Evropský Parlament v úterý podpořil předběžnou dohodu s vládami členských států, která aktualizuje pravidla pro náležitou péči a podávání zpráv o udržitelnosti. Nová opatření se dotknou menšího počtu podniků a zmírní některé administrativní povinnosti, přičemž cílem je posílit konkurenceschopnost EU.

Podle schválených pravidel budou zprávy o sociální a environmentální udržitelnosti povinné pouze pro evropské společnosti, které zaměstnávají více než 1 000 lidí a jejichž čistý roční obrat přesahuje 450 milionů eur. Stejná pravidla budou platit i pro zahraniční podniky s aktivitami v EU, pokud jejich obrat v unijním prostoru překročí 450 milionů eur, a rovněž pro jejich pobočky a dceřiné společnosti s obratem nad 200 milionů eur.

Požadavky na obsah těchto zpráv budou výrazně jednodušší a zvláštní odvětvové zprávy budou dobrovolné. Zákonodárci zároveň zajistili, že společnosti nemohou přenášet svou povinnost na menší obchodní partnery. Podniky s méně než 1000 zaměstnanci tak nebudou muset poskytovat žádné informace nad rámec dobrovolných standardů. Aby byla administrativní zátěž co nejmenší, zřídí Evropská komise digitální portál se vzorovými formuláři a doporučeními pro unijní i národní požadavky.

Nově se zjednodušuje i povinnost vynakládat náležitou péči při minimalizaci negativního dopadu podnikání na lidi a planetu. Ta se bude vztahovat pouze na velké evropské korporace s více než 5000 zaměstnanci a čistým ročním obratem nad 1,5 miliardy eur. Stejně tak budou povinnosti platit pro mimoevropské společnosti s aktivitami v EU. Tyto firmy budou muset provádět analýzy a vyhodnocovat rizika v rámci svého dodavatelského řetězce, přičemž od menších partnerů s méně než 5 000 zaměstnanci budou moci požadovat informace jen nezbytné pro hloubkovou analýzu.

Zrušena byla také povinnost vypracovat plán transformace, který by zaručoval kompatibilitu obchodního modelu společnosti s přechodem na udržitelné hospodářství. Odpovědnost za nedodržení povinností bude řešena na národní úrovni a sankce mohou dosáhnout až 3 % čistého celosvětového obratu společnosti.

Směrnice o náležité péči se začne uplatňovat od 26. července 2029, přičemž její platnost musí formálně potvrdit také Rada. Po vyhlášení v Úředním věstníku EU vstoupí v platnost dvacet dní poté.

Nově jmenovaná vláda zahájila svůj mandát zásadními kroky, které naznačují výrazný posun v energetické a klimatické politice České republiky se silným důrazem na snížení nákladů domácností a firem, ale zároveň s rezolutním odmítnutím některých unijních iniciativ.

Hned na svém prvním řádném zasedání kabinet schválil převzetí veškerých plateb za podporované zdroje energie (POZE) státem místo jejich částečného hrazení odběrateli, čímž státní rozpočet převezme náklady zhruba 41 miliard korun a uleví regulované složce cen elektřiny. Současně vláda oznámila, že odmítá zapojení do systému emisních povolenek ETS2, který má dopadat na emise z dopravy a vytápění, a vyjadřuje tak svůj zásadní nesouhlas s rozšiřováním trhu s emisními povolenkami v oblasti energetiky a dopravy.

Od začátku příštího roku převezme státní rozpočet kompletní financování podpory obnovitelných zdrojů, dosud rozdělované mezi stát a koncové odběratele. Výsledek rozhodnutí vlády znamená výraznou úlevu pro domácnosti, kde by regulovaná složka ceny elektřiny měla meziročně klesnout o více než patnáct procent, a ještě výraznější úspory by se měly projevit u firem spotřebovávajících větší objemy elektřiny.

Podpora obnovitelných zdrojů byla do systému zavedena již v roce 2006 a dosud představovala významnou položku v regulované ceně energie pro spotřebitele, přičemž celkově bylo vyplaceno více než půl bilionu korun. Hlavní motivací vlády je snížení cen energií pro koncové uživatele a zlepšení konkurenceschopnosti české ekonomiky. Legislativa počítá s tím, že Energetický regulační úřad (ERÚ) upraví cenové výměry tak, aby reflektovaly nové financování POZE a umožnily promítnutí nižších nákladů do cen odběratelům již od počátku příštího roku.

Nová vláda stojí na odmítavém postoji vůči unijním emisním povolenkám ETS2. Tyto povolenky mají podle unijních plánů rozšiřovat systém obchodování s emisemi (ETS) na emise z vytápění budov a silniční dopravy, což by mělo vést ke zvýšeným nákladům pro spotřebitele a podniky souvisejícím s cenou fosilních paliv a energií. Vláda po svém prvním řádném zasedání oficiálně odmítla zapojení do ETS2 a zahrnula tento krok mezi své priority.

Odpadová společnost AVE míří k soudu. Podle detektivů připravila AVE CZ Čáslav, Benátky nad Jizerou, Mšeno a Hořovice o 940 milionů. Obžaloba stojí na tom, že firma dlouhé roky falšovala na tamních skládkách evidence přijatých odpadů. A to tak, aby z velké části nemusela obcím hradit zákonné poplatky. Obžaloba popisuje i podezření, že na jejích skládkách končily nebezpečné odpady v rozporu s předpisy. Více ZDE

Související:

„Naše nenažranost.“ Obžaloba cituje manažery AVE, jak obrali města o miliardu

Nejnovější data Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) ukazují, že obchod s nebezpečnými chemickými látkami regulovanými nařízením PIC v roce 2024 meziročně poklesl. Celkové obchodované objemy činily přibližně 67,4 milionu tun, což je pokles o 4,5 % oproti roku 2023. Statistiky zároveň potvrzují, že výsledky jsou z velké části ovlivněny obchodem s látkami obsahujícími benzen, zatímco u ostatních vysoce rizikových chemikálií dochází k dlouhodobému útlumu.

Evropská agentura pro chemické látky zveřejnila souhrnná data o dovozu a vývozu chemických látek, na něž se vztahuje režim nařízení o předchozím souhlasu (PIC). Toto nařízení upravuje obchod s chemikáliemi, které jsou v Evropské unii zakázány nebo přísně omezeny z důvodu jejich dopadů na zdraví lidí a životní prostředí. Výsledky za rok 2024 ukazují pokles dovozu i vývozu většiny sledovaných látek oproti předchozímu období, především u látek, které neobsahují benzen.

Látky obsahující benzen v koncentraci alespoň 0,1 procenta dlouhodobě tvoří převážnou část obchodů sledovaných v režimu PIC. V roce 2024 představovaly 98 % celkového vývozu, tedy 65,1 milionu tun, a 99 % dovozu, tedy 65,7 milionu tun všech nebezpečných chemikálií zahrnutých do tohoto režimu. Tyto hodnoty souvisejí s průmyslovým využitím benzenu a jeho zařazením do přílohy nařízení PIC od roku 2022.

Pokud se pozornost zaměří na ostatní nebezpečné chemické látky, je vývoj odlišný. Dovoz těchto látek do EU se v roce 2024 meziročně snížil o 56 %, z přibližně 2,1 milionu tun v roce 2023 na 0,92 milionu tun v roce 2024. U vývozu byl zaznamenán mírný nárůst o 8 %, z 1,25 milionu tun v roce 2023 na 1,35 milionu tun v roce 2024. Tento rozdílný vývoj souvisí s omezením používání vysoce rizikových látek v rámci EU, změnami výrobních procesů a rozdílnými požadavky na trzích mimo Unii.

Současná čísla navazují na výrazný nárůst obchodovaných objemů v roce 2022, kdy bylo do režimu PIC zahrnuto širší spektrum látek obsahujících benzen. V důsledku toho vzrostl dovoz nebezpečných chemikálií do EU z méně než 1 milionu tun v roce 2021 na přibližně 19,7 milionu tun v roce 2022. Benzen se na tomto nárůstu podílel zhruba 96 %. V následujících letech se objemy stabilizovaly a u většiny ostatních sledovaných látek začaly klesat.

Pokračuje také pokles vývozu pesticidů, které spadají pod režim PIC. Mezi roky 2022 a 2023 se jejich vývoz snížil z přibližně 192 674 tun na 173 451 tun, tedy o více než 10 %. Tento trend odráží postupné omezování používání nejrizikovějších účinných látek a jejich nahrazování alternativami s nižšími dopady na zdraví a životní prostředí.

Údaje ECHA za rok 2024 ukazují, že obchod s nebezpečnými chemickými látkami v EU postupně klesá, zejména u látek podléhajících dlouhodobým regulačním omezením. Změny v objemech obchodů potvrzují, že regulační rámec má reálný vliv na strukturu trhu a na rozhodování výrobců a dovozců. Další vývoj ukáže, zda se tento trend promítne i do dlouhodobého snížení používání nejrizikovějších chemických látek v evropském hospodářství.

Další informace:

• Report on exports and imports in 2024 of chemicals listed in Annex I to the Prior Informed Consent (PIC) Regulation

• Annual reporting on PIC exports and imports

• PIC Annex I chemicals

• Understanding PIC

Evropská komise zveřejnila k připomínkování návrh rozhodnutí v přenesené pravomoci, kterým doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 o obalech a obalových odpadech. Tento návrh se zaměřuje na konkrétní, avšak z hlediska průmyslové praxe mimořádně významnou oblast, a to na paletové fólie a fixační pásky používané při přepravě zboží. 

Nařízení (EU) 2025/40 Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. prosince 2024 o obalech a obalových odpadech, které nabylo účinnosti v lednu 2025, představuje zásadní reformu dosavadního přístupu Evropské unie k obalům a obalovým odpadům. Nahrazuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a odpadech z obalů a přímo závaznou formou stanoví cíle, povinnosti a technické požadavky, jejichž cílem je snížení množství obalového odpadu, omezení jednorázových obalů a systematické posilování opětovného použití a recyklace v souladu s principy oběhového hospodářství. Jedním z klíčových prvků tohoto nařízení jsou závazné cíle opětovného použití pro vybrané formáty obalů, které se začnou uplatňovat od 1. ledna 2030.

Článek 29 nařízení (EU) 2025/40 zavádí víceúrovňový systém cílů pro přepravní obaly a obaly používané při přepravě zboží, včetně distribuce v rámci elektronického obchodování. Ekonomičtí operátoři, kteří tyto obaly používají na území Unie, musí zajistit, aby nejméně čtyřicet procent přepravních obalů uvedených na trh v kalendářním roce bylo opakovaně použitelných v rámci funkčního systému opětovného použití. Ekonomickými operátory se rozumí všechny subjekty, které obaly uvádějí na trh nebo je používají při přepravě zboží – například výrobci, distributoři, e-shopové platformy nebo logistické společnosti. Tito operátoři mají povinnost zajistit, aby obaly, které používají, splňovaly požadavky na opětovné použití a recyklaci stanovené nařízením. Tento celkový cíl je flexibilní a umožňuje podnikům vyrovnávat obaly, které se opakovaně použít obtížně, těmi, u nichž je opakované použití technicky i ekonomicky proveditelné. 

Kromě celounijního cíle nařízení stanoví také přísnější povinnosti pro konkrétní logistické situace. Pokud se obaly používají při přepravě mezi provozy téhož podniku, mezi propojenými či partnerskými podniky, nebo při dodávkách jinému ekonomickému subjektu v rámci jednoho členského státu, článek 29 odst. 2 a 3 ukládá, aby tyto přepravní obaly byly vždy opakovaně použitelné. Jinými slovy, jde o stoprocentní cíl opětovného použití bez možnosti kompenzace jinými typy obalů.

Právě do této kategorie spadají paletové fólie a fixační pásky, které slouží ke stabilizaci a ochraně výrobků uložených na paletách během přepravy. Tyto obaly jsou z hlediska objemu a četnosti použití jedním z nejrozšířenějších typů přepravních obalů v evropské logistice. Podle údajů, z nichž Evropská komise ve svém návrhu vychází, by se povinnosti stanovené v článku 29 odstavec 2 a 3 mohly dotknout přibližně šesti set tisíc podniků napříč členskými státy. Odhadované celkové náklady na přizpůsobení se stoprocentnímu cíli opětovného použití v této oblasti dosahují přibližně 610 milionů eur.

Tyto náklady nejsou spojeny pouze s pořízením samotných vratných obalů. Zásadní část investic by směřovala do úprav nebo kompletní přestavby balicích a logistických linek, často v prostředí s vysokou mírou automatizace. Přechod na opakovaně použitelné paletové fólie a pásky by v mnoha případech vyžadoval nákup nových automatizovaných zařízení, zavedení pokročilých informačních systémů pro sledování oběhu obalů a rozsáhlé školení zaměstnanců. Komise ve svém odůvodnění zároveň upozorňuje, že technologie umožňující plně automatizované a standardizované využívání vratných paletových fólií a pásek nejsou v současnosti dostatečně rozvinuté, což zvyšuje riziko provozních komplikací a narušení dodavatelských řetězců.

Na základě těchto zjištění Komise navrhuje využít zmocnění obsažené v článku 29 odstavec 18 písm. a) nařízení (EU) 2025/40, které jí umožňuje stanovit dodatečné výjimky z cílů opětovného použití v případech, kdy by jejich plnění vedlo k nepřiměřeným ekonomickým dopadům v konkrétním sektoru. Navrhované rozhodnutí v přenesené pravomoci proto stanoví, že ekonomičtí operátoři používající paletové fólie a pásky pro stabilizaci a ochranu zboží na paletách budou vyňati ze stoprocentních povinností opětovného použití podle článku 29 odstavec 2 a 3. Tato výjimka se však netýká celkového čtyřicetiprocentního cíle opětovného použití přepravních obalů, do jehož plnění budou paletové fólie a pásky nadále započítávány.

Evropská komise zdůrazňuje, že návrh vychází z cílených konzultací se zástupci obalového a logistického sektoru, které probíhaly v průběhu roku 2025, a z jednání s členskými státy v rámci odborné skupiny pro odpady v říjnu téhož roku. Podle návrhu má rozhodnutí v přenesené pravomoci vstoupit v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie a použitelné má být od 1. ledna 2030, tedy současně s hlavními cíli opětovného použití stanovenými v nařízení o obalech a obalových odpadech. Výsledek probíhajícího připomínkového procesu tak bude důležitým indikátorem dalšího směřování evropské obalové legislativy v nadcházejících letech.
 

Dokument ke stažení:

V roce 2024 dosáhla celková produkce odpadů v Česku hodnoty 40,2 milionu tun. Meziročně se zvýšila o 6 %, tedy o 2,3 milionu tun. O 8,9 % vzrostl meziročně i objem vyprodukováno komunálního odpadu na celkových 5,9 milionu tun.

Největší část celkové produkce odpadů tvořily odpady minerální (57,2 %), tedy stavební a demoliční odpady, zemina nebo odpad ze spalování. Druhý největší podíl na vyprodukovaných odpadech měl kovový odpad (15,2 %), následovaný směsným odpadem (11,6 %) a odpadem nekovovým (7,9 %). Nekovový odpad se skládal hlavně z odpadu z papíru a lepenky (48,4 %), plastů (24 %), dřeva (12,1 %) a skla (11,3 %). Zbývající část představoval pryžový a textilní odpad nebo odpad obsahující polychlorované bifenyly (PCB), spadající do kategorie nebezpečných odpadů. Nebezpečné odpady tvořily 3,8 % celkové produkce odpadů, což bylo 1,5 milionu tun, tedy přibližně stejně jako v předešlém roce.

Srovnáme-li produkci odpadů v jednotlivých krajích Česka, nejvíce jich bylo v roce 2024 vytvořeno v Jihomoravském kraji (5,7 mil. tun), naopak nejméně v Karlovarském kraji (0,8 mil. tun). Jihomoravský kraj je na pomyslném prvním místě i při přepočtu odpadu na obyvatele (4 678 kg). Celorepublikový průměr se zvýšil na 3 697 kilogramů odpadů na jednoho obyvatele. Produkce nebezpečných odpadů na jednoho obyvatele v roce 2024 dosáhla 140 kilogramů.

Z celkem 5,9 milionu tun komunálního odpadu pocházelo 4,9 milionu tun z domácností, respektive od občanů a dalších subjektů, pro které sběr odpadu zajišťují obce. V přepočtu na jednoho obyvatele Česka se v roce 2024 jednalo o 451 kilogramů. Krajem, kde se komunálního odpadu z domácností na jednoho obyvatele vyprodukovalo nejvíce, byl Moravskoslezský kraj s 570 kilogramy na osobu. Komunální odpad tvořily směsné odpady (57,4 %), nekovové odpady (15,9 %) a odpady živočišného a rostlinného původu (14,8 %). Největší část nekovových odpadů tvořil odpad z papíru a lepenky s podílem 41,1 %, 25 % zaujímaly plasty a 18,3 % sklo. Menší část nekovových komunálních odpadů tvořily odpady ze dřeva (12,8 %) a textilu (2,8 %).

V roce 2024 vzrostlo také množství vyvezeného odpadu z Česka o 10 % na 4,1 milionu tun. Dominantní složkou exportovaného odpadu byl s třemi miliony tun kovový odpad. Do Česka bylo dovezeno téměř dva miliony tun odpadu, což oproti předchozímu roku znamenalo pokles o 22,7 %.

Z pohledu nakládání s odpady převažovala v roce 2024 recyklace materiálu, která se na celkovém nakládání podílela 53,1 %. Následovalo zasypávání (využití odpadu k terénním úpravám) s 24,4 % a skládkování s 14,7 %. Tzv. energetické využití odpadu tvořilo 4,4 % a kompostování 3,1 %. Zanedbatelnými způsoby nakládání s odpady byly spalování a ostatní formy odstranění odpadu.

Další informace přináší nová publikace Produkce, využití a odstranění odpadů – 2024, dostupná na webu ČSÚ.

Obyvatelé slovenské Skalice odmítli v sobotním referendu stavbu spalovny odpadu, která by byla prakticky na hranici s Českem. Z více než 7 000 zúčastněných hlasovalo proti téměř 6 900. Účast dosáhla 56 procent a výsledek referenda je platný. 

Postoj českých samospráv a úřadů k zařízení na energetické využití odpadu je dlouhodobě silně negativní a zamítavý. Nejostřeji se proti výstavbě staví dotčené obce na Hodonínsku, tedy Hodonín, Strážnice, Rohatec, Petrov a nejbližší Sudoměřice. Důvodem je kromě jiného obava z dopadů na životní prostředí nebo cestovní ruch.

Proti stavbě se postavila i část obyvatel Skalice. Radnice v listopadu informovala, že zastupitelé města vyslyšeli hlasy občanů a vyhlásili historicky první místní referendum. Předložená otázka se ptala, zda voliči souhlasí se stavbou spalovny na katastrálním území města, a nevztahovala se tedy jen na aktuální záměr. Za ním stojí slovenská investorská společnost GGES podnikatele Ivana Kmotríka, která slibovala výhody pro město i jeho obyvatele.

Kromě zpracování odpadu a jeho přeměny na elektřinu a teplo pro továrny, veřejné budovy či část domácností měl projekt podle firmy zajistit vznik přibližně stovky pracovních míst. Občané Skalice zároveň měli mít nižší poplatky za odpad.

Mohlo by vás zajímat:

Rybitví chce spalovnu zastavit změnou územního plánu, firma na obec podala žalobu

Zdroj: ČTK

Projekt REF 12, koordinovaný Evropskou agenturou pro chemické látky, přinesl první ucelený soubor závěrů o tom, jak se dovozci chemických látek, směsí a výrobků do Evropského hospodářského prostoru (EU/EEA) vyrovnávají s povinnostmi vyplývajícími z nařízení REACH a související legislativy. Výsledky ukazují významné procento neplnění legislativních požadavků, nutnost intenzivnější spolupráce celních a kontrolních orgánů a zásadní dopady pro obchodní partnery i regulované subjekty.

Projekt vychází ze strategie prosazování chemické legislativy EU, která je zakotvena v nařízení REACH (Registration, Evaluation, Authorization and Restriction of Chemicals). Toto nařízení ukládá výrobcům a dovozcům povinnost shromáždit a předložit Evropské agentuře pro chemické látky údaje o vlastnostech látek, posoudit jejich rizika a zajistit bezpečné používání těchto látek, pokud jsou vyráběny nebo dováženy do množství přesahující tunu ročně. Registrace představuje klíčový institut tohoto systému a je podmínkou pro uvedení těchto látek na trh EU/EHP. Cílem systému REACH je zajistit, aby chemické látky uvedené na jednotném trhu EU byly bezpečné pro zdraví lidí i životní prostředí.

REF 12 se zaměřil specificky na dodržování pravidel u dovozů látek, směsí a předmětů z třetích zemí. Kontroly probíhaly v roce 2024 na území 29 zemí EEA ve spolupráci mezi národními inspekčními orgány a celními správami. Tento koordinovaný přístup umožnil cíleně využít data z dovozních celních deklarací, identifikovat zásilky s potenciálním rizikem nesouladu s předpisy a zlepšit metodiky kontrol na hranicích. Cílem nebylo jen zjistit nesrovnalosti, ale rovněž posílit systematickou kontrolu dovozů ve smyslu harmonizovaného uplatňování chemické legislativy napříč členskými státy. 

Jedním z nejvýraznějších závěrů projektu REF 12 je, že při kontrole registrace látek bylo zjištěno, že přibližně jedna třetina (cca 33 %) látek ve směsích dovážených na trh EU/EHP neměla platnou registraci podle REACH, což je mnohem vyšší podíl než u jednotlivě dovážených látek, kde registrace chyběla v 7 % kontrolovaných případů. Tento rozdíl ukazuje, že dovozci často neznají přesné složení směsí, které uvádějí na trh, nebo nemají připravenou potřebnou dokumentaci potvrzující, že látky byly řádně zaregistrovány a posouzeny. 

Dalším zásadním zjištěním bylo, že při kontrole více než 1 300 dovážených směsí a spotřebních výrobků (včetně šperků, hraček a textilu) se ukázalo, že 16 % těchto výrobků obsahovalo omezené nebezpečné látky nad povolené limity podle omezení stanovených v REACH. Nejčastěji se jednalo o těžké kovy, jako je nikl, kadmium a olovo. U šperků například zhruba každý pátý kontrolovaný kus obsahoval nadlimitní množství niklu, což může způsobovat alergické reakce při styku s pokožkou a představuje přímé zdravotní riziko. 

V oblasti SVHC, tedy látek vzbuzujících velmi vysoké obavy pro zdraví lidí nebo životní prostředí, které vyžadují speciální povolení (autorizaci), bylo zkontrolováno 21 případů a v 4 z nich byla autorizace buď chybějící, nebo neplatná, což znamená, že tyto látky byly dováženy na trh EU/EHP bez potřebného povolení.

Z hlediska metodiky a procesního přístupu REF 12 výrazně posílil spolupráci mezi celními orgány a národními REACH inspektory. Bez této spolupráce by bylo obtížné efektivně identifikovat zásilky s potenciálním nesouladem s předpisy, protože celní správy disponují klíčovými daty o původu, obsahu a množství dovezených látek. Integrace těchto dat do procesů kontrolních orgánů umožnila rychlejší výběr rizikových případů a efektivnější provádění inspekcí, což je považováno za dobrý příklad koordinace, která může být dále rozvíjena i pro jiné oblasti prosazování chemických předpisů. 

Shrnuto, projekt REF 12 přinesl strukturální vhled do toho, jak je dodržování pravidel u dovozů chemických látek systematicky monitorováno, a jaké jsou hlavní slabiny v současné praxi. Výsledky ukazují, že nedodržování povinností registrace a omezení je častější u dovozů ze třetích zemí, a že intenzivnější práce s celními daty a koordinovaná inspekční činnost vedou k výrazně efektivnějším výsledkům. Pro podniky působící na evropském trhu tato zjištění znamenají potřebu nejen reagovat na regulatorní požadavky, ale aktivně je integrovat do svých obchodních a systémů pro zajištění souladu s předpisy EU, aby minimalizovaly právní rizika a posílily důvěru svých partnerů a zákazníků.

Ministerstvo životního prostředí spustilo novou dotační výzvu, která má v příštích letech zásadním způsobem podpořit rozvoj agrofotovoltaiky v České republice. Na účelově vyčleněné projekty je v prvním kole připraveno 300 milionů korun, které pocházejí z Modernizačního fondu a jsou určeny na instalaci agrofotovoltaických elektráren na zemědělsky obhospodařovaných pozemcích evidovaných v registru půdy (LPIS). Výzva, jež navazuje na nedávné rozšíření legislativních podmínek pro agrovoltaické systémy, otevírá cestu kombinaci zemědělské výroby s produkcí čisté energie bez toho, aby byla půda odebrána ze zemědělského půdního fondu. 
Agrofotovoltaika představuje inovativní přístup ke zvyšování produktivity zemědělské půdy a energetické soběstačnosti regionů. Tento koncept spočívá v instalaci solárních panelů nad stávajícími zemědělskými plochami s cílem vyrábět elektřinu současně s pěstováním plodin. Podle tiskové zprávy ministerstva životního prostředí může takové řešení významně zvyšovat celkovou produktivitu pozemku, tedy umožňuje, aby jedna plocha současně vyráběla čistou energii a dál sloužila k pěstování plodin. Fotovoltaiku lze umístit nad sady, vinice, chmelnice či ornou půdou se zeleninou, což výrazně zvyšuje celkovou produktivitu pozemku tím, že chrání plodiny před extrémním počasím, zlepšuje mikroklima a zemědělcům přináší energetickou soběstačnost i úsporu nákladů. 
Podpora se vztahuje na nové agrofotovoltaické elektrárny s jedním předávacím místem do distribuční nebo přenosové soustavy. Výzva zahrnuje i systémy bateriového ukládání elektřiny, čímž poskytuje provozovatelům větší flexibilitu v využití vyrobené energie. Alokace 300 milionů korun je primární částkou, přičemž další projekty, které splní podmínky výzvy, budou moci být zařazeny do tzv. zásobníku žádostí až do výše dalších 200 milionů korun. 
Novela vyhlášky č. 463/2025 Sb., na kterou výzva přímo navazuje, rozšířila možnosti umístění fotovoltaických panelů tak, aby zahrnovaly nejen nadzemní kultury jako sady či vinice, ale i ornou půdu s vysoce náročnými plodinami, například zeleninou. Zároveň umožňuje začleňovat do systémů úložiště energie, což otevírá prostor pro pokročilejší a efektivnější řešení v oblasti výroby obnovitelné energie. 
Podpora z Modernizačního fondu je nastavena tak, aby motivovala k realizaci technicky kvalitních a dlouhodobě udržitelných projektů. Každá instalace musí mít minimální výkon 10 kWp a míra podpory může dosáhnout až 30 procent způsobilých výdajů, přičemž výše dotace se bude odvíjet od konkrétních parametrů projektu, instalovaného výkonu i kapacity bateriového úložiště. 

Žádosti bude Státní fond životního prostředí ČR elektronicky přijímat od 15. ledna 2026 do 30. října 2027, případně do vyčerpání alokace. Ty, které splní požadovaná kritéria, ale přesáhnou rámec disponibilní alokace výzvy, budou zařazeny do tzv. zásobníku žádostí. Realizace podpořených projektů musí být dokončena nejpozději do tří let od vydání rozhodnutí ministra.

Další informace:

Dokumenty k výzvě RES+ č. 6/2025

Nová epidemiologická studie publikovaná v Proceedings of the National Academy of Sciences přináší dosud nejpřesnější důkazy o tom, že kontaminace pitné vody per- a polyfluoroalkylovými látkami (PFAS), vysoce perzistentními fluorovanými sloučeninami běžně označovanými jako „věčné chemikálie“, zvyšuje riziko extrémně nízké porodní hmotnosti, závažných předčasných porodů a také kojenecké úmrtnosti. Studie zároveň kvantifikuje rozsáhlé ekonomické dopady, které tato kontaminace vyvolává, a které ve Spojených státech dosahují miliard dolarů ročně.

Per- a polyfluoroalkylové látky (PFAS) představují rozsáhlou skupinu syntetických chemických sloučenin používaných od poloviny 20. století v řadě průmyslových a spotřebních aplikací a to od výroby nelepivých povrchů, textilií odolných vůči vodě, obalů potravin až po hasicí pěny. Jejich chemická struktura, založená na velmi stabilní vazbě uhlík–fluor, způsobuje mimořádnou odolnost vůči přirozeným degradačním procesům. PFAS proto přetrvávají desítky let v půdě, podzemních vodách i v organismu, kde dochází k jejich bioakumulaci. Vzhledem k dlouhodobému používání a pomalému rozkladu jsou dnes detekovatelné v životním prostředí po celém světě.

Studie využila unikátní příležitosti analyzovat kontaminaci v americkém státě New Hampshire, kde došlo v uplynulých dekádách k zasažení podzemních vod v důsledku historické průmyslové činnosti a používání hasicích pěn. Autoři zkoumali zdravotní výsledky více než 11 500 porodů mezi lety 2010 a 2019 a porovnávali těhotné ženy podle toho, zda jejich studny získávaly pitnou vodu „downstream“, tedy po proudu toku vystavenému kontaminaci PFAS, nebo „upstream“, mimo dosah kontaminace. Obě skupiny byly demograficky a socioekonomicky srovnatelné, což umožnilo přesnější posouzení vlivu samotné expozice PFAS.

Výsledky ukazují jednoznačně vyšší výskyt negativních reprodukčních výsledků u žen, jejichž zdroje pitné vody byly kontaminované. Riziko nízké porodní hmotnosti bylo o desítky procent vyšší, přičemž u extrémně nízké porodní hmotnosti (pod 1 000 gramů) se rozdíly zvyšovaly ještě výrazněji. Podobně byl zaznamenán vyšší podíl závažných předčasných porodů (před 28. týdnem těhotenství). Studie rovněž prokázala vyšší úmrtnost dětí v prvním roce života. Autoři zdůrazňují, že analýza využívá prostorově i časově přesná data o expozici, což umožňuje významně posílit kauzální interpretaci ve srovnání s dřívějšími korelačními studiemi.

Na základě těchto zjištění vědci odhadli společenské náklady spojené s nízkou porodní hmotností, péčí o předčasně narozené děti a s vyšší kojeneckou mortalitou. Odhadované ekonomické dopady dosahují ve Spojených státech nejméně osmi miliard dolarů ročně, přičemž studie upozorňuje, že skutečné náklady mohou být ještě vyšší, protože se týkají pouze vybraných reprodukčních ukazatelů. Jde o částku převyšující dříve diskutované náklady na technická opatření pro úpravu vody, která jsou přitom nezbytnou podmínkou pro snížení expozice obyvatelstva. Ekonomický model studie zahrnuje přímé lékařské náklady, dlouhodobé náklady spojené se zdravotními komplikacemi dětí narozených s nízkou hmotností a také ztráty produktivity spojené s celoživotními dopady předčasného porodu.

Analýza se soustředila především na dlouhořetězcové PFAS, zejména PFOA (perfluorooktanovou kyselinu) a PFOS (perfluorooktansulfonát). Tyto látky byly historicky používány ve velkém množství a jsou v životním prostředí nadále přítomné, přestože jejich výroba byla postupně omezována. Vzhledem k jejich perzistenci dochází k jejich pozvolnému uvolňování z půdních rezervoárů do podzemních vod ještě desítky let po ukončení zdroje kontaminace. Autoři upozorňují, že i nízké koncentrace PFAS v pitné vodě, typické pro mnohá zasažená území, mohou mít významné dopady, pokud jsou obyvatelé vystaveni expozici dlouhodobě.

Studie potvrzuje, že PFAS snadno přecházejí placentou, a jejich koncentrace byly prokázány v pupečníkové krvi i v krvi novorozenců. To podtrhuje význam časné expozice a zvýšené citlivosti vyvíjejícího se organismu. Autoři rovněž odkazují na předchozí výzkumy naznačující širší spektrum dopadů PFAS, včetně imunitní dysregulace (tedy narušení správného fungování imunitního systému, které může vést ke snížené obranyschopnosti nebo naopak k nadměrným imunologickým reakcím), vlivu na metabolismus lipidů a možné souvislosti s neurovývojovými odchylkami.

Vědci zdůrazňují, že účinné řešení problému PFAS vyžaduje dlouhodobý a systematický přístup. Patří sem zejména pravidelný monitoring vodních zdrojů, zavádění pokročilých technologií úpravy vody jako například filtrace na granulovaném aktivním uhlí či iontové výměníky a rozšíření epidemiologického výzkumu na další regiony a další typy PFAS. Zároveň upozorňují, že se v praxi stále více používají nové PFAS s kratším řetězcem, jejichž toxicita není dosud plně zmapována, ale které se rovněž vyznačují vysokou mobilitou v životním prostředí.

Celkově představuje studie významný krok v environmentální epidemiologii. Poprvé spojuje detailní regionální data o kontaminaci pitné vody, robustní analýzu zdravotních dopadů včetně mortalitních ukazatelů a kvantifikaci ekonomických nákladů do jednoho uceleného rámce. Výsledky posilují argumenty pro přísnější regulaci PFAS v pitné vodě a pro další investice do monitoringu a úpravy vodních zdrojů, zejména v oblastech se známou historickou kontaminací. Studie tak poskytuje důležité podklady pro rozhodování orgánů veřejného zdraví a vodohospodářských institucí v situaci, kdy je celosvětové zatížení „věčnými chemikáliemi“ stále významné a zůstává jednou z klíčových výzev environmentální ochrany.

Evropská unie udělala významný krok směrem k udržitelnějšímu automobilovému sektoru. Po intenzivních jednáních Rada EU a Evropský parlament dosáhly dne 12. prosince 2025 provizorní dohody o novém komplexním rámci, který má transformovat návrh, výrobu a nakládání s vozidly po skončení životnosti. Tato dohoda překračuje dosavadní legislativu a integruje zásady oběhového hospodářství do celého životního cyklu vozidla od designu až po recyklaci, s ambicí snížit množství odpadu a zlepšit znovuvyužití materiálů.

Evropské orgány představily návrh nové regulace, která sjednocuje a nahrazuje stávající směrnice o vozidlech po skončení životnosti (ELV) a zavádí přísnější požadavky na oběhovost a environmentální výkon automobilů v jejich celém životním cyklu. Cíl je jasný: zvýšit míru recyklace i znovuvyužití materiálů, snížit ekologickou zátěž výroby a likvidace vozidel a zabránit únikům drahých a kritických surovin z evropské ekonomiky. Dohoda je součástí širší strategie Evropského zelené dohody a akčního plánu pro oběhové hospodářství.

Klíčovým pilířem nové legislativy je zásada tzv. circular designu – tedy povinnost navrhovat vozidla tak, aby jejich komponenty a materiály bylo možné snadno demontovat, znovu použít nebo recyklovat autorizovanými zařízeními. V návrhu je stanoveno, že nové typy vozidel budou muset obsahovat minimální podíl recyklovaných plastů: 15 procent během prvních šesti let od vstupu předpisu v platnost a 25 procent do deseti let. Z těchto cílů pak musí alespoň 20 procent pocházet z plastů získaných z vozidel po skončení životnosti či součástek odebraných během jejich provozu – systém tzv. closed loop. Evropská komise navíc dostala mandát vypracovat následné cíle i pro další materiály, jako je recyklovaná ocel, hliník nebo kritické suroviny, na základě studií proveditelnosti do dvou let od účinnosti regulace.

Součástí dohody jsou nové mechanismy rozšířené odpovědnosti výrobců (extended producer responsibility – EPR). Výrobci budou po určité období finančně i organizačně zodpovědní za sběr a řádné zpracování vozidel po skončení životnosti bez ohledu na to, ve které členské zemi se vozidlo ocitne. Tento systém je navržen tak, aby fungoval přeshraničně v rámci jednotného trhu EU a posílil hospodářskou efektivitu a rovné podmínky pro všechny účastníky trhu.

Rovněž byly upraveny podmínky převodu vlastnictví ojetých vozidel, aby se minimalizovalo riziko zániku vozidla bez evidence nebo bude předmětem nelegálních manipulací. Nové požadavky stanoví, že při převodu ojetiny bude nutné doložit, že vozidlo není považováno za end-of-life nebo že má platný technický průkaz, přičemž pro soukromé osoby existuje povinnost doložit tyto informace jen v případech, kdy je vozidlo prohlášeno za totální škodu či je prodej uzavřen výhradně online. Součástí balíku je rovněž zákaz vývozu vozidel, která již nejsou způsobilá k provozu, do třetích zemí. Tato opatření mají platit pět let po vstupu nových pravidel v platnost, aby se předešlo nekontrolovanému úniku odpadu a materiálů mimo EU a podpořila se transparentnost toku zdrojů.

Prognózy Evropského parlamentu odhadují, že v EU je registrováno více než 285 milionů motorových vozidel a zhruba 6,5 milionu z nich každoročně dosahuje konce své technické životnosti. Stávající systém nakládání s těmito vozidly čelí opakovaným výzvám, včetně nelegálního exportu „mizejících vozidel“ nebo nedostatečné recyklace materiálů. Nová pravidla mají tyto mezery uzavřít především zavedením přísnějších kontrol a jasně stanovených kritérií pro určení, kdy je vozidlo považováno za odpad.

Prozatímní dohoda nyní čeká na formální schválení Evropským parlamentem a Radou EU, po němž právní předpis vstoupí v platnost a začne postupně transformovat automobilový sektor podle principů oběhového hospodářství, s důrazem na udržitelnost, materiálovou efektivitu a transparentnost napříč celým životním cyklem vozidel.

Dokument ke stažení:

Council general approach on the end-of-life vehicles regulation

Ve Vřesové na Sokolovsku začala SUAS GROUP, sesterská skupina Sokolovské uhelné, s výstavbou zařízení na recyklaci ojetých pneumatik. Technologie pyrolýzy umožňuje rozklad materiálu při velmi vysoké teplotě. Jde o investici za 1,4 miliardy korun. Skupina už získala na stavbu stavební povolení, a výstavba tak fyzicky začala.

Jedná se o investiční akce o celkovém objemu zhruba 1,4 miliardy korun a předpokladem spuštění provozu v roce 2028, na začátku roku 2028, přičemž jde o pyrolýzní recyklaci použitých pneumatik zhruba v objemu 23.000 tun ročně. Při přípravě nového závodu se SUAS GROUP spojila s německou společností Pyrum Innovations AG. S ní vytvoří společnou firmu, v níž bude mít německý partner, který přináší do společného projektu know-how, podíl 49 procent.

Hlavními produkty zpracování budou recyklovaný uhlík a také olej a plyn, které vznikají při zpracování. Takto vyrobený plyn bude dále energeticky využit přímo v areálu kombinátu ve Vřesové. Pyrolýzní technologie přitom podle firmy výrazně snižuje emise při zpracování a využití produktů, které při ní vznikají. Německá společnost Pyrum Innovations od roku 2008 vyvíjí inovativní technologii, která umožňuje recyklaci použitých pneumatik a plastů s minimálními emisemi. Od roku 2020 je první závod v sídle společnosti v Dillingen/Saar v nepřetržitém provozu.

Zpracování odpadů je jednou z cest, kterými se SUAS GROUP chce do budoucna vydat. Po skončení těžby a zpracování uhlí zhruba kolem roku 2030, by část výroby tepla a energie mohly zajistit právě zpracované odpady, a to komunální i průmyslové, jako jsou pneumatiky.

 

Ministerstvo životního prostředí představilo návrh novely protierozní vyhlášky, který po letech doplňuje zásadní chybějící prvek – jednotný systém hodnocení a regulace větrné eroze. Materiál reaguje na dlouhodobé nedostatky současné úpravy, zpřesňuje klíčové definice, sjednocuje postupy pro vodní i větrnou erozi a zároveň se snaží nezvyšovat administrativní zátěž zemědělců. 

Navrhovaná novela vyhlášky o ochraně zemědělské půdy před erozí představuje první komplexní snahu vnést do systému ochrany půdy vyšší míru přesnosti, předvídatelnosti a praktické použitelnosti. Dosavadní právní úprava se detailně věnovala vodní erozi, ale větrná eroze v ní, navzdory významným dopadům v konkrétních regionech, chyběla.

Zásadní novinkou je jasné vyjádření přípustné míry ohrožení větrnou erozí založené na syntéze půdních charakteristik, klimatických podmínek, větrného režimu a přítomnosti vegetačních bariér. Výstupem je kódový systém, který umožňuje jednoznačné rozlišení mezi plochami neohroženými a plochami ohroženými, na něž jsou navázány povinnosti při opakovaném výskytu erozních událostí. Díky zpřesněnému přístupu míra regulace výrazně klesá, kompromisní varianta zasahuje pouze zhruba 6 % zemědělské půdy. Cílená ochrana tak směřuje skutečně na místa, kde dochází k reálným problémům.

Novela zároveň sjednocuje terminologii a doplňuje definice, které dosud v praxi vyvolávaly interpretační potíže. Klíčové jsou zejména nové pojmy týkající se vegetačních a větrných bariér, větrolamů či drah soustředěného odtoku. Tyto prvky hrají ve vyhodnocování rizika eroze zásadní roli a jejich jasné vymezení je nezbytnou podmínkou pro navrhování funkčních opatření. Zároveň dochází k odstranění některých nadbytečných definic a úpravě ustanovení, která již neodpovídala aktuální metodice nebo zákonnému stavu.

V oblasti vodní eroze novela neprovádí věcné revoluce, ale zpřesňuje procesy, které se v praxi ukázaly jako problematické. Ruší se limit maximální výměry při tvorbě plánů opatření, aby bylo možné navrhovat řešení na logicky scelených celcích. Vyjasňuje se rozsah aktualizací plánů a povinnost zpracovat nový plán před koncem platnosti toho stávajícího. Tím se podle navrhovatele posiluje kontinuita hospodaření a snižují se transakční náklady zemědělských subjektů.

Podstatným prvkem návrhu je zavedení mechanismu, který umožní vyvázání se z povinností tam, kde se riziko dlouhodobě snížilo. Pokud například technická opatření trvale omezí vodní erozi nebo se plochy nově zařadí mezi neohrožené z hlediska větrné eroze, zemědělský subjekt může tuto skutečnost oznámit orgánu ochrany ZPF a žádat o změnu režimu. Jde o pragmatický nástroj, který brání zbytečnému udržování povinností tam, kde již nejsou potřeba.

 

Evropská komise zveřejnila návrh nařízení v přenesené pravomoci, který zásadně mění pravidla pro dražby povolenek v novém systému EU ETS2 určeném pro budovy, silniční dopravu a další navazující odvětví. Návrh reaguje na potřebu stabilního, předvídatelného a likvidního trhu od prvního dne fungování systému a současně zohledňuje rozdílné tempo, s jakým členské státy zavádějí své národní povinnosti. Odborná veřejnost tak dostává příležitost ovlivnit podobu mechanismu, jenž ovlivní nejen podniky, ale i domácnosti a veřejné rozpočty.

Vznik ETS2 je jedním ze stěžejních výsledků balíčku Fit for 55. Nový systém má vstoupit v platnost v roce 2027 a jeho fungování bude založeno na pravidelném dražení emisních povolenek. Aby byl start systému hladký a cenový signál stabilní, je nutné upravit stávající pravidla pro načasování a administraci dražeb i pro přístup jednotlivých typů subjektů. Návrh proto mění Delegované nařízení (EU) 2023/2830 tak, aby lépe odpovídalo specifikům ETS2.

Komise navrhuje zavést mechanismus předčasného uvolňování povolenek, díky němuž vznikne již v počáteční fázi dostatečně hluboký trh a tím i spolehlivý cenový signál. Cílem je předejít cenovým výkyvům v prvních měsících, kdy se budou regulované subjekty do systému postupně zapojovat v závislosti na tom, jak rychle jednotlivé státy převedou své povinnosti do národního práva.

Zásadním prvkem návrhu je provázání objemu povolenek uvolňovaných do aukcí s tím, kdy členské státy zavedou povinnost každoročně vyúčtovat skutečné emise z prodaných paliv a odevzdat odpovídající počet povolenek. V ETS2 totiž nejde o povolenku jako „vstupenku“ k prodeji paliv. Dodavatelé nakupují povolenky proto, že na konci roku musí pokrýt reálné emise vzniklé z jejich prodejů. Dokud stát tuto povinnost nepřevede do svého právního rámce, regulovaní dodavatelé nemají motivaci povolenky nakupovat. V takové situaci se aukcí účastní minimum firem, vzniká přebytek nabídky a cena se odchyluje od toho, co by odráželo skutečnou poptávku regulovaných subjektů. Návrh proto umožňuje, aby byly povolenky uvolňovány až poté, co stát transpozici dokončí, a odložené objemy se následně uvolňovaly postupně a v čase odpovídajícím období, kdy byly pozastaveny. Tím se předchází rušení aukcí i deformovaným cenám.

Komise rovněž navrhuje rozšířit flexibilitu v tom, kdo může v aukcích vystupovat jménem jiných účastníků. Provozovatelé ETS budou moci zastupovat další regulované subjekty bez nutnosti získávat samostatné povolení od národního dohledu. V praxi to usnadní účast především menším firmám – malé a střední podniky tvoří v ETS2 významnou část regulovaných, a povinnost využívat investiční zprostředkovatele by pro ně představovala zbytečnou administrativní překážku.

Změny se dotýkají také samotné organizace dražeb. Členské státy budou moci jmenovat více aukčních správců, což posílí flexibilitu a umožní efektivnější plánování dražeb. Stejně důležitá je harmonizace dražebních kalendářů tak, aby nedocházelo ke kolizím mezi aukcemi společné a národních platforem a aby byl zajištěn rovnoměrný tok povolenek na trh.

Významná část návrhu se zaměřuje i na fungování Sociálního klimatického fondu, který bude financován z prodeje části povolenek ETS2. Jeho úkolem je pomoci domácnostem a malým podnikům vyrovnat se s novou uhlíkovou cenou. Návrh proto počítá s možností průběžně upravovat objem dražených povolenek tak, aby výnosy odpovídaly skutečným potřebám fondu.

Komise zdůrazňuje, že jde o předběžný návrh a že výsledná podoba bude záviset i na komentářích odborné veřejnosti. Konzultace je určena širokému okruhu aktérů – od národních orgánů a obchodníků s povolenkami po firmy, které budou do ETS2 spadat. Výsledek ovlivní nejen fungování trhu, ale také cenovou stabilitu a administrativní náročnost celého systému.

Všechny zainteresované subjekty jsou proto vyzvány, aby se do připomínkového procesu aktivně zapojily. Právě nyní se rozhoduje o parametrech trhu, který bude mít zásadní vliv na ceny energie, motivace k investicím do dekarbonizace i tempo, s jakým se EU přiblíží k cíli snížení emisí o 55 % do roku 2030.

Dokument ke stažení:

EU 257_25 EK Návrh nařízení v přenesené pravomoci – Ares(2025)10817207

Evropská komise otevírá zásadní veřejnou konzultaci k budoucí podobě evropského trhu s CO₂ a k nové legislativní iniciativě, která má definovat infrastrukturu, pravidla a investiční prostředí pro zachycování, využívání a ukládání uhlíku. Jde o krok, který ovlivní směřování evropského průmyslu i energetiky až do roku 2050. Vzhledem k tomu, že množství CO₂, které bude nutné zachytit a bezpečně uložit, poroste násobně, Komise usiluje o širokou účast odborné veřejnosti.

Evropská klimatická politika vstupuje do nové fáze. Sdělení o klimatickém cíli pro rok 2040 a jeho rozsáhlé posouzení dopadů ukazují, že bez rychlého rozvoje technologií zachycování, využívání a ukládání uhlíku nebude možné dosáhnout evropské klimatické neutrality do roku 2050. Průmyslové hospodaření s uhlíkem, tedy celé spektrum činností od zachycení emisí z fosilních zdrojů, přes jejich využití v průmyslových procesech až po trvalé geologické ukládání, má podle Evropské komise stejnou váhu jako rozvoj obnovitelných zdrojů či zvyšování energetické účinnosti.

Z aktuálních analýz vyplývá, že zatímco dnes se v EU zachycují jednotky milionů tun CO₂ ročně, v roce 2030 by to mělo být 50 milionů tun, v roce 2040 už 280 milionů tun a do roku 2050 až 450 milionů tun. Proti těmto hodnotám stojí dnešní realita. Jen několik málo projektů je ve výstavbě a rozhodnutí o investici padlo pouze u několika úložišť, například Greensand v Dánsku či Porthos v Nizozemsku. Rozdíl mezi cíli a skutečnou kapacitou je proto propastný a vyžaduje zásadní strukturální kroky.

Současný legislativní rámec EU sice pokrývá jednotlivé části hodnotového řetězce CO₂, avšak neobsahuje komplexní řešení, které by umožnilo vznik jednotného, integrovaného a konkurenceschopného trhu s uhlíkem. Směrnice o geologickém ukládání CO₂ stanovuje bezpečnostní a provozní pravidla pro úložiště, nařízení TEN-E umožňuje rychlejší povolování vybraných infrastrukturních projektů a Akt o průmyslu pro nulové čisté emise stanovuje právně závazný cíl na kapacitu injektáže CO₂ do roku 2030. Nic z toho však samo o sobě nezaručuje, že vznikne propojená a efektivní síť pro přepravu a ukládání CO₂ napříč Evropou ani že se podaří překonat regulační nejistoty, investiční rizika či nekoordinovaný postup jednotlivých států.

Komise proto poprvé představuje legislativní iniciativu, která má cíleně řešit chybějící prvky, tedy: tržní pravidla, přístup k infrastruktuře, přeshraniční interoperabilitu, povolovací procesy, pobídky pro investice i integraci se souvisejícími energetickými odvětvími. Záměrem je vytvořit regulační prostředí, které umožní vznik robustní sítě pro přepravu CO₂ a to nejen potrubní, ale i lodní, železniční či silniční. Tyto způsoby přepravy budou hrát klíčovou roli zejména v raných letech, kdy budou kapacity úložišť geograficky omezené a jednotlivé státy budou v různém stadiu připravenosti.

Jádrem iniciativy je přesvědčení, že bez jasných a koordinovaných pravidel nebude možné zajistit investiční jistotu, dlouhodobé smluvní modely ani efektivní využití stávající energetické infrastruktury, například opětovné použití plynovodů pro přepravu CO₂. Současně je nutné odstranit bariéry přeshraniční přepravy, harmonizovat podmínky přístupu, zabránit vzniku monopolů a posílit transparentnost tržních vztahů mezi emitenty, provozovateli infrastruktury, provozovateli úložišť a budoucími uživateli syntetických produktů založených na CO₂.

Komise rovněž zdůrazňuje potřebu integrovaného energetického plánování. Zachycování CO₂ je úzce propojeno s vysokou spotřebou elektřiny, s výrobou nízkouhlíkového vodíku, s potenciální recyklací energetické infrastruktury i s chladicí energií terminálů LNG využitelnou pro zkapalňování CO₂. Právě proto má být budoucí plánování sítí pro CO₂ propojeno s plánováním elektrizační, plynové a vodíkové infrastruktury, aby se minimalizovaly náklady a maximalizovala systémová efektivita.

Otevřená veřejná konzultace je zásadní součástí příprav. Odpovědi odborné veřejnosti se stanou přímým podkladem pro posouzení dopadů a podobu legislativního návrhu, který bude určovat tržní a infrastrukturová pravidla na desetiletí dopředu. Infrastruktura pro CO₂ bude v příštích desetiletích stejně klíčová jako dnešní sítě pro elektřinu či plyn. O tom, jak bude nastavena, se rozhoduje nyní. Komise proto vyzývá odborné instituce, průmyslové podniky, technologické firmy, výzkumníky i nevládní organizace, aby se aktivně zapojili. 

Dokument ke stažení:

• EU 1_26 EK Výzva k předložení informací
• EU 1_26 EK Trhy s CO2

Evropská komise dnes předložila návrh legislativního balíčku, jehož cílem je zjednodušit a zpřehlednit stávající evropské předpisy v oblasti životního prostředí a snížit administrativní zátěž pro podniky, zemědělce, veřejnou správu i jednotlivce. Díky tomuto návrhu by podniky měly ročně uspořit přibližně jednu miliardu eur.

Tento krok je součástí širší strategie, jejímž cílem je dosáhnout celkového snížení administrativních nákladů o 37,5 miliardy eur ročně do roku 2029. Již nyní, ještě před schválením tohoto balíčku, dosáhla opatření Komise v rámci tzv. omnibus iniciativ a dalších zjednodušení úspor téměř jedenácti miliard eur. Materiál je pevně zasazen do evropského Kompasu konkurenceschopnosti a sleduje dvojí cíl: posílit ekonomickou odolnost a investiční aktivitu a současně udržet nedotčené ambice evropské klimatické a environmentální politiky.

Komise důrazně upozorňuje, že smyslem balíčku není uvolnění ekologických standardů, nýbrž efektivnější fungování stávající legislativy. Návrh se konkrétně zaměřuje na tři citlivé oblasti: environmentální posuzování při povolovacích řízeních, provádění směrnice o průmyslových emisích a vybrané povinnosti v rámci právního rámce odpadového hospodářství. Každá z těchto oblastí představuje pro firmy a veřejné instituce rozsáhlý administrativní aparát, bez něhož se ochrana životního prostředí neobejde, ale který při nadměrné složitosti zvyšuje náklady podnikání a zpomaluje investiční cyklus.

Balíček navazuje na závazek předsedkyně von der Leyen zjednodušit evropské předpisy ještě v tomto funkčním období a omezit náklady, jejichž výše již není adekvátně vyvážena přínosem. Současně se opírá o rozsáhlý probíhající přezkum účelnosti legislativy, o konzultace se zúčastněnými stranami a členskými státy a navazuje na říjnový „autumn package“, který avizoval snahu modernizovat regulatorní prostředí EU.

Podpůrným dokumentem balíčku je rovněž sdělení shrnující výsledky dosavadního snižování administrativních nákladů, kde Komise detailně prezentuje konkrétní úspory dosažené v rámci agendy REFIT a dalších iniciativ. Dokument doplňuje červencový plán na zlepšení kvality unijní legislativy, jenž obsahuje harmonogram připravovaných legislativních i nelegislativních kroků. Součástí širšího kontextu balíčku je i veřejná konzultace k přezkumu směrnice o biocidech a představení prvního integrovaného přehledu stavu boje proti environmentální kriminalitě ve všech členských státech, vycházejícího z revidované směrnice o trestněprávních sankcích za ekologické delikty. Komise rovněž dokončila zprávu o procesu určování nejlepších dostupných technik (BAT), která detailně analyzuje silné a slabé stránky současného systému a navrhuje praktická zlepšení.

Samotný návrh, označovaný jako „van Rompuy’s Omnibus“, mění šest evropských právních aktů, přičemž další úpravy a odstranění duplicit budou předloženy formou doprovodných opatření. Jednou z nejvýraznějších změn je zjednodušení environmentálních posouzení při povolování velkých projektů. Investoři, od energetiky přes infrastrukturu až po developerské projekty, budou mít k dispozici jednotná kontaktní místa, která slouží jako centrální koordinace všech administrativních postupů, a současně se do procesu promítne širší digitalizace, umožňující elektronické podávání žádostí, dokumentaci a monitoring.

Tato opatření vedou k výraznému zkrácení časového rámce povolovacích řízení, zrychlení rozhodovacích procesů a snížení nákladů spojených s administrativou. Součástí návrhu je rovněž akcelerační „toolbox“ určený pro strategická odvětví a projekty přispívající k dekarbonizaci či zvyšování efektivity využívání zdrojů, včetně projektů dostupného bydlení. Tyto změny mají zásadní dopad na přípravu projektů, zvyšují investiční předvídatelnost a podporují rychlejší realizaci ekonomicky klíčových záměrů.

Další zásadní změny se týkají směrnice o průmyslových emisích (IED), kde Komise usiluje o větší flexibilitu při zavádění environmentálních systémů řízení. Odstraňuje se povinnost zahrnovat transformační plány, které byly často považovány za nadbytečné, zejména u podniků, jež již podléhají existujícím dekarbonizačním mechanismům. Tyto mechanismy zahrnují například evropský systém obchodování s emisemi (EU ETS), národní či sektorové limity emisí, a rovněž dobrovolné nebo povinné programy zaměřené na snížení uhlíkové stopy prostřednictvím investic do energeticky úsporných technologií či obnovitelných zdrojů.

Provozovatelé zařízení tak získávají více času na přípravu svých systémů a zároveň odpadá povinnost provádět nezávislé audity, což přináší konkrétní snížení provozních i administrativních nákladů. Změny se týkají i zemědělců a provozovatelů akvakultury, u nichž Komise plánuje omezení rozsahu reportovacích povinností, což je vzhledem k omezeným kapacitám těchto subjektů mimořádně významné. Současně dochází ke zjednodušení samotného vymezení zemědělských činností a k odstranění duplicitních požadavků u ekologických farem, které byly dosud nuceny splňovat překrývající se režimy, což přinese jasnější pravidla a snazší administrativní proces.

Zcela zásadní změnou v oblasti chemických látek a odpadů je návrh na zrušení databáze SCIP (Substances of Concern in Products). Komise konstatuje, že provozní náklady této databáze byly neúměrně vysoké a že její funkci efektivně přebírají modernější digitální nástroje, zejména Digitální produktový pas a iniciativa One Substance One Assessment. Tyto přístupy umožňují efektivnější sběr informací o nebezpečných látkách napříč životním cyklem a zajišťují lepší propojení s hodnotovými řetězci. Z tohoto důvodu Komise navrhuje změnu rámcové směrnice o odpadech, která databázi SCIP ruší a plně přesouvá důraz na digitální řešení s vyšší efektivitou a nižšími náklady.

Významné úpravy přináší návrh také v oblasti rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR). Současná pravidla pro baterie, obaly, elektrozařízení, jednorázové plasty a další kategorie odpadů vyžadují, aby výrobci se sídlem nebo registrovanou provozovnou v EU, kteří prodávají své produkty v členských státech, kde nejsou fyzicky přítomni, jmenovali v každé zemi autorizovaného zástupce zodpovědného za plnění povinností souvisejících s EPR, například vedení evidence, reporting a nakládání s odpady.

Tento systém je finančně i organizačně náročný, přičemž jeho přínos ne vždy odpovídá vynaloženým nákladům. Komise proto navrhuje dočasně pozastavit tuto povinnost pro evropské výrobce, dokud nebude dokončen nový centralizovaný rámec EPR v připravovaném Circular Economy Act. Výsledkem bude snížení nákladů na podnikání, zjednodušení administrativy a omezení fragmentace vnitřního trhu, což umožní efektivnější fungování firem při zachování environmentálních standardů.

Poslední klíčovou oblastí návrhu je harmonizace a zpřístupnění prostorových dat. Technické požadavky směrnice INSPIRE budou plně sladěny s horizontální legislativou upravující vysoce hodnotná data veřejného sektoru. Tento krok sníží náklady veřejné správy a usnadní přístup k prostorovým datům pro soukromý i veřejný sektor, což zrychlí přípravu projektů, zlepší plánování investic a posílí datovou transparentnost.

Legislativní návrh bude nyní předložen Evropskému parlamentu a Radě. Komise očekává, že jeho rychlá adopce umožní členským státům i podnikům co nejdříve promítnout snížení administrativních nákladů do praxe a současně posílí efektivitu implementace klíčových opatření v oblasti ochrany životního prostředí.

Další informace:

• Questions and answers on the environmental simplification package

• Factsheet

• Environmental simplification package