Mnoho připomínek se odvolává na nedoložené studie či tvrdí sporné věci. Obce například chtějí mnohem více peněz z nevybraných záloh a jako důvod uvádějí, že se jim zvýší počet svozů. Podle vrchního ředitele sekce ochrany životního prostředí ministerstva životního prostředí Davida Surého to ale nedává smysl, protože ze žlutých popelnic zmizí zhruba 25 procent objemu, který tvoří PET. Svozů by naopak mělo být méně. Zároveň zdůrazňuje, že zálohování je cesta, jak dosáhnout 90procentního cíle sběru PET lahví a plechovek, který jsme si dali za cíl v rámci Evropské unie. Jiný způsob spočívá v tom, že by se přistavělo k rodinným domům 1,7 milionu nových popelnic. Tím by se ale snížila efektivita sběru. Více ZDE

Probíhající změny klimatu dopadají i na sektor stavebnictví. Léta se ke stavbě nových budov využívá hlavně cement často spojovaný s vysokými emisemi skleníkových plynů. I proto se vědci a odborníci snaží přijít s účinnými alternativami, které by tak záporný vlivv na životní prostředí neměly. Řadí se k nim i konopí. Více ZDE

Víc než polovina českých firem, konkrétně třiapadesát procent, podnikla konkrétní kroky vedoucí ke snížení uhlíkové stopy. Třetina už sestavila strategii vedoucí k dekarbonizaci nebo si začala svou uhlíkovou stopu počítat. Nižší výnosy od zavádění ekologičtějších produktů a služeb odrazují pětinu podniků. Vyplývá to z průzkumu CEO Survey, který společnost PwC uskutečnila koncem loňského roku mezi 188 řediteli českých firem. Více ZDE

České ocelářství není připravené na dekarbonizaci ani technologicky, ani finančně. Plány Evropské komise bude obtížné naplnit. Je třeba mít zelenou elektřinu, vodík a další zdroje, které státu chybí, shodují se odborníci, které oslovila ČTK. Ocel je přitom klíčovým materiálem pro výrobu větrných elektráren, fotovoltaiky, vlaků a podobně, řekl předseda představenstva Ocelářské unie Daniel Urban. Ocelářství produkuje přibližně 5 % emisí skleníkových plynů v Česku. Více ZDE

Karcinogenní benzo(a)pyren produkují kvůli špatnému spalování tuhých paliv z 95 procent. Vyplývá to z analýzy kvality ovzduší za loňský rok, kterou mají čerstvě k dispozici odborníci z Českého hydrometeorologického ústavu. Podrobnosti rozebral v Dobré radě doktor Jáchym Brzezina, vedoucí oddělení kvality ovzduší CHMÚ, pobočka Brno. Rozhovor ZDE

Surovinová politika pro dřevo navazuje na Koncepci státní lesnické politiky do roku 2035, a to v oblasti zpracování a využívání dřeva jako obnovitelné suroviny. Stanovuje dřevo jako strategickou komoditu, která je trvale obnovitelná a v době měnícího se klimatu významně přispívá ke zmírňování negativních dopadů vlivem dlouhodobého ukládání atmosférického uhlíku. Obsahuje analýzy současného stavu z dostupných dat lesnicko-dřevařského sektoru týkající se především zdrojů dřeva ve střednědobém a dlouhodobém horizontu, potřeb zpracovatelských odvětví, exportu a importu surového dříví, včetně dopadů sektoru na ekonomiku státu. Surovinová politika pro dřevo vychází z principů udržitelného obhospodařování lesů a trvalé a vyrovnané produkce dřeva v českých lesích, z jejichž analýzy do budoucích let vyplývá, že navzdory proběhlé velkoplošné kůrovcové kalamitě v minulých letech by nemělo dojít k výraznému snižování výhledu objemů těžeb v následujících až 30 letech.

V návrhové části dokument akcentuje opatření stanovující kroky ke zlepšení podmínek, které budou umožňovat vyšší využití dřeva ve stavebnictví s akcentem na lokální zdroje; zavedení motivačních ekonomických nástrojů pro podporu intenzivnější realizace dřevostaveb v rámci veřejného i soukromého sektoru; stanovení závazného minimálního podílu dřeva ve výši nejméně 20 % v rámci veřejných stavebních projektů; usilování o zavedení daňových úlev při výstavbě a užívání objektů ze dřeva. Surovinová politika pro dřevo také cílí do oblasti zachování lesa např. při stanovení množství odebírané lesní biomasy pro energetické účely na úkor vhodnějšího využití, i např. v oblastech využití odpadního dřeva; nastavení citlivé hranice mezi potřebami ochrany přírody a zajištění trvalé disponibility zásoby dřeva a nalezení možnosti sdružování soukromých a veřejných finančních zdrojů k podpoře využívání dřeva ve společnosti je dalším tématem podporujícím principy trvale udržitelné produkce.

Dokument ke stažení:

Materiál

Komise a Parlament schválily směrnici, která stanovuje, jak firmy mohou ověřit svá environmentální marketingová tvrzení. Firmy budou muset podat svá tvrzení ke schválení před jejich použitím, a to bude prováděno akreditovanými ověřovateli do 30 dnů. Pokud firmy poruší pravidla, mohou čelit sankcím včetně vyloučení z veřejných zakázek, ztráty příjmů a pokuty ve výši nejméně 4 % ročního obratu. Směrnice také stanovuje speciální pravidla pro porovnávací tvrzení a tvrzení týkající se uhlíkové kompenzace. Parlamentní zpravodajové zdůraznili význam transparentnosti a vědeckého ověření ekologických tvrzení, aby spotřebitelé mohli důvěřovat tržním praktikám a podnikům. Tento krok má za cíl ukončit rozšířené praktiky "greenwashingu" a poskytnout firmám nástroje k implementaci skutečně udržitelných postupů. Více ZDE

Evropští poslanci z Výboru pro životní prostředí přijali návrhy na revizi směrnice o odpadech, které zahrnují ambicióznější cíle pro snížení potravinového odpadu a rozšíření odpovědnosti výrobců na textilní produkty. Navrhují zvýšit cíle snížení potravinového odpadu na nejméně 20 % ve zpracování a výrobě a na 40 % na osobu ve spotřebě do roku 2030. Nové pravidlo také ukládá výrobcům textilních produktů povinnost hradit náklady na sběr, třídění a recyklaci textilního odpadu. Celý návrh bude nyní projednán v plénu a pokračování legislativního procesu se očekává po evropských volbách v červnu 2024. Více ZDE

Podle průzkumu „Energy transition consumer insights“, který provedla firma EY, jenž během tří let zkoumala názory téměř 100 000 spotře­bitelů z 21 trhů po celém světě, včetně Severní a Jižní Ameriky, Evropy, Asie a Tichomoří. Zjištění jsou alarmující: přestože 65 % respondentů uvedlo, že vědí, jak začít činit udržitelnou energii, pouze 26 % dobře rozumí pojmům jako obnovitelná energie a udržitelnost a ještě méně, 31 % je ochotno investovat více času a peněz do této oblasti. Více ZDE

První letošní číslo časopisu Vodohospodářské technicko-ekonomické informace (VTEI), který vydává Výzkumný ústav vodohospodářský T.G. Masaryka (VÚV TGM), obsahuje řadu zajímavých článků. Jedním z nich je text s názvem „Přínosy a rizika využití kalů malých ČOV po zpracování kompostováním k produkci vybraných druhů zeleniny“. Prezentovaná studie byla zaměřena na prověření možných přínosů a rizik spojených s využitím kalů z domovních a malých ČOV dvou hlavních technologií (aktivační ČOV, kořenová ČOV) v rámci lokální cirkulární ekonomiky, a to jako zdroje nutrientů pro pěstování vybraných plodin po jejich zpracování kompostováním, které simulovalo podmínky domácího a komunitního maloobjemového kompostování. Cílem bylo ověřit možné účinky, a poskytnout tak informace pro rozhodování v procesu nakládání s těmito kaly. Více ZDE

Skládky v Dillí představují celosvětovou hrozbu coby ohniska emisí metanu

Skládky se nad Dillí tyčí jako monstrózní hory, na kterých hodují ptáci, mouchy, škůdci a krávy. Vydávají neodbytný zápach hniloby, napsal web The Guardian, s tím, že „hory odpadků“ jsou tak velké, že jsou vidět z celého města. Na skládkách končí denně více než 10 000 tun odpadu z Dillí. Vše od zeleninových slupek po skleněné lahve, plastové obaly, baterie, rozbité hračky a vyřazené oblečení. Skutečná hrozba, kterou skládky v Dillí představují, je však z velké části neviditelná. Satelitní data ukazují, že skládky indického hlavního města se staly globálním ohniskem emisí metanu. Více ZDE

Grónské ledové plochy se mění na skály i mokřady. Je to riziko pro životní prostředí, popisují výzkumníci

V Grónsku se objevuje nová vegetace na značně velkých plochách, na kterých předtím roztála ledová pokrývka. Tyto proměny představují riziko v podobě zvýšených emisí skleníkových plynů a stoupání mořské hladiny. Výzkum uvádí, že velké plochy ledu nahradily od 80. let 20. století neúrodné skály, mokřady a keřové porosty. Tento vývoj tak mění životní prostředí. Analýza satelitních záznamů ukázala, že během posledních třiceti let roztálo odhadem 11 000 kilometrů čtverečních grónských ledovců a ledové pokrývky. Více ZDE

Větrná energie na moři je jedním z klíčových směrů transformace polské energetiky

Energetický potenciál polské části Baltského moře je považován za jeden z největších v regionu a je odhadován na 33 GW. Větrná energie na moři bude mít obrovský dopad na energetickou bezpečnost Polska a bude hrát významnou roli při transformaci energetického sektoru. Energie z větrných elektráren v Baltském moři začne proudit do Polska v roce 2026. Do roku 2030 poskytnou větrné elektrárny kapacitu téměř 6 GW. Do roku 2040 chce mít Polsko instalováno 18 GW kapacity větrných elektráren v Baltském moři. Hlavní brzdou energetické transformace Polska je stav elektrické sítě. České firmy se mohou uplatnit v dodavatelském řetězci pro větrné elektrárny na moři a při výstavbě a modernizaci energetické sítě. Více ZDE

Více než 12 % emisí v Česku pochází z provozu budov. Toto číslo je nezanedbatelné, a různé subjekty už podnikají kroky, jak jej snížit. Motivace v tomto mají především velké korporace nebo realitní developeři, kteří se v mnoha případech zavázali ke snížení svých emisí, či dokonce k uhlíkové neutralitě. Většina moderních budov již používá pokročilé technologie pro zvýšení energetické efektivity, jako jsou zateplení, zelené střechy či rekuperace. Mnoho budov disponuje také vlastní výrobou energie ze solárních panelů. Většina provozovatelů budov ale zapomíná na jednoduchou možnost, která snižuje náklady i zátěž pro přírodu a nijak neovlivní komfort uživatelů budovy – údržba topných a klimatizačních zařízení (HVAC).

Údržba HVAC systémů vyžaduje ze strany provozovatele budovy pravidelné kontroly, u kterých se věnuje zvláštní pozornost provozním kapalinám. Jsou to totiž právě kapaliny, které udržují systém v optimální kondici a mohou přispět i ke snížení uhlíkové stopy a nákladů na provoz. „HVAC systémy se plní kapalinami na bázi glykolu, které v Česku vyrábíme, a také jako jediní ve střední Evropě recyklujeme a následně produkujeme další kapaliny s podílem recyklátu. Zákazník od nás může odebrat recyklovanou kapalinu pro svůj provoz, a snížit tak vlastní uhlíkovou stopu. Může nám také poslat vlastní použitou kapalinu k recyklaci, a ušetřit tak náklady na likvidaci odpadu. Kapalina, kterou přijímáme k recyklaci, ale musí splňovat určitá kvalitativní kritéria, a proto upozorňujeme všechny naše klienty, aby nezanedbávali údržbu HVAC systémů. Nemuselo by se to v konečném důsledku vyplatit,” říká Jan Skolil, technický ředitel CLASSIC Oil.

Úspory díky podobnému přístupu přitom nejsou zanedbatelné. Z hlediska nákladů jde o finanční úsporu v řádech až desítek procent. „O recyklaci teplosměnných kapalin slyšely pouze jednotky facility manažerů, a tak často ani neví, že mají možnost poslat kapaliny na recyklaci. V nákladech tak ušetří i více než 50 % z ceny, kterou by platily za likvidaci. Likvidace je navíc velice náročná na životní prostředí – kapalina se buď spaluje, nebo penetruje do cementu, což jsou energeticky velice náročné procesy, a navíc často zcela zbytečné, protože kapaliny dokážeme velice efektivně recyklovat a znovu využít,” komentuje Jan Skolil.

Aby mohla společnost kapalinu k recyklaci přijmout, musí být dodaná v určité kvalitě. „Na klienty vždy apelujeme, aby zasílali vzorky kapalin v okruzích svých HVAC systémů k pravidelnému laboratornímu testování, aby pravidelně kontrolovali tlak ve ventilech a jednou za čas je otevřeli, aby se v nich nehromadily usazeniny,” doporučuje Jan Skolil. Tato údržba pomůže také udržet kvalitu fungování celého systému – snižuje náklady na energie a opravy systémů a prodlužuje jejich celkovou životnost. Použité kapaliny si navíc i udržují kvalitu, a když přijde čas na jejich výměnu, mohou být přijaté k recyklaci.

Samotná recyklace kapalin následně pomáhá snižovat uhlíkovou stopu kapalin a přispívá i k udržitelnějšímu provozu moderních budov. U větší kancelářské budovy tak použití kapalin s příměsí recyklátu může znamenat úsporu i několik tun CO2 ročně. „U jednoho z našich klientů jsme měnili kapaliny v HVAC okruhu pro budovu o podlahové ploše 70 000 m² našim produktem s 50% podílem recyklátu. Na základě výpočtu uhlíkové stopy produktu od LCA Studia jsme zjistili, že našim přístupem jsme snížili uhlíkovou stopu u tohoto konkrétního projektu až o 8,7 tuny. Tuto hodnotu si následně může provozovatel budovy vyreportovat a poskytnout také nájemníkům v budově pro jejich nefinanční reporting,” vysvětluje Olga Pleyer, specialistka vývoje v CLASSIC Oil.

Moderní budovy v sobě skrývají různé možnosti, jak více podpořit jejich udržitelné fungování. Základem je samozřejmě maximální využití energetické efektivity u stavby. Uhlíkovou stopu budov ale dokážeme ještě dál snižovat využitím moderních technologií a přístupů. Jedním z takových je právě využití recyklovaných kapalin, které nijak neovlivňují komfort uživatelů budovy, ale mohou zásadně snížit provozní náklady i dopad na planetu.

O CLASSIC Oil
CLASSIC Oil je významným dodavatelem olejů a maziv, kde základ portfolia tvoří značky CLASSIC (automotive), OEST (industry) a CS Line (automotive + industry). V oblasti maziv firma spolupracuje pouze s prověřenými západoevropskými dodavateli a rafineriemi.

CLASSIC Oil je největším českým výrobcem chladicích kapalin / antifreezů a teplosměnných kapalin. V této oblasti vlastní několik ochranných známek, např. CS Antifreeze G® nebo CS EKOTERM®. Disponuje vlastní vývojovou laboratoří a tím se výrazně liší od svých konkurentů, neboť velmi flexibilně reaguje na požadavky zákazníka, požadavky trhu, ale i na samotná specifika jednotlivých aplikací a provozů.

Ve svém sídle v Buštěhradě provozuje vlastní recyklační linku kapalin na bázi glykolu, která je jediná svého druhu ve střední Evropě.

Z jakých částí světa dováží materiál či jestli je recyklovatelný. To jsou data, která dnes musí některé firmy dokládat zákazníkům a tím osvětlit míru ekologičnosti či zelenosti firmy. Některé průmyslové haly postavené před třiceti lety se budou co nevidět bourat, důvodem je také uhlíková stopa a udržitelnost. Více ZDE

V Uzbekistánu dnes začalo 14. zasedání smluvních stran Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (tzv. Bonnské úmluvy) a to s mottem „Příroda nezná hranice“.

Během pětidenní konference, které se aktivně účastní i česká delegace vedená Libuší Vlasákovou z Ministerstva životního prostředí, se bude diskutovat cílená ochrana stěhovavých druhů volně žijících živočichů, a to nejen ptáků, ale i ryb, savců a mořských živočichů celého světa.

Během konference dojde mj. ke zhodnocení plnění cílů Strategického plánu pro období 2015–2023 a schválení nového Strategického plánu na období do roku 2032. Zasedání projedná stav naplňování jednotlivých dohod a memorand i akčních plánů pro vybrané stěhovavé druhy. Velkou pozornost bude konference věnovat problémům mořských druhů, zejména jejich zachycení do volně plovoucích sítí, vlivu hluku, srážkám s plavidly, dopady hlubokomořské těžby a také znečištění moří. Připravuje se také diskuse o prioritách ochrany velkých kytovců a vymezení oblastí významných pro žraloky a rejnoky.

Samostatně se uskuteční debata nad přípravou Atlasu stěhovavých živočichů a prevence otrav stěhovavých ptáků. Konference projedná i problematiku vlivu světelného znečištění a úbytku hmyzu, který ohrožuje stěhovavé druhy. Témata jsou významná i z hlediska České republiky, která se na naplňování přijatých rezolucí podílí.

Zajištění účinné ochrany stěhovavých druhů může být totiž úspěšné pouze koordinovanou mezinárodní spoluprací. Stěhovavé druhy je třeba chránit na všech místech jejich výskytu, a to včetně migračních cest. Stále intenzivnější lidskou činností ubývá především přirozených míst pro hnízdění, mizí zdroje potravy, ale i místa k úkrytu a zastávky na migračních cestách, což jsou zejména mokřady.

Úmluva je zaměřená nejen na ochranu ptáků, ale i savců, suchozemských i vodních živočichů a jejich přirozeného prostředí. Z hlediska České republiky je zásadní zejména ochrana netopýrů, dravců a sov, stěhovavých vodních ptáků nebo například dropa velkého.

Indonéská vláda je pod tlakem populačního boomu a přetížení ostrova Jáva, pomyslného centra dění v zemi, nucena zefektivňovat nejen dopravní infrastrukturu, ale také urbanistickou koncepci. Jedním z projektů, který nabírá konkrétní obrysy, je stavba nového hlavního města Nusantara. Ačkoliv prim v investicích budou hrát asijské země, řada příležitostí především v sektoru smart city se otevírá také pro české firmy. Více ZDE

Evropská unie zavedla uhlíkové clo na dovážené suroviny a výrobky ze třetích zemí, jejichž výroba je spojena se zvýšenou emisí skleníkových plynů. Od října 2023 funguje přechodné období tohoto tzv. Mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích – CBAM [1]. Jde o zásadní nástroj, který nastavuje evropským průmyslovým odvětvím s vysokými emisemi skleníkových plynů spravedlivé podmínky s podniky ze států mimo EU, které nejsou v systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS). Cílem je, aby se dovezené zboží vyrovnávalo ceně za vypuštěný uhlík u domácí výroby. Podle CBAM měly firmy do konce ledna 2024 poprvé oznámit Evropské komisi dovoz produktů, na které se toto uhlíkové clo vztahuje. Vzhledem k technickým potížím s přihlášením do portálu ale bude možné požádat o dodatečné podání - a to do konce února 2024.

CBAM – laicky „uhlíkové clo“ je jedním z důležitých nástrojů, který ochrání vnitřní trh EU. V první přechodné fázi se dotýká pouze odvětví s vysokými emisemi uhlíku a vysokým rizikem úniku uhlíku. Konktrétně se to týká zejména těchto komodit a produktů ze třetích zemí: železa a oceli, hliníku, cementu, elektrické energie, vodíku a hnojiv.

„Velmi podporuji rozšíření i na další komodity. Je důležité, aby se produkty jako je železo, cement, ale třeba i minerální vata a další materiály včetně produktů z nich, vyráběly uvnitř EU. A pokud budou dováženy z jiných, mimoevropských zemí, tak na ně bude uvaleno uhlíkové clo, tedy CBAM. Toto považuji za správné řešení. Je potřeba takovéto produkty co nejvíce vyrábět uvnitř EU a podporovat evropské výrobce,“ říká ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

Zavedení CBAM je rozděleno do dvou fází. V první, přechodné, fázi je dovozcům dle příslušného nařízení EU stanovena od 1. 10. 2023 do 31. 12. 2025 oznamovací povinnost. Při ní musí dovozci nebo nepřímí celní zástupci podat zprávu CBAM za každé čtvrtletí v případě dovozu zboží, na které se nařízení (příloha I nařízení 2023/956) vztahuje. První termín pro podání zprávy byl do 31. ledna 2024 za zboží dovezené v posledním čtvrtletí roku 2023. V minulých dnech se ale systém, ve kterém se zprávy CBAM podávají, a který spravuje Evropská komise, potýkal s technickými problémy.

„Problémy s registrem, který nespravuje Česká republika, ale EU, v některých případech znemožnily podání zprávy CBAM včas. Vzhledem k těmto problémům vycházíme firmám vstříc a mohou tak bez sankce požádat o opožděné podání až do konce února 2024,” zdůrazňuje ministr Hladík.

Druhá fáze, tedy plné fungování mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích se uplatní od roku 2026. Nyní podniky Evropské komisi zasílají pouze oznamovací zprávy CBAM. Povinnost platit za dovoz komodit ze třetích zemí pak firmy čeká od 1. ledna 2026 – dovozci budou muset nakupovat tzv. certifikáty CBAM v takovém množství, aby pokrylo emise vypuštěné při výrobě tohoto dováženého zboží ve třetích zemích.

Jak podat zprávu o dovozu portálu CBAM

Přímo v portálu CBAM je zpřístupněna funkce požádat o opožděné podání zprávy (tlačítko Request delayed submission), kterou naleznete v sekci My Quarterly Reports (Moje čtvrtletní zprávy). Po kliknutí na toto tlačítko je nutné zvolit důvod opožděného podání. Do konce února můžete zvolit možnost technical error (technické potíže). Druhá možnost (Requested by NCA) bude dostupná až do 31. července 2024, bude ale vyžadovat komunikaci s Ministerstvem životního prostředí v rámci opravného řízení pro přidělení referenčního čísla, které budete potřebovat pro vytvoření zprávy. Opravit nebo doplnit již podanou zprávu můžete sami až do 31. července 2024.

Pokyny k vyplňování CBAM

Podrobné pokyny k vyplňování zpráv CBAM naleznete na našich stránkách a zde zveřejněných dokumentech ke stažení.

O všech aktuálních informacích pravidelně informujeme osoby na našem kontaktním seznamu. V případě zájmu o aktuality se prosím obraťte s žádostí o zařazení na tento seznam na adresu CBAM_ETS@mzp.cz. Na tuto emailovou adresu se také můžete obrátit s Vašimi dotazy ohledně zprávy CBAM nebo s problémy při jejím vyplnění.

Poznámky: [1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/956 (více zde) zavádějící Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, anglicky Carbon border adjustment mechanism (CBAM). Jedná se o zásadní součást balíčku „Fit for 55“ - souboru návrhů na aktualizaci stávajících právních předpisů EU k zajištění toho, aby politiky EU byly v souladu s cíli EU v oblasti klimatu (snížení čistých emisí skleníkových plynů do roku 2030 alespoň o 55 %).

Další španělský region zavádí kvůli suchu a nedostatečným srážkám opatření na regulaci spotřeby vody. Úřad, který má tuto problematiku na starost v Andalusii, v sobotu stanovil strop pro spotřebu vody v půlmilionové Málaze či na části turisticky oblíbeného pobřeží Costa del Sol, píše deník El País. Kvůli suchu tento měsíc vyhlásilo stav nouze Katalánsko.

Katalánsko a Andalusie jsou dva španělské regiony, kde jsou problémy se suchem největší. Například v Málaze byl loňský úhrn srážek nejnižší od roku 1961, kdy se začal tento údaj soustavně sledovat. "Jsme v extrémní situaci," řekl šéf andaluského regionu Juan Manuel Moreno. V Katalánsku jsou pak na minimálních hodnotách nádrže, které například zásobují Barcelonu.

Úřad, který se suchem zabývá, rozhodl, že v části regionu se spotřeba vody musí snížit na 160 litrů vody na obyvatele. Spotřeba pro průmyslové využití má klesnout o 20 procent. Podle deníku El País by se poklesu spotřeby vody mohlo dosáhnout nižším tlakem ve vodovodech.

Podobná opatření zavádí od 1. února na velké části svého území i Katalánsko, kde se omezení týkají zhruba šesti ze 7,5 milionu obyvatel. Vedení regionu počítá s limitem na spotřebu a omezilo či zcela zakázalo používání vody pro účely, které jsou považovány za zbytné, jako zalévání parků, napouštění bazénů či mytí aut.