Technologická agentura České republiky (TA ČR) ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí vyhlásila dne 17. prosince 2025 třetí veřejnou soutěž v rámci Programu na podporu aplikovaného výzkumu a inovací v oblasti životního prostředí, ochrany klimatu a udržitelného rozvoje – Prostředí pro život 2. Soutěž je součástí Podprogramu 3 – Environmentální a klimatické výzvy v dlouhodobé perspektivě (PP3) a reaguje na potřebu zdrojově i časově náročnějších výzkumných řešení, která sledují dlouhodobé změny a trendy v environmentální oblasti. 

Program Prostředí pro život 2 je zaměřen na podporu aplikovaného výzkumu prováděného v klíčových tematických oblastech, kde vznikají největší globální tlaky na životní prostředí. Mezi tyto oblasti patří přírodní zdroje, globální změny, oběhové hospodářství, udržitelný rozvoj krajiny a lidských sídel, environmentálně příznivé technologie a podpora rozvoje environmentálně příznivé společnosti. 

Vyhlášená 3. veřejná soutěž v PP3 je orientována na projekty, které jsou časově a znalostně náročné, vyžadují dlouhodobé sledování společenských, klimatických, environmentálních, přírodních a dalších změn a trendů, a jejich výsledky mají přispět k formování politik a strategií v oblasti životního prostředí a ochrany klimatu. Každý návrh projektu musí řešit jedno z výzkumných témat, která byla stanovena Ministerstvem životního prostředí. 

Tato témata zahrnují: změnu klimatu a její dopady v ČR; vodu v přírodě a ve společnosti; biodiverzitu a krajinu; ochranu a obnovu ekosystémových funkcí půdy; horninové prostředí a udržitelné využití nerostného bohatství; kvalitu ovzduší; materiálové toky, oběhové hospodářství a odpady; průmyslovou ekologii včetně odolnosti vůči haváriím a katastrofám; výzkum dopadů politik životního prostředí v ČR; a výzkum možností dekarbonizace ekonomiky a rozvoje čistého průmyslu v ČR. 

Soutěžní lhůta pro podání návrhů projektů je stanovena od 18. prosince 2025 od 9:00 hodin do 4. března 2026 do 23:59:59 hodin. Návrh projektu se podává prostřednictvím informačního systému SISTA, přičemž finální dokumenty k prokázání způsobilosti uchazeče je třeba zaslat do datové schránky ve stejném termínu.

Podmínkou účasti v soutěži je mimo jiné zveřejnění účetní závěrky za tři předchozí roky u subjektů, které takovou povinnost mají, nezapadání do definice podniku v obtížích a zapsání v evidenci skutečných majitelů do konce soutěžní lhůty. Detailní informace o zadávací dokumentaci, hodnoticích kritériích a dalších podmínkách jsou dostupné v přiložených dokumentech zveřejněných k soutěži.

Pro zájemce o podání projektu TA ČR plánuje uskutečnit informační webinář, jehož termín bude zveřejněn s dostatečným předstihem na webových stránkách Agentury. Zároveň je k dispozici Helpdesk a regionální poradenství pro konzultace projektových záměrů. 

Vyhlášení soutěže proběhlo v souladu se zákonem o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a s relevantními evropskými nařízeními o státní podpoře. 

Prosincové zasedání odborných výborů Evropské chemické agentury (European Chemicals Agency, ECHA) se soustředilo na několik klíčových procesů v rámci evropské chemické regulace. Pozornost byla věnována zejména pokračujícímu posuzování návrhu na omezení per- a polyfluoroalkylovaných látek (PFAS), harmonizované klasifikaci chemických látek, stanovení limitů expozice v pracovním prostředí a žádostem o povolení používání některých chemických látek. 

Zasedání se účastnily dva hlavní odborné orgány ECHA, Výbor pro posuzování rizik (Risk Assessment Committee, RAC) a Výbor pro socioekonomickou analýzu (Socio-Economic Analysis Committee, SEAC). Výbor RAC je odpovědný za vědecké hodnocení nebezpečných vlastností chemických látek a souvisejících rizik pro zdraví lidí a životní prostředí, zatímco výbor SEAC posuzuje socioekonomické dopady navrhovaných opatření, včetně jejich důsledků pro průmyslové subjekty a společnost jako celek.

Hlavním tématem prosincového zasedání bylo pokračující posuzování návrhu na omezení PFAS. Oba výbory projednávaly návrh z hlediska výroby, používání i dalších souvisejících aspektů. Diskuse se soustředily také na horizontální otázky, které se týkají celé regulace, včetně koncentrací, nad kterými by mohla být látka omezena, plánů řízení PFAS, recyklace, náhradních dílů a proveditelnosti, včetně monitorování a vymáhání. Výbor RAC bude v hodnocení pokračovat s cílem přijmout své konečné stanovisko v březnu 2026. Výbor SEAC paralelně připravuje návrh stanoviska k socioekonomickým dopadům, který má po dokončení projít 60denní veřejnou konzultací, jež umožní zapojení průmyslu, odborné veřejnosti, nevládních organizací a dalších zainteresovaných stran.

Vedle PFAS se výbor RAC zabýval harmonizovanou klasifikací a označováním chemických látek. Prosincové zasedání přineslo sedm přijatých stanovisek, včetně klasifikace látky 4,4′-methylen-bis(dibutyldithiokarbamát) jako velmi perzistentní a velmi bioakumulativní (very Persistent and very Bioaccumulative, vPvB). Jedná se o první stanovisko výboru RAC k nové třídě nebezpečnosti zavedené po revizi nařízení CLP v roce 2023. Tato klasifikace se vztahuje výhradně na konkrétní látku a nepředstavuje obecné hodnocení celé skupiny chemických látek.

Další významnou částí prosincového zasedání bylo stanovení limitů expozice v pracovním prostředí (Occupational Exposure Limits, OEL). Výbor RAC přijal stanovisko k vědeckému hodnocení limitní hodnoty pro anthraquinone. Výbor vypracoval vztah mezi expozicí a rizikem (Exposure-Risk Relationship, ERR), který vyjadřuje zvýšené riziko vzniku rakoviny, a doporučil osmihodinový vážený průměr expozice (8h Time-Weighted Average, TWA) pro účely ochrany proti opakovaným negativním účinkům, zejména poškození ledvin.

Výbory RAC a SEAC se rovněž dohodly na deseti návrzích stanovisek k žádostem o povolení (authorisation) pro použití chromového oxidu (chromium trioxide). Tato stanoviska se týkala vybraných aplikací a postupů podle nařízení REACH.

Veřejná konzultace k návrhu stanoviska SEAC k omezení PFAS a k ostatním projednávaným otázkám je standardní součástí rozhodovacího procesu Evropské chemické agentury. Umožňuje shromáždit další připomínky a informace od zainteresovaných stran, což slouží jako podklad pro další fáze projednávání na úrovni Evropské unie.

Evropský parlament dnes schválil dohodu s členskými státy o odložení hojně diskutovaného nařízení o odlesňování o další rok. Cílem je umožnit zemědělcům, lesníkům, obchodníkům i dalším hospodářským subjektům, aby se mohli na předpis řádně připravit. Normu kritizovala mimo jiné Česká republika, která rovněž tlačila na další odklad.

Pro hlasovalo 405 europoslanců, 242 jich bylo proti a osm členů europarlamentu se zdrželo. Aby změny vstoupily v platnost, musí být text formálně schválen ještě Radou EU, která zastupuje členské státy, a zveřejněn v Úředním věstníku EU do konce letošního roku.

Velké hospodářské subjekty a obchodníci budou nyní muset nařízení uplatňovat od 30. prosince 2026 a malé hospodářské subjekty, soukromé osoby a mikropodniky či malé podniky od 30. června 2027. "Tato dodatečná lhůta má zaručit hladký přechod a poskytnout čas na vylepšení IT systému, který hospodářské subjekty, obchodníci a jejich zástupci používají k podávání elektronických prohlášení o náležité péči," uvedl europarlament.

Nařízení se vztahuje na dobytek, kakao, kávu, palmový olej, sóju, dřevo nebo kaučuk. Prodejci mají mít povinnost před uvedením výrobků na unijní trh ověřit, že tyto produkty nejsou spojeny s odlesňováním kdekoliv na světě, a vydat v této souvislosti prohlášení.

Původně mělo nařízení platit už od konce roku 2024. Evropská komise následně navrhla platnost nařízení posunout o rok. Stalo se tak po kritice ze strany firem, některých členských států včetně Česka i části obchodních partnerů sedmadvacítky. Nová pravidla pak měla platit od 30. prosince letošního roku. Systém se ale nejevil jako plně funkční a komisařka pro životní prostředí Jessika Roswallová původně v září oznámila opětovný roční odklad pravidel. Jako důvod uvedla právě obavy kolem funkčnosti systému, který normu doprovází.

Následně ale začala intenzivní jednání mezi kabinety Roswallové a místopředsedkyně EK Teresy Riberaové, která se údajně zdráhala spis o odlesňování znovu otevřít. Nakonec komise dosáhla shody na tom, že nařízení vstoupí v platnost letos 30. prosince, jak bylo původně plánováno, nicméně jeho pravidla budou zaváděna různou rychlostí. Pro větší společnosti to mělo například znamenat, že se jich budou kontroly a vymáhání norem týkat až od 30. června 2026. U malých firem a u tzv. mikropodniků mělo jít o roční odklad, tedy norma se měla začít uplatňovat až od 30. prosince 2026.

Mnohé státy s tím ale nesouhlasily a s novým návrhem na úplné odložení o další rok přišlo v listopadu Německo. V následném jednání se členské státy na odkladu shodly. Stejný krok podpořil 26. listopadu i Evropský parlament. A spoluzákonodárci následně dosáhli kompromisní dohody.

Zdroj: ČTK

Nové pokyny Evropské komise k nařízení o portálu průmyslových emisí přinášejí detailní a praktický výklad klíčových pojmů, na nichž bude stát budoucí systém ohlašování environmentálních dat v Evropské unii. Text, který vznikl ve spolupráci s Evropskou agenturou pro životní prostředí a členskými státy, reaguje na zásadní posun od ohlašování na úrovni provozovny k ohlašování na úrovni jednotlivých zařízení a snaží se předejít rozdílným výkladům, jež by mohly narušit srovnatelnost a kvalitu dat.

Zveřejněné pokyny Komise navazují přímo na nařízení (EU) 2024/1244 o portálu průmyslových emisí, které od roku 2028 nahradí dosavadní evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek E-PRTR. Zatímco starší systém pracoval primárně s úrovní provozovny, nové nařízení klade důraz na detailnější pohled a vyžaduje ohlašování tematických údajů, zejména emisí a přenosů znečištění, na úrovni zařízení. Tento posun má zajistit lepší návaznost na směrnici o průmyslových emisích a emisích z chovů hospodářských zvířat, která je postavena právě na povolování a regulaci jednotlivých zařízení, a zároveň umožnit přesnější hodnocení environmentálních dopadů průmyslových činností v celé Unii. Pokyny mají v tomto kontextu klíčovou roli, protože vysvětlují, jak mají být základní pojmy vykládány a uplatňovány v praxi tak, aby byl nový systém funkční, srozumitelný a jednotný napříč členskými státy.

Jedním ze základních východisek dokumentu je převzetí a rozpracování hierarchické struktury vycházející z rámce INSPIRE pro prostorová data. Průmyslové činnosti jsou zde nahlíženy v několika na sebe navazujících vrstvách, které umožňují propojit zeměpisné informace s technickými a environmentálními údaji. Nejvyšší úrovní je místo zařízení, pod nímž se nachází jedna či více provozoven, ty se dále člení na jednotlivá zařízení a v případě potřeby ještě na části zařízení. Smyslem této hierarchie není jen administrativní třídění, ale především možnost sledovat vazby mezi jednotlivými jednotkami, jejich provozní a technické souvislosti a kumulativní dopady na životní prostředí. Pokyny opakovaně zdůrazňují, že ačkoli se nové ohlašování soustředí na zařízení, zachování vazby na úroveň provozovny i místa zařízení je nezbytné pro kontinuitu historických dat, vyhledávání informací v portálu a prostorové analýzy na evropské úrovni.

Definice místa zařízení je v pokynech pojata jako ryze zeměpisný koncept. Místem se rozumí konkrétní lokalita, kde se nachází jedna nebo více provozoven a zařízení, přičemž rozhodující není vlastnictví pozemků ani administrativní hranice, ale fyzická blízkost a existence provozních, hospodářských nebo technických souvislostí. Dokument výslovně upozorňuje, že silnice, železnice, řeky ani ploty samy o sobě nepředstavují spolehlivé kritérium pro oddělení dvou míst zařízení. Stejně tak skutečnost, že se na jednom souvislém území určeném územním plánem pro průmysl nachází více areálů, automaticky neznamená existenci jediného místa zařízení. Rozhodující je vždy to, zda mezi jednotlivými činnostmi existuje funkční vazba, například společný technologický proces, sdílená infrastruktura nebo návaznost výrobních kroků. Typickým příkladem uvedeným v pokynech je chemický závod a s ním propojené skladovací nádrže, které mohou být součástí téhož místa zařízení, pokud jsou technicky napojeny a společně se podílejí na environmentálním dopadu provozu.

Provozovna je v této hierarchii definována především prostřednictvím provozovatele. Jde o soubor jednoho nebo více zařízení či jejich částí, které se nacházejí na stejném místě a jsou provozovány stejnou fyzickou nebo právnickou osobou. Pokyny kladou důraz na to, že pojem provozovny musí být zachován i v novém systému ohlašování, a to z několika důvodů. Jednak je vyžadován mezinárodními závazky vyplývajícími z protokolu PRTR, jednak umožňuje vyhledávání údajů v evropském portálu podle provozovatele a v neposlední řadě zajišťuje návaznost na historické časové řady z E-PRTR. Z praktického hlediska je důležité, že každá provozovna musí být ohlašována samostatně, včetně identifikace provozovatele, názvu, funkce a zeměpisných souřadnic, bez ohledu na to, zda na místě existuje jedna provozovna s jedním zařízením, jedna provozovna s více zařízeními nebo více provozoven s různými provozovateli.

Zvláštní pozornost je věnována situacím, kdy jedno zařízení podléhající směrnici o průmyslových emisích má více provozovatelů a je kryto takzvaným rámcovým povolením. Pokyny v těchto případech zavádějí koncept virtuálního rozdělení, kdy je pro účely ohlašování podle nařízení o portálu průmyslových emisí jedno povolené zařízení rozděleno na více provozoven podle odpovědnosti jednotlivých provozovatelů. Toto rozdělení nemá žádné právní dopady na samotné povolení ani na regulaci provozu, slouží výhradně k tomu, aby bylo možné správně přiřadit emise a další údaje konkrétním provozovatelům a zachovat logiku definice provozovny založené na osobě provozovatele.

Zařízení představuje klíčovou ohlašovací jednotku nového systému. Pokyny vycházejí z toho, že definice zařízení v nařízení o portálu průmyslových emisí je v zásadě totožná s definicí ve směrnici o průmyslových emisích a zahrnuje stacionární technickou jednotku nebo soubor technicky propojených jednotek, v nichž se provádějí činnosti uvedené v příloze I nařízení. Rozhodující je technická souvislost mezi jednotlivými jednotkami, tedy to, zda jsou navrženy a provozovány jako jeden celek a zda jejich provoz společně přispívá k emisím a dalším environmentálním dopadům. Pokyny zdůrazňují, že silná technická vazba obvykle vede k vymezení jednoho zařízení, zatímco slabá vazba může znamenat existenci více samostatných zařízení v rámci jedné provozovny. Tento přístup je zásadní zejména u komplexních průmyslových areálů, kde se vedle hlavních výrobních jednotek nacházejí i podpůrné technologie, energetická zařízení nebo čistírny odpadních vod.

Dokument se podrobně zabývá také pojmem stacionární technické jednotky, který není v právních předpisech výslovně definován, ale je klíčový pro správné určení zařízení. Stacionární jednotkou se rozumí technická jednotka trvale umístěná na konkrétním místě, která není určena k běžnému přemisťování. Pokyny přitom připouštějí, že některá zařízení označovaná jako mobilní mohou být za určitých okolností považována za stacionární, pokud na jednom místě fungují po delší dobu a jejich environmentální dopady jsou srovnatelné s klasickými stacionárními zdroji. Konečné posouzení v těchto případech náleží příslušným orgánům, které musí zohlednit délku provozu, povahu činnosti i potenciální dopady na životní prostředí.

Nejnižší úrovní hierarchie je část zařízení, která umožňuje ještě detailnější pohled na vybrané technické prvky, například velká spalovací zařízení, zařízení na spalování nebo spoluspalování odpadu či střední spalovací zařízení. Ačkoli pojem část zařízení není výslovně definován ani ve směrnici o průmyslových emisích, ani v nařízení o portálu průmyslových emisí, pokyny jej používají pro účely ohlašování specifických údajů, zejména tam, kde právní předpisy stanovují zvláštní požadavky na sledování kapacit nebo emisí konkrétních technických jednotek. Tento přístup umožňuje zachytit rozdíly v provozu jednotlivých částí zařízení a lépe porozumět jejich podílu na celkovém environmentálním zatížení.

Významnou přidanou hodnotou pokynů jsou rozsáhlé příklady z praxe, které se zaměřují na konkrétní odvětví, jako je energetika, odpadové hospodářství, rafinérie a petrochemický průmysl, farmaceutická výroba nebo intenzivní chov hospodářských zvířat. Tyto příklady ukazují, jak aplikovat obecné definice na složité průmyslové celky, kde se prolínají různé činnosti, provozovatelé a technické vazby. Přestože dokument výslovně uvádí, že příklady nejsou vyčerpávající a nemohou pokrýt všechny možné situace, poskytují cenné vodítko pro národní orgány i provozovatele a přispívají ke sjednocení praxe napříč členskými státy.

Dokument ke stažení:

OJ_C_202506534_CS_TXT.pdf

Evropská komise představila balíček opatření, který má automobilkám pomoci zvládnout přechod na čistou mobilitu bez zbytečných ztrát a administrativních překážek. Vedle jasného směřování k dekarbonizaci přináší větší volnost v plnění emisních cílů, podporu evropské výroby a výrazné zjednodušení pravidel.

Evropský automobilový průmysl stál po desetiletí v jádru hospodářské síly Unie. Dnes v něm přímo i nepřímo pracují miliony lidí a automobilky patří k hlavním motorům technologického vývoje. Zároveň ale sektor čelí zásadní proměně vyvolané klimatickými závazky, rychlým nástupem nových technologií a rostoucí konkurencí z Asie i Severní Ameriky. Právě na tuto situaci reaguje nový balíček Evropské komise, který má průmyslu pomoci projít transformací směrem ke klimatické neutralitě do roku 2050, aniž by přišel o konkurenceschopnost a investiční jistotu.

Komise tím dává najevo, že dlouhodobé klimatické cíle zůstávají beze změny, zároveň však připouští, že příliš striktní regulace může v krátkodobém horizontu zpomalit investice i inovace. Nový přístup proto kombinuje ambici s pragmatismem a nabízí výrobcům větší flexibilitu v tom, jak se k emisním cílům dostanou. Výsledkem má být stabilnější prostředí pro plánování, méně administrativních bariér a silnější podpora výroby vozidel a komponentů přímo v Evropské unii.

Předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová při představení balíčku připomněla, že návrhy vycházejí z několikaměsíčních dialogů s automobilkami, odbory, regiony i občanskou společností, které probíhaly od ledna 2025. Podle ní Evropa zůstává lídrem přechodu k čisté mobilitě, ale musí zároveň reagovat na rychlé technologické změny a měnící se geopolitickou situaci.

Jedním z hlavních bodů balíčku je úprava emisních pravidel pro osobní automobily, dodávky i těžká vozidla. Komise zachovává cíl postupné elektrifikace, ale rozšiřuje spektrum technologií, které mohou k jeho splnění přispět. Od roku 2035 mají výrobci snížit přímé provozní emise o 90 procent (z výfuku), přičemž zbývajících 10 procent bude možné vyrovnat například využitím nízkouhlíkové oceli vyrobené v EU nebo zapojením e-paliv a biopaliv. To otevírá prostor i pro další využívání plug-in hybridů, vozidel s prodlužovačem dojezdu či moderních spalovacích motorů v kombinaci s nízkoemisními řešeními, vedle plně elektrických a vodíkových vozidel.

V období kolem roku 2030 přichází Komise s dalšími úpravami. Pro roky 2030 až 2032 se zavádí možnost přenášet plnění emisních cílů mezi jednotlivými roky, což má výrobcům usnadnit plánování výroby. U dodávek, kde je přechod na elektrický pohon strukturálně složitější, se cíl snížení emisí CO₂ do roku 2030 snižuje z původních 50 na 40 procent. Zvláštní podporu mají získat také malá a cenově dostupná elektrická vozidla vyráběná v EU, a to prostřednictvím takzvaných superkreditů až do roku 2035.

Významnou roli hrají rovněž firemní vozové parky. Velké společnosti budou na úrovni členských států motivovány, a částečně i povinny, rychleji přecházet na vozidla s nulovými a nízkými emisemi. Právě tato auta totiž najíždějí nejvyšší počet kilometrů a po několika letech se dostávají na trh ojetin, čímž zvyšují dostupnost čistější mobility pro širší veřejnost. Vozidla s nízkými emisemi a vozidla vyrobená v EU se navíc mají stát podmínkou pro využívání veřejné finanční podpory.

Samostatnou kapitolu tvoří bateriový průmysl. Komise počítá s tím, že bez silného evropského zázemí v této oblasti nebude možné elektromobilitu dlouhodobě udržet. Nástroj Battery Booster proto nabídne podporu ve výši 1,8 miliardy eur, z čehož 1,5 miliardy eur má být poskytnuto výrobcům bateriových článků formou bezúročných půjček. Cílem je posílit celý hodnotový řetězec v Evropě, snížit závislost na dovozu a zvýšit odolnost vůči dominantním globálním hráčům.

Důležitou součástí balíčku je i snížení byrokratické zátěže. Souhrnný návrh pro automobilový průmysl má zjednodušit pravidla, omezit počet prováděcích předpisů a zefektivnit testování nových vozidel. Komise odhaduje, že samotný automobilový sektor díky těmto krokům ušetří zhruba 706 milionů eur ročně. Celkově mají dosavadní zjednodušující opatření přinést podnikům úspory až 14,3 miliardy eur ročně, které mohou být využity na investice do inovací a dekarbonizace.

Celý balíček navazuje na strategický dialog o budoucnosti automobilového průmyslu, který byl zahájen na začátku roku 2025 a dosud zahrnoval tři kola jednání. Výsledkem je snaha najít rovnováhu mezi ochranou klimatu a zachováním silného evropského automobilového průmyslu v době, kdy se celý sektor mění rychleji než kdykoli dříve.

Evropský Parlament v úterý podpořil předběžnou dohodu s vládami členských států, která aktualizuje pravidla pro náležitou péči a podávání zpráv o udržitelnosti. Nová opatření se dotknou menšího počtu podniků a zmírní některé administrativní povinnosti, přičemž cílem je posílit konkurenceschopnost EU.

Podle schválených pravidel budou zprávy o sociální a environmentální udržitelnosti povinné pouze pro evropské společnosti, které zaměstnávají více než 1 000 lidí a jejichž čistý roční obrat přesahuje 450 milionů eur. Stejná pravidla budou platit i pro zahraniční podniky s aktivitami v EU, pokud jejich obrat v unijním prostoru překročí 450 milionů eur, a rovněž pro jejich pobočky a dceřiné společnosti s obratem nad 200 milionů eur.

Požadavky na obsah těchto zpráv budou výrazně jednodušší a zvláštní odvětvové zprávy budou dobrovolné. Zákonodárci zároveň zajistili, že společnosti nemohou přenášet svou povinnost na menší obchodní partnery. Podniky s méně než 1000 zaměstnanci tak nebudou muset poskytovat žádné informace nad rámec dobrovolných standardů. Aby byla administrativní zátěž co nejmenší, zřídí Evropská komise digitální portál se vzorovými formuláři a doporučeními pro unijní i národní požadavky.

Nově se zjednodušuje i povinnost vynakládat náležitou péči při minimalizaci negativního dopadu podnikání na lidi a planetu. Ta se bude vztahovat pouze na velké evropské korporace s více než 5000 zaměstnanci a čistým ročním obratem nad 1,5 miliardy eur. Stejně tak budou povinnosti platit pro mimoevropské společnosti s aktivitami v EU. Tyto firmy budou muset provádět analýzy a vyhodnocovat rizika v rámci svého dodavatelského řetězce, přičemž od menších partnerů s méně než 5 000 zaměstnanci budou moci požadovat informace jen nezbytné pro hloubkovou analýzu.

Zrušena byla také povinnost vypracovat plán transformace, který by zaručoval kompatibilitu obchodního modelu společnosti s přechodem na udržitelné hospodářství. Odpovědnost za nedodržení povinností bude řešena na národní úrovni a sankce mohou dosáhnout až 3 % čistého celosvětového obratu společnosti.

Směrnice o náležité péči se začne uplatňovat od 26. července 2029, přičemž její platnost musí formálně potvrdit také Rada. Po vyhlášení v Úředním věstníku EU vstoupí v platnost dvacet dní poté.

Nově jmenovaná vláda zahájila svůj mandát zásadními kroky, které naznačují výrazný posun v energetické a klimatické politice České republiky se silným důrazem na snížení nákladů domácností a firem, ale zároveň s rezolutním odmítnutím některých unijních iniciativ.

Hned na svém prvním řádném zasedání kabinet schválil převzetí veškerých plateb za podporované zdroje energie (POZE) státem místo jejich částečného hrazení odběrateli, čímž státní rozpočet převezme náklady zhruba 41 miliard korun a uleví regulované složce cen elektřiny. Současně vláda oznámila, že odmítá zapojení do systému emisních povolenek ETS2, který má dopadat na emise z dopravy a vytápění, a vyjadřuje tak svůj zásadní nesouhlas s rozšiřováním trhu s emisními povolenkami v oblasti energetiky a dopravy.

Od začátku příštího roku převezme státní rozpočet kompletní financování podpory obnovitelných zdrojů, dosud rozdělované mezi stát a koncové odběratele. Výsledek rozhodnutí vlády znamená výraznou úlevu pro domácnosti, kde by regulovaná složka ceny elektřiny měla meziročně klesnout o více než patnáct procent, a ještě výraznější úspory by se měly projevit u firem spotřebovávajících větší objemy elektřiny.

Podpora obnovitelných zdrojů byla do systému zavedena již v roce 2006 a dosud představovala významnou položku v regulované ceně energie pro spotřebitele, přičemž celkově bylo vyplaceno více než půl bilionu korun. Hlavní motivací vlády je snížení cen energií pro koncové uživatele a zlepšení konkurenceschopnosti české ekonomiky. Legislativa počítá s tím, že Energetický regulační úřad (ERÚ) upraví cenové výměry tak, aby reflektovaly nové financování POZE a umožnily promítnutí nižších nákladů do cen odběratelům již od počátku příštího roku.

Nová vláda stojí na odmítavém postoji vůči unijním emisním povolenkám ETS2. Tyto povolenky mají podle unijních plánů rozšiřovat systém obchodování s emisemi (ETS) na emise z vytápění budov a silniční dopravy, což by mělo vést ke zvýšeným nákladům pro spotřebitele a podniky souvisejícím s cenou fosilních paliv a energií. Vláda po svém prvním řádném zasedání oficiálně odmítla zapojení do ETS2 a zahrnula tento krok mezi své priority.

Odpadová společnost AVE míří k soudu. Podle detektivů připravila AVE CZ Čáslav, Benátky nad Jizerou, Mšeno a Hořovice o 940 milionů. Obžaloba stojí na tom, že firma dlouhé roky falšovala na tamních skládkách evidence přijatých odpadů. A to tak, aby z velké části nemusela obcím hradit zákonné poplatky. Obžaloba popisuje i podezření, že na jejích skládkách končily nebezpečné odpady v rozporu s předpisy. Více ZDE

Související:

„Naše nenažranost.“ Obžaloba cituje manažery AVE, jak obrali města o miliardu

Nejnovější data Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) ukazují, že obchod s nebezpečnými chemickými látkami regulovanými nařízením PIC v roce 2024 meziročně poklesl. Celkové obchodované objemy činily přibližně 67,4 milionu tun, což je pokles o 4,5 % oproti roku 2023. Statistiky zároveň potvrzují, že výsledky jsou z velké části ovlivněny obchodem s látkami obsahujícími benzen, zatímco u ostatních vysoce rizikových chemikálií dochází k dlouhodobému útlumu.

Evropská agentura pro chemické látky zveřejnila souhrnná data o dovozu a vývozu chemických látek, na něž se vztahuje režim nařízení o předchozím souhlasu (PIC). Toto nařízení upravuje obchod s chemikáliemi, které jsou v Evropské unii zakázány nebo přísně omezeny z důvodu jejich dopadů na zdraví lidí a životní prostředí. Výsledky za rok 2024 ukazují pokles dovozu i vývozu většiny sledovaných látek oproti předchozímu období, především u látek, které neobsahují benzen.

Látky obsahující benzen v koncentraci alespoň 0,1 procenta dlouhodobě tvoří převážnou část obchodů sledovaných v režimu PIC. V roce 2024 představovaly 98 % celkového vývozu, tedy 65,1 milionu tun, a 99 % dovozu, tedy 65,7 milionu tun všech nebezpečných chemikálií zahrnutých do tohoto režimu. Tyto hodnoty souvisejí s průmyslovým využitím benzenu a jeho zařazením do přílohy nařízení PIC od roku 2022.

Pokud se pozornost zaměří na ostatní nebezpečné chemické látky, je vývoj odlišný. Dovoz těchto látek do EU se v roce 2024 meziročně snížil o 56 %, z přibližně 2,1 milionu tun v roce 2023 na 0,92 milionu tun v roce 2024. U vývozu byl zaznamenán mírný nárůst o 8 %, z 1,25 milionu tun v roce 2023 na 1,35 milionu tun v roce 2024. Tento rozdílný vývoj souvisí s omezením používání vysoce rizikových látek v rámci EU, změnami výrobních procesů a rozdílnými požadavky na trzích mimo Unii.

Současná čísla navazují na výrazný nárůst obchodovaných objemů v roce 2022, kdy bylo do režimu PIC zahrnuto širší spektrum látek obsahujících benzen. V důsledku toho vzrostl dovoz nebezpečných chemikálií do EU z méně než 1 milionu tun v roce 2021 na přibližně 19,7 milionu tun v roce 2022. Benzen se na tomto nárůstu podílel zhruba 96 %. V následujících letech se objemy stabilizovaly a u většiny ostatních sledovaných látek začaly klesat.

Pokračuje také pokles vývozu pesticidů, které spadají pod režim PIC. Mezi roky 2022 a 2023 se jejich vývoz snížil z přibližně 192 674 tun na 173 451 tun, tedy o více než 10 %. Tento trend odráží postupné omezování používání nejrizikovějších účinných látek a jejich nahrazování alternativami s nižšími dopady na zdraví a životní prostředí.

Údaje ECHA za rok 2024 ukazují, že obchod s nebezpečnými chemickými látkami v EU postupně klesá, zejména u látek podléhajících dlouhodobým regulačním omezením. Změny v objemech obchodů potvrzují, že regulační rámec má reálný vliv na strukturu trhu a na rozhodování výrobců a dovozců. Další vývoj ukáže, zda se tento trend promítne i do dlouhodobého snížení používání nejrizikovějších chemických látek v evropském hospodářství.

Další informace:

• Report on exports and imports in 2024 of chemicals listed in Annex I to the Prior Informed Consent (PIC) Regulation

• Annual reporting on PIC exports and imports

• PIC Annex I chemicals

• Understanding PIC

Evropská komise zveřejnila k připomínkování návrh rozhodnutí v přenesené pravomoci, kterým doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 o obalech a obalových odpadech. Tento návrh se zaměřuje na konkrétní, avšak z hlediska průmyslové praxe mimořádně významnou oblast, a to na paletové fólie a fixační pásky používané při přepravě zboží. 

Nařízení (EU) 2025/40 Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. prosince 2024 o obalech a obalových odpadech, které nabylo účinnosti v lednu 2025, představuje zásadní reformu dosavadního přístupu Evropské unie k obalům a obalovým odpadům. Nahrazuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a odpadech z obalů a přímo závaznou formou stanoví cíle, povinnosti a technické požadavky, jejichž cílem je snížení množství obalového odpadu, omezení jednorázových obalů a systematické posilování opětovného použití a recyklace v souladu s principy oběhového hospodářství. Jedním z klíčových prvků tohoto nařízení jsou závazné cíle opětovného použití pro vybrané formáty obalů, které se začnou uplatňovat od 1. ledna 2030.

Článek 29 nařízení (EU) 2025/40 zavádí víceúrovňový systém cílů pro přepravní obaly a obaly používané při přepravě zboží, včetně distribuce v rámci elektronického obchodování. Ekonomičtí operátoři, kteří tyto obaly používají na území Unie, musí zajistit, aby nejméně čtyřicet procent přepravních obalů uvedených na trh v kalendářním roce bylo opakovaně použitelných v rámci funkčního systému opětovného použití. Ekonomickými operátory se rozumí všechny subjekty, které obaly uvádějí na trh nebo je používají při přepravě zboží – například výrobci, distributoři, e-shopové platformy nebo logistické společnosti. Tito operátoři mají povinnost zajistit, aby obaly, které používají, splňovaly požadavky na opětovné použití a recyklaci stanovené nařízením. Tento celkový cíl je flexibilní a umožňuje podnikům vyrovnávat obaly, které se opakovaně použít obtížně, těmi, u nichž je opakované použití technicky i ekonomicky proveditelné. 

Kromě celounijního cíle nařízení stanoví také přísnější povinnosti pro konkrétní logistické situace. Pokud se obaly používají při přepravě mezi provozy téhož podniku, mezi propojenými či partnerskými podniky, nebo při dodávkách jinému ekonomickému subjektu v rámci jednoho členského státu, článek 29 odst. 2 a 3 ukládá, aby tyto přepravní obaly byly vždy opakovaně použitelné. Jinými slovy, jde o stoprocentní cíl opětovného použití bez možnosti kompenzace jinými typy obalů.

Právě do této kategorie spadají paletové fólie a fixační pásky, které slouží ke stabilizaci a ochraně výrobků uložených na paletách během přepravy. Tyto obaly jsou z hlediska objemu a četnosti použití jedním z nejrozšířenějších typů přepravních obalů v evropské logistice. Podle údajů, z nichž Evropská komise ve svém návrhu vychází, by se povinnosti stanovené v článku 29 odstavec 2 a 3 mohly dotknout přibližně šesti set tisíc podniků napříč členskými státy. Odhadované celkové náklady na přizpůsobení se stoprocentnímu cíli opětovného použití v této oblasti dosahují přibližně 610 milionů eur.

Tyto náklady nejsou spojeny pouze s pořízením samotných vratných obalů. Zásadní část investic by směřovala do úprav nebo kompletní přestavby balicích a logistických linek, často v prostředí s vysokou mírou automatizace. Přechod na opakovaně použitelné paletové fólie a pásky by v mnoha případech vyžadoval nákup nových automatizovaných zařízení, zavedení pokročilých informačních systémů pro sledování oběhu obalů a rozsáhlé školení zaměstnanců. Komise ve svém odůvodnění zároveň upozorňuje, že technologie umožňující plně automatizované a standardizované využívání vratných paletových fólií a pásek nejsou v současnosti dostatečně rozvinuté, což zvyšuje riziko provozních komplikací a narušení dodavatelských řetězců.

Na základě těchto zjištění Komise navrhuje využít zmocnění obsažené v článku 29 odstavec 18 písm. a) nařízení (EU) 2025/40, které jí umožňuje stanovit dodatečné výjimky z cílů opětovného použití v případech, kdy by jejich plnění vedlo k nepřiměřeným ekonomickým dopadům v konkrétním sektoru. Navrhované rozhodnutí v přenesené pravomoci proto stanoví, že ekonomičtí operátoři používající paletové fólie a pásky pro stabilizaci a ochranu zboží na paletách budou vyňati ze stoprocentních povinností opětovného použití podle článku 29 odstavec 2 a 3. Tato výjimka se však netýká celkového čtyřicetiprocentního cíle opětovného použití přepravních obalů, do jehož plnění budou paletové fólie a pásky nadále započítávány.

Evropská komise zdůrazňuje, že návrh vychází z cílených konzultací se zástupci obalového a logistického sektoru, které probíhaly v průběhu roku 2025, a z jednání s členskými státy v rámci odborné skupiny pro odpady v říjnu téhož roku. Podle návrhu má rozhodnutí v přenesené pravomoci vstoupit v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie a použitelné má být od 1. ledna 2030, tedy současně s hlavními cíli opětovného použití stanovenými v nařízení o obalech a obalových odpadech. Výsledek probíhajícího připomínkového procesu tak bude důležitým indikátorem dalšího směřování evropské obalové legislativy v nadcházejících letech.
 

Dokument ke stažení:

V roce 2024 dosáhla celková produkce odpadů v Česku hodnoty 40,2 milionu tun. Meziročně se zvýšila o 6 %, tedy o 2,3 milionu tun. O 8,9 % vzrostl meziročně i objem vyprodukováno komunálního odpadu na celkových 5,9 milionu tun.

Největší část celkové produkce odpadů tvořily odpady minerální (57,2 %), tedy stavební a demoliční odpady, zemina nebo odpad ze spalování. Druhý největší podíl na vyprodukovaných odpadech měl kovový odpad (15,2 %), následovaný směsným odpadem (11,6 %) a odpadem nekovovým (7,9 %). Nekovový odpad se skládal hlavně z odpadu z papíru a lepenky (48,4 %), plastů (24 %), dřeva (12,1 %) a skla (11,3 %). Zbývající část představoval pryžový a textilní odpad nebo odpad obsahující polychlorované bifenyly (PCB), spadající do kategorie nebezpečných odpadů. Nebezpečné odpady tvořily 3,8 % celkové produkce odpadů, což bylo 1,5 milionu tun, tedy přibližně stejně jako v předešlém roce.

Srovnáme-li produkci odpadů v jednotlivých krajích Česka, nejvíce jich bylo v roce 2024 vytvořeno v Jihomoravském kraji (5,7 mil. tun), naopak nejméně v Karlovarském kraji (0,8 mil. tun). Jihomoravský kraj je na pomyslném prvním místě i při přepočtu odpadu na obyvatele (4 678 kg). Celorepublikový průměr se zvýšil na 3 697 kilogramů odpadů na jednoho obyvatele. Produkce nebezpečných odpadů na jednoho obyvatele v roce 2024 dosáhla 140 kilogramů.

Z celkem 5,9 milionu tun komunálního odpadu pocházelo 4,9 milionu tun z domácností, respektive od občanů a dalších subjektů, pro které sběr odpadu zajišťují obce. V přepočtu na jednoho obyvatele Česka se v roce 2024 jednalo o 451 kilogramů. Krajem, kde se komunálního odpadu z domácností na jednoho obyvatele vyprodukovalo nejvíce, byl Moravskoslezský kraj s 570 kilogramy na osobu. Komunální odpad tvořily směsné odpady (57,4 %), nekovové odpady (15,9 %) a odpady živočišného a rostlinného původu (14,8 %). Největší část nekovových odpadů tvořil odpad z papíru a lepenky s podílem 41,1 %, 25 % zaujímaly plasty a 18,3 % sklo. Menší část nekovových komunálních odpadů tvořily odpady ze dřeva (12,8 %) a textilu (2,8 %).

V roce 2024 vzrostlo také množství vyvezeného odpadu z Česka o 10 % na 4,1 milionu tun. Dominantní složkou exportovaného odpadu byl s třemi miliony tun kovový odpad. Do Česka bylo dovezeno téměř dva miliony tun odpadu, což oproti předchozímu roku znamenalo pokles o 22,7 %.

Z pohledu nakládání s odpady převažovala v roce 2024 recyklace materiálu, která se na celkovém nakládání podílela 53,1 %. Následovalo zasypávání (využití odpadu k terénním úpravám) s 24,4 % a skládkování s 14,7 %. Tzv. energetické využití odpadu tvořilo 4,4 % a kompostování 3,1 %. Zanedbatelnými způsoby nakládání s odpady byly spalování a ostatní formy odstranění odpadu.

Další informace přináší nová publikace Produkce, využití a odstranění odpadů – 2024, dostupná na webu ČSÚ.

Obyvatelé slovenské Skalice odmítli v sobotním referendu stavbu spalovny odpadu, která by byla prakticky na hranici s Českem. Z více než 7 000 zúčastněných hlasovalo proti téměř 6 900. Účast dosáhla 56 procent a výsledek referenda je platný. 

Postoj českých samospráv a úřadů k zařízení na energetické využití odpadu je dlouhodobě silně negativní a zamítavý. Nejostřeji se proti výstavbě staví dotčené obce na Hodonínsku, tedy Hodonín, Strážnice, Rohatec, Petrov a nejbližší Sudoměřice. Důvodem je kromě jiného obava z dopadů na životní prostředí nebo cestovní ruch.

Proti stavbě se postavila i část obyvatel Skalice. Radnice v listopadu informovala, že zastupitelé města vyslyšeli hlasy občanů a vyhlásili historicky první místní referendum. Předložená otázka se ptala, zda voliči souhlasí se stavbou spalovny na katastrálním území města, a nevztahovala se tedy jen na aktuální záměr. Za ním stojí slovenská investorská společnost GGES podnikatele Ivana Kmotríka, která slibovala výhody pro město i jeho obyvatele.

Kromě zpracování odpadu a jeho přeměny na elektřinu a teplo pro továrny, veřejné budovy či část domácností měl projekt podle firmy zajistit vznik přibližně stovky pracovních míst. Občané Skalice zároveň měli mít nižší poplatky za odpad.

Mohlo by vás zajímat:

Rybitví chce spalovnu zastavit změnou územního plánu, firma na obec podala žalobu

Zdroj: ČTK

Projekt REF 12, koordinovaný Evropskou agenturou pro chemické látky, přinesl první ucelený soubor závěrů o tom, jak se dovozci chemických látek, směsí a výrobků do Evropského hospodářského prostoru (EU/EEA) vyrovnávají s povinnostmi vyplývajícími z nařízení REACH a související legislativy. Výsledky ukazují významné procento neplnění legislativních požadavků, nutnost intenzivnější spolupráce celních a kontrolních orgánů a zásadní dopady pro obchodní partnery i regulované subjekty.

Projekt vychází ze strategie prosazování chemické legislativy EU, která je zakotvena v nařízení REACH (Registration, Evaluation, Authorization and Restriction of Chemicals). Toto nařízení ukládá výrobcům a dovozcům povinnost shromáždit a předložit Evropské agentuře pro chemické látky údaje o vlastnostech látek, posoudit jejich rizika a zajistit bezpečné používání těchto látek, pokud jsou vyráběny nebo dováženy do množství přesahující tunu ročně. Registrace představuje klíčový institut tohoto systému a je podmínkou pro uvedení těchto látek na trh EU/EHP. Cílem systému REACH je zajistit, aby chemické látky uvedené na jednotném trhu EU byly bezpečné pro zdraví lidí i životní prostředí.

REF 12 se zaměřil specificky na dodržování pravidel u dovozů látek, směsí a předmětů z třetích zemí. Kontroly probíhaly v roce 2024 na území 29 zemí EEA ve spolupráci mezi národními inspekčními orgány a celními správami. Tento koordinovaný přístup umožnil cíleně využít data z dovozních celních deklarací, identifikovat zásilky s potenciálním rizikem nesouladu s předpisy a zlepšit metodiky kontrol na hranicích. Cílem nebylo jen zjistit nesrovnalosti, ale rovněž posílit systematickou kontrolu dovozů ve smyslu harmonizovaného uplatňování chemické legislativy napříč členskými státy. 

Jedním z nejvýraznějších závěrů projektu REF 12 je, že při kontrole registrace látek bylo zjištěno, že přibližně jedna třetina (cca 33 %) látek ve směsích dovážených na trh EU/EHP neměla platnou registraci podle REACH, což je mnohem vyšší podíl než u jednotlivě dovážených látek, kde registrace chyběla v 7 % kontrolovaných případů. Tento rozdíl ukazuje, že dovozci často neznají přesné složení směsí, které uvádějí na trh, nebo nemají připravenou potřebnou dokumentaci potvrzující, že látky byly řádně zaregistrovány a posouzeny. 

Dalším zásadním zjištěním bylo, že při kontrole více než 1 300 dovážených směsí a spotřebních výrobků (včetně šperků, hraček a textilu) se ukázalo, že 16 % těchto výrobků obsahovalo omezené nebezpečné látky nad povolené limity podle omezení stanovených v REACH. Nejčastěji se jednalo o těžké kovy, jako je nikl, kadmium a olovo. U šperků například zhruba každý pátý kontrolovaný kus obsahoval nadlimitní množství niklu, což může způsobovat alergické reakce při styku s pokožkou a představuje přímé zdravotní riziko. 

V oblasti SVHC, tedy látek vzbuzujících velmi vysoké obavy pro zdraví lidí nebo životní prostředí, které vyžadují speciální povolení (autorizaci), bylo zkontrolováno 21 případů a v 4 z nich byla autorizace buď chybějící, nebo neplatná, což znamená, že tyto látky byly dováženy na trh EU/EHP bez potřebného povolení.

Z hlediska metodiky a procesního přístupu REF 12 výrazně posílil spolupráci mezi celními orgány a národními REACH inspektory. Bez této spolupráce by bylo obtížné efektivně identifikovat zásilky s potenciálním nesouladem s předpisy, protože celní správy disponují klíčovými daty o původu, obsahu a množství dovezených látek. Integrace těchto dat do procesů kontrolních orgánů umožnila rychlejší výběr rizikových případů a efektivnější provádění inspekcí, což je považováno za dobrý příklad koordinace, která může být dále rozvíjena i pro jiné oblasti prosazování chemických předpisů. 

Shrnuto, projekt REF 12 přinesl strukturální vhled do toho, jak je dodržování pravidel u dovozů chemických látek systematicky monitorováno, a jaké jsou hlavní slabiny v současné praxi. Výsledky ukazují, že nedodržování povinností registrace a omezení je častější u dovozů ze třetích zemí, a že intenzivnější práce s celními daty a koordinovaná inspekční činnost vedou k výrazně efektivnějším výsledkům. Pro podniky působící na evropském trhu tato zjištění znamenají potřebu nejen reagovat na regulatorní požadavky, ale aktivně je integrovat do svých obchodních a systémů pro zajištění souladu s předpisy EU, aby minimalizovaly právní rizika a posílily důvěru svých partnerů a zákazníků.

Ministerstvo životního prostředí spustilo novou dotační výzvu, která má v příštích letech zásadním způsobem podpořit rozvoj agrofotovoltaiky v České republice. Na účelově vyčleněné projekty je v prvním kole připraveno 300 milionů korun, které pocházejí z Modernizačního fondu a jsou určeny na instalaci agrofotovoltaických elektráren na zemědělsky obhospodařovaných pozemcích evidovaných v registru půdy (LPIS). Výzva, jež navazuje na nedávné rozšíření legislativních podmínek pro agrovoltaické systémy, otevírá cestu kombinaci zemědělské výroby s produkcí čisté energie bez toho, aby byla půda odebrána ze zemědělského půdního fondu. 
Agrofotovoltaika představuje inovativní přístup ke zvyšování produktivity zemědělské půdy a energetické soběstačnosti regionů. Tento koncept spočívá v instalaci solárních panelů nad stávajícími zemědělskými plochami s cílem vyrábět elektřinu současně s pěstováním plodin. Podle tiskové zprávy ministerstva životního prostředí může takové řešení významně zvyšovat celkovou produktivitu pozemku, tedy umožňuje, aby jedna plocha současně vyráběla čistou energii a dál sloužila k pěstování plodin. Fotovoltaiku lze umístit nad sady, vinice, chmelnice či ornou půdou se zeleninou, což výrazně zvyšuje celkovou produktivitu pozemku tím, že chrání plodiny před extrémním počasím, zlepšuje mikroklima a zemědělcům přináší energetickou soběstačnost i úsporu nákladů. 
Podpora se vztahuje na nové agrofotovoltaické elektrárny s jedním předávacím místem do distribuční nebo přenosové soustavy. Výzva zahrnuje i systémy bateriového ukládání elektřiny, čímž poskytuje provozovatelům větší flexibilitu v využití vyrobené energie. Alokace 300 milionů korun je primární částkou, přičemž další projekty, které splní podmínky výzvy, budou moci být zařazeny do tzv. zásobníku žádostí až do výše dalších 200 milionů korun. 
Novela vyhlášky č. 463/2025 Sb., na kterou výzva přímo navazuje, rozšířila možnosti umístění fotovoltaických panelů tak, aby zahrnovaly nejen nadzemní kultury jako sady či vinice, ale i ornou půdu s vysoce náročnými plodinami, například zeleninou. Zároveň umožňuje začleňovat do systémů úložiště energie, což otevírá prostor pro pokročilejší a efektivnější řešení v oblasti výroby obnovitelné energie. 
Podpora z Modernizačního fondu je nastavena tak, aby motivovala k realizaci technicky kvalitních a dlouhodobě udržitelných projektů. Každá instalace musí mít minimální výkon 10 kWp a míra podpory může dosáhnout až 30 procent způsobilých výdajů, přičemž výše dotace se bude odvíjet od konkrétních parametrů projektu, instalovaného výkonu i kapacity bateriového úložiště. 

Žádosti bude Státní fond životního prostředí ČR elektronicky přijímat od 15. ledna 2026 do 30. října 2027, případně do vyčerpání alokace. Ty, které splní požadovaná kritéria, ale přesáhnou rámec disponibilní alokace výzvy, budou zařazeny do tzv. zásobníku žádostí. Realizace podpořených projektů musí být dokončena nejpozději do tří let od vydání rozhodnutí ministra.

Další informace:

Dokumenty k výzvě RES+ č. 6/2025

Nová epidemiologická studie publikovaná v Proceedings of the National Academy of Sciences přináší dosud nejpřesnější důkazy o tom, že kontaminace pitné vody per- a polyfluoroalkylovými látkami (PFAS), vysoce perzistentními fluorovanými sloučeninami běžně označovanými jako „věčné chemikálie“, zvyšuje riziko extrémně nízké porodní hmotnosti, závažných předčasných porodů a také kojenecké úmrtnosti. Studie zároveň kvantifikuje rozsáhlé ekonomické dopady, které tato kontaminace vyvolává, a které ve Spojených státech dosahují miliard dolarů ročně.

Per- a polyfluoroalkylové látky (PFAS) představují rozsáhlou skupinu syntetických chemických sloučenin používaných od poloviny 20. století v řadě průmyslových a spotřebních aplikací a to od výroby nelepivých povrchů, textilií odolných vůči vodě, obalů potravin až po hasicí pěny. Jejich chemická struktura, založená na velmi stabilní vazbě uhlík–fluor, způsobuje mimořádnou odolnost vůči přirozeným degradačním procesům. PFAS proto přetrvávají desítky let v půdě, podzemních vodách i v organismu, kde dochází k jejich bioakumulaci. Vzhledem k dlouhodobému používání a pomalému rozkladu jsou dnes detekovatelné v životním prostředí po celém světě.

Studie využila unikátní příležitosti analyzovat kontaminaci v americkém státě New Hampshire, kde došlo v uplynulých dekádách k zasažení podzemních vod v důsledku historické průmyslové činnosti a používání hasicích pěn. Autoři zkoumali zdravotní výsledky více než 11 500 porodů mezi lety 2010 a 2019 a porovnávali těhotné ženy podle toho, zda jejich studny získávaly pitnou vodu „downstream“, tedy po proudu toku vystavenému kontaminaci PFAS, nebo „upstream“, mimo dosah kontaminace. Obě skupiny byly demograficky a socioekonomicky srovnatelné, což umožnilo přesnější posouzení vlivu samotné expozice PFAS.

Výsledky ukazují jednoznačně vyšší výskyt negativních reprodukčních výsledků u žen, jejichž zdroje pitné vody byly kontaminované. Riziko nízké porodní hmotnosti bylo o desítky procent vyšší, přičemž u extrémně nízké porodní hmotnosti (pod 1 000 gramů) se rozdíly zvyšovaly ještě výrazněji. Podobně byl zaznamenán vyšší podíl závažných předčasných porodů (před 28. týdnem těhotenství). Studie rovněž prokázala vyšší úmrtnost dětí v prvním roce života. Autoři zdůrazňují, že analýza využívá prostorově i časově přesná data o expozici, což umožňuje významně posílit kauzální interpretaci ve srovnání s dřívějšími korelačními studiemi.

Na základě těchto zjištění vědci odhadli společenské náklady spojené s nízkou porodní hmotností, péčí o předčasně narozené děti a s vyšší kojeneckou mortalitou. Odhadované ekonomické dopady dosahují ve Spojených státech nejméně osmi miliard dolarů ročně, přičemž studie upozorňuje, že skutečné náklady mohou být ještě vyšší, protože se týkají pouze vybraných reprodukčních ukazatelů. Jde o částku převyšující dříve diskutované náklady na technická opatření pro úpravu vody, která jsou přitom nezbytnou podmínkou pro snížení expozice obyvatelstva. Ekonomický model studie zahrnuje přímé lékařské náklady, dlouhodobé náklady spojené se zdravotními komplikacemi dětí narozených s nízkou hmotností a také ztráty produktivity spojené s celoživotními dopady předčasného porodu.

Analýza se soustředila především na dlouhořetězcové PFAS, zejména PFOA (perfluorooktanovou kyselinu) a PFOS (perfluorooktansulfonát). Tyto látky byly historicky používány ve velkém množství a jsou v životním prostředí nadále přítomné, přestože jejich výroba byla postupně omezována. Vzhledem k jejich perzistenci dochází k jejich pozvolnému uvolňování z půdních rezervoárů do podzemních vod ještě desítky let po ukončení zdroje kontaminace. Autoři upozorňují, že i nízké koncentrace PFAS v pitné vodě, typické pro mnohá zasažená území, mohou mít významné dopady, pokud jsou obyvatelé vystaveni expozici dlouhodobě.

Studie potvrzuje, že PFAS snadno přecházejí placentou, a jejich koncentrace byly prokázány v pupečníkové krvi i v krvi novorozenců. To podtrhuje význam časné expozice a zvýšené citlivosti vyvíjejícího se organismu. Autoři rovněž odkazují na předchozí výzkumy naznačující širší spektrum dopadů PFAS, včetně imunitní dysregulace (tedy narušení správného fungování imunitního systému, které může vést ke snížené obranyschopnosti nebo naopak k nadměrným imunologickým reakcím), vlivu na metabolismus lipidů a možné souvislosti s neurovývojovými odchylkami.

Vědci zdůrazňují, že účinné řešení problému PFAS vyžaduje dlouhodobý a systematický přístup. Patří sem zejména pravidelný monitoring vodních zdrojů, zavádění pokročilých technologií úpravy vody jako například filtrace na granulovaném aktivním uhlí či iontové výměníky a rozšíření epidemiologického výzkumu na další regiony a další typy PFAS. Zároveň upozorňují, že se v praxi stále více používají nové PFAS s kratším řetězcem, jejichž toxicita není dosud plně zmapována, ale které se rovněž vyznačují vysokou mobilitou v životním prostředí.

Celkově představuje studie významný krok v environmentální epidemiologii. Poprvé spojuje detailní regionální data o kontaminaci pitné vody, robustní analýzu zdravotních dopadů včetně mortalitních ukazatelů a kvantifikaci ekonomických nákladů do jednoho uceleného rámce. Výsledky posilují argumenty pro přísnější regulaci PFAS v pitné vodě a pro další investice do monitoringu a úpravy vodních zdrojů, zejména v oblastech se známou historickou kontaminací. Studie tak poskytuje důležité podklady pro rozhodování orgánů veřejného zdraví a vodohospodářských institucí v situaci, kdy je celosvětové zatížení „věčnými chemikáliemi“ stále významné a zůstává jednou z klíčových výzev environmentální ochrany.

Evropská unie udělala významný krok směrem k udržitelnějšímu automobilovému sektoru. Po intenzivních jednáních Rada EU a Evropský parlament dosáhly dne 12. prosince 2025 provizorní dohody o novém komplexním rámci, který má transformovat návrh, výrobu a nakládání s vozidly po skončení životnosti. Tato dohoda překračuje dosavadní legislativu a integruje zásady oběhového hospodářství do celého životního cyklu vozidla od designu až po recyklaci, s ambicí snížit množství odpadu a zlepšit znovuvyužití materiálů.

Evropské orgány představily návrh nové regulace, která sjednocuje a nahrazuje stávající směrnice o vozidlech po skončení životnosti (ELV) a zavádí přísnější požadavky na oběhovost a environmentální výkon automobilů v jejich celém životním cyklu. Cíl je jasný: zvýšit míru recyklace i znovuvyužití materiálů, snížit ekologickou zátěž výroby a likvidace vozidel a zabránit únikům drahých a kritických surovin z evropské ekonomiky. Dohoda je součástí širší strategie Evropského zelené dohody a akčního plánu pro oběhové hospodářství.

Klíčovým pilířem nové legislativy je zásada tzv. circular designu – tedy povinnost navrhovat vozidla tak, aby jejich komponenty a materiály bylo možné snadno demontovat, znovu použít nebo recyklovat autorizovanými zařízeními. V návrhu je stanoveno, že nové typy vozidel budou muset obsahovat minimální podíl recyklovaných plastů: 15 procent během prvních šesti let od vstupu předpisu v platnost a 25 procent do deseti let. Z těchto cílů pak musí alespoň 20 procent pocházet z plastů získaných z vozidel po skončení životnosti či součástek odebraných během jejich provozu – systém tzv. closed loop. Evropská komise navíc dostala mandát vypracovat následné cíle i pro další materiály, jako je recyklovaná ocel, hliník nebo kritické suroviny, na základě studií proveditelnosti do dvou let od účinnosti regulace.

Součástí dohody jsou nové mechanismy rozšířené odpovědnosti výrobců (extended producer responsibility – EPR). Výrobci budou po určité období finančně i organizačně zodpovědní za sběr a řádné zpracování vozidel po skončení životnosti bez ohledu na to, ve které členské zemi se vozidlo ocitne. Tento systém je navržen tak, aby fungoval přeshraničně v rámci jednotného trhu EU a posílil hospodářskou efektivitu a rovné podmínky pro všechny účastníky trhu.

Rovněž byly upraveny podmínky převodu vlastnictví ojetých vozidel, aby se minimalizovalo riziko zániku vozidla bez evidence nebo bude předmětem nelegálních manipulací. Nové požadavky stanoví, že při převodu ojetiny bude nutné doložit, že vozidlo není považováno za end-of-life nebo že má platný technický průkaz, přičemž pro soukromé osoby existuje povinnost doložit tyto informace jen v případech, kdy je vozidlo prohlášeno za totální škodu či je prodej uzavřen výhradně online. Součástí balíku je rovněž zákaz vývozu vozidel, která již nejsou způsobilá k provozu, do třetích zemí. Tato opatření mají platit pět let po vstupu nových pravidel v platnost, aby se předešlo nekontrolovanému úniku odpadu a materiálů mimo EU a podpořila se transparentnost toku zdrojů.

Prognózy Evropského parlamentu odhadují, že v EU je registrováno více než 285 milionů motorových vozidel a zhruba 6,5 milionu z nich každoročně dosahuje konce své technické životnosti. Stávající systém nakládání s těmito vozidly čelí opakovaným výzvám, včetně nelegálního exportu „mizejících vozidel“ nebo nedostatečné recyklace materiálů. Nová pravidla mají tyto mezery uzavřít především zavedením přísnějších kontrol a jasně stanovených kritérií pro určení, kdy je vozidlo považováno za odpad.

Prozatímní dohoda nyní čeká na formální schválení Evropským parlamentem a Radou EU, po němž právní předpis vstoupí v platnost a začne postupně transformovat automobilový sektor podle principů oběhového hospodářství, s důrazem na udržitelnost, materiálovou efektivitu a transparentnost napříč celým životním cyklem vozidel.

Dokument ke stažení:

Council general approach on the end-of-life vehicles regulation