Voda přestává být samozřejmostí. České firmy začínají počítat každý litr

Voda zatím pro většinu českých podniků nepředstavuje překážku, která by zastavovala výrobu. Průmysl však stále výrazněji zjišťuje, že problém nemusí začínat až ve chvíli, kdy voda není k dispozici. Může začít mnohem dříve, růstem její ceny, náklady na její úpravu, chlazení nebo čištění a také nejistotou, zda bude pro výrobní provozy dostupná i za několik let. Výsledky průzkumu Svazu průmyslu a dopravy ČR ukazují, že firmy na tuto situaci začínají reagovat změnou způsobu, jakým s vodou hospodaří.

Přímý nedostatek vody zatím české podniky většinou nepociťují. Více než čtyři z deseti respondentů průzkumu uvedli, že se během posledních pěti let s konkrétními dopady sucha nebo nedostatku vody nesetkali. Jen necelých 5 % firem naopak uvedlo, že takovou zkušenost už mají. Pohled do budoucnosti je však podstatně opatrnější. Přibližně polovina podniků považuje nedostatek vody za významné riziko pro své další fungování.

Skutečná hodnota vody se neukáže na faktuře

Pozornost proto směřuje především k tomu, co firmy pociťují už dnes. Největší obavu v souvislosti se suchem představuje podle průzkumu růst ceny vody a souvisejících poplatků. Uvedlo to 42 % respondentů. Voda přitom v přímých provozních nákladech většiny podniků stále představuje relativně malou položku. U dvou třetin firem tvoří odběr vody, vodné, stočné a související poplatky nejvýše 1 % provozních nákladů.

Takové číslo však může být zavádějící, pokud se na vodu díváme pouze jako na komoditu přivedenou do podniku potrubím. Ve výrobě voda prochází řadou dalších procesů. Může být potřeba ji ohřívat nebo chladit, upravovat, čistit, recyklovat a znovu použít, v některých případech se navíc stává přímo součástí výrobku. Skutečná ekonomická hodnota vody pro průmyslový podnik je proto výrazně širší než částka uvedená na faktuře za její odběr.

Paradox úsporných opatření a vyšších výdajů

Výsledky průzkumu Svazu průmyslu a dopravy ČR navíc ukazují zajímavý paradox. Téměř polovina respondentů zaznamenala během posledních pěti let růst nákladů na vodu. U třetiny firem se přitom celkové náklady zvýšily dokonce i přesto, že podniky snížily spotřebu vody. Jedním z vysvětlení je takzvaný vodárenský efekt. Při poklesu odběru může kvůli způsobu financování vodárenské infrastruktury růst jednotková cena vody a v některých případech mohou navzdory nižší spotřebě růst také celkové náklady.

Právě tady se začíná měnit pohled firem na vodu. Úspora už nemusí znamenat pouze menší odběr. Důležitější může být schopnost vodu co nejlépe využít, vracet ji do výrobního procesu a prodlužovat její užitný cyklus.

Opatření v průmyslových provozech

Čtyři z deseti podniků podle průzkumu spotřebu vody monitorují a řídí. Pětina firem recykluje technologickou vodu nebo využívá vyčištěné odpadní vody a 16 % podniků zachytává a využívá vodu srážkovou. Další firmy modernizují výrobní technologie, zavádějí uzavřené nebo cirkulační chladicí systémy a budují vlastní či záložní zdroje vody.

Současně však zůstává značný prostor pro další posun. Více než čtyři z deseti respondentů uvedli, že zatím žádné kroky ke snížení rizik spojených s vodou nepřijali. Rozdíl mezi jednotlivými podniky tak může být značný. Zatímco část průmyslu už vodu sleduje téměř jako energetickou surovinu a hledá možnosti jejího opakovaného využití, jiné podniky stále spoléhají především na dostupnost veřejné vodárenské infrastruktury.

Požadavky na veřejnou podporu a infrastrukturu

Důležitá je také otázka, co mohou firmy zvládnout samy a kde už potřebují fungující infrastrukturu a veřejnou podporu. Více než polovina respondentů průzkumu by uvítala podporu pro zadržování vody a využívání srážkové vody. Více než 40 % firem by pomohla investiční podpora úsporných, recyklačních a cirkulačních technologií. Přibližně třetina podniků považuje za důležité investice do vodárenských soustav, nádrží a propojování regionálních zdrojů.

Povolovací procesy jako administrativní překážka

Z průzkumu přitom vystupuje ještě jeden problém, který s množstvím vody přímo nesouvisí. Je jím rychlost povolovacích procesů. Téměř polovina respondentů označila povolování staveb a technologií za nejproblematičtější oblast regulace spojené s nakládáním s vodou. S odstupem následuje povolování vypouštění odpadních vod, monitoring kvality vody a hygienické požadavky.

Výsledky průzkumu tak ukazují poměrně důležitou proměnu. Voda se v průmyslu zatím nestává problémem především proto, že by jí fyzicky nebylo dost. Stává se ekonomickým tématem. Cena, energetická náročnost spojená s jejím využíváním, náklady na čištění a potřeba zajistit stabilní provoz postupně mění způsob, jakým podniky na vodu pohlížejí.