Na základě údajů členů Sdružení oboru vodovodů a kanalizací, z.s. (SOVAK ČR) bude průměrná výše plateb za vodné a stočné v roce 2018 v České republice na úrovni 86–88 Kč za m3. Tento meziroční nárůst je nižší, než predikovaná inflace 2,9 % a to i přes významný tlak na mzdové náklady, který se ani oboru vodárenství nevyhýbá. V některých lokalitách ovšem bude výše plateb zcela stagnovat.

Stejnou cenu jako v roce 2017 tak budou platit například obyvatelé Brna, Kladna, Olomouce či Plzně, jen k nepatrnému navýšení v řádu desetin procenta pak došlo na Táborsku či v Libereckém a Ústeckém kraji. Řada vlastníků vodohospodářské infrastruktury pak odsouhlasila navýšení plateb za vodné a stočné prakticky jen na úrovni inflace, která podle údajů ČNB ke konci roku 2017 činila 2,5 %. Případné vyšší nárůsty byly v některých případech vyvolány čerpáním dotací a podmínkou čerpání ze strany Operačního programu Životní prostředí na finanční udržitelnost realizovaných projektů výstavby a rekonstrukce vodohospodářské infrastruktury.

Z aktuálních údajů Ministerstva zemědělství (MZe) také vyplývá, že v roce 2016 činila celková suma prostředků určených na opravu, obnovu a budování nové infrastruktury částku cca 13,7 mld. Kč, což představovalo více jak 38% podíl v platbách za vodné a stočné. Za potěšující lze označit skutečnost, že objem těchto prostředků u odpovědných vlastníků veřejných vodovodů a kanalizací každoročně roste. Výjimkou jsou podle aktuálních informací MZe některé malé lokality s uměle udržovanými nízkými cenami, které jsou často dosahovány právě z důvodu tvorby minimálních prostředků na obnovu či dotacemi z rozpočtů obcí.

SOVAK ČR v souvislosti s problematikou „cen vody“ musí upozornit na skutečnost, že vodné a stočné není „platbou za vodu“, jak je mnohdy nepřesně interpretováno, ale platbou za službu spočívající v neomezených dodávkách kvalitní pitné vody až k samotnému spotřebiteli a odvádění a čištění odpadních vod od spotřebitele. Samotný zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích definuje vodné jako „úplatu za pitnou vodu a za službu spojenou s jejím dodáním“, stočné pak definuje jako „úplatu za službu spojenou s odváděním, čištěním, nebo jiným zneškodňováním odpadních vod“. Zajištění této služby pak s sebou nese řadu fixních nákladů nesouvisejících se skutečným objemem dodaných pitných vod či produkovaných vod odpadních, které se podle místních podmínek a velikosti zásobovaného území pohybují mezi 70–90 % celkových nákladů.

Při posuzování výše plateb za vodné a stočné je podle SOVAK ČR důležitá především celková roční suma (tedy součet fixní platby a variabilní složky), kterou domácnosti zaplatí, a jejich poměr k celkovým čistým příjmům domácností. Ze zpráv Českého statistického úřadu „Vydání a spotřeba domácností statistiky rodinných účtů“ vyplývá, že v roce 2016 činil průměrný roční náklad domácnosti za vodné a stočné přepočtený na osobu 2 023 Kč. Tato částka představuje 1,24 % z celkových čistých příjmů domácnosti a poklesla oproti dvěma předchozím letům, kdy byla na úrovni 1,26 %. Ze srovnání s ostatními síťovými službami podléhající regulaci rovněž vyplývá, že domácnosti v ČR zaplatí za vodné a stočné třetinu výdajů za elektrickou energii a zhruba polovinu toho, co za dodávky plynu, teplo či mobilní telefon.

Vydání a spotřeba domácností v roce 2016

SOVAK ČR rovněž považuje za neobjektivní porovnávat jednotlivé provozovatele a vlastníky vodohospodářské infrastruktury čistě a pouze podle výše plateb za vodné a stočné vyjádřené v Kč za m3. Srovnání, založené výhradně na jednotkové ceně, nezahrnuje podíl fixní složky či objem prostředků na opravy a obnovu, který se zásadně v lokalitách liší, např. v Praze už přesahuje 3 % z hodnoty majetku, zatímco v některých případech je to jen necelé jedno procento. Toto srovnání rovněž nemůže zohlednit místní podmínky, velikost spravovaného území, objem dodávaných pitných vod a odváděných odpadních vod. Bez zohlednění všech výše uvedených kritérií je takový výsledek cenového srovnání značně neobjektivní a vede k nesprávným závěrům.

V souvislosti s aktuální výší plateb za vodné a stočné je nutné upozornit na zveřejněné programové prohlášení Vlády ČR, které obsahuje pozitivní návrh přeřadit vodné a stočné z první snížené sazby 15 % do druhé snížené sazby 10 %. SOVAK ČR tento krok vítá a konstatuje, že při uvažované výši vodného a stočného na úrovni 88 Kč za m3 včetně DPH činí aktuální DPH 11,48 Kč. Pokud by skutečně došlo ke snížení DPH na 10 %, pak by došlo ke snížení plateb za vodné a stočné o téměř 4 Kč za m3. O tuto částku lze prakticky ze dne na den snížit výši plateb za vodné a stočné pro koncového zákazníka. Do budoucna se pak především pro ty vlastníky vodohospodářské infrastruktury, jejichž cenová politika neumožnuje generování dostatečné sumy prostředků na obnovu vodohospodářské infrastruktury, otevírá částečně prostor pro zvýšení investic bez nutnosti razantního navýšení výše plateb za vodné a stočné.



Ing. Oldřich Vlasák
ředitel SOVAK ČR
 

Integrovaný regionální operační program (IROP), který spravuje Ministerstvo pro místní rozvoj, v těchto dnech vyhlásil novou výzvu Energetické úspory v bytových domech III. Pro žadatele je připraveno celkem 3,5 miliardy na zateplování, výměnu oken a dveří nebo výměnu zdroje tepla pro bytové domy mimo Prahu. Žádosti bude možné podávat od 2. února 2018. Více informací o 78. výzvě IROP naleznete ZDE.

Změny v programu:
Mezi změny patří například „nižší počet ukazatelů povinných k výběru a k naplnění“. Některé tyto ukazatele bude IROP sledovat a vyhodnocovat pouze interně, což nově znamená, že jejich nesplnění nebude postihováno. Dále může být oprávněným příjemcem bytové družstvo jako správce budovy. Tedy nikoli pouze jako výlučný vlastník, jak tomu bylo v předchozí výzvě. Další změnou je zmírnění definice bytového domu - nově je definice v souladu s vyhláškou o obecných požadavcích na využívání území a limitem tedy již nebudou tři bytové jednotky. Nadále ale platí, že dům musí být určen k užívání jako bytový dům a zapsán v katastru nemovitostí jako bytový dům nebo objekt k bydlení. Nadále nebudou podporovány objekty zapsané v katastru nemovitosti jako např. rodinné domy nebo víceúčelová stavba.

Zanalyzovat, vyhodnotit a zefektivnit systém sběru a recyklace PET lahví. To je hlavní cíl nového společného projektu společnosti Karlovarské minerální vody a.s., Institutu Cirkulární Ekonomiky z.ú. (INCIEN) a Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT Praha. V rámci České republiky se jedná o vůbec první aktivitu směřující ke zhodnocení současného systému a nastavení dílčích akčních kroků vedoucích k naplnění principů cirkulární ekonomiky v této oblasti.

Karlovarské minerální vody a.s. jsou největším producentem minerálních a pramenitých vod na českém trhu. Jejich proaktivní přístup k problematice PET obalů, informovanost a příprava na novou koncepci EU „Plastic Strategy“, která byla představena v lednu 2018, daly vzniknout nové pracovní skupině pro zálohové obaly. Jedním z vytyčených úkolů je zlepšení stavu životního prostředí a sběru PET obalů. „Ke společné práci jsme záměrně přizvali INCIEN a VŠCHT, protože jsme si dobře vědomi, že na akademické půdě je možné vyřešit tuto otázku nestranně a k všeobecné prospěšnosti. Současně samozřejmě víme, že je třeba hledat cesty, které budou co nejméně bolet stávající systém a vyjdou vstříc všem v něm zúčastněným stranám,“ uvedl Alessandro Pasquale, generální ředitel společnosti Karlovarské minerální vody a.s.

Současný systém třídění a recyklace plastových odpadů v ČR se ukázal jako dobrý, nicméně již dosáhl svého limitu a i přes zdánlivé pozitivní výsledky z mnoha perspektiv je v tuto chvíli nezbytně nutné ho pečlivě zanalyzovat a navrhnout nové řešení. “Češi jsou v Evropě jedni z nejlepších v třídění odpadu, přesto z 10 PET nápojových obalů uvedených na trh končí přibližně “jen” 7 ve žlutých kontejnerech dále, směřujících k dotřídění a recyklaci. Jedním z perspektivních a obecně kladně hodnocených řešení, jak toto zlepšit z ekonomického i environmentálního hlediska, je depositní systém. Tedy zpětný výkup PET obalů od spotřebitele. Výzkumy ukazují, že právě díky němu dosáhly země jako Švédsko, Německo a další členské státy EU až 98% míry zpětného odběru nápojových PET lahví,” vysvětlila Soňa Jonášová, ředitelka INCIEN.

Velkým problémem současnosti, na který reaguje již zmiňovaná Plastic Strategy, je také únik plastů do přírody. V oceánu každý rok končí nejméně 8 milionů tun plastů a prognóza je taková, že do roku 2050 může být v oceánech více plastu než ryb. Plasty také představují 85 % odpadu na pobřeží a plážích, z toho celých 61 % jsou plasty na jedno použití. „Jde o skutečný problém, který je potřeba řešit. Návrhem řešení, které budeme zkoumat, je depozitní systém. Jeho nesporná přednost spočívá v tom, že spotřebitele ekonomicky motivuje k navrácení vybraných výrobků do systému recyklace. Jeho úspěšné fungování je navíc možné si prakticky ověřit u zhruba 120 miliónů občanů EU, kteří ho aktivně využívají. Výzvou současnosti je tedy zvážit vhodnost obdobného systému také v České republice a to ať už jako náhrady nebo jako doplňku k systému stávajícímu,“ dodal Alessandro Pasquale.

Hlavní roli při přezkoumávání celého procesu recyklace plastového odpadu hrají environmentální aspekty. Nové i doposud používané procesy budou proto srovnány vědeckou metodikou LCA tak, aby bylo jasné, jaký systém je z pohledu hodnocení vlivu na životní prostředí nejvhodnější. „Metoda LCA je komplexní nástroj hodnocení potenciálních environmentálních dopadů výrobků, ale i technických řešení či služeb. Z tohoto důvodu se velmi hodí i pro tento výzkum. Na základě výsledků LCA bude možné doporučit environmentálně šetrnější variantu,“ objasnil Vladimír Kočí. Pracovní skupina se bude scházet na měsíční bázi a výsledky analýzy bude pravidelně komunikovat a konzultovat s veřejností. První výsledky studie lze očekávat v květnu tohoto roku.

Sdružení komunálních služeb, Spolek veřejně prospěšných služeb a Česká asociace odpadového hospodářství (ČAOH) zaslaly společný otevřený dopis všem obcím a městům v České republice. "V dopise informují o připravované účelové novele zákona o odpadech, kterou se její prosazovatelé opět snaží prosadit do zákona opakovaně odmítnuté čtyřnásobné zdražení poplatků za skládkování, které platí obce a města v ČR. Novela měla být navíc schválena bez pozornosti, jako poslanecký návrh, bez možnosti připomínkování, bez vypořádání připomínek, bez vyhodnocení dopadů zdražní na obce a města, bez možnosti reakce občanů. To není zcela transparentní a nevrhá to na návrh a jeho opakované prosazovatele nejlepší světlo," uvádí ČAOH na své webu. Další informace a dopis ke stažení ZDE.

Čtěte také:

Obce odmítají zvýšení poplatků za odpad (19.1.2018)

Hnutí Duha vyzvalo ministra Brabce ke zvýšení poplatků za skládkování odpadů (18.1.2018)

Zdroj: ČAOH

Společnost Kovohutě Příbram nástupnická loni utržila přes tři miliardy korun, tržby tak meziročně vzrostly o 20 procent. Jde o dosud nejvyšší tržby firmy. Podnik v roce 2017 vyrobil rekordních více než 50 tisíc tun olova a jeho slitin, což byla nejvyšší roční produkce v celé 231leté historii hutě. Pro ekologickou recyklaci bylo vykoupeno téměř 75 tisíc tun olověných odpadů, zejména olověných baterií, sdělil marketingový manažer firmy Miroslav Jarolímek.

Výši tržeb podle Jarolímka ovlivnily aktivita a přístup zaměstnanců jednotlivých divizí, burzovní ceny zájmových kovů a množství prodaného olova. Na vysokých pozitivních prodejích se podílely všechny čtyři divize, tedy Recyklace olova, Drahé kovy, Elektroodpad a Produkty.

Kovohutě Příbram jsou zpracovatelem odpadů s obsahem olova a cínu, výrobcem olova, jeho slitin a dalších výrobků, zpracovatelem odpadů s obsahem drahých kovů a odpadů elektrických a elektronických zařízení. Firma se i v letošním roce zaměřuje na výkup a sběr odpadů od lidí z Příbramska a okolí. Odebírá olověné baterie, elektroodpad, osvětlovací zařízení, odpady s obsahem drahých kovů v souladu s platnou legislativou a malé baterie a víčka. Olověné baterie a další odpady se na vrátnici podniku vykupují nonstop sedm dní v týdnu.

Na webu www.IRZ.cz Ministerstvo životního prostředí zveřejnilo aktualizovanou Příručku pro ohlašování do IRZ za rok 2017. V Příručce je již zahrnuta i problematika ohlašování dle novely zákona o IRZ z roku 2016. Není tedy již nutné používat samostatně vytvořený dokument, který sloužil k rychlé orientaci ve změnách, které přinesl zmíněný právní předpis. Doplňujeme, že průběžně budou doplňovány do Příručky modelové příklady.

V této souvislosti MŽP doplňuje, že modelové příklady a podobné materiály uvedené v sekci Dokumenty, se v převážné míře vztahují na situaci před novelou zákona o IRZ. Je tedy nutné vzít současně do úvahy i změny, které novela zákona o IRZ přinesla (zejména vymezení činností nad rámec E-PRTR v příloze k zákonu o IRZ).

Dokument ke stažení:

IRZ_Prirucka_manual_ohlasovani_2017_18012018.pdf

Zdroj: MŽP

Na závěr našeho seriálu o sběru elektroodpadu se krátce podíváme do zahraničí, kde lze jistě nalézt inspirativní modely i pro Českou republiku. Je zcela na nás, jaký model sběru elektroodpadu si vybereme, aby to bylo pro občany České Republiky co nejpřínosnější …

Byť je to nastaveno v každé zemi úplně jinak, dá se říci, že v současné době existují v Evropě tři základní přístupy ke sběru elektroodpadu. V Anglii nebo třeba ve Španělsku sbírají elektroodpad odpadové firmy i kolektivní systém. Odpadové firmy sbírají převážně elektroodpad s kladnou hodnotou, elektroodpad s negativní hodnotou (tj. ten, na kterém se nevydělává) sbírají kolektivní systémy. Obec se může rozhodnout, s kým bude ten či onen elektroodpad sbírat, zda s odpadovou firmou, nebo kolektivním systémem. Výsledky sběrů kolektivních systémů a odpadových firem se na centrální úrovni těchto zemí sčítají pro plnění Evropských cílů sběrů. Tento systém by se dal označit jako tržní.

Další západoevropský systém sběru elektroodpadu, který je zaveden zejména v německy mluvících zemích, se nazývá „tržní s omezeními“ (např. Německo, Rakousko). Ústředním článkem tohoto systému jsou obce, které mají v těchto zemích obecně velmi silné postavení. Obce vlastní jak sběrná místa na elektroodpad, tak samotný elektroodpad. Jako vlastník elektroodpadu má obec povinnost nechat elektroodpad ekologicky zrecyklovat, ale může se sama rozhodnout, komu elektroodpad k recyklaci předá, zda odpadové firmě nebo kolektivnímu systému.

Naproti tomu kolektivní systém má povinnost elektroodpad od obce odebrat, pokud ho o to obec požádá. V praxi to potom často chodí tak, že obec předává kolektivním systémům elektroodpad s negativní hodnotou, kdežto elektroodpad s pozitivní hodnotou si nechává zpracovat prostřednictvím nějaké odpadové firmy a vytěžené suroviny (jako je třeba zlato, stříbro, měď atd.) se ziskem prodává.

Ziskem z elektroodpadu s pozitivní hodnotou pak vylepšuje rozpočet a staví za něj třeba obecní hřiště nebo parky. V tomto systému se na národní úrovni sčítají pro plnění Evropských cílů sběru elektroodpadu, sběry kolektivních a sběry obcí.

Třetí systém bychom mohli nazvat jako „monopolní“ či „paternalistický“. V něm mají odpovědnost za sběr elektroodpadu pouze výrobci, tedy jejich kolektivní systémy. Ty sbírají odpad jak s pozitivní, tak negativní hodnotou a na samotný elektroodpad mají přímo nárok, takže jim ho všechny subjekty musí vydat. Nicméně vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně silnou regulaci, která by mohla ohrožovat hospodářskou soutěž a tím zvyšovat náklady sběru elektroodpadu, tak v tomto systému platí zpravidla přísný zákaz vlastnictví zpracovatelských kapacit elektroodpadu kolektivním systémem. Kolektivní systémy tedy předávají veškerý sebraný elektroodpad ke zpracování nezávislým subjektům.

Příkladem tohoto systému sběru elektroodpadu je například Francie. Kolektivní systémy si tedy s odpadovými firmami nekonkurují, ale jsou to nedílné části celého řetězce sběru a recyklace elektroodpadu s jasně definovanými rolemi. Další zvláštností ve Francii je to, že kolektivní systémy dostávají na svůj provoz kromě příspěvků od výrobců, často také dotace od státu. V České Republice kolektivní systémy žádné dotace od státu nedostávají a veškerá jejich činnost je hrazena pouze z příspěvků placených výrobci elektrozařízení.

Pro Českou republiku může být inspirací zejména německý či rakouský model sběru elektroodpadu a to jak proto, že i u nás mají obce tradičně velmi silné postavení, tak proto, že tyto země jsou nám historicky a kulturně velmi blízké. I řada jiných našich právních norem a zvyků byla těmito zeměmi inspirována. 

Zatím, bohužel, aktuálně využíváme jakousi nešťastnou směsici několika prvků ze všech výše uvedených systémů. Dala by se nazvat „český kočkopes“. Část kolektivních systémů sbírá elektroodpad s pozitivní hodnotou, protože se na něm dá vydělávat, ale o elektroodpad s negativní hodnotou nejeví příliš velký zájem a snaží se jeho sběru různými způsoby vyhýbat. Nic a nikdo nenutí kolektivní systémy sbírat odpad s negativní hodnotou, a tak elektroodpad s negativní hodnotou (např. zářivky) sbírají ve větším množství pouze ty zodpovědné kolektivní systémy.

Odpadové firmy nesmí sbírat elektroodpad bez povolení od kolektivního systému. Protože některé kolektivní systémy mají vlastní zpracování, a odpadové firmy se bojí, že by o tento svůj elektroodpad přišli, tak ho před kolektivní systémy schovávají. Obce mohou sbírat elektroodpad i bez kolektivního systému, ale pouze omezeně v rámci tzv. odpadového režimu, a tato jejich činnost se nezapočítává do celkového sběru elektroodpadu za ČR a nepřispívá tedy k plnění cílů EU.

To je ne příliš šťastné řešení a kolektivní systémy, resp. jejich úloha, se v tomto systému ztrácí. Celému systému plnění Evropských cílů by zcela jistě pomohlo, kdyby byl sběr elektroodpadu v ČR rozložen na více subjektů, než jen kolektivním systémům a kdyby byly kolektivním systémům stanoveny jasné a závazné cíle elektroodpadu s negativní hodnotou. Tak jak je to v řadě jiných západoevropských zemí, kde sbírají jak kolektivní systémy, tak obce a odpadové firmy a jejich sběry se potom na národní úrovni sčítají pro plnění cílů EU.

Další díly seriálu:

• Cíle sběru elektroodpadu a podložené odhady sběru elektroodpadu – antibyrokratické řešení i pro ČR?

• Elektroodpad s pozitivní a negativní ekonomickou hodnotou

• Zodpovědný kolektivní systém pomáhá lidem i přírodě

• Evidence elektrozařízení, uvedeného na trh

Autor: Petr Číhal, Obchodní ředitel společnosti Ekolamp

České odpadové vody rozčeřila v lednu informace o předložení projektové dokumentace projektu ZEVO Mělník ke schválení žádosti EIA. Portál Zajimej.se zajímalo, jak se ČEZ staví ke stávajícímu trendu cirkulární ekonomiky a cílům recyklace, které si Evropská unie nastavila. Energetické využití odpadů je sice jednou z cest likvidace odpadů, ale v minulosti nové projekty budily obavy z nadbytečných kapacit a pozastavení recyklace. Statistiky však hovoří jasně – obavy z nadkapacit by měla mít naše země zejména v souvislosti se skládkami. Na otázky odpovídal pan Dalibor Roik, vedoucí sekce Waste to Energy společnosti ČEZ. Rozhovor čtěte ZDE

Zdroj: Zajimej.se

Redakce časopisů Odpadové fórum a PRO města a obce připravila webovou anketu „Odpadové hospodářství z pohledu měst a obcí“, které je možné se zúčastnit do 18. února 2018. Výsledky budou následně zveřejněny v obou časopisech a stanou se podkladem pro další podrobnější šetření a analýzy. Otázky směřují na biologicky rozložitelné odpady, třídění odpadu, místní poplatky, poplatky za skládkování, systémy PAYT, investice, osvětu atd. Dotazník je k dispozici k vyplnění na portálu www.Tretiruka.cz a sekci „ANKETY“. Všem děkujeme za spolupráci.

Důležitost ochrany životního prostředí a ekologicky uvědomělého životního stylu. To je téma, které reflektuje prostřednictvím současného umění iniciativa Hybridart, jež chce vystavit své sochy na prostranství před bruselskou budovou Evropského parlamentu.

K tomu, aby mohla iniciativa Hybridart v předpokládaném termínu od 19. do 26. března 2018 na prostranství Esplanade Solidarność 1980 vystavit svá díla, musí organizátoři získat 25 podpisů poslanců Evropského parlamentu z minimálně sedmi členských států Evropské unie. Svůj podpis se rozhodl připojit také místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička, kterého zaujaly především záležitosti, na které chtějí umělci prostřednictvím svých děl upozornit.

Sochy vytvořené mezinárodním týmem studentů jsou totiž kompletně z recyklovaného odpadu. Během druhého ročníku uměleckého Hybrid Art Campu v Maďarsku vytvořili jeho účastníci dvě velké sochy koních hlav v nadživotní velikosti. Ty byly vyrobeny z 4000 recyklovaných hliníkových nápojových plechovek. Tým umělců tvořili studenti z Visegrádského prostoru a z univerzit Spojených arabských emirátů. Během prvního ročníku, který se uskutečnil o rok dříve, pak vznikla čtyřmetrová socha dinosaura vytvořená ze čtyř tisíc plastových lahví.

“Přejeme si zdůraznit a komunikovat téma ekologicky uvědomělého životního stylu skrze současné umění a texty. Projekt má podporovat ekologicky uvědomělou spotřebu a udržitelnost,” vysvětlují zástupci z managementu iniciativy Hybridart. Mezinárodní tým umělců si přeje veřejnosti rovněž přiblížit představu tzv. antropénu, pojmu, jenž označuje období, kdy lidstvo svou činností globálně ovlivňuje zemský ekosystém.

Užitečnésemináře.cz si Vás dovolují pozvat na seminář "HLUK V PRACOVNÍM PROSTŘEDÍ A VIBRACE PŘENÁŠENÉ NA ČLOVĚKA", který se uskuteční 10. dubna 2018 v Praze. Na semináři budou souborně prezentovány aktuální legislativní a odborné požadavky na hygienická měření a hodnocení hluku v pracovním prostředí a vibrací.

Kromě výkladu obecně závazných předpisů, budou účastnici seznámeni s metrologickými požadavky na zvukoměry a vibrometry. Bude prezentován aktuální přehled českých technických norem zaměřený na nové požadavkové normy pro přístrojovou techniku a metody posuzování hluku v pracovním prostředí a vibrací.

Účastníci budou seznámeni se standardními metodami měření a hodnocení hluku v pracovním prostředí a vibrací. Výklad bude doplněn praktickými příklady posuzování expozice hluku a vibracím a zkušenostmi z pořádání mezilaboratorních porovnávacích zkoušek.

Svým zaměřením je seminář určen jak pro nové pracovníky v daných oborech, tak pro odborníky s dlouholetou praxí.

Termín: úterý 10. dubna 2018, přednášky 9:00 - 15:00 hodin

Místo konání: Praha, Konferenční centrum CITY, Na Strži 65/1702, 140 62 Praha 4 – Pankrác

Cena: 1650,- Kč bez DPH

Další informace najdete ZDE

Od začátku února pražský magistrát spustí webovou aplikaci Trh inovací. Ta je dalším z nástrojů, které mají sloužit jako podpora podnikání v hlavním městě a má firmám usnadnit realizaci inovací a propojení s vědeckovýzkumnými ústavy.

Trh inovací je webová aplikace, která obsahuje nabídku služeb pražských výzkumných ústavů a výzkumných pracovišť vysokých škol včetně detailního popisu jednotlivých nabízených služeb a kontaktů na konkrétní zástupce jednotlivých institucí. Tato databáze je k dispozici na adrese www.trhinovaci.cz a v současnosti obsahuje informace od 90 vědeckovýzkumných pracovišť působících v hlavním městě Praze. Tyto informace budou průběžně a pravidelně aktualizovány a rozšiřovány jak na základě podnětů samotných institucí, tak na základě poptávky ze strany firem.

Cílem Trhu inovací je zejména podnikatelům usnadnit přístup k možnostem, které vědeckovýzkumné kapacity v Praze nabízí a díky tomuto propojení usnadnit realizaci inovativních produktů a urychlit komercializaci výsledků pražských výzkumných pracovišť.

Databáze je nastavena na zobrazení jak v klasickém počítači, tak v chytrém telefonu. Vyhledávání informací v samotné databází je pak možné provádět podle řady kritérií – typ služby, oborové třídění, fulltext. V případě zobrazení databáze v běžném počítači pak lze vyhledávat i ve zdrojové tabulce „Open Data“.

Informace v databázi obsažené budou zároveň základní informací pro podnikatele, kteří se zapojí do programu Pražských voucherů, který je spuštěn od začátku roku a nabízí podporu ve výši 480 milionů Kč pro pražské podnikatele.

Záměr novelizovat zákon o odpadech a zvýšit umělý poplatek za skládkování finančně zatíží obce. Pocítí to rodiny. Obce chtějí třídit, recyklovat a snižovat náklady, uvádí Sdružení místních samospráv ČR v dnešní tiskové zprávě.

Sdružení místních samospráv ČR disponuje informacemi o připravovaném poslaneckém pozměňovacím návrhu k novele zákonu o odpadech. Tímto způsobem změny zákona o odpadech však nebudou mít možnost obce, kterých se to nejvíce dotkne, uplatit svoje připomínky v rámci veřejného připomínkování. To zdůrazňuje předseda pracovní skupiny pro životní prostředí Karel Ferschmann: „Zákon o odpadech tímto může být změněn bez možnosti otevřeného veřejného připomínkování, bez jakékoli analýzy dopadů na obce a města, i bez možnosti vypořádání připomínek.“

Základním bodem snah na změnu zákona o odpadech je opakovaně prosazované výrazné zvýšení skládkovacích poplatků, jejichž plátci jsou obce a města. Důvodem je záměr navýšit cenu všech ostatních a levnějších způsobů nakládání s odpady na úroveň nákladů na výstavbu spaloven a spalování odpadu. Namísto toho bývá za důvod označována potřeba rychlého zákazu skládkování v ČR – a to k roku 2024, s odkazem na Evropskou unii.

Navrhované čtyřnásobné zdražení bylo naposledy odmítnuto ve vládním návrhu zákona o odpadech, když ani na počtvrté neprošlo Legislativní radou vlády ČR. Jedním z hlavních důvodů byla absence dostatečné analýzy ekonomických dopadů na obce a města a analýzy nezbytnosti navrhovaného zdražení. Základní skutečností je, že hlavní dopady zdražení zatíží obce a města, jakožto původce komunálních odpadů, potažmo občany jako poplatníky. Na konci roku 2016 se odmítavým způsobem postavilo proti ministerstvem navrhovanému zásadnímu zdražení a dalším bodům více než 800 obcí a měst formou petice.

Základním cílem, který se však v budoucí novele pravděpodobně opět objeví, je finální částka skládkovacího poplatku ve výši cca 2000 Kč/t místo současných 500 Kč/t. K tomuto poplatku se pak načítají také náklady na svoz a technologickou úpravu, což obce již nyní hradí svozovým společnostem. Předseda Ferschmann k tomu dodává, že „obce se mohou brzy ocitnout v nepříjemné situaci, kdy budou nuceny zdražovat odpadové hospodářství pro své občany.“

Sdružení místních samospráv ČR proto na základě současných informací odmítají zvýšení skládkovacího poplatku a změnu zákona o odpadech v tomto duchu.

Zdroj: Tisková zpráva Sdružení místních samospráv ČR

Komisař Karmenu Vella pozval 9 členských zemí do Bruselu na ministerský summit s cílem vyřešit problém znečištění životního prostředí. Summitu, který se uskuteční 30. ledna, by se měla účastnit ČR spolu s Německem, Španělskem, Francií, Itálií, Maďarskem, Rumunskem, Slovenskem a Velkou Británií. Všechny tyto země čelí proceduře pro porušení práva EU z důvodu porušování domluvených limitů pro znečištění ovzduší a čelí tak v dalším kroku postoupení případu k Soudnímu dvoru EU. Členské státy by měly na zasedání prokázat, že přijmou adekvátní kroky, které aktuální stav vyřeší včas. Komise rovněž přijala Akční plán pro zajištění dodržování předpisů v této oblasti. Plán představuje soubor specifických opatření, která členským státům pomohou podporovat, sledovat a prosazovat dodržování environmentálních předpisů EU.

Zdroj: CEBRE