Více času na podstatné
Systém EU ETS čeká velká reforma. Spalovny odpadu budou muset od roku 2031 platit za emise
Emisní povolenky mají v evropské ekonomice získat další význam. Evropská komise navrhuje úpravy pravidel pro průmysl, letectví a námořní dopravu, změny bezplatného přidělování povolenek, úpravu rezervy tržní stability a postupné začlenění spalování komunálního odpadu do systému EU ETS. Právě poslední část může výrazně ovlivnit ekonomiku nakládání s odpady, rozhodování obcí i budoucí investice do třídění, recyklace a energetického využití odpadu.
Evropská komise v červenci 2026 představila rozsáhlou revizi systému EU pro obchodování s emisními povolenkami. Návrh reaguje na přezkum systému, který měl posoudit jeho fungování pro období 2031 až 2040 a jeho schopnost podporovat evropský klimatický cíl. Součástí balíčku jsou změny pravidel pro stacionární zařízení, leteckou a námořní dopravu, bezplatné přidělování povolenek, uhlíkové náklady nepřímo přenášené prostřednictvím elektřiny, zachycování a využívání uhlíku a také rezerva tržní stability. Evropská komise současně chce z EU ETS udělat výraznější nástroj pro financování průmyslové dekarbonizace.
Významnou změnou má být například úprava pravidel pro bezplatné přidělování emisních povolenek. Komise chce zachovat tento mechanismus i v dalších letech, současně jej však více propojit s investicemi do dekarbonizace. Návrh počítá také s aktualizací referenčních hodnot pro období 2031 až 2035 a 2036 až 2040 a s novými odvětvovými referenčními úrovněmi pro teplo a paliva. Pro energeticky náročná odvětví zůstává zachována také možnost kompenzace části nepřímých uhlíkových nákladů prostřednictvím státní podpory.
Emisní povolenky mají financovat průmyslovou dekarbonizaci
Další část návrhu se týká financování průmyslové transformace. Evropská komise počítá s Industrial Decarbonisation Bank, která má do roku 2040 zajistit až 100 miliard eur pro projekty průmyslové dekarbonizace. Současně má pokračovat podpora prostřednictvím Inovačního fondu a Modernizačního fondu. Výnosy a další prostředky spojené s emisním obchodováním tak mají ve větší míře pomáhat financovat technologie, které dokážou snižovat emise v průmyslové výrobě.
Komise navrhuje také změny v oblasti letectví a námořní dopravy. U námořní dopravy má dojít k cílenému rozšíření systému na některé menší lodě a současně k úpravám pravidel, která mají omezit riziko obcházení systému. U letecké a námořní dopravy má být posílena podpora využívání udržitelných paliv a čistých pohonných technologií. Návrh zároveň počítá s pravidly pro případ, že by Mezinárodní námořní organizace přijala vlastní globální opatření v oblasti emisí.
Samostatnou část představuje rezerva tržní stability. Komise navrhuje ukončit pravidlo, podle něhož jsou povolenky držené v rezervě nad hranicí 400 milionů automaticky zneplatňovány. Nově by mohly v rezervě zůstat a sloužit jako dodatečný objem pro stabilizaci trhu. Součástí návrhu jsou zároveň dynamické parametry rezervy, které se mají v dalších letech postupně snižovat. Cílem je zachovat funkčnost trhu s emisními povolenkami a současně reagovat na očekávané postupné zmenšování celkového množství povolenek v oběhu.
Velmi zajímavou součástí návrhu je také začlenění trvalého odstraňování oxidu uhličitého do systému EU ETS. Komise současně řeší pravidla pro zachycování a využívání uhlíku. U některých způsobů využití se má povinnost odevzdat povolenky přesunout až do místa, kde se zachycený uhlík znovu dostane do atmosféry. Tím chce Komise vytvořit podmínky pro rozvoj technologií CCU, tedy zachycování a využívání oxidu uhličitého a současně zabránit tomu, aby byly emise v různých částech řetězce započítány dvakrát.
Spalování odpadu dostává cenu uhlíku
Největší pozornost z pohledu odpadového hospodářství zaslouží návrh na postupné začlenění spalování komunálního odpadu do EU ETS. Komise vychází z toho, že emise ze spalování komunálního odpadu jsou významné. Podle důvodové části návrhu vzniká při spalování komunálního odpadu v EU přibližně 40 milionů tun fosilního CO₂ ročně. Od roku 2024 přitom podléhají emise ze spalování komunálního odpadu monitorování, vykazování a ověřování. Komise nyní na základě vyhodnocení proveditelnosti navrhuje přejít od samotného sledování emisí k finančnímu mechanismu založenému na emisních povolenkách.
Podstatné je přesně vymezit, co má být do systému zahrnuto. Návrh rozšiřuje působnost EU ETS na spalování a spoluspalování odpadu, který není klasifikován jako nebezpečný, v zařízeních s kapacitou vyšší než 3 tuny odpadu za hodinu. Spalování a spoluspalování nebezpečného odpadu má naopak zůstat mimo systém. Chemická recyklace, například pyrolýza nebo zplyňování, do rozšíření EU ETS zahrnuta není, pokud látky vzniklé při tomto zpracování nejsou následně spalovány.
Naopak spalování nebezpečného odpadu má zůstat mimo systém. Komise tento rozdíl zdůvodňuje především technickými a regulačními podmínkami nakládání s nebezpečnými odpady. U těchto materiálů jsou možnosti alternativního zpracování omezené a samotný cenový signál emisních povolenek by podle Komise nepřinesl dostatečně účinnou motivaci k nákladově efektivní dekarbonizaci.
Provozovatelé zařízení, která budou do systému nově zařazena, však nedostanou povinnost okamžitě odevzdávat povolenky na všechny své emise. Komise navrhuje čtyřletý náběh. Za emise z roku 2031 by se odevzdávalo množství povolenek odpovídající 25 % emisí, v roce 2032 by podíl vzrostl na 50 %, v roce 2033 na 75 % a od roku 2034 by se povinnost vztahovala na 100 % ověřených emisí. Od roku 2035 by zařízení odevzdávala povolenky odpovídající všem ověřeným emisím vykázaným za předchozí rok. Tento postupný režim se přitom netýká zařízení, která už jsou do EU ETS zahrnuta.
Čtyřleté přechodné období má podle Komise umožnit technickou a administrativní přípravu, včetně nastavení pravidel pro monitorování a vykazování emisí a rozlišení emisí pocházejících z biomasy a fosilního uhlíku. Současně má dát prostor obcím a provozovatelům spaloven pro úpravu smluvních vztahů a pro investice do technologií, které mohou budoucí emisní náklady snížit.
Emisní povolenka má vytvořit ekonomický signál, který zvýhodní řešení s nižšími emisemi. U spalování odpadu to může znamenat investice do účinnějšího využití energie, lepšího třídění vstupního odpadu, technologií pro zachycování CO₂ nebo dalších řešení snižujících fosilní část emisí. Komise zároveň počítá s podporou technologií a procesů, které mohou snižovat emise ze spalování komunálního odpadu, včetně zachycování uhlíku, prostřednictvím nástrojů zaměřených na průmyslovou dekarbonizaci a inovace.
Cena spalování se má promítnout do celého systému
Výnosy z emisního obchodování mají podle návrhu sloužit také k podpoře místních samospráv při zavádění opatření zaměřených na předcházení vzniku odpadu, jeho snižování, třídění a recyklaci. Komise v této souvislosti uvádí například poplatky za předání odpadu nastavené podle jeho množství či vlastností, systémy, v nichž se platba odvíjí od skutečného množství směsného odpadu, zálohové systémy, chytré nádoby nebo povinný oddělený sběr vybraných druhů odpadu. Smyslem je využít cenový signál emisních povolenek společně s dalšími nástroji tak, aby podporoval předcházení vzniku odpadu, jeho třídění a recyklaci a vedl nakládání s odpadem v souladu s hierarchií odpadového hospodářství.
Zásadní otázkou bude také možné přesměrování odpadu na skládky. Pokud by spalování dostalo novou uhlíkovou cenu, ale skládkování by zůstalo bez odpovídajícího ekonomického a regulačního signálu, mohlo by dojít k nežádoucímu přesunu části odpadu ze spaloven na skládky. Evropská komise proto zdůrazňuje nutnost pokračovat v politice omezování skládkování komunálního odpadu a připomíná evropský cíl dosáhnout do roku 2035 podílu skládkovaného komunálního odpadu nejvýše 10 %. Návrh zároveň počítá s vytvořením systému monitorování, vykazování a ověřování emisí ze skládek.
U skládek však zatím nejde o okamžité zavedení povinnosti odevzdávat povolenky. Komise má do 31. července 2029 posoudit, zda jsou vytvořeny podmínky pro zavedení monitorování a vykazování emisí ze skládek od roku 2031. Mezi ně patří zejména budoucí nejlepší dostupné techniky pro skládky a vytvoření komplexního registru skládek. Pokud tyto podmínky nebudou splněny, může být zavedení monitorování, vykazování a ověřování emisí ze skládek odloženo do roku 2034. Komise má zároveň do konce roku 2034 přezkoumat vývoj situace a posoudit, zda je vhodné rozšířit EU ETS také na emise ze skládkování.
Pro obce může být důležitá výjimka
Návrh zároveň připouští dočasnou výjimku pro členské státy, které už mají vlastní systém s obdobným účinkem. Do konce roku 2035 by mohly být instalace v takovém státě vyňaty z povinnosti odevzdávat povolenky, pokud stát prokáže splnění nejméně dvou ze tří podmínek. Musí mít zavedenou odpovídající národní uhlíkovou daň s daňovou sazbou vyšší než průměrná aukční cena EU ETS v příslušném roce, musí být na cestě ke splnění evropských cílů recyklace komunálního odpadu a současně musí být na cestě ke splnění cíle pro skládkování. O výjimku musí členský stát požádat nejpozději do 31. července 2029.
Pro české odpadové hospodářství tak návrh představuje mnohem širší zásah než samotné zavedení nové nákladové položky pro spalovny. Cena emisí může ovlivnit ekonomiku energetického využití odpadu, ale současně se má prostřednictvím výnosů z emisního obchodování a dalších evropských pravidel posilovat prevence vzniku odpadu, třídění, recyklace a další způsoby nakládání v souladu s hierarchií odpadového hospodářství. Významnou roli proto budou mít nejen provozovatelé spaloven, ale také obce, nastavení poplatků za odpady, třídicí systémy, výrobci a systémy rozšířené odpovědnosti a budoucí investice do recyklační infrastruktury.
Dokument ke stažení: