Svět přichází o vodní rezervy. Řeky vysychají a ledovce ztrácejí další miliardy tun ledu

Rok 2025 patřil k nejsušším obdobím pro světové řeky za posledních 35 let. Nová zpráva Světové meteorologické organizace zároveň odhaluje dlouhodobý úbytek vody uložené na kontinentech, pokračující ztráty ledovců a stále častější odchylky od běžného vodního režimu. Ztenčují se i zásoby, které dosud pomáhaly překlenout období sucha.

Světová meteorologická organizace (WMO) zveřejnila 17. září 2026 zprávu State of Global Water Resources 2025, která hodnotí stav globálních vodních zdrojů v roce 2025 a zasazuje jej do kontextu vývoje předchozích pěti let. Páté vydání této každoročně připravované zprávy ukazuje, že výkyvy vodního cyklu nejsou pouze otázkou jednotlivých suchých či povodňových epizod. Zásadní je také dlouhodobý vývoj zásob vody v krajině, podzemních vodách a ledovcích.

WMO přitom upozorňuje, že vodní cyklus se stává stále proměnlivějším a méně předvídatelným, přičemž se střídají období s nedostatkem vody s událostmi, při nichž jí je naopak příliš mnoho.

Řeky mimo normál už sedm let

V roce 2025 zaznamenala více než třetina světové rozlohy říčních povodí, konkrétně 36 %, podnormální průtoky. Podle hodnocení založeného na souboru 13 globálních hydrologických modelů šlo o jeden z nejsušších roků z hlediska průtoků za posledních 35 let. Pro srovnání, v období 1991 až 2020 se normální průtoky vyskytovaly v průměru ve 46 % povodí. V roce 2025 činil jejich podíl pouze 34 až 38 %. Nadnormální průtoky byly zaznamenány přibližně v 21 % světové rozlohy povodí.

Zpráva přitom upozorňuje na delší časovou řadu. Již sedmým rokem po sobě zůstává počet říčních povodí s normálními průtoky v menšině. V letech 2021 až 2025 se opakovaně podnormální průtoky objevovaly ve velkých částech povodí Amazonky a La Platy, v Severní Americe, ve střední a východní Africe, ve Střední Asii a na Blízkém východě.

Geografický obraz roku 2025 ovšem nebyl jednotný. Nadnormální až výrazně nadnormální průtoky se vyskytovaly v jižní a jihovýchodní Asii a v některých oblastech severní části Jižní Ameriky. V Africe byly vyšší průtoky zaznamenány například v povodích Senegalu, Nigeru, Čadského jezera, Orange a Limpopa. Naopak výrazně podnormální průtoky zasáhly mimo jiné povodí Nilu, Konga a Zambezi.

Rozsáhlé oblasti s podnormálními průtoky se nacházely také v Severní Americe, v povodích La Platy a São Francisca v Jižní Americe, ve východní Evropě, na Blízkém východě a ve Střední Asii. Obdobné geografické rozložení vykazovaly také hladiny jezer a nádrží. Většina afrických jezer měla nadnormální hladiny, výraznou výjimkou však byla nádrž Kariba.

Vodní účet kontinentů se dál vyprazdňuje

Průtoky řek představují pouze jednu část globální vodní bilance. WMO sleduje také celkové zásoby vody na pevnině, které zahrnují podzemní vodu, vodu v jezerech a řekách, půdní vlhkost, vegetaci, sníh a led. Právě tento ukazatel odhaluje dlouhodobý trend, který nelze vysvětlit jediným suchým rokem.

Celkové zásoby vody na kontinentech vykazují klesající trend již od let 2014 až 2016. Podnormální hodnoty se v období 2021 až 2025 opakovaně objevovaly například na jihozápadě Spojených států, v Patagonii a subtropických Andách, v povodí horního toku Gangy a Indu, v severní Africe, na Blízkém východě, ve Střední Asii a ve východní Číně.

V roce 2025 byly podnormální zásoby zaznamenány také ve východní Evropě, v severní a jihozápadní části Severní Ameriky, ve východní Brazílii, v severní Indii, v některých částech severní Evropy, v Rusku a v Číně. Část Jižní Ameriky, zejména povodí La Platy, naopak vykazovala známky částečného zotavení po dlouhodobém suchu. Ve střední a jižní Africe přetrvávaly výrazně nadnormální zásoby vody již z roku 2024.

Hodnocení zásob vody na pevnině vychází také z družicové gravimetrie, která umožňuje sledovat změny celkového množství vody uložené na povrchu i pod povrchem kontinentů. Mapa pro rok 2025 porovnává stav s průměrem období 2002 až 2020.

Zpráva tím ukazuje, že vývoj vodních zdrojů nelze zjednodušit na plošné vysychání všech kontinentů. Jednotlivé regiony se vyvíjejí rozdílně, přičemž dlouhodobý pokles celkových zásob vody na pevnině zůstává významným globálním trendem.

Podzemní voda ztrácí schopnost vyrovnávat suchá období

Zvláštní pozornost si zaslouží podzemní voda, která představuje jednu z pomaleji reagujících složek hydrologického cyklu. Na rozdíl od průtoků řek nebo půdní vlhkosti se její zásoby mohou obnovovat v delším časovém horizontu. Právě proto je jejich vývoj důležitý pro hodnocení dlouhodobé vodní bezpečnosti.

V roce 2025 vykazovaly téměř dvě třetiny sledovaných podzemních vrtů na světě stav mimo historický normál. Bilance se navíc oproti roku 2024 posunula více směrem k deficitním podmínkám, nikoli k obnově zásob. Přetrvávající nedostatky podzemní vody byly v letech 2022 až 2025 pozorovány v částech amerického kontinentu, Evropy, na Blízkém východě, v Indii, jižní Africe a Austrálii.

Podzemní voda tak potvrzuje širší trend úbytku pomalu se obnovujících zásob. WMO upozorňuje, že jejich pokles může přetrvávat i v době, kdy se průtoky řek nebo půdní vlhkost po srážkově příznivějším období již částečně zotavují.

Výsledky tak doplňují obraz, který poskytují říční průtoky a celkové zásoby vody na pevnině. Nejde pouze o aktuální množství vody v řekách, ale také o stav pomaleji se obnovujících zdrojů, které mají význam pro překlenutí období s nedostatkem srážek.

Ledovce ztratily za tři roky 1 400 gigatun vody

Dalším zásadním zjištěním zprávy je pokračující úbytek ledovcové hmoty. Rok 2025 byl již čtvrtým rokem v řadě, kdy všechny hlavní zaledněné oblasti světa zaznamenaly ztrátu ledu. V hydrologickém roce 2025 činil úbytek ledovcové hmoty téměř 408 gigatun. To odpovídá příspěvku ke globálnímu zvýšení hladiny moří přibližně o 1,1 milimetru.

Za období 2023 až 2025 dosáhla kumulativní ztráta ledovcové hmoty přibližně 1 400 gigatun vody. Pro představu jde zhruba o třetinu ročního objemu odběrů sladké vody na světě. Objemově to odpovídá přibližně 560 milionům olympijských bazénů.

V roce 2025 přitom ztrátu ledovcové hmoty zaznamenalo všech 19 sledovaných ledovcových oblastí světa. Podle WMO se rok zařadil mezi tři nejhorší roky z hlediska úbytku ledovců v dosavadních záznamech.

WMO upozorňuje také na jev označovaný jako peak water, tedy okamžik, kdy ledovec dosáhne vrcholu svého příspěvku k odtoku tající vody. Jakmile se zásoba ledu zmenší natolik, že už nemůže v teplých obdobích poskytovat více vody, než kolik jí poskytuje v současnosti, začne jeho příspěvek k odtoku klesat.

Známky dosažení tohoto bodu vykazují některé oblasti s menšími ledovci, mimo jiné střední Evropa, Kavkaz a západní Kanada. Pro oblasti závislé na vodě z tajících ledovců to představuje dlouhodobé riziko, zejména v horkých a suchých obdobích. Úbytek ledu přitom může v krátkodobém horizontu přispívat k povodňovým rizikům, zatímco v delším časovém měřítku omezuje dostupnost vody.

Extrémy zasahují především Asii a Afriku

Zpráva se nezaměřuje pouze na množství vody, ale také na hydrologické extrémy a jejich dopady. V uplynulých pěti letech připadla na Asii a Afriku dohromady nejméně polovina všech zaznamenaných hydrologických extrémních událostí a více než 80 % hlášených souvisejících úmrtí.

V každém z posledních pěti let hlásily národní meteorologické a hydrologické služby po celém světě rekordní povodně a sucha. Některé oblasti přitom mezi jednotlivými událostmi neměly dostatek času na zotavení.

WMO zároveň upozorňuje na souvislost mezi vývojem klimatických podmínek a rizikem dalších hydrologických extrémů. Posilující jev El Niño podle organizace zvýší v některých oblastech riziko sucha, zatímco jinde může přispět k vyššímu riziku povodní.

WMO současně upozorňuje, že právě v Asii a Africe, tedy v regionech nejvíce zasažených hydrologickými extrémy, stále chybějí dostatečně rozsáhlá pozorovací data. To omezuje možnosti přesného hodnocení vodních zdrojů i přípravy předpovědí a včasných varování.

Přestože se dostupnost vodních dat postupně zlepšuje, jejich prostorové pokrytí zůstává nerovnoměrné. Zpráva tak vedle samotného stavu vodních zdrojů upozorňuje i na význam hydrologického monitoringu, sdílení dat a včasného varování před extrémními událostmi.

Rozsáhlejší data, ale stále neúplný obraz

Páté vydání zprávy WMO je zároveň důkazem výrazného rozšíření globálního hydrologického monitoringu. Zatímco první zpráva, která se týkala roku 2021, vycházela z údajů sedmi zemí a 14 říčních stanic, aktuální vydání využívá data z 68 zemí a více než 3 000 stanic.

Rozšířil se také rozsah sledovaných ukazatelů, a to ze tří v prvním vydání na současných 15 hydrologických proměnných. Hodnocení kombinuje pozemní měření, družicová pozorování a výstupy globálních hydrologických modelů. Přesto zůstává dostupnost přímých pozorování v jednotlivých částech světa velmi rozdílná. Družicová data a modelové odhady jsou důležitým doplněním měření, nikoli jeho plnohodnotnou náhradou.

Přestože se rozsah monitoringu rozšířil, Asie a Afrika zůstávají mezi regiony s nejnižším zastoupením hydrologických pozorování. Jde přitom o oblasti, které jsou podle zprávy nejvíce zasaženy hydrologickými extrémy.

Zpráva State of Global Water Resources 2025 tak přináší podstatně širší a podrobnější obraz globální vodní bilance než její předchozí vydání. Její výsledky ukazují, že sedmileté období s menšinovým zastoupením říčních povodí s normálními průtoky, desetiletý pokles zásob vody na pevnině a čtyři po sobě jdoucí roky úbytku ledovcové hmoty představují souběžné a dlouhodobé trendy.

Pro hodnocení vodní bezpečnosti je proto zásadní sledovat nejen aktuální průtoky a srážky, ale také vývoj podzemních vod, ledovců a celkových zásob vody v krajině. Právě tyto pomaleji se měnící složky hydrologického cyklu dosud pomáhaly vyrovnávat výkyvy mezi vlhkými a suchými obdobími. Jejich pokračující úbytek patří k nejvýznamnějším zjištěním zprávy WMO.

Lepší data a včasná varování jako základ vodní bezpečnosti

WMO zdůrazňuje potřebu dalšího rozšiřování hydrologických pozorovacích sítí, zlepšování dostupnosti a sdílení vodohospodářských dat a posilování systémů včasného varování před hydrologickými extrémy. Kvalitnější monitoring je důležitý pro přesnější hodnocení vodních zdrojů i pro přípravu spolehlivějších předpovědí povodní a sucha.

Organizace zdůrazňuje také potřebu společných datových standardů a dalšího investování do hydrologických pozorovacích sítí, mimo jiné prostřednictvím iniciativy Systematic Observations Financing Facility. Získaná pozorování mají být sdílena v rámci společného systému a převáděna do prakticky využitelných služeb pro zemědělce, městské plánovače i složky zajišťující reakci na katastrofy.

Významnou roli mají také vodohospodářské politiky, které zohledňují nejen dostupnost vody, ale i její spotřebu a udržitelnost odběrů. Lepší znalost aktuálního stavu vodních zásob a jejich vývoje je předpokladem pro kvalifikované rozhodování v podmínkách rostoucí proměnlivosti vodního cyklu.

Dokument ke stažení:

State of Global Water Resources 2025