Aby se Česko stalo do roku 2050 uhlíkově neutrální zemí a neujel mu vlak ve srovnání s okolními zeměmi, bude muset investovat 3,2 bilionu korun. To znamená asi 1,5 až tři procenta hrubého domácího produktu ročně. Vyplývá to ze závěrů studie s názvem Česká cesta k uhlíkové neutralitě. Výzva, nebo příležitost pro naši ekonomiku? Tu zveřejnil Aspen Institute Central Europe ve spolupráci s poradenskou společností Boston Consulting Group. Více ZDE

Obcím a vodohospodářům z veřejného sektoru, kteří se chystají budovat či modernizovat zásobování pitnou vodou nebo čištění odpadních vod, pomohou hned čtyři nově vyhlášené dotační výzvy Operačního programu Životní prostředí. Na kanalizace, čistírny odpadních vod, vodovody a úpravny vody pošle Ministerstvo životního prostředí čtyři miliardy korun. Další čtvrt miliardou korun podpoří projekty monitorovacích a výstražných protipovodňových systémů.

„Prostředky z evropských, ale i národních zdrojů investujeme do vodohospodářské infrastruktury dlouhodobě. Obcím tak pomáháme realizovat náročné investice, do kterých by se jinak nepustily. Vždy byly mezi žadateli populární, a i nyní předpokládáme, že o ně bude velký zájem. V současném období Operačního programu Životní prostředí jsme už finančně pomohli 160 projektům, které řeší čištění odpadních vod. Ty si rozdělí 5,6 miliardy korun. U pitné vody jsme podpořili na sto projektů s dotací téměř tři miliardy korun. Celkem tedy odteklo do zmiňované infrastruktury přes 8,5 miliardy korun a nyní přidáváme další čtyři miliardy,“ říká ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

Čtyři nové výzvy financované z fondů Evropské unie se vyhlašují v předstihu, příjem žádostí se otevře postupně od konce srpna. Zájemci tak budou mít dostatek času na přípravu svých projektů.

Výzva číslo 42 nabídne dvě miliardy korun na výstavbu centrálních čistíren odpadních vod, popřípadě decentralizovaných ČOV, jejich intenzifikaci a také na výstavbu či dostavbu kanalizace. Podpora se vztahuje ale i na další snižování vypouštěného znečištění, jako jsou např. retenční nádrže či rekonstrukce odlehčení na jednotné kanalizaci. Žádosti bude možné podávat od 30. srpna do 30. září 2023. Výzva je kolová (soutěžní) s jednokolovým modelem hodnocení žádostí.

Výzva číslo 43 se zaměřuje výhradně na stavbu čistíren odpadních vod a kanalizace za účelem nového napojení obyvatel na vyhovující čistírnu. Dotaci získají všichni žadatelé, kteří splní podmínky výzvy a získají daný bodový standard s ohledem na technickou kvalitu a ekologický přínos projektu. Připraveno je celkem 1,5 miliardy korun. Žádosti se budou přijímat od 6. září do 31. října 2023. Výzva však může být z důvodu převisu žádostí ukončena dříve, pokud předložené projekty překročí o 10 % vyhlášenou alokaci.

Další z nově vyhlašovaných výzev s číslem 44 je určena na zlepšení dodávek pitné vody, zejména na podporu výstavby vodovodních řadů a vodovodních přivaděčů. Zároveň podporuje úpravny vody a výstavbu či posílení stávajících vodních zdrojů. Na tyto projekty je v soutěžní výzvě určeno 500 milionů korun. Žádosti bude možné podávat od 30. srpna do 30. září 2023. Míra podpory na vodohospodářské projekty dosahuje až sedmdesáti procent.

Poslední nově vyhlášená výzva č. 48 se zaměřuje na preventivní opatření proti povodním a suchu. Jde zejména o vybudování a rozšíření monitorovacích, předpovědních a výstražných systémů. Podpoří i zpracování digitálních povodňových plánů pro území, která plány dosud nemají, analýzy odtokových poměrů a řada dalších aktivit. Jedná se rovněž o „tradiční“ výzvu, díky které pomůže obce lépe chránit před povodňovým nebezpečím. Na protipovodňové systémy je připraveno 250 milionů korun, žádosti je možné podávat od 28. června do 15. prosince 2023.

„Díky prostředkům z fondů Evropské unie budeme moci dostat k lidem kvalitní pitnou vodu, zdokonalit čištění odpadních vod, snížit ekologická rizika a přispět ke zlepšení čistoty povrchových i podzemních vod. A v neposlední řadě připojíme další a další domácnosti k centrální kanalizaci,“ uzavírá přínosy investic ministr Petr Hladík.

Komise dnes předložila nový balíček opatření, která rozvíjejí základy evropské rámce udržitelného financování. Cílem balíčku je proto zajistit, aby rámec EU v oblasti udržitelného financování podniky a finanční sektor i nadále podporoval a zároveň stimuloval přísun soukromého financování do projektů a technologií zaměřených na uvedenou transformaci. Konkrétně pak Komise v rámci balíčku doplňuje taxonomii EU pro udržitelné investice o další činnosti a navrhuje nová pravidla pro ratingové agentury pro životní prostředí, sociální záležitosti a správu. Více ZDE

Aktualizovaná průmyslová strategie EU pro rok 2021 zdůrazňuje potřebu urychlit ekologické a digitální přechody průmyslu Evropské unie. V této souvislosti byl zahájen proces společné tvorby s cílem vytvořit cestu přechodu pro textilní ekosystém. V návaznosti na proces společné tvorby se zúčastněnými stranami byl zveřejněný dokument o politice přechodové cesty pro textilní ekosystém. Z tohoto důvodu Evropská komise vydala výzvu k předkládání závazků zúčastněným stranám.

Účelem výzvy je shromáždit závazky zúčastněných stran ohledně konkrétních možností s cílem podpořit cestu přechodu. Je to důležitý způsob ukázat, jak zúčastněné strany podporují cíle přechodové cesty a jejich závazek spolupracovat na podpoře dvojitého přechodu ekosystému a posílení jeho odolnosti a konkurenceschopnosti. Textilní cesta přechodu Evropské unie si klade za cíl zjistit, co digitální a zelený přechod, rostoucí odolnost a konkurenceschopnost znamenají pro textilní ekosystém a jaká konkrétní opatření a závazky jsou zapotřebí, aby tento přechod doprovázely.

Výzva k předkládání závazků zůstane otevřená během zavádění Cesty přechodu textilního ekosystému. Závazky budou postupně zveřejňovány.

Dokument ke stažení:

EUTextilesTransitionPathwayfinal2403 [pdf, 874 kB]

Ve Sbírce předpisů ČR vyšla pod číslem 169/2023 Sb. Vyhláška o stanovení podmínek, při jejichž splnění přestává být tuhé palivo z odpadu odpadem. Tato vyhláška stanovuje, kdy tuhé palivo z odpadu, které přestává být odpadem, okamžik, kdy tuhé palivo z odpadu přestává být odpadem, konkrétní účel, ke kterému smí být tuhé palivo z odpadu využíváno, požadavky na odpad vstupující do procesu využití, při kterém vznikne tuhé palivo z odpadu, postup zpracování odpadu v rámci procesu využití, během kterého vznikne tuhé palivo z odpadu, kvalitativní kritéria, která musí tuhé palivo z odpadu splnit, aby přestalo být odpadem,    požadavky na vzorkování a zkoušení, náležitosti průvodní dokumentace, některé požadavky na informace o odpadu, který je předáván do zařízení určeného k využití odpadů, v němž se vyrábí tuhé palivo z odpadu, a o původci tohoto odpadu a některé požadavky na vedení průběžné evidence o nakládání s odpady v zařízení určeném k využití odpadů, v němž se vyrábí tuhé palivo z odpadu.

Čištění odpadní vody je biologický proces, při kterém se v současnosti ale využívá také řada chemických látek. Podle vědců z Mendelovy univerzity v Brně by se některé z nich daly nahradit látkami přírodního původu. Odborníci se zaměřili na přísady, které se v čistírnách odpadních vod používají k separaci kalů. Takzvané flokulanty zkouší nahradit sloučeninami obsaženými v kávové sedlině nebo odpadu z produkce vína. Chemikálie se vědci snaží eliminovat mimo jiné proto, že se kaly běžně aplikují na zemědělskou půdu.

Ročně v Česku vznikne asi 800 tisíc tun neodvodněných čistírenských kalů. Obsahují spektrum anorganických i organických látek, jsou zdrojem základních živin a stopových prvků. V praxi se proto využívají jako hnojivo pro zemědělskou půdu, při rekultivaci skládek nebo bývají kompostovány. Od odpadní vody se kaly v čistírnách nejčastěji oddělují pomocí dávkování chemikálií na bázi polyakrylamidů, což jsou látky používané i v potravinářství nebo stavebnictví, kde slouží například k úpravě vlastností betonu.

Nahradit tyto polymery látkami na přírodní bázi aktuálně zkouší vědci z Agronomické fakulty.  „Důvodem, proč cílíme na změnu flokulantů, je mimo jiné to, že polyakrylamidy tvoří velké shluky, které při aplikaci kalu na půdu brání tomu, aby se do země uvolňovaly živiny. Shluky přitom dokážou v kalu vydržet třeba i půl roku bez jakéhokoli rozkladu,“ upozornil Pavel Suchý, který působí na Ústavu zemědělské, potravinářské a environmentální techniky AF MENDELU.

Podle vedoucího projektu Tomáše Vítěze navíc doposud neexistuje mnoho výzkumů, které by se zabývaly tím, jak konkrétně polyakrylamidy půdu ovlivňují. „Našli jsme několik publikací ze Španělska a ty výsledky nebyly úplně uspokojivé. Do přírody se prostřednictvím flokulantů dostává obrovské množství syntetických látek, což může představovat riziko,“ řekl.

Na základě předchozích výzkumů vědci jako nadějnou alternativu vytipovali tanin. Látku, která je obsažená v kávové sedlině nebo třeba odpadu ze zpracování vína. „Tanin je pro nás zajímavý nejen proto, že na jižní Moravě máme spoustu kaváren a aktivní vinařský průmysl – tudíž můžeme efektivně využívat odpad, který se u nás produkuje. Taninu si ceníme i pro jeho vlastnosti. Například to, že dokáže narušit buňku a přispívá tak k efektivnějšímu odvodnění kalu,“ vysvětlil Suchý.

Využitelnost taninu letos odborníci otestují v laboratoři, získané poznatky by následně rádi přenesli přímo do provozu. V rámci projektu TAČR chystají vědci spolupráci s českým výrobcem čistíren odpadních vod pro města i obce. Podle Vítěze je zásadní, aby výsledný flokulant nebyl drahý a byl ho na trhu dostatek. „Musíme nabídnout řešení, které je cenově konkurenceschopné těm řešením současným,“ řekl.

Do budoucna odborníci plánují výzkum rozšířit také o úpravu pitné vody. I v tomto případě by svou roli mohla sehrát káva. „Z pitné vody se většinou kvůli chuti odstraňuje železo nebo mangan. A tím, že taniny vyvazují kovy, dala by se ekonomicky snížit náročnost úpravy takové vody,“ dodal Vítěz.

Jaká je kvalita ovzduší v místě kde žijete, co hladina hluku nebo množství zeleně a kvalita nejbližších míst ke koupání? Nyní si můžete zkontrolovat kvalitu životního prostředí na online platformě evropského atlasu životního prostředí a zdraví, který spustila Evropská agentura pro životní prostředí (EEA). Další informace ZDE, online atlas ZDE.

Stromy dokážou pro své přežití udělat více, než si vědci dosud mysleli. Například buky si umějí udržovat v půdě dostatečné množství živin. Při výzkumu, který vedl Filip Oulehle z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR – CzechGlobe a České geologické služby, vědci také zjistili, že pokud žijí různé druhy stromů pospolu, dokážou prostředí přizpůsobovat ke společnému prospěchu. Což je další z mnoha argumentů, proč jsou odolnější lesy smíšené na rozdíl od monokulturních, uvedl Oulehle.

Zjištění, jak stromy fungují ve vztahu ke svému prostředí a jak jsou schopny jej ovlivňovat, je důležité pro vytváření nových lesů, které budou lépe odolávat klimatické změně. "Ukázalo se, že každá dřevina si specificky upravuje půdní prostředí tak, jak jí to nejvíce vyhovuje. Buk si udržuje vysoký obsah živin v půdě, naopak smrk má půdu pod svou korunou nejchudší. Rostou-li tyto dřeviny pospolu, vytvářejí variabilní půdní prostředí, a tím dokážou společně čelit měnícím se podmínkám prostředí mnohem lépe, než když jsou pěstovány jednotlivě v monokulturách," vysvětlil Oulehle.

Vědci se zaměřili na výzkum ve středoevropských lesích, které nejenže čelí klimatické změně, tedy změně vnějších podmínek, ale zároveň půl století čelily kyselým dešťům a ukládání síry do půdy, která se tak stávala kyselejší. "Izotopově jsme analyzovali více než 1700 letokruhových segmentů buku, smrku a jedle, abychom mohli studovat, jak stromy regulují příjem oxidu uhličitého fotosyntézou a zároveň nakolik je tento proces ovlivněný ztrátou vody výparem z listů," uvedl Oulehle. Poměr dvou základních životních procesů rostlin, tedy fotosyntézy a transpirace, zanechává otisk v izotopech uhlíku ve dřevě.

Výsledky přinesly zjištění, že zatímco fyziologii jedlí velmi negativně ovlivnily kyselé deště, buk si dokázal udržet optimální fyziologické fungování. Po ústupu kyselých dešťů se zlepšila fyziologie všech stromů, ale v místech, kde je stále nedostatek vápníku v půdě, který snižuje kyselost, jsou stromy stresované. Stromy v těchto místech více regulují dýchání (transpiraci), což znamená, že strom více šetří vodou. "Když pak přijde sucho, strom už se s ním nemusí dokázat vyrovnat," řekl Oulehle. Je tedy zřejmé, že lesy v lokalitách s kyselou půdou jsou více ohrožené klimatickou změnou, která přináší déletrvající a intenzivnější epizody sucha. Kyselé deště byly ve střední Evropě běžné ve druhé polovině minulého století. Šlo o důsledek vypouštění spalin z tepelných elektráren. V Česku byly symbolem této doby zničené lesy v Krušných horách, ale například i v Jizerských horách. Postupné odsířování elektráren spalujících uhlí nastalo v Československu ve velké míře až po roce 1989.

Pro obnovu a život lesů, především v těchto oblastech, tak nyní může být rizikem plánované masivní spalování dřevní štěpky. Vápník je totiž důležitou živinou, která má vliv na zdraví stromů a zároveň je koncentrován v biomase stromů. "Pravidelné odnímání při těžbě dlouhodobě vede k ochuzování lesů o tento důležitý prvek. Toto riziko je ještě akutnější v současnosti, kdy se uvažuje o intenzivní těžbě nejen kmenů, ale dokonce celých stromů pro energetické účely. Spalováním stromů v teplárnách a elektrárnách budeme dále zhoršovat kvalitu půdního prostředí v lesích," řekl Oulehle.

Invazní nepůvodní druhy jsou velkým rizikem pro přírodní ekosystémy, člověka, ale i hospodářská zvířata a zemědělství. K zavlékání rostlinných a živočišných druhů mimo oblasti jejich původního rozšíření přitom dochází vlivem lidské činnosti. Opatření Akčního plánu proti šířícím se invazním nepůvodním druhům se budou realizovat v příštích šesti letech společnou aktivitou ministerstev, orgánů státní správy, ale také vědců a odborné i laické veřejnosti.

První Akční plán pro řešení problematiky prioritních způsobů šíření invazních nepůvodních druhů v České republice, dnes schválený vládou, se zaměřuje na omezení nejzásadnějších způsobů (nezáměrného) šíření invazních nepůvodních druhů.

„Některé biologické invaze jsou velmi výrazné, např. šíření bolševníku velkolepého v západních Čechách. Ten způsobuje popálení kůže a zásadně negativně mění složení rostlinných společenstev. Jeho výrazná podoba umožňuje dobré mapování výskytu včetně zapojení veřejnosti, která je tak v Karlovarském kraji lépe informovaná a intenzivně s ochranou přírody spolupracuje. Jiné invaze postupují méně nápadně, plíživě, jako třeba invaze raka pruhovaného, který přenosem račího moru likviduje naše původní druhy raků," uvedl Jan Pergl, expert a popularizátor tématu z Botanického ústavu Akademie věd ČR, v.v.i.

„Záměrné šíření nepůvodních invazních druhů sice zakazuje evropská i česká legislativa, ale šíření řady invazních nepůvodních druhů probíhá po jejich zavlečení samovolně nebo nezáměrně, třeba v rámci transportu materiálů při stavební činnosti nebo dopravě. Nicméně i těmto způsobům jejich šíření je třeba věnovat pozornost. MŽP proto na základě odborných podkladů zpracovaných Botanickým ústavem AV ČR v.v.i  připravilo Akční plán pro řešení problematiky prioritních způsobů šíření invazních nepůvodních druhů v České republice a nyní jej začneme aktivně naplňovat," doplňuje ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) a dodává: „Akční plán nám mj. pomůže se lépe připravit na šíření invazích druhů, které se v ČR ještě nevyskytují, jako je například sršeň asijská. Ta je reálnou hrozbou nejen pro přírodu, ale i pro včelařské hospodaření a zdraví lidí.“

Akční plán zahrnuje 14 opatření v sedmi tematických okruzích, které zahrnují informovanost, metodickou a odbornou podporu, kontrolní činnost, ekonomické nástroje, legislativní nástroje, monitoring a výzkum. K jednotlivým okruhům byly stanoveny specifické cíle Akčního plánu pro Českou republiku zaměřené na konkrétní prioritní způsoby šíření a vyjmenované druhy invazních organismů a také na konkrétní cílové skupiny, které mohou přispět k omezení šíření invazních nepůvodních druhů. Příkladem náplně opatření Akčního plánu je např. společná osvěta MŽP a MZe k prevenci šíření zmíněné sršně asijské, zapojení veřejnosti do monitoringu invazních druhů formou občanské vědy nebo zpracování profesních kodexů (pro rybáře, zahrádkáře a další), jak šíření nežádoucích druhů předcházet.

„V boji proti invazním nepůvodním druhům je důležitá součinnost zemědělského resortu a resortu životního prostředí. Tyto druhy totiž, stejně jako škůdci a choroby rostlin, kromě dopadů na biodiverzitu způsobují často také přímé hospodářské škody, ztráty na výnosech zemědělských kultur. Akční plán je dobrým příkladem, kdy se odborníci z obou resortů podílí na řešení takto významného problému,“ řekl ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL).

Na přípravě Akčního plánu participovali nejen odborníci z Akademie věd ČR, ale také společná meziresortní komise MZe a MŽP pro nepůvodní a invazní nepůvodní druhy a po dva měsíce se k jeho návrhu mohla vyjadřovat i široká veřejnost.

Dokument ke stažení:

Akční plán proti šíření invazních druhů (PDF, 937 kB)

Evropský parlament ve středu schválil nová pravidla pro konstrukci, výrobu a nakládání s odpady všech typů baterií prodávaných v EU. Nová legislativní úprava zohledňuje technologický vývoj a budoucí výzvy v tomto odvětví a upravuje celý životní cyklus baterií, od jejich konstrukce až do konce jejich životnosti. Po závěrečném hlasování na plenárním zasedání musí text nyní formálně schválit Rada, aby mohl být poté zveřejněn v Úředním věstníku EU a vstoupit v platnost.

Klíčová opatření nařízení:

• Povinné prohlášení o uhlíkové stopě a štítek pro elektrická vozidla, baterie pro lehké dopravní prostředky (např. elektrické koloběžky a kola) a dobíjecí průmyslové baterie s kapacitou nad 2 kWh;

• Navrhování přenosných baterií ve spotřebičích tak, aby je spotřebitelé mohli sami snadno vyjmout a vyměnit;

• Elektronický pas baterií pro baterie pro lehké dopravní prostředky, průmyslové baterie s kapacitou nad 2 kWh a baterie pro elektromobily;

• Povinnost náležité péče pro všechny hospodářské subjekty s výjimkou malých a středních podniků;

• Přísnější cíle pro sběr odpadu: pro přenosné baterie - 45 % do roku 2023, 63 % do roku 2027 a 73 % do roku 2030; pro baterie pro lehké dopravní prostředky - 51 % do roku 2028 a 61 % do roku 2031;

• Minimální množství materiálů získaných z odpadních baterií: lithium - 50 % do roku 2027 a 80 % do roku 2031; kobalt, měď, olovo a nikl - 90 % do roku 2027 a 95 % do roku 2031;

• Minimální úrovně recyklovaného obsahu z výrobního a spotřebitelského odpadu pro použití v nových bateriích: osm let po vstupu nařízení v platnost - 16 % pro kobalt, 85 % pro olovo, 6 % pro lithium a 6 % pro nikl; 13 let po vstupu nařízení v platnost: 26 % pro kobalt, 85 % pro olovo, 12 % pro lithium a 15 % pro nikl.

Češi kvůli vysoké inflaci a vysokým cenám šetří. Z údajů Českého statistického úřadu vyplývá, že tržby maloobchodu už rok klesají, a důvodem je podle ekonomky Marie Křížkové právě česká přizpůsobivost. Zatímco v obchodech straší pekelné ceny, Češi na ně vyzráli. Oblečení, jídlo, ale i všechno další nepotravinářské zboží lidé pořizují ve slevách, v second handech nebo bazarech. Také začali více vařit a věci mezi sebou sdílet. „Je to zajímavý fenomén, který vypovídá o tom, že lidé jsou velmi adaptabilní. Navíc je tato cirkulární ekonomika také ekologická, což je v poslední době velmi trendy téma,“ říká pro ParlamentníListy.cz ekonomka Křížková. Více ZDE

Každý den se po českých dálnicích prohání desetitisíce kamionů, ať už domácích či zahraničních. Zarážející je, že třetina z nich neveze vůbec nic nebo je jejich náklad jen částečný. Tento neuvěřitelný jev přitom dlouhodobě poškozuje stav českých silnic a dálnic, zvyšuje emise a brzdí tempo dopravy na celém území Česka. Na scénu ovšem nyní vstupuje digitální řízení logistiky, které slibuje revoluci v koordinaci vozů a nákladů díky propojení dopravců se společnostmi a využití chytrých dat. Uvedla to společnost Ringil, která se věnuje řízení logistiky. Více ZDE

Kromě výzev, které řeší plán pro oživení a odolnost, čelí Česko dalším výzvám. Je zapotřebí věnovat pozornost politikám a dosáhnout dalšího pokroku, a to zejména ve vztahu k dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, trhu s bydlením, správní kapacitě a zlepšování ekologických a digitálních dovedností. Řešení těchto výzev také pomůže dosáhnout dalšího pokroku v plnění cílů udržitelného rozvoje, kde má Česko v současné době prostor pro další zlepšení. Dokument ke stažení ZDE

Rybníky Rybníky a vodní nádrže plné bahna představují v současnosti velkou výzvu pro rybníkáře a vodohospodáře. Problémem není jen, jak rybník či nádrž vyčistit, ale zároveň kam tuny vytěženého materiálu uložit. Inovativní řešení hledali vědci z Biologického centra Akademie věd ČR (BC AV ČR) společně s průmyslovými partnery. Sedimenty ze dna vodních děl, laicky řečeno bahno, které jsou doposud považovány hlavně za odpad, se rozhodli testovat jako surovinu pro 21. století. V duchu ekologických principů a cirkulární ekonomiky ověřovali nové způsoby využití sedimentů jako stavebního materiálu pro vodohospodářské konstrukce, zejména stavbu vlnolamů a ostrovů. První ostrov postavili na nádrži Nové Mlýny u Dolních Věstonic. Více ZDE

Města a obce zapojené do projektu Odpady Olomouckého kraje schválily poskytnutí finančních prostředků na realizaci projektu. Díky tomu se po dlouhých debatách dostává projekt do fáze realizace.

„Projekt Odpady Olomouckého kraje je jedním z nejdůležitějších krajských projektů, ve prospěch občanů. Díky soudržnosti měst a obcí se náš region stane soběstačným v rámci odpadové problematiky,“ zdůraznil Josef Suchánek, hejtman Olomouckého kraje.

Na valných hromadách spolku a servisní společnosti se města a obce zavázaly k prvnímu příspěvku ve výši 150 korun na občana, celkově se tedy letos nashromáždí zhruba čtyřiačtyřicet miliónů korun.

„Jedná se o zásadní milník, který nám umožní přejít od řečí k činům. Podařilo se najít shodu dostatečného počtu měst a obcí, což nebylo vůbec jednoduché. Díky tomu můžeme začít vytvářet projektovou dokumentaci, žádat o dotaci, vypsat výběrové řízení na technologii a uskutečnit další nezbytné kroky,“ popsal Martin Šmída, krajský radní pro oblast odpadového hospodářství, který je zároveň předsedou odpadového spolku.

Velký posun během dvou týdnů

Spolek Odpady Olomouckého kraje na valné hromadě v minulém týdnu přijal 16 nových vesnic, celkem má tedy spolek nyní 72 členů. Navíc si zvolil nové dva členy vedení, starosty obcí Lutín a Klokočí.

„Pro obce má spolek řadu výhod. Postará se totiž o kompletní odpadovou agendu, od soutěžení svozové společnosti přes využití odpadu, až po celkovou odpadovou byrokracii,“ dodal radní Šmída.

V tomto týdnu na valné hromadě servisní společnosti pak zájem o pokračování projektu deklarovala větší města v čele s Olomoucí, Přerovem, Hranicemi, Uničovem a dalšími. Celkem tedy bude projekt poskytovat službu pro téměř 300 tisíc obyvatel.

Klíčovou součástí plánované odpadové infrastruktury je výstavba nové dotřiďovací linky v Olomouci. Ta zajistí, že se bude více odpadu recyklovat. Odpad, který nelze uplatnit na recyklačním trhu, linka upraví na tuhé alternativní palivo, které využije energeticky v teplárnách či cementárnách. Tak dá projekt jistotu obcím, že budou mít kam vozit odpad i po roce 2030, kdy se ukončí skládkování veškerého recyklovatelného a spalitelného odpadu.

V roce 2022 vyhodili Češi až 353 tisíc tun nábytku, což je pro představu například více než 11,3 milionu kusů křesel STRANDMON. Na každého Čecha tak v průměru připadá nábytkový odpad odpovídající více než jednomu vyhozenému křeslu ročně. Zjištění přinesla unikátní studie, kterou si IKEA nechala vypracovat ve spolupráci s Cyrklem. Více ZDE