Technologie rozhodují nejen fotbalové zápasy ale i šetří vodou a emise

Zatímco na fotbalovém mistrovství světa rozhodují o výsledcích zápasů senzory ukryté v míči a sofistikované algoritmy, stejné technologické principy pomáhají i daleko od stadionů. České inovace totiž dokazují, že přesná data mohou zachraňovat nejen regulérnost sportu, ale také vodní zdroje, energii i životní prostředí.

Když v nočním utkání mistrovství světa mezi Portugalskem a Chorvatskem rozhodla o neuznaném gólu nepatrná teč míče, kterou lidské oko prakticky nedokázalo postřehnout, většina diváků si znovu uvědomila, jak zásadní roli dnes hrají moderní technologie. Čip ukrytý v míči společně se systémem kamer poskytl rozhodčím přesná data během několika okamžiků a pomohl správně vyhodnotit ofsajdovou situaci. Je to ukázka toho, že špičkové technologie už dávno neslouží pouze vědcům nebo průmyslu, ale stávají se běžnou součástí každodenního života. Stejnou logiku využívají i české firmy pro řešení při snižování dopadů na životní prostředí.

Právě na přesných datech, efektivním využívání zdrojů a chytrých technologiích stojí také nový český projekt Re Water Mongolia, který vznikl za podpory Ministerstva zahraničních věcí České republiky v rámci programu České rozvojové agentury. Česká společnost Khaanzaa společně s mongolským partnerem TML Plastic LLC zavádí technologii, která umožní výrazně omezit spotřebu vody při recyklaci plastových PET lahví. Přestože je recyklace sama o sobě považována za ekologickou činnost, její součástí je praní plastového odpadu, při němž vzniká velké množství takzvané šedé vody. Ta se dosud v Ulánbátaru odvážela cisternami do centrální čistírny odpadních vod. Takový postup znamená nejen vysoké provozní náklady, ale také zbytečnou spotřebu pohonných hmot, zvýšené emise oxidu uhličitého a další zatížení městské infrastruktury.

Nově instalovaná kompaktní čistírna umožní vyčistit a přímo v provozu znovu využít až osmdesát pět procent použité vody. Díky tomu se výrazně sníží odběr pitné vody z městské vodovodní sítě a zároveň odpadne většina přepravy odpadní vody cisternami. Podle propočtů autorů projektu se jen díky omezení dopravy podaří snížit emise oxidu uhličitého přibližně o pětašedesát tun ročně. Vyčištěná voda splňuje mongolské technické normy a může být znovu využívána při výrobě, pro mytí provozních ploch nebo zavlažování. Pokud nebude využita přímo v závodě, lze ji bezpečně odvést do kanalizace nebo vypustit do přírody v souladu s platnými předpisy.

Význam projektu však zdaleka nekončí u samotné technologie. Česká strana do Mongolska přenáší také zkušenosti s projektovým řízením, provozem moderních čistíren a systémem pravidelného sledování kvality vody. Zaměstnanci závodu absolvují odborná školení zaměřená na obsluhu zařízení, jeho údržbu i kontrolu provozu. Součástí projektu je zavedení standardů, které jsou běžné v evropských průmyslových podnicích a které umožní dlouhodobě sledovat spotřebu vody, kvalitu vyčištěné vody i celkovou efektivitu provozu. Cílem není pouze dodat technologii, ale vytvořit dlouhodobě udržitelný model hospodaření s vodou, který bude možné využít také v dalších průmyslových odvětvích.

Pro Mongolsko má podobné řešení mimořádný význam. Země se dlouhodobě potýká s omezenými vodními zdroji, rychlým rozvojem průmyslu i rostoucími nároky na ochranu životního prostředí. Hlavní město Ulánbátar navíc čelí kombinaci vysoké koncentrace obyvatel, rozvíjející se výroby a náročných klimatických podmínek, které zvyšují tlak na efektivní využívání vody. Každý litr, který není potřeba znovu odebrat z vodovodní sítě, představuje nejen ekonomickou úsporu, ale také nižší zatížení přírodních zdrojů.

Khaanzaa přitom není na mongolském trhu nováčkem. Česká společnost zde působí déle než deset let a realizovala několik desítek vodohospodářských projektů. Mezi nejvýznamnější patří výstavba čistírny odpadních vod pro nové mezinárodní letiště v Ulánbátaru nebo modernizace čisticí technologie v jednom z největších měděných a zlatých dolů Oju Tolgoj, kde byla kapacita zařízení zdvojnásobena a technologie povýšena na moderní membránový bioreaktor. Dalším projektem byla výstavba komunální čistírny odpadních vod v provincii Suchbátar.

Česká rozvojová spolupráce se v Mongolsku dlouhodobě zaměřuje právě na oblasti, ve kterých mohou české firmy nabídnout špičkové technologie s vysokou přidanou hodnotou. Vedle vodního hospodářství jde například o technologie snižující znečištění ovzduší, energetické úspory nebo ochranu krajiny před degradací. České know how tak nepředstavuje pouze export výrobků, ale také přenos zkušeností, odborného vzdělávání a moderních postupů, které mohou místním partnerům pomoci dlouhodobě zvyšovat efektivitu výroby a současně snižovat její dopady na životní prostředí.

Stejně důležitá jako samotná technologie je dnes schopnost pracovat s daty, která vytváří. To je ostatně jeden z hlavních trendů současné udržitelnosti. Zatímco ještě před několika lety bylo ESG v řadě podniků spojováno především s přípravou výročních zpráv a plněním legislativních požadavků, dnes se stále více stává součástí každodenního řízení firem. Klíčovou roli přitom hrají kvalitní, průběžně získávaná a auditovatelná data, která umožňují sledovat skutečný dopad přijatých opatření a přijímat rozhodnutí na základě faktů, nikoliv odhadů.

Právě proto podniky stále častěji opouštějí model, kdy se údaje o spotřebě energií, vody nebo emisích jednou ročně složitě shromažďovaly z excelovských tabulek, interních evidencí a různých informačních systémů. Odborníci upozorňují, že takový přístup přestává být udržitelný nejen kvůli rostoucím regulatorním požadavkům, ale především proto, že neposkytuje vedení firem aktuální přehled o skutečném fungování provozu. Budoucnost představuje automatizovaný sběr dat přímo z technologií, jejich průběžná validace a okamžitá dostupnost pro management.

Zkušenosti odborníků zároveň ukazují, že trh zatím nenašel univerzální platformu, která by dokázala pokrýt všechny oblasti ESG. Velké průmyslové podniky proto často kombinují vlastní informační systémy s komerčními nástroji a hledají řešení, která budou schopna propojit environmentální, sociální i ekonomická data do jednoho funkčního celku. Současně se ukazuje, že největší výzvou není samotný software, ale kvalita vstupních dat, jejich standardizace a možnost zpětně doložit původ každého vykázaného údaje. To je nezbytné nejen pro interní řízení, ale také pro nezávislý audit.

Významnou roli v této oblasti začíná hrát také umělá inteligence. Firmy ji již využívají při sběru, třídění, kontrole nebo validaci velkých objemů dat, odborníci jsou však zatím zdrženliví k jejímu nasazení při činnostech, které vyžadují jednoznačné a auditovatelné výstupy. Důvodem je skutečnost, že generativní modely mohou při stejných vstupech vytvářet odlišné výsledky, což je z pohledu auditu i regulatorních požadavků problematické. Umělá inteligence se tak dnes uplatňuje především jako nástroj podporující práci odborníků, nikoliv jako jejich náhrada při odpovědném rozhodování.

Právě v tomto kontextu získává projekt Re Water Mongolia další rozměr. Nejde pouze o technologii, která snižuje spotřebu vody a emise oxidu uhličitého. Stejně důležitá je schopnost průběžně měřit množství recyklované vody, sledovat provozní parametry zařízení, vyhodnocovat účinnost jednotlivých procesů a vytvářet důvěryhodnou datovou základnu pro další rozhodování. To je směr, kterým se dnes ubírá moderní průmysl i udržitelnost. Úspěch už není dán jen kvalitou technologie, ale také kvalitou dat, která dokáže poskytovat.