Vedra nedopadají jen na člověka, citelný stres cítí i stromy

Lesy obvykle vnímáme jako symbol stability a odolnosti. Nejnovější měření z lesů Mendelovy univerzity však ukazují, že letošní léto přináší varovné signály už na samotném začátku sezony. Stromy se dostávají do mimořádně silného stresu z nedostatku vody v době, kdy by měly naplno růst a vytvářet novou dřevní hmotu. Odborníci upozorňují, že podobně nepříznivé hodnoty se v minulosti objevovaly až mnohem později během léta, což naznačuje, že letošní vegetační období může být pro české lesy mimořádně náročné.

Člověk se během vlny veder může schovat do stínu, zapnout klimatizaci nebo se napít. Strom nic z toho nedokáže. Nemá nohy, aby se přesunul do příznivějších podmínek, a je zcela odkázán na vodu, kterou mu poskytne okolní půda. Jakmile jí začne být nedostatek, musí okamžitě šetřit každou kapku. Omezuje odpařování vody uzavíráním průduchů v listech nebo jehlicích, tím však zároveň zpomaluje fotosyntézu i svůj růst. Navenek přitom může ještě dlouho působit zdravě, přestože uvnitř již probíhají procesy, které svědčí o výrazném vodním stresu.

Právě proto vědci využívají moderní monitorovací technologie, které dokážou nepřetržitě sledovat změny obvodu kmene a zaznamenat fyziologickou odezvu stromů na aktuální podmínky. Data z unikátní sítě DendroNetwork, monitorující lesní porosty v různých částech České republiky, ukazují, že na konci června letošního roku dosáhl vodní stres hodnot srovnatelných s nejsuššími obdobími minulých let. Na některých lokalitách byly dokonce překonány dosavadní rekordy. Největší obavy odborníků však nevyvolává samotná intenzita stresu, ale skutečnost, že se takto vysoké hodnoty objevily už na samém začátku léta, kdy mají stromy zpravidla procházet obdobím nejintenzivnějšího růstu.

Stres způsobený suchem představuje obrannou reakci stromů na nedostatek vody. Jakmile se půda začne vysušovat a kořeny přestávají získávat dostatečné množství vláhy, strom omezuje odpařování vody uzavíráním průduchů v listech nebo jehlicích. Tím sice zpomaluje ztrátu vody, současně však omezuje příjem oxidu uhličitého potřebného pro fotosyntézu. Výsledkem je zpomalení růstu, nižší tvorba nové dřevní hmoty a postupné oslabování vitality. Pokud takový stav přetrvává delší dobu nebo se pravidelně opakuje, snižuje se schopnost stromů odolávat škůdcům, chorobám i dalším extrémním projevům počasí.

Význam sledování fyziologického stavu stromů spočívá především v tom, že umožňuje zachytit problém ještě dříve, než se projeví pouhým okem. Les může na první pohled působit zdravě a zeleně, přesto již může docházet k výraznému omezení růstu. Právě nepřetržité měření změn obvodu kmene dokáže odhalit okamžik, kdy strom přestává efektivně hospodařit s vodou a začíná se dostávat do kritického stavu. Tyto informace jsou cenné nejen pro vědecký výzkum, ale také pro vlastníky lesů a správce krajiny, kteří mohou lépe plánovat hospodaření a vyhodnocovat odolnost jednotlivých druhů dřevin.

Současné poznatky zároveň potvrzují, že jednotlivé druhy stromů reagují na sucho rozdílně. Některé dokážou nedostatek vody snášet podstatně lépe, jiné omezují svůj růst již po několika dnech bez významnějších srážek. Významnou roli hraje také nadmořská výška, charakter půdy, stáří porostu i místní klimatické podmínky. Neexistuje proto jediné univerzální řešení pro všechny lesy. Právě podrobné sledování různých lokalit umožňuje lépe porozumět tomu, které porosty jsou nejzranitelnější a jaké druhové složení bude v budoucnu nejlépe odolávat stále častějším obdobím sucha.

Vyhodnocování naměřených dat dnes umožňuje porovnávat reakce jednotlivých druhů dřevin i přesto, že každá reaguje na nedostatek vody odlišným způsobem. Vědci proto využívají ukazatel označovaný jako normalizovaný vodní deficit stromu, který převádí rozdílné fyziologické projevy jednotlivých druhů na společnou srovnávací hodnotu. Díky tomu lze objektivně posoudit míru stresu napříč různými dřevinami i rozdílnými typy lesních porostů a získat přesnější představu o tom, jak závažná je aktuální situace v celé krajině.

Dosavadní výsledky přitom naznačují, že při mimořádně intenzivním suchu se rozdíly mezi jednotlivými druhy stromů začínají stírat. Jakmile vodní deficit překročí určitou hranici, výrazné projevy stresu se objevují téměř ve všech sledovaných porostech bez ohledu na to, zda jde o monokultury nebo druhově pestřejší lesy. Současnou situaci navíc významně zhoršují dlouhotrvající vlny vysokých teplot, které zvyšují výpar z půdy i potřebu vody pro vegetaci. Kombinace nedostatku srážek a extrémního horka tak představuje pro lesní ekosystémy jednu z největších zátěží současnosti a podle odborníků může mít dlouhodobý vliv na jejich stabilitu, vitalitu i schopnost plnit své ekologické funkce.

Zkušenosti z posledních let navíc připomínají, že dlouhodobé sucho může být prvním článkem řetězce událostí vedoucích k rozsáhlému poškození lesů. Oslabené stromy jsou náchylnější k napadení hmyzími škůdci, houbovými chorobami i následkům dalších extrémních meteorologických jevů. Česká republika si tuto zkušenost bolestně připomněla během kůrovcové kalamity, která zasáhla rozsáhlé plochy především smrkových porostů. Právě proto odborníci považují letošní mimořádně časný nástup vodního stresu za významný varovný signál, který nelze podceňovat.

Moderní monitorovací technologie dnes poskytují lesníkům i vědcům možnost sledovat zdravotní stav lesů téměř v reálném čase. Díky tomu lze lépe vyhodnocovat dopady klimatických podmínek, porovnávat jednotlivé regiony a získávat cenné informace pro dlouhodobou obnovu lesních porostů. Cílem není pouze zaznamenávat nepříznivý vývoj, ale především hledat způsoby, jak vytvářet pestřejší a odolnější lesy, které budou schopné zvládat častější období vysokých teplot a nedostatku srážek.

Letošní výsledky z lesů Mendelovy univerzity tak představují důležité upozornění, že dopady dlouhodobého oteplování se neprojevují pouze na lidském zdraví nebo zemědělství. Stejnou měrou zasahují také lesní ekosystémy, které patří mezi nejvýznamnější přírodní bohatství České republiky. Stromy sice nedokážou na svůj problém upozornit hlasem, jejich zpomalující růst a měnící se fyziologické procesy však vysílají jasný signál, že vody začíná být v krajině kritický nedostatek. Právě schopnost těmto signálům včas porozumět bude v následujících letech jedním z klíčových předpokladů pro zachování zdravých a stabilních lesů.

Otázka, jak dát stromům napít, nemá odpověď v podobě technologie ale v našem přístupu. Základem je především krajina, která dokáže vodu zachytit, zpomalit její odtok a postupně ji vracet zpět do půdy. Zdravá půda s dostatkem organické hmoty, pestré lesní porosty, obnova mokřadů, šetrné hospodaření i ochrana přirozených vodních toků vytvářejí podmínky, ve kterých se voda v krajině udrží déle. Strom totiž nepotřebuje pouze déšť, potřebuje především půdu, která mu umožní vodu využít i v období, kdy týdny neprší. Péče o lesy proto nezačíná až ve chvíli, kdy stromy začnou usychat, ale mnohem dříve, v celkovém způsobu, jakým se staráme o krajinu kolem nás.