Existují případy, kdy je těžba nerostné suroviny vedena v tak omezeném měřítku a s tak dlouhou časovou perspektivou, že nepředstavuje klasický průmyslový tlak na krajinu. Curlingový kámen a jeho původ na ostrově Ailsa Craig ukazují, že vztah mezi geologickým zdrojem, ekonomikou a ochranou přírody může fungovat v jiném režimu, než jaký běžně spojujeme s těžebním sektorem.

Curling bývá vnímán jako technicky náročný, ale materiálově nenápadný sport. Ve skutečnosti stojí na velmi specifickém minerálním vstupu. Špičkové kameny jsou vyráběny z mikrožuly pocházející z ostrova Ailsa Craig, izolovaného sopečného tělesa u západního pobřeží Skotska. Tato hornina vyniká nízkou pórovitostí, vysokou pevností a strukturální homogenitou, která je zásadní pro stabilitu kluzné plochy a odolnost vůči opakovaným nárazům. V podmínkách střídavého namáhání, kontaktu s vlhkostí a nízkých teplot by běžné stavební žuly postupně degradovaly. Mikrožula z Ailsa Craig si však zachovává vlastnosti v horizontu desetiletí.

Výrobu kamenů zajišťuje společnost Kays of Scotland, která kombinuje tradiční kamenické postupy s přesným obráběním. Výsledkem je produkt s velmi dlouhou životností a minimální potřebou obměny. To je z hlediska materiálové bilance klíčové. Curlingový kámen není rychloobrátková komodita, ale investiční vybavení, jehož funkční životnost se počítá na desítky let. Materiálový tok mezi ložiskem a koncovým uživatelem je tedy mimořádně pomalý.

Samotná těžba na Ailsa Craig probíhá v režimu přísné regulace. Ostrov je chráněným územím a významným hnízdištěm mořských ptáků. Neexistuje zde kontinuální lomový provoz ani rozsáhlá infrastruktura typická pro běžnou těžbu stavebního kamene. Odběr horniny probíhá v několikaletých intervalech a v objemech, které jsou v porovnání s klasickým kamenolomem zanedbatelné. Materiál vytěžený během jedné akci pokrývá potřeby výroby na mnoho let dopředu. Zásoby horniny jsou při současném tempu výroby (cca 2 000 kamenů /rok) se odhadují na sto tisíc let dopředu.

Pokud kámen přestane splňovat parametry pro vrcholové soutěže, typicky nekončí jako odpad. Dochází k jeho přesunu v rámci „kaskády kvality“. Soutěžní kameny se prodávají klubům pro rekreační nebo tréninkové využití. Až v další fázi, kdy už nevyhovují ani pro klubovou hru, mohou být vyřazeny z aktivního sportovního provozu.

Recyklace v klasickém průmyslovém smyslu se prakticky neprovádí, protože materiál je monolitický a vysoce odolný. Nedrtí se a znovu nezpracovává na nové kameny. Postupné opotřebení se řeší přebroušením spodní plochy a obnovením geometrie. Tento proces lze během životnosti kamene provést opakovaně.

Upcyklace však existuje v jiné podobě. Vyřazené kameny se často používají jako dekorativní nebo symbolické prvky před stadiony a kluby, jako pamětní objekty, trofeje, nebo architektonické artefakty. Díky své ikonické formě a vysoké materiálové kvalitě mají estetickou i historickou hodnotu.

Z analytického hlediska je tento případ zajímavý tím, že hlavním omezením není vyčerpání zdroje, ale regulační rámec ochrany přírody. Intenzita využívání je určována environmentálními podmínkami a společenským konsensem, nikoli maximalizací produkce. Ekonomický model nestojí na objemu těžby, ale na vysoké přidané hodnotě finálního výrobku a jeho dlouhé životnosti.

Tento model nelze jednoduše přenést na segmenty s masovou spotřebou surovin, ale poskytuje relevantní referenci pro diskusi o měřítku a časovém horizontu těžby. Ukazuje, že klíčovým parametrem udržitelnosti není pouze samotná existence těžby, ale její objem, frekvence, způsob regulace a charakter finálního produktu. Pokud je odběr suroviny nízký, produkt dlouhodobý a zásah do území omezený, může být vztah mezi ložiskem a ekosystémem stabilní.

Zajímavosti:

• Ostrov Ailsa Craig je geologicky pozůstatkem paleogenního magmatického tělesa vzniklého před zhruba 60 miliony let v souvislosti s otevíráním severního Atlantiku. Curlingový kámen je tak produktem procesů, které časově předcházejí většině dnešní evropské krajiny.

• Standardní soutěžní kámen má hmotnost maximálně 44 liber, tedy přibližně 19,96 kg, přičemž mezinárodní parametry stanovuje World Curling Federation.

• Spodní kluzná plocha netvoří celý průměr kamene, ale jen úzký prstenec o šířce několika milimetrů. Reálná kontaktní plocha s ledem je tedy velmi malá, což výrazně ovlivňuje třecí charakteristiky a vysvětluje relativně dlouhý dojezd.

• Tradiční konstrukce kombinuje dva typy žuly. Spodní část, která je v kontaktu s ledem, bývá z jemnější a hustší odrůdy Blue Hone, zatímco horní tělo může být z odolnější Common Green. Jde o funkční kompozici v rámci jednoho horninového masivu.

• Rukojeti kamenů nejsou kamenné, ale obvykle plastové nebo kompozitní, barevně odlišené podle týmu. Upevňují se pomocí centrálního šroubového systému, který umožňuje výměnu bez zásahu do těla kamene.

• Ostrov je dnes vlastněn organizací Royal Society for the Protection of Birds, která dohlíží na ochranu ptačích kolonií. Těžba tak probíhá v prostředí, kde je primárním cílem ochrana biodiverzity, nikoli ekonomická aktivita.

• V moderních halách je environmentálně nejnáročnější složkou curlingu provoz ledové plochy. 

• Curling byl zařazen do programu zimních olympijských her již v roce 1924 na hrách v Chamonix.

• Jeden kámen od renomovaných výrobců používaný i ve vrcholových soutěžích stojí přibližně 20 000 Kč.

Rekordní podíl energetických patentů, desítky miliard dolarů veřejných i soukromých investic, stovky nových start upů a zároveň rostoucí nejistota na trzích. Druhé vydání zprávy Mezinárodní energetická agentura The State of Energy Innovation 2026 ukazuje, že energetické inovace se přesouvají z rámce klimatické politiky do jádra ekonomické konkurenceschopnosti a národní bezpečnosti. Čísla potvrzují dynamiku, ale i zpomalování tempa a proměnu priorit.

Zpráva The State of Energy Innovation 2026 představuje komplexní globální inventuru vývoje energetických technologií, politik a finančních toků. Opírá se o více než 150 identifikovaných inovačních milníků z roku 2025, o data o veřejných a korporátních výdajích na výzkum a vývoj, o tok rizikového kapitálu, patentové statistiky a o odpovědi více než 270 expertů ze čtyř desítek zemí. Energetický sektor je dnes podle agentury jedním z nejinovačnějších odvětví světové ekonomiky. Každý desátý patent na světě se týká energetiky, což je vyšší podíl než u chemického, farmaceutického nebo dopravního průmyslu. Globální trhy s technologiemi, jako jsou baterie, transformátory, turbíny, elektromotory či výměníky tepla, mají hodnotu v řádu bilionů dolarů a výdaje na energii představují až deset procent světového HDP. Inovace, které snižují náklady na dodávky energie, tak mohou zásadně měnit komparativní výhody států.

Klíčovým posunem posledního roku je změna motivace. Osm z deseti respondentů expertního šetření označilo energetickou bezpečnost za jeden ze tří hlavních motorů inovací v roce 2025. Vážený význam tohoto faktoru dosahuje téměř třiceti procent a předbíhá snižování nákladů i redukci emisí skleníkových plynů. Politiky zaměřené na technologickou suverenitu, bezpečnost dodávek kritických surovin, rozvoj jaderné energetiky či posilování sítí tak získávají prioritu. Klimatická dimenze zůstává důležitá, avšak častěji je podmíněna tím, zda současně posiluje konkurenceschopnost a odolnost ekonomiky.

Zpráva přináší řadu kvantifikovaných důkazů o návratnosti veřejných investic do výzkumu a vývoje. Retrospektivní hodnocení dlouhodobých programů ve Spojených státech ukázala, že ekonomické přínosy byly minimálně trojnásobkem nákladů a v některých případech dosahovaly i stonásobku. U výzkumu geotermální energie, větru nebo energetické účinnosti budov přinesl každý investovaný dolar veřejných prostředků několik stovek dolarů přínosů v podobě úspor paliv, nižších cen zařízení a vyšších tržeb z energetických produktů. Podobně vývoj plovoucích jednotek na zkapalněný zemní plyn začal díky veřejnému financování v Evropě na konci devadesátých let a dnes má tento segment do roku 2030 zajišťovat více než jednu osminu světové kapacity LNG, zatímco před deseti lety byl na nule. Lithium iontové baterie, jejichž první patent byl financován britskou vládou v roce 1981, se mezitím staly klíčovou infrastrukturou moderní energetiky a elektromobility.

Rok 2025 byl podle agentury mimořádně dynamický. Bylo zaznamenáno více než 150 významných inovačních událostí napříč oblastmi od perovskitových solárních článků přes sodíkové baterie až po fúzní energetiku a pokročilé geotermální systémy. Padesát sledovaných technologií dosáhlo zvýšení úrovně technologické připravenosti. Více než 80 nových inovačních politik a přes 60 nových iniciativ bylo spuštěno ve 32 zemích. Přes 320 nových energetických start upů získalo v roce 2025 první investiční kolo. Podíl energetiky na celkovém počtu patentů v roce 2023 meziročně vzrostl.

Současně se však objevují signály zpomalení a přeskupování kapitálu. Globální veřejné výdaje na energetický výzkum a vývoj po vrcholu v roce 2023 klesly a odhad pro rok 2025 činí 55 miliard dolarů, což představuje meziroční pokles o další dvě procenta. V členských zemích agentury dosahují tyto výdaje přibližně 0,05 procenta HDP, tedy poloviny úrovně zaznamenané po ropných šocích sedmdesátých let. Korporátní výdaje na energetický výzkum dosáhly v roce 2024 částky 160 miliard dolarů, avšak meziroční růst byl pouze jedno procento, nejpomalejší od roku 2015 s výjimkou pandemického roku 2020. Rizikový kapitál směřující do energetických startupů klesal třetí rok po sobě a v roce 2025 dosáhl 27 miliard dolarů. Podíl investic do umělé inteligence se přiblížil třiceti procentům celkového objemu rizikového kapitálu, zatímco podíl energetiky se zmenšil.

Struktura investic se zároveň mění. Sedm oblastí včetně odstraňování oxidu uhličitého, kritických nerostů, pokročilé geotermální energie, nízkoemisní průmyslové výroby, letectví, jaderného štěpení a fúze kompenzovalo většinu poklesu investic do elektromobility. Zatímco v letech 2015 až 2019 představovaly tyto oblasti méně než pět procent energetického rizikového kapitálu, v roce 2025 již tvořily přibližně třetinu.

Patentová aktivita naznačuje, že baterie zůstávají nejvýraznější technologickou silou. Skladování energie představovalo v roce 2023 čtyřicet procent všech energetických patentů, což je bezprecedentní podíl v historii sektoru. Čína, Korea a Japonsko jsou hlavními zdroji patentů v oblasti lithium iontových baterií, přičemž podíl Číny na patentech katodových materiálů vzrostl z čtyř procent v roce 2010 na téměř čtyřicet procent v roce 2022, zatímco Japonsko kleslo z poloviny na méně než deset procent. V oblasti solárních článků perovskitová technologie dnes představuje více než sedmdesát procent patentů na solární články a v roce 2025 bylo dosaženo účinnosti 33 procent u článku v komerčně relevantním formátu.

Regionální obraz je diferencovaný. Čína generuje téměř veškerý růst globálních korporátních výdajů na energetický výzkum za poslední dekádu a její firmy dnes tvoří šedesát procent korporátního výzkumu v oblasti dodávek energie a infrastruktury. Evropské veřejné výdaje dosáhly v roce 2024 přibližně 19 miliard dolarů a blíží se 0,08 procenta HDP, přičemž více než polovina směřuje do energetické účinnosti a jaderných technologií. Evropské startupy tvořily v roce 2025 čtvrtinu globálního energetického rizikového kapitálu. Spojené státy si udržují téměř padesátiprocentní podíl na globálním energetickém rizikovém kapitálu a jejich inovační financování je rovnoměrněji rozděleno mezi veřejný sektor, korporace a investory než v jiných regionech.

Zvláštní pozornost zpráva věnuje odolnosti elektrizačních soustav a fúzní energetice. Moderní sítě čelí rostoucímu riziku výpadků v důsledku extrémních jevů a nestability výroby, ale pokročilé technologie jako měniče, polovodičové transformátory či dlouhodobé skladování energie již dosáhly fáze praktické využitelnosti díky předchozím veřejným programům. V oblasti fúze bylo od roku 2020 investováno do startupů přibližně deset miliard dolarů, což představuje více než pět procent veškerého energetického rizikového kapitálu, a rok 2025 přinesl zásadní experimentální milníky ve vládních zařízeních v několika zemích.

Závěrečné poselství zprávy je ambivalentní. Inovační ekosystém vstupuje do fáze větší selekce, tlaku na návratnost a geopolitického soupeření. Veřejné investice se ukazují jako klíčový katalyzátor, zejména v době, kdy soukromý kapitál reaguje na vyšší úrokové sazby a atraktivitu jiných sektorů. Dosažení úrovně veřejných výdajů na energetický výzkum ve výši 0,1 procenta HDP, tedy dvojnásobku současné úrovně v členských zemích agentury, je podle autorů realistickým a žádoucím cílem. Energetické inovace se tak stávají nejen nástrojem dekarbonizace, ale především strategickou investicí do budoucí prosperity a bezpečnosti států.

Dokument ke stažení:

The State of Energy Innovation 2026

Každý vyhozený rohlík, nedojedený oběd ze školní jídelny nebo prošlá potravina ze supermarketu představují nejen etický problém, ale i konkrétní zátěž pro obecní rozpočty, infrastrukturu a životní prostředí. Aktuální vydání odborného časopisu VTEI přináší detailní pohled na to, jak mohou municipality systematicky snižovat produkci potravinových odpadů a předcházet jejich vzniku prostřednictvím promyšlených opatření, datové analýzy i cílené komunikace s veřejností.

Potravinové odpady představují významnou složku komunálního odpadu, přičemž jejich podíl v nádobách na směsný odpad zůstává vysoký. Pro obce to znamená zvýšené náklady na svoz, úpravu a odstranění odpadu, ale také komplikace při plnění národních i evropských cílů v oblasti oběhového hospodářství. Text publikovaný ve VTEI analyzuje problematiku z pohledu municipalit a zdůrazňuje, že efektivní řešení musí kombinovat prevenci vzniku odpadu, jeho oddělený sběr i následné materiálové nebo energetické využití.

Klíčovým předpokladem pro nastavení účinných opatření je kvalitní znalost místní produkce bioodpadu a potravinových zbytků. Bez dat nelze správně dimenzovat infrastrukturu ani cílit informační kampaně. Řada obcí proto přistupuje k detailním rozborům směsného komunálního odpadu, aby získala realistický obraz o množství a struktuře potravinových odpadů. Tyto informace následně slouží jako základ pro rozhodování o zavedení nebo optimalizaci systémů tříděného sběru biologicky rozložitelného odpadu.

Vedle technických opatření hraje zásadní roli práce s obyvateli. Prevence vzniku potravinového odpadu začíná v domácnostech, školních jídelnách, restauracích i místních obchodech. Obce mohou podporovat osvětu zaměřenou na plánování nákupů, správné skladování potravin či využívání zbytků. V některých případech se osvědčuje spolupráce s neziskovým sektorem nebo lokálními iniciativami, které propojují dárce potravin s potřebnými a tím snižují množství vyhazovaného jídla.

Samostatnou kapitolu tvoří institucionální stravování, kde mají municipality přímý vliv prostřednictvím zřizovatelské role. Školní jídelny, domovy pro seniory nebo nemocnice mohou optimalizovat velikost porcí, upravit systém objednávání jídel nebo analyzovat nejčastější důvody vracení pokrmů. Taková opatření mají nejen environmentální, ale i ekonomický přínos, protože vedou k úsporám surovin a provozních nákladů.

Text rovněž upozorňuje na význam návazné infrastruktury pro zpracování bioodpadu. Kompostárny a bioplynové stanice představují důležitý článek v systému nakládání s biologicky rozložitelnými odpady, avšak jejich efektivní fungování je podmíněno kvalitním tříděním u zdroje. Pokud jsou potravinové odpady kontaminovány jinými složkami, zvyšují se náklady na úpravu a klesá kvalita výsledného produktu. Municipalitám se proto vyplácí investovat do srozumitelné komunikace a kontrolních mechanismů.

Z pohledu strategického řízení je problematika potravinových odpadů úzce provázána s plněním cílů udržitelného rozvoje a s přechodem na oběhové hospodářství. Snižování produkce potravinového odpadu přispívá k omezení emisí skleníkových plynů, šetření přírodních zdrojů i k posilování potravinové bezpečnosti. Pro obce to znamená nutnost integrovat toto téma do dlouhodobých plánů odpadového hospodářství a klimatických strategií.

Aktuální číslo časopisu VTEI tak nabízí odborně podložený a současně prakticky orientovaný pohled na roli municipalit při řešení potravinových odpadů. Ukazuje, že efektivní změna nevychází z jednoho izolovaného opatření, ale z kombinace dat, infrastruktury, ekonomických nástrojů a systematické práce s veřejností. Celý text je dostupný ZDE

Evropská komise zahájila rozsáhlé hodnocení Nařízení o biocidních přípravcích a vyzývá odbornou i širší veřejnost k zapojení do veřejné konzultace. Po více než dvanácti letech aplikace pravidel se má ukázat, zda současný rámec skutečně naplňuje ambiciózní cíl chránit zdraví lidí a zvířat, životní prostředí a zároveň zajistit efektivní fungování vnitřního trhu Evropské unie.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 528 2012 o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání představuje klíčový právní nástroj regulující široké spektrum výrobků určených k potlačování škodlivých organismů. Jde o přípravky proti hmyzu, hlodavcům, bakteriím, virům či plísním, které se používají v domácnostech, zdravotnictví, potravinářství, průmyslu i zemědělství. Regulace stojí na dvoufázovém principu schvalování účinných látek a následného povolování konkrétních přípravků, přičemž cílem je zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví a životního prostředí a současně umožnit volný pohyb výrobků na jednotném trhu.

Hodnocení potrvá od čtvrtého čtvrtletí roku 2025 do druhého čtvrtletí roku 2027, se zaměří na celé období provádění od září 2013 do září 2025. Komise bude posuzovat účinnost, účelnost, relevanci, soudržnost a přidanou hodnotu právní úpravy v souladu s metodikou zlepšování právní regulace.

Jedním z klíčových témat bude otázka, zda nařízení skutečně přispělo ke zlepšení fungování jednotného trhu a zda současně garantuje vysokou úroveň ochrany lidského zdraví, zdraví zvířat a životního prostředí. Komise se bude zabývat i případnými nezamýšlenými dopady a tím, zda se podařilo naplnit původní ambice regulace.

Již dřívější zpráva o provádění upozornila na přetrvávající zpoždění při schvalování účinných látek a povolování přípravků a na omezenou míru inovací v oblasti nových účinných látek. Právě rychlost a předvídatelnost procesů, administrativní náročnost a náklady pro podniky i členské státy tak budou pod drobnohledem.

Veřejná konzultace má shromáždit zkušenosti výrobců, dovozců, malých a středních podniků, národních orgánů, nevládních organizací i běžných uživatelů. Dotazník se zaměřuje na praktické fungování systému schvalování, transparentnost rozhodovacích procesů, přiměřenost požadavků na data, dostupnost bezpečnějších alternativ i na to, zda právní rámec dostatečně reaguje na nové vědecké poznatky a vznikající rizika.

Významnou dimenzí hodnocení je rovněž provázanost s dalšími chemickými a sektorovými předpisy, zejména s nařízením REACH, CLP, s regulací přípravků na ochranu rostlin a s právní úpravou materiálů určených pro styk s potravinami. Komise bude zkoumat, zda mezi těmito předpisy existuje dostatečná koherence, nebo zda dochází k překryvům, duplicitám či regulatorním mezerám, které zvyšují administrativní zátěž nebo vytvářejí právní nejistotu.

Výsledky hodnocení mají sloužit jako podklad pro případnou revizi právního rámce, která by byla doprovázena posouzením dopadů. Otevřená konzultace tak představuje zásadní příležitost ovlivnit budoucí podobu regulace, jež má bezprostřední dopad na ochranu veřejného zdraví, konkurenceschopnost chemického průmyslu i na každodenní používání dezinfekčních a dalších ochranných prostředků v celé Evropské unii.

Dokument ke stažení:

• EU 44_26 EK Výzva k předložení informací pro hodnocení – Ares(2025)

• EU 44_26 EK Biocidní přípravky

Správu mechanismu uhlíkového vyrovnání (CBAM), který má zajistit srovnatelné výrobní podmínky pro evropské a mimoevropské průmyslové podniky, zřejmě budou mít na starosti ministerstvo životního prostředí a Celní správa. Předpokládá to návrh zákona, který v pondělí schválila vláda. Zákon se nezabývá samým zavedením systému CBAM, které vychází z přímo účinného nařízení Evropské unie, pouze rozděluje kompetence spojené se systémem mezi jednotlivé české instituce.

Normu už na konci roku 2024 projednal předchozí kabinet Petra Fialy (ODS), Sněmovna ji však nestihla do konce volebního období loni na podzim schválit. Ministerstvo financí nyní v důvodové zprávě upozorňuje na to, že mechanismus CBAM je od letošního ledna plně funkční. Bez zákona, který by stanovil povinnosti pro správu mechanismu, by v Česku hrozila právní nejistota, která by mohla znevýhodnit české vývozce a dovozce vůči konkurenci z jiných členských zemí EU. Ministerstvo proto navrhuje, aby Sněmovna zákon schválila ve zrychleném režimu.

O zavedení systému CBAM, označovaném také jako uhlíkové clo, rozhodly členské státy EU v roce 2022. Poplatek se má vztahovat na dovoz železa, oceli, hliníku, elektřiny, hnojiv a cementárenských produktů. Cílem opatření je vyrovnat znevýhodnění evropských producentů, kteří budou muset plnit přísnější ekologické podmínky než výrobci v zemích mimo EU.

Návrh zákona se zabývá kompetencemi jednotlivých českých úřadů při fungování mechanismu CBAM. Ministerstvo životního prostředí by podle návrhu mělo být zodpovědné za kontrolu prohlášení, která dovozci podávají, a za prodej či zpětný odkup certifikátů CBAM na dovoz zboží. Ministerstvo také bude ukládat sankce za porušení oznamovací povinnosti nebo za nevyřazení použitých certifikátů. Celní správa potom bude pokutovat dovozce, kteří dovezou zboží, aniž k němu měli příslušný certifikát.

Fialova vláda už loni kvůli novým povinnostem spojeným se správou CBAM rozhodla o vytvoření 20 nových pracovních míst u Celní správy.

Podle Evropské komise by část příjmů z uhlíkového cla měla být jedním ze zdrojů, s jejichž pomocí bude EU splácet svou první společnou půjčku na mimořádný fond obnovy. Komise by z cla chtěla pro tento účel získat zhruba miliardu eur (24,5 miliardy korun) ročně.

Vláda dále v pondělí projednala Návrh poslanců Petra Hladíka, Bohuslava Niemiece, Václava Pláteníka, Moniky Brzeskové, Jany Filipovičové, Marie Krškové, Jany Krutákové, Gabriely Svárovské a Heleny Langšádlové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 75), ke kterému vydala nesouhlasné stanovisko. Cílem návrhu je zavedení jednotných požadavků na provozování DČOV do kapacity 50 EO a jejich soustav, neboť tento způsob likvidace odpadních vod se v posledních letech stal systémovým řešením v kategorii zejm. menších obcí.

Zdroj: ČTK

 

Představte si Českou republiku jako pulzující krajinu měst, kde každé sídlo, od metropole přes středně velká města až po vesnice, aktivně usiluje o dosažení klimatické neutrality do roku 2030. Tato vize není jen abstraktní vize, ale konkrétní příležitost pro příležitostí pro experty a organizace, aby pomohli vytvořit síť, ve které si města navzájem předávají zkušenosti, učí se ze společných úspěchů i výzev a posouvají hranice udržitelného rozvoje.

Iniciativa NetZeroCities vyhlásila do 20. února 2026 veřejnou poptávku po expertní podpůrné službě, která by podpořila tzv. Komunitu praxe měst v českém kontextu. Touto výzvou reaguje na rostoucí potřebu měst sdílet know‑how, koordinovat klimatickou strategii a prohlubovat spolupráci s národními orgány tak, aby klimatická opatření nebyla izolovanými kroky jednotlivých samospráv, ale součástí koordinovaného a vzájemně se obohacujícího procesu.

Projekt navazuje na dosavadní činnost v Česku, kde se již od poloviny roku 2025 budovala podpora pro klimaticky aktivní města, a rozšíří ji o cílené technické poradenství a facilitaci setkávání zástupců měst, regionálních institucí i státních aktérů. Hlavním cílem je posílit spolupráci mezi městy, zvýšit jejich kapacity, zlepšit komunikaci napříč úrovněmi veřejné správy a posílit sdílení dobrých postupů v rámci národního rámce.

Součástí výzvy je i organizace jednoho celostátního setkání ročně, které má sloužit jako katalyzátor pro společné plánování projektů, propojení pilotních a misijních měst a zapojení širšího spektra partnerů z iniciativ jako je CapaCITIES, který podporuje vznik národní platformy pro klimaticky neutrální města. Řešitelská skupina očekává, že expertní tým bude pracovat převážně v češtině, aby mohl efektivně podporovat města přímo v jejich pracovním prostředí, a zároveň bude mít profesionální úroveň angličtiny pro komunikaci s mezinárodními partnery.

Pokud vás oslovuje klimatická, hledáte způsob, jak se zapojit do budování udržitelné budoucnosti českých měst a přispět tak k tvorbě platformy, která propojuje zkušené odborníky, veřejné správce a aktivní městské týmy, tato výzva vám otevírá dveře ZDE.

Aktuální rozhodnutí Bruselu znovu otevírá citlivou otázku, jak dlouho ještě může vysoce toxická látka jako je šestimocný chrom, zůstat součástí moderní výroby. Průmysl získává čas, regulátoři prostor pro přípravu plošného omezení a veřejnost další důvod sledovat, kam se evropská chemická politika skutečně posouvá.

Prodloužení platnosti stávajících povolení k používání látek obsahujících šestimocný chrom je aktuálním rozhodnutím, které přijala Evropská komise na základě návrhu Evropská agentura pro chemické látky. Komise prodloužila platnost 88 povolení firmám, které již disponují autorizacemi k používání těchto látek, aby nemusely okamžitě podávat přezkumné zprávy a připravovat nové žádosti v situaci, kdy se čeká na komplexní omezení těchto látek podle nařízení REACH.

To znamená, že do doby, než bude přijato nové nařízení o omezení, které má nahradit stávající režim povolování, mohou společnosti nadále využívat šestimocný chrom ve svých procesech. Prodloužení se týká i několika podniků v České republice. Finální stanovisko se očekává do konce roku 2026 a nové omezení by mohlo být formálně přijato až do konce roku 2028 podle plánů Evropské komise.

Šestimocný chrom, často označovaný jako Cr(VI) nebo chrom v oxidačním stupni šest, je chemická forma chromu, ve které má atom chromu oxidační číslo plus šest. Tato forma se běžně nevyskytuje v přírodě, vzniká především průmyslovou činností při výrobě a zpracování chromových sloučenin, například při galvanickém pokovování kovů, povrchových úpravách zajišťujících vysokou korozní odolnost nebo při výrobě některých pigmentů. Právě silné oxidační vlastnosti, které z něj činí technologicky cennou surovinu, jsou zároveň zdrojem jeho výrazné toxicity.

Z hlediska ochrany zdraví je šestimocný chrom považován za jednu z nejnebezpečnějších forem tohoto prvku. Mezinárodní hodnoticí orgány jej klasifikují jako prokázaný lidský karcinogen. Nejvyšší riziko představuje inhalace prachových částic a aerosolů obsahujících sloučeniny Cr(VI), typicky v metalurgii, při svařování nerezových ocelí nebo v chemických provozech. Dlouhodobá expozice je spojena se zvýšeným výskytem rakoviny plic a dalších částí dýchacího ústrojí. Mechanismus účinku spočívá mimo jiné v tom, že šestimocný chrom dokáže pronikat buněčnými membránami a po vstupu do buňky vyvolává oxidační stres a poškození DNA, což může vést k mutacím a narušení buněčné regulace.

Právě kvůli těmto vlastnostem jsou sloučeniny šestimocného chromu zařazeny mezi látky vzbuzující mimořádné obavy označované jako SVHC a podléhají přísné regulaci v rámci evropského systému REACH. Tento regulatorní rámec umožňuje řídit používání nebezpečných chemických látek buď prostřednictvím individuálních povolení pro konkrétní použití, nebo prostřednictvím plošných omezení. Současné prodloužení autorizací tak představuje přechodné řešení v období, kdy se evropská chemická politika snaží přejít od individuálního schvalování k systémovějšímu a potenciálně přísnějšímu režimu omezení.

Dokument ke stažení:

Správné nakládání s odpady ze zdravotnictví a veterinární péče je představuje klíčovou součástí každodenního provozu. Nesprávná klasifikace, nedostatečná evidence nebo špatně nastavené interní postupy mohou vést nejen k finančním sankcím, ale i k ohrožení bezpečí pacientů a personálu a negativně ovlivnit pověst zařízení. Seminář Nakládání s odpady ze zdravotní a veterinární péče, který pořádá Český spolek pro péči o životní prostředí při ČSVTS, nabízí komplexní pohled na tuto problematiku a propojuje legislativní rámec s praktickými zkušenostmi z nemocnic, ambulantních provozů i veterinárních zařízení.

Během semináře účastníci získají detailní přehled o správné klasifikaci a evidenci odpadů, budou se seznamovat s kontrolními postupy a inspekční praxí, poznají moderní technologie dekontaminace a zpracování nebezpečných odpadů a seznámí se s aktuálními trendy v oblasti nakládání s odpady ve zdravotnictví i veterinární péči. Součástí programu jsou konkrétní ukázky dobré praxe, případové studie i prostor pro otevřenou diskuzi, kde lektoři zodpoví dotazy a poradí, jak přenést legislativní požadavky do každodenního provozu bez zbytečného stresu či rizika. Seminář rovněž upozorní na nejčastější chyby zařízení, které vedou k problémům při kontrolách, a nabídne praktická doporučení, jak jim předcházet.

Seminář je určen především pracovníkům zdravotnických a veterinárních zařízení, specialistům na odpadové hospodářství, hygienikům, environmentálním manažerům i všem, kteří nesou odpovědnost za dodržování legislativy a bezpečný provoz v těchto oblastech. Účastníci si odnesou nejen znalosti, ale i praktické rady, které mohou okamžitě aplikovat ve svém zařízení, a získají certifikát o účasti, který potvrzuje absolvování semináře a dokládá jejich odbornou kvalifikaci v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady. Tento certifikát může být využit při interních hodnoceních, profesním portfoliu i při komunikaci s kontrolními orgány.

Odborné setkání se uskuteční v úterý 10. března 2026 od 9:00 do 15:00 hodin v sídle ČSVTS na Novotného lávce 200/5 v Praze 1. Seminář nabízí nejen vzdělání, ale i možnost sdílet zkušenosti s kolegy z oboru, získat nové kontakty. Další podrobnosti najdete ZDE

Ve dnech 13. až 15. května 2026 se v srdci Jeseníků uskuteční 47. ročník prestižní konference Průmyslová toxikologie a ekotoxikologie, známé mezi odborníky jako Kouty. Tato událost navazuje na více než čtyřicetiletou tradici setkávání odborníků, která historicky vznikla ve vazbě na Výzkumný ústav organických syntéz (VÚOS) a po desetiletí propojuje vědecký výzkum, průmyslovou praxi a státní správu.

Po několikaleté pauze se konference vrací v modernizované podobě, která zachovává kontinuitu odborných témat a současně reflektuje aktuální výzvy firem a institucí. Účastníci se mohou těšit na program zaměřený na rychle se měnící chemickou legislativu, provozní environmentální povinnosti, problematiku znečištění a ekotoxikologie, stejně jako na nové přístupy v oblasti ESG a sledování uhlíkové stopy.

Program konference zahrnuje tři dny intenzivních odborných bloků doplněné o předkonferenční workshop. Diskutována bude nejnovější regulace REACH a CLP, praktické zkušenosti z provozní a kontrolní praxe firem, aktuální výzkumné poznatky v toxikologii, ekotoxikologii a znečištění, a rovněž strategie podnikové ekologie a řízení environmentálních rizik v reálném provozu. Kouty nejsou veletrh ani marketingová akce, jejich hlavním cílem je otevřená odborná diskuse, sdílení zkušeností napříč obory a propojování specialistů v oblasti chemických látek a environmentální bezpečnosti.

Konference je určena pro odborníky z průmyslu pracující s chemickými látkami, odpady, emisemi a vodami, podnikové ecology, HSE/EHS specialisty, techniky a ESG manažery, konzultanty, zástupce státní správy, výzkumné pracovníky i studenty technických a přírodovědných oborů. Akce se koná v hotelu Petrovy kameny v Jeseníkách, přihlásit se je možné prostřednictvím webu konference na adrese www.ekotoxikologickakonference.cz, kde je rovněž dostupná registrace.

Světový lithium-iontový bateriový průmysl vstoupil v roce 2025 do nové éry masivního růstu a transformace, která zásadně mění automobilový sektor, energetiku a kritickou digitální infrastrukturu. Podle Agentury mezinárodní energie (IEA) celková hodnota globálního trhu s lithium-iontovými bateriemi překročila 150 miliard USD, což znamená více než 20 % růst oproti roku 2024. Tento růst odráží nejen expanzi tradičního trhu s bateriemi pro spotřební elektroniku, ale především transformaci celých sektorů do elektrifikovaného a flexibilního energetického systému, kde baterie hrají roli klíčové technologie.

Rozsah nasazení baterií se dramaticky změnil během posledních pěti let a nasazení lithium-iontových baterií v roce 2025 bylo šestkrát vyšší než v roce 2020, což podtrhuje nebývalé tempo růstu. Dominantní roli v tomto trendu hrají elektrická vozidla, která v roce 2025 dosáhla nového prodejního rekordu a představovala každé čtvrté prodané auto na světě. Současně převažují EV baterie s více než 70 % podílem na celkovém využití lithium-iontových baterií, zatímco systémy ukládání energie (Battery Energy Storage Systems – BESS) tvoří více než 15 %, což ilustruje jejich klíčový význam při zajištění flexibility elektrických sítí. Podíl tradičních aplikací, jako je spotřební elektronika, klesl během posledního desetiletí z přibližně 50 % v roce 2015 na méně než 5 % v roce 2025.

Cenové trendy byly dalším klíčovým faktorem, který urychlil adopci baterií napříč sektory. Průměrné ceny lithium-iontových bateriových modulů v roce 2025 klesly o 8 % díky výrobním inovacím, pokroku v chemii baterií a rostoucí globální konkurenci. U baterií pro ukládání energie klesly ceny dokonce na jednu třetinu úrovní z roku 2020, což výrazně zlepšilo ekonomickou atraktivitu nasazení baterií u energetických provozovatelů. Regionální rozdíly v cenách však rostou. Bateriové moduly vyráběné v Číně jsou v průměru o 30 % levnější než v USA a o 35 % levnější než v Evropě.

Významný cenový rozdíl nastal také mezi různými chemickými složeními baterií. Ceny lithium-železo-fosfátových (LFP) baterií v roce 2025 klesly o více než 15 %, zatímco ceny lithium-nikl-kobalt-manganových (NMC) baterií, druhé nejrozšířenější technologie, klesly méně než o 5 %. Díky tomu se LFP baterie staly více než 40 % levnějšími než NMC alternativy a nyní představují více než polovinu EV baterií a přes 90 % baterií v systémech ukládání energie na celém světě. Tento posun je dílem nejen nižších nákladů na materiály LFP baterií, ale též jejich bezpečnostních charakteristik a stabilního výkonu, díky kterému se rozšířily v celé škále aplikací.

Růst poptávky po bateriích se odráží i v údajích o celkové spotřebě energie, kde externí zdroje uvádějí, že globální poptávka po lithium-iontových bateriích vzrostla v roce 2025 o 29 % na přibližně 1,59 TWh, přičemž baterie pro EV stále dominují trh s 75 % podílem. Tento trend potvrzuje, že bateriová revoluce se stává jádrem elektrifikace dopravy i energetických systémů.

Výrazný růst BESS je rovněž patrný v kapacitních datech: celosvětová kapacita bateriového ukládání energie se za posledních pět let zvýšila více než 20krát, což ukazuje, jak rychle se tento segment rozvíjí jako klíčový element pro integraci obnovitelných zdrojů a stabilizaci sítí. Poptávka po BESS je hnána poklesem cen, množstvím dostupných systémů a relativně krátkými termíny výstavby, což přispívá k rychlé expanzi v regionech s vysokým podílem variabilní výroby z větru a slunce.

Přestože poptávka i ceny vykazují optimistické trendy, IEA varuje před rostoucími strategickými riziky spojenými s koncentrovanými dodavatelskými řetězci. Výroba lithium-iontových baterií zůstává silně soustředěná. Čínští výrobci představovali v roce 2025 více než 80 % celosvětové produkce, zbylý podíl přepadl EU a Spojeným státům. Výrobní závody v Evropě a USA stále ve velké míře závisí na dovozu komponentů, zejména z Číny, což představuje potenciální slabinu v dodavatelském řetězci, zejména v oblasti aktivních materiálů a jejich prekurzorů.

Kromě toho téměř všechny baterie používané v energetických sítích obsahují alespoň jeden krok výroby, který je závislý na čínských dodavatelích, a více než 70 % elektrických vozidel vyráběných mimo Čínu spoléhá na baterie nebo komponenty z Číny. Tato strukturální nerovnováha podtrhuje potřebu diverzifikace a posílení kapacit výroby mimo tradiční centra, aby byla zajištěna odolnost a bezpečnost globálních dodavatelských řetězců v budoucnu.

IEA rovněž upozorňuje, že dosažení konkurenceschopnosti mimo čínské výrobní kapacity vyžaduje stabilní, dlouhodobé investice a mezinárodní spolupráci. Produkční náklady v Evropě a USA bez veřejné podpory zůstávají až o 50 % vyšší než v Číně, což ztěžuje rozvoj vyváženějšího globálního průmyslu baterií. Vybudování robustnějšího a geograficky diverzifikovaného dodavatelského řetězce vyžaduje nejen finanční prostředky, ale i strategické partnerství mezi výrobci, zeměmi bohatými na suroviny a technologickými lídry.

Jak se role baterií stává stále důležitější pro energetické systémy, automobilový průmysl a digitální infrastrukturu, je zřejmé, že trend růstu bude pokračovat. Nicméně jeho udržitelnost a bezpečnost bude do značné míry záviset na schopnosti světa rozvíjet decentralizované, inovativní a strategicky odolné výrobní a dodavatelské kapacity, které minimalizují současné zranitelnosti a maximalizují dostupnost této klíčové technologie pro budoucnost.

Evropská komise otevřela dvanáctitýdenní veřejnou konzultaci zaměřenou na provedení změny Evropský právní rámec pro klima. Ten nově stanoví cíl snížení čistých emisí skleníkových plynů o 90 procent do roku 2040 oproti roku 1990 a zároveň vytváří prostor pro omezené zapojení mezinárodních uhlíkových kreditů podle článku 6 Pařížská dohoda. Od roku 2036 by tyto kredity mohly pokrýt až pět procent čistých emisí EU z roku 1990, vždy však pouze jako doplňkové opatření.

Základní ambicí zůstává transformace evropské ekonomiky směřující ke klimatické neutralitě do roku 2050. Využití mezinárodních kreditů nemá nahrazovat strukturální změny v průmyslu, energetice či dopravě, ale nabídnout omezenou flexibilitu v situaci, kdy bude třeba optimalizovat náklady přechodu a současně podpořit globální snižování emisí. Evropská unie tím sleduje dvojí cíl, udržet vysokou úroveň klimatické ambice a zároveň chránit svou konkurenceschopnost a investiční stabilitu.

Klíčovým kritériem bude environmentální integrita. Kredity musí představovat skutečné, dodatečné a trvalé snížení emisí a musí být plně v souladu s pravidly Pařížské dohody. Posuzovat se bude jejich kvalita, původ i sektorové zaměření, včetně technologických řešení a forem pohlcování uhlíku. Hodnocení se zaměří také na rizika spojená s dlouhodobou udržitelností dosažených úspor emisí a na nastavení spravedlivého sdílení přínosů s partnerskými zeměmi.

Navrhovaný rámec je úzce provázán s širším přezkumem klimatické a energetické politiky po roce 2030, včetně budoucí podoby systému obchodování s emisemi, pravidel sdílení úsilí mezi členskými státy a regulace využívání půdy a lesnictví. Cílem je vytvořit jednotná a právně jasná pravidla pro nákup a započítávání kreditů, která zabrání roztříštěnosti mezi členskými státy a zajistí rovné podmínky na vnitřním trhu.

Komise chce především vědět, zda se omezené využití mezinárodních kreditů skutečně vyplatí. Proto bude nové nastavení porovnávat s variantou, kdy by EU splnila celý cíl pouze domácími opatřeními. Dosavadní propočty naznačují, že pro ekonomiku jako celek nemusí být rozdíl zásadní, výrazněji se ale může projevit v některých odvětvích nebo regionech podle toho, jak budou pravidla nastavena. Rozhodující bude, aby nákup kreditů nebyl dražší než stejné snížení emisí dosažené přímo v EU. Hodnocení se proto zaměří nejen na samotné náklady, ale i na to, jak nové řešení ovlivní investice, inovace, obchod a dlouhodobou odolnost evropské ekonomiky.

Stejně důležitý je sociální dopad. Přechod ke klimatické neutralitě se dotkne firem, zaměstnanců i domácností napříč členskými státy. Komise proto bude posuzovat, zda navrhované řešení nepřenese nepřiměřenou zátěž na určité regiony nebo skupiny obyvatel a zda přispěje ke spravedlivé transformaci, která posílí soudržnost Unie místo prohlubování rozdílů.

Proces je veden v souladu se zásadami zlepšování právní úpravy. Výstupy z veřejné konzultace budou zapracovány do posouzení dopadů, které má být zveřejněno ve čtvrtém čtvrtletí roku 2026. Komise vyzývá veřejné instituce, průmyslové podniky, finanční sektor, nevládní organizace i akademickou sféru, aby předložily data, analýzy a odborné podklady.

Dokument ke stažení:

Výzva k předložení informací pro posouzení dopadů - Ares(2026)1416921

V Chile dnes probíhá změna, která má ambici v příštích letech zásadně ovlivnit podobu tamního průmyslu. Země se systematicky snaží omezit skládkování a zvýšit materiálové využití odpadu jako součást širší modernizace ekonomiky. Přechod k oběhovému hospodářství je ukotven ve státní politice i legislativě a postupně vytváří nový segment trhu, který vyžaduje technologie, infrastrukturu i know-how, a je tedy příležitostí i pro české firmy.

Zásadním nástrojem je zákon o rozšířené odpovědnosti výrobců, známý jako Ley REP, přijatý v roce 2016. Tento zákon ukládá výrobcům a dovozcům povinnost zajistit sběr a materiálové využití vybraných výrobků po skončení jejich životnosti, včetně obalů, pneumatik, elektrozařízení, baterií či mazacích olejů. Postupné zavádění povinných cílů vytváří tlak na budování sběrné sítě, třídicích kapacit i recyklačních zařízení. Současně roste význam evidence, sledovatelnosti a digitální podpory celého systému, protože firmy musí prokazovat plnění stanovených cílů. To otevírá příležitosti pro české firmy v oblasti softwaru pro environmentální reporting, IoT, systémů sledování materiálových toků či digitálních platforem pro řízení oběhových procesů.

Podle údajů chilského ministerstva životního prostředí vzniká v zemi přibližně sedmnáct milionů tun komunálního odpadu ročně, přičemž míra recyklace se dlouhodobě pohybuje kolem deseti procent. Většina odpadu stále končí na skládkách, což je z dlouhodobého hlediska ekonomicky i environmentálně neudržitelné. Nízká úroveň materiálového využití však současně znamená výrazný prostor pro rozšíření recyklačních kapacit a zavádění pokročilých technologií. Týká se to nejen plastů a papíru, ale i elektroodpadu, baterií, pneumatik či komponentů z obnovitelných zdrojů energie, jejichž objem bude s rozvojem fotovoltaiky a elektromobility dále růst.

Chile navíc přijala národní strategii pro oběhové hospodářství do roku 2040 (Roadmap for a Circular Chile by 2040), která počítá se zvýšením míry recyklace, snížením produkce odpadu na obyvatele a růstem podílu druhotných surovin v ekonomice. Strategie byla připravena ve spolupráci s mezinárodními partnery, včetně Ellen MacArthur Foundation, a klade důraz na materiálovou efektivitu a vznik nových pracovních míst v sektorech s vyšší přidanou hodnotou. Postupně se rozšiřuje i seznam výrobků zahrnutých pod režim rozšířené odpovědnosti a zpřesňují se cíle pro jejich sběr a využití.

Aktuálně se výrazná pozornost věnuje textilnímu odpadu, což souvisí s tím, že Chile patří mezi největší dovozce použitého oblečení v regionu, a problémy s jeho ukládáním například v oblasti pouště Atacama vzbudily mezinárodní kritiku. Regulace textilu tak otevírá prostor pro třídicí technologie, materiálovou recyklaci i nové obchodní modely založené na opětovném využití a prodlužování životnosti výrobků.

Zajímavý je také vývoj v oblasti plastů, kde se Chile zapojilo do globální sítě Plastics Pact Network a přijalo závazky směřující k vyšší recyklovatelnosti a opakovanému využívání plastových obalů. Maloobchodní řetězce a výrobci potravin jsou postupně nuceni přehodnocovat své obalové strategie a hledat řešení, která obstojí jak z hlediska regulace, tak z pohledu spotřebitelů. To vytváří prostor pro dodavatele technologií, materiálových inovací i systémových řešení v oblasti sběru a zpracování a posiluje tlak na modernizaci celého hodnotového řetězce.

Projekty na podporu cirkulárních modelů jsou financovány i mimo Chile, formou evropských partnerství a fondů jako EU Global Gateway či iniciativ realizovaných přes Eurochile. Tyto programy často vyžadují zkušenosti s praxí z EU a spolupracují s malými a středními podniky. České firmy tak mohou spolupracovat s chilskými partnery v oblasti inovací, nabídnout know-how a technologický transfer a vstupovat do projektů s mezinárodním financováním.

V rámci nové Pokročilé rámcové dohody EU–Chile a dočasného uplatňování obchodní dohody ITA byla výrazně zlepšena administrativní a celní spolupráce, což usnadňuje vstup evropských firem na chilský trh. Osvobození od cel pro většinu průmyslového zboží a lepší přístup k veřejným zakázkám zvyšují konkurenceschopnost českých exportérů.

Chilské firmy a veřejné instituce hledají technologie a služby, které splňují náročné environmentální cíle a zároveň zlepšují ekonomickou efektivitu. To je velká výhoda pro české společnosti s technologiemi ve strojírenství, energetice, digitálních systémech a environmentálních řešeních, které dokáží spojit technickou kvalitu s regulatorními požadavky rychle se vyvíjejícího trhu.

Jihoamerická země táhnoucí se podél západního pobřeží kontinentu, s rozmanitou krajinou od pouště Atacama na severu po Patagonii na jihu. Ekonomika Chile je výrazně exportně orientovaná, s důrazem na těžbu, zemědělství a průmysl, a zároveň čelí rostoucím environmentálním výzvám spojeným s odpady a využitím surovin. Omezování skládkování a zvyšování materiálového využití odpadu se proto stává nejen ekologickou, ale i ekonomickou prioritou, která otevírá prostor pro inovativní přístupy a zahraniční spolupráci.

Evropská komise zahájila veřejnou konzultaci k revizi pravidel proti nekalým obchodním praktikám mezi podniky v zemědělském a potravinovém dodavatelském řetězci. Reaguje tak na měnící se tržní realitu i sílící tlak zemědělců na spravedlivější rozdělení hodnoty v řetězci. Otevírá se prostor pro přehodnocení toho, jak dnes fungují obchodní vztahy mezi prvovýrobou, zpracovateli a maloobchodem a zda současná evropská regulace skutečně plní svůj účel.

Evropská unie před několika lety přijala směrnici o nekalých obchodních praktikách v zemědělském a potravinovém dodavatelském řetězci s cílem chránit slabší články trhu před zneužíváním vyjednávací síly silnějších partnerů. Regulace se zaměřila zejména na praktiky, jako jsou opožděné platby za dodávky, jednostranné změny smluvních podmínek, rušení objednávek na poslední chvíli nebo přenášení nákladů na dodavatele bez předchozí dohody. Smyslem bylo nastavit minimální standard ochrany napříč členskými státy a omezit nerovnováhu, která je v potravinovém řetězci strukturálně přítomná.

Trh se však mezitím posunul. Maloobchod se dále koncentruje, tlak na cenu sílí, roste význam privátních značek a obchodní vztahy se přesouvají do digitálního prostředí. Složitější smluvní konstrukce i nové formy spolupráce mohou vytvářet šedé zóny, které původní pravidla dostatečně nepokrývají. Zároveň se zvýšily náklady na energie, vstupy i plnění environmentálních požadavků. Zemědělci tak často fungují na hraně ekonomické udržitelnosti, přestože právě na nich stojí základ celého potravinového systému.

Revize pravidel vychází také z Vize pro zemědělství a potraviny, která reaguje na dlouhodobou nespokojenost prvovýrobců s jejich postavením v řetězci. Opakovaně zaznívá, že podíl zemědělců na konečné ceně potravin neodpovídá rizikům, která nesou. Pokud má být zemědělství stabilní a schopné plnit i environmentální cíle, musí mít předvídatelné a férové smluvní prostředí. Právě zde se ukazuje, že otázka nekalých praktik představuje strukturální problémem fungování trhu.

Evropská komise nyní sbírá konkrétní zkušenosti podniků, profesních svazů i dozorových orgánů. Zajímají ji nejen příklady problematických praktik, ale také účinnost stávajících nástrojů, jejich vymahatelnost a administrativní náročnost.

Téma férovosti obchodních vztahů navíc úzce souvisí s udržitelností. Podnik, který funguje pod trvalým cenovým tlakem a nese nepřiměřená rizika, obtížně investuje do moderních technologií, snižování plýtvání či ekologičtější výroby. Pokud má být transformace potravinového systému směrem k vyšší kvalitě a odpovědnosti reálná, musí být ekonomické vztahy v řetězci stabilní a předvídatelné.

Revize pravidel proti nekalým obchodním praktikám tak představuje důležitý moment pro nastavení rovnováhy mezi tržní silou a ochranou slabších subjektů. Výsledek může významně ovlivnit podobu smluvních vztahů v celém evropském potravinovém sektoru, tak se určitě zapojte!

Dokument ke stažení:

• EU 39_26 EK Nekalé obchodní praktiky

• EU 39_26 EK Výzva k předložení informací pro posouzení dopadů – Ares(2025)

Evropská chemická agentura (ECHA) zveřejnila výsledky pilotního kontrolního projektu, který ukazuje, že 19 % kontrolovaných nebezpečných směsí uvedených na trh v EU a EHP nebylo oznámeno národním toxikologickým centrům podle požadavků nařízení o klasifikaci, označování a balení nebezpečných látek a směsí (CLP Regulation), přestože taková hlášení jsou zásadní pro rychlou a účinnou lékařskou reakci případech akutní expozice či otravy chemickými směsmi.

Tento nedostatek plnění povinností může znamenat, že při skutečném incidentu zdravotnický personál nebude mít k dispozici detailní složení směsi, které potřebuje k cílenému zásahu, což představuje bezprostřední riziko pro zdraví lidí i záchranářů. ECHA ve své zprávě také upozornila, že u 15 % směsí chyběl povinný jedinečný identifikátor UFI (Unique Formula Identifier) na štítku, což dále ztěžuje identifikaci směsi v krizové situaci.

Povinnost hlásit informace o nebezpečných směsích toxikologickým centrům je zakotvena přímo v nažízení CLP a vztahuje se na všechny směsi, které jsou klasifikované jako nebezpečné pro zdraví nebo fyzikální vlastnosti, tedy například směsi, které jsou žíravé, dráždivé nebo jinak ohrožují lidské zdraví. Tato data slouží nejen pro okamžitou reakci při nouzových expozicích, ale i pro sdílení informací mezi členskými státy, čímž se zvyšuje celková připravenost na krizové situace s chemikáliemi v rámci jednotného trhu EU.

ECHA společně s kontrolními orgány členských států už na zjištěné nedostatky reagovala konkrétními kroky. Firmám, které své povinnosti podle nařízení CLP nesplnily, hrozí nejen formální upozornění, ale i správní řízení, finanční sankce a v krajních případech dokonce trestní odpovědnost. Regulátoři tím dávají jasně najevo, že oznamovací povinnost vůči toxikologickým centrům není administrativní formalita, ale klíčový prvek systému ochrany zdraví.

Situace je o to citlivější, že od začátku roku 2025 je závazný jednotný harmonizovaný formát hlášení podle přílohy VIII CLP. Ten měl celý proces sjednotit, zpřehlednit a odstranit rozdíly mezi členskými státy. Pokud však významná část směsí není hlášena vůbec nebo neobsahuje povinné údaje, podkopává to samotný smysl této harmonizace a oslabuje schopnost toxikologických center rychle a přesně reagovat v případě akutní expozice nebezpečné chemické směsi.

Aktuální krize v energeticky náročných odvětvích ukazují tvrdá čísla. Například v oblasti chemie došlo k poklesu o 32 milionů tun chemických produktů, a to nikoliv z důvodu poklesu poptávky, ale proto, že evropské výrobce nahradily dovozy z Asie a USA. Investice v odvětví poklesly mezi lety 2022 a 2025 o alarmujících 90 %. Tempo uzavírání výrob bylo v roce 2024 šestkrát vyšší než v roce 2022.

Právě v takto oslabeném průmyslovém prostředí je však důsledné dodržování regulatorních povinností ještě důležitější. Systém ochrany zdraví stojí na přesnosti dat, odpovědnosti výrobců a funkčním dohledu státu. Pokud jeden z těchto pilířů selhává, nejde o administrativní problém, ale o oslabení celé bezpečnostní architektury, na níž je postavena důvěra veřejnosti v chemickou legislativu Evropské unie.

Vrcholový výkon nemusí být doprovázen hlukem, aby vzbuzoval respekt. Skokan na lyžích ve všech fází letu dokáže ohromit diváky odvahou, soustředěním a technickou dokonalostí. Ikdyž jeho výkon je intenzivní, přesto neruší okolí. Evropská komise nyní v podobném duchu otevírá otázku, zda se i letecká doprava může v budoucnu obejít bez nadměrné hlukové zátěže, aniž by ztratila svou funkci, dynamiku, dostupnost a ekonomický význam.

Evropská komise zveřejnila výzvu k předložení informací v rámci hodnocení nařízení o vyváženém přístupu k hluku na letištích EU, čímž zahájila důležitou fázi příprav na posouzení jednoho z klíčových nástrojů environmentální regulace v letecké dopravě. Toto nařízení stanovuje jednotný postup, jakým mají členské státy řešit problémy spojené s hlukem na rušných letištích, a to zejména tam, kde ročně proběhne více než 50 tisíc „pohybů“ civilních letadel. Jeho podstatou je takzvaný vyvážený přístup, který vyžaduje, aby byla nejprve posouzena všechna dostupná opatření ke snižování hluku, od technických zlepšení letadel přes územní plánování až po provozní úpravy, a teprve jako krajní možnost byla zvažována přímá omezení provozu.

Cílem nynějšího hodnocení je ověřit, zda tento rámec v praxi skutečně funguje, zda naplňuje svůj původní záměr a zda je i po letech platnosti stále vhodný pro měnící se realitu evropského letectví. Komise bude posuzovat, do jaké míry se daří snižovat hlukovou zátěž obyvatel v okolí letišť, aniž by docházelo k neúměrným zásahům do hospodářské soutěže, dostupnosti letecké dopravy či efektivního využívání letištní kapacity. Současně se zaměří na ekonomické dopady přijatých opatření a na administrativní zátěž, kterou regulace přináší veřejným orgánům, provozovatelům letišť i leteckým dopravcům.

Připomínkové řízení je otevřeno širokému spektru aktérů, od národních a regionálních orgánů odpovědných za hlukovou politiku přes provozovatele letišť a aerolinky až po nevládní organizace, odbory, zástupce cestujících a samotnou veřejnost. Smyslem výzvy je shromáždit konkrétní zkušenosti z praxe, upozornit na případné problémy v uplatňování pravidel a identifikovat oblasti, kde by bylo možné dosáhnout větší efektivity, lepší ochrany obyvatel nebo snížení administrativní zátěže. Získané podklady se stanou základem pro následné rozhodování Komise o dalším směřování této politiky.

Důležitým východiskem pro hodnocení budou také již existující analytické práce. V roce 2022 zveřejnila Evropská komise rozsáhlou studii zaměřenou na snižování hluku na letištích, která shromáždila detailní informace o uplatňování nařízení o vyváženém přístupu a směrnice o hluku ve venkovním prostředí od 55 letišť v EU a 20 příslušných orgánů působících v oblasti hlukového znečištění. Zjištění této studie budou nyní v hodnocení plně zohledněna, aby byla posílena soudržnost a vzájemný soulad.

Akční plán EU pro nulové znečištění stanoví cíl snížit do roku 2030 počet osob sužovaných chronickým hlukem z dopravy o 30 %. Ačkoli se hlučnost jednotlivých letadel za posledních 30 let snížila o cca 75 %, rostoucí objem letecké dopravy znamená, že mnoho občanů EU je stále vystaveno vysokým hladinám hluku.

Evropský parlament společně s Radou Evropské unie potvrdil ambiciózní revizi klimatického zákona, která stanoví nový závazný střednědobý cíl snížit čisté emise skleníkových plynů v Evropské unii o 90 % do roku 2040 ve srovnání s úrovněmi z roku 1990. Toto opatření je koncipováno jako klíčový milník na cestě k dosažení dlouhodobého cíle klimatické neutrality do roku 2050, který je již součástí právního rámce EU, a doplňuje stávající legislativní cíle pro rok 2030, jež vyžadují nejméně 55 % snížení emisí.

Nově dojednaný klimatický zákon reflektuje komplexní politické jednání mezi institucemi EU a členskými státy a obsahuje určité prvky flexibility, které mají usnadnit dosažení cíle bez nadměrného tlaku na ekonomickou konkurenceschopnost a sociální soudržnost. Klíčovým kompromisem je možnost, že až pět procentních bodů z celkového 90 % snížení může od roku 2036 pocházet z vysoce kvalitních mezinárodních uhlíkových kreditů získaných z partnerských zemí s klimatickými politikami kompatibilními s Pařížskou dohodou. Tyto kredity však mohou být uplatněny pouze v sektorech, které nejsou pokryty systémem EU pro obchodování s emisemi (EU ETS), což zdůrazňuje snahu balancovat mezi ambicí a praktičností implementace.

Revize zákona rovněž obsahuje technologicky a ekonomicky relevantní změny, mezi které patří odložení zavedení systému ETS2 – nového segmentu emisního obchodování pokrývajícího spalování paliv v budovách a silniční dopravu – z roku 2027 na rok 2028. Poslanci EP dále zakomponovali ustanovení, která umožní využití domácího trvalého odstraňování uhlíku pro kompenzaci obtížně snížitelných emisí v rámci ETS a zvýšenou flexibilitu jak mezi jednotlivými sektory, tak mezi nástroji politiky klimatu, s cílem optimalizovat nákladovou efektivitu opatření EU.

Proces implementace bude podléhat pravidelnému dvouletému mechanismu přezkumu, kde Komise bude hodnotit pokrok na základě nejnovějších vědeckých dat, technologického vývoje a ekonomických indikátorů, a v případě potřeby navrhovat úpravy právního rámce s ohledem na konkurenceschopnost, energetickou dostupnost a sociální důsledky transformace. Tento přístup zdůrazňuje strategickou orientaci EU na dlouhodobou udržitelnost a adaptabilitu politiky klimatu v reakci na měnící se globální i vnitřní podmínky.

Přijetí tohoto nového klimatického cíle podtrhuje politickou vůli EU udržet si vedoucí pozici v mezinárodním úsilí o omezení globálního oteplování a potvrdit závazek vědecky podložených klimatických cílů, přestože vyvolává diskuse o nákladech a adaptačních výzvách, které přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku přinese členským státům, průmyslu i domácnostem. Text vstoupí v platnost 20 dnů po jeho zveřejnění v Úředním věstníku EU, jakmile ho Rada schválí.