Jeden z najväčších holdingov v Európe, zaoberajúci sa zeleným či obehovým hospodárstvom, vstúpi na slovenský trh. Skupina Green Group oznámila zámer postaviť závod na spracovanie PET fliaš a mixovaných plastov. Fľaše chce získavať v maximálnej možnej miere z lokálnych zdrojov, následne čistiť a drviť. Zo získanej suroviny bude v Rumunsku vyrábať materiály potrebné napríklad v automobilovom priemysle. Podľa investora ide o prvý krok v rámci ambicióznejších plánov v oblasti recyklácie na Slovensku.

„Nová investícia plne zapadá do nášho úsilia bojovať proti skládkam na Slovensku. Teda viac triediť a recyklovať. Preto aj na Slovensku meníme odpadovú politiku, pripravujeme zvýšenie skládkovného a venujeme sa aj vzdelávacím projektom ako napríklad Triedim triediš triedime,“ vyhlásil na dnešnej tlačovej konferencii László Sólymos, minister životného prostredia SR.

Plánovaná kapacita nového závodu predstavuje 30 tisíc ton plastových fliaš a mixovaných plastov. Maximálna možná časť odpadovej suroviny bude získavaná zo Slovenska a celá produkcia budúceho závodu poputuje za hranice krajiny. Green Group u nás preinvestuje 8,5 milióna eur, vytvorí takmer 100 pracovných pozícií a pri svojom zámere nežiada o štátnu pomoc. Samotné spustenie prevádzky plánuje do konca budúceho roka, preto v súčasnosti vyberá z viacero lokalít vhodných pre otvorenie závodu. „Investícia však predstavuje len prvý krok v rámci výrazne ambicióznejšieho projektu, ktorým podporíme obehovú ekonomiku na Slovensku,“ podotkol na tlačovej konferencii Constantin Damov, spoluzakladateľ Green Group.

Podľa štátneho tajomníka envirorezortu Norberta Kurillu je investícia významná predovšetkým z hľadiska životného prostredia. Na Slovensku bolo za minulý rok uvedených na trh okolo 120 tisíc ton plastových obalov, pričom vytriediť sa podarilo 69 tisíc ton. Práve preto aj zámer skupiny Green Group predstavuje konkrétny príklad, aké výhody predstavuje obehová ekonomika. „Hospodársky model, kedy ekonomický rast a rešpekt k životnému prostrediu idú ruka v ruke. Spoločne vytvárajú priestor pre pracovné príležitosti, inovácie a skutočne trvalo udržateľný rast,“ vysvetľuje Norbert Kurilla.

Práve Slovensko za posledné mesiace intenzívne pracuje na tom, aby sa stalo v rámci krajín strednej Európy lídrom v oblasti obehovej ekonomiky. Najvýraznejší krok Slovensko spravilo počas svojho predsedníctva v Rade EÚ, kedy v Bratislave envirorezort zorganizoval na túto tému medzinárodnú konferenciu. Na podujatí sa zúčastnilo vyše 500 odborníkov z 32 krajín sveta. Odvtedy sa envirorezort v oblasti obehovej ekonomiky naďalej angažuje. Preto nie je prekvapením, že investičný zámer skupiny Green Group bol neformálne oznámený práve dnes počas jednej z nadväzujúcich konferencií, ktorá prebieha v Bratislave.

Ve dnech 7.-8. listopadu probíhá významná oborová konference Provoz vodovodů a kanalizací 2017 v Ostravě, kterou pořádá Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, z.s., a to již patnáctým rokem. První konference Provoz vodovodů a kanalizací proběhla v roce 2003 v Táboře, v následujících letech byla pořádána i v dalších městech (Brno, České Budějovice, Hradec Králové, Karlovy Vary, Liberec, Olomouc, Ostrava, Praha, Poděbrady, Plzeň). V Ostravě se konference konala v roce 2011 a toto severomoravské statutární město ji opět hostí i letos.

Česká republika v oboru vodovodů a kanalizací zaujímá přední místo v Evropě, ať už v kvalitě dodávané pitné vody, nízkých ztrátách vody v trubní síti, či v inovacích a technologiích. Na dvoudenní konferenci budou představeny moderní technologie, které přispívají k zefektivnění práce vodohospodářů, snižování provozních nákladů a také zvyšování úrovně služeb pro zákazníky. Takovými řešeními jsou například Smart Metering – systém umožňující dálkový odečet z vodoměrů, či Ice Pigging – čištění vodovodních sítí ledovou tříští, ale i matematický model vodárenské sítě v reálném čase s automatizovaným systémem kontroly a aktualizace dat z geografického informačního systému a zákaznického informačního systému. Do programu konference byly zařazeny také příspěvky reflektující nejnovější vývoj legislativy, jako je například Koncepce na ochranu před následky sucha, či Strategický rámec Česká republika 2030. Zástupci Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství představí novinky ohledně zákona o odpadech, nebo hygienické legislativy pro pitnou vodu. K aktuálním tématům patří i benchmarking provozovatelů a vlastníků vodohospodářské infrastruktury, ochrana osobních údajů, či kybernetická bezpečnost, kterým bude v průběhu konference rovněž věnována značná pozornost.

„V médiích často zaznívá, že by se voda měla vrátit zpět do českých rukou, ale je třeba si uvědomit, že 85 procent vodárenské infrastruktury je ve vlastnictví měst a obcí, které mají plnou kontrolu nad investicemi, rozvojem a obnovou infrastruktury, a především nad cenotvorbou,“ poznamenal k současnému stavu ve vodohospodářském oboru Ing. František Barák, předseda představenstva SOVAK ČR. V příštím období čekají na prosazení zejména úkoly související se suchem, tedy náprava nevhodného hospodaření se srážkovými vodami v České republice, které jsou v naprosté většině odváděny jednotnou kanalizací na čistírny odpadních vod, či oddílnou kanalizací přímo do vodotečí, větší využití vyčištěných odpadních vod, či vypracování plánů na zvládání sucha. Změnit by se měl nevyhovující stávající systém financování vodního hospodářství. V souvislosti se změnou legislativy v oblasti nakládání s čistírenskými kaly je velkou výzvou i materiálová transformace čistírenských kalů. Obor vodovodů a kanalizací se potýká s klesajícím zájmem o studium mezi dospívající mládeží, a tak jedním z cílů SOVAK ČR do budoucna je osvěta a podpora vzdělávání, která zajistí bezproblémovou mezigenerační výměnu pracovníků v oboru vodovodů a kanalizací.

Letošní konference v číslech:

• 35 odborných přednášek,

• 61 partnerů a vystavovatelů, z nichž 37 prezentuje přímo v místě konání konference své výrobky nebo služby,

• přes 500 účastníků.

Státní fond životního prostředí ČR zaznamenal v poslední době častější výskyt případů neférového jednání ze strany některých poradenských společností. Potencionální žadatelům o podporu, je nabízena možnost přípravy a zpracování žádosti o dotaci na realizaci projektů, které svým obsahem nevyhovují základním požadavkům vyhlášené výzvy. Jako příklad můžeme uvést nabídku pořízení traktorů a další nezpůsobilé techniky v rámci projektů z oblasti odpadového hospodářství.

Po žadatelích je také často již v počátečních fázích přípravy projektu požadována úhrada za provedené práce ještě před samotným posouzením záměru ze strany poskytovatele dotace. SFŽP ČR proto doporučuje, aby žadatelé o dotaci věnovali zvýšenou pozornost nastavení smluvního vztahu s poradenskými společnostmi (zejména ohledně otázky dosaženého stavu administrace podané žádosti, který bude rozhodný pro přiznání úhrady, odpovědnosti poradenských společností za případné škody způsobené neodborným postupem, její pojištění atd.) a v případě jakýchkoliv pochybností svůj záměr konzultovali přímo s pracovníky SFŽP ČR. Kontaktovat mohou pracovníky krajských pracovišť nebo zelenou linku na čísle 800 260 500.

Neméně důležité je přistupovat k připravované a posléze podané žádosti o podporu s péčí řádného hospodáře, která zahrnuje i informovanost žadatele o tom, co se s jeho žádostí v čase děje. Není proto vhodné, aby žadatel předal veškeré přístupy do monitorovacího systému pouze poradenské společnosti. Žadatel by si měl vždy ponechat roli „správce přístupů“. Tato role mu zajistí, že pokud nebude s poradenskou společností spokojen, může ji změnit. Zároveň SFŽP ČR doporučuje, aby si žadatel zajistil vedle dodavatele poradenské služby i místo pro „svého člověka“, byť by mu ze systému měly chodit pouze pasivní informace. Ty mu totiž zajistí přímé on-line informace o tom, co se s jeho žádostí děje a současně kontrolu nad prací poradenské společnosti.

Zdroj: SFŽP ČR

Ministerstvo zdravotnictví poslalo do připomínkového řízení návrh vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody. Návrh novely vyhlášky zejména popisuje, jakým způsobem musí být nové povinnosti provozovatelů vodovodů, ale i orgánů ochrany veřejného zdraví, které jim jsou stanoveny novelou zákona o ochraně veřejného zdraví, naplňovány. Jedná se především o způsob zpracování tzv. monitorovacího programu a dále o postup vypracování posouzení rizik systému zásobování pitnou vodou výrobci pitné vody. Termín připomínek je stanoven na 29.11.2017.

Dokument ke stažení:

zd_KORNASRGV4IF.doc

ma_KORNASRGV4IF.docx

pz_KORNASRGV4IF.doc

Prvního listopadu vyšel souhrnný materiál Úseku ochrany čistoty ovzduší Českého hydrometeorologického ústavu "Znečištění ovzduší na území České republiky v roce 2016". Ročenka hodnotí kvalitu a stav ovzduší, popisuje výskyt smogových situací a úrovně emisí. V grafech, mapách, tabulkách a komentářích dokumentuje stav ovzduší v roce 2016 a zároveň popisuje i dlouhodobý vývoj a příčiny vedoucí k aktuálnímu stavu.

SOUHRN

Znečištění venkovního ovzduší suspendovanými částicemi frakce PM₁₀ a PM_2,5, benzo[a]pyrenem a přízemním ozonem představuje hlavní problémy kvality ovzduší České republiky (obr. 1). Úroveň znečištění závisí v daném roce na množství emisí a převažujících meteorologických a rozptylových podmínkách. Většina imisních charakteristik látek znečišťujících ovzduší má od roku 2000 klesající trend, i když méně výrazný než v 90. letech minulého století. Nicméně koncentrace výše zmíněných znečišťujících látek se závažnými dopady na lidské zdraví každoročně překračují své imisní limity na řadě lokalit.

Z lokálního až regionálního hlediska zůstává nejzávažnější situace v aglomeraci Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek, k překračování imisních limitů však dochází ve všech zónách a aglomeracích. V aglomeraci Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek způsobují vysoké koncentrace škodlivin nejen české zdroje, ale také přenos emisí z Polska. Po obou stranách hranice je vysoká koncentrace průmyslové výroby, hustá zástavba s lokálním vytápěním pevnými palivy a rozvinutá dopravní infrastruktura (kap. V.3). V Praze a Brně zůstávají podnětem k řešení nadlimitní koncentrace škodlivin pocházející převážně z dopravy, kterými je zatížena značná část populace (kap. V.1, kap. V.2).

Zhoršená kvalita ovzduší není jen problémem aglomerací a větších měst, ale i malých sídel, kde znečištění ovzduší suspendovanými částicemi a benzo[a]pyrenem pochází z lokálního vytápění. Lze předpokládat, že i v obcích, kde se tyto škodliviny neměří, mohou být jejich koncentrace zvýšené i nadlimitní.

Značná část území České republiky je každoročně vystavena i nadlimitním koncentracím přízemního ozonu. Vzhledem k chemismu ozonu se však nejedná o tak hustě obydlené oblasti jako v případě suspendovaných částic PM₁₀ a PM_2,5 a benzo[a]pyrenu. Výsledný podíl obyvatelstva dotčeného nadlimitními koncentracemi ozonu je proto v porovnání s podílem obyvatelstva dotčeného nadlimitními koncentracemi PM₁₀ a PM_2,5 a benzo[a]pyrenu podstatně nižší. 

KVALITA OVZDUŠÍ V ČESKÉ REPUBLICE V ROCE 2015 VZHLEDEM K IMISNÍM LIMITŮM PRO OCHRANU LIDSKÉHO ZDRAVÍ

Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší bez zahrnutí ozonu pokrývaly v roce 2016 cca 25,9 % území ČR s přibližně 56 % obyvatel. V naprosté většině byly oblasti vymezeny z důvodu překročení imisních limitů suspendovaných částic PM₁₀ a PM_2,5 a benzo[a]pyrenu. V menší míře se na zařazení území do těchto oblastí podílelo v roce 2016 i překročení imisního limitu NO₂. Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší se zahrnutím ozonu pokrývaly cca 42,9 % území ČR s cca 58,9 % obyvatel (kap. VII).

Denní imisní limit suspendovaných částic PM₁₀ byl překročen na 1,4 % území ČR s cca 7,3 % obyvatel. Roční imisní limit PM₁₀ byl překročen pouze na jedné měřicí stanici. V roce 2016 došlo oproti roku 2015 ke snížení podílu lokalit s překročením denního imisního limitu PM₁₀ a zmenšilo se i území s překročením denního imisního limitu PM₁₀ (kap. IV.1).

Roční imisní limit suspendovaných částic PM_2,5 byl překročen na 0,5 % území ČR s cca 3 % obyvatel. V případě ročního průměru PM_2,5 i PM₁₀ došlo v porovnání s rokem 2015 k výraznějšímu zlepšení situace (kap. IV.1).

Imisní limit benzo[a]pyrenu byl, stejně jako v předešlých letech, překročen v řadě měst a obcí (25,9 % plochy ČR s cca 55,7 % obyvatel). Odhad polí ročních průměrných koncentrací benzo[a]pyrenu je zatížen největšími nejistotami ze všech sledovaných látek plynoucími z nedostatečné hustoty měření, zejména na venkovských regionálních stanicích a v malých sídlech ČR. Malá sídla z hlediska znečištění ovzduší benzo[a]pyrenem reprezentují zásadní vliv lokálních topenišť na kvalitu ovzduší (kap. IV.2).

Roční imisní limit oxidu dusičitého byl překročen na čtyřech lokalitách s vysokou intenzitou dopravy (po dvou stanicích v Praze a Brně). Překročení limitu lze však předpokládat i na dalších podobně dopravně zatížených místech, kde se měření neprovádí. Hodinový imisní limit NO₂ nebyl, podobně jako v předešlých letech, překročen (kap. IV.3).

Imisní limit přízemního ozonu byl překročen na 18,5 % území ČR s cca 3,5 % obyvatel (průměr za období 2014–2016; kap. IV.4). V porovnání s předchozím rokem (průměr za období 2013–2015) se plocha zasaženého území téměř o třetinu zmenšila (kap. IV.4).

Imisní limit benzenu nebyl překročen na žádné lokalitě. Nejvyšších koncentrací bylo, stejně jako v předešlých letech, dosaženo na stanicích v aglomeraci Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek (kap. IV.5).

Imisní limity arsenu a kadmia nebyly v roce 2016 překročeny na žádné lokalitě (kap. IV.6).

Imisní limity olova, niklu, oxidu siřičitého a oxidu uhelnatého nebyly, obdobně jako v posledních letech, překročeny (kap. IV.6, IV.7, IV.8).

KVALITA OVZDUŠÍ V ČESKÉ REPUBLICE V ROCE 2015 VZHLEDEM K IMISNÍM LIMITŮM PRO OCHRANU EKOSYSTÉMŮ A VEGETACE

V roce 2016 došlo oproti roku 2015 k rozšíření území, kde byl překročen imisní limit pro přízemní ozon (vyjádřený jako expoziční index AOT40). Nadlimitními koncentracemi O₃ byla v roce 2016 zatížena zejména území v CHKO Bílé Karpaty, CHKO Pálava a NP Podyjí. V roce 2015 ve srovnání s předchozím rokem došlo k nárůstu hodnot AOT40 na 80 % lokalit (kap. IV.4, kap. VII.2).

Imisní limity oxidu siřičitého a oxidů dusíku pro ochranu ekosystémů a vegetace nebyly překročeny na žádné venkovské lokalitě, kde se jejich měření provádí.

Podle výsledků modelování (v kombinaci s měřením) došlo v případě roční průměrné koncentrace SO₂ k překročení horní meze pro posuzování (UAT) na malých plochách Ústeckého, Karlovarského a Moravskoslezského kraje. Ve stejných krajích, a navíc v kraji Středočeském, Královéhradeckém, Pardubickém a Zlínském, vychází překročení UAT pro průměrné koncentrace za zimní období 2016/2017 (kap. IV.7). Nadlimitní koncentrace NO_x se vyskytují zejména v okolí dopravních komunikací; v nejhodnotnějších přírodních částech ČR ukazují výsledky modelového hodnocení na překročení imisního limitu pro NO_x na velmi malém území několika chráněných krajinných oblastí ČR (kap. IV.3 a VII.2).

SMOGOVÝ VAROVNÝ A REGULAČNÍ SYSTÉM

V roce 2016 bylo z důvodu zvýšené koncentrace PM₁₀ vyhlášeno celkem 5 smogových situací. Alespoň jedna smogová situace pro PM₁₀ byla vyhlášena ve 4 z celkových 16 oblastí SVRS. Nejvíce smogových situací bylo vyhlášeno na území aglomerace Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek bez Třinecka. V porovnání s rokem 2015 se snížil počet vyhlášených smogových situací o 4 a celková délka trvání poklesla o 84 %. Smogové situace vyhlášené v roce 2016 byly omezeny pouze na oblast střední a severní Moravy a Plzeňska. Smogová situace z důvodu vysokých koncentrací přízemního ozonu nebyla v roce 2016 vyhlášena (kap. VI).

EMISE ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK

Meziroční srovnání produkce emisí hlavních znečišťujících látek v letech 2015 a 2016 ukazuje významnější vliv chladnějšího otopového období v roce 2016 a tím i vyšších předpokládaných spotřeb paliv v domácnostech. Zatímco u zdrojů REZZO 1 byl u všech emisí zaznamenán pokles oproti roku 2015 (s výjimkou emisí CO, VOC a NH₃), modelově vy- počítávané emise z vytápění domácností ukazují nárůst v průměru o 3,7 %. Na snižování produkce emisí zdrojů REZZO 1 se nemalou měrou podílejí realizace opatření ke snížení emisí u průmyslových a energetických zdrojů. Emise mobilních zdrojů se v roce 2016 držely na úrovni roku 2015..

Sektor lokálního vytápění domácností se i nadále významně podílel na znečišťování ovzduší, konkrétně na emisích PM₁₀ 36,4 %, PM_2,5 54,5 %, oxidu uhelnatého 49,8 %, arsenu 25,3 % a benzo[a]pyrenu 97,3 %. Rozhodující podíl sektoru veřejné energetiky a výroby tepla převládal u emisí oxidu siřičitého 61,2 % a niklu 39,3 %, v sektoru výroby železa a oceli u emisí kadmia 36,8 %. V sektorech silniční nákladní doprava nad 3,5 t, osobní automobilová doprava a nesilniční vozidla a ostatní stroje v zemědělství a lesnictví vzniklo 39,6 % emisí oxidů dusíku a z otěrů pneumatik a brzd při silniční dopravě pochází 35,1 % emisí olova. Nejvýznamnější zdroje emisí těkavých organických látek se nacházejí v sektoru užití a aplikace organických rozpouštědel, který se na znečišťování ovzduší těmito látkami podílel 50,3 %.

Trvající pokles emisí zdrojů vyjmenovaných v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší se odráží rovněž ve výběru poplatků za znečišťování ovzduší. U emisí tuhých znečišťujících látek a SO₂ došlo meziročně k poklesu ohlášených zpoplatněných emisí a poplatků cca o 16 %, u emisí NO_X o 8 %. Mírné navýšení o 1,5 % u emisí VOC může souviset s celkovým růstem průmyslové produkce v ČR i v okolních zemích.

Vzhledem ke skutečnosti, že emisní údaje prezentované od roku 2013 vycházejí z metodických postupů v mnoha případech výrazně inovovaných (např. skladba paliv a topenišť u vytápění domácností, vozový park nákladních vozidel, doplnění specifických skupin zdrojů v celé časové řadě), nelze porovnání emisí vztahovat k údajům uváděným v předchozích ročenkách. Klíčovou informací je, že emisní inventura pro období po roce 2000 je zpracována metodicky konzistentně. I když bude ještě v následujícím období docházet k drobným změnám a upřesněním, vypovídají prezentované údaje od roku 2000 o přetrvávajícím trendu snižování úrovně znečišťování ovzduší téměř u všech sektorů sledovaných podle mezinárodní klasifikace zdrojů (kap. II).

ATMOSFÉRICKÁ DEPOZICE

Rok 2016 byl srážkově mírně pod dlouhodobým normálem. V průměru spadlo na území ČR 635 mm, což je 94 % dlouhodobého normálu 1961–1990. Oproti roku 2015 (531 mm) byl srážkový úhrn vyšší.

Mokrá depozice síry byla v porovnání s rokem 2015 nepatrně vyšší Nejvyšších hodnot mokré depozice síry bylo dosaženo v horských oblastech (Moravskoslezské Beskydy, Krkonoše).

Suchá depozice síry se oproti roku 2015 snížila. Celková depozice síry byla 37 662 t na plochu ČR. Jedná se o pokles, protože od roku 2007 se hodnota pohybovala okolo 50 000 t. Nejvyšších hodnot bylo dosaženo v Krušných horách a na Ostravsku.

Mokrá depozice redukovaných forem dusíku (N/NH₄⁺) v roce 2016 narostla, naopak mokrá depozice oxidovaných forem dusíku (N/NO₃^-) poklesla. Celková mokrá depozice dusíku byla na ploše ČR 44 418 t.

Suchá depozice oxidovaných forem dusíku mírně klesla.

Celková depozice dusíku byla 63 292 t dusíku na plochu ČR.

Mokrá depozice vodíkových iontů v roce 2016 oproti roku 2015 mírně stoupla na hodnotu 411 tun. Nárůst mokré depozice byl způsobený pravděpodobně vyššími ročními srážkovými úhrny ve srovnání s rokem 2015.

Mokrá depozice olova se v roce 2016 téměř zdvojnásobila oproti roku 2015, a vrátila se tak na úroveň z let 2013 a 2014. Nejvyšších hodnot bylo dosaženo na území Krušných hor a Moravskoslezských Beskyd. Suchá depozice olova v roce 2016 v porovnání s rokem 2015 mírně vzrostla.

Mokrá i suchá depozice kadmia se v roce 2016 snížila. Nejvyšších hodnot bylo, obdobně jako v minulých letech, dosaženo na území okresu Jablonec nad Nisou.

Mokrá depozice nikelnatých iontů se v roce 2016 snížila.

Mokrá depozice chloridových iontů se ve srovnání s rokem 2015 snížila (kap. IX).

Další podrobnosti najdete v grafické ročence ZDE.

Ve dnech 6. až 12. listopadu 2017 se uskuteční 17. ročník největšího vědeckého festivalu v České republice, který pořádá Akademie věd České republiky. V jeho průběhu se bude konat více než 500 akcí po celé republice. Návštěvníci se mohou těšit zejména na dny otevřených dveří jednotlivých pracovišť Akademie věd ČR, přednášky, výstavy, science show, panelové diskuse a mnohé další akce napříč všemi vědeckými obory. Na festivalové akce – na všechny je vstup zdarma – je možné se registrovat od dnešního dne na adrese www.tydenvedy.cz.

Program v hlavní budově festivalu Akademie věd ČR v Praze na Národní třídě se bude věnovat jednomu z pěti následujících témat: potraviny pro budoucnost, superlasery, medicína – civilizační choroby, nanotechnologie, robotika a umělá inteligence. Každé z nich má svého ambasadora – významnou osobnost české vědy – prof. Jaroslava Doležela, dr. Tomáše Mocka, dr. Bedřicha Ruse, dr. Jana Kopeckého, dr. Antonína Fejfara a prof. Jiřího Wiedermanna.

Festival pro žáky i veřejnost

Žákům základních a studentům středních škol budou určeny přednášky, exkurze, science show a další akce zejména v dopoledních hodinách. V pražské budově Akademie věd ČR na Národní třídě pro ně bude připravena tzv. úniková hra, při níž budou muset během necelé hodiny překonat virtuální zámky ve speciálně upravené místnosti. Hra bude vhodná pro školní kolektivy, protože se jí může najednou zúčastnit až 30 zájemců najednou.

V odpoledních a večerních časech bude připraven program pro širokou veřejnost. Každý den se ve večerních hodinách uskuteční diskusní setkání s předními českými odborníky na výše uvedená témata, která budou moderovat redaktoři České televize.

Program v Praze i regionech

Týden vědy a techniky AV ČR se však nekoná pouze v Praze. Neméně zajímavý a pestrý program nabídnou badatelé i z moravských pracovišť Akademie věd. Například v Brně, kde se uskuteční přes 50 akcí, se návštěvníci budou moci při přednášce setkat s předním astronomem a astrofyzikem Jiřím Grygarem, který je zasvětí do tajů petabytové astronomie, či s oblíbeným vědcem a popularizátorem vědy Michaelaem Londesborougem při jedné z jeho efektních science show.

Akce zaměřené na vědu jsou jako obvykle přichystány po celé České republice – například v Pardubicích a Hradci Králové můžete navštívit science show Úžasného divadla fyziky, v Tachově pozorovat ptactvo, v Olomouci odhalit tajemství nanotechnologií. Za astronomií se můžete vydat do Hvězdárny Valašské Meziříčí nebo do Hvězdárny Prostějov.

Dny otevřených dveří vědeckých pracovišť

Tradiční součástí festivalu Týden vědy a techniky AV ČR opět budou dny otevřených dveří vědeckých pracovišť, při nichž vědci zájemce osobně provedou po svých pracovištích. Řadu akcí pro ně připraví mimo jiné v brněnském Archeologického ústavu AV ČR. Během Dnů otevřených dveří 6.–8. 11. se například při přednášce na téma Poslední lovci Českého ráje dozví, že tato pískovcová oblast je jedním z nejlépe dochovaných míst období mezolitu v ČR a zároveň územím, kde se setkali poslední lovci a nově objevivší zemědělci.

Úspěšný tvůrce filmových efektů ze zámoří

Hostem letošního ročníku, který přiletí z Los Angeles povyprávět o své cestě za úspěchem, bude Pavel Kacerle, tvůrce filmových vizuálních efektů ve filmech jako Avangers 2, Jurský svět, Iron Man 3, Thor 2 nebo Kapitán Amerika. Návštěvníci se s ním  setkají  hned několikrát – ve středu 8. 11. dopoledne v kině Světozor, ten samý den večer v Městské knihovně v Praze a v sobotu 11. 11. v 15:00 v budově Akademie věd ČR na Národní třídě.

Kompletní program najdete na festivalovém webu www.tydenvedy.cz. Vstup na všechny akce je bezplatný, na většinu z nich však bude potřeba rezervovat si místo.

¨

Ve dnech 6. až 17. listopadu 2017 se bude v německém Bonnu za předsednictví Fidži konat již 23. konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP23). Zúčastní se jí ministři a státní úředníci a také široké spektrum zástupců občanské společnosti a podnikatelské sféry.

Evropská unie doufá, že konference názorně ukáže pokrok dosažený při přípravě technických pravidel a pokynů pro provádění Pařížské dohody. Jde mj. o pravidla týkající se rámce pro transparentnost a pětiletého cyklu ambicí, jehož účelem je pomoci zúčastněným zemím, aby postupně zvyšovaly své příspěvky. Pracovní program by měl být přijat na konferenci o změně klimatu v roce 2018 (COP24) v polských Katovicích.

Unie dosáhla slibného pokroku při finalizaci legislativního rámce pro dosažení svého pařížského cíle (společných vnitrostátně stanovených příspěvků), tedy snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o minimálně 40 %. Součástí tohoto závazku je revize systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) po roce 2020, stanovení cílů v oblasti snížení emisí do roku 2030 pro odvětví, která nejsou do systému ETS zapojena, jako je například doprava, stavebnictví a zemědělství, a dále začlenění využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví do legislativního rámce EU pro klimatická opatření. Komise také hodlá 8. listopadu představit balíček návrhů týkající se tzv. „čisté mobility“, který by dále usnadnil přechod EU k nízkouhlíkovému hospodářství a mobilitě.

EU se i nadále hlásí ke společnému globálnímu cíli, kterým je v letech 2020 až 2025 každoročně uvolnit 100 miliard USD na financování klimatických opatření v rozvojových zemích. Účelem tohoto financování, které bude pocházet z řady různých zdrojů, je také podstatné navýšení prostředků na přizpůsobování se změně klimatu. V roce 2016 poskytla EU a její členské státy na financování klimatických opatření celkem 20,2 miliardy EUR, což představuje více než 10% nárůst oproti 17,6 miliardy EUR uvolněných v roce 2015.

Vedle oficiálních jednání přinese bonnská konference COP23 také informace o klimatických opatřeních určené širokému spektru zainteresovaných subjektů, včetně měst a regionů, podniků a skupin občanské společnosti. Evropská unie rozhodně podporuje globální akční plán v oblasti klimatu, který je významnou platformou spolupráce mnoha subjektů, a bude se i nadále aktivně podílet na jeho fungování.

Nicméně od bonnské konference se nečekají žádné přelomové kroky nebo dohody. Soustředit by se měla především na hledání společných pravidel, která umožní srovnávat klimatické cíle jednotlivých zemí a jejich plnění. Pravidla by pak měl schválit summit, který se uskuteční v příštím roce v Polsku.

Zřejmě největší neznámou bonnské konference je postoj Spojených států. "U mnoha vyjednavačů teď panuje velká nejistota," potvrzuje to Susanne Drögeová z německé Nadace pro vědu a politiku (SWP). Úspěchem podle ní bude už to, když nyní Spojené státy nebudou ostatním házet klacky pod nohy.

O odstoupení USA od pařížské dohody od klimatu, k němuž oficiálně dojde v roce 2019, v červnu rozhodl americký prezident Donald Trump, který je známým skeptikem, pokud jde o klimatické změny. V minulosti dokonce uvedl, že si tento koncept vymyslela Čína, aby poškodila Spojené státy.

Během konference bude Unie v Pavilonu EU v Bonnu hostitelkou více než 100 akcí (viz odkaz níže). Akce organizované řadou zemí a organizací z celého světa se zaměří na širokou paletu otázek souvisejících se změnou klimatu – od transformace energetiky, přes úlohu lesů a oceánů, financování klimatických opatření, výzkum a inovace až po posuzování rizik spojených se změnou klimatu.

Zvláštností letošního setkání je to, že se koná v Německu, i když jeho oficiálním pořadatelem je Fidži. Tichomořský stát, který má zhruba 900 tisíc obyvatel, patří k zemím, které nejvíce pociťují dopady změn klimatu, když níže položené části jeho ostrovů postupně pohlcuje oceán. Tamní vláda proto počítá se stěhováním desítek vesnic.

Evropskou unii budou v Bonnu zastupovat Miguel Arias Cañete, komisař pro opatření v oblasti klimatu a energetiku, a Siim Kiisler, ministr životního prostředí Estonska, které v současnosti předsedá Radě EU.

Další informace:

• GŘ pro oblast klimatu – Stránky bonnské konference o změně klimatu (COP23)

• Konference OSN o změně klimatu v Bonnu – otázky a odpovědi

• Pařížská dohoda

Spotřebitelé v České republice dávají stále přednost jednorázovým bateriím před nabíjecími. Podle údajů společnosti ECOBAT jen pouze necelá pětina baterií, které se na českém trhu prodají, jsou nabíjecí baterie, zbytek tvoří baterie na jedno použití. Tento stav přetrvává i přesto, že celková ekonomická bilance je příznivější ve prospěch nabíjecích. I kvůli tomu za posledních 7 let spotřeba baterií stoupla o 19 % a spolu s tím se zvyšují nároky na třídění a recyklaci baterií.

Životnost nabíjecích baterií je mnohonásobně delší než v případě jednorázových baterií. Proces nabíjení u nich můžeme opakovat dle typu baterií 500krát a 1 500krát. Pořizovací cena nabíjecí baterie je ve srovnání s jednorázovou v průměru 10krát vyšší. Tato investice se většinou vrátí už při desátém použití. A to i při započítání nákladů na spotřebu elektrické energie při dobíjení.

„Vzhledem k tomu, že ve většině domácností využíváme desítky baterií, by nikde neměla chybět kvalitní nabíječka a nabíjecí baterie. Dosáhneme finanční úspory a zároveň šetříme přírodu,“ říká Petr Kratochvíl ze společnosti ECOBAT, která v České republice zajišťuje sběr a recyklaci baterií, a dodává: „Ideálním řešením, jak redukovat negativní dopady používání baterií na životní prostředí, je snižovat jejich spotřebu. Častější využívání nabíjecích baterií je jednou z cest.“

Kdy volit nabíjecí, a kdy bude lépe sloužit jednorázová baterie

Nabíjecí baterie, též označované jako sekundární nebo akumulátory, jsou vhodné především do zařízení, která jsou využívána pravidelně a intenzivně. Mezi ně patří například fotoaparáty, přehrávače MP3, energeticky náročnější hračky nebo bezdrátové myši. U nich je finančně výhodnější baterie dobít, než neustále dokupovat další a staré vyhazovat. Naopak jednorázové neboli primární baterie jsou vhodnější do zařízení, která používáme jen občas, nebo je dlouhodobě skladujeme.

Na rozdíl od akumulátorů netrpí jednorázové baterie samovolným vybíjením, takže je lze používat i měsíce po zakoupení. Příkladem spotřebičů, kde je z tohoto důvodu vhodnější je používat, jsou dálková ovládání nebo hodiny. Odeberou méně elektřiny, než jaké by bylo samovybíjení akumulátoru.

Jedna nabíjecí baterie nahradí tisíc jednorázových

Vzhledem k tomu, že běžnou nabíjecí baterii lze dnes opakovaně tisíckrát nabít, může hypoteticky nahradit tisíc jednorázových baterií. Pokud by šlo o nejčastěji používané tužkové baterie typu AA, jejichž hmotnost činí zhruba 25 gramů, dá se říci, že bychom nemuseli vyrobit 25 kg baterií. Díky tomu bychom uspořili suroviny, z kterých se vyrábí. Jde především ocel, zinek, mangan, nikl nebo měď. Nezatěžovali bychom životní prostředí další zbytečnou těžbou.  

Co s vybitými bateriemi?

Ať už jde o jednorázové nebo nabíjecí, vždy platí, že vybité baterie nepatří do popelnice na směsný odpad. Z ní by putovaly na skládku nebo do spalovny. V obou případech by se z nich uvolňovaly škodlivé látky, včetně těžkých kovů, které by znečisťovaly ovzduší, půdu, podzemní a povrchové vody. Když ale s použitou baterií absolvujete pár kroků navíc k nejbližšímu sběrnému místu, pak nejenže přírodu neznečisťujete, ale navíc ji šetříte. Díky recyklaci z použitých baterií totiž získáváme druhotné suroviny, zejména kovy, které mohou sloužit k výrobě nových produktů.

Sběrných míst je v České republice už přes 20 tisíc. Asi nejznámější jsou červené venkovní kontejnery na třídění drobných elektrospotřebičů a baterií. Na popularitě získává odevzdávání baterií v obchodech. Kdykoli tedy půjdete nakoupit do supermarketu, můžete zde odevzdat i baterie. A pokud ještě nevíte, kde máte nejbližší sběrné místo, určitě ho najdete na interaktivním vyhledavači mapa.ecobat.cz.

V Úředním věstníku Evropské unie bylo zveřejněno dne 4. listopadu (L 287) prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2017/1984 ze dne 24. října 2017, kterým se podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 o fluorovaných skleníkových plynech stanovují referenční hodnoty na období od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2020 pro každého výrobce nebo dovozce, který podle uvedeného nařízení oznámil, že od 1. ledna 2015 zákonně uvedl na trh částečně fluorované uhlovodíky. Přehled podniků, kterým je rozhodnutí určeno najdete v článku 3 rozhodnutí.

Dokument ke stažení:

Prováděcí rozhodnutí Komise

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) zveřejnil v polovině května kontrolní závěr z akce „Peněžní prostředky určené na realizaci opatření v oblasti nakládání s odpady“.  Cílem kontroly bylo prověřit poskytování, čerpání a použití peněžních prostředků určených na realizaci opatření v oblasti nakládání s odpady.  Závěry NKÚ a reakci ministerstva životního prostředí najdete ZDE. Se stanoviskem Ministerstva životního prostředí ke Kontrolnímu závěru Nejvyššího kontrolního úřadu z kontrolní akce č. 16/23 „Peněžní prostředky určené na realizaci opatření v oblasti nakládání s odpady“ bude dnes seznámena vláda. Výsledek jednání vlády: Schváleno.

Mokřady dokážou vodu nejen zadržet, ale také vyčistit od škodlivých látek. Výzkumníci z Technické univerzity v Liberci (TUL) to zjistili ve Zlatých Horách a v lokalitě Hájek na Karlovarsku. Nyní chtějí postavit a otestovat velký mokřadní systém, který by se dal použít pro čištění vod od pesticidů. Řekl to v rozhovoru s ČTK Miroslav Černík z Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace na TUL.

Černík a jeho kolegové se mokřadům věnují více než deset let. "Nejdříve jsme je zkoumali z pohledu čištění důlních vod, které jsou znečištěné železem, manganem nebo sírany," řekl Černík. Běžně se tyto vody čistí přidáním látek, které způsobí vysrážení nečistot. To je možné jen při vysokých koncentracích škodlivin, naopak při nízkých je tato metoda neefektivní. "V tuto chvíli je dobré ji vyměnit za mokřad, který funguje sám," uvedl vědec.

S kolegy zkoumal přirozený mokřad ve Zlatých Horách na Jesenicku, který čistí vodu vytékající z odvalu po těžbě. "Léta jsme ho pozorovali a pokusili se postavit podobný. Ten ale zcela nefungoval, protože jsme ještě plně nerozuměli procesům, které v mokřadu probíhají," popsal Černík. Znalosti ze Zlatých Hor výzkumníci zúročili o později v lokalitě Hájek na Karlovarsku.

V odvalu po těžbě tam před několika desetiletími skončily i látky, které vznikly jako odpad při výrobě lindanu a jsou mu velmi podobné. Lindan je látka, která se používala jako pesticid a insekticid, v roce 2009 ji ale zakázala Stockholmská úmluva. Mimo jiné je karcinogenní a pro ryby toxická. Látek podobných lindanu je podle Černíka v Hájku kolem 5000 tun.

Výzkumníci se podíleli na projektu v letech 2011 - 2016, který měl odval v Hájku zabezpečit tak, aby nebyl rizikem pro životní prostředí. Vyzkoušeli různé látky a metody, jak z vody vytékající z kontaminovaného území odstranit škodliviny. Výsledkem byl systém o třech částech. "Má aktivní stěnu obsahující železo, které působí jako redukční činidlo, dále biologickou část s rašelinou a potom mokřad, kde se na kořenovém systému rostlin voda dočišťuje," uvedl.

Problémem pesticidů a podobných látek je, že v přírodě se téměř nerozkládají. Po průchodu aktivní stěnou a rašelinou si s nimi ale mokřad dokáže poradit. Hodnoty škodlivin ve vodě tak mohou klesnout až o dva řády. Nyní chtějí výzkumníci vybudovat a otestovat větší systém, který by problém Hájku vyřešil a zároveň se dal použít i v jiných oblastech. Spolu s kolegy z Česka, Polska, Francie a Nizozemska se ucházejí o peníze z evropského programu LIFE, který je zaměřený na životní prostředí. Podle Černíka jsou lokality s podobným problémem po celé Evropě.

V programu LIFE na letošní rok je více než 200 milionů eur, celkem se o ně uchází 629 projektů z celé Evropy. Z Česka se o peníze přihlásilo 20 projektů. O tom, kteří žadatelé peníze dostanou, se bude rozhodovat v první polovině příštího roku.

Zdroj: ČTK

Města a odpadové firmy nemají odbyt pro tříděné plasty. Největší odběratel Čína totiž zastavil dovoz odpadů a ceny za výkup se propadly o desítky procent. Lidé v Česku navíc třídí čím dál poctivěji. Neprodejné plasty se tak zatím hromadí ve sběrných dvorech. Více na ČT24 ZDE. Aktuální polemiku k tématu zákazu dovozu odpadů do Číny, která vyšla v novém čísle časopisu Odpadové fórum, čtěte ZDE.

Čtěte také:

Na skládkách končí průměrně každý druhý plast, který se vyhodí. Podle ředitele Svazu průmyslu druhotných surovin Petra Šulce se jen necelá třetina plastů recykluje. „V Česku je poměr cca 32 % hmotnosti vytříděných plastů, který se materiálově využívá (recykluje), 18 % se využívá pro výrobu energie a nevyužitelný zbytek 50 % je dle údajů Eurostatu skládkován,“ uvedl pro Aha! Šulc. Více ZDE

Zdroj: ČT24

EXKLUZIVNĚ Čína hodlá v rámci kampaně proti zahraničnímu odpadu a znečišťování prostředí zakázat dovoz několika druhů pevného odpadu. Omezení importu by se mělo týkat celkem 24 druhů odpadů v rámci 4 tříd – plasty, kovy, papír a kovy. V souvislosti se snahou o přechod zemí Evropské unie na oběhové hospodářství se redakce Odpadového fóra ptá: Nemůže chystaná čínská omezení importu odpadů Evropské Unii pomoci k přechodu na oběhové hospodářství? Anotaci listopadového čísla Odpadové fórum čtěte ZDE.

Pavel Telička: Může dojít k nezákonnému nakládání s odpadem

Čína je v současné době vůbec největším “obchodníkem” na světě. Každoročně vyváží a především dováží řadu surovin, mezi nimiž nechybí ani odpad. Minulý rok importovala 7,3 milionů tun plastu, což tvoří 56 procent celkového světového obchodu v této oblasti, a 27 milionů tun papíru. Většina přitom pocházela z Evropy, Japonska a Spojených států.

To, že se Čína rozhodla zakázat v rámci kampaně proti zahraničnímu odpadu a znečišťování prostření dovoz několika druhů pevného odpadu, může samozřejmě pomoci Evropské unii v přechodu k oběhovému hospodářství. Za nešťastné však považuji především načasování, kdy má k zákazu importu dojít již do konce tohoto roku. Čína tak přichází s tímto oznámením v podstatě na poslední chvíli, což bude značně limitovat naše možnosti, jak s přebytečným odpadem dál nakládat. A dojít může i k těm nejhorším možným scénářům.

Opatření Číny má ve vztahu k EU totiž hned několik rovin. Snížení vývozu EU bude samozřejmě znamenat vyšší nároky na naše vlastní zařízení. V současné době na to však Unie nemá dostatečné kapacity. Pro evropské firmy to pak bude znamenat náklady navíc. Těm se budou snažit pochopitelně vyhnout, odpad poputuje do spaloven a na skládky v mnohem větší míře něž dosud. Hrozí také, že bude docházet k nezákonnému nakládání s odpady, mohou vznikat černé skládky nebo odpad skončí v moři. Členské státy tak budou muset vynaložit značné úsilí, aby tomuto nelegálnímu jednání zabránily. Náklady porostou také recyklačním společnostem, jelikož suroviny recyklované v Evropě jsou často mnohem kvalitnější, než ty, které putují do Číny. Další variantou je pak orientace vývozu odpadu do jiné země.

V dlouhodobém horizontu se může stát zákaz Číny ale výborným impulzem. EU bude mít konečně důvod začít se otázkou odpadů seriózně zabývat a nastavit si ambiciózní rámec. Je totiž potřeba začít od základů - od designu výrobku, přes recyklaci až po materiál, v němž by měly být všechny jednotlivé složky snadno oddělitelné. Nutné je rovněž přemýšlet o možnostech dalšího nakládání s odpadem v souladu s hierarchií nakládání s odpady. Zároveň je nezbytné podpořit trh s druhotnými surovinami, nákup druhotných surovin se dnes z finančního hlediska nevyplatí. Je také nutné zajistit, aby byly i druhotné suroviny bezpečné a kvalitativně na stejné úrovni jako ty původní. Kvalita tříděných surovin je jedním z nejdůležitějších předpokladů pro efektivní fungování celého systému oběhové ekonomiky.

To vše je běh na dlouhou trať, jenž vyžaduje politický impuls a především správnou legislativu na evropské i národní úrovni a její vynucování. Legislativní rámec se alespoň na evropské úrovni již připravuje, ale jeho dokončení a implementace potrvá řadu let. Pro firmy to bude zpočátku sice znamenat řadu investic, které však v dlouhodobém horizontu mohou vést ke skutečné změně evropského trhu.

Pavel Telička, europoslanec

Pavel Poc: Vývozem přicházíme o cennou surovinu

Oběhové hospodářství je koncept, který bude ještě dlouho narážet na různé překážky. Jednou z nich, možná dokonce největší, je samozřejmě i obchod s odpadem. Vývozem odpadu my přicházíme o cennou surovinu a někdo jiný ji získává. Je to v podstatě strategická otázka. Využití druhotných zdrojů a energie ve výrobním a spotřebním cyklu může evropské ekonomice a surovinové bezpečnosti jedině prospět. Podle prvního čínského návrhu se měl omezit všechen dovoz odpadu z plastu a papíru, což by mohl být pro mnohé překupníky  odpadu smutný scénář. Nakonec došlo ke zmírnění a omezení na dovoz vlnitého papíru, lepenky a buničiny. Každopádně to skutečně může Evropě pomoci nastartovat mechanismy k rychlejšímu přechodu na oběhovou ekonomiku. Zatím nám chybí zpracovatelská kapacita v recyklačním průmyslu. Pokud bude Čína dovoz odpadu omezovat, vznikne  potřebný impulz k vybudování vlastních zpracovatelských kapacit, a to koneckonců také vytvoří nová pracovní místa. Všechno sebou ale nese kromě legislativních kroků i nutnou změnu spotřebitelských návyků a tím spojenou osvětu. Transformace chování u velkých podniků nastane změnou legislativy. Návyky obyvatel se ale změní až tehdy, kdy většina lidí pochopí, že je to pro ně výhodné.

Pavel Poc, europoslanec

Zdeněk Horsák: Druhotné suroviny devalvují. Je to konečně impuls?

Tento „čínský“ zákaz vnímám jako velmi důležitý podnět a také pochopitelný krok ze strany Číny. V ČR nepředpokládám tak velký primární dopad, v tomto ohledu jsme na tom totiž lépe než západoevropské státy, kde byl podíl vývozu do Číny vyšší. Pro nás je to jasný signál, že musíme hledat řešení pro méně kvalitní plastový odpad. V otázce prevence se zaměřit na ecodesign – tedy nevyrábět komposity, ale pokud možno výrobky z jednoho druhu plastu. Dále musíme podpořit výrobu produktů ze směsných odpadních plastů. A rozhodně se do třetice zaměřit na zvýšení efektivity třídění komunálního odpadu, kde musí sehrát hlavní roli systém EKO-KOM. Je možné, že v mezidobí, než se zlepší čistota tříděných odpadů a výrobků z plastu a obalů, bude na přechodnou dobu nezbytné zaměřit se na energetické využití těchto materiálově nevyužitelných odpadů a přetvořit je na alternativní palivo v podobě certifikovaných výrobků. Hovoříme zde o čistě alternativním palivu, nikoli o kvazi úpravě odpadů prostřednictvím mechanicko-biologické úpravy.  Zároveň je třeba počítat se snížením cen za výkup druhotných surovin na přechodnou dobu.

Zdeněk Horsák, generální ředitel SUEZ Využití zdrojů a.s. a lídr ČAObH

Poznámka: Odpověď pana Horsáka byla převzata z rohovoru "ČAObH na konferenci Předcházení vzniku odpadů 2017"

Jarmila Šťastná: Máme zoufalý nedostatek zpracovatelských kapacit

Zatímco se stále zvyšuje třídění komunálních odpadů – a tato činnost je dotována a centrálně podporována – stát věnuje minimální pozornost rozvoji a podpoře zpracovatelských kapacit, které by zvýšené množství vytříděných odpadů zpracovaly. V republice je zoufalý nedostatek zpracovatelských kapacit zejména v oblasti plastů (například na zpracování směsného plastu je jen jeden zpracovatel s naplněnou kapacitou) a pokud jsou, mají problémy s odbytem svých výrobků. Řešením by byly například úlevy na DPH, které by podpořily odbyt výrobků z recyklátů, důsledný green-procurement a podobně. Nic z toho s nedělá.

Vyseparované komodity se proto exportují, velmi často do zemí třetího světa.  Je to v naprostém rozporu s principy oběhového hospodářství, které žádá, aby odpady byly přeměněny na výrobky co nejblíže místa vzniku.

Plánovaný zákaz dovozů do Číny, která je jedním z hlavních odběratelů vytříděných komodit, by teoreticky mohl podpořit snahu o vybudování zpracovatelských/recyklačních kapacit na našem území, nebo v jeho nejbližším okolí (národní hranice by měly být v rámci EU irrelevantní). Problém je, že již dnes zaznamenávají dotřiďovací linky a odpadářské společnosti výrazné snížení poptávky zejména po vytříděných plastech.  Vážné problémy s odbytem plastů proto přijdou pravděpodobně mnohem dříve, než na ně vůbec budeme schopni zareagovat.  Vybudování technologií nějakou dobu trvá, změna legislativy na podporu místního zpracování je na roky.  Do té doby se budou neuplatnitelné plasty hromadit na dotřiďovacích linkách (jako při krizi zhruba přes desíti lety)  a navíc se tato skutečnost bude muset tajit před občany, aby vůbec dále třídili i když už vlastně nebude proč.

Řešením by bylo nerecyklovatelné plasty (jichž je vlastně většina) alespoň energeticky využít. Ani na to nemáme v ČR dostatečné kapacity, nehledě na kampaně proti „spalování“ odpadů, které nemají vůbec žádné racionální jádro. Za těchto okolností je nutné si klást otázku,  jaký má smysl masivní podpora personalizovaných třídicích systémů s detailní evidencí (door-to-door, PAYT, čipy), když neexistuje cesta, jak separované odpady na dostatečné technické a ekonomické úrovni využít a zpracovat.

Jarmila Šťastná, šéfredaktorka časopisu Odpady

Petr Havelka: Legislativa činí recyklaci obtížnou a drahou

Nejprve stručně odpovím na položenou otázku. Ano může, pokud EU svou strategii oběhového hospodářství chytne za správný konec a bude ji myslet SKUTEČNĚ vážně. A nyní stručný komentář. Krok Číny je některými vnímán jako hrozba a možnost silného omezení recyklačních snah v Evropě. Ano, může to tak být. Podívejme se např. na již současnou situaci s nezájmem trhu o tříděný plast. Čínský impuls ale může být i pozitivní příležitostí budovat v Evropě stabilnější a životaschopné recyklační kapacity.

Jak zaznívá na řadě konferencí, v reálném využívání zdrojů z druhotných surovin je možná Čína dál než Evropa. A je jedno, jestli Evropa západní, střední, či východní. Důvodů je větší množství. Mezi ty hlavní patří komplikované a stále více se komplikující legislativa EU. Evropa chce na jedné straně znovu co nejvíce využívat suroviny z odpadů, na druhé straně však klade jinde nevídané povinnosti. Ty ve finále činí recyklaci poměrně obtížnou a drahou. Faktem potom je, že firem, které by se ve větším měřítku zabývaly recyklací, je stále málo. Tím nechci říci, že environmentální zákony nemají být přísné. Ale myslím, že v některých případech je to již „na hranici“. Jsme svědky toho, že na národní úrovni jsou zákony stále delší, složitější a už jim skoro nikdo nerozumí. Je to škoda. Podřezáváme si vlastní větev. Věřím, že evropský balíček může být pozitivním impulzem ke zlepšení stavu.

Dalším klíčovým a možná ještě podstatnějším důvodem je ekonomická smysluplnost recyklace. Ta jednoznačně existuje v Číně. V Evropě není stav dostatečný, což konstatuje i samotný balíček. Pokud by to tak bylo, nemuseli bychom si dávat recyklační cíle do zákonů. Pokud to tedy Evropa a členské státy, včetně ČR, myslí s recyklací vážně, pak je třeba místo stále opakovaných námětů na zdražení toho, či onoho poplatku, který bude jako trest vybírat stát od občanů, vytvořit motivaci pro zúčastněné subjekty.

V případě recyklace dlouhodobě jako ČAOH doporučujeme jako vhodné nástroje např. daňové zvýhodnění pro recyklované výrobky, druhotné suroviny, recykláty, apod. A to např. formou snížené či nulové DPH. Dále to může být výrazné zvýhodnění zdanění práce v recyklačním průmyslu. Tato opatření by byla platná plošně pro všechny, kteří by se chtěli na recyklaci podílet. Co naopak nedoporučujeme, jsou dotace. Ty vždy dostane jen někdo a ten je pak zvýhodněný oproti ostatním a dochází k nesmyslným deformacím tržního prostředí. To rozhodně není systémové řešení. V neposlední řadě by měl jít příkladem zejména stát, který zatím předkládal hlavně represivní opatření, zákazy a příkazy. Stát by měl ve svých veřejných zakázkách (např. liniové stavby, hromadné nákupy) preferovat druhotné suroviny, recykláty a recyklované výrobky. Pokud by tato opatření začala fungovat, věřím, že to skutečně vytvoří životaschopné podnikatelské prostředí pro recyklační průmysl. Pak nemusíme být závislí na vývozu tříděných komodit do Číny a můžeme konečně naplňovat myšlenky oběhového hospodářství.

Petr Havelka, Výkonný ředitel ČAOH

Jaroslav Tymich: Čína se bez odpadu dlouhodobě neobejde

Jedna z myšlenek oběhového hospodářství je více využít, recyklovat odpady prioritně v zemích EU. Týká se to i odpadů - druhotných surovin. Na druhé straně je aktuálně těchto druhotných surovin v EU přebytek a tak Čína a ostatní trhy byly, jsou a budou důležitým prvkem pro určování nabídky a poptávky v Evropě. Čína importovala v roce 2016 z Evropy 8,8 mil tun sběrového papíru z toho 1,8 mil tun smíšeného papíru, kterého se zákaz výslovně týká. Tento zákaz vychází ze zájmu Číny zlepšit své životní prostředí a bude mít dlouhodobý dopad i na import druhotných surovin.

Na počátku roku to začalo důkladnou kontrolou kvality importovaných odpadů v rámci státního programu „NATIONAL SWORD 2017“ a pokračuje to výrazným snížením licencí na import a tedy silným omezením importu všech druhů kvalit sběrového papíru, zejména smíšeného sběrového papíru. Přestože zákaz importu teprve přijde, de facto se tak již stalo. V září došlo k výraznému poklesu importu s dopadem na všechny světové trhy, zejména USA a Evropu. Aktuálně se plní sklady, ale brzy dojde i na jiná řešení, zejména tam, kde export byl dominantní nebo výrazný prvkem na trhu jako je např. Anglie, Itálie a země Beneluxu. Exportní společnosti částečně přesunují materiál do Indie, Malajsie a dalších asijských států, ale to v žádném případě nemůže nahradit výpadek Číny. V USA již dochází ke skládkování v lepším případě k energetickému využití nejméně kvalitních druhů sběrového papíru.

V současné době probíhá zasedání komunistické strany Číny a silným tématem bude zlepšování životního prostředí. Lze tedy očekávat dlouhodobou podstatnou změnu v přístupu Číny a to i v případě importu odpadů - druhotných surovin min. zpřísněním limitů nečistot a kontroly kvality. U sběrového papíru se hovoří o limitu nepapírových příměsí 0,3%, což je daleko přísnější než současné limity stanovené v technické normě pro EU 1,5%. Je třeba si přiznat, že kvalita sběrového papíru z Evropy i USA byla nesrovnatelně horší než na domácích trzích těchto státních celků. Do Číny se posílal netříděný smíšený papír z kontejnerového sběru, který obsahoval i 10tky procent nepapírových příměsí.

Česká papírenská asociace (ACPP), která je součástí Evropské konfederace papírenského průmyslu (CEPI) hodnotí positivně záměr Číny zlepšovat kvalitu životního prostředí obecně. Dlouhodobě je podporována i snaha Číny normalizovat a kontrolovat kvalitu importovaného sběrového papíru. Tím se podpoří i přirozený zájem papírenského průmyslu na zvýšení kvality sběrového papíru na evropském trhu a zvyšování jeho recyklace.

Je jisté, že Čína se bez importu druhotných surovin dlouhodobě neobejde, ale kdy a jak se vrátí na globální trh je v současné době těžko odhadnutelné. Evropský i americký trh sběrového papíru se musí s tímto vyrovnat. Nebude to jednoduché.

Lze očekávat, že se tento stav významně dotkne i České republiky, protože jsme silně závislý na exportu sběrového papíru. Čistý obchod je téměř 800 tisíc tun a lze očekávat, že okolní státy budou v této situaci upřednostňovat domácí dodávky. Čeká nás perný konec roku.

Jaroslav Tymich, president Asociace českého papírenského průmyslu

Petr Šulc: Regulace nezajistí přechod na oběhové hospodářství

Postup Číny není bleskem z čistého nebe. Signály o saturaci čínského trhu vlastními odpady jsme v SPDS zaznamenali před 2-3 roky a tuto informaci předávali vrcholným úřadům veřejné správy (MŽP a MPO) a prezentovali ji na odborných konferencích. Od července, kdy Čínská vláda oznámila svůj záměr WTO, se situace postupně upřesňuje, ale je zřejmé, že Čína bude svůj trh chránit před dovozem odpadů (tedy i odpadů z levných výrobků „Made in China“).

Země EU (ale nejen ty) jsou proto postaveny před problém, jak zajistit materiálové využití pro stále rostoucí produkci plastů, papíru, kovů a textilu, jejíž významná část byla realizována zejména v Číně. Pro ilustraci v roce 2016 dle údajů EK (pro EU 28) tvořil oddělený sběr papíru cca 46 mil. t. Z tohoto množství se cca 12 mil. t obchoduje uvnitř EU, cca 20 % je vyváženo. Dovoz a vývoz papíru je ale vyrovnaný v úrovni cca 10 – 11 mil. t (2015). Měsíčně se obchoduje množství 3,1 mil. t (tedy 37 mil. t /rok- 2016). U plastů je situace složitější. Mezi roky 2004 – 2014 došlo k nárůstu odděleného sběru v EU o 0,5 mil t/rok na celkových 17 mil. tun. Dovoz plastů (s nízkou kvalitou) do EU činil v roce 2015 pouze 400 tis. t. Na vnitřním trhu EU bylo obchodováno 2,3 mil. tun nejkvalitnějších plastů (2015). Vývoz plastů také prudce rostl a v roce 2010 činil již 3,4 mil. t. Pro  porovnání - Čína v roce 2016 dovezla 7,3 mil. t plastového odpadu (56 % světového obchodu této  komodity). Kovový šrot byl v Číně zpracován na ingoty a tyto (Čínskou vládou dotované polotovary) byly dováženy zejména do Turecka a Itálie a způsobovaly tak destrukci evropského ocelářského průmyslu. Čínské omezení dovozu odpadů bude mít i další dopady na ekonomiku. Odpady vytěžovaly lodě při zpátečních plavbách. To zdraží lodní dopravu pro čínské zboží atd.

Na vznik oběhového hospodářství v EU nebude mít čínská regulace dovozu vybraných odpadů zásadní vliv, ale může pomoci při přechodu na něj. Kapacity k převzetí globálních toků papíru, plastů, kovů a textilu nejsou. Na řešení se proto, podle zásady znečišťovatel platí, budou podílet (finančně) především původci odpadů (firmy, občané). Vzniknou tak podmínky pro postupné rozšiřování či realizaci nových úpravárenských a zpracovatelských kapacit.

Zásadní změna se ale musí odehrát při materiálově-ekonomickém „zrovnoprávnění“ primárních a druhotných surovin. Primární suroviny mají pro jejich uživatele zatím řadu výhod (jasný vývoj cen a jejich indexace, dostupnost v čase, homogennost, doprava). Výrobce není motivován k přechodu na druhotné suroviny, které kromě negativní konotace, že pochází z odpadů, nemají jasný cenový vývoj, jejich zdroje nejsou stabilní, jejich složení není tak homogenní jako u primárních surovin. Druhotné suroviny bude proto nutné zvýhodnit na úkor primárních (např.: zatížením primárních surovin ekologickou daní), aby společenská objednávka po jejich využívání mohla být naplňována.

Petr Šulc, výkonný ředitel SPDS ČR

Soňa Jonášová: Klíčem je ekodesign a prevence vzniku odpadů

Čína o uzavření hranic a recyklačních kapacit zejména pro plasty mluvila už asi tři roky, tak nemůžeme být překvapení, že svůj slib dodržela. Dlouhodobě Evropu zbavuje plastů, o které nemáme kvůli jejich neidentifikovatelnému původu, nízké hodnotě a obsahu dalších toxických látek zájem. A tak není divu, že stejné nebezpečné látky nacházíme ve hračkách a plastových výrobcích, které z Číny dovážíme a následně hbitě zakazujeme. Klíčem je nastavení pravidel již na začátku – u ekodesignu produktů, kde mluvíme o využívání látek, které se recyklovat dají a „neotráví“ nám recyklační cyklus tak, jak se tomu děje nyní. Čínská kauza je proto, doufám, dalším stimulem pro rozvoj recyklačního průmyslu v Evropě. Všichni o něm mluvíme, ale dokud nepřijde víc takovýchto „odpadových krizí“, tak nás jen tak něco z pohodlí (ne)fungování současného lineárního systému nedostane.

V tomto konkrétním případě týkajícím se plastů je však nutné zvážit, zda-li současně produkované problémové materiály skutečně recyklovat chceme. Jejich recyklace je enormně technologicky náročná a často nedává ekonomický smysl. Můžeme je využít k jinému účelu tam, kde nebudou škodit zdraví obyvatel ani životnímu prostředí nebo je alespoň energeticky využít. Budoucnost skutečné recyklace, u které zachováváme co nejvyšší kvalitu materiálů je totiž v legislativní úpravě zaměřené na striktní pravidla ekodesignu a prevence vzniku odpadů.

Soňa Jonášová, ředitelka Institut Cirkulární Ekonomiky, z. ú.

Zdroj: Odpadové fórum 11/2017

Autor: Jiří Študent ml.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) předložilo začátkem října do meziresortního připomínkového řízení návrh zákona, kterým se mění zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů.

Obsahem předkládaného návrhu je jednoznačné vymezení oprávnění neziskových organizací usilujících o ochranu životního prostředí zaručených směrnicí, zejména oprávnění předkládat příslušnému orgánu jakákoli vyjádření  související s případy škod na životním prostředí a požadovat po příslušném orgánu, aby přijal opatření podle směrnice.

 Zároveň bude mít taková organizace výslovně zakotvené právo stát se účastníkem řízení o uložení preventivních nebo nápravných opatření.  Nevládní organizace zaměřené na ochranu životního prostředí budou moci rovněž požadovat, aby byly předem informovány o všech zahájených řízeních o uložení preventivních nebo nápravných opatření.

Svaz průmyslu a dopravy ČR ve svém stanovisku žádá, aby žádost o zahájení řízení měly právo podávat pouze osoby, které jsou ekologickou újmou dotčeny nebo u nichž je takové dotčení pravděpodobné.

Dokument ke stažení:

Stanovisko SP ČR