Ze statistických údajů o produkci odpadů v České republice (zdroj: MŽP, CENIA, ISOH) vyplývá dlouhodobý trend - převážnou většinu z celkové produkce všech odpadů tvoří stavební a demoliční odpady (cca 65 %), včetně zemin, tj. skupina odpadů č. 17 dle Katalogu odpadů.

Velkému množství odpadů vznikajících ze stavební a demoliční činnosti (vč. sanační) pak logicky odpovídá i poměrně velká intenzita dozorové činnosti České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v této oblasti odpadového hospodářství (200 až 300 kontrol ročně). Skutečnost, že ČIŽP provádí každoročně stovky kontrol v této oblasti, je dána i tím, že nakládání se stavebními a demoličními odpady je velmi častým předmětem podnětů, které ČIŽP obdrží. Specifickým případem materiálového toku ze stavební a demoliční činnosti je pak nakládání s výkopovými zeminami.

Z jednotlivých ustanovení zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, v platném a účinném znění (dále jen „zákon o odpadech“), ve své podstatě vyplývají čtyři režimy. A to buď, že se na zeminu zákon o odpadech nevztahuje, nebo nenaplní vůbec definici pojmu odpad, nebo se jedná o tzv. vedlejší produkt, anebo se skutečně jedná o odpad. Každá z těchto variant ovšem má své podmínky, které je nezbytné splnit.

Z dosavadní kontrolní praxe ČIŽP vyplývá, že již přípravné projekční práce velmi často postrádají detailní management nakládání s výkopovými zeminami a teprve v průběhu realizace prací jsou hledány způsoby, jak se vzniklými výkopovými zeminami dále nakládat. Taková situace, zvláště pak pod tlakem dodržení termínů a rozpočtu projektu, donutí realizační firmy umístit zeminy i do lokalit, kde takovéto nakládání není žádným způsobem povoleno, což obvykle vyvolá velmi negativní odezvu ze strany veřejnosti. Případně z důvodu minimalizace dalších nákladů realizační firmy kvalitu výkopových zemin neřeší. Státní orgány, které pak na základě obdržených podnětů musí postupovat v souladu s řadou procesních právních norem, jsou potom často vystaveny neoprávněné kritice (například ze zdlouhavého průběhu kontroly, uložení nápravných opatření apod.), ačkoli jak již bylo uvedeno, primární problém je na straně soukromých subjektů, a to v nekvalitní přípravě realizovaného projektu.

Celý článek, který vychází v novém čísle časopisu Odpadové fórum č. 3/2018, čtěte ZDE. Nové číslo vychází 1. března a přináší řadu velmi zajímavých příspěvků na témata stavebních odpadů a kalů. Přehled obsahu:

ROZHOVOR:

• K recyklaci odevzdáváme každou druhou baterii, která se dostane do oběhu

TÉMA STAVEBNÍ ODPADY

• Ekotoxicita stavebních odpadů v české legislativě

• Vlastnosti stavebních a demoličních odpadů a recyklátů z hlediska životního prostředí

• Problematika výsledků ekotoxicity ve stavebních a demoličních odpadech a recyklátech

• Nakládání se zeminami

• Nový metodický návod MŽP pro řízení vzniku odpadů s obsahem azbestu

• Výroba betonu z recyklovaného struskového kameniva

• Jak naložit s odpadním polystyrenem ze stavebních aplikací v souladu s platnou legislativou

• Možnosti nakládání s výkopovou zeminou z pohledu ČIŽP

OHLASY ČTENÁŘŮ

• Oběhové hospodářství a obor vodovodů a kanalizací (VaK)

TÉMA KALY A SEDIMENTY

• Nové technologie pro čistírny

• Rizika a výhody při využití čistírenských kalů na zemědělské půdě

• Problematika využití sedimentů na zemědělské půdě, testování dle vyhlášky č. 257/2009 Sb.

• Podmínky využití sedimentů mimo dikce zákona o odpadech

• Evidence používání sedimentů na zemědělské půdě

POLEMIKA

• Využívání sedimentů na povrchu terénu

KŘÍŽEM KRÁŽEM

• Příklady dobré praxe v oblasti odpadů ve ŠKODA AUTO

• Evropská strategie pro plasty

REACH

• Registrace ve společném podání podle nařízení REACH - část 2

POD LUPOU

• Technologické zkoušky

Předložený návrh zákona, kterým se mění zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní- zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů, byl zpracován na základě usnesení vlády č. 333 ze dne 3. května 2017, kterým byl vládou České republiky uložen úkol připravit návrh novely horního zákona v oblasti tvorby, správy a použití rezerv na sanace a rekultivace a na důlní škody, a usnesení vlády č. 441 ze dne 14. června 2017, kterým byla schválena Surovinová politika České republiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů a uloženy konkrétní úkoly k jejímu naplňování.

Na základě předložené novely vznikne povinnost vést rezervy peněžních prostředků podle horního zákona pouze na zvláštním vázaném účtu. Dále se zavádí pravidelné nezávislé posuzování, zda výše rezerv odpovídá nákladům na splnění povinností, k jejichž zajištění jsou rezervy vytvářeny, a doplňují se jednoznačné povinnosti organizací ve vztahu k rezervám v případě převodu dobývacího prostoru. Touto novelou vzniká povinnost vytvářet rezervy na technickou likvidaci dolů nebo lomů, o kterou byla rozšířena sanace všech pozemků dotčených těžbou.

Další oblastí úpravy je zavedení způsobu zveřejňování údajů o dobývacích prostorech v rámci registru územní identifikace, adres a nemovitostí, čímž dojde k naplnění požadavku na zlepšení dostupnosti těchto údajů široké veřejnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Návrh doplňuje a zpřesňuje úpravu sanace a rekultivace a některé aspekty právní úpravy úhrady z vydobytých nerostů. V rámci úpravy úhrady z vydobytých nerostů je navrhováno vypuštění pětiletého moratoria na zvyšování sazeb úhrady, které se v návaznosti na vývoj tržních cen některých nerostů ukázalo jako nefunkční.

Předkládaný návrh přináší zákonné zakotvení Surovinové politiky České republiky jako základního strategického dokumentu pro oblast nerostných surovin a jejich zdrojů, čímž dochází k posílení jejího významu a závaznosti.

Návrh zákona vypracoval Český báňský úřad ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu.

Dokument ke stažení:

zd_ALBSAW8KAP7Q.docx

ma_ALBSAW8KAP7Q.docx

pz_ALBSAW8KAP7Q.docx

Nejvyšší soudní instance Evropské unie rozhodla, že Polsko porušilo unijní předpisy týkající se čistoty ovzduší. Soudní dvůr EU trest neuložil, ale může o něj ještě požádat Evropská komise, poznamenala polská televize TVN 24. Verdikt je podle agentury Reuters součástí širšího tažení proti znečištění ovzduší, které podle odhadů způsobuje smrt 400.000 Evropanů ročně. K hříšníkům v tomto směru podle EK patří i Česko.

Polsko podle verdiktu nedodržovalo denní, ani roční limity přípustné koncentrace prachových částic (PM10) v mnoha městech, jak ukázaly údaje z let 2007 až 2015.

Přípustné limity stanovuje směrnice, jejímž cílem je přimět členské státy k zachování takové kvality ovzduší, aby nepostihovalo zdraví lidí. "Sama skutečnost překročení přípustných hodnot koncentrace PM10 v ovzduší stačí ke konstatování, že závazky členského státu nebyly dodrženy," zdůraznil soud.

EK poslala Polsko k soudu, protože usoudila, že polské úřady nerespektují limity znečištění, ani správně nepřevedly unijní předpisy do polského práva. Podle unijních pravidel mají úřady v případě překročení limitů podniknout taková opatření, aby toto období bylo co nejkratší. Z polských údajů ale vyplynulo, že v 35 z 46 oblastí byly normy pro kvalitu ovzduší setrvale překračovány.

Znečištění prachovými částicemi je hlavně dílem lokálního vytápění domácností. EK při podání žaloby argumentovala, že kroky podniknuté Polskem jsou nepostačující.

Varšava plánuje, že se s překračováním norem v jednotlivých oblastech vypořádá v období let 2020 až 2024, dodala TVN 24. Argumentovala při tom potřebou strukturálních změn, vyžadujících nezbytné přechodné období. Upozornila také na sociální, ekonomické a rozpočtové potíže, pramenící z nutnosti značných investic. Soud však dospěl k názoru, že Polsko neprokázalo, že je skutečně nemožné požadavky splnit v kratší době.

"Polsko se má co nejrychleji přizpůsobit verdiktu. Pokud Evropská komise shledá, že tak členský stát neučinil, může vznést novou žalobu a domáhat se finančního postihu," dodala televize.

Evropská komise v půli února dala Česku měsíc času k nápravě nedostatků v ochraně ovzduší - jinak věc podstoupí Soudnímu dvoru EU.

Mohlo by vás zajímat: Do Moravskoslezského kraje zamíří na zlepšení kvality ovzduší ze státního rozpočtu další miliarda. Převážná část peněz je určena na další podporu kotlíkových dotací. Nově bude možné výměnu kotlů předfinancovat formou půjčky od Státního fondu životního prostředí, systém se bude pilotně testovat právě v regionu.

Ministerstvo životního prostředí vyhlásilo výběrové řízení na služební místa Ministerský rada v odboru odpadů a Ministerský rada v odboru ochrany vod. Předpokládaným dnem nástupu je 15. dubna respektive 1. dubna 2018. Žádosti o přijetí do služebního poměru je potřeba doručit do 6. března 2018 resp. do 2. března 2018. Podrobnosti najdete v níže uvedených odkazech.

Další informace:

Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo 000494 Ministerský rada v odboru odpadů

Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo 000643 Ministerský rada v odboru ochrany vod

Již 23. ročník tradiční konference o recyklaci stavebních materiálů RECYCLING 2018, kterou pořádá Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů, se bude konat ve dnech 19. a 20. dubna 2018 v Brně v hotelu Santon. Konference je určená zejména pro: provozovatele recyklačních linek (výrobce stavebních recyklátů), stavební projektanty, investory a stavební firmy využívající recykláty, výrobce a dodavatele recyklačních linek a technologií, akademické pracovníky a studenty vysokých škol a pedagogy středních škol a orgány státní správy a místní samosprávy s působností v oboru životní prostředí a stavební řízení. Pozvánka a program konference ke stažení ZDE

Redakce časopisů PRO města a obce a Odpadové fórum mapují od konce ledna stav odpadového hospodářství v českých městech a obcích. Aktuálně se do ankety, které je možné se zúčasnit do konce týdne, zapojilo již 1 328 představitelů z řad měst a obcí. Výsledky nám pomohou se základní orientací, jak jednotlivé obce a města přistupují k zajištění odpadového hospodářství, a stanou se podkladem pro další podrobnější šetření a analýzy. Zároveň mohou sloužit jako zdroj informací pro jednání o osudu zákona o odpadech, který minulá vláda odložila a nová se jím bude muset brzy zabývat. Dotazník, jehož vyplnění Vám nezabere více než 5 minut, najdete ZDE. Moc děkujeme!

Snaha omezit výjimky pro velká spalovací zařízení je s ohledem na uvedené skutečnosti velmi pro­ble­ma­tická a především nemůže ovzduší v Česku významně zlepšit, nehledě na chybějící analýzu dopadů na ener­ge­tickou soběstačnost a bezpečnost státu a samozřejmě i cenu energií pro občany. S druhým návrhem umožnit obcím, aby na svém území zakázaly spalovat nekvalitní uhlí, lze jen souhlasit, stejně jako s jeho zdůvodněním, píše v článku Martin Hájek z Teplárenského sdružení ČR. Celý, článek, který právě vyšel v 3T - teplo, technika, teplárenství číslo 1/2018 uvádíme níže. Doporučujeme i příspěvek Jiřího Vecky na téma Snižování emisí SO₂ v energetice a průmyslu v kontextu přírodních zdrojů, kde autor poukazuje na to, že masivní investice do ekologizace provozů vyvolané zpřísněním evropské legislativy (IED) se rázem negují erupcí jediné sopky.

Poslankyně za Pirátskou stranu Dana Balcarová přišla v rámci projednávání zákona o ochraně ovzduší ve výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny, jehož je předsedkyní, se dvěma návrhy, které mají podle ní zlepšit ovzduší.

První návrh má zamezit udělování výjimek z limitů pro znečištění ovzduší velkým uhelným elektrárnám. Druhý pozměňovací návrh dává obcím pravomoc zakázat spalování nekvalitního hnědého uhlí v malých kotlích.

Jakkoliv se návrh paní poslankyně Dany Balcarové podle jejího tvrzení netýká tepláren, ale pouze 11 největších elektráren, a její návrh na novou pravomoc obcí Teplárenské sdružení ČR plně podporuje, pokládáme za nezbytné vysvětlit institut udělování výjimek z nejlepších dostupných technik a současně uvést na pravou míru některé dezinformace či polopravdy ve vyjádření paní poslankyně, která v tiskové zprávě mimo jiné uvedla: „Pro běžného občana výjimky neexistují, ale jakmile jde o velký průmysl, kde se točí velké peníze, nic není problém. Přitom jsou české limity nastaveny velmi mírně a v některých parametrech jsou benevolentnější než v Číně. Výjimky z limitů odnášíme na svém zdraví všichni.“

Tady je třeba v první řadě říci, že energetika a teplárenství jsou skutečně ve velmi odlišné situaci než běžní občané. A to nikoliv ve smyslu privilegovanosti těch prvních, je tomu právě naopak. Osobní auta musí sice plnit emisní normy bez výjimky, ale ty, které byly platné v době, kdy bylo vozidlo vyrobené, nikoliv nejnovější požadavky pro nová auta. Domácnosti mohou stále topit v kotlích první emisní třídy, ačkoliv jsou již delší dobu na trhu kotle páté emisní třídy s podstatně nižšími emisemi škodlivých látek. Je tedy zjevné, že příměr paní poslankyně je zcela zavádějící. Běžní občané žádné výjimky nepotřebují prostě proto, že se na ně žádné požadavky na přizpůsobení nejlepším dostupným technikám ani v přeneseném smyslu slova nevztahují.

Oblíbený bonmot ekologických organizací o tom, že jsou emisní limity v EU nastavené mírněji než v Číně, je ve skutečnosti také nepravdivý. Srovnává totiž limity pro nová zařízení v Číně s limity pro stávající zařízení v EU. Limity pro nová zařízení jsou v EU samozřejmě nastaveny přísněji než v Číně.

A konečně není ani pravdou, že výjimky z limitů odnášíme na svém zdraví. Nové požadavky na nejlepší dostupné technologie začnou platit až za čtyři roky a teprve v té době budou mít případné výjimky z jejich aplikace nějaký efekt pro životní prostředí. Tady se ale musíme zastavit a vysvětlit, jak to s těmi limity je, protože situace je pro běžného občana skutečně poněkud nepřehledná.

Již v roce 2010 přijaly Evropský parlament a Rada směrnici o průmyslových emisích s tím, že v ní obsažené emisní limity musí plnit velké elektrárny a teplárny nejpozději do poloviny roku 2020. Na tyto limity se české elektrárny a teplárny důsledně připravovaly a jen teplárny investovaly do jejich splnění za posledních pět let více než 20 miliard korun. Z pohledu životního prostředí jde o významný přínos, protože směrnice snížila emisní limity pro velká spalovací zařízení přibližně na polovinu. Kvůli zpřísnění emisního limitu bude navíc odstavena část uhelných elektráren, konzervativně je v souladu se zprávou provozovatele přenosové soustavy ve výpočtu přínosu směrnice předpokládáno odstavení 2200 MW instalovaného výkonu. Snížení emisí oxidu siřičitého lze potom do roku 2020 odhadovat na 76 tisíc tun a snížení emisí oxidů dusíku na necelých 26 tisíc tun ročně. V porovnání s celkovými emisemi oxidu siřičitého v ČR v roce 2015 jde o snížení o 62 %, v případě oxidů dusíku pak o 16 %.

Na základě uvedené směrnice o průmyslových emisích vydala Evropská komise v srpnu loňského roku Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2017/1442, kterým se stanoví závěry o BAT pro velká spalovací zařízení. Tímto rozhodnutím dochází k dalšímu zpřísnění emisních limitů oproti směrnici o průmyslových emisích uprostřed lhůty jejich zpřísňování a provozovatelé zařízení mají na jejich splnění pouhé 4 roky. Přijetí rozhodnutí bylo značně kontroverzní, v příslušném výboru zástupců členských států ho Evropská komise protlačila o pouhých 0,14 % hlasů, když na poslední chvíli uplatila zcela nesystémovou výjimkou Řecko. Proti přitom nehlasovaly pouze tzv. nové země EU, ale také Německo a Finsko. Polsko kvůli nedodržení procesních požadavků a nepřiměřenosti některých limitů podalo na Evropskou komisi žalobu k Evropskému soudnímu dvoru, v níž se domáhá zrušení Prováděcího rozhodnutí. Další žalobu požadující jeho zrušení podaly rovněž německé společnosti a svazy.

Z pohledu životního prostředí ovšem kontroverzní Rozhodnutí Komise stanovující závěry o BAT pro velká spalovací zařízení další významné zlepšení nepřináší. Změna emisních limitů pro oxidy dusíku a oxid siřičitý je uvedená v tabulce č. 1. V případě plné aplikace Rozhodnutí by došlo dle dopočtů Teplárenského sdružení ČR ke snížení emisí oxidu siřičitého o dalších téměř 17 tisíc tun a v případě oxidů dusíku o 4 tisíce tun. Vztaženo k celkovým emisím roku 2015 lze odhadovat celkové snížení emisí oxidu siřičitého o 14 % a v případě oxidů dusíku pak o pouhá 3 %. Jde o teoretické snížení emisí, skutečnost bude významně nižší, protože zařízení se po provedení investic obvykle pohybují pod emisními limity požadovanými směrnicí. Porovnání přínosů obou klíčových předpisů pro snižování emisí z velkých spalovacích zdrojů je uvedeno v tabulce č. 2. Dodatečný přínos zavedení požadavků na nejlepší dostupné techniky je přibližně čtyřikrát nižší ve srovnání s přínosem směrnice o průmyslových emisích.

Emisemi prachu, u nichž směrnice také přináší významné zpřísnění limitů, se vůbec nezabýváme, protože emise ze sektoru veřejné energetiky a výroby tepla představovaly podle ČHMÚ již v roce 2015 pouhých 6,5 % celkových emisí prachu PM10 v ČR, v případě jemných částic PM2,5 pak 7,1 %. Navíc do roku 2020 na základě požadavků směrnice dojde ke snížení emisí primárního prachu i jeho prekurzorů (SO2 a NOx) ze sektoru veřejné energetiky a výroby tepla o více než 2 třetiny. Je tedy zjevné, že jakékoliv dodatečné zpřísnění limitů pro velká spalovací zařízení vyvolané novým rozhodnutím o závěrech o BAT již nemůže imisní zátěž prachovými částicemi, která je příčinou pravidelného vyhlašování smogových situací zejména v Moravskoslezském kraji, nijak významně ovlivnit. Ostatně porovnání imisního limitu na prach pro teplárny s obvyklými emisemi kotle na tuhá paliva v rodinném domku vypuštěnými při výrobě stejného množství tepla hovoří samo za sebe.

Hlavní problém se zpřísněnými emisními limity podle Rozhodnutí Komise spočívá v tom, že se je nemusí podařit splnit se zařízeními, která si již teplárny a elektrárny pod vlivem platné regulace emisí pořídily. Právě pro případ nepřiměřené tvrdosti obsahuje evropská směrnice i český zákon o integrované prevenci institut výjimek z nejlepších dostupných technologií. Rozhodně však nejde o nějaké jejich paušální bezdůvodné rozdávání. O každé žádosti o výjimku bude rozhodovat příslušný krajský úřad ve správním řízení za účasti veřejnosti, tedy i ekologických organizací. Zařízení musí samozřejmě plnit přísné emisní limity dle směrnice o průmyslových emisích i při udělení výjimky, která se vztahuje jen na dodatečné snížení vyvolané novým rozhodnutím o závěrech o BAT.

Zákon o integrované prevenci a omezování znečištění stanoví, že může krajský úřad udělit výjimku z použití nejlepších dostupných technologií pouze, pokud odborné posouzení předložené provozovatelem prokáže, že v jejím důsledku „nedojde k závažnému znečištění životního prostředí, celkově bude dosaženo vysoké úrovně ochrany životního prostředí a že by dosažení úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami popsanými v závěrech o nejlepších dostupných technikách vedlo k nákladům, jejichž výše by nebyla přiměřená přínosům pro životní prostředí a to z důvodů zeměpisné polohy daného zařízení nebo místních podmínek životního prostředí, nebo technické charakteristiky daného zařízení.“

Snaha „pirátky“ Balcarové omezit výjimky pro velká spalovací zařízení je s ohledem na výše uvedené skutečnosti velmi problematická a především nemůže ovzduší v Česku významně zlepšit, nehledě na chybějící analýzu dopadů na energetickou soběstačnost a bezpečnost státu a samozřejmě i cenu energií pro občany, kterou požaduje ministr životního prostředí Richard Brabec. Ostatně Hnutí DUHA, které je ve skutečnosti iniciátorem návrhu, jak ve své reakci naznačil ministr životního prostředí, nejspíš ani nedoufá, že legislativní paskvil novelizující zákon o integrované prevenci a omezování znečištění v zákonu o ochraně ovzduší Poslaneckou sněmovnou projde. Cílem je vytvořit atmosféru „společenské objednávky“, v níž budou potom krajské úřady a následně možná i soudy o případných výjimkách rozhodovat.

Naopak s druhým návrhem poslankyně Dany Balcarové umožnit obcím, aby na svém území zakázaly spalovat nekvalitní uhlí, lze jen souhlasit, stejně jako s jeho zdůvodněním: „Myslíme si, že pravomoc rozhodovat o tom, co se má na území obcí spalovat, obcím jednoznačně patří.“ Ostatně jak si všimly už i ekologické organizace, podobnou možnost omezit spalování uhlí v lokálních topeništích mají obce v Polsku a příklad Krakova ukazuje, že ho umí využít a že to pro kvalitu ovzduší přináší konkrétní výsledky. Návrh, který byl podle něj v minulosti několikrát diskutován, podpořil také ministr životního prostředí Richard Brabec. Nezbývá tedy než doufat, že nakonec Poslaneckou sněmovnou projde, protože cílí na skutečné původce smogu, kterými jsou domácí kotle na pevná paliva.

Autor: Martin Hájek

Zdroj: 3T - teplo, technika, teplárenství číslo 1/2018 (Teplárenské sdružení ČR)

Na to, co je a co není výzkum, se často ptají berní úředníci, když u firem posuzují jejich daňové odpočty. Napříč kraji si význam firemního bádání vykládají jinak. A často se stává, že náklady na výzkum a vývoj jako odpočet nakonec neuznají. Do posuzování odpočtů by se mohl zapojit státní nezávislý orgán - Technologická agentura ČR (TA ČR). Dnes o tom bude jednat vládní Rada pro výzkum. Více ZDE. Záznam z tiskové konference ZDE.

Zdroj: iHNED.cz

Na ministerstvu průmyslu nyní vzniká novela zákona, jež má zavést podporu formou aukcí pro větší projekty – tedy pro větrné elektrárny s výkonem nad šest megawattů. Úředníci se přitom inspirují právě v Německu či ve Francii.  V dubnu by mělo proběhnout připomínkové řízení a začít platit by měla v roce 2019. Spor se však zřejmě povede o to, jak budou v novém systému zvýhodněny menší projekty komunitní energetiky. Tedy například obecní větrné elektrárny. Více ZDE

Mohlo by vás zajímat:

Stanou se brzy aukce efektivním nástrojem podpory obnovitelných zdrojů energie v Česku? (21.2.2018, Solarninovinky.cz)

Zdroj: iDNES.cz

Obyvatelé Přerova a okolí mají v budoucnu získávat teplo efektivním a ekologickým využitím energie ze spalování komunálního odpadu. Postará se o to nová technologie, kterou v přerovské teplárně vybuduje skupina Veolia. Technologie podle zástupců města i společnosti splňuje nejpřísnější limity a sníží dosavadní emise.

Projekt je zatím v republice ojedinělý, náklady na vybudování činí kolem dvou miliard korun, stavbu bude platit Veolia, které teplárna patří. Nová technologie by měla začít fungovat do konce roku 2022. Záměr dnes stvrdili zástupci města a firmy podpisem memoranda.

Přerov se tímto krokem podle zástupců radnice připravuje na změnu systému nakládání se směsným komunálním odpadem, který od roku 2024 už nebude možné bez úpravy ukládat na skládky. "Jde o poměrně strategický krok na několik desetiletí, je potřeba k tomu přistoupit odpovědně. Kroky v memorandu chápu jako integrál související se zajištěním dostupné ceny tepla pro Přerova a zajištěním likvidace komunálního odpadu," uvedl primátor Vladimír Puchalský (Společně pro Přerov).

Podle ředitele regionu střední Morava firmy Veolia Energie Pavla Dostála již začala první etapa spočívající v rekonstrukci sítě centrálního zásobování teplem. "Plánujeme postavit v naší Teplárně Přerov speciální technologii, která může kromě jiného paliva využít k výrobě energie takzvané tuhé alternativní palivo (TAP) vyrobené z vytříděných komunálních a ostatních odpadů, které už nebude možné recyklovat ani ukládat na skládky," uvedl.

Teplárna by tak měla postupně nahradit uhlí biomasou a tuhým alternativním palivem, možností je i zemní plyn. Podle jednatele společnosti Technické služby Bohumíra Střelce se v budoucnu bude odpad vozit místo na skládku v Žeravicích do teplárny v Přerově. "Pět sběrných vozů tam bude odpady vozit přímo. Doprava se nenavýší, pokud bude stejný objem odpadů," uvedl Střelec.

Otázka, jak se vybudování nové technologie dotkne ceny tepla, je podle zástupců radnice předčasná. Stejně tak není dosud jasné, zda bude Veolii stačit odpad z města, nebo se bude do teplárny dovážet i z okolí. Podle nich by však měla být technologie společná pro více měst, tak jak je běžné v Německu či Rakousku. Ubezpečují však, že jedním z přínosů bude snížení emisí. "Jde o takzvanou pračku vzduchu. Filtry budou zachytávat plynné emise a na výstupu komínem půjde jen vodní pára. Technologii bude splňovat nejpřísnější emisní limity," řekl Dostál. V roce 2023 by měly podle něj po dokončení rekonstrukce klesnout emise na 50 procent původního stavu.

Přerov otázku zpracování odpadu řeší již několik let. Před lety se uvažovalo o tom, že ve městě bude spalovna Olomouckého kraje, což obyvatelé odmítali. Zastupitelé kvůli tomu schválili, že by v takovém případě o záměru rozhodli lidé v referendu. "V současné době nestavíme spalovnu a ani to není v úvaze. Ta technologie je nejefektivnější a nejekologičtější, dokonce i ekologičtí aktivisté ji podporují," doplnil primátor Puchalský.

Teplárna Přerov nyní pokrývá svými dodávkami 85 procent potřeb města, což odpovídá přibližně 14.500 domácnostem, zajišťuje také dodávku technologické páry pro průmyslové podniky v Přerově. Obyvatelé města vyprodukují ročně zhruba 13.300 tun komunálního odpadu.

Zdroj: ČTK

Stav ovzduší na území České republiky se od počátku měření ČHMÚ (resp. tehdejšího HMÚ) na konci sedmdesátých let minulého století značně proměnil. Imise oxidu siřičitého (SO₂), které byly hlavním problémem té doby, se po restrukturalizaci průmyslu a odsíření uhelných elektráren v devadesátých letech dostaly pod úroveň imisních limitů. To ovšem ještě neznamená, že dýcháme čistý vzduch. Hlavním problémem kvality ovzduší České republiky jsou v posledních letech zvýšené koncentrace suspendovaných částic frakce PM₁₀ a PM_2,5, benzo[a]pyrenu a přízemního ozonu.

Znečišťování ovzduší patří v současné době mezi nejzávažnější problémy ochrany životního prostředí. Kvalita ovzduší je hodnocena v souladu s platnou národní legislativou – zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění – a v souladu s požadavky Evropské unie. Hodnoty imisních limitů jsou uvedeny v Příloze č. 1 tohoto zákona. Imisní limity jsou stanoveny na základě doporučení Světové zdravotnické organizace WHO.

Většina imisních charakteristik látek znečišťujících ovzduší má od roku 2000 klesající trend, i když méně výrazný než v 90. letech minulého století. V roce 2016, posledním hodnoceném roce, byl stav ovzduší následující: oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší bez zahrnutí přízemního ozonu pokrývaly cca 26 % území ČR s přibližně 56 % obyvatel (resp. 43 % území ČR s cca 59 % populace při zahrnutí přízemního ozonu). Tyto oblasti byly v naprosté většině vymezeny z důvodu překročení imisních limitů suspendovaných částic frakce PM10, PM2,5 a benzo[a]pyrenu (obr. 1). Nicméně je důležité podotknout, že na úrovni znečištění ovzduší má svůj podíl nejen množství vypouštěných emisí, ale i převažující meteorologické a rozptylové podmínky v daném roce. Níže popsaný stav znečištění ovzduší vychází z ročenky Znečištění ovzduší na území České republiky v roce 2016 vydané ČHMÚ (ČHMÚ 2017).

Územím, kde je stav ovzduší na území ČR dlouhodobě nejzávažnější, je aglomerace Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek (O/K/F-M) a Moravskoslezský kraj jako celek. Špatná situace je zde podmíněna nejvyšším emisním zatížením v rámci České republiky, které pochází z různých typů zdrojů, a také vlivem přeshraničního přenosu polutantů z Polska. Nicméně k překračování imisních limitů dochází ve všech zónách a aglomeracích a zhoršená kvalita ovzduší není problémem pouze měst, ale i menších sídel, kde je ovzduší znečištěno suspendovanými částicemi a benzo[a]pyrenem pocházejícím z lokálního vytápění.

Suspendované částice PM10 a PM2,5

Jednou z nejvíce problematických látek jsou suspendované částice frakce PM10 a PM2,5. Jedná se o pevné nebo kapalné příměsi vzduchu o aerodynamickém průměru 10 µm (resp. 2,5 µm pro částice PM2,5), které díky své malé velikosti nesedimentují, zůstávají v ovzduší a jsou v něm tak rozptýleny (suspendovány). Částice na sebe zpravidla váží další látky, jako např. těžké kovy a persistentní organické látky. Suspendované částice představují zdravotní riziko hlavně proto, že se nejedná o látky specifického složení, ale o směs látek s různými účinky.

Celý článek, který vyšel v časopise Odpadové fórum, čtěte ZDE

Autor: Mgr. Lea Baláková, doc. RNDr. Iva Hůnová CSc., ČHMÚ

Zdroj: Odpadové fórum 2/2018

Nejvyšší kontrolní úřad zahájil v únoru kontrolu peněz určených na zlepšení kvality ovzduší. Jde o další novou kontrolu z jeho letošního plánu a kontroloři při ní zamíří na ministerstvo životního prostředí a Státní fond životního prostředí. NKÚ o tom informoval na svém webu. Kontroloři budou zjišťovat, jak rozdělené peníze přispěly ke zlepšení ovzduší. Kontrolovatelný objem peněz v této oblasti představuje téměř 2,5 miliardy korun. Většina peněz dorazila z EU.

"Důvodů, proč jsme rozhodli pro takovou kontrolu, byla celá řada. Stačí jen zmínit, že například podle Zprávy o životním prostředí České republiky za rok 2015 se ovzduší nezlepšovalo. Je třeba také mít na paměti některé regiony, kde je zhoršené ovzduší dlouhodobým problémem," uvedl mluvčí úřadu Václav Kešner. Dalším z důvodu je podle mluvčího i objem peněz, který je na tuto oblast určen.

Ve zprávě o životním prostředí za rok 2016 uvádí ministerstvo, že kvalita ovzduší stagnovala. Z pohledu vlivu na lidské zdraví byla kvalita ovzduší nevyhovující především v oblastech, kde dochází ke kombinaci více zdrojů znečištění, kterými jsou doprava, lokální vytápění domácností, průmyslová výroba a také přenos znečištění ze zahraničí," uvádí zpráva. V letech 2000 až 2016 podle ní nejvíc klesly emise oxidu siřičitého a oxidů dusíku, a to zhruba na polovinu.

Peníze na ochranu ovzduší kontroloval NKÚ již v roce 2007. Zjistil tehdy mimo jiné, že Státní fond životního prostředí výrazně nadsazoval ekologické přínosy akcí. Další obdobnou akci podnikl úřad v roce 2011, kdy prověřoval vynakládání peněz z operačního programu Životní prostředí. Poukázal tehdy mimo jiné na nízké čerpání peněz z programu. V roce 2012 prověřil peníze na omezování průmyslového znečištění a environmentálních rizik. Úřad tehdy našel některé koncepční nedostatky i chyby u příjemců dotací.

AVÍZO: Dne 22. února se na Krajském úřadě MSK setká ministr životního prostředí Richard Brabec se skupinou starostů obcí v Moravskoslezském kraji, aby s nimi diskutoval o další rychlé a efektivní možnosti ochrany ovzduší MSK a konkrétních krocích, které by mohly v kraji přispět ke zlepšení kvality ovzduší. Cílem ministrovy návštěvy je maximálně pomoci starostům i občanům s naplňováním všech opatření pro lepší ovzduší, popř. identifikaci doplňkových opatření, která by mohla být nově využita. Ministr Brabec představí koncept dalšího pokračování kotlíkových dotací v MSK. Druhá vlna zde aktuálně dobíhá a téměř 1,5 miliardy korun na nové ekologické kotle se zřejmě brzy vyčerpá. Po setkání se starosty a s expertní skupinou MSK na ochranu ovzduší se bude konat tisková konference.

Zdroj: ČTK

Jakým způsobem lze nakládat s pneumatikami, které přijme oprávněná osoba jako odpad? Respektive jak nakládat s pneumatikami, když se jako odpad dostanou na skládku, kde je chce oprávněná osoba využít na výstavbu nebo k rekultivaci skládky? A jak je správně zaevidovat?

Pokud opotřebovaná pneumatika přejde do režimu odpadů, potom s ní musí být nakládáno v souladu se zákonem č. 185/2001 Sb. o odpadech. Pneumatiky jako odpady (když se neodevzdají v rámci zpětného odběru), se často dostanou nejprve jako odpad na sběrný dvůr a teprve odtamtud se část z nich odveze na skládku.

Pneumatiku skládkovat nelze, lze ji pouze využít na výstavbu skládky nebo pro účely její rekultivace.

Pokud se pneumatiky převezmou a zaevidují na „IČZ skládky“ bez toho, že neexistují jiné skladovací prostory, jsou přebírány a ukládány přímo do tělesa skládky (alespoň evidenčně), pak takový postup rozhodně není v souladu s platnou legislativou.

Provozovatelé skládek tuto situaci řeší tak, že zakládají tzv. deponie (sklady) či mezideponie (mezisklady). Mají je vedené v provozním řádu, včetně jejich umístění a velikosti (kapacity). Jsou to deponie pro technické zhodnocení skládky, tj. pro materiál určený k výstavbě nové etapy skládky nebo k provedení její rekultivace.

Pokud se pneumatiky deponují, pak se neukládají do tělesa skládky, a tudíž se neskládkují. Poznámka: Samotné využití deponovaných pneumatik při výstavbě skládky je možné. Vyhláška č. 294/2005 Sb. v příloze č. 5 sice definuje seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládky všech skupin a používat jako technologický materiál nebo využívat na povrchu terénu, ale hned v prvním odstavci je upřesněno, že se nesmí na skládky ukládat odpady vznikající z výrobků podléhajících povinnosti zpětného odběru (§ 38 zákona č. 185/2001 Sb.) s výjimkou využívání pneumatik při výstavbě a uzavírání skládek.

Přijaté pneumatiky (kód nakládání B00) je nutné evidovat na tyto deponie s tím, že se na nich skladují pod kódem nakládání BN5 nebo BR13 až do chvíle jejich využití. Pokud toto využití je realizováno až za několik let, pak musíme množství deponovaných pneumatik převádět meziročně pomocí kódů nakládání C00 a případně CN5 (CR13). Poznámka: Rozdíl významu mezi kódy nakládání N5 a R13 je pouze upřesňující. Kód R13 rovněž představuje skladování, ale navíc specifikuje, že se odpad skladuje za účelem využití. Nezapomeňme, že skladovat odpady za účelem využití lze podle zákona o odpadech nejdéle po dobu 3 let. Samotné využití pneumatik je nutné evidovat pomocí kódů nakládání N11 nebo N12.

Za převzaté odpady na skládku se hradí poplatky. I u pneumatik převzatých jako TZS platí, že se za každou 1 tunu odvádí finanční rezerva ve výši 35 Kč, přičemž je nezbytné dodržet množstevní limit, který činí 20 % celkové hmotnosti všech odpadů uložených na skládku v daném roce.

Jak je uvedeno výše, tento postup je možné použít pouze tehdy, pokud skládka již existuje a deponované pneumatiky poslouží pro výstavbu nové etapy nebo pro její rekultivaci. Jestliže je ale skládka teprve ve výstavbě, je možné přijmout pneumatiky jako odpady resp. stavební materiál pouze za předpokladu, že se stavba ohlásí přes ISPOP na místně příslušný krajský úřad jako zařízení podle § 14 odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech. Pneumatika je pak považována za vstupní suroviny. Ohlášené zařízení obdrží od krajského úřadu IČZ a evidence odpadů se vytváří za toto zařízení (IČZ). Zde se ale nejedná o TZS. Převzetí odpadu (pneumatik) se do evidence zapisuje rovněž pod kódem nakládání B00, využití pak pod kódem nakládání BN1 (využití odpadů na povrchu terénu s výjimkou využití odpadů na skládce). Kód BN1 lze použít, protože odpad ukládáme pod IČZ zařízení 14/2 na povrchu terénu. Skládkou s novým vlastním IČZ se stane toto zařízení až po kolaudaci a zahájení provozu.

Provozujete skládku, sběrný dvůr či jiné zařízení určené pro příjem odpadů? Potřebujete poradit nebo sháníte vhodný software na řízení provozu (příjemky, výkupky, prodejky, výdejky, skladové karty, propojení s váhou, fakturace, pokladna, EET, …)? Pak Vám rádi pomůžeme (www.inisoft.cz).

Ing. Václav Kuncl a Petr Grusman
společnost INISOFT s.r.o.

Na základě častých dotazů od našich zákazníků při vyplňování ročního hlášení o produkci a nakládání s odpady bychom rádi v tomto článku zodpověděli otázku, jak nakládat a postupovat při ohlašování upravených i neupravených kalů z ČOV.

Nejprve je nutné vědět, co je to „upravený kal“ a co je myšleno „použitím kalu“. Z definice zákona o odpadech č. 185/2001 Sb. (dále zákon) z § 32 vyplývá, že upraveným kalem je takový kal, který byl podroben biologické, chemické nebo tepelné úpravě, dlouhodobému skladování nebo jakémukoliv jinému vhodnému procesu tak, že se významně sníží obsah patogenních organismů v kalech, a tím zdravotní riziko spojené s jeho aplikací na základě ověření účinnosti technologie úpravy kalů v souladu s požadavky stanovenými prováděcím právním předpisem. A pod použitím kalu je nutno si představit zapracování kalu do půdy.

Pokud provozovatel ČOV neprovádí úpravu kalu sám, je povinen předat kaly přímo nebo prostřednictvím dopravce odpadů provozovateli zařízení na úpravu kalů. Dle zákona tedy platí, že neupravený kal se musí předat do zařízení na úpravu kalů. V případě upravených kalů musí provozovatel ČOV nebo provozovatel zařízení na úpravu kalů vytvořit program použití kalů. Upravené kaly lze předat pouze osobě (zemědělci) uvedené v programu použití kalů nebo provozovateli zařízení ke sběru a skladování kalů provozovaném na základě souhlasu podle § 14 odst. 1 zákona. Provozovatel zařízení ke sběru a skladování kalů je povinen předat upravené kaly zemědělci uvedeném v programu použití kalů. Upravené kaly nesmí být míšeny s jinými upravenými kaly ani s jinými odpady.

Dle přílohy č. 1 vyhlášky č. 341/2008 Sb., lze kaly z ČOV zařazené pod k. č. 19 08 05 Kaly z čištění komunálních odpadních vod, včetně případů, kdy se jedná o odpad kategorie O/N, materiálově využít v zařízení kompostárny, samozřejmě za podmínek uvedených v provozním řádu a za předpokladu, že bude provedena kontrola účinnosti hygienizace dle tabulky č. 5. 4 přílohy č. 5 této vyhlášky (Salmonella, termotolerantní koliformní bakterie, enterokoky). Kontrola z hlediska účinnosti hygienizace je povinností zařízení na úpravu odpadů.

Dle vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady platí, že provozovatele ČOV a provozovatelé zařízení na úpravu kalů, přikládají v případě využití kalů na zemědělské půdě, k ročnímu hlášení o produkci odpadů údaje o složení kalů (List č. 3 Údaje o složení kalu 19 08 05).

Pokud se však jedná o zařízení ke sběru, využití nebo odstranění kalů neurčených k použití na zemědělskou půdu (zařízení dle § 14 odst. 1 zákona), a toto zařízení má oprávnění přijímat hygienizovaný nebo nehygienizovaný kal (např. zařízení ke sběru a výkupu odpadů, kompostárna, bioplynová stanice, spalovna apod.), pak se na Listu č. 3 nevyplňuje ani údaj o sušině.

Zemědělec, který přebírá upravené kaly dle programu použití kalů, musí jako zařízení dle § 14 odst. 2 zákona o odpadech prostřednictvím ISPOP podat Hlášení údajů o zařízení (příloha č. 22 vyhlášky 383/2001 Sb.).

Pro samotné nakládání s upravenými kaly je neméně důležitá vyhláška č. 437/2016 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na ZPF, která mj. stanoví lhůty pro nakládání s kaly na ZPF. Upravené kaly musí být použity nebo umístěny na půdní blok, kde budou použity, do 8 měsíců ode dne jejich výstupu z technologie úpravy – pokud je překročena tato lhůta, musí být před použitím upravených kalů ověřeno splnění mikrobiologických kritérií pro jejich použití. Upravené kaly mohou být umístěny v rámci půdního bloku, kde budou použity, nejvýše 30 dnů před jejich použitím a nejpozději do 48 hodin od rozprostření kalů na půdní blok musí být kaly zapraveny do půdy.

Monitoring kalů v případě použití na zemědělské půdě se provádí dle příloh č. 3 až 5 této vyhlášky. Stejně tak se musí realizovat odběry a analýzy vzorků půdy (dále jen „monitoring půdy“) na dílech půdního bloku určených k použití upravených kalů a odběry a analýzy vzorků kalů (dále jen „monitoring kalů“). Tyto monitoringy zajišťuje osoba, která provedla úpravu kalů. Návrh monitoringu půdy a monitoringu kalů na dílech půdního bloku určených k použití upravených kalů je součástí programu použití kalů.

Program použití kalů

Jak už bylo uvedeno výše, musí být zpracován pro upravený kal z konkrétní čistírny odpadních vod nebo z konkrétní technologie úpravy kalů, a musí být zřejmé, na jakých dílech půdního bloku se bude tento upravený kal aplikovat. Zpracovává jej provozovatel ČOV, resp. provozovatel zařízení na úpravu kalů.

V přechodných ustanoveních vyhlášky č. 437/2016 Sb. byly zohledněny níže uvedené technologie a použití kalů schválené před účinností této vyhlášky (1. 1. 2017).

• Provozovatel ČOV a zařízení na úpravu kalů, které byly uvedeny do provozu přede dnem nabytí účinnosti vyhlášky, provede ověření účinnosti technologie úpravy kalů podle § 10 do 31. prosince 2019.
• Technologie úpravy kalů v ČOV a zařízeních na úpravu kalů, které v posledních 24 měsících přede dnem nabytí účinnosti vyhlášky produkovaly pouze upravené kaly kategorie I (koliformní bakterie, enterokoky <10³, Salmonella = negativní nález) podle vyhlášky č. 382/2001 Sb., se považují ke dni nabytí účinnosti této vyhlášky za ověřené.
• Technologie úpravy kalů v ČOV a zařízeních na úpravu kalů, které byly uvedeny do provozu přede dnem nabytí účinnosti vyhlášky a které produkují upravené kaly a splňují limitní hodnoty indikátorových mikroorganismů uvedených v příloze č. 4 nebo příloze č. 7 v četnosti podle přílohy č. 5 k této vyhlášce, se do 31. prosince 2019 považují za ověřené.
• Provozovatel zařízení na použití kalů byl povinen ohlásit provoz zařízení podle přílohy č. 22 vyhlášky č. 383/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky, do 30. listopadu 2017. Provozovatel ČOV musí předat kal pouze oprávněné osobě s přiděleným IČZ .
• Do 30. dubna 2017 nemusely být kaly použity, uloženy nebo skladovány v souladu s vyhláškou č. 437/2016 Sb., pokud bylo jejich použití, uložení nebo skladování v souladu s vyhláškou č. 382/2001 Sb. a v souladu s programem použití kalů zpracovaným přede dnem nabytí účinnosti vyhlášky č. 437/2016 Sb.

Vyhláška č. 437/2016 Sb. rovněž upravila List č. 3 formuláře hlášení o produkci odpadů přílohy č. 20 vyhlášky č. 383/2001 Sb. Pokud předává provozovatel ČOV kal do zařízení na použití upravených kalů = zařízení na využití odpadů podle § 14 odst. 2 zákona = zemědělská půda, pak musí být součástí hlášení za odpady, podávaném na formuláři přílohy č. 20, i údaje o všech ukazatelích, nejenom % sušiny. 

Závěrem

Pro řádné nakládání s kaly z ČOV je nutné znát, zda v ČOV dochází k úpravě kalu, resp. k hygienizaci.

V případě, že nedochází k úpravě, musí být kal předán pouze provozovateli zařízení na úpravu kalů dle § 14 odst. 1 zákona o odpadech. V tomto případě provozovatel ČOV ohlašuje produkci odpadů dle Přílohy č. 20 – Hlášení o produkci a nakládání s odpady, vč. Listu č. 3, kde uvede pouze údaj o % sušině kalů. Pokud se však jedná o zařízení ke sběru, využití nebo odstranění kalů neurčených k použití na zemědělskou půdu, pak se na Listu č. 3 nevyplňuje ani údaj o sušině.

Pokud potřebujete v této problematice poradit, kontaktujte naše oddělení odborného poradenství, ve kterém Vám rádi pomůžeme www.inisoft.cz/poradenstvi.

Jitka Lochovská a Petr Grusman
společnost INISOFT s.r.o.