Jak skutečně „zelená“ je energie, kterou Evropa označuje za obnovitelnou? A podle jakých pravidel se to má počítat? Evropská komise nyní dává odborné veřejnosti do rukou možnost ovlivnit budoucí dopad na energetiku, zemědělství, průmysl i plnění klimatických cílů Evropské unie.

Evropská komise zveřejnila k připomínkování návrh směrnice, která mění technické základy hodnocení biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy. Jde o revizi hodnot jednotlivých výrobních cest a současně o úpravu metodiky, podle níž se počítají emise skleníkových plynů a jejich úspory ve srovnání s fosilními palivy. Byť se může zdát, že jde o vysoce odbornou a technickou záležitost, ve skutečnosti se jedná o jeden z nejcitlivějších momentů současné klimatické politiky EU.

Právní základ tohoto kroku je pevně ukotven ve směrnici o obnovitelných zdrojích energie. Podle jejího článku 31 odst. 5 má Komise povinnost pravidelně přezkoumávat přílohy V a VI, které obsahují typické a výchozí hodnoty emisních úspor pro různé způsoby výroby energie z biomasy a biopaliv. Pokud to vědecký a technický vývoj odůvodňuje, může tyto hodnoty aktualizovat a zároveň upravit metodiku výpočtu. Právě nyní tento okamžik nastal.

Navrhovaná změna reaguje tedy na nové vědecké poznatky, detailnější data o výrobních procesech i zkušenosti s praktickým uplatňováním stávajících pravidel v členských státech. Hodnoty uvedené v přílohách směrnice v praxi rozhodují o tom, zda konkrétní palivo splní minimální požadované úspory emisí, zda se započítá do národních cílů pro obnovitelné zdroje a zda bude mít nárok na podporu. Jediná změna metodiky tak může znamenat zásadní rozdíl mezi „udržitelným“ a „neudržitelným“ řešením.

Komise proto navrhuje zpřesnění výpočtů emisí v celém životním cyklu paliv, od pěstování nebo získání suroviny přes zpracování, dopravu až po konečné využití. Zvláštní pozornost je věnována emisím metanu, změnám uhlíkových zásob v půdě, využívání zbytků a odpadů nebo započítávání technologií zachytávání a ukládání oxidu uhličitého. Současně dochází k aktualizaci referenčních hodnot pro fosilní paliva, vůči nimž se úspory počítají, aby srovnání odpovídalo aktuální realitě energetických trhů.

Z politického hlediska je návrh mimořádně citlivý. Biomasa a biopaliva hrají v mnoha členských státech klíčovou roli při snižování emisí v dopravě, teplárenství i výrobě elektřiny. Změna výpočtových pravidel může posílit některé technologie a jiné naopak odsunout na okraj zájmu, což se promítne do investičních rozhodnutí, regionálního rozvoje i cen energie. Právě proto Komise volí cestu otevřené konzultace a vyzývá všechny dotčené subjekty, aby se k návrhu vyjádřily.

Evropská unie stojí na prahu jedné z nejzásadnějších změn o fungování veřejných investic za poslední dekádu. Pravidla, podle nichž státy, kraje, města i veřejné instituce utrácejí stovky miliard eur ročně, se mají změnit. Revize se týká zelených zakázek a sociálně odpovědných veřejných zakázek, které jsou aktuálně spíše výjimkou.

Evropská komise zahájila veřejnou konzultaci a výzvu k předložení informací k revizi směrnic o zadávání veřejných zakázek z roku 2014. Impuls vzešel přímo z politických směrů Komise na období 2024–2029, v nichž předsedkyně Ursula von der Leyenová označila veřejné zakázky za klíčový nástroj pro posílení evropské ekonomiky, hospodářské bezpečnosti a strategické autonomie. Nejde tedy o technickou úpravu paragrafů, ale o zásah do samotného způsobu, jakým Evropa investuje, chrání své hodnoty a reaguje na geopolitické a ekonomické otřesy.

Hodnocení stávajících směrnic ukázalo, že původní cíle byly splněny jen částečně. Přestože se zvýšila míra transparentnosti, systém zůstává složitý, právně nejistý a v praxi často svazující. Administrativní zátěž dopadá zejména na malé a střední podniky, přeshraniční účast ve veřejných zakázkách je stále spíše výjimkou a potenciál veřejných zakázek jako nástroje pro podporu inovací, udržitelnosti a sociální odpovědnosti zůstává nevyužitý. Současně se objevily nové priority, které před deseti lety nebyly tak naléhavé, od bezpečnosti dodavatelských řetězců přes odolnost ekonomiky až po otázku, zda a jak má Evropa chránit vlastní průmysl.

Jedním z nejcitlivějších témat revize je záměr umožnit upřednostňování evropských výrobků a služeb. Diskuse o principu „vyrobeno v Evropě“ se dotýká samotné podstaty jednotného trhu a jeho otevřenosti, ale také zkušeností posledních let, kdy se Evropa ocitla v nebezpečné závislosti na dodávkách klíčových technologií, surovin či zdravotnických prostředků. Komise proto zvažuje, zda a za jakých podmínek dát evropským dodavatelům větší váhu, například prostřednictvím necenových kritérií, hodnocení přidané hodnoty nebo bezpečnosti dodávek, a jak přitom zabránit neúměrnému růstu cen či odvetným opatřením ze strany třetích zemí.

Dalším pilířem připravované revize je zjednodušení a modernizace pravidel. Komise otevřeně přiznává, že současný systém je vnímán jako příliš rigidní a náchylný k soudním sporům. V konzultaci proto klade otázky, zda dát veřejným zadavatelům větší flexibilitu, umožnit širší využití vyjednávání, zjednodušit nákupy standardních výrobků a služeb nebo lépe upravit fázi realizace zakázek včetně plateb dodavatelům. Významnou roli má sehrát také digitalizace, včetně úvah o vytvoření skutečně jednotného digitálního trhu veřejných zakázek v celé EU, který by snížil náklady, zvýšil transparentnost a otevřel zakázky širšímu okruhu uchazečů.

Revize se zároveň dotýká zelených a sociálně odpovědných veřejných zakázek a podpory inovací. Přestože právní rámec tyto přístupy umožňuje již dnes, praxe ukazuje, že jsou využívány nerovnoměrně a často spíše výjimečně. Komise proto hledá cesty, jak posílit princip nejlepšího poměru mezi cenou a kvalitou a učinit z veřejných zakázek skutečný motor ekologické transformace, technologického rozvoje a kvalitních pracovních míst.

Veřejná konzultace je otevřená všem. Je rozdělena na obecnou část, kterou může vyplnit každý bez hlubších právních znalostí, a odbornější část určenou těm, kdo mají se zadáváním veřejných zakázek praktické zkušenosti. Evropská komise výslovně vyzývá k tomu, aby se zapojili podnikatelé, obce, profesní svazy, neziskové organizace i jednotliví občané, protože právě jejich zkušenosti z praxe mají potenciál rozhodnout o tom, zda se budoucí pravidla stanou opravdu efektivním a funkčním nástrojem podporující ekonomiku založenou na udržitelných základech.

Dokument ke stažení:

• EU 13_26 EK Výzva k předložení informací – Ares(2025)

• EU 13_26 EK Veřejné zakázky

Obaly mají spotřebitele navigovat k odpovědnému chování, realita je však složitější. Zatímco Evropská unie zpřísňuje pravidla a zavádí nové povinnosti v oblasti značení a udržitelnosti obalů, česká veřejnost se v záplavě symbolů, značek a ekologických tvrzení často ztrácí.

Více než polovina obyvatel České republiky nerozumí ekologickým symbolům na obalech výrobků, přestože se s nimi setkává prakticky denně. Vyplývá to z výzkumu společnosti Ipsos realizovaného na reprezentativním vzorku 1 000 respondentů, který byl zveřejněn v rámci analýzy k měnící se evropské obalové legislativě. Konkrétně 56 % Čechů uvádí, že eko-symbolům nerozumí, a velmi podobný podíl, 55 % respondentů, těmto symbolům ani nevěří. To ukazuje, že problém nespočívá pouze v neznalosti, ale i v narušené důvěře vůči ekologickému značení jako takovému.

Paradoxem je, že povědomí o udržitelnosti obalů není v české populaci nízké. Celkem 59 % dotázaných deklaruje, že si změn v oblasti obalů a jejich environmentálních dopadů všímá. Přesto však většina spotřebitelů nedokáže správně interpretovat informace, které mají jejich chování usměrňovat. Eko-symboly tak často neplní svou základní funkci a místo orientace přispívají ke zmatku nebo skepsi.

Výzkum Ipsos zároveň ukazuje, že spotřebitelé přenášejí odpovědnost za udržitelnost především na výrobce. Více než polovina respondentů, konkrétně 54 %, považuje právě výrobní firmy za hlavní aktéry, kteří by měli zajistit ekologicky šetrné obaly i jejich srozumitelné označení. Stát a zákonodárce v této roli vidí pouze 21 % dotázaných a samotní spotřebitelé si připisují odpovědnost jen v 12 % případů. Očekávání vůči značkám jsou tedy vysoká, zatímco ochota převzít část odpovědnosti zůstává nízká.

Důležitým zjištěním je také vztah Čechů k ceně a udržitelnosti. Pouze 13 % respondentů je ochotno zaplatit více za výrobek, který je šetrnější k životnímu prostředí. To však neznamená, že by spotřebitelé byli vůči ekologickým tématům lhostejní. Až 81 % dotázaných připouští, že ke změně chování je může motivovat jiný faktor než cena, například jasné informace, srozumitelné značení nebo jednoduchý systém třídění. Pouze 15 % lidí uvádí, že by se chovalo ekologicky výhradně tehdy, pokud by k tomu byli donuceni zákonem nebo finanční úsporou.

Zajímavý je i postoj k digitalizaci informací o výrobcích. O digitální pas produktu, který by poskytoval detailnější údaje o složení a recyklaci obalu, by mělo zájem pouze 32 % Čechů. I mezi nimi však panuje rozdělení preferencí. Polovina z nich chce mít klíčové informace přímo na obalu, zatímco 44 % by uvítalo jejich dostupnost v digitální podobě. To potvrzuje, že fyzické značení obalu zůstává pro většinu spotřebitelů zásadním zdrojem informací.

Aktuální data společnosti Ipsos ukazují, že bez srozumitelné komunikace zůstávají i dobře míněné změny nevyužitým potenciálem. Samotné zpřísňování legislativy a zavádění nových symbolů tedy nestačí. Jinak hrozí, že eko-symboly zůstanou jen grafickými prvky bez reálného dopadu na chování spotřebitelů a očekávané environmentální přínosy se nenaplní.

Evropská unie nabízí unikátní šanci pro české výzkumné týmy a průmyslové partnery zapojit se do mezinárodních projektů s vysokým dopadem na zdraví veřejnosti i udržitelnost životního prostředí. V rámci programu Horizon Europe se otevírá dotační výzva zaměřená na vývoj nových účinných látek pro biocidní přípravky, která má potenciál zmírnit rizika spojená s nebezpečnými chemickými látkami a podpořit inovace v celé EU.

Biocidní přípravky jsou chemické nebo mikrobiologické látky a směsi určené k regulaci škodlivých organismů, které mohou ohrožovat lidské zdraví či poškozovat životní prostředí. Patří sem například insekticidy proti hmyzu, repelenty, dezinfekční prostředky nebo konzervační přípravky na dřevo a jiné materiály. Před uvedením na trh musí tyto produkty projít přísným schvalovacím procesem, který posuzuje jejich bezpečnost a účinnost. Evropská legislativa upravuje biocidní přípravky především prostřednictvím Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012 o uvádění biocidních produktů na trh, které stanovuje povinnosti pro schvalování účinných látek i samotných produktů a zajišťuje jednotné standardy bezpečnosti v celé Evropské unii. Podle tohoto nařízení musí být nejprve schválena účinná látka (aktivní složka zajišťující biocidní účinek) a teprve následně je možné povolit uvedení konkrétního biocidního přípravku na trh.

Výzva Horizon Europe, hlavního rámcového programu EU pro výzkum a inovace, se zaměřuje na vývoj inovativních, bezpečných a udržitelných alternativ k nebezpečným účinným látkám v biocidních přípravcích. Program je koncipován tak, aby posiloval konkurenceschopnost evropského průmyslu, podporoval ochranu zdraví a životního prostředí a přispíval k dosažení cílů Evropské zelené dohody a strategie „Zero Pollution“. Projekty musí být realizovány ve spolupráci minimálně tří partnerů z různých členských států EU či asociovaných zemí a kladou důraz na zásady bezpečného a udržitelného designu chemických látek.

Celkem je na tuto výzvu vyčleněno přibližně 12 milionů eur, přičemž výzva je otevřena do 9. března 2027. Přihlášky se podávají prostřednictvím oficiálního portálu Evropské komise. Úspěšné projekty mají přinést konkrétní řešení pro nahrazení nebezpečných látek v biocidních přípravcích používaných například pro ochranu dřeva nebo hubení hmyzu. Klíčovým předpokladem úspěchu je multidisciplinární spolupráce výzkumných institucí, průmyslu a dalších relevantních subjektů. 

Výhody zapojení do programu jsou víceúrovňové. Zaprvé, účast v mezinárodních konsorciích posiluje pozici českých vědců a firem na evropské výzkumné scéně a otevírá jim přístup k významnému financování. Zadruhé, úspěšné výstupy mohou významně přispět k ochraně lidského zdraví a životního prostředí tím, že nahradí nebezpečné chemické látky bezpečnějšími alternativami. Za třetí, podpora inovací a transferu znalostí do praxe zvyšuje konkurenceschopnost průmyslu a posiluje ekonomický potenciál regionů a celého státu. 

Pro české žadatele je k dispozici národní kontaktní osoba, která může poskytnout konzultace a pomoc při přípravě projektového návrhu. Zapojení do Horizon Europe tak představuje nejen možnost získat finance, ale také strategickou příležitost podílet se na formování budoucnosti chemického výzkumu a průmyslových aplikací, které přímo ovlivňují kvalitu života ve společnosti.

Další informace:

• Přihlášky se podávají prostřednictvím https://ec.europa.eu/info/funding-tenders/opportunities/portal/screen/programmes/horizon.

• Pro konzultaci a podporu při přípravě projektového návrhu se obraťte na národní kontaktní osobu pro tuto oblast Mgr. Janu Čejkovou z Technologického Centra Praha, viz https://www.tc.cz/cs/lide.

Hliník je symbolem moderní ekonomiky, energetické transformace i oběhového hospodářství. Přesto dnes z Evropy ve velkém mizí jako druhotná surovina a vrací se zpět už jen jako hotový, dražší výrobek. Evropská komise proto otevírá připomínkové řízení o obchodních opatřeních, která mají zastavit odliv hliníkového šrotu mimo Unii a zabránit tomu, aby se evropská recyklace stala jen přestupní stanicí pro globální trh.

Evropská komise zveřejnila výzvu k předložení informací k připravované iniciativě zaměřené na hliníkový sektor Evropské unie a na zajištění dostatečné dostupnosti hliníkového šrotu na vnitřním trhu. Jde o první konkrétní krok k možné regulaci vývozu této strategické druhotné suroviny, která je klíčová pro fungování evropského průmyslu, naplnění klimatických cílů i posílení surovinové bezpečnosti. Iniciativa navazuje na Akční plán pro ocel a kovy přijatý v březnu 2025 a na plán RESourceEU, v jehož rámci Komise avizovala, že na jaře 2026 navrhne cílená opatření právě pro oblast hliníkového šrotu.

Důvodem je rychle se zhoršující situace na trhu. Vývoz hliníkového šrotu z Evropské unie v posledním desetiletí prudce rostl a v roce 2024 dosáhl zhruba 1,2 milionu tun, což představuje dvoutřetinový nárůst oproti roku 2014. Zároveň dramaticky rostou ceny šrotu, které se od roku 2019 zvýšily téměř o osmdesát procent a v některých případech se blíží cenám primárního hliníku obchodovaného na londýnské burze kovů. Pro evropské hutě a rafinérie se tak recyklace přestává ekonomicky vyplácet, přestože právě recyklovaný hliník patří k nejúčinnějším nástrojům dekarbonizace průmyslu, protože jeho výroba ze šrotu vede přibližně k 90–95% úspoře emisí CO₂ ve srovnání s výrobou primárního hliníku z bauxitu.

Na strukturální problém upozorňuje i mezinárodní ekonomický tisk. Podle zjištění Financial Times se Evropa dostává do paradoxní situace, kdy sice zvyšuje míru recyklace, ale klíčová surovina končí mimo EU, především v Asii. Tamní zpracovatelé jsou často schopni díky státní podpoře a nižším nákladům zaplatit za evropský šrot vyšší ceny, zpracovat jej a hotový hliník následně vyvézt zpět na evropský trh. Výsledkem je oslabení domácích recyklačních kapacit, rostoucí závislost na dovozu a ztráta přidané hodnoty, která by jinak zůstala v evropské ekonomice.

Evropská komise ve svém dokumentu otevřeně konstatuje, že bez zásahu hrozí střednědobě až dlouhodobě ztráta životaschopnosti významné části hliníkového průmyslu v EU. Přibližně 43 procent evropské poptávky po hliníku je dnes kryto recyklací, přičemž celková domácí výroba pokrývá jen zhruba polovinu spotřeby. Zároveň se očekává výrazný růst poptávky po hliníku v souvislosti s rozvojem obnovitelných zdrojů, elektromobility, baterií či leteckého a kosmického průmyslu. Není náhodou, že hliník byl v rámci aktu o kritických surovinách označen za strategický materiál.

Komise nyní zvažuje různé varianty obchodních opatření, včetně vývozních cel nebo kvót, a zahajuje cílenou konzultaci se zástupci celého hodnotového řetězce. Cílem není administrativně uzavřít trh, ale zabránit tomu, aby Evropa systematicky vyvážela vlastní surovinový potenciál a současně dovážela uhlíkově i ekonomicky náročnější produkty. Opatření mají být navržena tak, aby posílila dostupnost cenově přijatelného šrotu pro evropské zpracovatele, podpořila investice do recyklace a udržela hliník v evropském oběhu co nejdéle.

Dokument ke stažení:

EU 16_26 EK Výzva k předložení informací – Ares(2025)11437867

Rok 2026 bude pro české firmy zásadním bodem zlomu v oblasti udržitelnosti. Po období odkladů a nejistoty přichází vlna nové evropské legislativy, která změní marketing, výrobu, obaly i dodavatelské řetězce. Konec vágních „eko“ tvrzení, povinné recyklované materiály, zákaz ničení neprodaného zboží či pokuty za greenwashing až 5 milionů korun. Udržitelnost se z reputačního tématu definitivně stává tvrdým byznysovým faktorem, upozorňuje poradenská společnost CIRA Advisory.

Regulace, které změní byznys i trh

Rok 2025 se nesl ve znamení nejistoty, revizí a odkladů evropské legislativy v oblasti udržitelnosti. Řada firem si dočasně oddychla, zejména v oblasti ESG reportingu či auditu dodavatelských řetězců. Administrativní zátěž zmizela, teď ale přichází řada na skutečnou akci.

Rok 2026 přináší zásadní obrat – od plánování a reportování k reálné akci. Do praxe vstupují již schválené směrnice a nařízení, která výrazně ovlivní fungování firem napříč sektory: od maloobchodu, automotive a textilního průmyslu až po marketing, služby a logistiku. „Přichází zásadní změny, které mají skutečný dopad na životní prostředí. Zakazuje se ničení neprodaného zboží, skončí nadměrné a nadbytečné obaly, zvýší se transparentnost v komunikaci. Předmětem diskuzí tak nebude reporting a sběr dat, ale zavádění hmatatelných novinek a inovací,” shrnuje Ivana Hekerle, konzultantka CIRA Advisory.
Stopka na vágní „eko“ tvrzení. Greenwashing pod drobnohledem zákona

Jedním z nejviditelnějších posunů roku 2026 bude razantní omezení greenwashingu. Od září 2026 začne platit směrnice o posílení postavení spotřebitelů v zelené transformaci, která dává státům účinné nástroje proti klamavé environmentální komunikaci.
Z trhu zmizí obecná tvrzení jako „ekologický“, „zelený“ či „klimaticky neutrální“, pokud nebudou podložena ověřitelnými daty, metodikou a certifikací. Přísnější pravidla se dotknou i komunikace uhlíkové neutrality, životnosti výrobků nebo environmentálních přínosů služeb.

V České republice se počítá s pokutami až do výše 5 milionů korun.„Firmy často podceňují, že marketingová sdělení se dostávají do stejné roviny jako smluvní dokumentace. Pokud tvrzení neobstojí při kontrole, nejde jen o reputační problém, ale o reálné právní a finanční riziko,“ upozorňuje Ivana Hekerle z poradenské firmy CIRA Advisory. Podle ní se právě transparentní, datově podložená komunikace může stát klíčovou konkurenční výhodou příštích let.

Obaly: Konec nadměrnosti a nerecyklovatelnosti

Výraznou proměnou projde oblast obalů. Nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR) začne plně platit od srpna 2026 a zasáhne celý trh – od výrobců přes logistiku až po maloobchod. Nová pravidla se netýkají pouze obalů samotných výrobků, ale i transportních a skladových obalů, které dosud často unikaly pozornosti. Firmy budou muset přehodnotit nejen design produktů, ale i celé dodavatelské řetězce. Evropská unie tímto krokem jasně signalizuje, že éra nadměrných, nerecyklovatelných a jednorázových obalů končí.

Firmy budou muset:

• výrazně omezit množství obalového materiálu,
• zajistit plnou recyklovatelnost,
• připravit se na systémy opětovného použití a zpětného odběru.
   

V hlavní roli cirkulární ekonomika

Zásadní změny čekají také automobilový průmysl. V roce 2026 se definitivně vydá cestou cirkulární ekonomiky. Připravovaná pravidla zavedou povinnost využívat minimálně 20 % recyklovaných plastů v režimu closed-loop, tedy ze starých vozidel. Přísné cíle se budou týkat i recyklovaného hliníku a oceli. „Povinné podíly recyklovaných materiálů, materiálové pasy, digitální sledovatelnost a omezení vývozu autovraků mimo EU zásadně promění dosavadní výrobní modely. Cirkularita se stává měřitelným parametrem kvality, nikoli marketingovým sloganem,“ doplňuje Ivana Hekerle z CIRA Advisory.

Tyto změny zapadají do širšího rámce připravovaného Aktu o cirkulární ekonomice, jehož cílem je zvýšit do roku 2030 míru cirkularity evropské ekonomiky na 24 % a snížit závislost na dovozu kritických surovin.

Vzdělávání, móda, sport: signály hlubší změny

Udržitelnost se v roce 2026 začne výrazně prosazovat i v oblastech, které dosud stály stranou hlavního zájmu. České univerzity systematicky začleňují udržitelnost do výuky i vlastního fungování. Pro firmy to znamená příchod nové generace zaměstnanců, pro které je udržitelné uvažování samozřejmostí.

Velký tlak pocítí také módní a textilní průmysl. Od poloviny roku 2026 začne platit zákaz ničení neprodaného oblečení a obuvi pro velké firmy. Značky budou nuceny přesněji plánovat výrobu a hledat nové modely práce s neprodanými kolekcemi. Reuse, opravy a druhý život výrobků se stanou nutností.

Podobný posun je patrný i ve sportu, kde kluby a federace reagují na tlak fanoušků, partnerů a sponzorů a začínají systematicky řešit environmentální dopady svého provozu.

Návrat EUDR: odlesňování znovu na stole

Nařízení o odlesňování (EUDR), jehož účinnost byla odložena, se naplno vrací právě v roce 2026. Firmy pracující se dřevem, kaučukem, sójou, kávou, kakaem či palmovým olejem by měly mít analýzu dodavatelských řetězců hotovou nejpozději v roce 2025. Bez ní hrozí ztráta přístupu na evropský trh. Transparentnost se stává podmínkou dalšího růstu.

Rok 2026 jako bod zlomu

Rok 2026 nebude o strategiích „do šuplíku“. Bude o konkrétních technologiích, procesech, datech a odpovědnosti. Firmy, které začnou jednat včas, mohou nové regulace proměnit v konkurenční výhodu. Ty ostatní čeká nákladné dohánění ztrát. Udržitelnost se definitivně stává součástí tvrdé ekonomické reality. A právě v roce 2026 se rozhodne, kdo bude lídrem nové ekonomiky.

O CIRA Advisory

CIRA Advisory (CIRAA) je poradenská, konzultační a vzdělávací společnost, která se zaměřuje na oblast cirkulární ekonomiky, udržitelnosti a ESG, a to napříč všemi segmenty hospodářství. CIRAA má skoro 10 let zkušeností s tématem cirkulární ekonomiky, které prakticky převádí do projektů s českými firmami a institucemi. CIRAA se specializuje na tvorbu ESG strategií a reportů, projekty související s cirkulární ekonomikou, analýzy udržitelnosti, komunikace udržitelnosti a prevenci greenwashingu. Klienty tématy prakticky provádí v jednotlivých službách a odděleních, od poradenství přes vzdělávání až po komunikaci.

CIRAA navíc stojí za dalšími projekty, které se zaměřují na vzdělávání odborné i laické veřejnosti - podcast Loopa Vojty Kovala, Cirkulární akademie, Společně udržitelně a spolu s Fakultou sociálních věd Univerzity Karlovy vydává Manuály komunikace bez greenwashingu.

Energetická efektivita patří mezi klíčové prvkem moderní správy budov i veřejné infrastruktury. Projekty EPC představují způsob, jak dosáhnout trvalých úspor energií a snížit provozní náklady bez nutnosti velkých počátečních investic. Ministerstvo průmyslu a obchodu zveřejnilo aktualizovanou vzorovou smlouvu pro realizaci těchto projektů, která reflektuje nové právní a tržní podmínky a poskytuje spolehlivý právní rámec pro zadavatele i dodavatele služeb. 

Energetické služby se smluvně zaručenou úsporou podle metody Energy Performance Contracting neboli EPC představují sofistikovaný a v praxi ověřený nástroj řízení energetické spotřeby. Jde o komplexní servis dodávaný odbornou firmou typu ESCO tedy specializovaným poskytovatelem energetických služeb, který zajišťuje návrh, financování i realizaci úsporných opatření a současně ručí za skutečně dosažené úspory energie. Spotřebitel energie obvykle nemusí disponovat počátečním finančním kapitálem, protože náklady spojené s realizací projektu nese dodavatel služeb a investice se postupně splácí v čase z reálně dosažených úspor provozních nákladů. Výše úspor je smluvně garantovaná, což znamená, že dodavatel přebírá významnou část technických i ekonomických rizik spojených s fungováním projektu.

Nová vzorová smlouva zveřejněná MPO poskytuje jasný modelový dokument, který mohou použít veřejné instituce, obce, kraje nebo i soukromí vlastníci areálů či průmyslových objektů při uzavírání smluv s poskytovateli EPC. Tento dokument usnadňuje přípravu projektů a přispívá k větší právní jistotě při zajišťování energetických služeb se zárukou, protože je vytvořen tak, aby odpovídal aktuálním zákonným úpravám, včetně novel zákona o zadávání veřejných zakázek, a situaci na trhu s těmito projekty. 

Proč je metoda EPC atraktivní v praxi? Odpověď dávají konkrétní zkušenosti z České republiky, kde se tento model úspěšně uplatňuje již řadu let. Jedním z nejznámějších příkladů je Kongresové centrum Praha, kde projekt EPC zahrnoval komplexní modernizaci technologií pro vytápění, chlazení, větrání i osvětlení. Díky smluvně garantovaným úsporám zde došlo k výraznému snížení energetické náročnosti provozu a k dlouhodobým finančním úsporám, které v souhrnu dosáhly stovek milionů korun a zároveň významně snížily emise oxidu uhličitého. Dalším příkladem je město Písek, které využilo EPC při modernizaci energetického hospodářství školních budov. Projekt přinesl měřitelné snížení spotřeby energií a každoroční úspory provozních nákladů, aniž by bylo nutné zatížit městský rozpočet jednorázovou investicí. 

V České republice lze metodu EPC využít na různorodém spektru objektů od škol a nemocnic až po radnice a průmyslové haly. Například modernizace veřejného osvětlení nebo systémů vytápění pomocí energeticky efektivních technologií může snížit náklady na energie, zvýšit komfort uživatelů, prodloužit životnost technologií a přispět ke splnění klimatických a udržitelných cílů. 

Aktualizovaná vzorová smlouva MPO je tedy praktickým nástrojem, který pomáhá překlenout legislativní a procesní bariéry při realizaci EPC projektů. Pro organizace, které chtějí modernizovat svá energetická hospodářství, je tato smlouva určitě velmi zajímavým a užitečným výchozím bodem. 

Dokument ke stažení:

Společnost rPET InWaste plánuje ve svém závodě v Rosicích na Brněnsku instalovat linku, která dokáže za rok zpracovat 16.000 tun vytříděných PET lahví. Cílem záměru je podle oznámení záměru vybudování recyklační linky na PET lahve, která bude vyrábět PET vločky a následně regranulát přímo v místě realizace. 

Záměr reaguje na rostoucí legislativní požadavky a závazky České republiky a Evropské unie v oblasti odpadového hospodářství, zejména na zvyšování podílu recyklace plastových obalů a snižování jejich skládkování. V posledních letech se významně zvyšuje poptávka po recyklovaném PET (rPET), a to zejména v návaznosti na povinnost výrobců uvádět na trh plasty s podílem recyklovaného materiálu. 

Firma získala na svůj rozvoj investiční pobídku od české vlády před pěti lety v podobě slevy na dani zhruba 60 milionů korun. Linku firma umístí do areálu v ulici Cukrovar, který se nachází mimo obytnou zónu mezi Rosicemi a Zastávkou u Brna. Plánuje ji začít instalovat příští rok a v roce 2029 ji chce spustit do provozu.

 

Ministerstvo vnitra předkládá návrh prováděcí vyhlášky k zákonu o kritické infrastruktuře, která zásadním způsobem rozpracovává nové pojetí ochrany a odolnosti klíčových subjektů státu. Dokument konkretizuje povinnosti v oblasti plánování odolnosti, řízení rizik, zavádění ochranných opatření i hlášení incidentů a nyní míří do připomínkového řízení. Právě v této fázi mají dotčené subjekty jedinečnou možnost ovlivnit jeho finální podobu.

Navrhovaná vyhláška provádí zmocňovací ustanovení zákona č. 266/2025 Sb., o kritické infrastruktuře, kterým Česká republika transponovala směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 o odolnosti kritických subjektů. Zákon i navazující prováděcí úprava představují výrazný posun oproti dosavadnímu pojetí ochrany kritické infrastruktury, které bylo založeno především na krizové připravenosti. Nový přístup klade důraz na systematické posilování odolnosti, prevenci, schopnost zvládat narušení a především na zachování kontinuity poskytování základních služeb nezbytných pro fungování státu, ekonomiky a společnosti.

Vyhláška se soustředí na tři klíčové oblasti, bez jejichž detailní úpravy by nebylo možné některé instituty zákona v praxi plnohodnotně uplatňovat. První z nich je plán odolnosti a posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury. Plán odolnosti je koncipován jako základní strategický dokument, který komplexně popisuje kritickou infrastrukturu daného subjektu, její vazby, nepřijatelná rizika, klíčové pracovníky, nezbytné zdroje i dodavatelské vztahy a stanovuje způsob, jakým jsou tato rizika řízena. Zároveň plně nahrazuje dosavadní plán krizové připravenosti podle krizového zákona a lépe odpovídá modernímu pojetí řízení kontinuity a odolnosti. Posouzení rizik pak představuje analytický podklad, na jehož základě subjekt identifikuje hrozby, hodnotí jejich pravděpodobnost a dopady a rozhoduje o tom, která rizika jsou již nepřijatelná a vyžadují přijetí konkrétních opatření.

Druhou oblastí je vymezení obsahu opatření k zajištění odolnosti subjektů kritické infrastruktury. Vyhláška zde rozpracovává zákonnou povinnost přijímat opatření v oblasti řízení rizik, zajištění kontinuity činností, odezvy na incidenty, fyzické bezpečnosti, bezpečnosti pracovníků a bezpečnosti dodavatelského řetězce. Cílem není zavádět jednotná, direktivní řešení, ale stanovit rámec minimální očekávané úrovně odolnosti, který umožní každému subjektu nastavit konkrétní postupy s ohledem na vlastní rizikový profil, velikost, sektor a charakter poskytovaných služeb. Návrh přitom vychází z mezinárodně uznávaných technických norem v oblasti business continuity managementu, které jsou pro řadu organizací již dnes běžnou součástí vnitřních procesů.

Třetí část vyhlášky se věnuje incidentům a jejich hlášení. Stanovuje, jaké události mají být považovány za incidenty podléhající oznamovací povinnosti, jaký je rozsah hlášených informací a jakým způsobem mají být Ministerstvu vnitra předávány. Počítá se s formulářovým hlášením prostřednictvím portálu kritické infrastruktury, přičemž právní úprava reflektuje realitu krizových situací a umožňuje postupné doplňování informací formou zpráv o pokroku a závěrečného vyhodnocení incidentu. Samotná úprava portálu bude řešena samostatnou vyhláškou.

Typicky jde o události, při nichž dojde k významnému omezení nebo přerušení základní služby, ať už v důsledku technické poruchy, selhání klíčového zařízení, výpadku energií, narušení dodavatelského řetězce nebo lidského pochybení. Incidentem může být i situace, kdy služba formálně běží, ale v rozsahu nebo kvalitě, která už ohrožuje její účel například výrazné snížení kapacity, dlouhodobá nedostupnost části infrastruktury nebo ztráta schopnosti reagovat na poptávku.

Do oznamovaných situací spadají také fyzické bezpečnostní události, jako je neoprávněný vstup do chráněného objektu, poškození kritické infrastruktury, sabotáž nebo krádež zařízení, pokud mají nebo mohou mít dopad na poskytování základní služby. Stejně tak sem patří mimořádné události způsobené přírodními vlivy, například povodně, požáry, extrémní počasí či sesuvy, pokud naruší funkčnost klíčových prvků infrastruktury.

Významnou skupinou jsou i incidenty vyplývající ze selhání lidí nebo organizace, tedy nedostatek klíčových pracovníků, jejich náhlá nedostupnost, chybná rozhodnutí v krizové situaci nebo nezvládnutá reakce na již probíhající událost. Nové pojetí odolnosti totiž počítá s tím, že incidentem není jen samotná událost, ale i neschopnost subjektu se s ní včas a účinně vypořádat.

Důležité je, že návrh pracuje s pojmem nežádoucí události, která se incidentem stává ve chvíli, kdy dosáhne stanovené prahové hodnoty dopadu. Jinými slovy nejde jen o to, co se stalo, ale jaký to má skutečný nebo potenciální vliv na základní službu. Právě tato hranice má být nově předem vyhodnocena v rámci posouzení rizik, aby v krizové chvíli nevznikaly pochybnosti, zda už má organizace hlásit, nebo ještě vyčkávat.

Navrhovaná vyhláška má nabýt účinnosti k 1. dubnu 2026, tedy v relativně krátkém časovém horizontu po nabytí účinnosti zákona o kritické infrastruktuře. Právě proto je aktuální fáze přípravy mimořádně důležitá. Subjekty kritické infrastruktury, orgány veřejné správy, profesní svazy i další dotčení aktéři mají nyní příležitost posoudit, zda navržená pravidla odpovídají reálným provozním podmínkám, administrativním kapacitám a rizikům v jednotlivých sektorech, a případně upozornit na praktické problémy či navrhnout úpravy, které přispějí k efektivní a smysluplné implementaci.

Připomínkové je klíčovým nástrojem pro nastavení funkčního systému odolnosti kritické infrastruktury. Aktivní zapojení relevantních subjektů může významně přispět k tomu, aby výsledná vyhláška nebyla vnímána pouze jako další regulatorní a zatěžující administrativní povinnost, ale jako nástroj, který skutečně posílí připravenost, stabilitu a bezpečnost základních služeb v České republice.

Dokument ke stažení:

• Materiál

• Důvodová-zpráva

Rok 2025 ukázal, že udržitelnost už není jen módní heslo nebo marketingový trik, ale nezbytná součást firemní strategie. Firmy, investoři i regulátoři očekávají konkrétní výsledky, reálné kroky a naprostou transparentnost. Podle analýzy Institute of Sustainability Studies se v uplynulém roce udržitelné principy staly pevnou součástí podnikání, od ESG reportingu přes cirkulární ekonomiku až po technologické inovace, a ukázaly cestu, kterou budou firmy pokračovat v roce 2026.

Zároveň se ukázalo, že samotné snižování emisí již nestačí. Organizace se začaly zaměřovat na adaptaci na klimatické změny, přičemž extrémy počasí, nedostatek vody a ohrožená infrastruktura se staly součástí každodenního řízení rizik. Firmy začaly plánovat scénáře, jak reagovat na neočekávané události, a zároveň hledaly způsoby, jak dlouhodobě stabilizovat své provozy. Tento posun znamenal, že udržitelnost přestala být izolovanou oblastí a stala se klíčovou součástí řízení rizik a strategického rozhodování.

Velký dopad měly také technologie, především umělá inteligence. V roce 2025 začala AI hrát významnou roli při sběru a analýze ESG dat, při hodnocení dodavatelů a při prediktivním modelování rizik. To umožnilo firmám nejen rychlejší a přesnější reporting, ale také hlubší pochopení slabých míst v hodnotových řetězcích. Technologie se stala nástrojem, který umožňuje propojit environmentální odpovědnost s obchodní strategií a zároveň posiluje schopnost firem předcházet rizikům.

Rok 2025 přinesl i posun v oblasti ověřitelnosti environmentálních tvrzení. Spotřebitelé i regulátoři zvýšili tlak na transparentnost a přesnost. Firmy se musely vzdát greenwashingu a začít uvádět konkrétní fakta a čísla podložená daty. To vedlo k větší důvěryhodnosti firemních zpráv a umožnilo investorům a veřejnosti jasně posoudit skutečné dopady firemních aktivit na životní prostředí.

Velkou výzvou zůstávaly nepřímé emise neboli Scope 3, které zahrnují celkový dopad dodavatelského řetězce a výrobních procesů. Firmy začaly zapojovat své dodavatele do měření a snižování emisí, sjednocovat metodiky a stanovovat realistické cíle. Ukázalo se, že právě v této oblasti lze získat zásadní přínos pro celkovou uhlíkovou stopu a skutečně posunout udržitelnost na novou úroveň.

Cirkulární ekonomika se přestala objevovat pouze ve vizích a začala se implementovat do praxe. Regulace a rostoucí očekávání trhu nutily firmy přehodnotit design produktů, optimalizovat spotřebu materiálů, omezovat odpad a převzít odpovědnost za výrobky po jejich životním cyklu. Firmy, které dokázaly tyto principy aplikovat, získaly konkurenční výhodu a ukázaly, že udržitelné podnikání a ekonomická výkonnost nejsou protiklady, ale mohou se vzájemně podporovat.

S příchodem roku 2026 se očekává, že regulační rámce dosáhnou fáze plné implementace. Směrnice jako Corporate Sustainability Due Diligence Directive (CSDDD) a Corporate Sustainability Reporting Directive (CSRD) rozšíří povinnosti na sběr a zveřejňování ESG dat nejen u velkých korporací, ale také u jejich dodavatelů. To znamená výrazný nárůst transparentnosti napříč hodnotovými řetězci a tlak na firmy, aby prokazovaly skutečné kroky v oblasti udržitelnosti.

AI se bude přesouvat z experimentální fáze k reálnému strategickému využití. Firmy ji budou používat k optimalizaci spotřeby energie, k predikci rizik v dodavatelských řetězcích a ke zlepšení transparentnosti svých aktivit. Současně poroste povědomí o ekologické stopě IT infrastruktury, datových center a cloudových služeb a organizace začnou aktivně řešit celý životní cyklus hardware a software.

Rok 2026 zároveň zvýrazní nedostatek odborníků na udržitelnost, což může brzdit implementaci strategií a plnění regulačních požadavků. Firmy budou muset investovat do vzdělávání a rozvoje dovedností napříč všemi funkcemi a zajistit, aby udržitelnost nebyla záležitostí jediného specializovaného útvaru, ale součástí firemní kultury. Přechod od pouhého reportingu k aktivnímu řízení rizik se stane zásadním principem, který umožní propojit environmentální dopady s obchodními výsledky a strategickým rozhodováním na nejvyšší úrovni.

Regenerativní přístup začne nabírat na síle. Firmy budou hledat způsoby, jak svými aktivitami přispět k obnově přírodních ekosystémů, podporovat regenerativní zemědělství, navrhovat budovy, které generují více energie než spotřebovávají, a inovovat produkty tak, aby měly pozitivní dopad na společnost. Vodní stres, kdy poptávka po vodě překračuje její dostupné množství v určité oblasti, nebo kdy její kvalita či spolehlivost ohrožuje ekosystémy, podniky a lidské aktivity, se stane zásadní ESG otázkou a firmy začnou měřit, snižovat a zveřejňovat svou spotřebu vody, aby přispěly k řešení tohoto globálního problému.

Digitální produktové pasy umožní detailní sledování materiálů, emisí a životního cyklu výrobků, což posílí cirkulární ekonomiku a transparentnost vůči zákazníkům. Firmy budou upravovat jazyk ESG komunikace podle politické citlivosti jednotlivých regionů, ale samotné cíle udržitelnosti zůstanou nedotčeny. Měření dopadů se standardizuje a data budou robustnější, srovnatelnější a lépe propojitelná s finanční výkonností.

Jak jsme psali nedávno, udržitelnost už není izolovaným evropským projektem. Naopak se ukazuje, že Evropská unie byla spíše průkopníkem trendu, který dnes nabírá globální rozměr. Udržitelnost se stává novým jazykem globálních financí a taxonomie jeho gramatikou. Státy je zavádějí nejen z environmentálních důvodů, ale také z ryze ekonomických a strategických motivů. 

V širším globálním kontextu se modely udržitelné transformace jasně projeví i v konkrétních politických a strategických rozhodnutích významných ekonomik. Japonsko například v posledních letech výrazně urychluje svou „Green Transformation“ strategii, která se nesoustředí pouze na deklarace, ale přináší systematickou podporu inovacím, investicím a praktickým projektům zaměřeným na čistou energii a dekarbonizaci. Podle vládních plánů by obnovitelné zdroje měly pokrýt kolem 50 % výroby elektřiny do roku 2040 a jaderná energie by měla vyrůst na přibližně 20 %, čímž se usiluje o dlouhodobou energetickou bezpečnost a snížení závislosti na fosilních palivech. 

Kabinet v Tokiu rovněž schválil rozsáhlý investiční program, který od roku 2026 vyčleňuje stovky miliard jenů (desítky miliard korun) na dotace pro firmy využívající čistou elektřinu, včetně podpory bateriových úložišť energie a solárních či větrných projektů v regionálních průmyslových klastrech. Tyto investice snižují rizika kapitálových výdajů a zároveň vytvářejí konkurenceschopné prostředí pro domácí i mezinárodní firmy, které se chtějí zapojit do rychle rostoucího trhu s čistými technologiemi. 

Tyto příklady ukazují, že i když konkrétní cesty a tempo implementace ESG strategií nebo zelených transformací se mohou region od regionu lišit, globální trend posilování udržitelnosti jako klíčového pilíře hospodářské a energetické politiky je nezpochybnitelný. Zatímco některé země spíše testují či pozdržují nové standardy, jiné, jako Japonsko, aktivně vytvářejí podmínky k urychlenému posunu směrem k nízkouhlíkovým ekonomikám. 

Rok 2026 představuje předpověď toho, kam by se udržitelnost mohla ubírat. Není nikdy stoprocentně jisté, zda se všechny trendy naplní, ale jasné je, že není dobré nic nechávat na náhodě. Dnešní svět je nevyzpytatelný a nikdy nevíme, co přinese zítřek, ani kdo či co může ohrozit stabilitu jednotlivých regionů či zdrojů. Připravenost a aktivní řízení rizik jsou proto klíčem k tomu, aby firmy, komunity i jednotlivci mohli čelit nejistotám.

Od ledna 2026 platí ve Francii zákaz používání per  a polyfluoroalkylových látek v kosmetice a oděvech, který přináší zásadní změny pro výrobce, spotřebitele i evropskou legislativu. Tento krok ukazuje směr, kterým se regulace nebezpečných chemikálií v EU bude ubírat v nadcházejících letech.

Francouzská vláda od začátku roku 2026 zakázala používání per  a polyfluoroalkylových látek v kosmetice, oděvech, obuvi a některých voskových úpravách spotřebních produktů. Tyto chemikálie známé pod označením PFAS jsou dlouhodobě problémem kvůli své extrémní perzistenci v životním prostředí a schopnosti akumulovat se v organismech. Vědecké studie ukazují, že dlouhodobý kontakt s PFAS může poškodit játra, oslabit imunitu, narušit hormonální rovnováhu a zvýšit riziko některých typů rakoviny. Francouzská legislativa je tak reakcí na rostoucí zdravotní a ekologická rizika a přináší zásadní změnu v přístupu k chemikáliím v běžných spotřebních produktech.

Zákaz se vztahuje na výrobky, pro které existují alternativy bez použití PFAS, a zahrnuje zákaz výroby, dovozu a uvádění na trh. Výjimky byly stanoveny pouze pro produkty, u nichž neexistuje náhrada a které jsou nezbytné například pro ochranu osob nebo pro národní bezpečnost. Francouzské úřady zároveň posílily kontrolu pitné vody a dalších zdrojů, aby zajistily snížení expozice obyvatel. Tento národní krok je vnímán jako precedens, který může urychlit přijetí širší regulace na úrovni Evropské unie, kde dosud platí omezení pouze pro vybrané skupiny PFAS v rámci legislativ REACH nebo POPs.

Mediální ohlas ve Francii a dalších členských státech EU byl silný. Hlavní zpravodajské kanály upozornily na dopady zákazu na výrobce a spotřebitele a na potenciální vliv na evropský trh. Zpravodajské portály zdůrazňují, že francouzská legislativa předběhla očekávanou celoevropskou regulaci a nastavuje standard, kterého se mohou držet další státy. Odborná média upozorňují na kritiku průmyslu, která se týká výjimek a praktických obtíží při nahrazování PFAS v některých produktech, a zároveň informují o rostoucím tlaku na EU na zavedení jednotného zákazu.

Skupina BIGGEST, největší západočeská firma na provádění demoličních prací, recyklací stavebních odpadů a realizaci staveb, získala pod svá křídla společnost AZS RECYKLACE ODPADU s.r.o., významného lokálního hráče v oblasti demolic, recyklací a betonové výroby na západě Čech. Skupina BIGGEST se dovršením akvizice části holdingu AZS 98 stala největším zpracovatelem stavebního odpadu v ČR.

Stavební skupina nabídne komplexní služby v oblasti demolic, pozemního stavitelství a moderní recyklace. Součástí skupiny bude celkem 12 recyklačních center rozmístěných napříč regiony, což významně posílí logistické i technologické kapacity celého uskupení.

Síť 12 recyklačních center bude skupina BIGGEST provozovat prostřednictvím firmy Recykláč s.r.o., která se zabývá recyklováním odpadů již 10 let. Celá síť recyklačních středisek má kapacitu zpracovat ročně přes 800 tisíc tun odpadu, čímž zajistí pokrytí potřeb využití recyklátu v celých západních Čechách. Díky obrovské kapacitě center recyklačních středisek Recykláč s.r.o. posílí pozici největšího zpracovatele stavebního odpadu v Česku.

Spojením společností BIGGEST a části firem ze skupiny AZS vzniká ekonomicky silná skupina s celkovým obratem ve vyšších stovkách milionů korun ročně. Díky kombinaci know-how, technologií a personálních kapacit se skupina řadí mezi klíčové hráče v České republice v oblasti demolic a recyklace stavebních odpadů a je připravena reagovat na rostoucí poptávku po ekologických a technologicky vyspělých řešeních.

Recyklační centra budou zaměřena na třídění, drcení a opětovné využití stavební suti, betonu, asfaltu a dalších materiálů, které by jinak skončily na skládkách. Tento odhad odpovídá trendům v recyklaci stavebně demoličních odpadů v ČR, kde je klíčová kapacita zařízení a jejich geografická dostupnost. Zrecyklovaný materiál tak nahradí přírodní zdroje při stavbě desítek kilometrů nové dopravní infrastruktury a nově připravovaných staveb.

EKO-KOM vstupuje po téměř 30 letech do období, v níž ho čekají systémové, regulatorní i provozní výzvy. Od nového roku převzal vedení společnosti EKO-KOM Vít Vážan. Mezi priority nový generální ředitel zařadil lepší práci s digitalizovanými informacemi a umožnit AOS fungovat efektivněji a partnerům poskytnout jasnější přehled o celém systému EKO-KOM.

V souvislosti s modernizací firmy byla zřízena i nová pozice výkonného ředitele pro transformaci, kterou obsadil od 1. ledna Radek Bayer, dosavadní předseda dozorčí rady. Jako odborník na specifický odpadový segment se zaměří na posílení datové infrastruktury, digitalizaci procesů a zkvalitnění reportingu. Jeho úkolem bude zajistit, aby technologická transformace firmy probíhala plynule a v návaznosti na stabilní chod společnosti. 

Zbyněk Kozel po téměř třiceti letech ve funkci přechází do role tajemníka společnosti zodpovědného za management vztahů mezi akcionáři, představenstvem, managementem společnosti a za podporu vztahů EKO-KOMu s veřejnou správou. 

Autorizovaná obalová společnost EKO-KOM byla založena v roce 1997. Společnost zajišťuje provoz systému třídění a recyklace obalových odpadů na základě autorizace vydané MŽP dle zákona o obalech 477/2001 Sb. Neziskový systém EKO-KOM funguje na principu aktivní spolupráce průmyslových podniků, měst a obcí, úpravců odpadů a jejich finálních zpracovatelů.

Mohlo by vás zajímat:

Novými náměstky ministra životního prostředí se stali Jaromír Wasserbauer, Martin Weiss a Vladislav Smrž

V Česku se rozšiřuje využití tuhého alternativního paliva (TAP) z odpadů. V Prostějově se připravuje zařízení, jehož hlavním výstupem má být výroba tohoto paliva z odpadu, zatímco v Prachovicích chce cementárna navýšit jeho využití ve stávajícím provozu. Mechanicky upravené odpady nahradí část fosilních paliv při výrobě slínku v rotačních pecích. Oba projekty ukazují pokračující tendenci integraci alternativních paliv do regionálního průmyslu a energetiky.

Linka na výrobu tuhého alternativního paliva v Prostějově

Olomoucký krajský úřad vydal závazné stanovisko, které umožňuje výstavbu linky na výrobu tuhého alternativního paliva (TAP) v Prostějově. Projekt připravuje společnost FCC ČR a podle rozhodnutí úřadu může nová linka zpracovat až 80 000 tun převážně komunálního odpadu ročně. Souhlas kraje je klíčovým krokem pro další územní a stavební řízení, které je nezbytné pro realizaci samotné stavby.

TAP vznikne mechanickou úpravou odpadů, které nejsou vhodné pro materiálové využití. Přeměna těchto proudů na palivo znamená, že vznikne homogenní energetický zdroj s definovanými parametry, který lze následně dodávat do zařízení, kde se bude využívat k výrobě energie. Denní doprava spojená s provozem linky je omezena maximálním počtem 78 přejezdů těžkých nákladních aut, přičemž stanovené podmínky se týkají i hluku, prašnosti a pachových emisí, aby se minimalizovaly dopady na okolí.

Projekt v Prostějově reaguje i na dřívější veřejné ohlasy. Původní záměr umístit linku ve jiném areálu byl změněn pod tlakem místních obyvatel, což vedlo k přesunu technologie do průmyslové zóny a k následnému zvýšení plánované kapacity. Nově zpracovaná TAP by měla obsahovat především směsný komunální odpad, objemný odpad a další průmyslové složky nevhodné pro materiálové využití.

Rozšíření využití TAP v cementárně Prachovice

V Pardubickém kraji firma Cemex provozuje cementárnu v Prachovicích, kde se již delší dobu využívají mechanicky upravené odpady jako alternativní palivo ve výrobním procesu. Podle dostupných informací chce závod zvýšit podíl těchto upravených odpadů ve svém palivovém mixu, což je součást snahy optimalizovat využití surovin a energie.

Mechanicky upravené odpady slouží v cementářské technologii jako náhrada části fosilních paliv, která se používají pro výpal slínku v rotačních pecích. Cementářský proces pracuje při velmi vysokých teplotách, a proto je možné bez zbytku spálit materiály s vysokou výhřevností a přitom integrovat výsledné složky do výrobního cyklu. Tento způsob využití odpadu je u cementáren známý a probíhá s cílem snížit spotřebu konvenčních paliv a optimalizovat energetickou bilanci výroby.

Zprávy o tom, že cementárna chce „více využívat“ mechanicky upravené odpady, reflektují trend v odvětví, kde již dlouhodobě dochází k integraci alternativních paliv. Cementárna Prachovice patří mezi zařízení, která podobné materiály používají, a plánované navýšení jejich podílu souvisí s celkovým tlakem na efektivnější nakládání s odpady a energetické zdroje.

Dodatečná výzva projektu Technologické inkubace agentury CzechInvest bude brzy uzavřena, inovativní startupy se mohou hlásit jen do 9. ledna 2026. Nová alokace přináší dalších 100 milionů korun a umožní podpořit minimálně 20 nových produktů a služeb.

Projekty se mohou hlásit do následujících strategických oblastí: umělé inteligence, pokročilých materiálů, mobility, kreativních průmyslů, ekologie a cirkulární ekonomiky a také řešení zaměřených na ochranu a kvalitu života včetně medicíny, biotechnologií a bezpečnostních technologií. 

O podporu se mohou ucházet jak nové firmy, tak i startupy, které se inkubace účastnily v minulosti, pokud splní pravidla de minimis a předloží nový inovativní nápad nebo zásadně rozšíří původní projekt. Další podrobnosti ZDE

Přechodné období pro zákaz skládkování vybraných spalitelných nebezpečných odpadů bylo novelou vyhlášky č. 273/2021 Sb. prodlouženo z konce roku 2025 až do konce roku 2027. Nejde o oslabení environmentálních ambicí, ale o reakci na reálné technické a kapacitní limity, které by jinak činily novou povinnost fakticky nesplnitelnou.

Novela vyhlášky č. 273/2021 Sb., vyhlášená dne 12. prosince 2025 s účinností od 1. ledna 2026, prodlužuje přechodné období pro uplatnění zákazu skládkování vybraných nebezpečných odpadů uvedených v příloze č. 4 části C až do konce roku 2027. Tento krok navazuje na již dřívější odklad a je motivován především přetrvávajícím nedostatkem kapacit pro jiné způsoby nakládání s těmito odpady, zejména ve spalovnách nebezpečných odpadů a v zařízeních pro materiálové či energetické využití.

Dotčenou skupinu tvoří spalitelné nebezpečné odpady, u nichž právní úprava předpokládá technickou možnost jejich zpracování jinak než uložením na skládku. Patří sem například znečištěné obaly a sorbenty, odpady s obsahem nebezpečných látek z průmyslových procesů, některé druhy kalů, odpady z čištění technologií či vybrané stavební a demoliční odpady s nebezpečnými vlastnostmi. 

Pro značnou část těchto odpadů však v České republice stále neexistuje dostatečná zpracovatelská kapacita. Tento nedostatek nelze v krátkém čase vyřešit ani exportem do zahraničí, protože dostupné kapacity v okolních státech jsou omezené a řada zemí dovoz nebezpečných odpadů k odstranění dlouhodobě nepovoluje.

Bez prodloužení přechodného období by zákaz skládkování nabyl účinnosti od 1. ledna 2026, aniž by byla zajištěna reálná alternativa. V praxi by tak vznikla situace, kdy by původci odpadů neměli k dispozici legální a dostupné řešení, což by vedlo k právní nejistotě, riziku porušování předpisů a výrazným ekonomickým dopadům na podnikatelskou sféru i veřejný sektor. Takový výsledek by byl v rozporu se smyslem regulace i s principem vymahatelnosti práva.

Odklad do konce roku 2027 se přitom týká výhradně této úzce vymezené skupiny odpadů. Ostatní zákazy a omezení skládkování zůstávají beze změny, včetně zákazu ukládání kapalných nebezpečných odpadů, infekčních zdravotnických odpadů či neupravených odpadů. Nadále platí také povinnost předchozí úpravy odpadu a odstranění jeho nebezpečných vlastností, pokud je to technicky možné. Nedochází tedy k plošnému rozvolnění pravidel, ale k cílenému posunu termínu u jedné konkrétní povinnosti.

Prodloužení přechodného období vytváří nezbytný časový prostor pro dobudování chybějících kapacit a pro přípravu systémového řešení na úrovni zákona o odpadech. Umožňuje rovněž zvážit využití ekonomických nástrojů, například postupného navyšování poplatku za skládkování spalitelných nebezpečných odpadů, které by motivovalo k jejich využití jinými způsoby.