředily do distribuční části, kde ještě dva týdny po bouři zůstávalo v nejvíce postižené oblasti přibližně 30 tisíc odběratelů bez elektřiny.

Když nedostatek vody omezuje výrobu elektřiny

Další zásadní souvislost se týká vztahu energetiky a vodních zdrojů. Voda je pro evropskou energetiku důležitá hned několika způsoby. Vodní elektrárny potřebují dostatečné průtoky a zásoby vody v nádržích, zatímco jaderné a tepelné elektrárny využívají vodu k chlazení. Dlouhodobé sucho a vysoké teploty proto mohou omezovat výrobu elektřiny právě v době, kdy její spotřeba výrazně roste kvůli klimatizaci a chlazení budov.

V létě 2026 se tento problém projevil například na Dunaji. Na konci července dosahoval průtok v místě Baziaș, kde řeka vstupuje do Rumunska, přibližně 1 650 metrů krychlových za sekundu. To byla zhruba třetina dlouhodobého červencového průměru. Nízký průtok spolu s vysokou teplotou vody omezil možnosti chlazení jaderných elektráren a přinesl přímé důsledky pro výrobu elektřiny.

Rumunská jaderná elektrárna Cernavodă, jejíž dva bloky běžně zajišťují přibližně pětinu rumunské výroby elektřiny, musela omezit provoz. První blok byl odstaven 27. července a řízené odstavování druhého začalo 13. srpna. Omezení výroby se následně promítlo také do regionální energetické bilance. Rumunsko je totiž významným dodavatelem elektřiny pro sousední Moldavsko, které z rumunské soustavy pokrývá přibližně 60 % svých potřeb.

Podobné komplikace zaznamenala také maďarská jaderná elektrárna Paks, která za běžných podmínek vyrábí přibližně 40 % maďarské elektřiny. Nízká hladina Dunaje a vysoká teplota vody vedly k opakovanému snižování výkonu a dočasným odstávkám. Maďarsko tak muselo ve větší míře spoléhat na dovoz elektřiny, mimo jiné v době večerních odběrových špiček. Vláda zároveň vyzvala velké průmyslové odběratele k omezení spotřeby.

Energetika tak v roce 2026 čelila souběhu dvou protichůdných jevů. Vysoké teploty zvyšovaly spotřebu elektřiny, zatímco nedostatek vody omezoval její výrobu. Podle údajů citovaných EEA připadá na energetiku přibližně 23 % současných ekonomických ztrát Evropy souvisejících se suchem. Jejich hodnota dosahuje zhruba dvou miliard eur ročně.

Přesto evropská propojená elektrizační soustava během léta zvládla zachovat stabilní provoz. Přeshraniční spolupráce a společný trh umožnily přesměrovávat elektřinu tam, kde byla nejvíce potřeba. Ukázalo se tak, jak významnou roli hrají propojení, rezervní kapacity a schopnost jednotlivých států vzájemně si pomáhat.

Vedra a požáry komplikují evropskou dopravu

Zatímco sucho a vysoké teploty omezovaly vodní dopravu a energetiku, železnice a silnice čelily dalšímu problému. Dlouhotrvající vedra poškozovala koleje, výhybky i trakční zařízení. V některých evropských zemích docházelo k omezení rychlosti vlaků a dočasnému přerušení provozu. Problémy se objevily dokonce i ve Švédsku. Horko zasáhlo také městskou dopravu, kde musely některé dopravní podniky zastavovat tramvajový provoz kvůli poškození kolejí a trolejového vedení.

Požáry ve Francii a Španělsku přinesly další omezení silniční a železniční dopravy. Jen ve Španělsku bylo během července a srpna uzavřeno celkem 2 640 kilometrů silnic na 227 úsecích. Dopady vysokých teplot na železniční dopravu přitom nejsou pouze záležitostí jednoho mimořádného léta. Podle Evropské agentury pro železnice způsobily samotné vlny veder v období 2015 až 2024 v evropské železniční dopravě zpoždění přesahující 20 tisíc hodin. To odpovídá více než dvěma letům provozního času.

Stárnoucí infrastruktura a rostoucí účet

Evropská agentura pro životní prostředí upozorňuje, že současné problémy jsou zesilovány také stářím infrastruktury. Mnoho zařízení a staveb vznikalo podle historických klimatických podmínek, které již nemusí odpovídat dnešní realitě. Při plánování, projektování a údržbě se tak stále více prosazuje potřeba zohledňovat budoucí vývoj teplot, srážek, průtoků a dalších klimatických parametrů.

Ekonomické dopady přitom mohou být výrazně vyšší než samotné náklady na opravy. Přerušená doprava znamená zpoždění dodávek, vyšší logistické náklady a problémy ve výrobě. Výpadek elektřiny omezuje průmyslové podniky, nemocnice i komunikační služby. Nedostatek vody zasahuje zemědělství, energetiku, průmysl a zásobování obyvatel. Vzniká tak řetězec nákladů, který se přenáší mezi jednotlivými sektory i státy.

Dlouhodobé modelové odhady citované EEA počítají s růstem očekávaných ročních škod na evropské kritické infrastruktuře z 3,4 miliardy eur v prvním desetiletí tohoto století na 9,3 miliardy eur ve dvacátých letech. V padesátých letech by mohly dosáhnout 19,6 miliardy eur a do osmdesátých let až 37 miliard eur ročně. Jde o modelové projekce, nikoliv o vyčíslení škod za rok 2026. Agentura navíc upozorňuje, že skutečné ztráty mohou být vyšší, protože modely nemusí zachycovat všechny nepřímé hospodářské dopady ani mimořádně rozsáhlé souběhy událostí.