Evropská komise informovala o tom, že se podařilo výrazně navýšit signatáře Aliance pro plasty v oběhovém hospodářství (Circular Plastics Alliance). Aliance byla spuštěna v prosinci 2018 a od té doby se do ní zapojilo více než 170 subjektů. Jejím cílem je do roku 2025 použít 10 milionů tun recyklovaného plastu ročně pro tvorbu nových výrobků, přičemž momentálně je to pouze okolo 4 milionů tun plastu. Vytvořeno již bylo 6 pracovních skupina zaměřených na automobilový průmysl, obaly, stavebnictví, zemědělství, elektrické a elektronické výrobky a na monitoring a sběr dat. Iniciativa je součástí strategie pro plasty, která byla představena v loňském roce.

Horní hranice pokut firmám za přestupky týkající se vykazování emisí a nákupu emisních povolenek se zdesetinásobí na 20 milionů korun. Postihy zvýší vládní novela o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, kterou dnes schválil Senát. Předlohu, která mimo jiné také zavede modernizační fond, nyní dostane k podpisu prezident.

Zřejmě nejrozsáhlejší debata se vedla v horní komoře o rozdělování peněz z modernizačního fondu, který by mohl dostat v příštích deseti letech z prodeje povolenek zhruba 100 miliard korun. Půjdou například na snižování emisí a podporu obnovitelných zdrojů energie. O poskytování peněz z fondu bude rozhodovat ministr životního prostředí.

Už Sněmovna podpořila návrh, aby se při rozdělování peněz z fondu zvýhodňovaly projekty v regionech postižených útlumem těžby uhlí. Jsou to Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský kraj. Senátor za STAN Miroslav Balatka k tomu chtěl doplnit upřesnění, aby projekty z těchto regionů dostávaly nejméně o desetinu bodů navíc. Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) s tím nesouhlasil. Upozorňoval na to, že metodika čerpání peněz bude hotova teprve příští rok a není jisté, zda se projekty budou hodnotit body. Brabec senátory ujišťoval, že postižené regiony zvýhodněny budou. Jelikož Senát předlohu schválil, o Balatkově úpravě už nehlasoval.

Ministerstvo životního prostředí zdůvodňuje zvýšení postihů tím, že nyní se firmám při nákupu velkého množství povolenek vyplatí spíše zaplatit pokutu než emise správně vykázat. Sankce dostávají provozovatelé zařízení, která významně snížila, nebo částečně ukončila provoz, ale nepředala údaje. Pokuty se ukládají také za nezjišťování nebo nevykazování emisí.

Současná nejvyšší možná sankce není podle ministerstva dostatečnou motivací pro firmy, které musí koupit více než 25.000 emisních povolenek za rok. Cílem zvýšení horní hranice není ukládání neodůvodněně vysokých postihů, ale aspoň takových, aby byly ve výši zamlčených povolenek, uvedlo.

Firmy s menšími emisemi budou moci podle novely zažádat o pětiletou výjimku ze systému povolenek. Výjimky se budou týkat zařízení, jehož roční emise v předchozích třech letech nepřesáhly 2500 tun ekvivalentu oxidu uhličitého. Představují 0,07 procenta všech emisí v rámci systému. U těchto firem by nebylo třeba zavést žádné náhradní opatření.

Obchodování s povolenkami je hlavním nástrojem Evropské unie pro snižování emisí skleníkových plynů v průmyslu a energetice. Cílem revize evropské směrnice i českého zákona je podle ministerstva životního prostředí ekonomicky efektivní snižování emisí v letech 2021 až 2030.

Statní fond životního prostředí ČR spouští první výzvu v Programu Životní prostředí, ekosystémy a změna klimatu, ve které nabídne právnickým osobám 26 milionů korun na tvorbu adaptačních strategií přizpůsobení se změně klimatu na lokální a regionální úrovni. Ve výzvě, pojmenované po norské metropoli, mohou žadatelé získat až 1,3 milionu korun, resp. pokrýt až 90 procent způsobilých výdajů projektu. Žádosti je možné podávat online od 14. ledna do 15. března 2020.

Negativní projevy klimatu patří k nejvíce společensky diskutovaným tématům současnosti. Vytvoření strategických dokumentů, které stanoví dlouhodobý přístup obcí, měst a regionů na jejich adaptaci, je tedy více než nezbytné. S jejich přípravou pomůže nová výzva Oslo financovaná z Fondů EHP a Norska 2014-2021. Výše podpory se pohybuje v rozmezí od 130 tisíc do 1,3 milionu korun.

„Česká republika již disponuje národní Adaptační strategií, které reflektuje problematiku klimatické změny z hlediska celého našeho území. Jsou to ovšem právě jednotlivé obce a jejich obyvatelé, na které často dopadají negativní důsledky změny klimatu nejcitelněji. Mluvíme tu například o ničivých povodních, vichřicích či vysokých letních teplotách, které se v betonových ulicích mohou vyšplhat k vysokým hodnotám, a tím tak způsobovat závažné zdravotní potíže. V rámci programu Norských fondů jsme se proto rozhodli zaměřit na přípravu a implementaci adaptačních strategií na lokální a regionální úrovni, které budou reflektovat individuální potřeby jednotlivých obcí a regionů,“ zdůvodňuje zaměření nové výzvy Petr Valdman, ředitel Státního fondu životního prostředí ČR.

Dotace pomohou uhradit všechny aktivity související s kompletním zpracováním adaptační strategie a to včetně přípravy analytických podkladů. O podporu mohou žádat veškeré subjekty, které jsou v České republice založeny jako právnické osoby, tj. subjekty a organizace veřejné i soukromé, komerční či nekomerční nebo nevládní neziskové. Podmínkou pro získání podpory je však přijetí vytvořené strategie výkonným místně příslušným orgánem, který rozhoduje o jejím využití v dané lokalitě.

„Naším cílem není jen vytvořit strategický dokument. Chceme vytvořit efektivní funkční plán, který bude skutečně využíván v praxi a umožní realizovat prospěšná opatření, jenž budou zlepšovat prostředí našich obcí a jejich okolí. Každá z vytvořených strategií tak musí obsahovat nejen analytickou, návrhovou a implementační část, které zmapují situaci a rizika na daném území, ale musí obsahovat také akční plán, který bude navrhovat konkrétní opatření a přibližný harmonogram pro jejich realizaci,“ upřesňuje Ivo Marcin, vedoucí Samostatného oddělení Norských fondů a dodává, že v následujících výzvách bude možné získat také prostředky pro realizaci těchto opatření.

Žadatelé mohou předkládat své žádosti o podporu od 14. ledna do 15. března 2020 prostřednictvím online formuláře v Agendovém informačním systému. Další podrobnosti o výzvě a bližší podmínky jsou k dispozici na internetových stránkách Státního fondu životního prostředí ČR.

A proč právě Oslo? Název výzvy byl vybrán s ohledem na bohaté zkušenosti norského hlavního města s realizací mnoha zelených a modrých opatření, která mohou sloužit jako příklady dobré praxe i pro naše obce. Je to právě Oslo, které bylo Evropskou komisí zvoleno evropským zeleným městem pro rok 2019. „Naším cílem je, aby obce v České republice byly do budoucna stejně zelené a odolné jako tato norská metropole,“ uzavírá Petr Valdman.

Dokumenty k výzvě Oslo

Za porušování chemického zákona uložili inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z Oblastního inspektorátu v Hradci Králové pokuty dvěma firmám, které na český trh uvedly tisíce kusů čisticích prostředků pro domácí použití, o jejichž nebezpečných vlastnostech ale české spotřebitele na etiketách dostatečně neinformovaly. Společnost UNIBRANDS CZ s.r.o. za to dostala pokutu 180 tisíc korun a společnost JIP východočeská, a.s. pokutu 120 tisíc korun.

Společnost UNIBRANDS CZ výrobky nakupovala v Německu a distribuovala na český trh. Tablety do myčky (All-in 1 POWER AKTIV GUT & GÜNSTIG, balení po 40 kusech a POWER CLASSIC GUT & GÜNSTIG, balení po 60 kusech) neměly na štítku označení, že tato nebezpečná chemická směs způsobuje vážné podráždění očí. Na WC tabletách (Power WC-Tabs GUT & GÜNSTIG, balení po 16 kusech) chybělo například i označení, že dráždí kůži. Na dalším WC čističi (Power WC Chlor GUT & GÜNSTIG, 750 ml) nebylo upozornění, že způsobuje těžké poleptání kůže a poškození očí a také to, že při styku s kyselinami uvolňuje toxický plyn a nesmí se používat společně s jinými výrobky. Čistič na nerez (EDEL-STAHL REINIGER GUT & GÜNSTIG, 300 ml), čistič na koupelny (GUT & GÜNSTIG, l litr) a dezinfekční sprej (G & G, 250 ml) neměly výstražné symboly nebezpečnosti v dostatečné velikosti, které měly být 16 milimetrů x 16 milimetrů. U čističe na koupelny a dezinfekčního spreje chybělo i signální slovo „nebezpečí“.

Společnost UNIBRANDS CZ ani v zákonné lhůtě 45 dnů od uvedení výrobků na trh neposkytla informace o složení a fyzikálně-chemických vlastnostech těchto výrobků Ministerstvu zdravotnictví ČR, jak jí ukládá chemický zákon. Za zjištěná pochybení uložili inspektoři firmě pokutu 180 tisíc korun.

Společnost UNIBRANDS CZ přeprodávala tyto výrobky společnosti JIP východočeská, která pak produkty nabízela ve svých prodejnách JIP s potravinami a dalším zbožím. Některé stejně nedostatečně označené produkty našli inspektoři například v prodejnách JIP v Pardubicích-Polabinách nebo v Hořovicích. Proto dostala pokutu také společnost JIP východočeská, a to ve výši 120 tisíc korun. „Uvádění povinných informací o nebezpečnosti chemických látek a směsí na obalu je jediným zdrojem informací pro spotřebitele. Neuvedení různých povinných vět a upozornění může vést k neopatrnému používání a tím až k vážnému poškození zdraví,“ řekl Lukáš Trávníček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králové.

Přitěžující okolností pro obě firmy bylo, že je inspektoři za stejné přestupky pokutovali už v roce 2017. Společnost UNIBRANDS CZ tehdy dostala pokutu 80 tisíc korun a společnost JIP východočeská pokutu 60 tisíc korun.

Proti aktuálním sankcím se ani jedna z potrestaných firem neodvolala, obě pokuty jsou pravomocné.

Vláda v pondělí schválila návrhy zákonů o odpadovém hospodářství z pera Ministerstva životního prostředí. Ministr Richard Brabec označil zákony za „revoluci“ a mluvil o tom, že Česko přestane být „skládkařskou velmocí“. Nicméně realita není zdaleka tak růžová, jak se ji snaží veřejnosti vykreslit. Hlavní problém zákona o odpadech leží v posunu termínu, kdy má být zakázáno skládkovat využitelné a recyklovatelné odpady z roku 2024 na 2030, Česko nemá plnohodnotný systém hnědých popelnic na třídění bioodpadu ani nelze opominout problematiku zálohování, více ZDE

Vyhláškou č. 437/2016 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě (dále jen "vyhláška"), byly stanoveny povinnosti pro provedení hygienizace kalů z ČOV, které jsou aplikovány na zemědělskou půdu.

Konkrétně bylo stanoveno, že technologie na úpravu kalů musí být ověřena z hlediska své účinnosti dle §10 vyhlášky a dále je nutno plnit při aplikaci kalů na zemědělskou půdu kritéria dle § 5, který odkazuje na mikrobiologická kritéria v příloze č. 4. vyhlášky. Tyto povinnosti měly být plněny od 1. 1. 2020 dle přechodných ustanovení ve vyhlášce.

Dne 14. listopadu 2019 byla ve sbírce zákonů vydána vyhláška č. 305/2019 Sb., kterou se mění vyhláška č. 437/2016 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě. Tato vyhláška upravila konec přechodného období na 31. 12. 2022.

Novela vyhlášky je účinná ode dne 1.12. 2019.

Evropská komise chce v rámci přechodu ke klimaticky odpovědnému hospodářství v nejbližších měsících přijít s řadou kroků a iniciovat masivní investice do ekologických projektů. Prohlásila to dnes šéfka unijní exekutivy Ursula von der Leyenová, která představila klimatický plán označovaný jako Evropská zelená dohoda. Mezi první opatření bude patřit návrh normy zavazující unii ke klimatické neutralitě v polovině století či k vytvoření fondu pro podporu regionů závislých na energii z fosilních paliv. Z něj by vedle dalších zemí mohlo čerpat i Česko.

Plán má podle šéfky nové Evropské komise obsahovat 50 kroků, které by do roku 2050 měly přispět k docílení klimatické neutrality. Týkat se bude řady oblastí od energetiky přes automobilový průmysl až třeba po zemědělství.

"Je to nová růstová strategie, která změní způsob našeho života a práce, výroby a spotřeby, abychom mohli žít zdravěji a inovovat své podniky," prohlásila von der Leyenová při dnešní prezentaci svého plánu v Evropském parlamentu.

Mezi první opatření bude počátkem příštího roku patřit návrh prvního klimatického zákona stanovujícího podmínky klimatické neutrality. Po něm podle von der Leyenové volají představitelé mnoha velkých firem, aby měli jistotu, že se jim vyplatí investovat do ekologických projektů.

Fond pro uhelné regiony by podle předsedkyně EK měl umožnit nalezení investic ve výši 100 miliard eur (2,5 bilionu korun), které pomohou několika desítkám nyní na uhlí závislých oblastí v řadě unijních zemí zvládat nadcházející změny. Mezi hlavními příjemci mají být Polsko či průmyslové oblasti Německa, dostane se však i na další země včetně Česka.

Právě finanční podporou pro své regiony středoevropské země podmiňují svůj souhlas s klimatickou neutralitou, o níž bude ve čtvrtek jednat unijní summit.

Další informace na stráknách EK - ZDE

Ministerstvo průmyslu a obchodu vydalo brožuru, kde přináší ucelený přehled poskytovatelů a programů podpory pro malé a střední podniky. Chce tak poskytnout podnikatelům jasné informace o dostupných možnostech podpory a pomoci jim při výběru toho nejvhodnějšího. Katalog je přehledně rozčleněn podle jednotlivých poskytovatelů s upřesněním konkrétní výše podpory a nechybí ani přímý kontakt na poskytovatele podpory. K dispozici bude jak elektronicky na stránkách MPO, tak v tištěné podobě na akcích pořádaných ministerstvem. Dsotat se k němu lze také prostřednictvím poboček Agentury pro podnikání a inovace a agentur CzechTrade a CzechInvest.

Dokument ke stažení:

EU se dnes během zasedání COP25 v Madridu dohodlo se Švýcarskem na sladění systémů obchodování s emisemi. Od roku 2020 mohou být povolenky z obou systémů použity pro kompenzaci emisí vyskytujících se v obou systémech. Dohoda o propojení mezi EU a Švýcarskem je první svého druhu a ukazuje, že systémy obchodování s emisemi mohou připravit cestu pro širší mezinárodní trhy s uhlíkem. Dohoda zahrnuje rovněž letecký sektor.

Využitím dešťové vody a takzvané šedé vody ze sprch a umyvadel by se v budovách dalo ušetřit až 40 procent pitné vody, která se používá na splachování. Na tiskové konferenci to řekl ředitel aliance Šance pro budovy Petr Holub. K širšímu využití této vody je podle něj třeba odstranit administrativní bariéry, poté lidi ekonomicky motivovat a nakonec zavést zákonnou povinnost pro nové stavby.

Vzhledem ke klimatickým změnám se podle Holuba stavební průmysl musí na hospodaření s vodou zaměřit. Jako zásadní problém vnímá to, že chybí definice užitkové vody v legislativě. "Není jasné, co lze považovat za užitkovou vodu a pro jaké účely ji lze využít. Jde o dešťovou vodu nebo šedou vodu ze sprch a umyvadel. Tu lze po určitých hygienických úpravách používat na splachování záchodů, na závlahu nebo na praní. Dnes musí její využití projít ad hoc schvalovacím procesem s nejistým výsledkem," uvedl.

Aliance navrhuje do zákona o ochraně veřejného zdraví a příslušné vyhlášky uvést definici užitkové vody a parametry, které musí splňovat. Chce také stanovit účely, pro které může být využita. Problém je podle Holuba i v tom, že zatímco projekty na úsporu energie nebo zvyšování kvality pracovního prostředí se ekonomicky vyplatí, u systému šetrného hospodaření s vodou není úspora tak výrazná.

Aliance navrhuje podpořit investice do těchto řešení pro všechny typy budov. "Programy lze financovat z národních dotací, například programu Nová zelená úsporám pro obytné budovy, nebo z evropských fondů. Do budoucna lze zvažovat další opatření pro zajištění šetrného hospodaření s vodou. Například zkrácení odpisové doby u podnikatelů, včetně developerů," řekl Holub. Jako další možné kroky zmínil zvýhodněnou sazbu daně z nemovitosti, pokud má budova systém šetrného hospodaření s vodou nebo tzv. zelenou střechu.

Do nového stavebního zákona, který je v připomínkovém řízení, aliance navrhuje zakotvit, aby stavebníci měli povinnost dodržet hierarchii hospodaření s dešťovou vodou u novostaveb, případně větších renovací stávajících budov. "Nejdříve je třeba zajistit vsakování na povrchu, odpar či právě využití jako užitkové vody v budově. Až pokud se prokáže, že to nelze, může být povolen její regulovaný odtok z pozemku," dodal Holub.

Ochrana životního prostředí je téma, které veřejnost zajímá, ale které ji také do značné míry rozděluje. Ve veřejném prostoru většinou rezonují dva přístupy. Pro první je ochrana životního prostředí nejvyšší metou, o kterou musíme usilovat vždycky a všude, pro druhý je symbolem brzdy ekonomického růstu. Oba tábory by se ale mohly shodnout, že vyspělá společnost se pozná podle snahy chovat se ohleduplně. Jednou z možností, jak se vyspělé společnosti mohou chovat ohleduplně, a zároveň tak naplnit politické strategie, výzvy a hlavně prakticky přispět k ochraně životního prostředí, jsou tzv. odpovědné veřejné zakázky.

Historie odpovědných zakázek začíná v 80. letech minulého století, byť k většímu rozmachu dochází až po roce 2000. Původně byly označovány jako „zelené“, následovalo mnoho dalších termínů jako „udržitelné“, „chytré“ nebo nově i „oběhové“. Samostatně se pak vyvíjely veřejné zakázky se zohledněním sociálního aspektu. Osobně preferuji termín „odpovědné veřejné zakázky“, neboť nepodléhá módním trendům.

Většina zadavatelů se s některým z výše uvedených termínů již setkala, pokud si však někdo stále nedokáže pod pojmy nic představit, jedná se o zohledňování environmentálních (případně sociálních) aspektů při pořizovaných výrobků a služeb. Článek se bude nadále věnovat primárně zakázkám se zohledněním environmentálních parametrů.

Odpovědné veřejné zakázky se řadí mezi tzv. dobrovolné nástroje politiky ochrany životního prostředí. Jedná se o dobrovolný nástroj, a tedy o vhodný doplněk k regulativnímu přístupu. Tržní síla veřejných institucí je obrovská. Evropská komise na svých stránkách uvádí, že evropské autority utratí ročně 1 800 mld. EUR, což představuje 14 % evropského hrubého domácího produktu. Takový objem prostředků může při vhodném nastavení efektivně stimulovat trh směrem k environmentálním inovacím. Případně může s předstihem připravit trh na budoucí restriktivní opatření. Existují totiž dva přístupy. První vychází z teorie, která říká, že by environmentální parametry měly být nastaveny tak, aby odpovídaly legislativnímu minimu v horizontu 6–8 let. Druhý se zaměřuje na omezování výrobků a služeb s nejvyššími dopady v daném čase. Jakým způsobem jsou environmentální parametry zohledňovány, je popsáno ve druhé části článku.

Nejprve se podívejme do historie environmentálně odpovědného zadávání v ČR, protože víceméně ilustruje vývoj po celém světě. V České republice jsou environmentálně odpovědné zakázky spjaty s Národním programem označování ekologicky šetrných výrobků (dále též Program EŠV), který vznikl v roce 1993. Ministerstvo životního prostředí se rozhodlo podpořit navýšení počtů takto označených výrobků upřednostňováním jejich nákupu. Proto byl v roce 1998 vydán příkaz ministra, který takové nákupy upravoval. V roce 2000 pak bylo přijato usnesení vlády č. 720, které nákup výrobků s ekoznačkou EŠV doporučovalo všem resortům, resp. subjektům veřejné správy. Velký dopad na tuto oblast měl vstup ČR do EU, resp. změna legislativy (zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách). Ten umožňoval zohledňovat zavedení systému environmetálního managementu primárně u dodavatelů služeb, resp. kvalitativní vlastnosti výrobků, kam se řadily i jejich dopady na životní prostředí. Také Evropská komise vydala sdělení EK č. 400/2008 k veřejným zakázkám pro lepší životní prostředí. V rámci této iniciativy pak zveřejnila sadu metodik, které umožňovaly spojit podporu nákupu výrobků s ekoznačkou tím, že zadavatelům usnadnila využití kritérií pro udělení ekoznačky jako tzv. „technických podmínek“. MŽP v návaznosti na uvedené sdělení připravilo „novelu“ usnesení vlády č. 720/2000, která byla schválena usnesením vlády č. 465/2010. Toto usnesení stanovovalo mimo doporučení nakupovat výrobky s ekoznačkou i povinnost nákup výrobky dle schválených metodik (výpočetní technika a nábytek). ČR se tak stala jednou z mála zemí, kde bylo uplatňování environmentálních parametrů (ve vymezených oblastech) povinné. Praxe však ukázala, že tento přístup objem „zelených nákupů“ nezvýšil, zároveň je z pohledu administrace (aktualizace stávajících metodik, resp. zvyšování počtu pokrytých oblastí) náročný. Proto se MŽP rozhodlo změnit přístup, který vyústil k přijetí usnesení vlády č. 531/2017. Mezitím byl schválen a nabyl účinnost nový zákon o zadávání veřejných zakázek (č. 134/2016 Sb.), který možnosti zohledňovat environmentální parametry rozšířil.

Jak je tedy možné, že cca 20 let od první úpravy jsou environmentálně odpovědné zakázky v ČR stále Popelkou? Příčin je více. Mezi hlavní důvody lze zařadit novely zákona č. 137/2006 z let 2010 a 2011, které omezily možnost zohledňovat systémy environmentálního managementu, resp. jiné environmentální, ale i kvalitativní požadavky. Mantrou se stala cena a jakékoliv „nadpožadavky“ byly tabu. To ještě více snížilo ochotu zadavatelů vůbec přemýšlet nad environmentálními parametry. Dalšími překážkami jsou strach z postihu ze strany kontrolních orgánů, obecná tendence kopírovat zažité postupy, obava z vyšší administrativní náročnosti, zrušení zakázky z důvodu nedostupnosti produktů, nízké přesvědčení o smysluplnosti tohoto typu zakázek a na závěr nejčastější argument, a sice že šetrné výrobky znamenají neopodstatněné zvýšení ceny.

Instituce, které jsou odpovědné za koordinaci environmentálně odpovědných zakázek, se snaží uvedené překážky odbourávat. Opětovně platí, že vývoj v ČR fakticky kopíruje vývoj v Evropě.

Ekoznačení - Ekoznačení je prvním z typů environmentálního značení upraveného normami ISO řady 14020. Jedná se o označování výrobků a služeb, které splní kritéria, předem stanovaná nezávislou stranou. Ta je pak odpovědná i za posuzování splnění těchto kritérií, podle předem daných podmínek. Tímto způsobem je zaručena vysoká důvěryhodnost ekoznačení.

Nejstarším opatřením je využití ekoznaček, resp. kritérií pro jejich udělení. Veřejné instituce nakupují či poptávají produkty s ekoznačkou, u kterých je jejich šetrnost garantována nezávislou stranou. Jedná-li se o nákupy mimo zákon o veřejných zakázkách, lze pořídit výrobek v maloobchodním prodeji. V případě nákupů dle zákona mohou zadavatelé buď využívat ekoznačku jako štítek, nebo využít kritéria pro udělení ekoznačky v podmínkách účasti v zadávacím řízení, případně v rámci hodnotících kritérií. Limitujícím faktorem může být relativně omezený počet výrobků s ekoznačkou na českém trhu či zvýšená náročnost ověření splnění environmentálních požadavků. Ověření však není o nic náročnější než ověření jiných kvalitativních požadavků.

Ministerstvo životního prostředí proto zveřejnilo Metodiku pro environmentálně odpovědný přístup při zadávání veřejných zakázek a nákupech státní správy a samosprávy  spolu s technickými listy, které obsahují doporučené environmentální požadavky pro vybrané spektrum výrobků a služeb. Ty pokrývají nejpodstatnější dopady daných výroků a služeb na životní prostředí, a tím minimalizují administrativní náročnost. Listy obsahují i stručné zdůvodnění, proč byly zvoleny právě tyto požadavky, případně i související přírodní procesy. Téměř všechny listy obsahují i odkazy na příklady dobré praxe ze zahraničí, prokazující snížení dopadů na životní prostředí, resp. související ekonomické přínosy. Druhotným cílem Metodiky a listů je zejména naučit zadavatele a uchazeče s environmentálními požadavky pracovat. Pro ambicióznější jsou k dispozici metodiky Evropské komise (uvedené na témže odkaze). Obě metodiky byly konzultovány s orgány odpovědnými za veřejné zakázky, takže nikdo nemusí mít obavu z postihu při kontrole.

Další možností je využívat systémy environmentálního managementu v rámci technické kvalifikace a zohlednění nákladů v celém životním cyklu. První případ je obecně znám, takže jej není potřeba rozvádět. Přesto se Ministerstvo životního prostředí a CENIA na základě poznatků z projektu BRAVER rozhodly vytvořit specifickou metodiku pro zohlednění EMS, zejména s ohledem na zvýšení důrazu na EMAS a možnosti jeho upřednostňování. Druhá možnost je stále novinka. Tento způsob je náročný na přípravu. Ideálně totiž musí být založen na vědeckém podkladu či obecně platných postupech (např. normách). Nicméně je to jasný symbol, že hodnocení na základě pořizovací ceny již není jedinou možností, jak ekonomicky zhodnotit výhodnost nabídky.

Univerzálním řešením, které může do značné míry překonat zmíněné překážky, je plánování či strategický přístup. Jsou-li zakázky plánovány v dostatečném předstihu, je možné i s využitím zákonných možností (soutěžní dialog) dosáhnout na první pohled nemyslitelného.

Pomoci by v tomto mohly i v dubnu 2017 vydané pokyny ISO 20400 pro udržitelné nakupování, které lze považovat za další milník ve vnímání odpovědného či udržitelného přístupu k veřejným nákupům. ISO 20400 provází zadavatele strategickým přístupem v procesu nakupování. Tyto pokyny připravili zástupci a experti z více než čtyřiceti zemí. Obsahují popis celého procesu managementu odshora dolů, tedy od tvorby strategie až po konkrétní kroky, které organizaci umožní realizovat udržitelné nakupování. Poskytují tak komplexní doporučení, jak zadávat zakázky jinak. Organizacím to umožňuje, aby udržitelné nakupování integrovaly do stávajících procesů řízení.

Významný potenciál v této souvislosti poskytují centrální nákupy, a to nejen proto, že vytvářejí větší tlak s ohledem na jejich objem, ale i s ohledem na lepší možnosti využití strategičtějšího přístupu, případně možné specializace příslušných zaměstnanců.

V závěru bych chtěl stručně zmínit kontroly nebo posuzování zakázek ze strany oprávněných orgánů (včetně ÚHOS). Není samozřejmě možné předjímat výsledek jakékoliv kontroly či posouzení. Existují ovšem případy, ve kterých sehrálo důležitou roli zmiňované usnesení vlády č. 531/2017, které přestože není součástí legislativy i tak reprezentuje obecný zájem, a zakázky jsou v tomto kontextu posuzovány.

Závěrem bych chtěl vyjádřit přesvědčení, že již existují bezpečné možnosti, jak zohledňovat environmentální požadavky, a je na zadavatelích, aby je využívali, a tím rozšiřovali seznam příkladů dobré praxe, které ještě více urychlí rozvoj odpovědného zadávání v ČR.
 

Autor: Daniel Hájek, Ministerstvo životního prostředí

Článek vznikl v rámci projektu B.R.A.V.E.R. podpořeného z programu EU LIFE. Projekt byl zahájen 1. října 2016 a bude ukončen 31. prosince 2019. Realizují jej partneři z Itálie, Španělska, České republiky, Slovinska a Kypru, přičemž za českou stranu se účastní Ministerstvo životního prostředí a společnost ENVIROS, s.r.o.

V osmi kapitolách je zájemcům předkládán přehled, jak byla vnímána energetická efektivita od konce 19. století. První kapitola je věnována definici pojmů a principům, které determinují energetickou efektivitu, druhá historickému období od vzniku parního stroje do roku 1918, třetí meziválečné periodě 1918–1938, čtvrtá mapuje dobu od mnichovské dohody do 15. března 1939, pátá období protektorátu, šestá léta v období 1945–1970, sedmá v období 1971–1992 a poslední kapitola dobu od roku 1993 po současnost.

Dokument ke stažení:

Oddělení analýz a datové podpory koncepcí Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) připravilo dílčí statistickou zprávu o využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE) zaměřenou na podíl OZE na hrubé konečné spotřebě energie.

Zpráva obsahuje souhrnný přehled o podílu hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů energie (OZE) na celkové hrubé konečné spotřebě energií v ČR. Tento podíl je počítán na základě mezinárodní metodiky Eurostat — SHARES. Nejedná se o prostý podíl reálné hodnoty OZE ku celkové konečné spotřebě, který by bylo možno stanovit přímo z energetické bilance, ale při výpočtu jsou požadovány např.: normalizace hodnot výroby elektřiny z vodních a větrných elektráren; odpočet podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů využité v dopravě; specifické započítávání kapalných biopaliv a letecké dopravy a jiné.

Podíl obnovitelných zdrojů energie na konečné spotřebě v roce 2018 podle mezinárodní metodiky výpočtu EUROSTAT — SHARES činil 15,2 %. Na spotřebě elektřiny se OZE podílely 14 %, na spotřebě v dopravě 7 % a na konečné spotřebě při vytápění 21 %.

Dokument ke stažení:

Návrh vyhlášky je předkládán z důvodu potřeby naplnění zmocnění k vydání vyhlášky daného zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu o ochraně zemědělského půdního fondu („dále jen zákon“). Toto zmocnění doplnila do zákona jeho novela – zákon č. 41/2015 Sb. účinný od 1. 4. 2015.

Před tímto dnem nebylo erozní ohrožení půdy v zákoně dostatečně řešeno. Právní úprava nebyla jednoznačná, a proto orgány ochrany zemědělského půdního fondu nemohly zasahovat, tj. zejména vydávat rozhodnutí o opatření k nápravě, bez rizika úspěšného napadení takových opatření.

Zmíněnou novelou zákona byl zakotven koncepčně nový způsob ochrany zemědělské půdy před erozí a navrhovaná vyhláška je nutná k jeho uvedení do praxe, tj. pro aplikaci ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona.

Návrhem vyhlášky se stanovují:

• půdy nevhodné pro změnu trvalého travního porostu na ornou půdu z hlediska jejich fyzikálních nebo biologických vlastností a jejich erozního ohrožení (§ 2 zákona),

• způsob hodnocení erozního ohrožení zemědělské půdy [§ 3 písm. b) zákona],

• přípustná míra erozního ohrožení zemědělské půdy [§ 3 písm. b) zákona] a

• opatření k jeho snížení (§ 3c odst. 2 zákona).

Návrh vyhlášky je předkládán do opakovaného připomínkového řízení. Návrh byl předmětem připomínkového řízení již v roce 2017. Po jeho vypořádání však probíhala další jednání mezi předkladatelem a MZE, která byla vyvolána negativním stanoviskem části agrárního sektoru k návrhu vyhlášky.

Dokument ke stažení:

Materiál

Odůvodnění

Předkládací zpráv