Kdy se lidstvo ocitne na suchu? Čekají svět boje o vodu? Jak s vodou zacházíme a jak si jí vážíme? Přímý přenos ze Staré čistírny odpadních vod v Praze – Bubenči. Pozvání do pořadu přijali mimo jiné dálková plavkyně Yvetta Hlaváčová Tulip, oceánolog Zdeněk Kukal, klimatolog Alexander Ač nebo egyptolog Miroslav Bárta.

Rafinérská a petrochemická skupina Unipetrol ve své rafinérii v Kralupech nad Vltavou uvedla do provozu zrekonstruovanou čistírnu odpadních vod, která splňuje nejpřísnější požadavky Evropské unie na minimalizaci dopadů průmyslové výroby na životní prostředí. Díky rekonstrukci klesl objem vypouštěných znečišťujících látek až o 75 procent a došlo k eliminaci zápachu. Celková investice dosáhla výše bezmála 200 milionů korun. 

Právní předpisy Evropské unie v oblasti prevence a ochrany životního prostředí regulují široké spektrum průmyslových a zemědělských činností. V České republice se zákonná povinnost aplikace nejlepších dostupných technik (BAT) v průmyslové výrobě a provozu týká mimo jiné i chemických podniků.

Unipetrol vnímá aplikaci BAT ve svých výrobních areálech jako jednu z priorit. Zrekonstruovanou čistírnu odpadních vod v Kralupech nad Vltavou zprovoznil dle plánu stanoveného ve spolupráci s Krajským úřadem Středočeského kraje a Povodím Vltavy. Výstavba byla zahájena v roce 2013 a dokončena v roce 2015. „Následovalo dvouleté testování funkčnosti. V prosinci minulého roku jsme obdrželi rozhodnutí o kolaudaci a začátkem letošního roku jsme přešli do ostrého provozu,“ říká Pavel Sláma, ředitel jednotky EKO Unipetrol RPA, a dodává: „Ochrana životního prostředí je pro nás více než plnění zákonných norem. Náklady skupiny se v této oblasti ročně pohybují na úrovni jedné miliardy korun.“

Čistírnou projde veškerá voda z areálu rafinérie. Tedy nejen voda, která byla použita při výrobních procesech, ale také srážková voda, která do prostoru výrobního zařízení a skladů spadne ve formě deště a sněhu. V rámci hydrologické ochrany podzemních vod v okolí rafinérie projde čisticím procesem i podpovrchová voda. „Denně vyčistíme 2 000 m3 vody, což je pro představu trojnásobné množství, než které pojme pětadvacetimetrový krytý bazén v nedalekých Kralupech,“ přibližuje Michal Skácel, vedoucí provozu rafinérie v Kralupech nad Vltavou, a dodává: „Při přepočtu na obyvatele bychom byli schopni obsloužit až 40 tisíc obyvatel, takže velikostí jsme srovnatelní s městskou čističkou v Kralupech.“

Součástí čistírny je i nová biologická dočišťovací nádrž. Ta se záhy stala vyhledávaným útočištěm žab, kachen a labutí. „Do nádrže jsme vypustili i několik ryb, konkrétně karasů obecných. Rybníkářství ale provozovat nehodláme. Našim hlavním úkolem je zajistit, aby veškerá voda, která projde areálem, odcházela v odpovídající čistotě,“ usmívá se Michal Skácel.

Hlavními nečistotami, které v areálu čistírny technici z vody odstraňují, jsou uhlovodíky, dusíkaté látky a nerozpuštěné látky. Provoz čistírny je z velké části automaticky řízen řídicím systémem a sledován dvacet čtyři hodin denně pomocí nejmodernějších monitorovacích zařízení z centrálního velína kralupské rafinérie. „Plníme všechny emisní limity. Investovali jsme také do zastřešení čisticích nádrží a likvidaci odpadních plynů na biofiltru, abychom eliminovali případný zápach,“ uzavírá Michal Skácel.

Rafinérská a petrochemická skupina Unipetrol je jediným zpracovatelem ropy v České republice, významným výrobcem pohonných hmot, plastů a hnojiv a vlastníkem sítě čerpacích stanic Benzina, která je s počtem 402 stanic největší sítí v Česku.

Evropská komise navrhla modernizovat legislativu, aby zaručovala kvalitnější pitnou vodu a snazší přístup k ní všude v EU, Rada schválila dohodu s Evropským parlamentem týkající se nakládání s odpady v EU. Evropský účetní dvůr si posvítí na obnovitelné zdroje, Budoucí podoba trhů s elektřinou je stále nejasná, EP i Rada odsouhlasili dohodu o reformě EU ETS.

Komise reviduje legislativu zajišťující pitnou vodu v celé EU

• Návrh by měl usnadnit přechod na oběhové hospodářství a pomoci členským státům ke zdrojově efektivnímu hospodaření s pitnou vodou.

• Předpokládá nižší spotřebu energie a omezení zbytečných ztrát vody.

• Větší transparentnost by měla dát spotřebitelům možnost rozhodnout se pro udržitelnější řešení, např. pít vodu z kohoutku.

• Nižší spotřeba plastových lahví by mohla domácnostem ušetřit na 600 mil. € ročně.

Komise 1. 2. 2018 předložila návrh revidované legislativy pro kvalitnější pitnou vodu a přístup k ní, a také pro lepší informovanost lidí.

Aktualizaci směrnice č. 83/1998 o pitné vodě zařadila Komise do svého pracovního programu v přímé návaznosti na evropskou občanskou iniciativu Right2Water. Předpisy přijímané před více než 30 lety chrání zdraví občanů a zaručují, že voda určená k lidské spotřebě je nezávadná. Vodohospodářská politika stojí na 3 hlavních zásadách:

• kontrola kvality pitné vody se provádí podle norem odpovídajících nejnovějším vědeckým poznatkům,

• kvalita pitné vody se efektivně a účelně sleduje, hodnotí a prosazuje,

• spotřebitelům se poskytují přesné, včasné a náležité informace.

Většina lidí žijících v EU má velmi dobrý přístup k bezpečné pitné vodě vysoké kvality. V rámci kohezní politiky má být v letech 2014-2020 investováno do odvětví vody 14,8 mld. €, což by mělo poskytnout lepší přívod vody pro cca 12 mil. lidí. Právo na přístup ke kvalitním základním službám včetně pitné vody je jedním z principů evropského pilíře sociálních práv, ke kterému se jednomyslně přihlásili předsedové vlád či hlavy států na summitu v Göteborgu. Pod žádost o lepší přístup k nezávadné pitné vodě v celé EU se v rámci ní podepsalo 1,6 mil. lidí.

• Smyslem návrhu je to, aby dodavatelé vody poskytovateli spotřebitelům jasnější informace o spotřebě vody, o cenové struktuře a o ceně za litr, aby si ji spotřebitelé mohli porovnat s cenou balené vody a měli vlastní spotřebu více pod kontrolou, což by mělo vést k omezení zbytečného používání plastů a menší uhlíkové stopy.

Klíčové a sporné body

Většina lidí v EU velmi dobrý přístup k vysoce kvalitní pitné vodě má. Komise chce zajistit, aby tomu tak zůstalo i do budoucna. Podle nových předpisů budou muset členské státy zajistit lepší přístup k pitné vodě obecně, a zejména ohroženým a marginalizovaným skupinám obyvatel, které v současnosti dobrý přístup k vodě nemají. V praxi to bude znamenat instalovat zařízení pro přístup k pitné vodě na veřejných místech, vést informační kampaně o kvalitě vody a zasazovat se o přístup návštěvníků k pitné vodě ve veřejných budovách a na úřadech. Na seznam kritérií pro posouzení nezávadnosti vody na základě nejnovějších vědeckých poznatků a doporučení Světové zdravotnické organizace přibydou nové položky, jako je legionella a chlorečnany.

• Další změna by měla nabídnout veřejnosti snadný a uživatelsky přívětivý přístup k (online) informacím o kvalitě a dodávkách pitné vody v místě jejich bydliště, aby lidé začali více důvěřovat vodě z kohoutku. Podle odhadů by snížila nová opatření potenciální zdravotní rizika spojená s pitnou vodou tak, že místo 4 % jim bude vystaveno jen méně než 1 % obyvatel. Nižší spotřeba balené vody kromě toho může domácnostem ušetřit přes 600 mil. € ročně. Čím více budou lidé věřit vodě z kohoutku, tím více přispějí k omezení množství odpadu tvořeného plastovými lahvemi a tím i množství odpadků v moři. Právě plastové lahve totiž patří k nejčastěji se vyskytujícím plastovým předmětům na jedno použití tvořícím odpad na evropských plážích.

Lepší hospodaření s pitnou vodou v členských státech by mělo pomoci zamezit zbytečným ztrátám vody a zmenšit uhlíkovou stopu, čímž by navrhované změny přispěli ke splnění cílů udržitelného rozvoje do roku 2030 a Pařížské dohody o změně klimatu. Při zajišťování nezávadnosti vody se nyní bude vycházet z hrozících rizik a kontroly se více zaměří právě na oblasti, kde jsou rizika nejvyšší. Zároveň Komise urychlí proces standardizace, jehož účelem je zajistit v celém vodárenském sektoru na vnitřním trhu EU, aby stavební prvky, jako jsou nádrže a potrubí, pitnou vodu neznečišťovaly.

Předpokládaný další vývoj

Dále se návrhem budou zabývat Rada a Evropský parlament.

Odkazy

• Čistší pitná voda v celé Unii
• Safer drinking water for all Euroepans
• Proposal for a directive on the quality of water intended for human consumption

Rada schválila dohodu s EP týkající se nakládání s odpady v EU

• Dohodou se instituce zavázaly k jasným cílům v oblasti opětovného použití, recyklace a skládkování a k pravidlům pro lepší nakládání s různými toky odpadů.

• Dohoda by měla přispět k rychlejšímu přechodu k oběhovému hospodářství a k minimalizaci dopadu na planetu.

• Předpisy by měly zajistit, že cenný materiál z odpadu je účinným způsobem znovu používán, recyklován a znovu zapojen do evropského hospodářství.

• V oběhovému hospodářství je odpad postupně využíván jako zdroj a vznikají nové ekonomické příležitosti.

• Velvyslanci při EU 23. 2. 2018 potvrdili předběžnou dohodu s EP ohledně 4 legislativních návrhů v rámci balíku předpisů o odpadech, které mají vést ke zvýšené recyklaci odpadů a přispět k vytvoření oběhového hospodářství.

Pozadí

Principem oběhového hospodářství je to, že se hodnota produktů a materiálů zachovává co nejdéle. Minimalizuje se množství odpadu a využívání nových zdrojů. Když výrobek doslouží, suroviny se z hospodářství nevyřadí, ale znovu se použijí k vytváření nové hodnoty. Podle Komise je nutné se zdroji nakládat rozumnějším a udržitelnějším způsobem pro zajištění udržitelného růstu. Opatření by mohla dle Komise podnikům v EU přinést čisté úspory ve výši 600 mld. € ročně (8 % ročního obratu), a zároveň snížit celkové roční emise skleníkových plynů o 2–4 %.

Komise přijala balík týkající se oběhového hospodářství v prosinci 2015. Revidované právní předpisy řeší problémy životního prostředí s nadnárodním dopadem, včetně důsledků nevhodného nakládání s odpady pro emise skleníkových plynů, znečištění ovzduší a vyhazování odpadků, a to i v mořském prostředí. Cílem je snížit závislost EU na dovozu surovin podporou obezřetného, účinného a rozumného využívání přírodních zdrojů. Rada a EP dosáhly předběžné dohody o nových pravidlech EU pro odpady v prosinci 2017. Mění se tyto právní předpisy: rámcová směrnice o odpadech (č. 98/2008); směrnice o obalových odpadech (č. 62/1994); směrnice o skládkách odpadů (č. 31/1999); směrnice o elektrických a elektronických odpadech (č. 12/1999), směrnice o vozidlech s ukončenou životností (č. 53/2000) a směrnice o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech (č. 56/2013).

Klíčové a sporné body

Nová pravidla stanoví právně závazné cíle pro recyklaci odpadu a omezení skládkování s pevnými termíny. Tyto cíle by měly zvýšit podíl recyklace komunálního a obalového odpadu s konkrétními cíli pro recyklaci materiálů používaných pro obaly. Pravidla rovněž zahrnují cíle pro snížení množství skládkování komunálního odpadu. Členské státy se dohodly na těchto cílech pro přípravu k opětovnému použití a recyklaci komunálního odpadu:

Členské státy budou do 1. 1. 2025 muset zavést tříděný sběr textilu a nebezpečného odpadu z domácností. Mimoto musejí zajistit, že do 31. 12. 2023 bude biologický odpad buď tříděn odděleně nebo recyklován u zdroje (např. formou domácího kompostování). To platí navíc k již existujícímu tříděnému sběru papíru a lepenky, skla, kovů a plastu.

Balík by měl rovněž stanovit minimální požadavky pro všechny režimy rozšířené odpovědnosti výrobce. V případě výrobků spadajících do těchto režimů musí jejich výrobci nést odpovědnost za fázi nakládání s odpady. Za tímto účelem se od výrobců bude požadovat uhrazení finančního příspěvku. V právních předpisech EU byly navíc pro veškeré obaly zavedeny povinné režimy rozšířené odpovědnosti výrobce.

• Skládkování odpadu má za následek znečištění povrchových vod, podzemních vod, půdy a ovzduší. Právní předpisy proto obsahují i konkrétní cíl týkající se omezení skládkování. Členské státy se vynasnaží zajistit, aby od roku 2030 nebyl ke skládkování přijat žádný odpad, který může být recyklován nebo jinak využit, zejména pokud jde o komunální odpad. Jediná výjimka se týká odpadu, pro nějž skládkování představuje řešení nejvstřícnější vůči životnímu prostředí. Mimoto členské státy zajistí, aby se od roku 2035 podíl skládkování komunálního odpadu snížil na nejméně 10 % z celkového množství generovaného komunálního odpadu.

Obecně mají členské státy za to, že tyto široké cíle EU vytvoří pro průmysl EU minimální rozsah v oblasti investic do nových recyklačních technik a technologií.

Předpokládaný další vývoj

Právní předpisy budou předloženy EP k hlasování a následně Radě ke konečnému přijetí. Vstoupí v platnost 20. dnem po vyhlášení v Úředním věstníku.

Odkazy

• Velvyslanci při EU schválili nová pravidla pro nakládání s odpady a recyklaci

• Rada a Parlament dosáhly předběžné dohody o nových pravidlech EU pro odpady
• Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council amending Directive 1999/31/EC on the landfill of waste (COM(2015)0594)

• Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council amending Directive 2008/98/EC on waste (COM(2015)0595)

• Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council amending Directive 94/62/EC on packaging and packaging waste (COM(2015)0596)

• Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council amending Directives 2000/53/EC on end-of-life vehicles, 2006/66/EC on batteries and accumulators and waste batteries and accumulators, and 2012/19/EU on waste electrical and electronic equipment (COM(2015)0593)

Evropský účetní dvůr si posvítí na obnovitelné zdroje

• Auditoři budou kontrolovat efektivitu využití veřejných zdrojů.

• Výsledky dalšího, již proběhlého auditu ukazují nedostatky při koordinaci podpory OZE s regionální politikou.

Evropský účetní dvůr 1. 2. 2018 oznámil, že se chystá provést audit efektivity veřejné podpory pro výrobu elektrické e energie z větrných a fotovoltaických zdrojů. Auditoři se zaměří na 4 členské země: Německo, Řecko, Španělsko a Polsko. Cílem bude zejména odpovědět na tyto otázky: zda jsou evropské a národní strategie navrženy tak, aby podporovaly výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, zda se neprojevil nedostatek právní jistoty vlivem častých regulatorních změn či zpětných změn v politice a zda se státní podpora dokáže přizpůsobit měnícím se podmínkám na trhu. Výsledky audity by měly být zveřejněny začátkem roku 2019.

Budoucí podoba trhů s elektřinou je stále nejasná

• Komise povolila 6 členským státům zavést kapacitní mechanismy.

• EP se naopak vyjádřil pro jejich postupné omezení a zrušení.

Komise 7. 2. 2018 oznámila, že udělila souhlas se zavedením kapacitních mechanismů v 6 členských státech EU: Belgii, Francii, Německu, Itálii, Polsku a Řecku. Souhlas Komise s jejich zavedením byl potřebný proto, že se jedná o formu státní podpory. Souhlas s kapacitními mechanismy byl udělen v době, kdy se intenzivně vyjednává o reformě trhů s elektřinou a byla to přitom právě Komise, která v rámci tzv. zimního balíku proti kapacitním mechanismům ostře vystupovala a prosazovala princip, že stabilitu elektrické sítě by měly zajistit především trhy. Nyní sice Komise prohlašuje, že bylo zajištěno, aby schválené kapacitní mechanismy fungování trhu neohrožovaly (jejich fungování je například časově omezené), jedná se však stále o ústupek z původních pozic. Proti kapacitním mechanismům se naopak vyslovil EP, jehož poslanci na schůzi výboru ITRE 21. 2. 2018 odsouhlasili mandát pro interinstitucionální vyjednávání o reformě trhu s elektřinou (kromě toho byl také schválen mandát pro vyjednávání o nařízeních o agentuře ACER a o rizikové připravenosti v odvětví elektřiny). Poslanci podpořili původní návrh Komise, podle kterého by neměly být v rámci kapacitních mechanismů podporovány zdroje emitující více jak 550 g emisí CO₂ na vyrobenou kWh, což prakticky vylučuje uhelné a také část z plynových elektráren. Ty přitom tvoří drtivou většinu z kapacit zapojených do těchto schémat. Podle EP by dále neměly být po roce 2020 dostupné dotace pro nově postavené elektrárny, a po roce 2025 by měly dotace skončit i pro již existující elektrárny. EP dále vyjádřil stanovisko k dalším důležitým prvkům nového designu trhů. Poslanci především podpořili zachování prioritního přístupu malých obnovitelných zdrojů do sítě, a vyslovili se proti zachování pravomoci států zakázat odstavení důležitých elektráren z provozu.

EP i Rada odsouhlasili dohodu o reformě EU ETS

• Reforma má zvýšit cenu emisních povolenek.

• I přes rekordní nárůst cen povolenek není jasné, zda se podaří naplnit očekáváné cíle.

Rada 27. 2. 2018 odsouhlasila reformu evropského systému pro obchodování s emisními povolenkami, dohodnutou v listopadu 2017. Kompromisní znění návrhu předtím (6. 2. 2018) odsouhlasil také EP.  Hlavním bodem reformy je stanovení tempa roční redukce dostupných povolenek o 2,2 % mezi lety 2021–2030 (oproti dosavadní hodnotě 1,74 %). Více povolenek by mělo rovněž být staženo do stálé rezervy emisních povolenek, jejíž objem by se měl mezi lety 2019-2023 zdvojnásobit. Platnost části povolenek ve stálé rezervě by navíc mohla po roce 2023 vypršet, pokud množství povolenek v rezervě překročí objem povolenek zobchodovaných v systému v předchozím roce. U energeticky náročných odvětví má být poskytnuta záruka mezinárodní konkurenceschopnosti. Na odvětví, kterým hrozí přesun výroby mimo EU, má být také soustředěn princip bezplatných emisních povolenek. Od roku 2021 má pokračovat obdobný mechanismus rozdělování povolenek jako dosud, díky kterému by mělo být rozděleno 6,3 mld. povolenek. Na změnu ETS už reagovaly i trhy, cena emisních povolenek se vyšplhala těsně pod 10 € za tunu CO₂, což je její šestileté maximum. Vzhledem k tomu, že pro dosažení potřebných úspor emisí je potřeba cenová hladina okolo 30 €, se však jedná pouze o marginální posun.

Ve sdělení o revizi nařízení REACH Evropská komise konstatuje, že po 10 letech funguje nařízení REACH dobře, dosahuje výsledky a řeší obavy obyvatel o chemické bezpečnosti. Jedním z hlavních nálezů revize je zjištění vysokého podílu registračních dokumentací, které nevyhověly kontrole shody s požadavky nařízení REACH a které je třeba řešit. ECHA již přijala různá opatření ke zlepšení úrovně kontroly shody a bude dále rozvíjet nápravná opatření a zvyšovat účinnost procesu hodnocení.

Nicméně aby byla legislativa účinnější, jsou potřebná další vylepšení u procesů hodnocení, povolování a omezování. Sdělení v tomto směru navrhuje akce určené pro ECHA, členské státy, Komisi a průmysl:

• Zlepšení shody registračních dokumentací: nedostatek údajů v registračních dokumentacích musí být řešen prostřednictvím zlepšených postupů shody a hodnocení chemických látek;

• Zjednodušení procesu povolování: povolování podle nařízení REACH je ještě relativně nový proces, který by měl být více funkční a pro společnosti jednodušší a předvídatelný;

• Zajištění rovných podmínek pro společnosti z EU a mimo EU: výrobci z EU jsou v nevýhodě ve srovnání se společnostmi mimo EU, jestliže vyrábějí předměty obsahující látky vzbuzující mimořádné obavy, které jsou předmětem povolování. Evropská komise prověřuje způsoby řešení této nevýhody;

• Zvýšení vymahatelnosti kompetentními úřady členských států včetně kontrol dovozů celními úřady;

• Provázanost s ostatní legislativou: vysvětlení styčných ploch mezi nařízením REACH a legislativou ochrany zaměstnanců (OSH) i s legislativou odpadů;

• Podpora MSP: existují obavy z ohrožení MSP. Evropská komise žádá ECHA a členské státy, aby zvýšily úsilí při přípravě pokynů přizpůsobených konkrétním požadavkům MSP a podpoře nástrojů zaměřených na podporu MSP, aby vyhověly požadavkům nařízení REACH.

Evropská komise očekává, že se ECHA stane evropským a celosvětovým centrem pro udržitelné řízení chemických látek, včetně souvisejících právních předpisů EU. Sdělení také zdůrazňuje dlouhodobou potřebu finanční stability ECHA poté, co se zredukují její příjmy z registračních poplatků.

Evropská komise bude výstupy z revize a doporučené akce diskutovat s Evropským parlamentem, členskými státy a zúčastněnými stranami na veřejné konferenci plánované na červen 2018.

Dokument ke stažení:

• Tisková zpráva Evropské komise o revizi nařízení REACH [EN]

• Sdělení Evropské komise o revizi nařízení REACH [EN]

• MEMO [EN]

• Souhrnná zpráva o fungování nařízení REACH a revize jeho určitých částí - Závěry a opatření [EN]

• Pracovní dokument útvarů Komise [EN]

Zdroj: MPO

Společnost EKONOX, s.r.o. si Vás dovoluje pozvat na seminář "Povinnost aktualizace vnitropodnikových dokumentů v oblasti životního prostředí aneb pořád ve střehu, stále se něco aktualizuje!", který se uskuteční dne 11. dubna 2018 v Kongresovém centru Nové Adalbertinum (Hradec Králové) v rámci Energetického fóra a Teplárenských dnů.

Seminář je určen zaměstnancům, kteří mají ve společnosti na starosti životní prostředí a zpracovávají vnitropodnikové dokumenty nebo hlášení orgánům státní správy.

• Víte, jak se česká a evropská legislativa promítá do Vašich vnitropodnikových dokumentů na ochranu životního prostředí? Ovzduší, vody, odpady, chemické látky, prevence havárií, a další?

• Víte, které změny ve Vaší společnosti mohou mít dopad na povinnost aktualizace vnitropodnikových dokumentů?

• Provádíte pravidelně aktualizaci vnitropodnikové dokumentace: směrnice, provozní řády, bezpečnostní listy, havarijní plány, základní hodnocení rizik ekologické újmy, protokol o nezařazení (PZH), písemná pravidla, ILNO a další?

• Ohlašujete změny ve vnitropodnikové dokumentaci nebo v ohlašovacích povinnostech příslušným orgánům státní správy?

• Víte, že se vystavujete finančnímu postihu za nesplnění povinnosti aktualizace?

Přednášející:

• Ing. Jitka Hofmanová, EKONOX, s.r.o.

• Ing. Kristýna Pithardtová, EKONOX, s.r.o.

• Ing. Šárka Kratochvilová, EKONOX, s.r.o.

• Ing. Jiří Švachula, CSc., EKONOX, s.r.o.

Účastníci získají potvrzení o absolvování školení o legislativě v oblasti ochrany životního prostředí.

Ke stažení

• Program konference a přihláška
   

Kontaktní osoba

Ing. Kristýna Pithardtová
Tel.: +420 466 415 010
Email: pithardtova@ekonox.cz

Uhelným elektrárnám a dalším velkým spalovacím zdrojům tikají hodiny. Odpočítávají čas do srpna 2021, kdy budou pro všechny platit nové emisní limity a také požadavky na jejich měření. Obojí vyplývá z evropské legislativy, ne z české, která je v tomto ohledu zatím benevolentnější. Co přesně změna přináší a proč by to mělo zajímat radnice a krajské úřady v průmyslových oblastech České republiky?

O co se jedná: závěry o BAT pro velká spalovací zařízení

V srpnu 2017 schválila Evropská komise tzv. Závěry o BAT (Best available techniques – nejlepší dostupné techniky, zkráceně BAT).[1] Tento dokument stanoví přísnější emisní limity, které budou muset všechna velká spalovací zařízení plnit do čtyř let od jejich schválení, tedy do srpna 2021. Závěry o BAT zároveň stanoví i přísnější požadavky na monitoring emisí znečišťujících látek, než jaké v současnosti upravuje česká legislativa. Velká spalovací zařízení se tak budou muset přizpůsobit i těm.

Kterých spalovacích zdrojů se nová pravidla týkají?

Závěry o BAT se týkají:

• spalování paliv (včetně odpadu) v zařízeních o tepelném příkonu 50 MW a více
• zplyňování černého uhlí nebo jiných paliv (uhlí, plyn, biomasa, kapalná paliva, ale i vedlejší produkty průmyslové výroby) o tepelném příkonu 20 MW a více

Kompletní seznam těchto zdrojů najdete v portálu Ministerstva životního prostředí k integrované prevenci. Jedná se o všechna zařízení z kategorie 1.1, 1.4 a 5.2.[2]

Změna č. 1: kontinuální monitoring

Zpřísnění pravidel pro monitoring znečišťujících látek spočívá zejména v tom, že řadu látek doposud monitorovaných jen jednorázově je nyní nutné monitorovat kontinuálně. Rozdíl mezi těmito dvěma typy monitorování je důležitý: Jednorázové měření se provádí v intervalech, které stanoví úřad v integrovaném povolení. Zajišťuje jej provozovatel prostřednictvím autorizované osoby. Naproti tomu kontinuální měření emisí probíhá soustavně za pomoci zařízení, které je třeba každé tři roky podrobit kalibraci. Přesnost kontinuálního měření je zároveň kontrolována jednorázovými měřeními, která provádí opět autorizovaná osoba. Je zřejmé, že kontinuální měření nabízí lepší zprávu o skutečných emisích a může tedy lépe přispět k ochraně životního prostředí. (Podrobněji: vyhláška č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší)

Povinný kontinuální monitoring je v současnosti stanoven pro tuhé znečišťující látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku a oxid uhelnatý. Závěry o BAT přidávají nové požadavky na kontinuální monitoring amoniaku (pro všechna zařízení, která používají sekundární opatření k odstranění oxidů dusíku ze spalin) a také kontinuální monitoring emisí rtuti (pro všechna velká spalovací zařízení s instalovaným výkonem nad 300 MW). Obě tyto látky jsou velmi nebezpečné pro lidské zdraví a je tedy žádoucí mít podrobný přehled o jejich emisích.

Změna č. 2: jednorázový monitoring

Všechna zařízení, ve kterých se spaluje černé či hnědé uhlí, budou muset navíc nově monitorovat emise plynných chloridů (HCl) a fluoridů (HF), a to nejméně třikrát za rok. Další novou povinností bude monitoring těžkých kovů (arsen, kadmium, olovo, zinek a další) v emisích do ovzduší, který by měl probíhat minimálně jednou za rok.

Změna č. 3: každodenní měření odpadních vod

Velká spalovací zařízení vytvářejí rovněž poměrně velké množství odpadních vod, které mohou obsahovat rozpuštěné anorganické soli, nerozpuštěné látky či těžké kovy. V této oblasti se aplikují Závěry o BAT pro čištění odpadních vod a odpadních plynů.[3] Ty oproti stávající právní úpravě přicházejí navíc s povinností měřit emise nerozpuštěných látek do vody s denní frekvencí (stávající právní úprava požaduje pouze 12 nebo 24 měření za rok).

Důsledek pro krajský úřad - příslušný orgán integrované prevence

Krajské úřady mají povinnost během čtyř let po publikaci Závěrů o BAT (tedy do srpna 2021) promítnout všechny jejich požadavky do všech integrovaných povolení pro velká spalovací zařízení. Provozovatelé, úředníci i odborná veřejnost často diskutují o přísnějších emisních limitech. Je ale důležité, aby krajské úřady ve čtyřleté lhůtě zahrnuly do integrovaných povolení také požadavky na monitoring.

Pro monitoring nelze udělit výjimku

Zpřísnění pravidel se promítne také do integrovaných povolení, které udělují odbory životního prostředí či integrované prevence krajských úřadů. V následujících měsících až letech se na ně budou obracet provozovatelé velkých spalovacích zdrojů s žádostmi o výjimky. Tentokrát ale naraz. Zákon o integrované prevenci sice umožňuje za velmi přísných podmínek udělit výjimku z emisních limitů spojených s nejlepšími dostupnými technikami. S možností udělit výjimku z povinnosti měřit emise ale ani zákon, ani evropská směrnice o průmyslových emisích, nepočítá. Provozovatelé velkých spalovacích zařízení by tak neměli zapomenout, že kromě přizpůsobení se přísnějším emisním limitům je čeká také adaptace na nové požadavky na monitoring. 

Zdroj: Laura Haiselová, Frank bold (Článech vyšel v časopisu PRO města a obce)

Poznámky:

[1] https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?qid=1503383091262&uri=CELEX:32017D1442
[2] Jejich seznam najdete zde: https://www.mzp.cz/ippc/ippc4.nsf/seznamy.xsp
[3] Tzv. Závěry o BAT pro CWW – Common waste water and waste gas treatment.https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=uriserv:OJ.L_.2016.152.01.0023.01.ENG

Sdružení 92 obcí na Litoměřicku SONO využívá skládku, která byla postupně vybavena kompostárnou, kogeneračními jednotkami spalující skládkový plyn a sušárnou dřeva. Životnost skládky se ale kvapem krátí. Ročně se do ní uloží zhruba 70 tisíc tun komunálního odpadu. V současném režimu se tak může provozovat do roku 2024. Tomu se však SONO brání a plánuje stavbu nové termicko-mechanické třídírny. Je to reakce na připravovanou novela zákona o odpadech, která předpokládá výrazný nárůst cen za uložení odpadu do země. Sdružení SONO loni také začalo připravovat projekt na účinnější separaci recyklovatelných složek komunálního odpadu, inspiraci našlo v Polsku. Více ZDE

Zdroj: DENÍK.cz

Svaz průmyslu a dopravy České republiky (SPČR) materiál v předkládané podobě odmítá a důrazně žádá jeho stažení či hloubkové a principiální přepracování.

Jeho potenciální schválení považujeme za značně rizikové s ohledem na cíle, které má napomáhat plnit. Především poukazujeme na to, že ambice plánu jeho prostřednictvím realizovat strategické cíle České republiky střednědobé a dlouhodobé povahy se zásadně neshoduje s uváděnými postupnými kroky.

Schválení Implementačního plánu by tak paradoxně vedlo ke konzervaci vývoje vybraným směrem a znemožnilo pružnou reakci v případě změny, což by mělo negativní důsledky pro vývoj ekonomiky, stav životního prostředí a vlastně i cíle snažení samotného. Dokument v předložené podobě nedoporučujeme schválit ani jako závazný plán implementace k roku 2030, neboť jakákoliv systémová změna bude vyžadovat jeho přeschválení, tj. došlo by k ukotvení zkostnatělého dokumentu na vládní úrovni a vytvoření celé agendy problémů k dalšímu řešení.

Dokument ke stažení:

Stanovisko ZDE

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Olomouci uložili pokutu 150 tisíc korun stavební společnosti Provozní Nový Malín s.r.o., jejímž zřizovatelem je stejnojmenná obec na Šumpersku. Firma se při své činnosti dopustila porušení zákona o odpadech.

„Nelegálně použila 120 tun směsných stavebních a demoličních odpadů, které obsahovaly například betony, cihly a omítky, k výstavbě nové polní cesty, kterou budovala v katastru Nový Malín pro obec. K nakládání s odpady na těchto pozemcích však neměla od příslušného stavebního úřadupovolení,“ řekl Radek Pallós, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Olomouci.

Při další stavební akci obce – tentokrát krajským úřadem povolené revitalizaci pískovny Nový Malín -  předala firma Provozní Nový Malín obci k realizování terénních úprav celkem 1710 tun odpadní zeminy, aniž by však provedla povinné analýzy chemického složení. „Vzorky, které nechali inspektoři z těchto terénních úprav odebrat, prokázaly přítomnost nebezpečného azbestu a také nadlimitní hodnoty pro polyaromatické uhlovodíky a olovo. Zemina s překročenými hodnotami neměla být k terénním úpravám vůbec předána,“ konstatoval Pallós a doplnil, že firma také více než šest měsíců nevedla evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi.

Při stanovení výše sankce inspektoři vzali v potaz, že se jednalo o poměrně významné množství odpadů. Protiprávním nakládáním s nimi bylo ohroženo životní prostředí.

Společnost Provozní Nový Malín se proti pokutě odvolala, Ministerstvo životního prostředí však odvolání zamítlo a sankci potvrdilo.

Doporučujeme:

Možnosti nakládání s výkopovou zeminou z pohledu ČIŽP (23.2.2018)

Významní čeští vědci a lékaři se postavili proti výjimkám z limitů znečištění pro velké uhelné elektrárny. Ve výzvě adresované poslancům uvádějí, že v Česku žije téměř 60 procent lidí v oblastech s překračovanými limity znečištění a na následky znečištění ročně zemře 11.000 lidí. Výzvu podepsali například geochemik a ekolog z Univerzity Karlovy Bedřich Moldan nebo předseda komise pro životní prostředí Akademie věd, ekotoxikolog a lékař Radim Šrám.

Vědci chtějí, aby zákon o ovzduší znemožnil udělování výjimek z limitů velkým znečišťovatelům. Souvisí to s dlouho připravovaným celoevropským zpřísněním limitů, které bude závazné od srpna roku 2021. Jednotlivé státy EU si ale do svých zákonů mohou zařadit možnost udělování výjimek. Držitelé výjimek by tak po roce 2021 nemuseli splňovat zpřísněné limity. Programový ředitel Hnutí Duha Jiří Koželouh ČTK již dříve řekl, že ekologové "mají signály", podle nichž někteří znečišťovatelé o výjimky budou chtít žádat.

"To považujeme za nepřípustné a požadujeme, aby minimálně v případě velkých elektráren bylo zákonem vyloučeno udělování takových výjimek," uvedli vědci ve svém prohlášení. Elektrárny podle nich mají být nuceny, aby instalovaly nejlepší možné technologie ke snížení znečištění a ochraně zdraví lidí. Vědci uvedli, že Česko elektřiny vyrábí více, než spotřebuje. Téměř stejně velké množství energie, jaké ročně spotřebují domácnosti, se prodá do zahraničí.

Zákaz výjimek se do zákona snaží prosadit Piráti, navrhla ho jejich poslankyně Dana Balcarová, která je zároveň předsedkyní sněmovního výboru pro životní prostředí. Připojili se k ní někteří poslanci za TOP 09 a KDU-ČSL. O návrhu bude výbor jednat tento týden. Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) v minulosti upozornil na to, že tato změna by mohla mít dopady na ceny energií, ale také na energetickou soběstačnost a bezpečnost státu.

Mezi odborníky, kteří se připojili k výzvě, jsou například ředitel Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR Michal V. Marek či expert na posuzování vlivu na životní prostředí a bývalý náměstek ministra životního prostředí Martin Říha. Podpis přidaly i další významné osobnosti, jako například bývalý předseda Senátu Petr Pithart, socioložka Jiřina Šiklová či zástupci samospráv v regionech postižených velkým znečištěním - starosta Horního Jiřetína Vladimír Buřt a místostarosta Litvínova Milan Šťovíček.

Zákaz výjimek navrhuje skupina poslankyň a poslanců Výboru pro životní prostředí, který bude o návrhu hlasovat už tuto středu 14. března.

Lidstvo používá plasty něco přes sto let. Život bez nich si nelze ani představit, ostatně oblékáme plastové oblečení. Bydlíme v domech z plastu s plastovým nábytkem. Jíme potraviny z plastových obalů plastovým příborem. Plasty jsou všude, kam se podíváme. Bohužel doslova.

Problémy s plasty

Globální roční produkce plastů překročila 320 miliónů tun. Až 13 milionů tun plastů (4 % světové roční produkce plastů) končí každý rok nekontrolovatelně v mořích. Jen státy Evropské unie vypustí ročně do moří 150 až 500 tisíc tun umělohmotných odpadů. Plovoucí plasty již vytvořily v kontinent. Neustálou fragmentací se zmenšují, takže oceány jsou plné mikroplastů, částeček menších než 5 mm, čímž se z oceánů stává „plastová polévka“. Mikroplasty ale byly nalezeny v půdě, v ovzduší, v pitné vodě, v kuchyňské soli, ale i v medu nebo rybách. Přesto země EU vypouští každý rok do životního prostředí 75 až 300 tisíc tun mikroplastů, tedy množství odpovídající 10 až 35 tisícům plných popelářských aut. Vědci přitom doposud neznají vliv mikroplastů na lidské zdraví, pozitivní však určitě není. Plasty se tak stávají hrozbou, na kterou se Evropská komise rozhodla reagovat. A není sama. Problematiku řeší i na úrovni OSN, G7 i G20. Konkrétní reakcí Evropy je nedávno zveřejněná Strategie pro plasty.

Kořeny Strategie pro plasty

Kořeny Strategie pro plasty jsou již v Plánu pro Evropu účinněji využívající zdroje. Evropská komise si je vědoma, že bohatství a blahobyt evropských zemí je založen na vysoké spotřebě zdrojů. | Ing. Ivo Kropáček, odpadový expert Hnutí DUHA Lidstvo používá plasty něco přes sto let. Život bez nich si nelze ani představit, ostatně oblékáme plastové oblečení. Bydlíme v domech z plastu s plastovým nábytkem. Jíme potraviny z plastových obalů plastovým příborem. Plasty jsou všude, kam se podíváme. Bohužel doslova. Zároveň je však evidentní, že časy, kdy bylo k dispozici velké množství levných surovin, minuly. V roce 2050 by svět bez transformační strategie potřeboval pro zajištění nynějšího hospodářského růstu zdroje dvou planet. Komise proto pro zachování hospodářského růstu přijala v roce 2011 Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje (KOM/2011/0571). Zde byl definován cíl přeměnit do roku 2050 odpady na druhotné suroviny. K naplnění tohoto cíle přijala Komise v roce 2015 Akční plán pro oběhové hospodářství (KOM/2015/0614), kde byly právě plasty identifikovány jako klíčová priorita a Komise se zavázala předložit strategii reagující na výzvy spojené s plasty.

Tak vznikla Strategie pro plasty která obsahuje řadu vizí. Komise chce například zajistit, aby do roku 2030 byly všechny plastové obaly recyklovatelné a polovina všech plastových odpadů vytvořených v EU byla i skutečně recyklována. Aby se tak skutečně stalo, je potřeba, aby vznikly nové obchodní modely. Je nutné zásadně změnit design výrobků, kdy se například přestanou používat látky (například zpomalovače hoření), které znemožňují recyklaci.

Krize s odbytem plastů

Polovina vytříděných plastů z EU se exportuje, z toho více než 85 % vývozu plastového odpadu mířilo donedávna do Číny. Více ZDE

Městský soud v Praze zamítl žalobu, kterou v roce 2016 podal právnický spolek Frank Bold Society proti rozhodnutím, jimiž ministerstvo průmyslu a obchodu potvrdilo stavební povolení pro obnovu dvou bloků Elektrárny Chvaletice. Důvodem žaloby bylo chybějící posouzení vlivů modernizace na životní prostředí (EIA), tedy i vlivu prodloužení životnosti bloků B3 a B4 elektrárny do roku 2030. Spolek zvažuje podání kasační stížnosti, uvedla v tiskové zprávě Kristýna Vojtíšková z organizace Frank Bold. Modernizace elektrárny skončila vloni.

Podle organizace je posouzení vlivů na životní prostředí povinné pro každou technologicky složitější stavbu. V Chvaleticích EIA provedena nebyla, přestože elektrárna je jedním z největších emitentů oxidů dusíku a síry, prachu a rtuti v České republice a největším producentem emisí arsenu, niklu, olova, oxidů uhlíku a dusíku, polétavého prachu a rtuti v Pardubickém kraji.

"Během posuzování vlivů na životní prostředí by mohly být zváženy různé varianty projektu, kompenzační opatření či soulad záměru s nejlepšími dostupnými technikami, to vše za konzultace veřejnosti," uvedla Laura Haiselová z organizace Frank Bold.

Stavební povolení vydávalo ministerstvo průmyslu a obchodu na základě vyjádření ministerstva životního prostředí, které posudek EIA nepožadovalo. Modernizaci vyhodnotilo jako podlimitní záměr, který nevyžaduje projednání podle EIA, ale bylo nutné jej pro jeho posouzení oznámit Krajskému úřadu Pardubického kraje. Ten záměr zhodnotil tak, že nebude podléhat zjišťovacímu řízení EIA.

Podle rozsudku, nebyla žaloba podána důvodně. Záměr modernizace bloků nedosahuje podle něj kapacity nebo rozsahu, aby bylo posouzení EIA povinné, ani se významně nezvýší kapacita nebo rozsah zařízení. Prodloužení provozu soud nepovažoval za důvod pro provedení EIA. Provoz je také regulován prostřednictvím integrovaného povolení. Nebylo nutné ani zjišťovací řízení EIA, neboť stavební úpravy elektrárny znamenají její ekologizaci a modernizaci a nemají významný vliv na životní prostředí.

"Dle názoru soudu je totiž nepochybné, že záměr je stále stejný, tedy uhelná elektrárna jako celek, a proto jakékoliv řízení podle zákona o EIA nebylo třeba. Z toho důvodu žalobce nebyl účastníkem stavebního řízení," uvedl v rozhodnutí soud. Podle něj také nikdy nebyla stanovena maximální doba provozu elektrárny či doba jejího ukončení.

Proti modernizaci bloků a prodloužení životnosti elektrárny protestovala také ekologická organizace Greenpeace. Začátkem října 2016 její aktivisté na tři dny obsadili chladicí věž elektrárny. Elektrárna označila protesty Greenpeace za absurdní, neboť modernizace podle ní sníží emise škodlivých látek i prachu.

Podle informací ČTK elektrárna chystá modernizaci zbývajících dvou výrobních bloků 1 a 2. Podrobnosti zatím nezveřejnila.

Zdroj: ČTK

Od Mycleho Schneidera si nechávají radit evropské vlády a jeho texty považují za relevantní zdroj i energetické fimy nebo různé regulační orgány. V rozhovoru pro týdeník Respekt hovořil například o tom, proč velké energetické firmy, jako je ČEZ, ztrácejí zákazníky a varuje, že pokud nezmění svou politiku, hrozí jim problémy. Schneider také upozorňuje na potíže, se kterými se v současnosti potýkají stavby nových jaderných elektráren a řeč přišla i na problematiku globálního oteplování a využití obnovitelných zdrojů. Více ZDE

Zdroj: iHNED.cz

Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) začala podávat ministerstvu životního prostředí žádosti s cílem získat nová průzkumná území na devíti místech platná do roku 2025. Obce, které na svém území hlubinné úložiště odmítají, kritizují, že nyní mají poslední možnost jako účastníci řízení hájit zájmy občanů, než stát vybere finální lokalitu. SÚRAO tato slova označuje za nesmysl a manipulaci s fakty. ČTK to 9. března řekli mluvčí sdružení Nechceme úložiště Kraví hora Martin Schenk a ředitel SÚRAO Jiří Slovák.

Slovák řekl, že SÚRAO postupně podá žádosti na všechny lokality, ale vždy až poté, co s postupem seznámí příslušné obce. "Vede nás k tomu to, abychom neztráceli čas a po rozhodnutí o těch čtyřech lokalitách mohli plynule začít realizovat průzkumné práce, protože rok 2025 je velmi blízko z pohledu, co všechno je třeba na těch lokalitách provést. Jakmile bude rozhodnuto o těch čtyřech lokalitách, tak pokud budou platná průzkumná území, na těch zbývajících pěti se jich vzdáme," řekl Slovák.

Podle Platformy proti hlubinnému úložišti, jež sdružuje 24 obcí a měst a 12 spolků, ohlašovalo SÚRAO na letošek výběr čtyř lokalit pro vybudování hlubinného úložiště vyhořelého jaderného paliva, kde chtělo pokračovat v geologických pracích včetně hlubokých vrtů. Přesto v minulých dnech začalo podávat na MŽP žádosti s cílem získat nová průzkumná území na devíti místech. První řízení již začalo v lokalitě Kraví hora vedle bývalých uranových dolů na Žďársku a Tišnovsku, průzkumné území se tam má zvětšit ze 17 kilometrů na 27,65 kilometru čtverečních. Žádosti podává státní podnik Diamo.

Podle Schenka SÚRAO dosud nepředstavilo výsledky z průzkumných území stanovených v roce 2015. "Občané nemají ponětí, co dělalo. Začít další fázi, že požádají o další průzkumná území, je špatný krok a vzbuzuje obrovskou nedůvěru. Pořád neexistuje legislativa, která by obcím dávala možnost se v pozdější době bránit nebo nesouhlasit. Platnost do roku 2025, to je nejasná hra SÚRAA, do které nikdo nevidí," řekl Schenk.

Slovák označil tato slova za absolutní nesmysl. Uvedl, že po žádosti následují geologicko-průzkumné práce, k nimž se mohou obce vyjadřovat, pak ještě zanesení do územního plánu, čemuž předchází hodnocení vlivů na životní prostředí EIA a územní řízení. "To znamená, že obce a občané se mohou vyjadřovat dvakrát. To, co říká platforma, je nesmysl a manipulace s fakty. Je to hledání obstrukcí, jak ten proces zastavit, nejde jim o to nalézt řešení," řekl Slovák.

Mezi zvažované lokality pro stavbu úložiště patří Čertovka na pomezí Ústeckého a Plzeňského kraje, Březový potok poblíž Horažďovic v Plzeňském kraji, Magdaléna na Táborsku, Čihadlo na Jindřichohradecku, Hrádek na Jihlavsku, Horka na Třebíčsku a Kraví Hora na Žďársku. Geologický výzkum začal také v okolí jaderných elektráren v Dukovanech a Temelíně.

Úložiště, v němž by měly být trvale v hloubce půl kilometru uloženy tisíce tun vyhořelého paliva z jaderných elektráren, má v ČR vzniknout do roku 2065. Jeho stavba a provoz mají podle dřívějších informací stát zhruba 111 miliard korun. Nyní se vyhořelé palivo z jaderných bloků ukládá do meziskladů přímo v areálech elektráren.

Zdroj: ČTK