Čína se dere do solárního nebe. Zopakuje se v letectví automobilový scénář a začnou Boeing s Airbusem ztrácet půdu pod nohama?

Ještě nedávno působila představa elektrického dopravního letadla jako vzdálená technologická vize. Dnes už se do vzduchu dostávají stroje s hmotností přes deset tun a Čína představila vlastní elektrický letoun pro 19 cestujících, který absolvoval první let s posádkou. Za projektem stojí průmyslová síla COMAC a technologické zázemí výrobce baterií CATL. Připomíná to začátky čínského nástupu v elektromobilitě. Může se podobný příběh odehrát také v letectví? A jak na něj odpovídají Boeing a Airbus?
Čínský automobilový průmysl dokázal během několika let změnit poměry na světovém trhu. Z výrobce, který ještě donedávna doháněl zavedené automobilky, se stala velmoc v elektromobilitě, bateriích i dodavatelských technologiích. Čínské značky dnes konkurují evropským, americkým i japonským výrobcům nejen cenou, ale stále častěji také technickým řešením a rychlostí vývoje.
Nyní se podobně ambiciózní příběh začíná psát v letectví. Čína sází na vlastní konstrukce, domácí technologické dodavatele a státní podporu. Elektrický dopravní letoun CE-25A společnosti COMAC se dostal do vzduchu s lidskou posádkou. A jeho parametry ukazují, že vývoj elektrického létání postupuje do kategorie, která ještě donedávna patřila především experimentálním projektům.
Zároveň je dobré připomenout, že Čína není jedinou zemí, která se snaží posunout hranice elektrického létání. V srpnu 2026 absolvoval ve Spojených státech první let také jedenáctitunový demonstrátor X1 společnosti Heart Aerospace. Dva odlišné projekty, dva kontinenty a jeden společný cíl. Dostat elektrický pohon z kategorie malých letadel do světa regionální osobní dopravy.
Dva letouny, které ukazují, kam se elektrické létání posouvá
Čínský CE-25A absolvoval první let s posádkou 14. listopadu 2026 v provincii Šan-tung. Na palubě byli dva piloti a jeden zkušební inženýr. Let trval 16 minut a 38 sekund a stroj během něj urazil přibližně 60 kilometrů. Pro vývojáře ze společnosti COMAC šlo o významný milník, protože letoun předtím absolvoval 19 autonomních bezpilotních zkušebních letů bez lidí na palubě. První takový test se uskutečnil již letos v únoru.
Technické parametry jsou na kategorii elektrických dopravních letadel pozoruhodné. CE-25A má maximální vzletovou hmotnost deset tun, pojme 19 cestujících, dosahuje cestovní rychlosti 300 kilometrů za hodinu a výrobcem uváděný dolet činí 400 kilometrů. Konstrukce využívá deset elektrických pohonných jednotek rozmístěných na křídlech. Letoun je koncipován především pro kratší meziměstské linky, kde by mohl nabídnout alternativu k menším regionálním dopravním letadlům.
Za projektem stojí spolupráce několika čínských subjektů. Vedle výrobce letadel COMAC se na vývoji podílí také společnost CATL, jeden z největších světových výrobců baterií, a Šanghajská univerzita Jiao Tong. Právě propojení leteckého průmyslu, bateriového výzkumu a akademické sféry je důležitou součástí čínské strategie. Země má k dispozici rozsáhlou výrobu akumulátorů, silné dodavatelské řetězce a zkušenosti s jejich rychlým zaváděním do automobilové dopravy.
Vývoj CE-25A přitom pokračuje. Čínský úřad pro civilní letectví již přijal žádost o typovou certifikaci. To je důležitý administrativní milník, nikoli však povolení k přepravě platících cestujících. Letoun musí ještě projít náročným procesem ověřování bezpečnosti, spolehlivosti a provozních vlastností.
Čínský projekt navazuje na další pozoruhodnou událost letošního léta. Americká společnost Heart Aerospace 12. srpna 2026 uskutečnila první let svého demonstrátoru X1. Ten má vzletovou hmotnost přes 11,3 tuny, rozpětí křídel 32,3 metru a délku 23,1 metru. Během 27 minut letu vystoupal přibližně do výšky 335 metrů a jeho elektrická pohonná soustava dodala výkon přesahující jeden megawatt.
Právě tento let jsme v srpnu představili také na Třetí ruce. Je však důležité rozlišovat mezi oběma konstrukcemi. Americký X1 není hotovým dopravním letadlem určeným pro cestující. Jde o technologický demonstrátor, který ověřuje řešení připravovaného třicetimístného regionálního letounu ES-30. Ten má využívat hybridně elektrický pohon. Na kratších tratích má létat čistě na elektřinu, zatímco další zdroj energie umožní prodloužit celkový dolet až na 800 kilometrů. Výrobce počítá se zahájením provozu v roce 2031 a první letové zkoušky produkčního vývojového letounu plánuje na rok 2028.
Rozdíl mezi čínským a americkým přístupem je zajímavý. COMAC představuje již letuschopný elektrický stroj určený pro 19 cestujících, zatímco Heart Aerospace ověřuje technologie pro budoucí hybridní regionální letadlo. Oba projekty ale ukazují, že elektrický pohon se postupně přesouvá do vyšší hmotnostní a výkonové kategorie.
Baterie stále určují hranice elektrického létání
Přestože elektromotory nabízejí vysokou účinnost, relativně jednoduchou konstrukci a okamžitou dostupnost výkonu, letectví má oproti automobilům jednu zásadní nevýhodu. Energetická hustota baterií.
Letecké palivo obsahuje v poměru ke své hmotnosti mnohonásobně více energie než současné akumulátory. Navíc během letu postupně ubývá, takže letoun se stává lehčím. Baterie naproti tomu zůstává stejně těžká od vzletu až po přistání. Každý kilogram navíc musí letadlo nést po celou dobu letu, což se promítá do spotřeby energie, doletu i užitečného zatížení.
Právě proto se elektrický pohon zatím nejlépe uplatňuje u menších letadel, výcvikových strojů a regionálních dopravních projektů. Kratší vzdálenosti umožňují pracovat s menší kapacitou baterií a častější nabíjení na letištích. Významnou roli přitom hraje také možnost využívat elektrické letouny na trasách, kde je dnes provoz klasických dopravních letadel ekonomicky náročný.
Pro představu, CE-25A s deklarovaným doletem 400 kilometrů zatím nemůže konkurovat běžným regionálním turbovrtulovým letounům, které zvládají podstatně delší tratě. Navíc je třeba rozlišovat „katalogový“ dolet od praktického provozního doletu. Letecké předpisy vyžadují energetickou rezervu pro případ nepříznivého počasí, změny trasy nebo náhradního přistání. Skutečně využitelná vzdálenost proto bude nižší.
Elektrifikace letectví tak pravděpodobně začne podobně jako u automobilů tam, kde jsou technické požadavky nejlépe zvládnutelné. U krátkých regionálních spojů, menších letadel a specifických provozních scénářů. Další rozšiřování bude záviset především na vývoji baterií, jejich hmotnosti, ceně, životnosti a rychlosti nabíjení.
Co na to Boeing a Airbus?
Zatímco Čína rozvíjí vlastní elektrický dopravní letoun, největší světoví výrobci se na budoucnost letectví připravují poněkud odlišně. Boeing a Airbus dobře vědí, že elektrifikace může postupně změnit také jejich odvětví. Současně ale musí počítat s mnohem delšími vzdálenostmi, většími počty cestujících a mimořádně přísnými požadavky na bezpečnost a provozní spolehlivost.
Evropský Airbus má v této oblasti poměrně ambiciózní technologický program. Jeho projekt ZEROe se zaměřuje na využití vodíku jako zdroje energie pro elektrický pohon. Zásadní rozdíl oproti čínskému CE-25A spočívá v tom, že Airbus nepočítá s ukládáním veškeré potřebné energie do klasických baterií. Elektřinu mají vyrábět vodíkové palivové články, které přeměňují vodík a kyslík na elektrickou energii. Vedle elektřiny vzniká také voda.
Airbus v březnu 2025 oznámil, že se v rámci programu ZEROe soustředí právě na plně elektrický pohon využívající vodíkové palivové články. Představil také koncepci letounu se čtyřmi elektrickými pohonnými jednotkami, každou o výkonu dvou megawattů. V červenci 2026 následovala dohoda s německým výrobcem motorů MTU Aero Engines o přípravě společného podniku zaměřeného na vývoj a komercializaci vodíkového elektrického pohonu. Jeho zahájení se očekává v roce 2027.
Airbus současně pracuje na nové generaci klasických dopravních letadel. U budoucího nástupce rodiny A320 zkoumá možnosti využití účinnějších motorů, aerodynamických vylepšení, lehčích materiálů a hybridních elektrických systémů. Jednou ze zkoumaných možností je také technologie otevřeného ventilátoru Open Fan, vyvíjená ve spolupráci s CFM v rámci programu RISE. Jejím cílem je snížit spotřebu paliva a emise CO₂ o více než 20 % oproti současným nejúčinnějším leteckým motorům.
Americký Boeing postupuje opatrněji a ve veřejně prezentované strategii klade velký důraz na udržitelná letecká paliva SAF, zvyšování účinnosti současných letadel a postupný vývoj nových pohonných technologií. Ve svém technologickém přehledu z února 2023 označuje bateriové a palivově článkové systémy za perspektivní především pro menší a regionální letadla. U větších dopravních strojů počítá s dlouhodobější perspektivou vodíkových palivových článků a spalování kapalného vodíku v turbínových motorech.
Zajímavé je, že ani jeden z těchto výrobců zatím nepředstavuje přímou odpověď na čínský CE-25A v podobě vlastního sériového devatenáctimístného bateriového dopravního letadla. Jejich výzkum míří do širšího spektra technologií a především k budoucím velkým dopravním letounům. To však neznamená, že by regionální elektrické létání přehlíželi. Právě menší letadla mohou být důležitým prostředím pro ověřování technologií, které se později uplatní i ve větších konstrukcích.
Automobilový scénář se může opakovat, ale letectví má jiná pravidla
Srovnání s automobilovým průmyslem je lákavé. Čína si během posledních let vybudovala mimořádně silnou pozici ve výrobě baterií, elektromobilů a souvisejících komponentů. Získala zkušenosti s masovou výrobou, dokázala snížit výrobní náklady a vytvořila dodavatelské zázemí, které dnes představuje významnou konkurenční výhodu. Stejné předpoklady může využít také při rozvoji elektrického letectví.
Důležitou roli hraje rovněž COMAC. Společnost už několik let rozvíjí vlastní výrobu dopravních letadel a její úzkotrupý letoun C919 je zamýšlen jako konkurent Airbusu A320 a Boeingu 737. Ani zde však zatím není cesta k přímému soupeření jednoduchá. C919 dosud nemá typovou certifikaci evropské agentury EASA ani amerického úřadu FAA. Právě mezinárodní uznávání certifikace, servisní síť, dostupnost náhradních dílů a důvěra leteckých společností budou pro čínské výrobce stejně důležité jako samotné technické parametry.
Elektrické létání přináší ještě jednu zajímavou souvislost s automobilovou dopravou. Výroba baterií a jejich technologický vývoj se mohou vzájemně podporovat. Pokrok dosažený v elektromobilech může pomáhat leteckému průmyslu, byť letecké akumulátory mají podstatně náročnější požadavky na hmotnost, bezpečnost a výkon. Čína má v tomto směru významný náskok díky rozsahu domácího bateriového průmyslu a schopnosti propojit výrobce článků s vývojáři nových dopravních prostředků.
Z environmentálního pohledu bude důležité také to, odkud pochází elektřina pro nabíjení a jaká je celková uhlíková stopa výroby baterií. Elektrický letoun sám při provozu nevypouští spaliny, jeho celkový přínos pro klima však závisí na energetickém mixu, výrobě akumulátorů, jejich životnosti a následném nakládání s nimi. Podobně u vodíku záleží na způsobu jeho výroby. Největší přínos mají tato řešení tehdy, pokud využívají elektřinu z nízkoemisních zdrojů.
Čínský CE-25A zatím nepředstavuje konkurenci pro Boeing 737 nebo Airbus A320. Jeho význam spočívá jinde. Ukazuje, že čínský letecký průmysl už dokáže propojit vlastní konstrukci dopravního letadla s elektrickým pohonem a domácími bateriovými technologiemi v deset tun těžkém stroji. Americký Heart Aerospace mezitím ukazuje, že podobným směrem postupují také západní vývojáři.
Mohlo by vás zajímat:
Elektrická letadla (dokument, ČT2)
































