K obezřetnému stanovování cílů v oblasti snižování emisí a ochrany klimatu v Evropské unii včera vybídl s ohledem na udržení konkurenceschopnosti průmyslu slovenský premiér Robert Fico. Slovensko se spolu s Českou republikou řadí v EU k nejprůmyslovějším zemím.

"Vyvíjení nepřiměřeného tlaku na snižování emisí v ocelářském a automobilovém průmyslu příliš rychlou cestou nás konfrontuje s poklesem přidané hodnoty, s čímž nemůžeme souhlasit," řekl dnes Fico na konferenci o moderních trendech v evropské energetice.

Slovensko má podle Fica v unii sedmou nejvyšší energetickou náročnost, což souvisí se strukturou průmyslu.

"Dnes se Evropská unie postavila do role jakéhosi energetického lídra. Současně chceme být lídry v oblasti ochrany životního prostředí. Někdy se mi zdá, že všechny tyto cíle se nedají sloučit. Doba ukáže, zda jsme inspirativní, nebo zda děláme věci, které nás v dlouhodobém horizontu poškodí," uvedl Fico.

EU se dříve zavázala k roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 40 procent proti hodnotám z roku 1990. Evropská komise dříve navrhla snížení spotřeby energií do roku 2030 o 30 procent a na začátku listopadu předložila návrh na pokles emisí u nových osobních automobilů a dodávek v roce 2030 o 30 procent proti roku 2021.

Zdroj: ČTK

Celosvětový prodej elektromobilů ve třetím čtvrtletí vzrostl meziročně o 63 procent na rekordních více než 287.000 vozů. Růst zajistila hlavně vysoká poptávka v Číně, vyplývá ze zprávy Bloomberg New Energy Finance (BNEF). Ve srovnání s předchozím čtvrtletím prodej vzrostl o 23 procent.

Údaje zahrnují elektrické bateriové vozy a takzvaná plug-in hybridní auta. Ta jsou poháněna elektromotorem dobíjeným z běžné elektrické sítě a vedle toho mají malý spalovací motor, který po vybití baterie může vyrábět elektřinu pro další jízdu.

Čína se na celkovém prodeji podílela více než polovinou, zřejmě i proto, že prodej v Číně podporují vládní pobídky. Druhým největším trhem pro elektrické vozy byla Evropa, která na celkovém trhu měla podíl 24 procent. Následovala Severní Amerika.

"Čínská vláda se velmi zaměřuje na posílení prodeje elektrických vozů," řekla analytička Aleksandra O'Donovanová, která se na zprávě podílela a která se v BNEF věnuje dopravě. Jedním z důvodů, proč vláda v Pekingu tento segment podporuje, je podle O'Donovanové úroveň znečištění ve městech. Druhým důvodem je pak snaha Číny vytvořit domácí "hrdiny", kteří jsou konkurenceschopní na globálním trhu.

BNEF očekává, že prodej elektromobilů za celý rok poprvé překoná jeden milion vozů. Růst trhu elektrifikované dopravy začíná nabírat tempo, protože dobíjecí infrastruktura se stává dostupnější a výrobci přicházejí s novými modely s delším dojezdem. Letos oznámilo plány výroby elektrické verze svých vozů v příštích letech mnoho zavedených automobilek, od firmy Jaguar Land Rover až po společnost Volvo Cars.

Některé vlády také oznámily cíle pro čistší dopravu, částečně i v reakci na emisní skandál Volkswagenu. Francie a Británie chtějí zakázat prodej nových vozů s benzinovým a naftovým motorem do roku 2040. Nizozemsko plánuje, že všechny nové vozy prodané do roku 2030 budou bez emisí. Svůj vlastní zákaz prodeje aut se spalovacím motorem zvažuje i Čína, která je největším automobilovým trhem světa.

Zdroj: ČTK

V oblasti likvidace elektroodpadu panuje v České republice nejasná situace. Některé kolektivní systémy upřednostňují zpeněžení druhotných surovin získaných z elektroodpadu namísto ekologické likvidace nebezpečných látek. Zdání, že sběr veškerého elektroodpadu je zlatý důl, vytváří honba za elektroodpadem s ekonomicky „pozitivní hodnotou“ – jde zejména o elektrospotřebiče obsahující hodnotné kovy, které se dají snadno zpeněžit.

Za výhodně zpeněžitelné jsou často mylně považovány i vysloužilé úsporné zářivky. Ty ale naopak patří do kategorie elektroodpadu s „negativní hodnotou“, u kterého náklady na ekologickou recyklaci převyšují zisk z druhotných surovin. „Setkáváme se s tím, že si některé obce nebo firmy myslí, že i vyřazené zářivky obsahují zlato nebo jiné cenné kovy, a chtěly by je prodávat. Je pro ně velkým překvapením, když jejich odpadová firma požaduje za odvoz a recyklaci finanční úhradu. Přitom kvalitní kolektivní systémy poskytují odběr zdarma,“ říká Zuzana Adamcová, zástupkyně společnosti EKOLAMP, která se zaměřuje na zpětný odběr vysloužilých světelných zdrojů a průmyslových svítidel.

Situaci by pomohla zlepšit úprava legislativy. Inspirací může být Německo či Rakousko, kde je vlastníkem elektroodpadu obec, která se sama rozhoduje, co s elektroodpadem udělá. „Sama si může vybrat, který elektroodpad předá kolektivnímu systému a který si nechá zpracovat u recyklační firmy. Za cenné suroviny z elektroodpadu s pozitivní hodnotou – což jsou například malé domácí spotřebiče, mobily či IT technika – může získat nemalé finanční prostředky do svého rozpočtu. Zpracování elektroodpadu s negativní hodnotou, například zářivek či lednic, pak jednoduše nechají na kolektivních systémech,“ vysvětluje Zuzana Adamcová.

„Levné“ kolektivní systémy nemohou zajistit ekologickou likvidaci elektroodpadu

Společnost EKOLAMP také varuje před možným znečištěním životního prostředí. Vysloužilé zářivky nebo výbojky totiž obsahují malé množství rtuti, kterou je třeba odborně odstranit, což je velmi nákladná služba. „Recyklací získané suroviny mají navíc malou ekonomickou hodnotu, vesměs se jedná o sklo, hliník a plasty. Jejich zpeněžení nemůže pokrýt náklady na recyklaci a ekologickou likvidaci luminoforu obsahujícího rtuť,“ říká Zuzana Adamcová.

Pro některé kolektivní systémy ale zřejmě není ochrana životního prostředí na prvním místě. Od výrobců zářivek vybírají velmi nízké poplatky určené na recyklaci výrobku po skončení jeho životnosti. Podle odborníků z praxe ale není možné za tyto sumy zářivky ekologicky zlikvidovat. Řádný kolektivní systém totiž musí navíc plnit i další úkoly, které mu ukládá zákon a které na něj delegovali výrobci elektrozařízení. Kolektivní systémy mají povinnost budovat a provozovat rozsáhlou sběrnou síť v obcích a u dalších obchodních partnerů a sběrná místa vybavit vhodnou sběrnou nádobou. Zajišťují svoz a zpracování elektroodpadu a kromě toho se také věnují osvětě.

„Realita je taková, že tyto ,levné‘ kolektivní systémy zářivky buďto nesbírají vůbec, nebo jen ve velmi omezeném množství, případně zkreslují statistiky množství zářivek uvedených na trh, aby se vyhnuly povinnosti sběru a ekologické likvidace vysloužilých zářivek,“ uzavírá Zuzana Adamcová.
 

Český statistický úřad dnes vydává Statistickou ročenku České republiky 2017. Jde již o 25. svazek této edice za dobu existence samostatné republiky. Ročenka obsahuje 32 kapitol, které jsou věnovány nejdůležitějším oblastem ekonomického, demografického či environmentálního vývoje. Publikace obsahuje řadu zajímavých dat za rok 2016:

• K 31. prosinci 2016 žilo v Praze 1 280 508, v Brně 377 973 a v Ostravě 291 634 obyvatel.

• V populaci 15letých a starších žilo 31 % svobodných, 47 % ženatých či vdaných, více než 13 % rozvedených a 8 % ovdovělých osob.

• Z celkového počtu 112 663 živě narozených se 57 930 dětí narodilo v manželství a 54 733 mimo něj.

• Žilo u nás 493 441 cizinců, nejvíce jich mělo ukrajinské státní občanství.

• Za kilogram vepřové pečeně jsme vloni v prosinci zaplatili v obchodech o 9 Kč více než v roce 2015.

• Sklizeň hroznů dosáhla 75 905 tun, o 14 703 tun méně než v roce 2015.

• 91 604 osob trvale vykonávalo v honitbě právo myslivosti. Ve srovnání s rokem 2000 to bylo o 5 133 osob méně.

• Populace vydry říční čítala 8 256 jedinců, tedy o 478 kusů více než v roce 2015.

• Vyrobeno bylo 17 338 tun mýdla.

• Nejvíce energie spotřebovaly domácnosti na vytápění – celkem 196 585 TJ, což představovalo dvě třetiny celkové spotřeby.

• Z celkového objemu stavebních prací ve výši 236 miliard Kč se nejvíce prostavělo v Praze (23 %).

• Letiště v České republice odbavila téměř 14 miliónů cestujících.

• Internetové vysílání televize sledovalo 24 % osob starších 16 let.

• Uděleno bylo 6 742 patentů.

• Průměrná doba trvání jednoho případu pracovní neschopnosti byla 43 kalendářních dnů.

• V kinech bylo uvedeno 1 260 celovečerních filmů, z toho 441 filmů české produkce.

• K 31. prosinci 2016 bylo evidováno 22 481 osob ve výkonu vazby a trestu odnětí svobody.

Statistická ročenka je k dispozici - ZDE

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z oddělení ochrany vod v Brně se v uplynulých třech letech zaměřili na kontroly jihomoravských vinařů. Zjišťovali, zda při výrobě vína dodržují vodní zákon. Téměř třetina ze všech kontrolovaných ho však porušila.

„V letech 2015 až 2017 inspektoři zkontrolovali celkem 83 výrobců vín ze Znojemska a Břeclavska, 24 z nich se dopustilo porušení zákona, což je bezmála třicet procent ze všech kontrolovaných. Za zjištěná pochybení jsme zatím uložili 17 pravomocných pokut v celkové výši 752 602 korun. V dalších sedmi případech bude ještě správní řízení pravděpodobně zahájeno,“ uvedl Erik Geuss, ředitel ČIŽP.

Nejčastějšími prohřešky provozovatelů vinařství bylo nedovolené vypouštění odpadních vod a nepovolený odběr podzemních vod. V ojedinělých případech také nesprávné nakládání se závadnými látkami.

Nejvyšší pokutu 153 360 korun uložili inspektoři společnosti Vinařství U Kapličky s.r.o. z obce Zaječí na Břeclavsku. „Provozovatel bez povolení vypouštěl odpadní vody z výroby přes půdní vrstvy do vod podzemních. Jeho dalším pochybením bylo nedovolené odebírání povrchových vod z místní nádrže,“ řekl Jindřich Mikeš, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Brně.

Druhou nejvyšší pokutu 150 tisíc korun dostala firma Vinařství Reisten, s.r.o. z Pavlova na Břeclavsku. „Při kontrole jsme zjistili, že provozovatel více než rok vypouštěl veškeré produkované odpadní vody prostřednictvím zasakovací jímky a trativodu do vod podzemních. Podle projektové dokumentace měl přitom zajistit předčištění odpadních vod a jejich následné přečerpání do kanalizace. Tou pak měly doputovat až na čistírnu odpadních vod, což se však nestalo,“ doplnil další případ Mikeš.

Třetí nejvyšší pokutu 75 tisíc korun uložili inspektoři společnosti Vinařství Kovacs s.r.o. z Novosedel na Břeclavsku za vypouštění oplachových vod bez předčištění a bez povolení vodoprávního úřadu do vod podzemních.

„Podobné případy považujeme za poměrně závažné ohrožování životního prostředí a podzemních i povrchových vod. Toto jednání nás zaráží o to víc u firem, jejichž produkty jsou na dobrých přírodních zdrojích přímo závislé,“ komentoval výsledky kontrol ředitel ČIŽP Erik Geuss.

V roce 2017 pokračovaly práce na revizích dokumentů o nejlepších dostupných technikách (BAT techniky). V současné době je v revizi 7 referenčních dokumentů o BAT. Intenzivně se pracuje na novém referenčním dokumentu „Čištění odpadních plynů z chemického průmyslu“. Rozhodnutím Evropské komise bylo vydáno k dnešnímu dni celkem 12 Závěrů o BAT při celkovém počtu 34 referenčních dokumentů o nejlepších dostupných technikách.

V polovině letošního roku byly schváleny Závěry o BAT pro Velká spalovací zařízení. Tvorba i hlasování o těchto závěrech bylo ovlivněno dekarbonizační politikou EU. Česká republika se spolu s dalšími šesti státy EU snažila vytvořit při hlasování o závěrech blokační menšinu tj. 35% což se nepodařilo o 0,14 %. Tyto závěry jsou v současnosti napadeny žalobou Polské republiky. Mnohé z provozů, které spalují převážně hnědé uhlí, stojí před nelehkým úkolem jak provozovat k červenci 2021 v souladu s nastavenými limity v Závěrech o BAT nebo zda zažádat a provozovat na základě udělené výjimky.

V současnosti je dále připomínkován návrh revidovaného dokumentu „Povrchové úpravy s obsahem organického rozpouštědla“, který se významně týká nejen automobilového průmyslu, výroby plechovek, lakovaných plechů, tiskařských závodů, ale i impregnace dřeva nebo textilií. Do revize tohoto dokumentu se také prolínají povinnosti dané chemickou legislativou (REACH) a Směrnicí EU o omezování emisí těkavých organických sloučenin vznikajících při používání organických rozpouštědel v některých barvách a lacích a výrobcích pro opravu nátěru vozidel.

Jednání, které pořádalo dne 21. listopadu Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem zemědělství, Českou inspekcí životního prostředí a CENIA, českou informační agenturou životního prostředí, se účastnili odborníci zabývající se problematikou integrované prevence a omezování znečišťování z průmyslu i z dotčených orgánů státní správy.

Dokument ke stažení:

• Program [pdf, 165 kB]

• 1_Novela vyhlášky č. 415/2012 Sb. [pdf, 214 kB]
• 2_IPPC legislativa a metodika [pdf, 189 kB]
• 3_BREF Velká spalovací zařízení [pdf, 1406 kB]

• 4_Pohled teplárenství na Závěry o BAT pro LCP [pdf, 1164 kB]

• 5_IPPC z pohledu Slovenské republiky_MŽP SR [pdf, 370 kB]

• 6_IPPC z pohledu Slovenské republiky_SIŽP [pdf, 77 kB]

• 7_BREF Zpracování a spalování odpadů [pdf, 210 kB]

• 8_REF Obecné principy monitorování emisí z IPPC zařízení [pdf, 203 kB]

• 9_BREF Průmysl potravin, nápojů a mléka [pdf, 12119 kB]

• 10_BAT Centrum při ZF JU [pdf, 2962 kB]

• 11_BAT Centrum při MENDELU [pdf, 2813 kB]

• 12_Kontrolní činnost ČIŽP [pdf, 322 kB]

• 13_BREF Čištění odpadních plynů z chemického průmyslu [pdf, 50 kB]

• Souhrn prezentací [zip, 20941 kB]

Zdroj: MPO

Prvních čtrnáct dní v listopadu vyměnila společnost SAKO Brno ve vybraných městských částech většinu popelnic na směsný komunální odpad za nové. Od této doby současně začíná svoz odpadu v celém městě Brně zajišťovat vlastními silami. Doposud byla část sběrných nádob vyvážena smluvní společností, které na konci října skončila subdodavatelská smlouva.

SAKO tak postupuje podle plánu, kdy již na jaře převzalo mimo vlastního svozu i svoz odpadu z 10 tisíc sběrných nádob v 8 městských částech a pořídilo 410 nových kontejnerů na sklo. Cílem je lepší řízení kvality služeb pro občany, efektivnější využívání stávajícího vozového parku, optimalizace svozových tras a tím i snížení nákladů na tuto službu.

Převzetí nové svozové oblasti a s tím související výměna odpadových nádob proběhla bez potíží. „Výměna popelnic takového rozsahu vyžadovala intenzivní přípravu a stoprocentní nasazení našich pracovníků. Jsem rád, že vše proběhlo podle plánu a občané až na výjimky změnu nijak nepocítili,“ uvedl ředitel společnosti SAKO Ing. Karel Jelínek s tím, že „pokud se nějaké připomínky ze strany občanů objeví, jsou řešeny bezodkladně.“ 

V lokalitách, kde jsou z důvodu stavebních prací ulice dlouhodobě neprůjezdné, popelnice zatím vyměněny nebyly. „V těchto místech máme pro občany dočasně vyhrazena náhradní stanoviště s kontejnery, kde mohou odpad odnášet. Jakmile budou ulice opět průjezdné, začneme odpadové nádoby měnit i tam,“ doplnil Karel Jelínek.

Změna se týká Žabovřesek, Ořešína, Medlánek, Ivanovic, Komína, Stránic, Ponavy, Jehnic, Mokré hory, Sadové, Obřan, Soběšic a Útěchova. Další svoz odpadu probíhá beze změn podle stávajícího harmonogramu.

Energetický regulační úřad publikoval výkladové stanovisko, které předjímá rozhodování ERÚ v konkrétním typu sporů. Pokud se zákazník připojený na hladině nízkého napětí domáhá neplatnosti smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny kvůli absentujícímu ujednání o opatřeních přijímaných při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze, spor bude pravděpodobně rozhodnut v jeho neprospěch.

Energetický zákon požaduje uvádět toto ujednání podle § 50 odst. 2 a tentýž zákon v § 50 odst. 12 stanoví, že smlouva bez některé ze stanovených náležitostí je neplatná. Jenomže opatření ohledně stavu nouze jsou v naprosté většině případů zákazníků na hladině nízkého napětí upravena § 54 energetického zákona a vyhláškou o stavu nouze kogentním způsobem, který naopak neumožňuje odchýlení se smluvním ujednáním od znění těchto právních předpisů.

„V kontextu požadavků, které zákon klade na tento typ smluv, musíme rozlišovat opatření, která se uplatňují přímo ze zákona, tedy bez možnosti sjednání odchylné smluvní úpravy. Jednoduše řečeno – spotřebitel a dodavatel by si v tomto směru stejně nemohli dohodnout jiné podmínky, než stanoví energetický zákon. Pokud bychom prohlásili smlouvy za neplatné jen kvůli tomu, že toto ve smlouvě chybí, jednali bychom proti liteře zákona. Tudy tedy nevede cesta, jak se odběratel může beztrestně vyvazovat z uzavřených smluv," vysvětluje Vratislav Košťál, radní ERÚ rezortu legislativně-správního, komunikace, vědy a výzkumu.

Výkladové stanovisko se týká zákazníků odebírajících elektřinu ze zařízení distribučních soustav s napětím do 1 kV s hodnotou jističe před elektroměrem 200 A a nižší. V praxi jde o naprostou většinu odběratelů elektřiny, kteří jsou připojeni na hladinu nízkého napětí.

Dokument ke stažení:

Vykladove_stanovisko_ERU_13_17.pdf (178 KB)

Ostravská energetická společnost TAMEH Czech, která je součástí společného podniku skupin ArcelorMittal a Tauron, získala včera v soutěži Český energetický a ekologický projekt 2016 cenu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Ocenění jí přinesl kotel K14, který je součástí teplárny v huti ArcelorMittal Ostrava. Kotel v hodnotě 1,8 miliardy, který nahradil čtyři nejstarší uhelné kotle, je největší jednotlivou investicí do modernizace huti v posledních dvaceti letech.

Fluidní[1] kotel K14, který byl uveden do provozu koncem loňského roku, je 54 metrů vysoký a je zavěšen na ocelové konstrukci o hmotnosti přes 1200 tun. Kotel má vysokou garantovanou účinnost, která přesahuje 92 % při dosažení velmi nízkých emisí: emise oxidů síry snížil o 1000 tun a emise dusíku o 700 tun ročně. Dokonalé odprášení spalin pak zajišťuje moderní tkaninový filtr. Kotel vyrábí z černého uhlí páru, která slouží k výrobě elektrické energie, tepla a stlačeného a dmýchaného vzduchu pro provozy ostravské huti ArcelorMittal Ostrava.

„Jsme potěšeni, že byl oceněn náš největší projekt, a tím i naše dlouhodobá práce a vize. K14 je výjimečnou technologickou inovací a investicí, ale také přínosem pro životní prostředí,“ uvedla k ocenění Kristina Červenková, generální ředitelka a předsedkyně představenstva česko-polského energetického holdingu TAMEH.

Hlavním dodavatelem kotle K14 byla finská společnost Valmet a na výstavbě se podílely také místní firmy Gascontrol, Ridera, RPS a další.

Zajímavosti o fluidním kotli K14:

• největší jednotlivá investice v huti od 90. let 20. století (1,8 miliardy korun)

• zahájení výstavby 15. 12. 2014

• výška 54 metrů

• kotel nestojí na zemi, ale je zavěšen na ocelové konstrukci o hmotnosti přes 1200 tun

• ocelové tlakové části kotle váží 1000 tun

• vyrábí páru o těchto technických parametrech: 248 MWth, 89 kg/s, 104 bar, 525 °C.

• největší pokrok ve výstavbě kotle byl zaznamenán v září a říjnu 2015, kdy se na stavbě odpracovalo průměrně 18 000 hodin týdně

Fotogalerie:

Evropská komise vydala návrh revize směrnice o energetické účinnosti (tzv. EED II), ve které stanovuje cíle pro energetické úspory platné pro období let 2021–2030. Tato směrnice zavazuje členské státy Evropské unie ke snížení spotřeby energie. Na naplnění cílů směrnice se budou podílet všechny hospodářské sektory, tedy průmysl, doprava, služby, zemědělství, ale i veřejný sektor a domácnosti. Svaz průmyslu a dopravy ČR si nechal vypracovat rozsáhlou studii, která prokázala, že přijetí směrnice v navrhované podobě by mělo velké finanční dopady na českou ekonomiku. V nejpravděpodobnější variantě by bylo nutné vynaložit na dosažení potřebného objemu úspor energie investiční náklady ve výši 510 až 1025 miliard korun, cca 40–60 % by musel dotovat stát. Rizikový scénář návrhu směrnice náklady více než zdvojnásobuje. Svaz proto chce vyvolat diskuzi na evropské úrovni a zasazuje se o nastavení reálnějších cílů směrnice.

Evropská unie stále diskutuje několik variant finální podoby legislativy, a i studie tedy vyhodnocuje různé varianty nového cíle pro energetické úspory. Za nejkritičtější považuje ve směrnici Svaz průmyslu a dopravy ČR článek 7, který nastavuje pro Českou republiku plnění cílů, které by byly finančně značně náročné. Návrh Evropské komise totiž zavazuje členské země každý rok uspořit 1,5 % spotřebované energie z průměru let 2016, 2017, 2018. Podle tohoto návrhu by Česká republika musela do roku 2030 snížit spotřebu energie celkem o 73,5 PJ.

Podle studie prezentované Svazem průmyslu by však Česká republika byla schopna za období 2021–2030 bez účasti státu ušetřit 36 PJ energetické spotřeby. Další úspory energie do požadovaných 73,5 PJ budou vyžadovat podporu od státu.

Celkové investiční výdaje na úspory nutné ke splnění stanoveného cíle i podíl veřejné podpory na těchto výdajích závisí na tom, do jakých opatření budou chtít firmy, domácnosti či stát investovat a jak účinné v šetření energií budou. Studie vyčísluje potenciál úspor celkem 37 různých opatření, od výměny žárovek po mnohamilionové investice například do kogeneračních jednotek, které umožňují sdruženě vyrábět elektřinu a teplo. „Firmy a další subjekty se sami rozhodují, kolik do úspor energie investují a jaká úsporná opatření zvolí. Podniky přitom budou jistě zohledňovat své dlouhodobé plány, investice do zaměstnanců a udržení podniku,“ vysvětluje Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Při nejúspornější variantě, pokud budou všechny subjekty ve svých investicích do energeticky úsporných opatření maximálně efektivní, vyjdou tato opatření celou Českou republiku na 510 miliard korun. Pokud se však nezvolí ideální varianty úsporných opatření, například protože firmy či domácnosti nebudou mít dostatečné informace, vyčísluje studie Svazu průmyslu celkové náklady na dosažení potřebného objemu úspor energie pro Českou republiku až na 1025 miliard korun.

Aby ČR energetických úspor dosáhla, musí se aktivně zapojit i stát Česká vláda se již v roce 2013 rozhodla pro tzv. alternativní schéma dosahování energetických úspor. Odpovědnost za jejich plnění tedy přebírá stát prostřednictvím vládních rozhodnutí, který se snaží iniciovat energetické úspory především formou dotačních programů. Při optimálním zvolení všech opatření tak bude minimální finanční účast státu dosahovat 190 miliard korun, v nejdražší variantě až 660 miliard korun. „Tyto částky se vztahují k nejpravděpodobnější variantě navrhované směrnice. Pokud by se však Evropská komise rozhodla přijmout nejpřísnější ze zvažovaných variant, mohly by se náklady na energetické úspory vyšplhat na více než dvojnásobek,“ upozorňuje na rizikový scénář Čížek.

Finální podoba legislativy bude mít v letech 2021-2030 výrazný vliv na rozložení investic v české ekonomice. Vzhledem k obrovským nákladům se to projeví nejen u individuálních subjektů, ale může výrazně zasáhnout i do veřejných financí, státního rozpočtu atd.

Čtěte také:

V Evropském parlamentu (EP) existují dvě podoby návrhů novelizace směrnice o energetické účinnosti, o které se bude uvnitř EP hlasovat 28. listopadu. Tvorba textu je doprovázena vnitřními rozbroji mezi hlavními politickými skupinami EP i uvnitř nich. Směrnice o energetické účinnosti je vnímána jako jedna z klíčových energetických legislativ EU, mj. i pro naplnění cílů Pařížské dohody. Více ZDE

Pražské služby chystají velkou modernizaci malešické spalovny. Během příštích pěti let plánuje městská firma Prahy nalít do spalovny dodávající teplo a proud do 18 tisíc pražských domácností 2,8 miliardy korun. Část investice si Pražské služby zaplatí samy, zbytek peněz si hodlají zajistit zvenčí. Důvodem je stárnoucí provoz spalovny.

„Zařízení pro energetické využití odpadu Malešice je v nepřetržitém provozu již více než dvacet let, přičemž některé využívané technologie jsou starší než 25 let.

Zařízení se tak blíží k hranici své životnosti a vyžaduje generální obnovu jak v oblasti termického zpracování odpadu, tak i v oblasti čištění spalin,“ uvádí dokument Pražských služeb, který má deník E15 k dispozici.

Investice do spalovny má mít vedle modernizace i pozitivní dopad na životní prostředí. Po její realizaci se totiž mají podle plánů Pražských služeb snížit emise zařízení. Investice nebude mířit do takzvané kogenerační technologie na výrobu tepelné a elektrické energie, která je ve spalovně se sedmi lety provozu jedním z nejmladších článků. Ročně se v Malešicích spálí přes tři sta tisíc tun pražského odpadu. Spalovna je v provozu od roku 1998.

Zdroj: E15

Radnice ve Šternberku na Olomoucku nesouhlasí se záměrem společnosti ADI OIL vybudovat ve městě první technologii na výrobu minerálního oleje z nerecyklovatelného plastového odpadu v Česku. „Vadí nám umístění plánovaného provozu v těsném sousedství obytné zástavby a nejasnosti ohledně jeho dopadu na životní prostředí,“ řekl starosta Šternberka Stanislav Orság (ODS). Plánovaný provoz na západním okraji Šternberka má ročně zpracovat až 348 tun plastového odpadu. „Minerální olej je využitelný jako meziprodukt pro výrobu chemických látek v petrochemickém průmyslu, jeho odběratelem budou rafinérie,“ uvedla společnost ADI OIL. Technologie na přeměnu drceného plastového odpadu v minerální olej má produkovat plyn, který bude spalován. Projekt firmy ADI OIL je v procesu posuzování vlivů na životní prostředí EIA. Více ZDE

Zdroj: ČT24

Praha prodá podíl zhruba 24 procent v Pražské teplárenské firmě EP Infrastructure ze skupiny EPH Daniela Křetínského. Od firmy AVE CZ z Křetínského holdingu EP Industries zároveň odkoupí 19,3 procenta Pražských služeb. Získá tím téměř stoprocentní podíl ve firmě, která zajišťuje zpracování komunálního odpadu v Praze a vlastní Malešickou spalovnu. Záměr dnes schválili pražští radní, koncem listopadu o něm bude rozhodovat zastupitelstvo. Mluvčí EPH Daniel Častvaj řekl ČTK, že firma se k transakci zřejmě vyjádří, až ji schválí zastupitelstvo.

Podle radního pro majetek Karla Grabeina Procházky (ANO) magistrát podle cenových odhadů na směně vydělá 1,6 miliardy korun a po transakci bude vlastnit zhruba 98 procent Pražských služeb. Zbylá dvě procenta chce získat od drobných akcionářů.

Vyjednávání o transakci trvala rok, nyní obě strany dospěly k dohodě. Magistrát teď prostřednictvím společnosti Pražská plynárenská holding podle Procházky vlastní v Pražské teplárenské zhruba čtvrtinový podíl ohodnocený na 3,1 miliardy korun.

Energetický a průmyslový holding Daniela Křetínského drží v Pražských službách 19,3 procenta v hodnotě 1,48 miliardy Kč. Zbytek akcií vlastní hlavní město a menšinu drobní akcionáři. Praha je bude moci po získání více než 90 procent akcií dotlačit k prodeji podílů prostřednictvím takzvaného squeeze-outu.

Rozdíl v hodnotě podílů je asi 1,6 miliardy korun, které by Praha na transakci měla vydělat. Podle Procházky je pro město výhodné vzdát se minoritního podílu v Pražské teplárenské, kde dávno ztratila manažerskou kontrolu, a namísto toho stoprocentně ovládnout Pražské služby. "Je to pro nás jedna z nejdůležitějších společností z hlediska své činnosti pro občany hlavního města," uvedl radní. Dodal, že hlavní výhodou stoprocentního ovládnutí firmy by byla možnost přímého zadávání zakázek na svoz odpadu bez nutnosti vypisovat veřejná výběrové řízení. To by městu podle Procházky mohlo ušetřit miliardové částky.

"Je důležité, že si tím definitivně pojistíme i malešickou spalovnu, protože v minulosti reálně hrozilo, že o ni město přijde," uvedl radní. Doplnil, že teplo je regulovanou komoditou, takže nehrozí skokové zvýšení cen, a součástí dohody je zachování míst v dozorčí radě Pražské teplárenské pro zástupce hlavního města.

Podle analytika Petra Hlinomaze v transakci bylo zřejmě motivací pro Prahu získání absolutní majority ve společnosti Pražské služby a bylo jen otázkou času, kdy se tak stane. Otázka finančního zisku z prodeje byla podle něj asi spíše druhořadá. "V budoucnu by tak občané Prahy mohli být ušetřeni matoucích zpráv o ukončení svozu odpadu v té které části města, o nutnosti uzavření nové smlouvy s jinou společností a podobně," řekl.

Podnikání v teplárenství je pak podle něj do určité míry cenově regulováno Energetickým regulačním úřadem. "A je na jednotlivých teplárenských společnostech, aby byly schopny před úřadem obhájit strukturu a výši nákladů, které pak promítnou do cen tepla pro konečného zákazníka," dodal.

Pražská teplárenská je jednou z největších českých teplárenských společností a v Praze pokrývá téměř čtvrtinu trhu s tepelnou energií. Teplo dodává pro více než 224.000 domácností, administrativních budov, průmyslových podniků, školských a zdravotnických zařízení a dalších subjektů. Loňský čistý zisk firmy činil 2,7 miliardy korun.

Pražské služby zajišťují svoz a zpracování odpadu pro zhruba dvě třetiny metropole, zbytek zajišťuje právě Křetínského AVE CZ a její subdodavatelé. Čistý zisk Pražských služeb loni činil 106,2 milionu korun.

Zdroj: ČTK

V Úředním věstníku Evropské unie vyšla dnes Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2102 ze dne 15. listopadu 2017, kterou se mění směrnice 2011/65/EU o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (L 305/8). Směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Směrnice stahujte ZDE