Likvidace ekologických zátěží je pomalá a neúčinná, což pro stát přináší další výdaje navíc. Vyplývá to z kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) k odstraňování starých ekologických zátěží vzniklých před privatizací. Dokončena byla od zahájení procesu odstraňování ekologických zátěží v roce 1991 podle NKÚ zhruba jen polovina naplánovaných akcí a u třetiny z nedokončených akcí sanace dosud ani nezačala, přitom o nich bylo rozhodnuto už v letech 1994 až 1998. Kontrolovanými institucemi byly ministerstvo financí a ministerstvo životního prostředí.

Nejvyšší kontrolní úřad se zaměřil na oblast odstraňování starých ekologických zátěží vzniklých před privatizací. Kontroloři prověřili nastavení systému pro likvidaci těchto zátěží a pro kontrolu také vybrali vzorek tří lokalit – laguny Ostramo a areály dřívějších podniků KARA Trutnov a ČKD ELEKTRONIKA. Kontrola ukázala, že likvidace ekologických zátěží je pomalá a neúčinná, což pro stát přináší další výdaje navíc. Od zahájení procesu odstraňování ekologických zátěží v roce 1991 byla dokončena zhruba jen polovina naplánovaných akcí. U třetiny z nedokončených akcí sanace dosud ani nezačala, přitom o nich bylo rozhodnuto už v letech 1994 až 1998.

Dosud nevyřešené sanace lokalit představují další výdaje pro stát. Ministerstvo financí totiž dlouhodobě vynakládá peníze na některé lokality i předtím, než se přistoupí k sanacím, které mají ekologickou zátěž definitivně odstranit. Důvodem je, aby se jejich stav dále nezhoršoval. Na konci roku 2016 na tyto účely vynaložilo celkem 340 milionů korun, z toho téměř polovina se týkala areálu podniku OKK Koksovny, který se takto udržuje už 20 let. Proč definitivní sanace v této lokalitě nezačala, Ministerstvo financí nezdůvodnilo.

Příkladem dlouhé doby odstraňování starých ekologických zátěží jsou ropné laguny Ostramo. Vyřešení situace v této lokalitě trvá už 20 let a Ministerstvo financí za sanaci lagun dosud zaplatilo 2,8 miliardy korun. Navzdory tomu nebylo do konce kontroly ujasněno technické řešení pro dokončení sanace, známo není ani to, kolik dalších peněz bude potřeba pro dokončení, neznámý zůstává i termín, do kdy bude ekologická zátěž v této lokalitě definitivně odstraněna. V souvislosti s vyřešením situace lagun Ostramo Ministerstvo financí také zaplatilo 136 milionů korun za stroj, u kterého se později ukázalo, že se pro práci v této lokalitě nehodí a zůstal bez využití.

Ministerstvo financí za odstranění starých ekologických zátěží vzniklých před privatizací zaplatilo do konce roku 2016 přes 60 miliard korun. Náklady na další sanace se však pohybují v řádu desítek miliard korun. V polovině roku 2017 měl resort pro tuto oblast k dispozici osm a půl miliardy korun, z toho šest a půl miliardy bylo vázáno na krytí už smluvně zajištěných závazků, jen dvě miliardy korun tak byly volné.

Dokument ke stažení:

Kontrolní závěr z kontrolní akce NKÚ č. 17/04 (pdf, 459 kB)

Evropská komise dnes vydala třetí zprávu o stavu energetické unie. Zpráva ukazuje, že Evropská unie je na správně cestě k přechodu na nízkouhlíkovou energii.  Zároveň upozorňuje, že nelze plně přejít na udržitelnou energii bez přizpůsobení infrastruktury budoucímu energetickému systému. Komise v této souvislosti přijala sdělení, ve kterém stanovuje cíl propojení evropských energetických sítí ve výši 15 % do roku 2030.

Třetí zpráva o stavu energetické unie, která byla zveřejněna v pátek minulý týden, sleduje pokrok dosažený za poslední rok od zveřejnění druhé zprávy o stavu energetické unie v únoru 2017 a prezentuje očekávání na nadcházející rok.

Třetí zpráva o stavu energetické unie rovněž potvrzuje, že energetická transformace není možná, pokud se infrastruktura nepřizpůsobí potřebám budoucího energetického systému. Energetické, dopravní a telekomunikační infrastruktury jsou navzájem stále více propojeny. Místní sítě budou mít pro každodenní život evropských občanů, kteří budou stále více přecházet na elektromobilitu, decentralizovanou výrobu energie a řešení reagující na poptávku, čím dál tím větší význam. Bylo již dosaženo značných úspěchů, ale nedostatky přetrvávají zejména v oblasti elektřiny. Komise k vyřešení tohoto problému přijala sdělení týkající se 15% cíle propojení elektroenergetických soustav do roku 2030. Schválila rovněž třetí seznam projektů společného zájmu.

Klíčová zjištění

Dříve než tři roky od zveřejnění rámcové strategie pro energetickou unii předložila Komise ve svém sdělení „Čistá energie pro všechny Evropany“ téměř všechny návrhy potřebné pro naplnění zásady „energetická účinnost v první řadě“, podporu celosvětového vedoucího postavení EU v oblasti klimatu a energie z obnovitelných zdrojů a zajištění spravedlivých podmínek pro spotřebitele energie.

Konkrétními kroky v procesu dokončení projektu energetické unie je soubor iniciativ v odvětví dopravy „Evropa v pohybu“ z března letošního roku, jejichž cílem je zachovat si konkurenceschopnost v době sociálně spravedlivého přechodu na čistou energii a digitalizaci, jakož i „Balíček opatření v oblasti čisté mobility“, který byl předložen v listopadu a jenž představuje rozhodující krok ke splnění cíle závazného snížení domácích emisí CO² nejméně o 40 % do roku 2030, k němuž se EU zavázala v Pařížské dohodě.

Dokončení energetické unie vyžaduje zapojení a úzkou spolupráci Komise, členských států a společnosti jako celku. Právě z tohoto důvodu budou muset členské státy na počátku roku 2018 dokončit návrh integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu na období po roce 2020. Předložení těchto návrhů do začátku roku 2018 je rovněž důležité k tomu, aby se demonstrovalo vedoucí postavení Unie na světové scéně.

V důsledku geopolitických událostí zůstává oblast energetiky a klimatu na předním místě pořadu jednání v roce 2017. Záměr americké vlády odstoupit od Pařížské dohody přiměl EU k tomu, aby se ujala vedení a reagovala posílením synergií mezi svými diplomatickými činnostmi v oblasti klimatu a energetiky. EU bude nadále stát za svým závazkem bojovat proti změně klimatu na celosvětové úrovni a posilovat svá stávající globální partnerství.

Ve zprávě o stavu Unie se rovněž zdůrazňuje, že zatímco celosvětové změny ve výrobě energie představují pro Evropu vážnou výzvu, vytváří rovněž jedinečnou příležitost k tomu, aby Evropa posílila svou úlohu světového lídra v oblasti přechodu na čistou energii a současně zajistila bezpečnost dodávek energie pro všechny své občany. Základním předpokladem pro přilákání investic do modernizace celého hospodářství EU ve prospěch občanů je prokázat ambice v otázkách, jako jsou obnovitelné zdroje energie, energetická účinnost, opatření v oblasti změny klimatu a inovace v oblasti čisté energie, jakož i zajistit správné cenové signály na trhu.

Energetická unie už prokázala svou užitečnost, ale ke splnění zbývajících úkolů má klíčový význam nepolevit v angažovanosti. K veškerým legislativním návrhům souvisejícím s energetickou unií, které Komise předložila, musí Evropský parlament i Rada přistupovat jako k prioritě. 

Co bylo dnes přijato

• Třetí zpráva o stavu energetické unie a příloha 1: Aktualizovaný plán energetické unie; příloha 2: Poznámky k politice; příloha 3: Aktuální stav příprav na vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu; příloha 4: Pokrok při urychlení inovací v oblasti čisté energie; Přehled pro 28 členských států energetické unie,

• Třetí seznam projektů společného zájmu,

• Sdělení o infrastruktuře (o provádění 15 % cíle propojení elektroenergetických soustav),

• Zpráva o pokroku v oblasti energetické účinnosti,

• Zpráva o fungování evropského trhu s uhlíkem,

• Zpráva o Paktu starostů a primátorů,

• Zpráva o trendech a prognózách Evropské agentury pro životní prostředí,

• Studie o výrobcích-spotřebitelích energie pro domácnosti.

Další informace:

• Třetí zprávu o stavu energetické unie, zprávy o všech 28 zemích a další související informace najdete zde

• ZPRÁVA: Otázky a odpovědi týkající se projektů společného zájmu v oblasti energetiky a cíle propojení elektroenergetických soustav.

• Veškeré dokumenty o infrastruktuře včetně nového seznamu projektů společného zájmu a sdělení o infrastruktuře

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) zveřejnilo souhrnnou zprávu Obnovitelné zdroje energie v roce 2016, která obsahuje komplexní národní statistiku obnovitelných zdrojů energie. Základní souhrnné výsledky za rok 2016 jsou: Hrubá výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů se v roce 2016 podílela na celkové hrubé výrobě elektřiny 11,3 %. Podíl energie z obnovitelných zdrojů na primárních energetických zdrojích činil 10,6 %. Podíl obnovitelných zdrojů energie na konečné spotřebě byl podle mezinárodní metodiky výpočtu zhruba 15 %. Výsledky vychází především ze zpracování resortního statistického výkazu Eng (MPO) 4—01 a dalších šetření Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), jakožto i z dat převzatých ze statistik a databází Energetického regulačního úřadu (ERÚ), Českého statistického úřadu (ČSÚ) a dalších.

Dokument ke stažení:

Obnovitelné zdroje energie v roce 2016 [pdf, 2196 kB]

Zdroj: MPO

Zhruba 70 metrů dlouhé a 14 metrů široké plavidlo vyplulo z jihočínského města Kuang-čou a bude sloužit k říční přepravě uhlí, kterého uveze zhruba 2300 tun. Elektrická loď má kapacitu baterií 2400 kWh. Dojezd plavidla je zhruba 80 kilometrů a její nabití by mělo trvat zhruba dvě hodiny, což odpovídá i času vykládání uhlí. Baterie by měly mít životnost zhruba pět let. Jaký bude ekologický dopad lodi je však diskutabilní, jelikož energetika Číny stojí hlavně na spalování fosilních paliv.

Čína však není jediná, která přichází s elektrickou lodí. Norská společnost Yara chce v roce 2020 spustit autonomní elektrickou loď, která by měla převážet hnojivo a nahradit tak až 40 tisíc jízd nákladními vozy.

Zdroj: Lidovky.cz

Ve druhé části Otázek Václava Moravce se dnes hovořilo na témata podpory obnovitelných zdrojů energie v roce 2018, skladování energie, cenových rozhodnutí ERÚ a podílu regulovaných složek cen. Hosty pořadu byli Vladimír Vlk (člen Rady ERÚ pro rezorty elektroenergetiky a kontrol), Jiří Gavor (ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií) a Martin Sedlák (výkonný ředitel Aliance pro energetickou soběstačnost). Záznam pořadu ZDE (od 18 minuty).

Světoví vědci už podruhé varovali před zhoršujícím se stavem planety, k němuž lidstvo přispívá neustálým vyčerpáváním přírodních zdrojů a dalšími činnostmi. „Je jasné, že to není udržitelné,“ řekl v rozhovoru pro iDNES.cz krajinný ekolog Tomáš Václavík z Univerzity Palackého v Olomouci, který se k výzvě připojil. Více ZDE

Zdroj: iDNES.cz

V první polovině září proběhla tradiční mise českých vodohospodářských firem a institucí do Izraele. S organizací vydatně pomohla Česko-izraelská obchodní komora a Ministerstvo zemědělství.

Návštěvy byly organizovány tak, aby se účastnící seznámili se strukturou zásobování pitnou vodou, řešením odpadních vod a pak hlavně s využitím vyčištěných vod na závlahy zemědělské půdy, s čímž má Izrael asi největší zkušenosti na světě (jen Kalifornie recykluje víc vody). Většina účastníků tam jela s úmyslem získat především technické informace, ale nebylo možné si nevšimnout toho, jak stát oblast vodního hospodářství řídí. Asi je to dáno nedávnou historií, kdy Izrael musel urychleně řešit krizi kolem vody a voda se stala strategickou surovinou. Aby fungovala výroba potravin, musela začít být využívána odpad- ní voda na závlahy a aby se zabezpečilo obyvatelstvo pitnou vodou, začala se tato voda vyrábět odsolováním z vody mořské, ale i jako osolená je distribuována obyvatelstvu. Což v obou případech jsou počiny, které jsou za hranicí naší legislativy.

Pro nás je tato situace zajímavá tím, že se s nedostatkem vody začínáme také pomalu potýkat, a tak každá praktická zkušenost by nás mohla varovat před slepými uličkami a zbytečnými náklady. I když jsme národ s cimrmanovskými sklony, a tak je toto očekávání asi příliš optimistické, nedáme se poučit ani od sousedů jako jsou Němci, tak proč bychom se učili něco od Izraelců, kteří pracují v úplně jiných podmínkách.

Pro ty, kteří přeci jen jsou ochotni si upravit své mentální modely zazněla díky dobře připravenému programu řada zajímavých a důležitých informací. Se závlahou odpadními vodami jsou spojeny problémy, ale úplně jiné, než které vnímáme jako podstatné my. Problém není s bórem, nebo fosforem, a to jak z hlediska podzemních vod, zdraví nebo omezení zemědělské produkce. Minimální problémy jsou s dusičnany ve vztahu k podzemním vodám, díky řízenému přísunu živin jsou maximálně využity rostlinami, a tak je jejich únik do podzemních vod úplně minimální a není řešen. Naopak problematika, kterou se zemědělci zabývají intenzivně je zasolení půd, a to chloridem sodným. U písčitých půd se půdy zregenerují zimními dešti (sůl se vyplaví do podzemních vod) u hlinitých a jílovitých půd je třeba na solnost brát ohled už i při závlaze a používat co nejvíce původně odsolenou vodu.

Samotnou kapitolou jsou mikropolutanty, které jsou ale bagatelizovány (viz léky, drogy, atd.) a vysvětlení má i svou logiku. K člověku se zpět po projití potrav- ním řetězcem dostane jen zlomek toho, co normálně i dlouhodobě užívá např. léky. Otázka zvyšování rezistence vůči antibiotikům, které se berou jako skutečné riziko do budoucna, ale se řeší nejen z pohledu závlah. Přednáška o rezistenci vůči antibiotikům vyzněla tak, že je to předem pro- hraný boj a jen na nás je, jak se technologicky vypořádáme se „školícími středisky“, za které jsou považovány především větší čistírny odpadních vod, kde výměna informací (genů) probíhá nejintenzivněji. Tam by se měla prioritně zaměřit pozornost – jednak eliminací největších zdrojů bakteriálního znečištění, a pak použitím technologií minimalizujících šíření bakteriálního znečištění.

Zajímavé bylo také to, že zatím se většinou zavlažuje nehygienizovanou vodou po biologickém čištění (plodiny neurčené k přímé spotřebě) a to, že hygienizace vody určené k závlaze zeleniny se pak provádí chlorem, protože je to údajně spolehlivější a nemá to vliv na produkci. Navštívili jsme jednu ČOV produkující stoprocentně vodu pro závlahy – technologicky to byla MBBR doplněná o pískovou filtraci a chlorování před postřikem.

Další z praktických činností, kde se můžeme poučit je závlaha zeleně. Tam od- padají problémy s možným hygienickým ovlivněním potravin a trávníky jsou ještě mnohem méně náchylné na zasolení nebo hygienické zabezpečení vody – pokud je výjimečně použito (chápu, že v místních podmínkách si sluníčko dokáže poradit s bakteriálním znečištěním rychleji).

Myslím, že pak už vůbec nemusíme mít strach s použitím šedých vod na závlahu – bakteriální znečištění je bagatelní (srovnatelné s vodou v bazénech), průnik nutrientů nebo jiných látek do podzemních vod je menší než ze záhonků v zahradách a nehrozí ani ovlivnění travního porostu – to je zřejmé. V Izraeli je zcela běžné zalévat veřejnou zeleň i vyčištěnými odpadními vodami, stačí na to upozornit. Pitnou vodou zalévat by to byl hřích. Navštívena byla i výstava WATEC, což sice byl hlavní cíl, ale ve skutečnosti jsme si tam jen doplnili informace. Novinek, které by byly odlišné od jiných novinek na jiných výstavách zase až tak moc nebylo, ale i tady se něco najít dalo. Různé způsoby hygienizace vody a kalů, výroba pitné vody ze vzdušné vlhkosti, domácí bioplynka, získávání energie z proudění v potrubí...

Závěr
Tiskem proběhlo, že ČR a Izrael podepsaly v průběhu výstavy Watec dohodu o výměně informací ve vodním hospodářství, ochraně ovzduší a odpadech. To hlavní, v čem se ale můžeme poučit je racionálnost, problém se řeší jen, pokud jako problém existuje, ale pak se musí řešit s odpovídající naléhavostí a komplexností. Hlavním parametrem pro posouzení důležitosti a priorit je obecný zájem (státu a občanů) a předjímá se minimálně, na rozdíl od nás – což je asi to nejpodstatnější. Je to jednoduché, nehledat problémy, kde nejsou a zabývat se podstatným a obhajitelným z hlediska většiny. I když je Izrael země zázraků, tak to, čeho tam bylo dosaženo v oblasti vodního hospodářství za posledních pár let je věcí tvrdě racionálního a reálného uvažování, uvážlivě použitých investic a následné rychlé realizace. I to je umění – chtít jen to, co je potřebné a neplýtvat. Otázkou je, jestli k takovému jednání je nutné se ocitnout „u zdi“ a být tak donucen rychle racionálně jednat, nebo jestli je to možné i v normální demokracii v době relativního přebytku.

Čtěte také v Odpadovém fórum:

• Rozhovor s Jaroslavem Pašmikem

• Polemika: Zákaz importu odpadů do Číny

• Předcházení vzniku stavebních odpadů v územích obcí a DSO Horažďovicko

• I příští rok nabídne OPŽP dotace na lepší hospodaření s odpady

• Proces autorizace podle nařízení REACH

Autor: Ing. Karel Plotěný, ASIO, spol. s r.o.

Zdroj: Odpadové fórum 11/2017

Převážné většině lidí se v lesích líbí místa s divokou přírodou, jen menšina jich ale ví, co všechno to obnáší, zjistil výzkum Sociologického ústavu Akademie věd ČR. Badatelé v něm zjišťovali, jaké jsou názory veřejnosti na les, jeho odolnost proti klimatickým změnám, na jeho funkci i na to, co ho nejvíc ohrožuje. Sociologové průzkum provedli v červnu, výsledky zveřejnili tento týden.

Průzkum se zaměřil také na to, co lesům nejvíce škodí. Podle veřejnosti je to na prvním místě znečištění (77 procent), na druhém holoseče (70 procent). Podle autorů výzkum ukázal, že skupiny, které poukazují na naléhavost enviromentálních problémů, jsou úspěšné. Zároveň uvedli, že větší porozumění lidí pro přírodu, na které by se z výsledků dalo usuzovat, se zatím nijak nepromítá do spotřebního chování. O existenci certifikátů, které dokládají původ dřeva použitého na výrobky, ví jen 14 procent lidí a z nich jen pro 55 procent je to důležitý faktor při nákupu.

Jsou lesy ohrožené klimatickou změnou? A k čemu jsou nám dobré?

Česká veřejnost vnímá problém klimatické změny v souvislosti s ohrožením lesů jako aktuální, 53 % respondentů se domnívá, že lesy v Česku nejsou odolné vůči probíhajícím klimatickým změnám, za odolné je naopak považuje 35 % respondentů.

Les má nejen produkční funkci týkající se získávání dřeva, ale i řadu tzv. mimoprodukčních funkcí, zejména environmentálních. Z dat vyplývá, že veřejnost akcentuje zejména tyto mimoprodukční funkce lesů. Za velmi důležitou považuje funkci ochrany klimatu 68 % respondentů, 66 % respondentů považuje za velmi důležitou ochranu vody, funkci ochrany půdy před erozí 63 % respondentů, ochranu biodiverzity pak 55 % respondentů, 52 % respondentů považuje za velmi důležitou estetickou funkci lesa, 51 % pak za velmi důležitý považuje význam pro utváření české krajiny, pro 43 % je velmi důležitý zdroj lesních plodů a hub, pro 37 % lidí je velmi důležitá rekreační funkce lesů a produkce dřeva je velmi důležitá pro 36 % respondentů.

Když byli lidé dotázáni na důležitost každé funkce zvlášť, vnímali funkci produkce dřeva jako nejméně důležitou, nicméně pokud byli požádání, aby vybrali pouze tři nejdůležitější funkce lesa, produkce dřeva získala na významu. Takto položená otázka více zohledňuje vzájemné porovnání důležitosti jednotlivých funkcí.

Pokud měli respondenti vybrat tři nejdůležitější funkce, vybírali rovněž často mimoprodukční funkce, ale mezi významnými funkcemi se ocitla i produkce dřeva. Nejvíce respondentů vybralo jako první nejdůležitější funkci lesa ochranu rozmanitosti druhů rostlin, hub a živočichů (biodiverzity), poté funkci ochrany klimatu a produkci dřeva, následuje ochrana půdy před erozí a ochrana vody. Jako druhá a třetí nejdůležitější funkce lesa se opět nejčastěji objevuje ochrana klimatu. Z těchto výsledků je patrné, že česká veřejnost vnímá lesy v širokých souvislostech ochrany životního prostředí, a přestože si uvědomuje důležitost produkční funkce lesů, neřadí ji nad tyto ekologické funkce lesa.

Co škodí lesům?

Co se týče aktuálního stavu lesů a možných negativních faktorů, lidé považují znečištěné prostředí za nejvýznamnější negativní vliv na lesy (77 %). Sedmdesát procent respondentů vnímá negativně holosečnou těžbu, 48 % respondentů považuje za nepříznivé přemnožení zvěře v našich lesích, 45 % respondentů se domnívá, že převládající monokultury mají na lesy v Česku nepříznivý vliv. To, že v lese nejsou přítomny staré stromy, považuje za nepříznivou skutečnost pouze 39 % respondentů.

Jak se má v lese hospodařit?

Veřejnost se obecně přiklání k opatřením, která vedou k přírodě bližším podobám lesa. Většina lidí se domnívá, že návrat šelem do českých lesů je žádoucí (78 %), stejně tak se lidé ve většině domnívají, že ve srovnání s vytvářením velkých pasek zvyšuje těžba dřeva po malých skupinách stromů nebo jednotlivých stromech, odolnost lesa vůči klimatickým změnám, tedy suchu a vysokým teplotám (78 %); 76 % respondentů se domnívá, že vysazování cizích druhů dřevin dovezených z jiných kontinentů může mít na lesy špatný vliv; 75 % dotázaných je toho názoru, že při hospodaření v českých lesích převládá zájem vypěstovat co nejvíce dřeva bez dostatečného ohledu na životní prostředí; 54 % dotazovaných se pak domnívá, že je nutné snižovat stavy zvěře v českých lesích.

Jak má les vypadat?

Většině lidí se v lese nelíbí rozsáhlé paseky (65 %), ale ještě více se jim nelíbí asfaltové cyklostezky (77 %). Veřejnost není nakloněna ani intenzivnímu hospodaření v lesích, ani jejich intenzivnímu rekreačnímu využívání. Zatímco se 85 % respondentů vyjádřilo, že se jim v lese líbí místa s divokou přírodou, veřejnosti se na druhou stranu nelíbí suché a popadané stromy (73 %). Tento rozpor ve výpovědích respondentů naznačuje, že lidé nemají jasnou představu o pojmu divoká příroda či divočina, neboť ta může být za určitých okolností spojena právě s větším množstvím suchých a popadaných stromů.

Shrnutí

Přestože z výše uvedených výsledků bychom mohli usuzovat, že lidé dávají přednost přírodě bližšímu pojímání lesů, zatím se tento fakt nijak výrazně nepromítá do spotřebitelského chování lidí. O existenci certifikátů, které označují, že výrobek je vyroben ze dřeva získaného z šetrného a přírodě blízkého hospodaření v lesích (např. FSC – Forest Stewardship Council) ví pouze necelých 14 % respondentů a z těch se pak pouze 55 % rozhoduje při koupi zboží podle toho, zda jde o produkt šetrného hospodaření.

Z výsledků šetření je patrné, že česká veřejnost vnímá lesy v širokých souvislostech ochrany životního prostředí, současně si je vědoma důležitosti produkční funkce lesů. Obecně lze říci, že častěji se přiklánějí k názorům kladoucím důraz na environmentální rozměr lesních ekosystémů lidé s vyšším vzděláním. Z pohledu environmentální sociologie lze konstatovat, že skupiny prosazující naléhavost environmentálních problémů jsou úspěšné ve veřejném diskursu, veřejnost vnímá ohrožení lesů klimatickou změnou, akcentuje mimoprodukční funkce lesa a přiklání se k přírodě blízkým způsobům zacházení s lesem. Současně se objevují náznaky nejednoznačného vnímání některých pojmů, jako je např. divoká příroda, nebo jejich neporozumění.

Závěr

Lesy zabírají zhruba třetinu našeho území a jsou natolik výrazným krajinotvorným prvkem, že hospodaření v nich se dotýká i témat souvisejících se změnou klimatu a poklesem biodiverzity. Hlavním z cílů aktivity Lesy jako součást krajiny a zdroj poznání je zapojit odborníky do veřejné debaty a seznamovat veřejnost s aktuálními poznatky o lesích. Cílem vlastního sociologického šetření bylo zmapovat vztah české veřejnosti k lesům, k hospodaření v nich a ke způsobům jejich využívání, a to v souvislosti s klimatickou změnou, v jejímž důsledku na lesy v posledních letech působí sucho a vysoké teploty. Sběr dat provedlo v červnu 2017 Centrum pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR, v.v.i.

V dnešním díle našeho seriálu o zpětném odběru elektroodpadu se blíže podíváme na problematiku jeho evidence, zejména v souvislosti s objemem nových výrobků uváděných na trh.  

Evidence nových elektrozařízení uváděných na trh zdánlivě příliš nesouvisí s tím, co se stane po tom, až doslouží. Opak je ale pravdou. Jde o naprosto zásadní ukazatel, který má velké finanční dopady na výrobce, distributory i kolektivní systémy. Asi nejbližší analogii bychom našli – pro někoho asi překvapivě – u daní z příjmu. U nich totiž platí, že čím více vydělaných peněz přiznáte, tím vyšší částku zaplatíte na daních. Podobnost s elektroodpadem je jasná – čím větší objem nových elektrických a elektronických výrobků uvede výrobce na trh, tím větší objem elektroodpadu musí následně sesbírat.

Pro některé méně poctivé výrobce či dovozce je tedy lákavé zkreslit objem nového zboží uvedeného na trh a tím si snížit cíl sběru elektroodpadu, který následně z těchto nových elektrospotřebičů vznikne. Toto nebezpečí hrozí hlavně u elektroodpadu s tzv. negativní ekonomickou hodnotou, což jsou například zářivky nebo ledničky. Důsledná kontrola ze strany státních orgánů je zde proto zcela klíčová.

Jak evidovat

Podle zákona o odpadech a vyhlášky o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady je výrobce, případně kolektivní systém, povinen uvádět množství elektrozařízení uvedených na trh v tunách. Dosavadní praxe mezi kolektivními systémy ale dosud nebyla v této oblasti zcela jednotná. Některé kolektivní systémy tak přímo nepožadují vykazování výrobků uvedených na trh v hmotnostních množstvích, ale v kusech. Ty jsou teprve následně přepočítány na hmotnostní množství na základě vlastní statistické či kalkulační metodiky. Prostor pro zkreslení zde je logicky značný. Většina stávajících kolektivních systémů však po výrobcích přímo požaduje vykazování výrobků v hmotnostních jednotkách.

Výpočet cílů sběru vychází z množství elektrozařízení uvedených výrobci na trh v předchozích třech letech. Proto je nezbytné, aby všichni provozovatelé kolektivních systémů, resp. konkrétně všichni jejich výrobci, vykazovali údaje o množství výrobků uvedených na trh stejným způsobem (tj. v hmotnostním množství) a kolektivní systém na základě těchto údajů vytvářel evidenci množství výrobků uvedených na trh. Tak to odpovídá i prováděcímu nařízení (EU) 2017/699.

Ministerstvo životního prostředí ČR z těchto důvodů nedávno vyzvalo všechny výrobce a distributory, aby jejich způsob vykazování údajů odpovídal v současné době platné legislativě, tzn. aby výrobci vykazovali výše uvedené údaje výhradně přímo v hmotnostních jednotkách, konkrétně v kilogramech, případně v tunách. Tato data pak budou následně používána pro stanovení základu pro výpočet míry zpětného odběru kolektivního systému.

Kolektivní systémy, které dosud tuto metodiku dosud nepoužívaly, byly požádány, aby ji zavedly nejpozději k 1. lednu 2018.

Věřím, že i tento krok, spolu s důslednou kontrolou ze strany Inspekce životního prostředí, přispěje k vyjasnění a nastavení férovějších podmínek na trhu.

Koordinační centrum – aneb kapři si svůj rybník nevypustí

S evidencí těchto nových výrobků úzce souvisí i otázka tzv. „koordinačního centra“ (KC), tvořeného kolektivními systémy. O jeho zavedení do nového zákona se uvažovalo, ale nakonec k tomu naštěstí nedošlo.

Koordinační centrum měl být jakýsi samosprávný orgán, tvořený výrobci elektrozařízení nebo jimi vlastněnými kolektivními systémy. Účelem tohoto orgánu měla být mimo jiné i kontrola uvádění nových výrobků na trh. Vzhledem k tomu, že zkreslování hmotností nových výrobků uváděných trh provádí právě někteří z těchto výrobců či jejich kolektivních systémů, tak by takto vznikla naprosto absurdní situace, a to, že by tyto subjekty kontrolovali samy sebe, respektive firmy (kolektivní systémy) ve kterých mají majetkový podíl. Naštěstí byla tato skutečnost včas odhalena a koordinační centrum bylo za zákona odstraněno. Celá věc, by se totiž dala popsat starým známým českým rčením: „kapři si svůj rybník nikdy nevypustí“.

Dalším velkým problém tohoto tzv. koordinačního centra kolektivních systémů byl nesoulad s antimonopolním zákonodárstvím. Úřad na ochranu hospodářské soutěže se proti koordinačnímu centru v zákoně ostře postavil a to zejména z důvodu hrozby vytváření kartelů, které by mohly vést ke snaze zlikvidovat konkurenci a zvyšovat ceny pro spotřebitele.

Petr Číhal

Autor je obchodním ředitelem společnosti Ekolamp

S využitím studie společnosti EEIP „Analýza tržních a institucionálních charakteristik trhu zpětného odběru elektrozařízení s ukončenou životností ve vybraných evropských zemích“

Na programu jednání vlády příští středu (29.11.2017) je zařazen návrh zákona, kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Účinnost předkládaného návrhu zákona se navrhuje dnem 1. července 2018. Vláda podle  zveřejněného programu také projedná Zprávu o životním prostředí České republiky v roce 2016. Novela vodního zákona zatím na pořadu jednání vlády není.

Cílem návrhu zákona je provedení částečné transpozice směrnice Rady 2015/652/EU, kterou se stanoví metody výpočtu a požadavky na podávání zpráv podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty, a částečné transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2015/1513/EU, kterou se mění směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů.

Směrnice Rady 2015/652/EU bude ve zbytku provedena novelou nařízení vlády č. 351/2012 Sb., o kritériích udržitelnosti biopaliv. V případě první z citovaných směrnic uplynul termín pro provedení transpozice dne 21. dubna 2017 a Evropská komise již reagovala na marné uplynutí tohoto termínu zahájením tzv. infringementového řízení. V případě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2015/1513/EU bude transpozice dokončena právními předpisy v působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu, které je hlavním gestorem této směrnice.

Hlavní navržené změny:

• Návrh dává možnost dodavatelům motorového benzinu a motorové nafty do minimálního povinného podílu biopaliv podle § 19 a § 19a zákona o ochraně ovzduší zohlednit dvojnásobně množství biopaliv vyrobených ze surovin obsažených v příloze IX části A i B směrnice 2015/1513/EU (biopaliva z použitého kuchyňského oleje, kafilerních tuků a tzv. pokročilá biopaliva, která jsou vyráběná z odpadů a nepotravinářské biomasy, např. biopaliva z řas, slámy, glycerolu, atd.).

• Doplňuje se ustanovení, na jehož základě si dodavatelé motorového benzinu a motorové nafty budou moci do snížení emisí skleníkových plynů zohlednit zemní plyn či zkapalněný ropný plyn, čistá a vysokoprocentní biopaliva, elektřinu a případně vodík, které pro dopravní účely dodali oni sami či je dodala jiná osoba, se kterou uzavřou smlouvu o společném plnění povinnosti.

• Dle směrnice Rady 2015/652/EU mohou nově dodavatelé motorového benzinu a motorové nafty snížit emise skleníkových plynů z pohonných hmot i prostřednictvím tzv. snížení emisí z těžby. Navrhuje se proto vložit nový § 20b, který stanoví možnost zohlednění snížení emisí z těžby do povinnosti snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot obsažené v § 20 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší a povinnost pro dodavatele motorového benzinu a motorové nafty zasílat Ministerstvu životního prostředí doklad o ušetřených emisích z těžby.

• Navrhuje se úprava sankce za nesplnění povinnosti snížení emisí skleníkových plynů podle § 20 zákona o ochraně ovzduší. Platné znění zákona umožňuje uložit pouze pokutu do výše 10 milionů Kč, která by však v praxi neměla odrazující charakter. Výše pokuty za nesnížení emisí skleníkových plynů se proto navrhuje stanovit jako součin množství emisí skleníkových plynů v kg, které zapříčinilo nesplnění povinnosti, a částky 10 Kč.

Dokument ke stažení:

Důvodová zpráva

Materiál

Návrh prováděcích předpisů

Platné znění

Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2016

Zpráva tvoří základ reportingu v oblasti životního prostředí České republiky. Zpráva 2016 je tvořena tematickými celky, které jsou věnovány jednotlivým složkám životního prostředí a hospodářským faktorům, které stav životního prostředí ovlivňují: Klimatický systém, Ovzduší, Vodní hospodářství a jakost vody, Příroda a krajina, Lesy, Půda a zemědělství, Průmysl a energetika, Doprava, Materiálové toky, Odpady a Financování. Tyto tematické celky jsou dále členěny na jednotlivé kapitoly, resp. indikátory.  Některá hlavní zjištění Zprávy jsou:

Odpady

• Celková produkce odpadů v období mezi lety 2014–2015, po dlouhodobé stagnaci, meziročně vzrostla v souvislosti s rozvojem stavební činnosti o 16,6 % na 37 338,3 tis. t. Od roku 2009 tak došlo k jejímu 15,7% zvýšení.

• V nakládání s odpady výrazně převažuje materiálové využití odpadů, podíl materiálově využitých odpadů se meziročně 2014–2015 zvýšil ze 79,5 % na 83,2 % a mezi lety 2009–2015 z 72,5 % na 83,2 %. Nejčastějším způsobem odstraňování odpadů je pak skládkování, podíl odpadů odstraněných skládkováním se však snižuje (meziročně 2014–2015 z 10,3 % na 8,6 % a od roku 2009 z 14,6 % na 8,6 % v roce 2015).

• V nakládání s komunálními odpady převažuje skládkování, podíl komunálních odpadů odstraněných skládkováním ale dlouhodobě klesá (meziročně 2014–2015 z 48,3 % na 47,4 % a od roku 2009 z 64,0 % na 47,4 % v roce 2015).

• Produkce obalových odpadů meziročně 2014–2015 vzrostla o 6,7 % na 1 087,8 tis. t a od roku 2009 se navýšila o 21,6 %. Současně však dochází i ke zvyšování míry recyklovaných odpadů z obalů (meziročně 2014–2015 z 73,0 % na 74,3 % a od roku 2009 z 68,8 % na 74,3 % v roce 2015).

• Zpětný odběr vybraných výrobků se spíše zvyšuje, nejvíce u přenosných baterií a akumulátorů (meziročně 2014 a 2015 o 17,8 % na 1,4 tis. t a od roku 2009 o 243,6 %).

Ovzduší

• Meziročně došlo v roce 2016 k poklesu emisí SO₂ o 12,8 % a emisí NO_x o 4,4 %. Produkce emisí TZL a VOC v roce 2016 ve srovnání s předchozím rokem stagnovala a navýšila se produkce emisí CO o 4,9 % a emisí NH₃ o 2,4 %. V období 2000–2016 nejvíce poklesly emise SO₂ o 52,0 %, NO_x o 46,0 %, emise VOC o 42,1 %, emise TZL o 37,0 %, emise CO o 25,7 % a emise NH₃ o 15,9 %.

• Emise všech sledovaných těžkých kovů mezi lety 2005 a 2015 poklesly, nejvýznamnější pokles byl zaznamenán u emisí niklu o 58,2 % a olova o 47,9 %.

• V roce 2016 nebyly překročeny imisní limity pro benzen, nikl, kadmium a olovo na žádné ze sledovaných lokalit. Rovněž nebyl překročen imisní limit pro oxid siřičitý a oxid uhelnatý.

• V roce 2016 došlo opakovaně na zatížených lokalitách ČR k překročení imisního limitu pro suspendované částice PM₁₀ a PM_2,5, benzo(a)pyren a přízemní ozon.

Vodní hospodářství a jakost vody

• Celkové odběry (povrchové a podzemní) vody meziročně v roce 2016 vzrostly o 2,0 % na 1 634,9 mil. m³. Oproti roku 2000 se odběry snížily o 9,4 %.

• Spotřeba vody v domácnostech se stabilizovala, v roce 2016 se spotřebovalo 88,5 l.obyv.^-1.den^-1, což je o 0,6 l.obyv.^-1.den^-1 více než v roce 2015. V porovnání s rokem 2000 se však spotřeba snížila o 17,6 %.

• V roce 2016 došlo k meziročnímu zvýšení objemu vypouštěných odpadních vod o 4,9 % na 1 701,2 mil. m³.

• Meziročně došlo ke snížení objemu vypouštěného fosforu (P_celk.) o 6,4 % na 1 058 t a nerozpuštěných látek o 5,2 % na 9 417 t.

• V roce 2016 bylo 84,7 % obyvatel ČR připojeno na veřejnou kanalizaci, což je o 0,7 % více než v roce 2015 a o 13,2 % více než v roce 2000.

• V roce 2016 bylo v ČR provozováno celkem 2 554 čistíren odpadních vod, což je o 2,4 % více než v roce 2015 a 2,1krát více než v roce 2002. Počet ČOV s terciárním stupněm čištění v roce 2016 činil 1 382, což je o 6,0 % více než v roce 2015 a 2,8krát více než v roce 2002.

• Dle souhrnného hodnocení základních ukazatelů sledovaných podle ČSN 75 7221 je jakost vody ve sledovaných tocích ČR uspokojivá, ale stále je velká část toků hodnocena III. třídou (znečištěná voda) a horší.

• V porovnání s rokem 2000 došlo v roce 2016 ve vodních tocích na sledovaných profilech k významnému poklesu koncentrace u N-NH₄⁺ (o 64,2 %), fosforu (o 41,9 %) a BSK₅ (o 24,6 %). Meziročně poklesla zejména koncentrace chlorofylu (o 19,1 %).

• Zlepšila se jakost koupacích vod na sledovaných lokalitách. V roce 2016 mělo 138 lokalit vodu vhodnou ke koupání (tj. 53,5 %, což je o 23,2 % více než v roce 2015).

• U řady vzorků podzemních vod bylo zjištěno znečištění, a to zejména amonnými ionty (11,8 % vzorků nadlimitních), dusičnany (10,6 % vzorků nadlimitních) a pesticidy a jejich metabolity (28,2 % vzorků překročilo limit pro ukazatel suma pesticidů)

Průmysl a energetika

• V období 2000–2016 poklesla celková těžba v ČR o 25,1 %, meziročně pak o 3,4 %. Plocha území ČR ovlivněná těžbou se každoročně snižuje, naopak narůstá množství rekultivovaných ploch. V roce 2001 činily nerekultivované plochy 825 km², v roce 2015 již 550 km². Do roku 2016 se výměra nerekultivovaných ploch ještě snížila na 538 km².

• Průmyslová produkce v roce 2016 meziročně vzrostla o 3,5 %.

• V období 2010–2015 se snížila konečná spotřeba energie z 1 058,0 PJ na 1010,2 PJ, meziročně však byl zaznamenán její mírný nárůst (o 2,8 %).

• Energetická náročnost hospodářství ČR má klesající trend, od roku 2010 nastal její celkový pokles o 13,6 %. Nejvýznamnější podíl na energetické náročnosti hospodářství zaujímá sektor dopravy, zemědělství a průmyslu.

• V ČR v roce 2016 převažovalo pro vytápění domácností centrální zásobování teplem (35,7 %) a vytápění zemním plynem (34,8 %). Vytápění pevnými palivy neklesá (15,0 %).

• Lokální topeniště mají zásadní vliv na emise do ovzduší. V roce 2015 se na celkových emisích PM₁₀ vytápění domácností podílelo 36,4 %, na celkových emisích B(a)P dokonce 97,3 %.

• Výroba elektřiny se v roce 2016 snížila o 0,7 %. Polovina elektrické energie se v ČR vyrábí z uhlí (50,4 %), dalším významným zdrojem je jaderné palivo (28,9 %), ostatní paliva či zdroje se pak podílejí minimálně.

• Zahraniční obchod s elektřinou měl i v roce 2016 exportní charakter. Saldo vývozu a dovozu za celý rok činilo 11,0 TWh, což odpovídá 12,3 % celkově vyrobeného množství elektrické energie v ČR.

• Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů od roku 2014 stagnuje na hodnotě 9 300 GWh za rok.

Mohlo by Vás zajímat:

Zpráva o stavu české přírody: lesy trpí, ničí je sucho i kůrovec (ČT24, 23.11.2017)

Dokument ke stažení:

Zpráva ŽP ČR 2016 (24 MB)

Do projektu je zapojeno kolem 70 společenství a družstev. V rámci projektu bude rozmístěno postupně přibližně 83 hnědých nádob o objemu 240 litrů. Zpočátku je svoz stanoven 1x týdně, počítá se s navýšením až 2x týdně. První svoz proběhne ve středu 29. 11. 2017. Bioodpad bude odvážen na průmyslovou kompostárnu.

Sběr je zaměřen na rostlinnou složku bioodpadu. Počítá se především s bioodpadem vznikajícím v kuchyních. Do nádob se mohou dávat i zbytky rostlin, hlína, tráva, rozřezané větvičky, umaštěné papíry, prostě cokoliv, co je rostlinného původu a po vhození do kompostu se dokáže rozložit.

„Chceme lidem umožnit pohodlně a při tom efektivně třídit bioodpad,“ uvedla radní Jana Plamínková. Podporou je informovanost občanů, a to jak osobní formou, tak veřejnou propagací, mezi kterou patří polepy nádob. V současnosti směsný komunální odpad, tj. odpad, co dáváme do černé popelnice, obsahuje až 40 % biologicky rozložitelné složky. „ Projekt ověří možnou kvantitu vytřídění rostlinné biologicky rozložitelné složky,“ dodala radní.

„Svoz bioodpadu z domácností je už třetí velký magistrátní pilotní projekt, na kterém se podílejí Pražské služby. Jsme rádi, že můžeme přispět našimi zkušenostmi tentokrát ze svozu biologicky rozložitelného odpadu a zároveň i technickou podporou. V minulosti jsme se aktivně podíleli na pilotním projektu svozu kovových obalů nebo svozu tříděného odpadu z činžovních domů v Praze 7,“ uvedl tiskový mluvčí Pražských služeb Radim Mana.

Zpracování bioodpadu

Vysbíraný bioodpad bude zpracováván tradičním kompostováním. Po skončení procesu kompostování je výsledkem zralý kompost, který se vrátí přímo nebo v podobě substrátu zpátky do půdy. „Jedním z nejzávažnějších problémů životního prostředí v posledních letech je zvýšená eroze a s tím spojená degradace zemědělského půdního fondu. Zjednodušeně řečeno dochází k odnosu nejúrodnější části půdy. Navracením kompostu do půdy se dá erozi úspěšně bránit,“ vysvětluje radní Plamínková. Zapravení kompostu do půdy má přínosy pro udržení a obnovu kvality půdy. Zvyšuje se tak i půdní úrodnost, což má pozitivní vliv na ochranu životního prostředí. Třídění, zpracování bioodpadu kompostováním a vracení zpět do půdy patří mezi významné cíle s nenahraditelnou rolí.

Komerční varianta sběru už funguje řadu let

Bioodpad z domácností, především z rodinných domů, se v Praze sbírá od roku 2004. Komerční varianta služby sběru bioodpadu je dostupná v posledních letech pro kohokoliv, kdo o ni projeví zájem.

V Praze 13 běží roční monitorování obsahu bioodpadu

Na jaře letošního roku byl zahájen zkušební sběr bioodpadu z lokality s bytovou zástavbou v Praze 13. Tento projekt stále probíhá a jeho průběžné výsledky jsou k dispozici na stránce https://ksnko.praha.eu/pages/Bioodpad.html. Kvalita vytříděného bioodpadu a čistota sběru je klíčová pro výrobu kvalitního kompostu. Obsah hnědých popelnic je pravidelně monitorován, pokud obsahuje příměsi, nelze jej zkompostovat.

Výsledky a zkušenosti z projektů budou podkladem pro postupné zavádění celoplošného sběru biologicky rozložitelného komunálního odpadu na území hl. m. Prahy.

Kam také s bioodpadem?

Pražané mohou bioodpad zdarma odevzdávat na 20 sběrných dvorech hl. m. Prahy, ve stabilní sběrně bioodpadu v Dřevčické ulici v Praze 10, na kompostárně hl. m. Prahy v ulici K Austisu ve Slivenci a také do pravidelně přistavovaných velkoobjemových kontejnerů na bioodpad. Bližší informace jsou uvedeny na Portálu o životním prostředí https://portalzp.praha.eu.

Stále nejšetrnější možností k životnímu prostředí je dávat bioodpad do vlastního nebo komunitního kompostu. Praha v současné době přijímá žádosti občanů o zapůjčení zahradního kompostéru. Více informací a přihlášku lze nalézt na www.odpadovecentrum.cz. Vytvoření vlastního kompostu je věc jednoduchá a může být i zábavná – fantazii se meze nekladou.

Regulované ceny elektřiny pro příští rok v průměru klesnou pro zákazníky připojené na hladinách vysokého a velmi vysokého napětí, mírně naopak vzrostou pro domácnosti a malé podnikatele. Kromě typu odběru pohyb regulovaných cen závisí také na lokalitě, resp. distribučním území, ve kterém se zákazník nachází. Průměrně by se měl nárůst regulovaných cen pro zákazníky na hladině nízkého napětí pohybovat na úrovni 2,5 % a po odečtení inflace tak půjde o změnu v desetinách procenta.

„Snížení průměrných regulovaných cen pro hladinu velmi vysokého a vysokého napětí vychází především z poklesu složky na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů vztažené k rezervovanému příkonu, což je dáno zejména vyšší cenou silové elektřiny. Na hladině nízkého napětí, kde zákazníci na rozdíl od hladin velmi vysokého a vysokého napětí hradí složku na podporu elektřiny obvykle podle odebraného množství elektřiny a částky určené zákonem, se tato změna příliš neprojeví.

Vyšší cena silové elektřiny zároveň předznamenává vyšší náklady na krytí ztrát v přenosové soustavě a distribučních soustavách, a tak negativně působí na náklady distribuce elektřiny. I přes tento vliv je ale pohyb regulovaných cen minimální a nijak nevybočuje z trendu minulých let," popisuje změny Vladimír Vlk, radní ERÚ rezortu elektroenergetiky a kontrol.

Srovnatelné s letošním rokem budou také regulované ceny plynu. Podle typu odběru a distribučního území budou stagnovat, nebo porostou v jednotkách procent. Poměr změny u maloodběratelů a velkoodběratelů bude opačný, než je tomu u elektřiny, menší nárůst čeká domácnosti. Průměrně regulované ceny porostou o 2,8 %, jejich dopad do výsledných cen plynu je ale díky nižšímu podílu regulované složky nižší než u elektřiny.

„Do regulovaných cen v plynárenství se promítají zejména platby za přepravu a za distribuci. Zatímco ceny za přepravu podstatně klesají, působí proti tomu rostoucí náklady na distribuci. U té působí negativně dva faktory. Jednak jsou to nadprůměrně teplé zimy v posledních letech, potom také obecný pokles spotřeby plynu, který tlačí na růst jednotkových nákladů," říká Vladimír Outrata, předseda Rady ERÚ a radní rezortu plynárenství.

Podle typu odběru tvoří regulovaná část přibližně polovinu z výsledné ceny u elektřiny a čtvrtinu u plynu. Na neregulovanou složku ceny nemá ERÚ vliv, její výše je dána vývojem cen energií na trhu a obchodním modelem dodavatelů. Obchodníků s energiemi jsou v České republice desítky v případě elektřiny i plynu, vhodným výběrem společnosti a konkrétního produktu tak lidé mohou podstatně ovlivnit výslednou částku ve vyúčtování. Pomoci přitom může srovnávač nabídek na kalkulator.eru.cz pro elektřinu nebo indikativní ceny plynu, zveřejněné na webu ERÚ.

Podrobnosti naleznete v příloze.

Dokuemnt ke stažení:

20171124_TZ_CR_2018.pdf (1 MB)

ERV_7_2017.pdf (1 MB)

ERV_8_2017.pdf (542 KB)

ERV_9_2017.pdf (261 KB)

V oblasti odborných výstupů o klimatické změně neexistuje jejich celistvější souhrn než ten, který poskytují obsáhlé zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC). Jeho hodnotící zprávy, tzv. Synthesis Reports, vydávané v přibližně šesti až sedmiletých intervalech, představují základní zdroj informací, jimiž státy a jejich političtí představitelé disponují při mezinárodních klimatických vyjednáváních, která se odehrávají především v rámci každoročních klimatických summitů OSN. Ten letošní skončil před týdnem v německém Bonnu. Více ZDE

Zdroj: ČT24

Publikace Ministerstva zemědělství obsahuje ucelený přehled problematiky IPPC i praktické ukázky měření a výpočtů emisí, stanovení BAT, základní legislativní rámec a odkazy na metodiku MŽP. Závěr publikace tvoří přehledové tabulky vybraných BAT technik doplněné jejich popisem a informací o způsobu, kterým povolovací orgán ověří aplikaci BAT v konkrétním provozu v rámci přezkumu podle zákona o integrované prevenci.

Dokument ke stažení:

Emise amoniaku a zápachu