Lidstvo loni vyhodilo 44,7 milionu tun použité elektroniky, což je v průměru 6,1 kilogramu na jednoho člověka. Takový je závěr čerstvé studie vytvořené specializovanými agenturami Organizace spojených národů. Její tvůrci zjistili, že recyklace byla zdokumentovaná pouze u 20 procent celkového objemu a zbytek odpadu zřejmě putoval na skládky nebo byl recyklován méně dokonalým způsobem.

Množství generovaného elektroodpadu stabilně narůstá a OSN odhaduje, že v roce 2021 jej lidstvo vyprodukuje téměř sedm kilogramů na každého obyvatele planety. Už loňský úhrn přitom představuje hmotnostní ekvivalent 4500 Eiffelových věží. Asi milion tun z toho tvořily pouze nabíječky na mobily či počítače.

Nejvíce vytvořeného "e-odpadu" na jednoho obyvatele měla na kontě možná překvapivě Oceánie, kde činil tento ukazatel 17,3 kilogramu na osobu. Navíc se zde šetrně nakládá pouze se šesti procenty odpadu.

Co do průměrné produkce na hlavu je druhá nejhorší Evropa, míra recyklace je zde však nejvyšší ze všech světadílů - 35 procent. "To je částečně způsobeno 70procentní mírou recyklace ve Švýcarsku, Švédsku a Norsku", komentoval statistiku server ars technica. V Česku podle průzkumu společnosti Asekol v roce 2016 skončilo ve speciálních červených kontejnerech 20.000 tun vysloužilých elektrospotřebičů, to však představuje jen asi 25 procent celkového množství.

Průměrná americká domácnost o čtyřech členech vyhodila loni množství elektroodpadu odpovídající hmotnosti 400 chytrých telefonů a populace Spojených států tak měla na svědomí 14 procent světového e-odpadu. Američané zároveň vytřídili necelou čtvrtinu vyhozené elektroniky.

Tvůrci zprávy přitom odhadují, že miliony tun odpadu z roku 2016 ukrývají přibližně 55 miliard eur (přes 1,4 bilionu korun) v nejrůznějších vzácných kovech.

Alespoň v jednom ohledu se situace zlepšuje: od roku 2014 přibyly v šesti zemích, včetně Indie, zákony ohledně nakládání s e-odpadem. V současnosti tak žijí dvě třetiny světové populace ve státech, v nichž takováto legislativa platí.

Dokument ke stažení:

The Global E-waste Monitor 2017

Zdroj: ČTK

ECHA zveřejnila vzory šablon, aby společnosti, zejména MSP/SMEs, které budou registrovat své chemické látky (v tonáži 1 – 100 t/r), mohly zahájit jednání se spoluregistranty o sdílení údajů k téže látce a o společném zasílání těchto údajů v rámci přípravy na registraci podle nařízení REACH v roce 2018. Cílem zveřejnění šablon je pomoci registrantům, kteří nemusí být dobře obeznámeni s nařízením REACH a potřebují si být jisti, že kladou správné otázky, které postihnou všechny aspekty jednání o sdílení a společném zasílání údajů se všemi zúčastněnými stranami.

Zveřejněné vzory šablon nejsou myšleny jako povinné nebo nařizující. Jsou nabízeny jako metodický pokyn, aby se zajistilo, že všechny zúčastněné strany, když vstupují do jednání o sdílení údajů nebo o společném zasílání registrační dokumentace, řešily celou řadu faktorů s tím souvisejících. Dotčené podnikatelské subjekty se mohou samy rozhodnout, na bázi případ od případu, které prvky z navržených formulářů si přejí přijmout (a na jaké úrovni). Použitím těchto formulářů není dotčeno řešení sporu podle čl. 27 nebo čl. 30 nařízení REACH.

Společnosti/osoby používají formuláře na vlastní riziko. ECHA nepřijímá žádné záruky nebo odpovědnost vyplývající z použití těchto formulářů nebo jejich aplikace.

Soubor formulářů:

• formulář  pro zahájení jednání o sdílení údajů nebo o přístupu ke společnému zaslání

• formulář: připomenutí

• další doporučení.

Další informace:

• vzory_šablon

• praktická_doporučení

Zdroj: MPO

Ministr Brabec dnes jmenoval nového ředitele Správy Krkonošského národního parku, s účinností od 1. ledna 2018 jím bude Robin Böhnisch. Ve funkci nahradí Jana Hřebačku.

Robin Böhnisch je rodákem z krkonošských Mladých Buků, vystudovaným učitelem s doktorátem v oboru biologie s didaktikou na Pedagogické fakultě UK v Praze, mj. členem České botanické společnosti a Rady Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, 14 let působil jako poslanec Poslanecké sněmovny PČR. Poslední čtyři roky zastával funkci předsedy parlamentního výboru pro životní prostředí.

Robin Böhnisch uspěl ve standardním výběrovém řízení, které Ministerstvo životního prostředí na pozici ředitele Správy Krkonošského národního parku vyhlásilo 1. listopadu 2017. Přihlásilo se do něj celkem 9 kandidátů, do druhého kola jich postoupilo osm. Výběrová komise se shodla na tom, že letos se přihlásila řada skutečně kvalitních uchazečů, ovšem nejpřesvědčivějším z nich byl právě Böhnisch.

Krkonošský národní park vznikl jako vůbec první český národní park v roce 1963. Jeho současná rozloha je 550 km2 včetně ochranného pásma. Území parku je rozdělené do tří zón. V každé z nich platí jiný ochranný režim.

Ministerstvo životního prostředí předložilo do meziresortního připomínkového řízení návrh vyhlášky o náležitostech posouzení vlivu záměru a koncepce na evropsky významné lokality a ptačí oblasti a o náležitostech hodnocení vlivu zamýšleného zásahu na zájmy ochrany přírody a krajiny s navrhovanou účinností od 1. února 2018. Hlavním cílem předkládaného návrhu vyhlášky je jednoznačná a úplná úprava veškerých náležitostí „naturového“ posouzení. Termín připomínek je stanoven na 11. ledna 2018.

Obsahem vyhlášky je stanovení náležitostí tzv. naturového posouzení a náležitostí hodnocení vlivů na ostatní zájmy chráněné zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v souladu s novým resp. nově upraveným zmocněním Ministerstva životního prostředí obsaženým v ust. § 45i odst. 13 a § 67 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění zákona č. 225/2017 Sb.

Zákon č. 225/2017, kterým se novelizuje zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánovaní a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, nabyde účinnosti dnem 1. 1. 2018. Tato novela stavebního zákona změnila rovněž (ve své části šesté) některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a to zejména právě ustanovení týkající se hodnocení důsledků koncepcí a záměrů na evropsky významné lokality a ptačí oblasti (§ 45i) a ustanovení týkající se biologického hodnocení (§ 67).

V ustanovení § 45i odst. 13 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění zákona č. 225/2017 Sb., je nově založeno zmocnění pro Ministerstvo životního prostředí k vydání vyhlášky o náležitostech posouzení, které se zpracovává v případech, kdy orgán ochrany přírody svým stanoviskem podle ustanovení § 45i odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny nevyloučí významný vliv záměru či koncepce na předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti. Hlavním cílem předkládaného návrhu vyhlášky je jednoznačná a úplná úprava veškerých náležitostí „naturového“ posouzení, čímž by mělo dojít především k sjednocení a zkvalitnění práce autorizovaných osob. Tímto dojde podle navrhovatele zároveň k posílení principu právní jistoty, a to jak na straně investorů, tak i autorizovaných osob, které nesou odpovědnost za správně a úplně zpracované „naturové“ posouzení (§ 45i odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb.).

V ustanovení § 67 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění zákona č. 225/2017 Sb., je Ministerstvo životního prostředí nově zmocněno stanovit náležitosti hodnocení vlivu zamýšleného zásahu na zájmy chráněné podle části druhé, třetí a páté tohoto zákona (jedná se o zájmy obecné ochrany přírody a krajiny, zájmy ochrany zvláště chráněných území a zájmy ochrany památných stromů, zvláště chráněných druhů rostlin, živočichů a nerostů). Změna § 67 zákona o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 225/2017 Sb., spočívá především v rozšíření rozsahu, resp. předmětu hodnocení vlivu zamýšleného závažného zásahu. Nově nebude předmětem hodnocení vlivu pouze provedení přírodovědného průzkumu dotčených pozemků a písemné hodnocení vlivu zamýšleného zásahu na rostliny a živočichy (dosavadní biologické hodnocení), ale hodnocení vlivu zamýšleného zásahu na zájmy chráněné podle části druhé, třetí a páté zákona o ochraně přírody a krajiny.

Náležitosti hodnocení vlivu zamýšleného zásahu na zájmy chráněné podle části druhé, třetí a páté tohoto zákona reflektují rozšíření předmětu hodnocení a oproti dosavadní úpravě obsažené v § 18 vyhlášky č. 395/1992 Sb. jsou upřesněny a je lépe logicky strukturován formální obsahový rámec hodnocení. Ustanovení § 18 vyhlášky č. 395/1992 Sb. je předkládaným návrhem vyhlášky rušeno.

Tzv. „naturové“ posouzení podle § 45i odst. 2 i hodnocení vlivu zásahu podle § 67 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. mohou podle § 45i odst. 3 tohoto zákona zpracovávat pouze autorizované osoby. Zhruba jedna třetina osob, které jsou v současné době držiteli (dosavadní) autorizace k provádění biologického hodnocení, jsou zároveň držiteli autorizace k provádění „naturového“ posouzení. S ohledem na bezprostřední věcnou souvislost „naturového“ posuzování a hodnocení vlivů na ostatní zájmy chráněné zákonem č. 114/1992 Sb. jsou proto náležitosti obou typů posouzení (hodnocení) obsaženy v jedné prováděcí vyhlášce.

Dokument ke stažení:

Důvodová zpráva

Materiál

Mezinárodní silniční přepravu nebezpečných věcí upravuje Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí – Dohoda ADR. Znění Dohody ADR bylo vyhlášeno MZV již v roce 1987 pod č. 64/1987 Sb. Česká republika ji ratifikovala po svém vzniku v roce 1993 a od téhož roku tak platí i pro vnitrostátní přepravu na území ČR.  Podstatnou částí dokumentu jsou přílohy A a B, které představují konkrétní pravidla pro přepravu nebezpečných věcí po silnici, včetně klasifikace nebezpečných věcí, značení, používání obalů, používání cisteren, postupů před odesláním, používání dopravních prostředků (včetně nakládky a vykládky) atd. Tyto přílohy se každé dva roky  novelizují (vždy v lichý rok).

Povinnosti vyplývající z Dohody ADR musely být provázány a zakotveny v legislativě ČR, což bylo učiněno zákonem o silniční dopravě, který řeší mj. definici nebezpečných věcí a vymezuje základní povinnosti jednotlivých účastníků přepravy - odesílatele, dopravce a příjemce.

Je potřeba zdůraznit, že každý článek přepravy nebezpečných věcí má své povinnosti, nejenom dopravce, ale i osoba předávající nebezpečné věci a osoba provádějící vykládku. Odesílatel tak musí zajistit, aby dopravce obdržel nebezpečné věci s řádně vyplněnými průvodními doklady a ve schválených obalech s předepsaným značením. Musí zajistit proškolení ostatních osob podílejících se na přepravě a ustanovit bezpečnostního poradce.

Osoba zajišťující vykládku nebezpečných věcí (příjemce) musí stejně jako odesílatel proškolit ostatní osoby podílející se na této přepravě a ustanovit bezpečnostního poradce.

Nejširší spektrum povinností však připadá na samotného dopravce, který může převzít nebezpečné věci pouze do způsobilého dopravního prostředku vybaveného předepsanými doklady a výbavou, označeného bezpečnostními značkami. Musí zajistit proškolení osádky dopravního prostředku a ustanovit bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí. Garantuje přítomnost řádně vyplněných průvodních dokladů přepravovaného zboží a dodržení povinností při nakládce, vykládce, manipulaci, zajištění nákladu, vč. zabránění úniku látek nebo poškození přepravovaných věcí.

Co si mnoho firem neuvědomuje, a jak z výše uvedeného vyplývá, je skutečnost, že společnost, která se podílí na balení, nakládce, plnění nebo vykládce nebezpečných věcí, je jedním z článků silniční přepravy nebezpečných věcí a je i ona povinna ustanovit bezpečnostního poradce v ADR. Tato osoba je pak odpovědná za pomoc při zabránění rizikům při přepravě, a to s ohledem na osoby, majetek a životní prostředí. Hlavním úkolem s ohledem k výše uvedenému je usnadnit podniku provádět činnosti v souladu s platnými předpisy.

Bezpečnostní poradce musí být držitelem osvědčení odborné způsobilosti bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí po silnici, čehož dosáhne složením zkoušky po absolvování příslušného školení.

Jsou však i situace, kdy se lze přepravě v režimu ADR vyhnout. Dle správného zařazení přepravované nebezpečné věci se dále odvíjí jednotlivé povinnosti a náročnost samotné přepravy. Za určitých podmínek lze přepravu nebezpečných věcí zcela vyjmout z ADR, popř. ji lze provádět v tzv. podlimitním množství, tedy s  úlevami z povinností z ADR.

Jiné podmínky se vztahují na fyzické osoby a jiné na podnikatelské subjekty. Některé látky jsou zcela vyjmuty z Dohody ADR, např. přepravované nádoby o objemu 60 l hořlavé kapaliny, resp. 240 l kapaliny na dopravní jednotku, fyzickými osobami pro vlastní potřebu.

Jiné látky jsou vyňaté částečně, jedná se o tzv. podlimitní množství, které se odvíjí od přepravní kategorie uvedené u jednotlivých látek a směsí. Každá kategorie má stanoveno nejvyšší povolené celkové množství nebezpečné věci na jednu dopravní jednotku, tedy maximální množství, které je tzv. podlimitní. V současné době je zařazeno do jednotlivých přepravních kategorií cca 3000 látek a směsí, které jsou jednoznačně identifikovány charakteristickým čtyřčíslím tzv. UN kódem. Soupis všech UN kódů je součástí Dohody ADR.

Návodem jak začít s přepravou nebezpečných věcí by mělo být uvědomění si, kdo přepravu realizuje, co a v jakém množství. A pozor pod samostatnými UN kódy lze najít i nebezpečné odpady, které se ve smyslu Dohody ADR řadí mezi nebezpečné věci.

Specifickou agendou je  tak přeprava nebezpečných odpadů, která se řídí legislativou na úseku odpadového hospodářství a částečně i Dohodou ADR. Novinkou v této oblasti je elektronické ohlašování přepravy nebezpečných odpadů, které se řídí ustanovením § 40 zákona o odpadech č. 185/2001 Sb. Ohlášena prostřednictvím systému ISPOP, resp. SEPNO = systém evidence přepravy nebezpečných odpadů, musí být každá přeprava NO před jejím zahájením, a to i za podmínky, že množství přepravované látky, v tomto případě odpadů, nedosahuje limitu stanoveného dle Dohody ADR.

Je třeba si uvědomit, že jedno nenahrazuje druhé. Platí tedy, že přepravovaná látka musí být vybavena doklady dle ADR (osvědčení o školení řidiče, přepravní doklad, písemné pokyny apod.) a stejně tak doklady dle zákona o odpadech (doklad obsahující údaje v rozsahu přílohy č. 26 vyhlášky č. 383/2001 Sb. – ohlašovací list pro přepravu NO po území ČR).

Pokud potřebujete znát odpovědi na otázky, které aktuálně řešíte a my jsme je zde neuvedli, neváhejte využít služeb poradenství, které Vám společnost INISOFT nabízí pro řádné plnění legislativních povinností v oblasti jednotlivých složek životního prostředí. Chcete vědět ještě více? Vzdělávejte se spolu s námi. Více najdete na: https://www.inisoft.cz/skoleni.

Autor: Ing. Jitka Lochovská, INISOFT s.r.o.

Spotřeba baterií u nás roste dlouhodobě. Za posledních sedm let stoupla téměř o pětinu. Podle statistik neziskové společnosti ECOBAT, která v České republice zajišťuje sběr a recyklaci baterií a akumulátorů, se tento trend zastavit nedaří. „Ačkoliv dnes častěji volíme výkonnější alkalické baterie, které déle vydrží, a máme možnost využívat ekologičtější dobíjecí baterie, spotřeba baterií nezadržitelně roste,“ říká Petr Kratochvíl, jednatel ECOBATu a doplňuje: „Ekologická likvidace baterií prostřednictvím jejich recyklace nabývá na významu. Vedle toho se snažíme lidi vést k tomu, aby o spotřebě baterií přemýšleli a baterie využívali rozumně tak, aby nám dobře, a hlavně dlouho sloužily.

A jaké jsou zásady správného využívání baterií podle ECOBATu? Především dávejte přednost dobíjecím bateriím. Když už sáhnete po jednorázových, volte raději alkalické. A v neposlední řadě vybíjejte baterie na maximum, což znamená, že je nebudete vyhazovat předčasně. To je správná cesta, jak šetřit životní prostředí a zároveň vlastní peněženku. Platí to trvale, ve zvýšené míře pak nyní s koncem roku, kdy do většiny domácností přibydou nové spotřebiče, a i díky tomu se výrazně zvyšuje množství baterií, které si pořizujeme.

Členské země Evropské unie v pondělí večer našly shodu na směrnici o podpoře elektrické energie z obnovitelných zdrojů. V tiskové zprávě to uvedla Rada EU. Celoevropský závazný cíl mít v roce 2030 nejméně 27 procent energie z obnovitelných zdrojů zůstal po mnohahodinovém jednání beze změny, v dopravě je tento cíl na hodnotě 14 procent s tím, že tři procenta mají být pokročilá biopaliva.

Pozice členským státům umožňuje začít vyjednávat s Evropským parlamentem o konečném znění směrnice. Europarlament přitom už v říjnu oznámil, že základní cíl by podle jeho názoru měl být na úrovni 35 procent.

Součástí dohody je i cíl jednoho procenta pokročilých biopaliv v dopravě v roce 2025, který je "na trase" k oněm kýženým třem procentům o pět let později. Návrh podporuje elektrická auta i železniční dopravu, uvedla Rada EU.

Jistotu investorům by mělo znamenat pokračování stávajícího sedmiprocentního stropu na biopaliva první generace. Pokud se členský stát rozhodne pro nižší hranici, bude si moci snížit celkový cíl pro obnovitelné zdroje v dopravě.

Směrnice také vyjasňuje pravidla týkající se emisí skleníkových plynů, která souvisí s biopalivy či biomasou.

Dle výzkumu vědců, kteří zkoumali dlouhodobý dopad globálního oteplování na větrnou energetiku, může v některých oblastech světa ležících v mírném pásmu dojít k nezanedbatelnému poklesu potenciálu větru. V polovině století by na severní polokouli mohlo dojít k poklesu okolo 10 %. Zmíněné 10% snížení síly větru na severní polokouli by tak vzhledem k umístění větrných farem mohlo znamenat až 30% pokles v produkci elektřiny z větru. Jedná se o první globální studii poukazující na takovýto trend, která se nemusí potvrdit na konkrétních místech, kde jsou provozovány větrné farmy. Naopak v jiných, zejména tropických, oblastech potenciál pravděpodobně poroste. Více ZDE

Zdroj: oEnergetice.cz

Přechod na obnovitelnou energii v Evropské unii sice pokračuje, ale v posledních dvou letech ztratil tempo. Podle nových odhadů Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) představovaly obnovitelné zdroje 86% nových energetických kapacit v EU. Nicméně oproti roku 2015 podíl těchto zdrojů na energetickém mixu stoupl o pouhých 0,2 procentního bodu.

V případě Česka došlo v roce 2016 k meziročnímu růstu o 0,4 procentního bodu na 15,7 %, což nás řadí na 17. místo v rámci evropské osmadvacítky, přesně mezi Francii a Německo. Energetika Německa, tak často zmiňovaná kvůli důrazu na obnovitelné zdroje, zůstává závislá na konvenčních palivech. Podíl větrných, vodních a slunečních elektráren se meziročně zvýšil nepatrně ze 14,59 na 14,67 procenta.

Na čele aktuální statistiky se drží Švédsko s 54,2% podílem obnovitelných zdrojů. Na druhém místě je Finsko s podílem 39,7 %. Na opačném konci tabulku uzavírá Lucembursko s 5,2 procenta, těsně před ním se nachází Nizozemsko s 5,8 procenta.

Zpráva upozorňuje, že význam ekologicky šetrného získávání energie je nadále prioritou EU s tím, že celková spotřeba energie na kontinentu v uplynulých dvou letech rostla. Cílem evropské unie pro rok 2020 je získávat 20 procent energie z obnovitelných zdrojů. Na Česko přitom v rámci této strategie přijaté direktivou z roku 2009 připadá podíl 13 procent. Praha tak již má splněno.

Zajímavost: Globální poptávka po uhlí loni klesla o 1,9 procenta na 5,357 miliardy tun. Pokles tak zaznamenala druhý rok za sebou. Dolů ji tlačily nižší ceny plynu, růst produkce energie z obnovitelných zdrojů a rostoucí efektivita využívání energie. V příštích pěti letech poptávka po uhlí poroste v průměru o půl procenta ročně a v roce 2022 dosáhne 5,534 miliardy tun, předpovídá Mezinárodní agentura pro energii (IEA). Spotřeba uhlí by měla růst v jihovýchodní Asii, Indii, Pákistánu a Bangladéši, zatímco v Evropě, Kanadě, Spojených státech a Číně by měla klesat. Podíl uhlí na celkové spotřebě energie by se měl do roku 2022 snížit na 26 procent z loňských 27 procent.

Další informace:

Renewables accounted for vast majority of new EU power capacity in 2016

Zdroj: EEA, EURO

I přesto, že jsme od roku 2015 povinni třídit bioodpady, tak odpady kuchyňské, tedy ty, které vznikají při přípravě pokrmů v domácnostech a gastroprovozovnách, stále unikají naší pozornosti a končí tam, kde nemají. Přitom se jedná o hodnotný zdroj živin a v ideálním případě mohou být zdrojem jak pro výrobu kvalitních hnojiv, tak i například pro produkci energie z obnovitelných zdrojů.

Ačkoliv jsou od roku 2015 města a obce povinny zajistit oddělený svoz bioodpadů, tak odpady vznikající při výrobě pokrmů, tzv. kuchyňské odpady a odpady z gastronomických provozoven, často unikají pozornosti veřejnosti i odborníkům. Restaurace mají potvrzení od svozové firmy, že odpady třídí a jejich povinnosti tím tak často, nutno však podotknout, že jen z jejich úhlu pohledu, končí. Co se však s tisíci tunami bioodpadů děje po jejich svozu od původců? Jen málokdy končí skutečně tam, odkud pocházejí, tedy v půdě. V České republice je totiž paradoxně zcela dostačující počet koncových zařízení, mezi které patří zejména bioplynové stanice, ale cesta k nim je mnohdy- mírně řečeno – kostrbatá. Zemědělské bioplynové stanice totiž kvůli pravidlům udržitelnosti souvisejícím s udělením dotace, nemohou vždy bioodpady přijímat.

Paradox českých bioplynových stanic

V České republice máme doslova stovky bioplynových stanic, ve kterých by se v ideálním případě měly likvidovat zejména odpadní materiály. Fakt je ale takový, že ne zcela promyšlená politika dotování biopaliv celý systém fungování bioplynového hospodářství překroutila. Dnes tak namísto využití dostupných kapacit k likvidaci odpadů produkujeme suroviny, které jsou pěstovány jen proto, aby zajistily dostatečný vstup do bioplynových stanic. A o tom, že je to systém neudržitelný, víme i díky výsledkům nových studií, jež upozorňují na fakt, že biopaliva se v konečném důsledků stávají spíše hrozbou než příležitostí. Tímto tématem se zabývá profesor John Wilkinson z brazilské Federální rurální univerzity v Rio de Janeiru, který vedl studii “Biopaliva a potravinová bezpečnost”, a mezi jejíž závěry patří i konstatování, že biopaliva založená na pěstování monokultur jsou velkou hrozbou pro biodiverzitu, vytvářejí enormní tlak na spotřebu agrochemikálií a v globálním kontextu postrádají opodstatnění.

Významným krokem pro Českou republiku může být i změna legislativy, která bude součástí nového Zákona o odpadech, a která i zemědělským bioplynovým stanicím vybudovaným z dotačních prostředků dává příležitost rozšířit vstupy komodit i o kuchyňské odpady. To je novinka oproti stavu, kdy do bioplynových stanic kvůli pravidlům udržitelnosti nemohly vstoupit jiné než v původním projektu povolené komodity – nejčastěji řepka olejka a kukuřice.

Přibyšice: jedná z mála funkčních odpadových bioplynových stanic

Mezi asi desítku bioplynových stanic, které fungují a mohou zpracovávat kuchyňské odpady, se řadí i bioplynová stanice v Přibyšicích u Benešova. Ačkoliv se jedná o stanici vzdálenou od Prahy asi 50 kilometrů, tak je to jedno z mála zařízení, které likviduje bioodpady správným způsobem. Jedná se o koncové zařízení s kapacitou až 28.000 tun organických odpadů ročně, které funguje od roku 2008. Zpracovává komerční a průmyslové odpady širokého spektra a i vedlejší produkty živočišného původu kategorie č. 3 (podle nařízení ES č. 1069/2009), které jsou často problémovou složkou z pohledu její likvidace.

Bioplynová stanice navíc přijímá i organickou frakci tuhého komunálního odpadu. V praxi to znamená, že může zpracovávat bioodpady vytříděné ze směsného komunálního odpadu, což je v České republice, vzhledem k náročnému procesu třídění a zajištění hladkého chodu celého zařízení, spíše rarita. O zpracování odpadu se stará technologie ADOS (Anaerobní Digesce Organického Substrátu) – moderní proces anaerobní digesce určený ke konverzi organických odpadů na obnovitelnou energii a organické hnojivo – probíhající v termofilních podmínkách.

Sklad vstupního materiálu v Přibyšicích

Výstupem zařízení je 1 MW obnovitelné elektrické energie a kapalné hnojivo – digestát. V budoucnosti vidí provozovatel potenciál pro vyvedení tepla do nedalekého Neveklova, kde by tak mohlo vytápět školu, obchody nebo internát a centrum pro duševně choré. Pro podobné projekty je však potřeba zajistit budování infrastruktury, která často naráží na složité vlastnické vztahy a realizace liniové stavby v komunikaci.

V Přibyšicích končí i gastroodpady z Prahy, které sváží společnost Pražské služby. Ta jako jedna z mála svozových a odpadových společností skutečně zajišťuje správnou likvidaci kuchyňských odpadů. Běžnou, avšak nesprávnou praxí, je totiž jejich hygienizace a následné uložení na skládky. Cenné materiály se tak vůbec nevrací tam, kam patří – tedy do půdy.

“Přibyšická odpadová bioplynová patří mezi méně než deset koncových zařízení na kuchyňské odpady, které v České republice máme. Víme, že svoz na delší vzdálenosti je často nákladnější, ale ukládat tyto druhy odpadů na skládky není řešením. Odpadová společnost musí zajistit nejen svoz, ale také naplňovat cíle recyklace, které jsou čím dál tím přísnější a s odpadem je třeba nakládat jako se zdrojem,” dodává k tématu Radim Mana, tiskový mluvčí společnosti Pražské služby.

Pražské služby jsou jedna z mála svozových firem, které pro gastroodpady našly skutečně vhodnou koncovku a odpady se tak vracejí tam, kam mají – do půdy. Běžná praxe dneška se, bohužel, vymyká legislativním požadavkům.

V praxi je však stále možné se setkat se situací, kdy se kuchyňské odpady stávají složkou směsného komunálního odpadu a nejsou jako odpad katalogového čísla 20 01 08 vykazovány. Tento postup je v rozporu se zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech ve znění pozdějších předpisů, neboť zákon ukládá producentům odpadů povinnost odpady shromažďovat odděleně podle jednotlivých druhů a kategorií tak, aby bylo zabráněno jejich smíšení a zároveň je povinnost přednostního využití odpadů před jejich odstraňováním. Od odděleného shromažďování odpadů může původce ustoupit pouze se souhlasem krajského úřadu.

Dle selského rozumu také často původci kuchyňských odpadů zbytky odevzdávají ke zkrmování hospodářskými zvířaty. Jedná se o způsob, který ale bohužel neodpovídá legislativním požadavkům. Zkrmování kuchyňských odpadů a krmiv tento odpad obsahujících hospodářskými zvířaty, s výjimkou kožešinových zvířat, odporuje zákonu č. 91/1996 Sb. o krmivech ve znění pozdějších předpisů a Nařízení EP a Rady (ES) č. 1069/2009, kterým se stanoví hygienická pravidla týkající se vedlejších živočišných produktů (VPŽP), jež nejsou určeny k lidské spotřebě.

Dalším způsobem nezákonného zpracování kuchyňských odpadů je jejich splachování do veřejné kanalizační sítě, neboť jde o porušení kanalizačního řádu podle vyhlášky č.428/2001 Sb., kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích. Využívání kuchyňských drtičů přímo napojených na kanalizaci bez pravidelně vyváženého lapolu je v rozporu se zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a zákonem č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích.

Důležité je také zmínit, že i když mnoho odpadových firem kuchyňské odpady sváží, tak jen malokteré s nimi nakládají tak, aby byly maximálně materiálově a energeticky využity. Často dojde jen k prostému procesu hygienizace, který spočívá v zahřátí vstupního materiálu na teplotu 70 stupňů v délce jedné hodiny a následnému uložení na skládky. Tímto je sice legislativa splněna, ale organická hmota, která by se měla vrátit zpět do půdy, je navždy ztracena. Důležitost aplikování organické hmoty do půdy tkví v zajištění schopnosti půdy vázat vodu a živiny, které jsou následně dostupné pro rostliny.

Provozovatele mohou od roku 2018 překvapit pokuty

A kam vede nedodržování stávající legislativy? Provozovatelé mohou počítat až s likvidačními pokutami ze strany strany Krajské hygienické stanice, Státní veterinární správy, Státní zemědělské a potravinářské inspekce nebo České inspekce životního prostřední. Doposud tyto statní sektory pouze upozorňovaly producenty odpadů o neplnění závazných podmínek, avšak začátkem roku 2018 bude neplnění podmínek trestáno peněžitou pokutou.

Třecí plochy aneb proč systém nefunguje tak, jak by měl

Když se na celý systém podíváme z výšky, tak je možné identifikovat hned několik konkrétních problémů, jejichž základním pojítkem je narušení celého cyklu, ve kterém by měly organické látky a následně bioodpady končit zpět v půdě. V prvé řadě mnoho provozovatelů restauračních zařízení a producentů kuchyňských odpadů není dostatečně obeznámeno se svými povinnostmi. Často tak odpady končí mezi směsnými komunálními odpady a producenti se tak vystavují riziku kontroly. Následně jsou odpady sváženy firmami, které nevlastní vhodná koncová zařízení a tak dochází k jejich ukládání na skládky. Tímto způsobem ale dochází k narušování biologických cyklů, kdy přímým následkem je například erozní stav velké části českých zemědělských půd, kterým chybí organická hmota.

Celý proces je taktéž málo kontrolovaný a tak příklady špatné praxe převládají nad těmi dobrými. Kontrolní kapacity České inspekce životního prostředí (ČIŽP) jsou v současnosti nedostatečné a inspekce Krajské hygienické stanice často kontroluje jen provozovnu a to co je “za dveřmi” už není předmětem kontrol. A právě “za dveřmi” provozoven jsou často nádoby na odpad, které se tak, obrazně řečeno, stávají místem největší tmy pod lampou. Další slabou stránkou jsou odpadové firmy.

Vzorem může být projekt Správná praxe ČIŽP

I přes nedostatečné kapacity však ČIŽP vydává materiály, jejichž cílem je usnadnit producentům orientaci v legislativě a představuje dobré příklady praxe. Mezi ty nepatří vždy jen svoz odpadů autorizovanou společností, která vlastní oprávnění nakládat s odpady, ale například i nová technologická zařízení, mezi které se řadí například elektrické kompostéry.

I přes všechny překážky však stávající systém nabízí obchodní a environmentálně přijatelné příležitosti pro ty, kteří v uzavření celého cyklu vidí správnou cestu. Připravovaná legislativa, jejímž pilířem bude i nový Zákon o odpadech, myslí i na oblast bioodpadů a tak by se již brzy mohly nastavit funkční a správné podmínky pro systém, ve kterém bude docházet k pravidelným kontrolám a podporována bude správná praxe. Na příkladu spolupráce mezi společností Pražské služby a Přibyšickou bioplynovou stanicí jsme si ukázali, že v případě stejných zájmů může vzniknout dobrý obchodní model, který současně přispívá ke správnému nakládání s tak cenným materiálem, jakým bioodpady a gastroodpady bezesporu jsou.

Autor: Ing. Soňa Jonášová, Institut Cirkulární Ekonomiky, z.ú.

Vláda dnes schválila Návrh programového prohlášení vlády. Vlada chce prosadit vznik centrálního regulátora v oblasti vody, nejpozději do konce příštího roku má být předložen nový zákon o odpadech s cílem zásadně snížit množství odpadů končících na skládkách a zároveň podpořit třídění a recyklaci. Vlád také chce navrhnout systém, který má motivovat občany ke snížení množství odpadů. Vláda plánuje finančně podpořit projekty na zlepšení kvality ovzduší, zjednodušit podmínky pro drobné výrobce elektrické energie z obnovitelných zdrojů pro vlastní spotřebu anebo prosadit rekodifikaci veřejného stavebního práva. Hlasováním o důvěře by se mělo ve Sněmovně uskutečnit 10. ledna. Úplný přehled vybraných témat uvádíme níže.

Životní prostředí:

• Opatření proti suchu a snahu o zadržení vody v krajině považujeme za věc nejvyššího veřejného zájmu. Finančně podpoříme a zjednodušíme povolovací proces při obnově nebo vybudování tisíců menších vodních nádrží v krajině, stovek nových zdrojů pitné vody pro obyvatele, podpoříme rovněž inovativní způsoby likvidace odpadních vod (např. domácí čistírny odpadních vod) a opatření umožňující náhradu pitné vody za dešťovou tam, kde je to možné. Zajistíme lepší legislativní i věcnou ochranu vodních zdrojů, a především zdrojů pitné vody.

• Zajistíme, aby občan platil v rámci vodného a stočného férovou cenu a aby věděl, komu a za co vlastně platí. Prosadíme centrálního silného a nezávislého regulátora v oblasti vody hájícího zájmy spotřebitelů. Podpoříme návrat vodohospodářského majetku do rukou obcí, krajů a státu.

• Budeme důsledně chránit zemědělskou půdu, především tu nejkvalitnější, její využití pro jiné než zemědělské účely bude možné jen z důvodu vyššího veřejného zájmu. Budeme preferovat větší využití bývalých hospodářských ploch, tzv. brownfieldů. Zajistíme co nejrychlejší realizaci programu ochrany zemědělské půdy ohrožené vodní erozí.

• Připravíme a finančně podpoříme projekty na zlepšení kvality ovzduší ve všech regionech, prioritně v regionech s dlouhodobě zhoršenou kvalitou ovzduší (Moravskoslezský a Ústecký kraj). V oblasti dopravy finančně podpoříme program čisté mobility, tedy podpory pořízení nízkoemisních vozidel, včetně související infrastruktury.

• Urychlíme projekt kotlíkových dotací s cílem vyměnit až 100 tisíc nejstarších domácích kotlů na pevná paliva nejpozději do konce roku 2019. Zároveň budeme hledat další finanční prostředky pro pokračování tohoto projektu.

• Zajistíme dostatečné finanční prostředky pro snížení energetické náročnosti dalších desítek tisíc rodinných, bytových domů a veřejných budov z programu Nová zelená úsporám.

• Nejpozději do konce roku 2018 předložíme nový zákon o odpadech směřující k zásadnímu snížení objemu odpadů končících na skládkách, a naopak k lepšímu třídění a recyklaci. Navrhneme systém ekonomicky motivující občany ke snížení množství odpadů.

Finance:

• Prosadíme zařazení dalších plnění ze základní sazby 21 % nebo první snížené sazby 15 % do druhé snížené sazby 10 %, a to zejména v případě: vodného a stočného

Zemědělství:

• Podpoříme opatření, která snižují negativní dopady hydrologických extrémů.

• Změnou legislativy i praktickými opatřeními posílíme ochranu lesů, především jehličnatých, které jsou současné době vážně ohroženy dopady klimatické změny, zvláště pak suchem a následnými kalamitními jevy. Hlavním nositelem této strategie se musí stát státní podnik Lesy České republiky.

Průmysl a obchod:

• Budeme důsledně hájit vlastnické, ekonomické a environmentální zájmy státu při využívání ložisek nerostných surovin České republiky, především strategických surovin. Prověříme možnost těžby a zpracování lithia prostřednictvím státního podniku DIAMO. Posoudíme závaznost memoranda o těžbě lithia.

• Cílem je, aby maximální efekt z těžby všech nerostných surovin zůstal v rukou státu. V tomto smyslu neprodleně upravíme Surovinovou strategii České republiky a následně také příslušnou legislativu, především horní zákon a geologický zákon, včetně zvýšení poplatků za těžbu některých druhů nerostných surovin tak, aby odpovídaly měnícím se podmínkám na trhu a co nejvyššímu efektu pro stát. Rovněž zajistíme, aby do regionů postižených těžbou směřoval vyšší podíl z těžebních poplatků.

• V oblasti energetiky je pro nás zásadní prioritou zajištění energetické bezpečnosti, soběstačnosti, ohleduplnosti k životnímu prostředí a konkurenceschopné a sociálně únosné ceny energií. Výroba elektrické energie bude zajištěna mixem zdrojů založeným na rostoucím podílu jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů, a naopak postupném poklesu výroby v uhelných elektrárnách. Zajistíme přípravu výstavby nových jaderných bloků v potřebných termínech a výstavbu hlubinného trvalého úložiště radioaktivního odpadu. Budeme podporovat snižování energetické náročnosti veřejných i soukromých budov – zateplování, využívání energeticky účinných technologií a spotřebičů, decentrální obnovitelné zdroje, chytré energetické projekty, jako jsou chytré regiony, chytrá města, chytré sítě a inteligentní domácnosti.

• Zjednodušíme podmínky pro drobné výrobce elektrické energie z obnovitelných zdrojů pro vlastní spotřebu. Provedeme analýzu překompenzací zejména větších solárních elektráren s cílem snížit neúnosně vysoké platby za stávající obnovitelné zdroje. U nových obnovitelných zdrojů budeme podporovat především lokální výrobu elektrické energie nebo tepla s co největší spotřebou nebo akumulací v místě výroby, tedy bez dalších provozních dotací. Zachováme stávající těžební limity hnědého uhlí.

Veřejné investice a místní rozvoj:

• Podpoříme a zrychlíme výstavbu v České republice, prosadíme rekodifikaci veřejného stavebního práva a zjednodušíme a zkrátíme přípravy staveb pro zvýšení konkurenceschopnosti.

• Podpoříme koncepční řešení Smart Cities.

Doprava:

• Připravíme koncepční změnu stavebního práva v oblasti prioritních infrastrukturních staveb. Upravíme a doplníme zákon o urychlení výstavby dopravní infrastruktury a zákon o liniových stavbách tak, aby se zjednodušilo schvalování veřejně prospěšných staveb, omezilo obstrukční chování při povolovacích procesech dopravních staveb a snížila nadbytečná byrokratická zátěž v rámci povolovacích procesů.

• Schválením Koncepce vodní dopravy, dokončením procesů EIA a zahájením územního řízení k realizaci plavebních stupňů Děčín a Přelouč pokročíme k vytvoření dostatečných plavebních podmínek na labsko-vltavské vodní dopravní cestě.

• Po dokončení rozpracované studie proveditelnosti projektu vodního koridoru Dunaj–Odra–Labe rozhodne vláda o dalším postupu.

Výzkum:

• Rada pro výzkum, vývoj a inovace se bude starat o analýzu, rozpočtové směřování a věcnou koordinaci všech, kteří poskytují veřejné prostředky na výzkum, vývoj a inovace tak, aby tyto prostředky byly využívány účelně a nevydávaly se vícekrát na stejné aktivity.

• Nastavíme a provedeme transparentní hodnocení vědy a výzkumu, a to včetně zohlednění jejich skutečného přínosu pro aplikační praxi s přímým dopadem na financování výzkumných organizací.

• Vytvoříme nové Národní priority orientovaného výzkumu - základ toho, co se bude ve výzkumu podporovat ze státních peněz.

• Budeme podporovat stabilní a dlouhodobé institucionální financování kvalitního aplikovaného výzkumu, který zajistí a zvýší konkurenceschopnost České republiky.

MŽP ve spolupráci s AOPK ČR vyhlašuje mimořádné výzvy na SC 4.3 a 4.4 a zároveň prodlužuje průběžné výzvy na opatření vyplývající z Plánů dílčích povodí.

Dnes 18. 12. 2017 byly vyhlášeny dvě mimořádné výzvy zaměřené na SC 4.3 – zlepšení funkčnosti krajinných prvků a struktur, výzva č. 111 a SC 4.4 – zlepšení kvality prostředí v sídlech, výzva č. 112. Podmínkou pro podání žádosti o podporu do uvedených výzev je ukončení fyzické realizace projektu do 31. prosince 2018, s výjimkou následné péče o výsadby, která může pokračovat i v následujících letech. Příjem žádostí o podporu bude ukončen 28. února 2018.

Žadatele rovněž upozorňujeme na prodloužení termínu pro ukončení příjmu žádostí do výzev č. 13 a č. 51. Příjem žádostí do výzvy č. 13 končí 31. března 2018 a 29. června 2018 v případě výzvy č. 51. Žadatelé, kteří nestihli získat veškerá potřebná stanoviska s nabytím právní moci, tak mají možnost podat žádost o podporu ještě v příští polovině roku.

Všechny výzvy jsou určeny pro široký okruh žadatelů, zejména podniky povodí, obce, kraje, organizační složky státu, nestátní neziskové organizace, fyzické osoby podnikající a další subjekty vyjma fyzických osob nepodnikajících.

Zdroj: SFŽP

Ve Sbírce předpisů ČR právě vychází jednak Vyhláška č. 452/2017 Sb., kterou se mění vyhláška č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů s účinností od 1. ledna 2018 a dále Vyhláška č. 453/2017 Sb. o odborné způsobilosti a o úpravě některých dalších otázek souvisejících s posuzováním vlivů na životní prostředí. Tato vyhláška nahrazuje vyhlášku č. 457/2001 Sb.

Vyhláška č. 452/2017 Sb., kterou se mění vyhláška č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťován je souborem změn, které mají tři základní prameny.  Přijetí novely zákona o ochraně ovzduší (zákon č. 369/2016 Sb.), kdy touto novelou došlo s účinností od 1. 1. 2017 mimo jiné k rozšíření zmocnění § 4 odst. 9 zákona o způsob stanovení emisních limitů pro pachové látky, k rozšíření zmocnění § 17 odst. 7 zákona o úpravu náležitostí dokladu o provedení kontroly technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění a ke změně u některých kategorií vyjmenovaných zdrojů v příloze č. 2 zákona.

Druhým pramenem je transpozice Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2015/2193/EU ze dne 25. listopadu 2015 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší ze středních spalovacích zařízení. A v neposlední řadě vzhledem k žádosti Evropské komise o informace ohledně provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) do právního řádu České republiky (EU Pilot). Přestože většina výtek k provedení uvedené směrnice byla Komisi vysvětlena, některé nedostatky či nepřesnosti bylo vhodné v české právní úpravě opravit. V neposlední řadě došlo ke zapracování požadavků z tzv. ekoauditu.

Podrobně se novele vyhlášky č. 415/2012 Sb. věnuje časopis Odpadové fórum, který vychází začátkem ledna 2018.

Dokument ke stažení:

Platné znění

Důvodová zpráva

Vyhláška EIA:

Předmětem vyhlášky o odborné způsobilosti a o úpravě některých dalších otázek souvisejících s posuzováním vlivů na životní prostředí je bližší úprava některých institutů, které upravuje zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů.

Hlavním důvodem změny právní úpravy je skutečnost, že po nabytí účinnosti dvou aktuálních novelizací zákona – zákona č. 326/2017 Sb. (tzv. transpoziční novela EIA) a zákona č. 225/2017 Sb. (tzv. novela stavebního zákona) – již nebude prováděcí právní úprava, která je nyní obsažena ve vyhlášce č. 457/2001 Sb., o odborné způsobilosti a o úpravě některých dalších otázek souvisejících s posuzováním vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů, odpovídat úpravě zákonné.

Obsahem návrhu vyhlášky je dosavadní právní úprava obsažená v aktuálně platné vyhlášce č. 457/2001 Sb., dále změny, které reagují na nové znění zákona, a rovněž upřesnění některých aspektů již existujících institutů. Konkrétně je za hlavní změny možné považovat rozdělení zkoušky odborné způsobilosti na zkoušku konanou pro účely udělení autorizace a zkoušku konanou pro účely prodloužení autorizace (s tím, že druhá z těchto zkoušek neobsahuje písemný test), výčet oblastí vzdělávání autorizovaných osob a podrobnější úpravu postupu pro zajištění zpracování posudku. Ostatní změny směřují k upřesnění některých dílčích otázek vztahujících se např. k veřejnému projednání nebo zveřejňování v procesu EIA.

Dokument ke stažení:

Důvodová zpráva

Materiál

V rámci projednávání legislativních změn v oblasti legislativy odpadů a obalů se podařilo zástupcům estonského předsednictví docílit předběžné dohody s Evropským parlamentem. Jedná se prozatím o předběžnou dohodu, která bude potvrzena v průběhu ledna 2018 za předsednictví Bulharska, nicméně jde o zcela zásadní posun ve vyjednávání celého Balíčku k oběhovému hospodářství. Recyklace komunálních odpadů se má do roku 2035 povinně zvýšit na minimálně 65% (rok 2025: 55 %, rok 2030: 60 %) a skládkování snížit na maximálně 10%. 

Estonské předsednictví dosáhlo dnes v časných ranních hodinách předběžné dohody se zástupci Evropského parlamentu ohledně všech čtyř legislativních návrhů balíčku o odpadech. Velvyslanci při EU budou o výsledku informováni 20. prosince, konečná analýza a schválení jménem Rady jsou však plánovány až na první čtvrtletí příštího roku.

Legislativní návrhy o odpadech, v jejichž věci bylo dosaženo dohody, stanoví závazné cíle v oblasti omezování odpadů a aktualizovaná pravidla s cílem snížit produkci odpadů, zajistit lepší kontrolu nakládání s odpady, podporovat opětovné použití výrobků a zlepšit recyklaci ve všech zemích EU.

Těmito novými cíli a pravidly bude podpořeno rozvinutější oběhové hospodářství. Povedou rovněž k oživení růstu a tvorby pracovních míst, k ochraně našeho životního prostředí, podpoře udržitelnosti a ke zlepšení lidského zdraví a dobrých životních podmínek.

"V EU končí téměř jedna třetina komunálního odpadu na skládkách a jen omezený podíl celkového množství se recykluje. Touto dohodou se členské státy EU zavazují k jasným cílům EU v oblasti opětovného použití, recyklace a skládkování a k pravidlům pro lepší nakládání s různými toky odpadů. Dohoda tak přispěje k rychlejšímu přechodu k oběhovému hospodářství a k minimalizaci našeho dopadu na planetu," uvedl Siim Kiisler, ministr životního prostředí Estonské republiky.

Této předběžné dohody bylo dosaženo po zdlouhavých a náročných jednáních s Parlamentem, která probíhala od května 2017. Mění se jí těchto šest právních předpisů:

• rámcová směrnice o odpadech (považovaná za zastřešující legislativní akt balíčku),

• směrnice o obalových odpadech,

• směrnice o skládkách odpadů,

• směrnice o elektrických a elektronických odpadech, směrnice o vozidlech s ukončenou životností a směrnice o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech.

K hlavním prvkům dohodnutého znění patří:

• jasnější definice klíčových pojmů v oblasti odpadů;

• nové závazné cíle v oblasti omezování odpadů na úrovni EU pro roky 2025, 2030 a 2035. Tyto cíle zahrnují podíl komunálního odpadu a recyklaci obalových odpadů (s konkrétními cíli pro jednotlivé obalové materiály), jakož i cíl pro rok 2035, pokud jde o komunální odpad ukládaný na skládkách;

• přísnější metody a pravidla pro výpočet pokroku při dosahování těchto cílů;

• přísnější požadavky na tříděný sběr odpadu, posílené uplatňování hierarchie způsobů nakládání s odpady prostřednictvím ekonomických nástrojů a dalších opatření pro to, aby členské státy předcházely vzniku odpadů;

• minimální požadavky pro systémy rozšířené odpovědnosti výrobce. Výrobci v rámci těchto systémů odpovídají za sběr použitého zboží, jeho třídění a zpracování odpadu za účelem recyklace. Pro tento účel budou muset platit finanční příspěvek vypočtený na základě nákladů na zpracování.

Harmonogram a další kroky

Evropská komise předložila revidovaný balíček pro oběhové hospodářství 3. prosince 2015. Tvoří ho čtyři legislativní návrhy v oblasti odpadů (balíček o odpadech) a akční plán v podobě sdělení Komise.

Akční plán byl projednán na zasedání Rady pro konkurenceschopnost 29. února 2016 a na zasedání Rady pro životní prostředí 4. března 2016. Rada pak s ohledem na diskuse vedené jak z ekonomického hlediska, tak i z hlediska životního prostředí přijala závěry o tomto plánu na zasedání Rady pro životní prostředí 20. června 2016.

Dne 19. května 2017, v návaznosti na intenzivní práci a zapojení tří předsednictví Rady (Nizozemsko, Slovensko a Malta), se velvyslanci při EU dohodli na mandátu pro balíček o odpadech, čímž připravili půdu pro neformální jednání s Evropským parlamentem. Tento spolunormotvůrce přijal svůj postoj již 14. března.

První trialog se konal 30. května a poté se uskutečnilo pět dalších kol jednání.

Velvyslanci při EU budou o výsledku posledního trialogu informováni 20. prosince. Konečná analýza znění bude probíhat za nastupujícího bulharského předsednictví s cílem dohodu potvrdit.

Po formálním potvrzení bude tento nový právní předpis předložen Evropskému parlamentu k hlasování v prvním čtení a Radě ke konečnému přijetí.