Když se řekne inspekce, rovná se to v očích veřejnosti Bečvě. To by chtěl napravit její šéf Petr Bejček. Podle něj byla při havárii Bečvy spousta nešťastných věcí. Stalo se to o víkendu, na hranici dvou krajů a byla to největší havárie v daném regionu. Za hlavní chybu označil, že při havárii vyjel pouze olomoucký inspektorát, i když se zasažené území rozkládalo ve dvou krajích. Více ZDE

Je naprosto běžné, že se mobilní telefony při nadměrném používání nebo při nabíjení mohou přehřívat. V době letních veder je však tohle riziko daleko vyšší. Stačí telefon nechat chvíli na přímém sluníčku či se vydat na dlouhou cestu autem, při které máte zapnutou navigaci a zároveň si přehráváte hudbu. Dlouhodobé vystavování telefonu vysokým teplotám může nenávratně poškodit baterii, ale i další komponenty. Přesto stále není zcela jasné, jak s mobilním telefonem v horku správně zacházet, ohledně tohoto tématu navíc panuje množství mýtů. Proto vyvracíme nejčastější nepravdy o nakládání s bateriemi v létě.

Mýtus 1: Baterie telefonu je stejně výkonná bez ohledu na to, jak je venku horko
Stav baterie neovlivňuje pouze to, jak moc je telefon v provozu a jaké aplikace jsou na něm zrovna spuštěné, důležitým faktorem je i okolní teplota. Stejně jako se telefon rychleji vybíjí, když je venku zima a mrzne, na kondici baterie nepříznivě působí i parné letní dny. Vystavování vysokým teplotám může způsobit to, že se telefon začne samovolně a prudce vybíjet. „Přehřívání negativně ovlivňuje i samotnou životnost baterie. Ideální teplota pro mobilní telefony se pohybuje mezi 15 a 20 stupni Celsia. Dlouhodobé vystavování nízkým nebo vysokým teplotám neprospívá kondici baterie,“ vysvětluje Radim Tlapák, ředitel internetového obchodu Batteryshop.cz, který nabízí široké portfolio akumulátorů do mobilních telefonů, notebooků a dalších zařízení.

Mýtus 2: Přehřáté baterie se musejí rychle zchladit
Prudká změna teplot baterii nesvědčí, právě naopak ji může daleko závažněji poškodit. Pokud vám telefon ukazuje, že je přehřátý, nebo vy sami na dotek cítíte, že je horký, rozhodně ho nezkoušejte zchladit třeba v ledničce nebo mrazáku. Baterie potřebuje postupné ochlazení. Ideálně ukončete všechny spuštěné aplikace, zapněte režim letadlo nebo telefon úplně vypněte a sundejte z něj také ochranný kryt, který zabraňuje samovolnému ochlazování. Mobil pak na nějakou dobu položte na stinné místo, a to tak, že ho v nejlepším případě postavíte na nejkratší stranu, aby se k co největší ploše dostal vzduch. Dobrým pomocníkem může být i klimatizace nebo ventilátor, který postupné chladnutí urychlí.

Mýtus 3: Všechny telefony mají zabudovanou ochranu proti přehřátí
Je pravda, že řada novějších chytrých telefonů v sobě má zabudovaný teplotní senzor a ochranu před přehřátím. To ale neznamená, že je baterie mobilu automaticky chráněna před vysokými teplotami a nemůže být poškozena. Funkce by měla být pro uživatele pouze preventivní a informační – telefon se díky ní může vypnout nebo přejít do úsporného režimu, aby nebyl procesor přehlcený a zbytečně se nepřehříval. Pokud si nejste jistí, jestli váš telefon toto umí, můžete si stáhnout některou z aplikací, která sleduje stav telefonu i jeho teplotu. V momentě, kdy vás systém na nebezpečnou situaci upozorní, je vhodné dát mobilu na chvíli pauzu, vypnout ho a nechat pozvolna zchladnout. Přes horké letní měsíce nenoste telefony v ochranných pouzdrech nebo krytech, které nemají větrací otvory, protože i to je zbytečně přehřívá.

Mýtus 4: Používání telefonu během nabíjení nemá vliv na baterii
Lidé si mnohdy mylně myslí, že telefon mohou bezstarostně používat i při nabíjení. Čím častěji chytrý mobil nabíjíme, tím rychleji klesá životnost baterie. A když při nabíjení telefon používáme třeba k hraní her nebo streamování videí, čas nabíjení se prodlužuje. „V momentě, kdy se k nabíjení a intenzivnímu používání přidají i vysoké letní teploty, je baterie zbytečně přetěžována a může se nenávratně poškodit. To i proto, že vystavení baterií teplotám nad 60 stupňů může skončit až jejich explozí a následným požárem,“ doplňuje Radim Tlapák z Batteryshop.cz.

Mýtus 5: Používání energeticky náročných aplikací v létě není pro baterii škodlivé
Telefon nejvíce zahřívají aplikace, jako jsou hry, ale třeba také navigace nebo přehrávání hudby a videí. V momentě, kdy jich v jednu chvíli běží více, se procesor a baterie přehřívají snáze. K létu patří mimo jiné i cestování na dovolenou. A pokud se na ni člověk vydá autem, často při ní využívá i mobilní aplikace jako třeba už zmíněnou navigaci nebo hudební přehrávač. Telefon je většinou umístěný v držáku na palubní desce, kde se přímým slunečním paprskům nevyhne. A to i několik hodin v kuse, což může způsobit prudké vybití baterie nebo její poškození. Podobně je tomu pak i při pobytu v přírodě nebo u bazénu. Telefon by nikdy neměl ležet přímo na slunci, vždy je lepší ho nechat třeba v tašce nebo batohu. V tropických teplotách se zkuste vyhnout rovněž hraní her či streamování videí a mobilní data zapínejte jen tehdy, kdy telefon opravdu používáte. I připojení na internet ve vedrech může mobil nadměrně zahřívat a zpomalovat.

O e-shopu BatteryShop.cz
Společnost BatteryShop.cz má v obchodování na internetu dlouhodobé zkušenosti, věnuje se mu od roku 1998. Specializuje se výhradně na prodej baterií. Všichni pracovníci mají s produkty z oboru počítačové elektroniky bohaté zkušenosti. Obchodními partnery jsou společnosti z Asie a USA. Všechny prodávané baterie splňují přísné evropské normy a mají všechny certifikáty potřebné pro prodej v zemích Evropské unie. Vysokou kvalitu služeb internetového obchodu potvrzuje 100% hodnocení zákazníků na portálu Heureka.cz.

Internetový obchod BatteryShop.cz provozuje společnost NTB CZ, která je zároveň vlastníkem a výhradním prodejcem baterií značky T6 power.

Evropská unie si nastavuje ambiciózní cíle dekarbonizace unijní ekonomiky pro několik nadcházejících desetiletí. Dosažení uhlíkové neutrality se do značné míry opírá o takzvanou cirkulární ekonomiku. Tedy hospodářství, v němž se různé materiály využívají opakovaně a produkty už se navrhují s myšlenkou budoucí opravitelnosti nebo recyklace jednotlivých komponentů výrobku. Zavedení tohoto systému do praxe má potenciál naplnit cíle pro snížení emisí v Evropské unii až z 39%. Jednotlivé firmy, které u nás principy cirkulární ekonomiky přinášejí do praxe, ale narážejí na různé bariéry. Paradoxně brzdou pokroku nejsou technologie, ale administrativa, jak dokládá zkušenost společnosti CLASSIC Oil, která se zabývá výrobou a recyklací průmyslových kapalin.

„V naší společnosti CLASSIC Oil ročně zrecyklujeme stovky tisíc litrů glykolových kapalin, tedy různých nemrznoucích směsí pro automotive segment nebo systémů HVAC (vytápění, větrání a klimatizace) pro moderní budovy a sportoviště. Použitou kapalinu pročistíme, regenerujeme a vyrobíme z ní zcela nový výrobek se stejnými certifikacemi kvality, jako bychom vyráběli z panenské suroviny. Díky našemu přístupu šetříme jak finance, protože recyklace průmyslových kapalin je až o desítky procent levnější než jejich likvidace, tak environmentální stopu díky tomu, že znovu do oběhu vracíme již vyrobenou látku. I přesto ale narážíme na různé administrativní bariéry,” říká Jan Skolil, technický ředitel společnosti CLASSIC Oil.

Bariérami pro rozšíření recyklace jsou například způsob vypisování veřejných zakázek, administrativa nebo způsob kvantifikace dopadu recyklace. „Jsme jediná společnost ve střední Evropě s recyklační linkou tohoto typu a protože jsme jediní, nemůže být kvůli administrativním pravidlům veřejné soutěže možnost recyklace zohledněná v zakázkách. Ze stejných důvodů nám Ministerstvo životního prostředí odmítá vypracovat metodiku pro udělení známky ekologicky šetrný výrobek,” doplňuje Jan Skolil.

CLASSIC Oil se proto rozhodli nechat si vypracovat výpočet uhlíkové stopy svých produktů. „Celkem přirozeně jsme došli k rozhodnutí vypracovat si uhlíkovou stopu našich produktů. Ve veřejných zakázkách nemůžeme použít téma recyklace jako argument, provozovatele budov nebo logistických parků až tak nezajímá téma ušetřených materiálů ve výrobě našich produktů, a tak hledáme jinou formu kvantifikace našeho přínosu pro životní prostředí,” objasňuje důvody výpočtu uhlíkové stopy Jan Skolil.

Firma věří, že díky výpočtu uhlíkové stopy se podaří otevřít diskuzi nad recyklací průmyslových odpadů v Česku, která zatím prakticky neexistuje. „Legislativa tlačí na ozelenění evropských ekonomik. Existují různé iniciativy například na omezení jednorázových plastů, developeři staví budovy se zelenými certifikacemi, tlačí se na větší účinnost ve výrobě i v provozu firem. O recyklaci teplosměnných kapalin, ale slyšeli pouze jednotky facility manažerů, a tak často ani neví, že mají možnost poslat kapaliny na recyklaci. V nákladech tak ušetří mezi 50–90 % z ceny, kterou by platili za likvidaci,” komentuje Jan Skolil.

Existují i další administrativní bariéry, které CLASSIC Oil téměř znemožňují navazovat přeshraniční spolupráce v oblasti recyklace chladících směsí. Například dovoz tohoto typu průmyslových odpadu ze zahraničí je velice obtížný, a to kvůli extrémně vysokým administrativním poplatkům a získání speciálního povolení pro každý jednotlivý převoz.

Průmyslové odpady ale nejsou jediným odvětvím, které se potýká s nízkou mírou recyklace. Paradoxně i materiály, které se v Česku třídí běžně nejsou recyklované,  tedy materiálově využity. U plastu byla za rok 2021 míra recyklace pouze 43 %. Dle iniciativy Zálohujme.cz může být řešením lepšího vrácení plastů do oběhu právě zálohový systém. V oblasti průmyslových odpadů zatím ale podobné aktivity neexistují. I proto si aktuálně společnost CLASSIC Oil stanovila cíl pro letošní rok otevírat diskuzi nad recyklací průmyslových odpadů v Česku. Společnost aktuálně hledá strategické partnery, kteří ji pomohou se šířením osvěty zejména u odborné veřejnosti.

O CLASSIC Oil
CLASSIC Oil je významným dodavatelem olejů a maziv, kde základ portfolia tvoří značky CLASSIC (automotive), OEST (industry) a CS Line (automotive + industry). V oblasti maziv firma spolupracuje pouze s prověřenými západoevropskými dodavateli a rafineriemi.

CLASSIC Oil je největším českým výrobcem chladicích kapalin / antifreezů a teplosměnných kapalin. V této oblasti vlastní několik ochranných známek, např. CS Antifreeze G® nebo CS EKOTERM®. Disponuje vlastní vývojovou laboratoří a tím se výrazně liší od svých konkurentů, neboť velmi flexibilně reaguje na požadavky zákazníka, požadavky trhu, ale i na samotná specifika jednotlivých aplikací a provozů.

Ve svém sídle v Buštěhradě provozuje vlastní recyklační linku kapalin na bázi glykolu, která je jediná svého druhu ve střední Evropě.

Nižší daň z přidané hodnoty (DPH) na výrobky z recyklovaného materiálu bude na úterním zasedání Rady ministrů životního prostředí v Lucemburku prezentovat ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). Řekl to na dnešním online briefingu s novináři. Nižší sazbu DPH chce řešit na evropské úrovni v reakci na směrnici EU, která nedovoluje členským státům snižovat DPH na výrobky z recyklovaných materiálů. Hladík uvedl, že sníženou dvanáctiprocentní sazbu DPH na výrobky z recyklátu chtěla vládní koalice zavést již v rámci konsolidačního balíčku. Více ZDE

Ze starého oblečení by se mohly stavět domy. Diakonie Broumov totiž vynalezla revoluční způsob, jak využít oděvy, které by jinak skončily na skládce nebo ve spalovně. Vylisovala z nich desky, které jsou tak pevné, že by se daly využít ve stavebnictví. Více informací zde.

Zdroj: TN Nova

Švýcaři v referendu schválili návrh zákona usilující o dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Obyvatelé této alpské země rovněž schválili zvýšení daně z příjmu velkých podniků. Pro klimatický návrh hlasovalo 59,1 procenta zúčastněných a pro novou sazbu daně 78,5 procenta. Vyplývá to z konečných výsledků, které zveřejnil server Neue Zürcher Zeitung (NZZ). Více ZDE

Poslanci Výboru pro životní prostředí se ve čtvrtek 15. června shodli na postoji k revizi rámce EU pro ekodesign pro udržitelné produkty. Hlavním cílem je, aby produkty vydržely déle, bylo snažší je opravovat, recyklovat a zlepšovat. Shodli se na zákazu ničení neprodaného textilu a elektronických zařízení, kdy by hospodářské subjekty, musely hlásit roční počet a procento výrobků, které vyřadily, a také důvody proč.  A dále Komise upřednostní požadavky na ekodesign pro tyto prioritní produkty: železo, ocel, hliník, textilie (zejména oděvy a obuv), nábytek, pneumatiky, čisticí prostředky, barvy, maziva a chemikálie.

Aby se Česko stalo do roku 2050 uhlíkově neutrální zemí a neujel mu vlak ve srovnání s okolními zeměmi, bude muset investovat 3,2 bilionu korun. To znamená asi 1,5 až tři procenta hrubého domácího produktu ročně. Vyplývá to ze závěrů studie s názvem Česká cesta k uhlíkové neutralitě. Výzva, nebo příležitost pro naši ekonomiku? Tu zveřejnil Aspen Institute Central Europe ve spolupráci s poradenskou společností Boston Consulting Group. Více ZDE

Obcím a vodohospodářům z veřejného sektoru, kteří se chystají budovat či modernizovat zásobování pitnou vodou nebo čištění odpadních vod, pomohou hned čtyři nově vyhlášené dotační výzvy Operačního programu Životní prostředí. Na kanalizace, čistírny odpadních vod, vodovody a úpravny vody pošle Ministerstvo životního prostředí čtyři miliardy korun. Další čtvrt miliardou korun podpoří projekty monitorovacích a výstražných protipovodňových systémů.

„Prostředky z evropských, ale i národních zdrojů investujeme do vodohospodářské infrastruktury dlouhodobě. Obcím tak pomáháme realizovat náročné investice, do kterých by se jinak nepustily. Vždy byly mezi žadateli populární, a i nyní předpokládáme, že o ně bude velký zájem. V současném období Operačního programu Životní prostředí jsme už finančně pomohli 160 projektům, které řeší čištění odpadních vod. Ty si rozdělí 5,6 miliardy korun. U pitné vody jsme podpořili na sto projektů s dotací téměř tři miliardy korun. Celkem tedy odteklo do zmiňované infrastruktury přes 8,5 miliardy korun a nyní přidáváme další čtyři miliardy,“ říká ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

Čtyři nové výzvy financované z fondů Evropské unie se vyhlašují v předstihu, příjem žádostí se otevře postupně od konce srpna. Zájemci tak budou mít dostatek času na přípravu svých projektů.

Výzva číslo 42 nabídne dvě miliardy korun na výstavbu centrálních čistíren odpadních vod, popřípadě decentralizovaných ČOV, jejich intenzifikaci a také na výstavbu či dostavbu kanalizace. Podpora se vztahuje ale i na další snižování vypouštěného znečištění, jako jsou např. retenční nádrže či rekonstrukce odlehčení na jednotné kanalizaci. Žádosti bude možné podávat od 30. srpna do 30. září 2023. Výzva je kolová (soutěžní) s jednokolovým modelem hodnocení žádostí.

Výzva číslo 43 se zaměřuje výhradně na stavbu čistíren odpadních vod a kanalizace za účelem nového napojení obyvatel na vyhovující čistírnu. Dotaci získají všichni žadatelé, kteří splní podmínky výzvy a získají daný bodový standard s ohledem na technickou kvalitu a ekologický přínos projektu. Připraveno je celkem 1,5 miliardy korun. Žádosti se budou přijímat od 6. září do 31. října 2023. Výzva však může být z důvodu převisu žádostí ukončena dříve, pokud předložené projekty překročí o 10 % vyhlášenou alokaci.

Další z nově vyhlašovaných výzev s číslem 44 je určena na zlepšení dodávek pitné vody, zejména na podporu výstavby vodovodních řadů a vodovodních přivaděčů. Zároveň podporuje úpravny vody a výstavbu či posílení stávajících vodních zdrojů. Na tyto projekty je v soutěžní výzvě určeno 500 milionů korun. Žádosti bude možné podávat od 30. srpna do 30. září 2023. Míra podpory na vodohospodářské projekty dosahuje až sedmdesáti procent.

Poslední nově vyhlášená výzva č. 48 se zaměřuje na preventivní opatření proti povodním a suchu. Jde zejména o vybudování a rozšíření monitorovacích, předpovědních a výstražných systémů. Podpoří i zpracování digitálních povodňových plánů pro území, která plány dosud nemají, analýzy odtokových poměrů a řada dalších aktivit. Jedná se rovněž o „tradiční“ výzvu, díky které pomůže obce lépe chránit před povodňovým nebezpečím. Na protipovodňové systémy je připraveno 250 milionů korun, žádosti je možné podávat od 28. června do 15. prosince 2023.

„Díky prostředkům z fondů Evropské unie budeme moci dostat k lidem kvalitní pitnou vodu, zdokonalit čištění odpadních vod, snížit ekologická rizika a přispět ke zlepšení čistoty povrchových i podzemních vod. A v neposlední řadě připojíme další a další domácnosti k centrální kanalizaci,“ uzavírá přínosy investic ministr Petr Hladík.

Komise dnes předložila nový balíček opatření, která rozvíjejí základy evropské rámce udržitelného financování. Cílem balíčku je proto zajistit, aby rámec EU v oblasti udržitelného financování podniky a finanční sektor i nadále podporoval a zároveň stimuloval přísun soukromého financování do projektů a technologií zaměřených na uvedenou transformaci. Konkrétně pak Komise v rámci balíčku doplňuje taxonomii EU pro udržitelné investice o další činnosti a navrhuje nová pravidla pro ratingové agentury pro životní prostředí, sociální záležitosti a správu. Více ZDE

Aktualizovaná průmyslová strategie EU pro rok 2021 zdůrazňuje potřebu urychlit ekologické a digitální přechody průmyslu Evropské unie. V této souvislosti byl zahájen proces společné tvorby s cílem vytvořit cestu přechodu pro textilní ekosystém. V návaznosti na proces společné tvorby se zúčastněnými stranami byl zveřejněný dokument o politice přechodové cesty pro textilní ekosystém. Z tohoto důvodu Evropská komise vydala výzvu k předkládání závazků zúčastněným stranám.

Účelem výzvy je shromáždit závazky zúčastněných stran ohledně konkrétních možností s cílem podpořit cestu přechodu. Je to důležitý způsob ukázat, jak zúčastněné strany podporují cíle přechodové cesty a jejich závazek spolupracovat na podpoře dvojitého přechodu ekosystému a posílení jeho odolnosti a konkurenceschopnosti. Textilní cesta přechodu Evropské unie si klade za cíl zjistit, co digitální a zelený přechod, rostoucí odolnost a konkurenceschopnost znamenají pro textilní ekosystém a jaká konkrétní opatření a závazky jsou zapotřebí, aby tento přechod doprovázely.

Výzva k předkládání závazků zůstane otevřená během zavádění Cesty přechodu textilního ekosystému. Závazky budou postupně zveřejňovány.

Dokument ke stažení:

EUTextilesTransitionPathwayfinal2403 [pdf, 874 kB]

Ve Sbírce předpisů ČR vyšla pod číslem 169/2023 Sb. Vyhláška o stanovení podmínek, při jejichž splnění přestává být tuhé palivo z odpadu odpadem. Tato vyhláška stanovuje, kdy tuhé palivo z odpadu, které přestává být odpadem, okamžik, kdy tuhé palivo z odpadu přestává být odpadem, konkrétní účel, ke kterému smí být tuhé palivo z odpadu využíváno, požadavky na odpad vstupující do procesu využití, při kterém vznikne tuhé palivo z odpadu, postup zpracování odpadu v rámci procesu využití, během kterého vznikne tuhé palivo z odpadu, kvalitativní kritéria, která musí tuhé palivo z odpadu splnit, aby přestalo být odpadem,    požadavky na vzorkování a zkoušení, náležitosti průvodní dokumentace, některé požadavky na informace o odpadu, který je předáván do zařízení určeného k využití odpadů, v němž se vyrábí tuhé palivo z odpadu, a o původci tohoto odpadu a některé požadavky na vedení průběžné evidence o nakládání s odpady v zařízení určeném k využití odpadů, v němž se vyrábí tuhé palivo z odpadu.

Čištění odpadní vody je biologický proces, při kterém se v současnosti ale využívá také řada chemických látek. Podle vědců z Mendelovy univerzity v Brně by se některé z nich daly nahradit látkami přírodního původu. Odborníci se zaměřili na přísady, které se v čistírnách odpadních vod používají k separaci kalů. Takzvané flokulanty zkouší nahradit sloučeninami obsaženými v kávové sedlině nebo odpadu z produkce vína. Chemikálie se vědci snaží eliminovat mimo jiné proto, že se kaly běžně aplikují na zemědělskou půdu.

Ročně v Česku vznikne asi 800 tisíc tun neodvodněných čistírenských kalů. Obsahují spektrum anorganických i organických látek, jsou zdrojem základních živin a stopových prvků. V praxi se proto využívají jako hnojivo pro zemědělskou půdu, při rekultivaci skládek nebo bývají kompostovány. Od odpadní vody se kaly v čistírnách nejčastěji oddělují pomocí dávkování chemikálií na bázi polyakrylamidů, což jsou látky používané i v potravinářství nebo stavebnictví, kde slouží například k úpravě vlastností betonu.

Nahradit tyto polymery látkami na přírodní bázi aktuálně zkouší vědci z Agronomické fakulty.  „Důvodem, proč cílíme na změnu flokulantů, je mimo jiné to, že polyakrylamidy tvoří velké shluky, které při aplikaci kalu na půdu brání tomu, aby se do země uvolňovaly živiny. Shluky přitom dokážou v kalu vydržet třeba i půl roku bez jakéhokoli rozkladu,“ upozornil Pavel Suchý, který působí na Ústavu zemědělské, potravinářské a environmentální techniky AF MENDELU.

Podle vedoucího projektu Tomáše Vítěze navíc doposud neexistuje mnoho výzkumů, které by se zabývaly tím, jak konkrétně polyakrylamidy půdu ovlivňují. „Našli jsme několik publikací ze Španělska a ty výsledky nebyly úplně uspokojivé. Do přírody se prostřednictvím flokulantů dostává obrovské množství syntetických látek, což může představovat riziko,“ řekl.

Na základě předchozích výzkumů vědci jako nadějnou alternativu vytipovali tanin. Látku, která je obsažená v kávové sedlině nebo třeba odpadu ze zpracování vína. „Tanin je pro nás zajímavý nejen proto, že na jižní Moravě máme spoustu kaváren a aktivní vinařský průmysl – tudíž můžeme efektivně využívat odpad, který se u nás produkuje. Taninu si ceníme i pro jeho vlastnosti. Například to, že dokáže narušit buňku a přispívá tak k efektivnějšímu odvodnění kalu,“ vysvětlil Suchý.

Využitelnost taninu letos odborníci otestují v laboratoři, získané poznatky by následně rádi přenesli přímo do provozu. V rámci projektu TAČR chystají vědci spolupráci s českým výrobcem čistíren odpadních vod pro města i obce. Podle Vítěze je zásadní, aby výsledný flokulant nebyl drahý a byl ho na trhu dostatek. „Musíme nabídnout řešení, které je cenově konkurenceschopné těm řešením současným,“ řekl.

Do budoucna odborníci plánují výzkum rozšířit také o úpravu pitné vody. I v tomto případě by svou roli mohla sehrát káva. „Z pitné vody se většinou kvůli chuti odstraňuje železo nebo mangan. A tím, že taniny vyvazují kovy, dala by se ekonomicky snížit náročnost úpravy takové vody,“ dodal Vítěz.

Jaká je kvalita ovzduší v místě kde žijete, co hladina hluku nebo množství zeleně a kvalita nejbližších míst ke koupání? Nyní si můžete zkontrolovat kvalitu životního prostředí na online platformě evropského atlasu životního prostředí a zdraví, který spustila Evropská agentura pro životní prostředí (EEA). Další informace ZDE, online atlas ZDE.

Stromy dokážou pro své přežití udělat více, než si vědci dosud mysleli. Například buky si umějí udržovat v půdě dostatečné množství živin. Při výzkumu, který vedl Filip Oulehle z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR – CzechGlobe a České geologické služby, vědci také zjistili, že pokud žijí různé druhy stromů pospolu, dokážou prostředí přizpůsobovat ke společnému prospěchu. Což je další z mnoha argumentů, proč jsou odolnější lesy smíšené na rozdíl od monokulturních, uvedl Oulehle.

Zjištění, jak stromy fungují ve vztahu ke svému prostředí a jak jsou schopny jej ovlivňovat, je důležité pro vytváření nových lesů, které budou lépe odolávat klimatické změně. "Ukázalo se, že každá dřevina si specificky upravuje půdní prostředí tak, jak jí to nejvíce vyhovuje. Buk si udržuje vysoký obsah živin v půdě, naopak smrk má půdu pod svou korunou nejchudší. Rostou-li tyto dřeviny pospolu, vytvářejí variabilní půdní prostředí, a tím dokážou společně čelit měnícím se podmínkám prostředí mnohem lépe, než když jsou pěstovány jednotlivě v monokulturách," vysvětlil Oulehle.

Vědci se zaměřili na výzkum ve středoevropských lesích, které nejenže čelí klimatické změně, tedy změně vnějších podmínek, ale zároveň půl století čelily kyselým dešťům a ukládání síry do půdy, která se tak stávala kyselejší. "Izotopově jsme analyzovali více než 1700 letokruhových segmentů buku, smrku a jedle, abychom mohli studovat, jak stromy regulují příjem oxidu uhličitého fotosyntézou a zároveň nakolik je tento proces ovlivněný ztrátou vody výparem z listů," uvedl Oulehle. Poměr dvou základních životních procesů rostlin, tedy fotosyntézy a transpirace, zanechává otisk v izotopech uhlíku ve dřevě.

Výsledky přinesly zjištění, že zatímco fyziologii jedlí velmi negativně ovlivnily kyselé deště, buk si dokázal udržet optimální fyziologické fungování. Po ústupu kyselých dešťů se zlepšila fyziologie všech stromů, ale v místech, kde je stále nedostatek vápníku v půdě, který snižuje kyselost, jsou stromy stresované. Stromy v těchto místech více regulují dýchání (transpiraci), což znamená, že strom více šetří vodou. "Když pak přijde sucho, strom už se s ním nemusí dokázat vyrovnat," řekl Oulehle. Je tedy zřejmé, že lesy v lokalitách s kyselou půdou jsou více ohrožené klimatickou změnou, která přináší déletrvající a intenzivnější epizody sucha. Kyselé deště byly ve střední Evropě běžné ve druhé polovině minulého století. Šlo o důsledek vypouštění spalin z tepelných elektráren. V Česku byly symbolem této doby zničené lesy v Krušných horách, ale například i v Jizerských horách. Postupné odsířování elektráren spalujících uhlí nastalo v Československu ve velké míře až po roce 1989.

Pro obnovu a život lesů, především v těchto oblastech, tak nyní může být rizikem plánované masivní spalování dřevní štěpky. Vápník je totiž důležitou živinou, která má vliv na zdraví stromů a zároveň je koncentrován v biomase stromů. "Pravidelné odnímání při těžbě dlouhodobě vede k ochuzování lesů o tento důležitý prvek. Toto riziko je ještě akutnější v současnosti, kdy se uvažuje o intenzivní těžbě nejen kmenů, ale dokonce celých stromů pro energetické účely. Spalováním stromů v teplárnách a elektrárnách budeme dále zhoršovat kvalitu půdního prostředí v lesích," řekl Oulehle.

Invazní nepůvodní druhy jsou velkým rizikem pro přírodní ekosystémy, člověka, ale i hospodářská zvířata a zemědělství. K zavlékání rostlinných a živočišných druhů mimo oblasti jejich původního rozšíření přitom dochází vlivem lidské činnosti. Opatření Akčního plánu proti šířícím se invazním nepůvodním druhům se budou realizovat v příštích šesti letech společnou aktivitou ministerstev, orgánů státní správy, ale také vědců a odborné i laické veřejnosti.

První Akční plán pro řešení problematiky prioritních způsobů šíření invazních nepůvodních druhů v České republice, dnes schválený vládou, se zaměřuje na omezení nejzásadnějších způsobů (nezáměrného) šíření invazních nepůvodních druhů.

„Některé biologické invaze jsou velmi výrazné, např. šíření bolševníku velkolepého v západních Čechách. Ten způsobuje popálení kůže a zásadně negativně mění složení rostlinných společenstev. Jeho výrazná podoba umožňuje dobré mapování výskytu včetně zapojení veřejnosti, která je tak v Karlovarském kraji lépe informovaná a intenzivně s ochranou přírody spolupracuje. Jiné invaze postupují méně nápadně, plíživě, jako třeba invaze raka pruhovaného, který přenosem račího moru likviduje naše původní druhy raků," uvedl Jan Pergl, expert a popularizátor tématu z Botanického ústavu Akademie věd ČR, v.v.i.

„Záměrné šíření nepůvodních invazních druhů sice zakazuje evropská i česká legislativa, ale šíření řady invazních nepůvodních druhů probíhá po jejich zavlečení samovolně nebo nezáměrně, třeba v rámci transportu materiálů při stavební činnosti nebo dopravě. Nicméně i těmto způsobům jejich šíření je třeba věnovat pozornost. MŽP proto na základě odborných podkladů zpracovaných Botanickým ústavem AV ČR v.v.i  připravilo Akční plán pro řešení problematiky prioritních způsobů šíření invazních nepůvodních druhů v České republice a nyní jej začneme aktivně naplňovat," doplňuje ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) a dodává: „Akční plán nám mj. pomůže se lépe připravit na šíření invazích druhů, které se v ČR ještě nevyskytují, jako je například sršeň asijská. Ta je reálnou hrozbou nejen pro přírodu, ale i pro včelařské hospodaření a zdraví lidí.“

Akční plán zahrnuje 14 opatření v sedmi tematických okruzích, které zahrnují informovanost, metodickou a odbornou podporu, kontrolní činnost, ekonomické nástroje, legislativní nástroje, monitoring a výzkum. K jednotlivým okruhům byly stanoveny specifické cíle Akčního plánu pro Českou republiku zaměřené na konkrétní prioritní způsoby šíření a vyjmenované druhy invazních organismů a také na konkrétní cílové skupiny, které mohou přispět k omezení šíření invazních nepůvodních druhů. Příkladem náplně opatření Akčního plánu je např. společná osvěta MŽP a MZe k prevenci šíření zmíněné sršně asijské, zapojení veřejnosti do monitoringu invazních druhů formou občanské vědy nebo zpracování profesních kodexů (pro rybáře, zahrádkáře a další), jak šíření nežádoucích druhů předcházet.

„V boji proti invazním nepůvodním druhům je důležitá součinnost zemědělského resortu a resortu životního prostředí. Tyto druhy totiž, stejně jako škůdci a choroby rostlin, kromě dopadů na biodiverzitu způsobují často také přímé hospodářské škody, ztráty na výnosech zemědělských kultur. Akční plán je dobrým příkladem, kdy se odborníci z obou resortů podílí na řešení takto významného problému,“ řekl ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL).

Na přípravě Akčního plánu participovali nejen odborníci z Akademie věd ČR, ale také společná meziresortní komise MZe a MŽP pro nepůvodní a invazní nepůvodní druhy a po dva měsíce se k jeho návrhu mohla vyjadřovat i široká veřejnost.

Dokument ke stažení:

Akční plán proti šíření invazních druhů (PDF, 937 kB)