Převážné většině lidí se v lesích líbí místa s divokou přírodou, jen menšina jich ale ví, co všechno to obnáší, zjistil výzkum Sociologického ústavu Akademie věd ČR. Badatelé v něm zjišťovali, jaké jsou názory veřejnosti na les, jeho odolnost proti klimatickým změnám, na jeho funkci i na to, co ho nejvíc ohrožuje. Sociologové průzkum provedli v červnu, výsledky zveřejnili tento týden.

Průzkum se zaměřil také na to, co lesům nejvíce škodí. Podle veřejnosti je to na prvním místě znečištění (77 procent), na druhém holoseče (70 procent). Podle autorů výzkum ukázal, že skupiny, které poukazují na naléhavost enviromentálních problémů, jsou úspěšné. Zároveň uvedli, že větší porozumění lidí pro přírodu, na které by se z výsledků dalo usuzovat, se zatím nijak nepromítá do spotřebního chování. O existenci certifikátů, které dokládají původ dřeva použitého na výrobky, ví jen 14 procent lidí a z nich jen pro 55 procent je to důležitý faktor při nákupu.

Jsou lesy ohrožené klimatickou změnou? A k čemu jsou nám dobré?

Česká veřejnost vnímá problém klimatické změny v souvislosti s ohrožením lesů jako aktuální, 53 % respondentů se domnívá, že lesy v Česku nejsou odolné vůči probíhajícím klimatickým změnám, za odolné je naopak považuje 35 % respondentů.

Les má nejen produkční funkci týkající se získávání dřeva, ale i řadu tzv. mimoprodukčních funkcí, zejména environmentálních. Z dat vyplývá, že veřejnost akcentuje zejména tyto mimoprodukční funkce lesů. Za velmi důležitou považuje funkci ochrany klimatu 68 % respondentů, 66 % respondentů považuje za velmi důležitou ochranu vody, funkci ochrany půdy před erozí 63 % respondentů, ochranu biodiverzity pak 55 % respondentů, 52 % respondentů považuje za velmi důležitou estetickou funkci lesa, 51 % pak za velmi důležitý považuje význam pro utváření české krajiny, pro 43 % je velmi důležitý zdroj lesních plodů a hub, pro 37 % lidí je velmi důležitá rekreační funkce lesů a produkce dřeva je velmi důležitá pro 36 % respondentů.

Když byli lidé dotázáni na důležitost každé funkce zvlášť, vnímali funkci produkce dřeva jako nejméně důležitou, nicméně pokud byli požádání, aby vybrali pouze tři nejdůležitější funkce lesa, produkce dřeva získala na významu. Takto položená otázka více zohledňuje vzájemné porovnání důležitosti jednotlivých funkcí.

Pokud měli respondenti vybrat tři nejdůležitější funkce, vybírali rovněž často mimoprodukční funkce, ale mezi významnými funkcemi se ocitla i produkce dřeva. Nejvíce respondentů vybralo jako první nejdůležitější funkci lesa ochranu rozmanitosti druhů rostlin, hub a živočichů (biodiverzity), poté funkci ochrany klimatu a produkci dřeva, následuje ochrana půdy před erozí a ochrana vody. Jako druhá a třetí nejdůležitější funkce lesa se opět nejčastěji objevuje ochrana klimatu. Z těchto výsledků je patrné, že česká veřejnost vnímá lesy v širokých souvislostech ochrany životního prostředí, a přestože si uvědomuje důležitost produkční funkce lesů, neřadí ji nad tyto ekologické funkce lesa.

Co škodí lesům?

Co se týče aktuálního stavu lesů a možných negativních faktorů, lidé považují znečištěné prostředí za nejvýznamnější negativní vliv na lesy (77 %). Sedmdesát procent respondentů vnímá negativně holosečnou těžbu, 48 % respondentů považuje za nepříznivé přemnožení zvěře v našich lesích, 45 % respondentů se domnívá, že převládající monokultury mají na lesy v Česku nepříznivý vliv. To, že v lese nejsou přítomny staré stromy, považuje za nepříznivou skutečnost pouze 39 % respondentů.

Jak se má v lese hospodařit?

Veřejnost se obecně přiklání k opatřením, která vedou k přírodě bližším podobám lesa. Většina lidí se domnívá, že návrat šelem do českých lesů je žádoucí (78 %), stejně tak se lidé ve většině domnívají, že ve srovnání s vytvářením velkých pasek zvyšuje těžba dřeva po malých skupinách stromů nebo jednotlivých stromech, odolnost lesa vůči klimatickým změnám, tedy suchu a vysokým teplotám (78 %); 76 % respondentů se domnívá, že vysazování cizích druhů dřevin dovezených z jiných kontinentů může mít na lesy špatný vliv; 75 % dotázaných je toho názoru, že při hospodaření v českých lesích převládá zájem vypěstovat co nejvíce dřeva bez dostatečného ohledu na životní prostředí; 54 % dotazovaných se pak domnívá, že je nutné snižovat stavy zvěře v českých lesích.

Jak má les vypadat?

Většině lidí se v lese nelíbí rozsáhlé paseky (65 %), ale ještě více se jim nelíbí asfaltové cyklostezky (77 %). Veřejnost není nakloněna ani intenzivnímu hospodaření v lesích, ani jejich intenzivnímu rekreačnímu využívání. Zatímco se 85 % respondentů vyjádřilo, že se jim v lese líbí místa s divokou přírodou, veřejnosti se na druhou stranu nelíbí suché a popadané stromy (73 %). Tento rozpor ve výpovědích respondentů naznačuje, že lidé nemají jasnou představu o pojmu divoká příroda či divočina, neboť ta může být za určitých okolností spojena právě s větším množstvím suchých a popadaných stromů.

Shrnutí

Přestože z výše uvedených výsledků bychom mohli usuzovat, že lidé dávají přednost přírodě bližšímu pojímání lesů, zatím se tento fakt nijak výrazně nepromítá do spotřebitelského chování lidí. O existenci certifikátů, které označují, že výrobek je vyroben ze dřeva získaného z šetrného a přírodě blízkého hospodaření v lesích (např. FSC – Forest Stewardship Council) ví pouze necelých 14 % respondentů a z těch se pak pouze 55 % rozhoduje při koupi zboží podle toho, zda jde o produkt šetrného hospodaření.

Z výsledků šetření je patrné, že česká veřejnost vnímá lesy v širokých souvislostech ochrany životního prostředí, současně si je vědoma důležitosti produkční funkce lesů. Obecně lze říci, že častěji se přiklánějí k názorům kladoucím důraz na environmentální rozměr lesních ekosystémů lidé s vyšším vzděláním. Z pohledu environmentální sociologie lze konstatovat, že skupiny prosazující naléhavost environmentálních problémů jsou úspěšné ve veřejném diskursu, veřejnost vnímá ohrožení lesů klimatickou změnou, akcentuje mimoprodukční funkce lesa a přiklání se k přírodě blízkým způsobům zacházení s lesem. Současně se objevují náznaky nejednoznačného vnímání některých pojmů, jako je např. divoká příroda, nebo jejich neporozumění.

Závěr

Lesy zabírají zhruba třetinu našeho území a jsou natolik výrazným krajinotvorným prvkem, že hospodaření v nich se dotýká i témat souvisejících se změnou klimatu a poklesem biodiverzity. Hlavním z cílů aktivity Lesy jako součást krajiny a zdroj poznání je zapojit odborníky do veřejné debaty a seznamovat veřejnost s aktuálními poznatky o lesích. Cílem vlastního sociologického šetření bylo zmapovat vztah české veřejnosti k lesům, k hospodaření v nich a ke způsobům jejich využívání, a to v souvislosti s klimatickou změnou, v jejímž důsledku na lesy v posledních letech působí sucho a vysoké teploty. Sběr dat provedlo v červnu 2017 Centrum pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR, v.v.i.

V dnešním díle našeho seriálu o zpětném odběru elektroodpadu se blíže podíváme na problematiku jeho evidence, zejména v souvislosti s objemem nových výrobků uváděných na trh.  

Evidence nových elektrozařízení uváděných na trh zdánlivě příliš nesouvisí s tím, co se stane po tom, až doslouží. Opak je ale pravdou. Jde o naprosto zásadní ukazatel, který má velké finanční dopady na výrobce, distributory i kolektivní systémy. Asi nejbližší analogii bychom našli – pro někoho asi překvapivě – u daní z příjmu. U nich totiž platí, že čím více vydělaných peněz přiznáte, tím vyšší částku zaplatíte na daních. Podobnost s elektroodpadem je jasná – čím větší objem nových elektrických a elektronických výrobků uvede výrobce na trh, tím větší objem elektroodpadu musí následně sesbírat.

Pro některé méně poctivé výrobce či dovozce je tedy lákavé zkreslit objem nového zboží uvedeného na trh a tím si snížit cíl sběru elektroodpadu, který následně z těchto nových elektrospotřebičů vznikne. Toto nebezpečí hrozí hlavně u elektroodpadu s tzv. negativní ekonomickou hodnotou, což jsou například zářivky nebo ledničky. Důsledná kontrola ze strany státních orgánů je zde proto zcela klíčová.

Jak evidovat

Podle zákona o odpadech a vyhlášky o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady je výrobce, případně kolektivní systém, povinen uvádět množství elektrozařízení uvedených na trh v tunách. Dosavadní praxe mezi kolektivními systémy ale dosud nebyla v této oblasti zcela jednotná. Některé kolektivní systémy tak přímo nepožadují vykazování výrobků uvedených na trh v hmotnostních množstvích, ale v kusech. Ty jsou teprve následně přepočítány na hmotnostní množství na základě vlastní statistické či kalkulační metodiky. Prostor pro zkreslení zde je logicky značný. Většina stávajících kolektivních systémů však po výrobcích přímo požaduje vykazování výrobků v hmotnostních jednotkách.

Výpočet cílů sběru vychází z množství elektrozařízení uvedených výrobci na trh v předchozích třech letech. Proto je nezbytné, aby všichni provozovatelé kolektivních systémů, resp. konkrétně všichni jejich výrobci, vykazovali údaje o množství výrobků uvedených na trh stejným způsobem (tj. v hmotnostním množství) a kolektivní systém na základě těchto údajů vytvářel evidenci množství výrobků uvedených na trh. Tak to odpovídá i prováděcímu nařízení (EU) 2017/699.

Ministerstvo životního prostředí ČR z těchto důvodů nedávno vyzvalo všechny výrobce a distributory, aby jejich způsob vykazování údajů odpovídal v současné době platné legislativě, tzn. aby výrobci vykazovali výše uvedené údaje výhradně přímo v hmotnostních jednotkách, konkrétně v kilogramech, případně v tunách. Tato data pak budou následně používána pro stanovení základu pro výpočet míry zpětného odběru kolektivního systému.

Kolektivní systémy, které dosud tuto metodiku dosud nepoužívaly, byly požádány, aby ji zavedly nejpozději k 1. lednu 2018.

Věřím, že i tento krok, spolu s důslednou kontrolou ze strany Inspekce životního prostředí, přispěje k vyjasnění a nastavení férovějších podmínek na trhu.

Koordinační centrum – aneb kapři si svůj rybník nevypustí

S evidencí těchto nových výrobků úzce souvisí i otázka tzv. „koordinačního centra“ (KC), tvořeného kolektivními systémy. O jeho zavedení do nového zákona se uvažovalo, ale nakonec k tomu naštěstí nedošlo.

Koordinační centrum měl být jakýsi samosprávný orgán, tvořený výrobci elektrozařízení nebo jimi vlastněnými kolektivními systémy. Účelem tohoto orgánu měla být mimo jiné i kontrola uvádění nových výrobků na trh. Vzhledem k tomu, že zkreslování hmotností nových výrobků uváděných trh provádí právě někteří z těchto výrobců či jejich kolektivních systémů, tak by takto vznikla naprosto absurdní situace, a to, že by tyto subjekty kontrolovali samy sebe, respektive firmy (kolektivní systémy) ve kterých mají majetkový podíl. Naštěstí byla tato skutečnost včas odhalena a koordinační centrum bylo za zákona odstraněno. Celá věc, by se totiž dala popsat starým známým českým rčením: „kapři si svůj rybník nikdy nevypustí“.

Dalším velkým problém tohoto tzv. koordinačního centra kolektivních systémů byl nesoulad s antimonopolním zákonodárstvím. Úřad na ochranu hospodářské soutěže se proti koordinačnímu centru v zákoně ostře postavil a to zejména z důvodu hrozby vytváření kartelů, které by mohly vést ke snaze zlikvidovat konkurenci a zvyšovat ceny pro spotřebitele.

Petr Číhal

Autor je obchodním ředitelem společnosti Ekolamp

S využitím studie společnosti EEIP „Analýza tržních a institucionálních charakteristik trhu zpětného odběru elektrozařízení s ukončenou životností ve vybraných evropských zemích“

Na programu jednání vlády příští středu (29.11.2017) je zařazen návrh zákona, kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Účinnost předkládaného návrhu zákona se navrhuje dnem 1. července 2018. Vláda podle  zveřejněného programu také projedná Zprávu o životním prostředí České republiky v roce 2016. Novela vodního zákona zatím na pořadu jednání vlády není.

Cílem návrhu zákona je provedení částečné transpozice směrnice Rady 2015/652/EU, kterou se stanoví metody výpočtu a požadavky na podávání zpráv podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty, a částečné transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2015/1513/EU, kterou se mění směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů.

Směrnice Rady 2015/652/EU bude ve zbytku provedena novelou nařízení vlády č. 351/2012 Sb., o kritériích udržitelnosti biopaliv. V případě první z citovaných směrnic uplynul termín pro provedení transpozice dne 21. dubna 2017 a Evropská komise již reagovala na marné uplynutí tohoto termínu zahájením tzv. infringementového řízení. V případě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2015/1513/EU bude transpozice dokončena právními předpisy v působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu, které je hlavním gestorem této směrnice.

Hlavní navržené změny:

• Návrh dává možnost dodavatelům motorového benzinu a motorové nafty do minimálního povinného podílu biopaliv podle § 19 a § 19a zákona o ochraně ovzduší zohlednit dvojnásobně množství biopaliv vyrobených ze surovin obsažených v příloze IX části A i B směrnice 2015/1513/EU (biopaliva z použitého kuchyňského oleje, kafilerních tuků a tzv. pokročilá biopaliva, která jsou vyráběná z odpadů a nepotravinářské biomasy, např. biopaliva z řas, slámy, glycerolu, atd.).

• Doplňuje se ustanovení, na jehož základě si dodavatelé motorového benzinu a motorové nafty budou moci do snížení emisí skleníkových plynů zohlednit zemní plyn či zkapalněný ropný plyn, čistá a vysokoprocentní biopaliva, elektřinu a případně vodík, které pro dopravní účely dodali oni sami či je dodala jiná osoba, se kterou uzavřou smlouvu o společném plnění povinnosti.

• Dle směrnice Rady 2015/652/EU mohou nově dodavatelé motorového benzinu a motorové nafty snížit emise skleníkových plynů z pohonných hmot i prostřednictvím tzv. snížení emisí z těžby. Navrhuje se proto vložit nový § 20b, který stanoví možnost zohlednění snížení emisí z těžby do povinnosti snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot obsažené v § 20 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší a povinnost pro dodavatele motorového benzinu a motorové nafty zasílat Ministerstvu životního prostředí doklad o ušetřených emisích z těžby.

• Navrhuje se úprava sankce za nesplnění povinnosti snížení emisí skleníkových plynů podle § 20 zákona o ochraně ovzduší. Platné znění zákona umožňuje uložit pouze pokutu do výše 10 milionů Kč, která by však v praxi neměla odrazující charakter. Výše pokuty za nesnížení emisí skleníkových plynů se proto navrhuje stanovit jako součin množství emisí skleníkových plynů v kg, které zapříčinilo nesplnění povinnosti, a částky 10 Kč.

Dokument ke stažení:

Důvodová zpráva

Materiál

Návrh prováděcích předpisů

Platné znění

Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2016

Zpráva tvoří základ reportingu v oblasti životního prostředí České republiky. Zpráva 2016 je tvořena tematickými celky, které jsou věnovány jednotlivým složkám životního prostředí a hospodářským faktorům, které stav životního prostředí ovlivňují: Klimatický systém, Ovzduší, Vodní hospodářství a jakost vody, Příroda a krajina, Lesy, Půda a zemědělství, Průmysl a energetika, Doprava, Materiálové toky, Odpady a Financování. Tyto tematické celky jsou dále členěny na jednotlivé kapitoly, resp. indikátory.  Některá hlavní zjištění Zprávy jsou:

Odpady

• Celková produkce odpadů v období mezi lety 2014–2015, po dlouhodobé stagnaci, meziročně vzrostla v souvislosti s rozvojem stavební činnosti o 16,6 % na 37 338,3 tis. t. Od roku 2009 tak došlo k jejímu 15,7% zvýšení.

• V nakládání s odpady výrazně převažuje materiálové využití odpadů, podíl materiálově využitých odpadů se meziročně 2014–2015 zvýšil ze 79,5 % na 83,2 % a mezi lety 2009–2015 z 72,5 % na 83,2 %. Nejčastějším způsobem odstraňování odpadů je pak skládkování, podíl odpadů odstraněných skládkováním se však snižuje (meziročně 2014–2015 z 10,3 % na 8,6 % a od roku 2009 z 14,6 % na 8,6 % v roce 2015).

• V nakládání s komunálními odpady převažuje skládkování, podíl komunálních odpadů odstraněných skládkováním ale dlouhodobě klesá (meziročně 2014–2015 z 48,3 % na 47,4 % a od roku 2009 z 64,0 % na 47,4 % v roce 2015).

• Produkce obalových odpadů meziročně 2014–2015 vzrostla o 6,7 % na 1 087,8 tis. t a od roku 2009 se navýšila o 21,6 %. Současně však dochází i ke zvyšování míry recyklovaných odpadů z obalů (meziročně 2014–2015 z 73,0 % na 74,3 % a od roku 2009 z 68,8 % na 74,3 % v roce 2015).

• Zpětný odběr vybraných výrobků se spíše zvyšuje, nejvíce u přenosných baterií a akumulátorů (meziročně 2014 a 2015 o 17,8 % na 1,4 tis. t a od roku 2009 o 243,6 %).

Ovzduší

• Meziročně došlo v roce 2016 k poklesu emisí SO₂ o 12,8 % a emisí NO_x o 4,4 %. Produkce emisí TZL a VOC v roce 2016 ve srovnání s předchozím rokem stagnovala a navýšila se produkce emisí CO o 4,9 % a emisí NH₃ o 2,4 %. V období 2000–2016 nejvíce poklesly emise SO₂ o 52,0 %, NO_x o 46,0 %, emise VOC o 42,1 %, emise TZL o 37,0 %, emise CO o 25,7 % a emise NH₃ o 15,9 %.

• Emise všech sledovaných těžkých kovů mezi lety 2005 a 2015 poklesly, nejvýznamnější pokles byl zaznamenán u emisí niklu o 58,2 % a olova o 47,9 %.

• V roce 2016 nebyly překročeny imisní limity pro benzen, nikl, kadmium a olovo na žádné ze sledovaných lokalit. Rovněž nebyl překročen imisní limit pro oxid siřičitý a oxid uhelnatý.

• V roce 2016 došlo opakovaně na zatížených lokalitách ČR k překročení imisního limitu pro suspendované částice PM₁₀ a PM_2,5, benzo(a)pyren a přízemní ozon.

Vodní hospodářství a jakost vody

• Celkové odběry (povrchové a podzemní) vody meziročně v roce 2016 vzrostly o 2,0 % na 1 634,9 mil. m³. Oproti roku 2000 se odběry snížily o 9,4 %.

• Spotřeba vody v domácnostech se stabilizovala, v roce 2016 se spotřebovalo 88,5 l.obyv.^-1.den^-1, což je o 0,6 l.obyv.^-1.den^-1 více než v roce 2015. V porovnání s rokem 2000 se však spotřeba snížila o 17,6 %.

• V roce 2016 došlo k meziročnímu zvýšení objemu vypouštěných odpadních vod o 4,9 % na 1 701,2 mil. m³.

• Meziročně došlo ke snížení objemu vypouštěného fosforu (P_celk.) o 6,4 % na 1 058 t a nerozpuštěných látek o 5,2 % na 9 417 t.

• V roce 2016 bylo 84,7 % obyvatel ČR připojeno na veřejnou kanalizaci, což je o 0,7 % více než v roce 2015 a o 13,2 % více než v roce 2000.

• V roce 2016 bylo v ČR provozováno celkem 2 554 čistíren odpadních vod, což je o 2,4 % více než v roce 2015 a 2,1krát více než v roce 2002. Počet ČOV s terciárním stupněm čištění v roce 2016 činil 1 382, což je o 6,0 % více než v roce 2015 a 2,8krát více než v roce 2002.

• Dle souhrnného hodnocení základních ukazatelů sledovaných podle ČSN 75 7221 je jakost vody ve sledovaných tocích ČR uspokojivá, ale stále je velká část toků hodnocena III. třídou (znečištěná voda) a horší.

• V porovnání s rokem 2000 došlo v roce 2016 ve vodních tocích na sledovaných profilech k významnému poklesu koncentrace u N-NH₄⁺ (o 64,2 %), fosforu (o 41,9 %) a BSK₅ (o 24,6 %). Meziročně poklesla zejména koncentrace chlorofylu (o 19,1 %).

• Zlepšila se jakost koupacích vod na sledovaných lokalitách. V roce 2016 mělo 138 lokalit vodu vhodnou ke koupání (tj. 53,5 %, což je o 23,2 % více než v roce 2015).

• U řady vzorků podzemních vod bylo zjištěno znečištění, a to zejména amonnými ionty (11,8 % vzorků nadlimitních), dusičnany (10,6 % vzorků nadlimitních) a pesticidy a jejich metabolity (28,2 % vzorků překročilo limit pro ukazatel suma pesticidů)

Průmysl a energetika

• V období 2000–2016 poklesla celková těžba v ČR o 25,1 %, meziročně pak o 3,4 %. Plocha území ČR ovlivněná těžbou se každoročně snižuje, naopak narůstá množství rekultivovaných ploch. V roce 2001 činily nerekultivované plochy 825 km², v roce 2015 již 550 km². Do roku 2016 se výměra nerekultivovaných ploch ještě snížila na 538 km².

• Průmyslová produkce v roce 2016 meziročně vzrostla o 3,5 %.

• V období 2010–2015 se snížila konečná spotřeba energie z 1 058,0 PJ na 1010,2 PJ, meziročně však byl zaznamenán její mírný nárůst (o 2,8 %).

• Energetická náročnost hospodářství ČR má klesající trend, od roku 2010 nastal její celkový pokles o 13,6 %. Nejvýznamnější podíl na energetické náročnosti hospodářství zaujímá sektor dopravy, zemědělství a průmyslu.

• V ČR v roce 2016 převažovalo pro vytápění domácností centrální zásobování teplem (35,7 %) a vytápění zemním plynem (34,8 %). Vytápění pevnými palivy neklesá (15,0 %).

• Lokální topeniště mají zásadní vliv na emise do ovzduší. V roce 2015 se na celkových emisích PM₁₀ vytápění domácností podílelo 36,4 %, na celkových emisích B(a)P dokonce 97,3 %.

• Výroba elektřiny se v roce 2016 snížila o 0,7 %. Polovina elektrické energie se v ČR vyrábí z uhlí (50,4 %), dalším významným zdrojem je jaderné palivo (28,9 %), ostatní paliva či zdroje se pak podílejí minimálně.

• Zahraniční obchod s elektřinou měl i v roce 2016 exportní charakter. Saldo vývozu a dovozu za celý rok činilo 11,0 TWh, což odpovídá 12,3 % celkově vyrobeného množství elektrické energie v ČR.

• Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů od roku 2014 stagnuje na hodnotě 9 300 GWh za rok.

Mohlo by Vás zajímat:

Zpráva o stavu české přírody: lesy trpí, ničí je sucho i kůrovec (ČT24, 23.11.2017)

Dokument ke stažení:

Zpráva ŽP ČR 2016 (24 MB)

Do projektu je zapojeno kolem 70 společenství a družstev. V rámci projektu bude rozmístěno postupně přibližně 83 hnědých nádob o objemu 240 litrů. Zpočátku je svoz stanoven 1x týdně, počítá se s navýšením až 2x týdně. První svoz proběhne ve středu 29. 11. 2017. Bioodpad bude odvážen na průmyslovou kompostárnu.

Sběr je zaměřen na rostlinnou složku bioodpadu. Počítá se především s bioodpadem vznikajícím v kuchyních. Do nádob se mohou dávat i zbytky rostlin, hlína, tráva, rozřezané větvičky, umaštěné papíry, prostě cokoliv, co je rostlinného původu a po vhození do kompostu se dokáže rozložit.

„Chceme lidem umožnit pohodlně a při tom efektivně třídit bioodpad,“ uvedla radní Jana Plamínková. Podporou je informovanost občanů, a to jak osobní formou, tak veřejnou propagací, mezi kterou patří polepy nádob. V současnosti směsný komunální odpad, tj. odpad, co dáváme do černé popelnice, obsahuje až 40 % biologicky rozložitelné složky. „ Projekt ověří možnou kvantitu vytřídění rostlinné biologicky rozložitelné složky,“ dodala radní.

„Svoz bioodpadu z domácností je už třetí velký magistrátní pilotní projekt, na kterém se podílejí Pražské služby. Jsme rádi, že můžeme přispět našimi zkušenostmi tentokrát ze svozu biologicky rozložitelného odpadu a zároveň i technickou podporou. V minulosti jsme se aktivně podíleli na pilotním projektu svozu kovových obalů nebo svozu tříděného odpadu z činžovních domů v Praze 7,“ uvedl tiskový mluvčí Pražských služeb Radim Mana.

Zpracování bioodpadu

Vysbíraný bioodpad bude zpracováván tradičním kompostováním. Po skončení procesu kompostování je výsledkem zralý kompost, který se vrátí přímo nebo v podobě substrátu zpátky do půdy. „Jedním z nejzávažnějších problémů životního prostředí v posledních letech je zvýšená eroze a s tím spojená degradace zemědělského půdního fondu. Zjednodušeně řečeno dochází k odnosu nejúrodnější části půdy. Navracením kompostu do půdy se dá erozi úspěšně bránit,“ vysvětluje radní Plamínková. Zapravení kompostu do půdy má přínosy pro udržení a obnovu kvality půdy. Zvyšuje se tak i půdní úrodnost, což má pozitivní vliv na ochranu životního prostředí. Třídění, zpracování bioodpadu kompostováním a vracení zpět do půdy patří mezi významné cíle s nenahraditelnou rolí.

Komerční varianta sběru už funguje řadu let

Bioodpad z domácností, především z rodinných domů, se v Praze sbírá od roku 2004. Komerční varianta služby sběru bioodpadu je dostupná v posledních letech pro kohokoliv, kdo o ni projeví zájem.

V Praze 13 běží roční monitorování obsahu bioodpadu

Na jaře letošního roku byl zahájen zkušební sběr bioodpadu z lokality s bytovou zástavbou v Praze 13. Tento projekt stále probíhá a jeho průběžné výsledky jsou k dispozici na stránce https://ksnko.praha.eu/pages/Bioodpad.html. Kvalita vytříděného bioodpadu a čistota sběru je klíčová pro výrobu kvalitního kompostu. Obsah hnědých popelnic je pravidelně monitorován, pokud obsahuje příměsi, nelze jej zkompostovat.

Výsledky a zkušenosti z projektů budou podkladem pro postupné zavádění celoplošného sběru biologicky rozložitelného komunálního odpadu na území hl. m. Prahy.

Kam také s bioodpadem?

Pražané mohou bioodpad zdarma odevzdávat na 20 sběrných dvorech hl. m. Prahy, ve stabilní sběrně bioodpadu v Dřevčické ulici v Praze 10, na kompostárně hl. m. Prahy v ulici K Austisu ve Slivenci a také do pravidelně přistavovaných velkoobjemových kontejnerů na bioodpad. Bližší informace jsou uvedeny na Portálu o životním prostředí https://portalzp.praha.eu.

Stále nejšetrnější možností k životnímu prostředí je dávat bioodpad do vlastního nebo komunitního kompostu. Praha v současné době přijímá žádosti občanů o zapůjčení zahradního kompostéru. Více informací a přihlášku lze nalézt na www.odpadovecentrum.cz. Vytvoření vlastního kompostu je věc jednoduchá a může být i zábavná – fantazii se meze nekladou.

Regulované ceny elektřiny pro příští rok v průměru klesnou pro zákazníky připojené na hladinách vysokého a velmi vysokého napětí, mírně naopak vzrostou pro domácnosti a malé podnikatele. Kromě typu odběru pohyb regulovaných cen závisí také na lokalitě, resp. distribučním území, ve kterém se zákazník nachází. Průměrně by se měl nárůst regulovaných cen pro zákazníky na hladině nízkého napětí pohybovat na úrovni 2,5 % a po odečtení inflace tak půjde o změnu v desetinách procenta.

„Snížení průměrných regulovaných cen pro hladinu velmi vysokého a vysokého napětí vychází především z poklesu složky na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů vztažené k rezervovanému příkonu, což je dáno zejména vyšší cenou silové elektřiny. Na hladině nízkého napětí, kde zákazníci na rozdíl od hladin velmi vysokého a vysokého napětí hradí složku na podporu elektřiny obvykle podle odebraného množství elektřiny a částky určené zákonem, se tato změna příliš neprojeví.

Vyšší cena silové elektřiny zároveň předznamenává vyšší náklady na krytí ztrát v přenosové soustavě a distribučních soustavách, a tak negativně působí na náklady distribuce elektřiny. I přes tento vliv je ale pohyb regulovaných cen minimální a nijak nevybočuje z trendu minulých let," popisuje změny Vladimír Vlk, radní ERÚ rezortu elektroenergetiky a kontrol.

Srovnatelné s letošním rokem budou také regulované ceny plynu. Podle typu odběru a distribučního území budou stagnovat, nebo porostou v jednotkách procent. Poměr změny u maloodběratelů a velkoodběratelů bude opačný, než je tomu u elektřiny, menší nárůst čeká domácnosti. Průměrně regulované ceny porostou o 2,8 %, jejich dopad do výsledných cen plynu je ale díky nižšímu podílu regulované složky nižší než u elektřiny.

„Do regulovaných cen v plynárenství se promítají zejména platby za přepravu a za distribuci. Zatímco ceny za přepravu podstatně klesají, působí proti tomu rostoucí náklady na distribuci. U té působí negativně dva faktory. Jednak jsou to nadprůměrně teplé zimy v posledních letech, potom také obecný pokles spotřeby plynu, který tlačí na růst jednotkových nákladů," říká Vladimír Outrata, předseda Rady ERÚ a radní rezortu plynárenství.

Podle typu odběru tvoří regulovaná část přibližně polovinu z výsledné ceny u elektřiny a čtvrtinu u plynu. Na neregulovanou složku ceny nemá ERÚ vliv, její výše je dána vývojem cen energií na trhu a obchodním modelem dodavatelů. Obchodníků s energiemi jsou v České republice desítky v případě elektřiny i plynu, vhodným výběrem společnosti a konkrétního produktu tak lidé mohou podstatně ovlivnit výslednou částku ve vyúčtování. Pomoci přitom může srovnávač nabídek na kalkulator.eru.cz pro elektřinu nebo indikativní ceny plynu, zveřejněné na webu ERÚ.

Podrobnosti naleznete v příloze.

Dokuemnt ke stažení:

20171124_TZ_CR_2018.pdf (1 MB)

ERV_7_2017.pdf (1 MB)

ERV_8_2017.pdf (542 KB)

ERV_9_2017.pdf (261 KB)

V oblasti odborných výstupů o klimatické změně neexistuje jejich celistvější souhrn než ten, který poskytují obsáhlé zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC). Jeho hodnotící zprávy, tzv. Synthesis Reports, vydávané v přibližně šesti až sedmiletých intervalech, představují základní zdroj informací, jimiž státy a jejich političtí představitelé disponují při mezinárodních klimatických vyjednáváních, která se odehrávají především v rámci každoročních klimatických summitů OSN. Ten letošní skončil před týdnem v německém Bonnu. Více ZDE

Zdroj: ČT24

Publikace Ministerstva zemědělství obsahuje ucelený přehled problematiky IPPC i praktické ukázky měření a výpočtů emisí, stanovení BAT, základní legislativní rámec a odkazy na metodiku MŽP. Závěr publikace tvoří přehledové tabulky vybraných BAT technik doplněné jejich popisem a informací o způsobu, kterým povolovací orgán ověří aplikaci BAT v konkrétním provozu v rámci přezkumu podle zákona o integrované prevenci.

Dokument ke stažení:

Emise amoniaku a zápachu

Česká města a obce se musí připravit na blížící se zákaz skládkování, zatím se to daří jen u některých. Na jednoho člověka připadá v Česku průměrně o 100 kilogramů víc odpadu než v Rakousku nebo v Německu. Uvedli to zástupci ekologického spolku Arnika na dnešní tiskové konferenci. Představili na ní i úspěch města Úvaly, kterému se hospodaření s odpady daří.

V Česku loni lidé vyprodukovali 5,6 milionu tun komunálního odpadu. Polovinu tvořil směsný odpad. V roce 2024 začne platit zákaz skládkování tohoto odpadu, obce se na to musí postupně připravit. Podle Milana Havla, odborníka na odpadové systémy z Arniky, starostové často nevědí, jak na to. Rozdíly mezi obcemi jsou vysoké. "V českých městech a obcích je rozptyl od 100 po 350 kilogramů na osobu," řekl Havel.

Dobrým příkladem třídění a nakládání s odpadem je středočeská obec Úvaly, která ve svém kraji zvítězila v soutěži Odpadový Oskar v kategorii obcí nad 5000 obyvatel. Úvaly produkují přibližně 140 kilogramů odpadu na obyvatele ročně, což je o 100 kilogramů méně než je průměr ve Středočeském kraji.

Podle starosty Petra Boreckého vše začalo tím, že se Úvaly snažily zamezit černým skládkám. Nejprve zavedly více sběrných míst s kontejnery pro tříděný odpad, aby to nim lidé měli nanejvýš 200 až 250 metrů. Důležitým krokem bylo podle Boreckého převzetí svozu a třídění odpadu do rukou města. Zajišťují ho městské Technické služby.

Jak uvedla jejich ředitelka Pavla Slavíková, od té doby, co je tato služba příspěvkovou organizací města, provozní náklady na ni klesly zhruba na třetinu. "Je zájem, abychom odpadové hospodářství řídili efektivně, za co nejnižších nákladů," vysvětlil starosta.

Počáteční investice byla ale vysoká, vyžadovala nákup svozového auta za částku přesahující pět milionů korun. "Návratnost této investice je šest až sedm let," řekl Borecký.

Letos Úvaly rozšířily počet nádob na bioodpad ze 300 na 1800, což by mělo množství směsného odpadu ještě snížit. Prodloužili navíc období, do kdy se tento odpad sváží, až do listopadu. "Zatím se produkce bioodpadu zvýšila o 60 procent, těšíme se, jak se to projeví v celkových číslech" řekla Slavíková.

Úvaly se chystají na zavedení systému PAYT, při kterém lidé platí podle množství směsného odpadu. Tento systém doporučuje jako jednu z možností i ministerstvo životního prostředí, které připravilo návrh nového zákona o odpadech. "Není to ani tak o technologiích, ale o mentálním nastavení lidí," řekl starosta Borecký k nakládání s odpady v obcích. Mnoho starostů podle něj dělá tu chybu, že raději na odpadové hospodářství doplácí vysoké částky z obecních peněz a občané ani nevědí, kolik to je.

Podle Havla je pro snížení produkce směsného odpadu v obcích potřeba využít více cest zároveň a dobře je sladit tak, aby třídění obyvatele zatěžovalo co nejméně. Arnika proto vydala příručku, která starostům poradí, co funguje a co ne. Zájemci si ji mohou stáhnout na webu.

Zdroj: ČTK

Skládkování má v České republice a dalších evropských zemích dlouhodobou tradici. Pokud se podíváme do historie, lidé se odjakživa zbavovali odpadu ve svém nejbližším okolí.

Jeho složení se postupně vyvíjelo, a tak z neškodných biologických odpadů, s nimiž se příroda rychle a snadno vypořádala, se staly takové, které životnímu prostředí škodí.

V minulosti byla v každé vesnici rokle, která pojímala místní odpady. Tyto řízené, ale nezabezpečené skládky byly často umístěny v blízkosti vodních zdrojů, kde jejich průsaky začaly kontaminovat okolí. V devadesátých letech proto začaly vznikat řízené a zabezpečené skládky odpadů, které již byly vybaveny systémem geologických bariér doplněných o fóliové těsnění a drenážní systém. Ten zajistil odvedení průsakových vod mimo skládku do jímek, čímž ochránil geologické prostředí v jejím okolí.

Díky významným investicím se odstranil další velký environmentální problém – emise skládkového plynu vznikajícího anaerobním rozkladem biologického materiálu, který tvoří část odpadů. Na provozovaných skládkách se tak začaly postupně budovat biofiltry, následně také fléry ke spalování plynu a hlavně kogenerační jednotky umožňující z produkovaného skládkového plynu získat při jeho odstranění elektrickou energii a teplo. Skládky byly vybaveny monitorovacím systémem, jenž průběžně sledoval, zda nepoškozují své okolí.

Areály současných skládek nejsou pouze hromady odhozených odpadků. Jsou vybaveny několika zařízeními, která slouží k recyklaci (třídicí linky a sběrné dvory). Dále pak zařízeními, jež upravují odpady či snižují, nebo dokonce odstraňují jejich nebezpečné vlastnosti (stabilizační, solidifikační linky, biodegradace). Díky tomu se prosté odhazování odpadů do jámy, jak je skládkování mnohými dodnes označováno, změnilo na soubor sofistikovaných technologií, ke kterým je navíc vybudována dopravní, logistická a ekonomická infrastruktura. 

Česká legislativa upravuje zákaz skládkování od roku 2024 pro směsný komunální odpad (SKO), recyklovatelné a využitelné odpady. Od roku 2015 byla navíc zavedena povinnost třídění bioodpadů. Těmito opatřeními se snaží zákonodárci prostřednictvím Ministerstva životního prostředí (nebo obráceně) reagovat na vzrůstající požadavky Evropské unie v rámci odpadového hospodářství.

V současné době už ani není moderní používat pojem odpadové hospodářství. Nově vše směřuje k tzv. cirkulární ekonomice, zkrátka k balíčku oběhového hospodářství. Tak jako na začátku každé dobré myšlenky, i zde byla rozumná snaha zmírnit závislost Evropy na surovinových zdrojích. A to tím, že ze směsného komunálního odpadu získáme suroviny, které by jinak skončily na skládce bez jakéhokoliv využití. Pokud se budeme zabývat jen surovinami, pak je to správná myšlenka. Pokud někdo vyhodí starý nefunkční nebo rozbitý elektrospotřebič do černé popelnice, je to samozřejmě škoda. Je dobré ho ze SKO získat stejně jako všechno ostatní, co jde znovu využít. V tomto článku se však nechci zabývat cirkulární ekonomikou ani balíčkem oběhového hospodářství, ale stále častěji se opakující otázkou, jaká je budoucnost skládek v Evropě.

Mezi lidmi stále panuje velmi rozšířená představa, že od roku 2024 dojde k úplnému odklonu od skládek odpadů, které se navíc budou postupně uzavírat. Přispívají k tomu i nešťastná vyjádření některých představitelů státu či ministerstev. V odborné sféře je všem jasné, co se pod pojmem zákaz skládkování rozumí. Veřejnost však kvůli tomu může být často uvedena v omyl.

Je potřeba si uvědomit, že zákaz skládkování se skutečně týká pouze směsného komunálního odpadu, který má zmizet z černých popelnic a má být v maximální míře recyklován a tříděn. Na skládky se však neukládá jen tento odpad, ale řada dalšího. Jak jsem již zmínil výše, některé druhy odpadu, stejně jako SKO, by se nemusely ukládat na skládky, protože je můžeme využít energeticky, stavebně, případně surovinově. Nadále však ale zůstává veliká skupina odpadů, kterých se prostě jinak než uložením na skládku nezbavíme. Jedná se o velikou skupinu jak co do počtu katalogových čísel, tak co do počtu tun vzniklých každoročně v České republice.

Na skládky se ukládá velké množství inertních nebezpečných odpadů, u nichž je účinnost případné biodegradace nebo stabilizace natolik nízká, že by se ani po aplikaci těchto úprav s nimi stejně nedalo počítat pro uložení do terénu. Pouze uložením na zabezpečenou skládku tak můžeme předejít tomu, aby se z těchto odpadů neuvolňovaly do životního prostředí nebezpečné látky. Dále se jedná například o odpady ze zpracování ropy charakteru upotřebené filtrační hlinky, odpady z anorganických chemických procesů, odpady z chemických povrchových úprav, z  povrchových úprav kovů a jiných materiálů.

Bez zabezpečených skládek není v současné době myslitelné, aby odpadové hospodářství fungovalo. V České republice není alternativa pro uložení či odstranění těchto odpadů a domnívám se, že je ekonomický nesmysl hledat jiné možnosti. Řádně a podle norem vybudovaná skládka je v první řadě „zabezpečená vana“, ze které není možný únik znečištěné průsakové vody, a pokud je i řádně provozována, tak ani samotných odpadů. Na skládce, respektive na takto zabezpečených plochách je možné a velmi výhodné provozovat několik zařízení najednou. Ať už se jedná o zařízení pro biologickou úpravu odpadů, dále o biodegradační plochy, plochy pro stabilizaci odpadů, recyklační linky apod. Areály skládek nabízejí perfektně fungující infrastrukturu, která umožňuje efektivní nakládání s odpady, jejich přepravu, uložení, využití či odstranění. O tom svědčí i to, že se skládkami jako takovými počítá v plánech odpadového hospodářství jednotlivých krajů i samotná ČR.

Skládky jsou rovněž velmi významným strategickým prvkem z hlediska zabezpečení fungování infrastruktury nakládání s odpady a zajištění základních funkcí státu v oblasti ochrany obyvatelstva v případě živelních katastrof, jako jsou například povodně, nebo nepředvídatelné společenské tenze. Právě v tomto případě se může stát, že významná zařízení na zpracování, recyklaci či energetické využití odpadů nebudou v provozu, jejich kapacita nebude dostatečná nebo jejich provoz bude významně omezen (blackout, stávky, nepokoje). Zato skládka je velmi lehce provozovatelná, případné výpadky dodávky elektrické energie lze jednoduše a efektivně nahradit například stacionárními dieselagregáty.

Na skládky je potřeba nahlížet jako na zařízení, která především v devadesátých letech přinesla skutečně sofistikované a „BATOVÉ“ nakládání s odpady. A také jako na zařízení, jež budou i do budoucna stát vedle nově se vyvíjejících technologií a budou nezbytnou součástí odpadového či oběhového hospodářství.

Mohlo by Vás zajít:

Skládka odpadu v Motole bude potřebovat rekultivaci za víc než miliardu (iDNS.cz, 23.11.2017)

Autor: Zdeněk Bočan, ředitel oddělení využívání odpadů AVE CZ odpadové hospodářství s. r. o.

Po čtyřech letech získají Španělé úplnou kontrolu nad Severomoravskými vodovody a kanalizacemi (SmVaK), jednou z největších a nejziskovějších vodárenských firem v Česku. Nadnárodní skupina FCC Aqualia odkoupí od japonského koncernu Mitsui 49 procent akcií SmVaK a bude mít téměř 99procentní podíl. FCC Aqualia dohodu oznámila v prohlášení pro burzu s tím, že za podíl ve vodárnách obsluhujících téměř tři čtvrtě milionu obyvatel Ostravy a okolí zaplatí 92,5 milionu eur, v přepočtu zhruba 2,4 miliardy korun. Více ZDE

Zdroj: iHNED.cz

Rada ve středu schválila prozatímní dohodu mezi estonským předsednictvím a Evropským parlamentem týkající se reformy systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) po roce 2020. Navrhovaná reforma pomůže docílit snížení emisí skleníkových plynů o nejméně 40 % do roku 2030, podpoří inovace a využití nízkouhlíkových technologií. Mezi hlavní změny v rámci EU ETS patří nastavení lineárního redukčního faktoru na 2,2 ročně a dočasné zdvojnásobení počtu povolenek umístěných do rezervy tržní stability do konce roku 2023. Založené budou také dva nové fondy, jeden zaměřený na podporu inovací v oblasti obnovitelných zdrojů energie a druhý na modernizaci energetických sektorů v členských státech, O návrhu bude nyní hlasovat Evropský parlament.

Publikace Ministerstva zemědělství prezentuje vývoj oboru vodovodů a kanalizací a přináší údaje převážně ekonomického charakteru včetně vlivu rozsahu infrastrukturního majetku provozovaného jedním provozovatelem na efektivitu provozování.

Dokument ke stažení:

Vodovody a kanalizace České republiky 2016

Podíl domácích topenišť na vypouštění škodlivin roste a podle výzkumů jsou komíny domkařů dokonce schopné směle konkurovat průmyslu. Například reálné spalovací zkoušky ve zkušebně Výzkumného energetického centra Vysoké školy báňské ukazují, že lokální topeniště mohou mít u některých znečišťujících látek podobný potenciál jako velké podniky. Centrum nedávno zkoumalo situaci přímo v Ostravě, kde srovnávalo množství rakovinotvorného benzo(a)pyrenu vypuštěného hutí ArcelorMittal a domácnostmi v těsně sousedící. Více ZDE

Zdroj: iDNES.cz

Hlavní město Praha ve spolupráci s odborníky z ČVUT, Technické univerzity Liberec a ÚAMK provedlo orientační měření emisí aut za reálného provozu. Cílem je zjistit, kolik se po pražských silnicích pohybuje vozů, které mají v nepořádku emisní hodnoty.

Doprava v metropoli je dle všech indikátorů hlavním zdrojem znečištění ovzduší a jedním z nejhorších znečišťovatelů je dieselový motor s odstraněným nebo poškozeným filtrem pevných částic (DPF). Odborníci z ÚAMK na základě získaných dat od automobilek odhadují, že v ČR se pohybuje až 1,3 milionu vozidel z výroby vybavených DPF filtrem a až 1 milion vozidel jej mělo nebo má odstraněno či poškozeno.

Podle docenta Vojtíška z ČVUT způsobují tyto vozy hlavní část znečištění ovzduší v Praze. „Je možné, že plná polovina částic pochází z nějakých pěti až deseti procent motorů. Pokud u nových dieselových vozidel vše funguje správně, vozidlo škodlivé částice samo eliminuje. Naopak, pokud údržba nebo části vozu zcela chybí, zplodiny mohou být výrazně škodlivější než u starších vozidel, která produkovala spíše větší pevné částice. Ty jsou méně škodlivé než nanočástice.“

Měření pevných částic za běžného provozu je unikátní světová metoda a docent Vojtíšek ji sám vyvinul. Pomocí speciální hadičky a čerpadla odebírá od okraje vozovky vzorky vzduchu se zplodinami z projíždějících vozidel. Ty míří do přístrojů, které zjišťují reálné koncentrace různých typů částic. „Nanočástice se usazují se v plicních sklípcích, odtud pronikají do krevního oběhu a roznášejí po těle prokazatelně rakovinotvorné látky," řekl vědec.

Cílem aktuálního měření je podle radní Plamínkové získat orientační měření, které zjistí, kolik naftových aut s odmontovaným či poškozeným filtrem pevných částic po Praze jezdí. „Podle toho, jak měření dopadne, pak zvolíme další postup,“ říká radní. „Každopádně aut je v Praze hodně a je zcela nezbytné, aby byla v dobrém technickém stavu. Existenci aut s odmontovaným či nefunkčním DPF filtrem nehodláme tolerovat.“

ÚAMK k tématice DPF filtrů tímto dnes spouští speciální informační web – www.uamk.cz/dpf.