Voda může ochromit výrobu i celé dodavatelské řetězce. Firmy podceňují riziko, které už dnes stojí peníze

Dostatek vody se pro podniky stává stále méně samozřejmou podmínkou fungování. Sucho, povodně, znečištění a zhoršující se stav vodních ekosystémů mohou narušit výrobu, prodražit suroviny, omezit dopravu a ohrozit energetické zásobování. Nová zpráva Světového fondu na ochranu přírody WWF upozorňuje, že firmy ve střední a východní Evropě si tato rizika uvědomují, jejich připravenost však za tímto poznáním výrazně zaostává.

Voda patří k základním předpokladům fungující ekonomiky. Průmysl ji potřebuje při výrobě, chlazení a čištění, zemědělství je závislé na její dostupnosti v půdě i na možnosti zavlažování, energetika na ní závisí při řadě technologických procesů a doprava využívá řeky jako přepravní cesty. Dostupnost vody současně ovlivňuje potravinářství, chemický průmysl, těžbu surovin i provoz veřejné infrastruktury. Pokud se vodní režim naruší, následky se mohou přenášet mezi jednotlivými odvětvími a postupně zasáhnout mnohem širší část ekonomiky.

Právě tuto souvislost rozebírá zpráva Vodní rizika a připravenost podniků ve střední a východní Evropě, kterou aktuálně zveřejnila organizace WWF-CEE. Jde o zkratku názvu World Wide Fund for Nature Central and Eastern Europe, tedy regionálního působení Světového fondu na ochranu přírody ve střední a východní Evropě. WWF je mezinárodní organizace zaměřená na ochranu přírody, biologické rozmanitosti a přírodních zdrojů. Voda a zdraví sladkovodních ekosystémů patří k oblastem, kterým se dlouhodobě věnuje.

Zpráva vychází z průzkumu provedeného společností EY denkstatt Austria na zakázku právě WWF-CEE. Zahrnuje podniky z Česka, Slovenska, Maďarska, Rumunska, Bulharska a Ukrajiny. Jejím cílem je popsat, jak firmy vnímají svou závislost na vodě, jaké následky už zaznamenaly a nakolik dokážou předcházet budoucím problémům.

Zkušenosti s vodními riziky rostou, připravenost zůstává nízká

Zjištění ukazují výrazný rozdíl mezi zkušeností s vodními riziky a schopností se na ně připravit. Alespoň jeden negativní dopad související s vodou zaznamenalo v předchozích pěti letech 52 % respondentů. Narušení provozu nebo materiální škody uvedlo 24 % a zvýšené náklady na vodu z externích zdrojů 21 % dotázaných. Do následujících pěti let očekává 58 % respondentů středně silný nebo výrazný dopad těchto rizik na své podnikání. Za velmi dobře připravených se přitom označilo pouze 7 %.

Tato čísla vypovídají o ekonomickém problému, který má několik podob. Při nedostatku vody může podnik čelit omezení výroby, potřebě dražších technologických řešení nebo vyšším nákladům na zajištění provozních vstupů. Povodně mohou poškodit budovy, stroje, sklady a přístupové komunikace. Zhoršená kvalita vody může zvýšit náklady na její úpravu, zatímco nedostatek vody v zemědělství se může promítnout do nižší dostupnosti surovin a jejich ceny.

Závažnost rizika přitom nelze určit jen podle objemu vody, který firma spotřebuje. Podnik s relativně nízkou přímou spotřebou může být silně závislý na dodavateli, jehož výrobu ohrožuje sucho. Jiný podnik může mít dostatečné vlastní zdroje, ale jeho logistiku naruší povodeň nebo nízké hladiny řek. Významnou roli proto hraje také místo, kde firma působí, odkud nakupuje suroviny a jaké vodní podmínky panují v oblastech, na nichž je závislá.

Zpráva v této souvislosti upozorňuje na význam celých povodí. Voda se pohybuje krajinou bez ohledu na hranice pozemků, obcí či podnikových areálů. Způsob, jakým se s ní hospodaří v horní části povodí, může ovlivnit dostupnost vody níže po toku. Podobně může odvodňování krajiny, úbytek mokřadů a říčních niv nebo zhoršování ekologického stavu vodních toků oslabovat schopnost území zadržovat vodu a vyrovnávat její nedostatek i nadbytek.

Významnou roli hraje také změna klimatu, která ovlivňuje četnost a intenzitu suchých období i extrémních srážek. Pokud se tyto jevy kombinují s nadměrnými odběry vody, znečištěním a nedostatečnou infrastrukturou, mohou vznikat problémy, jejichž řešení vyžaduje spolupráci podniků, obcí, správců vodních toků i dalších uživatelů. Zdravé sladkovodní ekosystémy tak představují nejen přírodní hodnotu, ale také základní podmínku dlouhodobé ekonomické stability.

Největší slabina se skrývá mimo vlastní provozy

Výmluvný je rozdíl mezi tím, jak firmy přistupují k vlastním provozům a k dodavatelským řetězcům. Rizika spojená s vodou ve vlastním provozu hodnotilo 46 % respondentů, zatímco v dodavatelském řetězci pouze 23 %. Tento rozdíl odhaluje slabinu běžného podnikového plánování. Společnost může mít dobře zmapovanou spotřebu vody ve svém areálu, zavedené úsporné technologie a přesné údaje o odběrech, přesto však nemusí vědět, jaké riziko představuje původ jejích surovin nebo závislost klíčových dodavatelů na konkrétním vodním zdroji.

Pro potravinářský podnik může být takovým rizikem nedostatek vody v zemědělské oblasti, odkud získává suroviny. Průmyslový výrobce může být závislý na materiálu, jehož produkce vyžaduje značné množství vody. Výpadek dodavatele se pak přenese do vlastního provozu, i když podnik sám žádné omezení ve spotřebě vody nepocítí. Náhradní dodávky mohou být dražší, změna dodavatele může vyžadovat nové ověřování kvality a delší přepravní trasy zvýší náklady i ekologickou stopu výroby.

Z hlediska řízení podniku proto nestačí sledovat pouze vlastní odběry a spotřebu. Důležité je znát geografické rozmístění hlavních dodavatelů, původ klíčových vstupů a dostupnost vody v místech, kde vznikají. Podnik by měl také vyhodnotit, jak dlouho dokáže fungovat při výpadku konkrétního dodavatele a zda má k dispozici alternativní zdroje. Takové informace umožňují předcházet situacím, kdy se vodní problém projeví až ve chvíli, kdy už ohrožuje výrobu a plnění objednávek.

Firemní strategie potřebují konkrétní cíle i investice

Zpráva zároveň ukazuje, že firmy zatím nepřevádějí své zkušenosti a obavy do dostatečně ucelených strategií. Samostatnou strategii hospodaření s vodou nemá 53 % respondentů. Mezi uváděnými firemními cíli převažuje efektivnější využívání vody a snižování intenzity její spotřeby, které představují 47 % zvolených cílů. Kvality vody se týká 24 % cílů, zatímco dodavatelských řetězců pouhá 3 %.

Tyto výsledky naznačují, že podniky věnují největší pozornost oblastem, které mohou přímo ovlivnit uvnitř vlastních provozů. Takový přístup má své opodstatnění, protože snížení spotřeby vody může přinést úspory a omezit závislost na externích dodávkách. Samo o sobě však nezaručuje odolnost vůči suchu, povodním ani problémům v dodavatelských řetězcích. Strategie zaměřená na vodu proto musí spojovat technologickou účinnost, kvalitu vody, dostupnost zdrojů, řízení provozních rizik a spolupráci s okolím.

Otázkou zůstává také financování. Téměř polovina dotázaných očekává, že jejich investice související s vodou zůstanou v následujících třech letech na současné úrovni. Zvýšení investic plánuje 24 % respondentů a výrazný nárůst pouze 4 %. To je důležité zejména v situaci, kdy většina respondentů očekává, že vodní rizika budou mít na jejich podnikání v příštích pěti letech citelný dopad.

Investice do hospodaření s vodou přitom nemusí znamenat pouze rozsáhlé technologické projekty. Přínos může mít přesnější měření spotřeby, odhalování úniků, úprava výrobních procesů, opětovné využívání technologické vody nebo zachycování srážkové vody tam, kde to podmínky umožňují. U některých provozů může být vhodné také zvýšit kapacitu zásobování či zabezpečit alternativní zdroj. Výběr řešení by měl vycházet z konkrétního rizika a z ekonomického vyhodnocení možných škod, nikoli z předpokladu, že stejné opatření bude vhodné pro všechny podniky.

České firmy mají předpoklad, který musí potvrdit praxe

Pro české firmy přináší zpráva také specifické zjištění. Respondenti z České republiky dosahují v rámci sledovaných zemí nejvyšší míry přijímání vodohospodářských cílů. To je příznivý signál, ale samo o sobě to ještě nevypovídá o celkové připravenosti českého podnikatelského sektoru. Průzkum představuje orientační obraz odpovědí zapojených firem, nikoli statisticky vyčerpávající analýzu všech podniků v jednotlivých zemích. Výsledky proto nelze automaticky vztahovat na celý český trh. Ukazují však, že stanovení cílů musí doprovázet jejich praktické naplňování, jasně určená odpovědnost a odpovídající investice.

Zpráva WWF doporučuje začít systematickým vyhodnocením míst, kde voda může ovlivnit kontinuitu podnikání, náklady, dodávky, povolovací procesy a vztahy s okolím. K tomu lze využít také nástroj WWF Water Risk Filter, který pomáhá vyhodnocovat vodní rizika podle lokality a typu činnosti. Výsledky mohou podnikům pomoci určit priority a soustředit prostředky tam, kde by případný výpadek měl nejzávažnější následky.

Dokument ke stažení:

Business Water Risks and Readiness in Central and Eastern Europe